Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel
|
|
- Oldřich Hruška
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Struktura a funkce imunitního systému Igor Hochel
2 Imunitní systém a jeho funkce Imunitní systém je adaptační a regulační soustava vzájemně kooperujících molekul, buněk a tkání, která se spolu s endokrinní a nervovou soustavou podílí na udržení integrity mnohobuněčného živočišného organismu a na zajištění jeho vitálních funkcí (homeostazi). Hlavní funkce imunitního systému: obranyschopnost tj. rozpoznání cizorodých komponent a ochrana organismu před pathogenními mikroorganismy a jejich škodlivými produkty autotolerance tj. rozpoznání vlastních buněk a tkání organismu a navození a udržování tolerance imunitní dohled tj. rozpoznání a eliminace disfunkčních složek organismu (poškozené, infikované, nebo mrtvé buňky)
3 Druhy imunitních mechanismů vrozené nespecifické (neadaptivní mechanismy) evolučně starší, přítomny u všech mnohobuněčných organismů fagocytující buňky a přirozeně cytotoxické buňky, komplement, interferony, lektiny a další sérové proteiny rozpoznávají strukturní a funkční rysy společné mnoha pathogenům okamžitá odpověď na přítomnost cizorodé struktury specifické adaptivní mechanismy evolučně mladší obranné mechanismy (obratlovci) protilátky, antigenně specifické receptory, T buňky, B buňky) efektorové funkce se aktivují až po setkání s antigenem pomalá imunitní odpověď (dny, týdny) imunologická paměť
4 Přirozené ochranné bariery neimunitní povahy kůže, sliznice obranné mechanismy: mechanické pohyb řasinek, longitudiální tok vzduch a tekutin chemické lysozym v slzách a slinách, pepsin v žaludku, kyselé ph žaludečních šťáv a moči, defenziny mikrobiologické nepathogenní mikroflora, která soutěží s pathogenními mikroorganismy o živiny, adhesivní receptory epitheálních buněk hostitelského organismu, popř. produkuje antibakteriální látky
5 Orgány a tkáně imunitního systému primární lymfatické orgány kostní dřeň, thymus, Fabriciova burza (ptáci) anatomické celky ve kterých dochází ke vzniku, diferenciaci a zrání buněk imunitního systému sekundární lymfatické orgány a tkáně slezina, lymfatické uzliny, tonzily a Peyerovy pláty (střevní sliznice), rozptýlená slizniční tkáň MALT (mucous associated lymphoid tissue), lokalisovaná v dýchacích cestách a gastrointestinálním traktu zajišťují organisovaný kontakt imunitních buněk přímo s antigenem, nebo s buňkami specialisovanými na presentaci antigenu APC (antigen presenting cells) vytvářejí prostředí pro aktivaci, diferenciaci a vznik efektorových imunitních buněk
6 Diferenciace leukocytů z kmenové buňky kmenová buňka myeloidní progenitor lymfoidní progenitor megakaryocyt erythroblast trombocyty erythrocyt NK T pre-t B pre-b NK buňka dendritická buňka monocyt neutrofil eosinofil basofil mastocyt T Tc (CD8 + ) T Th (CD4 + ) B B1 B B2 zralé efektorové buňky B makrofág plazmocyt
7 Molekuly imunitního systému receptor B lymfocytů BCR (B cell receptor) receptor T lymfocytů TCR (T cell receptor) protilátky MHC glykoproteiny I. a II. třídy (major histocompatibility complex) u lidí označované jako HLA glykoproteiny (human leukocyte antigen) Fc receptory adhesivní molekuly cytokiny receptory komplementu "nespecifické" receptory transportní a jiné povrchové molekuly
8 Adhesivní molekuly Adhesiny jsou molekuly umožňující buněčný kontakt a cílenou migraci imunitních buněk v organismu. Většina adhesivních molekul po vazbě se svým partnerem (ligandem) zprostředkovává přenos buněčného signálu. membránové a rozpustné adhesiny konstituční a podmíněná exprese adhesinů na povrchu buňky různé konformační stavy pro aktivované a neaktivované buňky různé druhy adhesinů ovlivňují cílovou migraci leukocytů a jejich činnost v místě zánětu
9 Skupiny adhesivních molekul selektiny strukturně příbuzné, na vápníku závislé adhesivní molekuly s lektinovou doménou, na kterou se navazují sacharidové struktury jiných buněk. Zahajují proces adhese leukocytů na endothelu muciny jsou silně glykosilované proteiny ligandy selektinů adhesiny imunoglobulinové skupiny CAM (cell adhesion molecule) v extracelulární části obsahují jednu nebo více imunoglobulinových domén - umožňují prostup leukocytů cévní stěnou do postižené tkáně (ICAM-1, VCAM-1) BCR, TCR, MHC gp I, MHC gp II integriny - velká skupina adhesivních molekul. Jejich molekulu tvoří dvě nekovalentně vázáné transmembránové podjednotky α a β. Podjednotka β může být vázána s různými podjednotkami α a proto jsou různé strukturní skupiny integrinů členěny podle β-podjednotky (itegriny β1, β2, β3 a β7). Fc receptory - interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig
10 Skupiny adhesivních molekul NH 2 mucinová doména O-vázaný oligosacharid globulární domény N-vázaný oligosacharid COOH MadCAM-1 CD34 CD43
11 Skupiny adhesivních molekul selektiny strukturně příbuzné, na vápníku závislé adhesivní molekuly s lektinovou doménou, na kterou se navazují sacharidové struktury jiných buněk. Zahajují proces adhese leukocytů na endothelu muciny jsou silně glykosilované proteiny ligandy selektinů adhesiny imunoglobulinové skupiny CAM (cell adhesion molecule) v extracelulární části obsahují jednu nebo více imunoglobulinových domén - umožňují prostup leukocytů cévní stěnou do postižené tkáně (ICAM-1, VCAM-1) BCR, TCR, MHC gp I, MHC gp II integriny - velká skupina adhesivních molekul. Jejich molekulu tvoří dvě nekovalentně vázáné transmembránové podjednotky α a β. Podjednotka β může být vázána s různými podjednotkami α a proto jsou různé strukturní skupiny integrinů členěny podle β-podjednotky (itegriny β1, β2, β3 a β7). Fc receptory - interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig
12 Skupiny adhesivních molekul Fc receptory interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig Fc γ RI vysokoafinitní receptor pro IgG Fc γ RIIA receptor se střední afinitou pro IgG Fc γ RIII receptor s nízkou afinitou pro IgG Fc α R receptor pro IgA Fc α/μ R receptor pro IgA a IgM jsou exprimovány myelodními buňkami a uplatňují se při opsonisaci a fagocytose Fc γ RIIB (CD32B) negativní regulační receptor B lymfocytů
13 Skupiny adhesivních molekul Fc receptory Fc ε RII (CD23) receptor pro IgE (C-lektin) stimulace receptoru molekulami IgE inhibuje synthesu těchto protilátek rozpustná forma receptoru aktivuje B lymfocyty a učinkuje jako adhesivní molekula Fc ε RI vysokoafinitní receptor pro IgE exprimován mastocyty a basofily stimulace receptoru vede ke zvýšené presentaci antigenu, sekreci metabolitů kyseliny arachidonové, lysozomálních enzymů a prozánětlivých cytokinů
14 Skupiny adhesivních molekul komplementové receptory interagují s fragmenty proteinů komplementové kaskády zprostředkovávají proces fagocytosy opsonisovaných částic a imunokoplexů (CR3, CR4) podílejí se na ochraně vlastních buněk před lytickým působením komplementu (CR1) podílejí se na regulaci imunitní odpovědi (CR2) interagují s chemotaktickými fragmenty komplementu (CR3a, CR5a)
15 Charakteristické povrchové molekuly - markery buněčný typ lymfocyty T lymfocyty Th lymfocyty Th1 lymfocyty Th2 lymfocyty Tc lymfocyty B lymfocyty NK buňky neutrofily basofily, mastocyty monocyty plazmatické buňky trombocyty dendritické buňky aktivované lymfocyty charakteristické povrchové molekuly CD53, CD45, LFA-1, CD43 TCR, CD2, CD3, CD5, CD6, CD7, CD27, CD28, CD96 CD4 CD26, CD212, CD223, CD183, CD195 CD30, CD62L, CCR3, CCR4 CD8 BCR, CD19, CD20, CD22, CD37, CD39 CD16B, CD56, KIR, CD94/NKG2, CD2,CD57, CD11b CD15, CD87 Fc ε RI CD14, CD33, Fc γ RI, CD87, FcαRI CD138 CD41, CD42, CD61 CD83, CD86, CD205, CD206, CD207, CD208, CD209 CD25 (IL-2Rα), CD69, CD71, CD150
16 Typy membránových proteinů NH 2 COOH NH 2 CO NH kotva GPI NH 2 COOH NH 2 NH 2 COOH COOH I II III IV
17 CD názvosloví proteinů CD z angl. cluster of differentiation; většina molekul je definována na základě skupin protilátek arabská číslice představuje pořadové číslo proteinu (cca 250 proteinových molekul) skupinově příbuzné molekuly jsou odlišeny písmenem za číslicí v CD názvu (selektiny CD62P, CD62L, CD62E) CD názvy nemají žádný vztah ke struktuře, nebo biologickým funkcím proteinu receptory B lymfocytů (BCR), T lymfocytů (TCR) a proteiny hlavního histokompatibilního komplexu (MHC) záměrně CD názvy nemají alternativní názvy proteinů vystihují strukturu, nebo biologickou funkci molekuly: PECAM-1 (CD31) platelet endothelial cell adhesion molecule adhesivní molekula destiček a endotelií DAF (CD55) decay accelerating factor komplementová regulační molekula Fc γ RI (CD64) vysokoafinitní Fc receptor pro IgG
18 Cytokiny Cytokiny jsou faktory, které regulují aktivitu různých typů buněk a tedy i buněk imunitního systému. Na cílové buňky působí prostřednictví specifických receptorů již v pikomolárním množství. Často působí v kaskádě. Cytokinový signál vede v cílové buňce ke změně genové exprese. Obecné vlastnosti cytokinů: cytokiny jsou pleiotropní mají řadu různých aktivit a působí na několik různých druhů buněk cytokiny jsou redundantní více druhů cytokinů vykazuje stejnou aktivitu mohou se ve svých funkcích nahrazovat
19 Mechanismy působení cytokinů receptor signál autokrinní parakrinní endokrinní céva, krevní oběh
20 Historické rozdělení cytokinů interleukiny: IL1 IL35, heterogenní skupina molekul molekulová hmotnost kda regulují vývoj, diferenciaci a aktivaci lymfocytů vykazují řadů účinků na různé typy buněk a tkání interferony: složky přirozených (neadaptivních) antivirových obranných mechanismů INF-α, INF-β inhibují replikaci virové nukleové kyseliny v napadané buňce INF-γ aktivuje makrofágy a mastocyty, stimuluje expresi molekul MHC, induktor zánětu
21 Biologické účinky interleukinu-1 prozánětlivé účinky aktivace fibroplastů produkce kolagenu produkce hlenu produkce proteinů akutní fáze vliv na imunitní buňky růst a diferenciace lymfocytů indukce protinádorové imunity indukce protiinfekční imunity indukce tvorby hemopoetických cytokinů aktivace NK-buněk interleukin-1 vliv na oběhový systém aktivace endotelu exprese adhesinů vasodilatace, hypotense, šok akumulace neutrofilů zvýšení srdeční činnosti hyperkalcemie pokles koncentrace iontů Zn a Fe vliv na neuroendokrinní systém anorexie horečka ospalost
22 Historické rozdělení cytokinů interleukiny: IL1 IL35, heterogenní skupina molekul molekulová hmotnost kda regulují vývoj, diferenciaci a aktivaci lymfocytů vykazují řadů účinků na různé typy buněk a tkání interferony: složky přirozených (neadaptivních) antivirových obranných mechanismů INF-α, INF-β inhibují replikaci virové nukleové kyseliny v napadané buňce INF-γ aktivuje makrofágy a mastocyty, stimuluje expresi molekul MHC, induktor zánětu
23 Historické rozdělení cytokinů hemopoetické diferenciační faktory CSF (z angl. colony stimulating factors - faktory stimulující kolonie): G-CSF stimulují diferenciaci granulocytů M-CSF stimulují diferenciaci monocytů GM-CSF stimulují diferenciaci obou typů buněk transformační růstové faktory TGF (z angl. transforming growth factor): TGF-α stimuluje zánět, mitosu a hojení ran TGF-β inhibuje mitosu, má protizánětlivé účinky, indukuje tvorbu IgA a uplatňuje se při regeneraci tkání TGF-α a TGF-β jsou strukturně odlišné molekuly
24 Historické rozdělení cytokinů faktory nekrotisující nádory TNF (z angl. tumor necrosis factor): diferenciační faktory a stimulátory cytotoxicity TNF-α membránový protein, induktor lokálního zánětu, aktivuje endotel, spolu s Fas indukuje apoptosu; je produkován monocyty/makrofágy, NK buňkami a mastocyty TNF-β (lymfotoxin α, LT-α) sekretovaný protein, aktivace lymfocytů a cytolysy lymfotoxin-β - aktivace lymfocytů a cytolysy chemokiny: proteiny o molekulové hmotnosti 7 8 kda % homologie v primární struktuře atrahují leukocyty do místa zánětu jsou buněčně specifické určují skladbu leukocytárních infiltrátů v místě zánětu interleukin IL-8 hlavní chemotaktická látka pro neutrofily MIP-1α a MIP-1β (z angl. macrophage inflamatory protein) - chemotaktické faktory pro monocyty, granulocyty a T lymfocyty MCP-1 (z angl. membrane cofactor protein) a RANTES (z angl. regulated on activation, normal T-cell expressed and secreted) - chemotaktické faktory pro monocyty a eosinofily
25 Funkční rozdělení chemokinů cytokiny podporující zánětlivou reakci TNF-α, IL-1α, IL-1β, MIF, IL-18, IL-22 a další cytokiny potlačující zánětlivou reakci TNF-β, IL-4, IL-6, IL-10 a další cytokiny s vlastnostmi růstových faktorů hemopoetických buněk M-CSF, GM-CSF, IL-2 až IL-7, IL-9 a další cytokiny účastnící se humorální (protilátkové) imunity TGF-β, IL-4, IL-5, IL-10 a další cytokiny účastnící se buněčně zprostředkované imunity TNF, LT-β, GM-CSF, IL-1, IL-2, IL-12, IL-15 a další cytokiny s antivirovým účinkem interferony INF-α, INF-β, INF-γ, interleukiny IL-28, IL-29
26 Receptory cytokinů α IL-2 γ c β IL-4 α γ c α IL-3 β c Jak1 Jak3 Jak1 Jak3 Jak1
27 Klonální systém aktivace T a B lymfocytů B antigen + 2.signál zralé efektorové buňky B B M B B antigen + 2.signál zralé efektorové buňky kmenová buňka diferenciace genová rekombinace B M B B paměťové buňky B naivní lymfocyty
28 Fagocytosa druh buněk poměrné zastoupení doba života % v krvi (hodiny) v tkáních (dny) neutrofily eaosinofily basofily <2 - monocyty/makrofágy neutrofil eosinofil monocyt
29 Fagocytosa - extravazace L-selektin integrin mucin ICAM receptory chemokinů
30 Chemotaktické signály neutrofilů infikovaný epitel poškozený epitel IL-8 PAF C3a a C5a složky komplementu neutrofil leukotrien B 4 makrofág
31 Fagocytosa receptory rozpoznávající pathogen PRR (z angl. pathogen regognition receptor) povrchové struktury sdílené různými mikroorganismy PAMP (z angl. pathogen associated molecular pattern) evolučně velmi staré a konservované nepostradatelné pro mikroorganismy endotoxiny (lipopolysacharidy), peptidoglykan, glukany a manany (kvasinky, plísně), fosfolipidy (apoptické savčí buňky) jsou rozpoznávány humorálními nespecifickými obrannými mechanismy (komplement, proteiny akutní fáze) manosový receptor (polysacharidy obsahující manosu) galaktosový receptor (galaktosylové zbytky na povrchu senescentních erytrocytů) CD14 (lipopolysacharidy)
32 Fagocytosa Toll-like receptory (TLR) lipopolysacharidy lipopolyproteiny glykolipidy lipoteichoová kyselina virová RNA a DNA poriny lokalisace: buněčný povrch a intracelulární membrány (TLR3, TLR7, TLR8, TLR9) aktivace TLR spouští expresi prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6, TNF, IL-8) a adhesivních molekul na povrchu APC scavengerové (uklízecí) receptory polyanionické sloučeniny kyselina teichoová, fosfolipidy (apoptické buňky)
33 Fagocytosa Fc receptory částice opsonisované protilátkami komplementové receptory částice opsonisované složkami komplementu opsoniny protilátky C3b, ic3b, C3dc lektin vázající manosu (manosa a N-acetylglukosamin bakterií, hub a prvoků) zahajuje lektinovou cestu aktivace komplementu idukuje vazbu C3b a váže se na receptory C1q
34 Fagocytosa opsoniny fibronektin plamatický protein (koagulace krve a hojené poškozené tkáně) vazebná místa pro fibrin, kolagen a C1q fagocytosa bez účasti Fc a komplementových receptorů C-reaktivní protein pentraxin každá z pěti podjednotek váže dva ionty Ca 2+ fosfocholin bakteriálních polysacharidů přetrvává u chronických zánětů sérový amyloid P lektin akutní fáze Opsonisace usnadňuje rozpoznání cizorodé částice a její fagocytosu
35 Fagocytosa pohlcovaná částice fagocytovaná částice pohlcovaná částice fagocytovaná částice
36 Fagocytosa mikrobicidní buněčné mechanismy složky granul: defenziny serinové proteasy (katepsin B, D a G) lysozym kyselé hydrolasy laktoferin mechanismy respiračního vzplanutí: reaktivní kyslíkové intermediáty ROI singletový kyslík peroxid vodíku + Cl - HOCl hydroxylový radikál
37 Fagocytosa mikrobicidní buněčné mechanismy reaktivní dusíkaté intermediáty RNI oxid dusnatý (NO synthasa) účinek volných radikálů: nenasycené mastné kyseliny (ztráta dvojných vazeb, tvorba peroxidů a aldehydů změna propustnosti membrán) proteiny (agregace a fragmentace molekul, změna enzymové nebo biologické aktivity) DNA (poškození basí, mutace, inhibice proteosythesy)
38 Dendritické buňky nejúčinější buňky specialisované na presentaci antigenu spojovací článek mezi přirozenou a antigenně specifickou částí imunitního systému nezralé (myeloidní) DC: výskyt: kůže sliznice dýchacího zažívacího traktu (odběr potravních a vdechnutých antigenů), v malém množství ve všech orgánech a tkáních v nepřítomnosti infekce pohlcují odumřelé buňky zdravých tkání a molekuly rozpuštěné v mezibuněčné tekutině autoantigeny presentují T lymfocytům utlumení T lymfocytů, nebo transformace do regulačních T lymfocytů zachování tolerance vůči vlastním tkáním kontakt s exoantigenem nebo nekrotickými buňkami aktivace a maturace DC ztráta schopnosti fagocytosy
39 Dendritické buňky zralé DC: účinné APC, zvýšená exprese MHC glykoproteinů, adhesivních molekul a cytokinů pro stimulaci naivních T lymfocytů (IL-1, IL-6, TNF, IL-12) stav zralosti během 48 h (ireversibilní proces) doba života 2 3 dny plazmacytoidní DC: receptory TLR-7 a TLR-9 (stimulovány virovou RNA a DNA) IL-3R hlavní identifikační znak pdc produkce: INF-α (aktivace NK-buněk) biologická funkce: stimulace T lymfocytů
40 Basofily a mastocyty bazofily a mastocyty (žírné buňky) jsou dvě odlišné buněčné populace vyvíjejí se ze stejného prekursoru v kostní dřeni mají podobnou enzymovou výbavu granulocyty neschopné fagocytosy
41 Mastocyty dva typy buněk pojivové a slizniční výskyt: střevní sliznice ( v 1 mm 2 ) kůže ( v 1 mm 2 ) plíce ( v 1 mm 2 ) receptory a povrchové molekuly: Fc ε RI vysokoafinitní receptor pro IgE receptory pro IgG komplementový receptor C5aR adhesivní molekuly (β1, β7 integriny, L-selektin)
42 Degranulace mastocytů a basofilů po agregaci IgE-receptorů Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 46. granule opouštějící buňku
43 Mastocyty produkce: leukotrien C 4 a D 4, prostaglandin D 2, TNF (aktivace fagocytů, produkce adhezivních molekul na endotelu), TGF-β (hojení poškozené tkáně), IL-5 (stimulace eosinofilů), MIP-1 (chemotaxe a aktivace monocytů, granulocytů a T lymfocytů), IL-6 (stimulace synthesy Ig v plasmocytech) rozvoj lokálního zánětu lysozomy hydrolytické enzymy, proteoglykany (heparin, chondroitinsulfát), biogenní aminy (histamin, serotonin) biologická funkce: ochrana organismu proti parasitům jedny z prvních buněk aktivovaných při zánětu regulace imunitní odpovědi "komunikace" mezi imunitním a nervovým systémem zabezpečují fysiologické funkce sliznic a pojivových tkání přecitlivělost časného typu (pylová zrna, roztoči)
44 Proteiny komplementové kaskády mol. hmotnost konc. v séru produkty štěpení mol. hmotnost konc. v séru kda μg ml -1 kda μg ml -1 proteiny klasické cesty aktivace komplementu proteiny alternativní cesty aktivace komplementu C1q properdin (P) C1r D 23,5 3 produkty štěpení C1s B Ba, Bb C C4a, C4b C C3a, C3b C C2a, C2b C C3a, C3b proteiny terminální fáze regulační proteiny C C5a,C5b inhibitor C C faktor I C faktor H C C
45 Komplement hlavní biologické funkce komplementu: opsonisace (C3b) chemotaxe a aktivace lymfocytů (C3a, C5a, Ba) poškození membrány, lysace cílové buňky (C5b C9) součást přirozených neadaptivních obranných mechanismů alternativní cesta aktivace komplementu součást antigenně specifických (humorálních, protilátkových) obranných mechanismů klasická cesta aktivace komplementu lektinová cesta aktivace komplementu
46 Alternativní cesta aktivace komplementu Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
47 Klasická cesta aktivace komplementu Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
48 Lytická fáze komplementové kaskády Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
49 Komplement cílové buňky heterogenní lymfocyty jaderné buňky (cizorodé i vlastní, antigenně pozměněné, infikované viry) viry, bakterie, plísně rezistence cílových buněk proti destruktivnímu účinku komplementu lipopolysacharidy nebo peptidoglykan znemožňují adhezi přímo na lipidovou dvouvrstvu kapsule bohaté na sialovou kyselinu podporují vazbu faktoru H a štěpení C3b (inhibice vzniku C3-konvertasy)
50 Regulace komplementu klasická cesta aktivace komplementu C1 inhibitor inhibice štěpení C2 a C4 faktor I a protein vázající C4 štěpení C4b disociace C2a z komplexu C4bC2a DAF, receptor CR1 a MCP (povrch vlastních buněk) inhibice asociace C4b a C2a (DAF, CR1) disociace C2a z komplexu klasické C3 konvertasy (DAF, CR1) štěpení C4b faktorem I (CR1, MCP)
51 Regulace komplementu alternativní cesta aktivace komplementu DAF, MCP disociace alternativní C3-konvertasy faktor I (MCP, faktor H) štěpení C3b na inaktivní ic3b s následným štěpením na C3c a C3dg lytická fáze komplementové kaskády protektin znemožňuje vytvoření lytického kanálu
52 Receptory molekul komplementu receptor CR1 (CD35) výskyt: povrch B lymfocytů, neutrofilů, monocytů/makrofágů, erytrocytů, folikulárních dendritických buněk, glomerulárních epiteliálních buněk ligandy: C3b, ic3b a C4b biologická funkce: rozpoznávání opsonisovaných částic neutrofily, monocyty/makrofágy, aktivace procesu fagocytosy ochrana vlastních buněk před efektorovými účinky komplementové kaskády (štěpení C3b na ic3b s následným štěpením ic3b na C3c a C3dg) na povrchu erytrocytů a trombocytů slouží k záchytu imunokomplexů a jejich transportu k jaterním a slezinným makrofágům CR1 spolu s CR2 je receptorem aktivace B lymfocytů
53 Receptory molekul komplementu receptor CR2 (CD21) výskyt: povrch B lymfocytů, folikulárních dendritických buněk a některých epiteliálních buněk ligandy: ic3b, C3dg, Epstein-Barr virus, INF-α biologická funkce: aktivace B lymfocytů receptor CR3 (CD18/CD11b) výskyt: povrch buněk myeloidní linie ligandy: ic3b, sacharidové složky mikroorganismů (přímá vazba Saccharomyces cerevisiae) biologická funkce: zprostředkovává fagocytosu částic opsonisovaných ic3b, jako adhesivní molekula zprostředkovává prostup leukocytů cévní stěnou
54 Receptory molekul komplementu receptor CR4 (CD18/CD11c) leukocytární integrin výskyt: povrch myeloidních, lymfoidních buněk, tkáňové makrofágy ligandy: ic3b (za přítomnosti Ca 2+ ) receptory C3aR a C5aR výskyt: monocyty/makrofágy, granulocyty, mastocyty ligandy: C3a, C5a biologická funkce: chemotaktické receptory, indukují degranulaci mastocytů
55 Biologická funkce komplementu lyse cizorodých buněk, bakterií a virů zvýšení propustnosti kapilárních cév degranulace mastocytů komplement opsonisace a fagocytosa odstraňování imunitních komplexů aktivace B lymfocytů produkce protilátek B chemotaxe fagocytů aktivace neutrofilů
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,
SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel
Struktura a funkce imunitního systému Igor Hochel Imunitní systém a jeho funkce Imunitní systém je adaptační a regulační soustava vzájemně kooperujících molekul, buněk a tkání, která se spolu s endokrinní
Funkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky IF Definice základních imunologických pojmů imunologie,
rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
Imunitní systém.
Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní
IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU
IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - SROVNÁVACÍ IMUNOLOGIE IMUNOLOGICKÉ VZTAHY MATKA PLOD / MLÁDĚ (FYLOGENEZE A ONTOGENEZE IMUNITNÍHO SYSTÉMU) CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU Imunitní systém obratlovců
Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.
Imunitní systém Systém tkání buněk a molekul zajišťujících odolnost organismu vůči infekčním chorobám Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy
BARIÉRY MECHANICKÉ A FYZIOLOGICKÉ BARIÉRY mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů hlenová vrstva, deskvamace epitelu baktericidní látky a ph tekutin anaerobní prostředí v lumen střeva peristaltika
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Ústav experimentální biologie Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2006 Věra Francálková PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
Kůže: kompartment imunitního systému
Kůže: kompartment imunitního systému Jindřich Lokaj Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU Brno Workshop on Atopic Dermatitis Prague 2006 PROLOG životu všech tvorů je vlastní schopnost odolávat
Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná
Souvislost výživy s obranyschopností organismu Lenka Konečná Bakalářská práce 2013 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá souvislostí výživy s obranyschopností organismu. Popisuje funkci imunitního systému
KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):
KOMPLEMENT Soustava ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE (humorálních, protilátkových): KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) ZÁKLADNÍ SLOŽKY SÉROVÉ C1 (q, r, s) C2 C3 C4 Faktor B Faktor D MBL C5 C6 C7 C8 C9
Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07
Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo
ZÁNĚT A TĚLNÍCH TEKUTIN. se nacházejí v různých částech organismu: v tělních tekutinách (včetně krve) v granulích buněk
HUMORÁLNÍ LÁTKY NESPECIFICKÉ IMUNITY, ZÁNĚT HUMORÁLNÍ FAKTORY SÉRA A TĚLNÍCH TEKUTIN Mikrobicidní látky a mediátory imunitních reakcí se nacházejí v různých částech organismu: na barierách v tělních tekutinách
Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
Obranné mechanismy organismu, imunita Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Prosinec 2010 Mgr. Radka Benešová IMUNITNÍ SYSTÉM Imunitní systém
Krev, složení krve, formované krevní elementy
Krev, složení krve, formované krevní elementy Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 5.11.2013 SLOŽENÍ Celkový objem krve
T-lymfocyty a nádorová imunita
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ZOOLOGIE T-lymfocyty a nádorová imunita bakalářská práce Zuzana Vernerová Biologie a ekologie (B1501) prezenční studium vedoucí práce: RNDr.
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
Výukové materiály:
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, stavby a funkce membrán. Rozšiřuje
Struktura a funkce imunitního systému
truktura a funkce imunitního systému Igor Hochel část II Hlavní histokompatibilní komplex imunologicky významná oblast genomu obratlovců funkce: presentace antigenu specifickému receptoru T lymfocytů TCR
Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
Biochemie imunitního systému. Jana Novotná
Biochemie imunitního systému Jana Novotná Imunita Imunitní systém integrovaný systém v těle, systém využívající integraci mezi orgány, tkáněmi, buňkami a jejich produkty v boji proti různým patogenům.
IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol
IMUNITA PROTI INFEKCÍM Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol Brána vstupu Nástroje patogenicity Únikové mechanismy Množství Geny regulující imunitní reakce Aktuální kondice hostitele Epiteliální bariéry
Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha
Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické přirozené a adaptivní specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky Nespecifická
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Protinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu. Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK
Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK 1. Úvod 1. C1q, C1q a apoptóza, C1q u SLE 2. Anti-C1q, patogenita anti-c1q 3. Stanovení anti-c1q
Morfologie krvinek 607
Morfologie krvinek 607 Krev Objem krve přibližně 5,5 L Hematokrit - objem erytrocytů v procentech: 35 45% u žen, 40 50% u mužů 1% leukocyty a trombocyty (buffy coat) Zbytek plasma (voda, anorganické soli,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce
OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce ÚHIEM 1. LF UK v PRAZE Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B01307 Akademický rok 2013 14 POUZE PRO OSOBNÍ PŘÍPRAVU STUDENTŮ
ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY
ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY V SÉRU A TĚLNÍCH TEKUTINÁCH ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY V těle je mnoho (efektorových) molekul, které jsou přítomny na bariérách v různých sekretech (slzy, sliny,
Fyziologie a patofyziologie imunity. Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM
Fyziologie a patofyziologie imunity Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM Imunitní systém funkce obranyschopnost = ochrana hostitelského organismu před vnějšími faktory autotolerance = udržování tolerance
KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Leden 2010 Mgr. Jitka Fuchsová KREV Červená, neprůhledná, vazká tekutina Skládá
OBRANA PROTI BAKTERIÍM 1. ÚVOD
Uební texty 3. LF UK OBRANA PROTI BAKTERIÍM pehled základních údaj Zdroje a doporuená literatura: Hoejší V., Bartková J.: Základy imunologie, 2. vydání, Triton 2002, str.158 Roitt I., Brostoff J., Male
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace Ústav imunologie LF UP Mezibuněčná komunikace základ fungování organizmů K zajištění
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU
BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2.LF UK a FN Motol MUDr. Bc. Matej Kohutiar, Ph.D. akad. rok 2018/2019 ORGANIZACE PŘEDNÁŠKY 1. Biochemie imunitního systému 2. Metabolismus
nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita
Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika
Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika 2. 4. 2008 Imunitní systém a jeho funkce rozlišuje užitečné a škodlivé zajišťuje obranu organismu zajišťuje imunitní dohled
T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR nebo Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty Intraepiteliální
Srovnání imunitního systému novorozenců a dospělých
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVA V PRAZE KATEDRA BUNĚČNÉ BIOLOGIE PRAHA 2010 Bakalářská práce Srovnání imunitního systému novorozenců a dospělých Adéla Dusilová Školitel: RNDr. Jiří Hrdý Děkuji
Imunitní mechanismy. Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha
Imunitní mechanismy Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha Edward JENNER 1749-1823 Eradikace pravých neštovic Funkce imunitního systému Podíl na udržování homeostázy Schopnost reakce na nebezpečí
CZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ
Protilátky struktura a jejich význam
Název: Protilátky struktura a jejich význam Školitel: Ing. Soňa Křížková, Ph.D Mgr. Markéta Vaculovičová, Ph.D. Datum: 23. 5. 2014 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.3.00/20.0148 Název projektu: Mezinárodní spolupráce
6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita
Obsah: 5. B lymfocyty a specifická látková imunita 5.1 Protilátky (imunoglobuliny, Ig) 5.2 Receptor B lymfocytů (BCR) a další signalizační molekuly 5.3 Subpopulace a vývoj B lymfocytů 5.4 Aktivace B lymfocytů
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové
KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová
KREV Autor: Mgr. Anna Kotvrdová KREV Vzdělávací oblast: Somatologie Tematický okruh: Krev Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie, Vybrané kapitoly z
III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal
Základy Hematologie/ZHEM Fyziologie leukocytů Radim Vrzal Fyziologie leukocytů Leukocyty = bílé krvinky součást imunitního systému druh Neutrofilní granulocyty Eosinofilní granulocyty Počet/1l krve (.10
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ÚSTAV POČÍTAČOVÝCH SYSTÉMŮ FACULTY OF INFORMATION TECHNOLOGY DEPARTMENT OF COMPUTER SYSTEMS APLIKACE UMĚLÝCH
SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako
Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět
Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí
Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc
SRDCE Orgán tvořen specializovaným typem hladké svaloviny, tzv. srdeční svalovinou = MYOKARD Srdce se na základě elektrických impulsů rytmicky smršťuje a uvolňuje: DIASTOLA = ochabnutí SYSTOLA = kontrakce,
Nespecifické složky buněčné imunity. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
Nespecifické složky buněčné imunity RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol - Mechanizmy vrozené imunity fungují okamžitě - Ihned následuje časná indukovaná odpověď - Nevytvoří se
Játra a imunitní systém
Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum
LC v epidermis jsou nezral
P.Barták Praha LC v epidermis jsou nezral LC jsou v epidermis nezralé po setkání s Ag přesun do lymfatik během cesty v lymfatických kapilárách dozrávají v uzlinách prezentují Ag Dendritické buňky v kožním
Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.
Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze K.Roubalová Vidia spol.s r.o. Zařazení, genetika HHV6B vs. HHV6A: 75% shoda genů, 62% shoda proteinů Epidemiologie Dospělá populace promořena z >
Intracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_12_TĚLNÍ TEKUTINY_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
Souhrn údajů o přípravku
Příloha č. 3 ke sdělení sp.zn. sukls93024/2010 Souhrn údajů o přípravku 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Isoprinosine tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: inosinum pranobexum 500 mg v 1 tabletě
Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.
Základy imunologie Imunologie Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému. Funkce imunitního systému: obranyschopnost rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu proti patogenním mikroorganismům
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění Obranu proti infekci zajišťuje imunitní systém Při infekci dochází ke střetu dvou živých organismů mikroba a hostitele Mikroorganismy
IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE
IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE 1. Aby B lymfocyty produkovaly vysokoafinní protilátky proti určitému proteinovému antigenu, musí dostat několik nezbytných signálů prostřednictvím několika receptorů na svém
Parazitické organismy tvoří zhruba dvě třetiny všech živočichů jejich dlouhodobé přežití je závislé na nalezení vhodné niky - hostitele
IMUNITA PROTI INFEKCI INTERAKCE PATOGENNÍHO ORGANISMU S HOSTITELEM Parazitické organismy tvoří zhruba dvě třetiny všech živočichů jejich dlouhodobé přežití je závislé na nalezení vhodné niky - hostitele
HLA - systém. Marcela Vlková
HLA - systém Marcela Vlková Hlavní histokompatibilitní komplex Jedná se o genetický systém, který je primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého (Major Histocompatibility Complex). U člověka
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
Aplikace průtokové cytometrie v klinické imunologii a hematologii
Aplikace průtokové cytometrie v klinické imunologii a hematologii Lukáš Kubala kubalal@ibp.cz Laboratoř patofyziologie volných radikálů BFÚ AV ČR Imunologie - Stanovení statusu imunitního systému Vrozené
Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček
Modul IB Histochemie CBO Odd. histologie a embryologie MUDr. Martin Špaček Histochemie Histologická metoda užívaná k průkazu různých látek přímo v tkáních a buňkách Histochemie Katalytická histochemie
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých
BUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity
BUŇKY NESPECIFICKÉ IMUNITY A JEJICH FUNKCE FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK Buňky zánětlivé reakce Neutrofil Eosinofil zejména v infekčním (bakteriálním) zánětu. s výraznou fagocytární a baktericidní aktivitou
Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci
Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci Druhy imunitních reakcí NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny 5 7 Prvotní
Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 15.10.2013 K
Podrobný seznam vyšetření - imunologie
Obsah - IMUNOLOGIE 301 Alfa-1-antitrypsin... 3 302 Alfa-2-makroglobulin... 3 303 Anti-mitochondriální protilátky... 3 304 Anti-vnitřní faktor a H+/K+ ATPáza (321)... 4 305 Antinukleární protilátky... 4
imunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie Symboly označující animaci resp. video (dynamická prezentace
imunitní reakcí antigeny protilátky Imunitní reakce specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce
Imunita Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu a zajiš ovat jejich likvidaci v organismu. Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální)
Vyšetření imunoglobulinů
Vyšetření imunoglobulinů Celkové mn. Ig elektroforéza bílkovin jako procentuální zastoupení gamafrakce, vyšetřením ke zjištění možného paraproteinu. velmi hrubé vyšetření, odhalení pouze výrazných změn
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
PAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Druhy imunitních reakcí NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny
Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký
Hematologie Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie -Transfuzní lékařství - imunohematologie Vladimír Divoký Fyzikální vlastnosti krve 3-4 X více viskózní než voda ph : 7.35 7.45 4-6
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU CO TO JE IMUNOLOGIE? Počátky imunologie jsou spojeny s prvními pokusy o profylaxi infekčních chorob HIV infekce je stále jednou z nejnebezpečnějších chorob s
10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách
10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách Extrémní půdy: Kyselé Alkalické Zasolené Kontaminované těžkými kovy Kyselé půdy Procesy vedoucí k acidifikaci (abnormálnímu okyselení): Zvětrávání hornin
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Dle čl. 7 odst. 2 Směrnice děkana pro realizaci bakalářských
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých
Biologický materiál je tvořen vzorky tělních tekutin, tělesných sekretů, exkretů a tkání.
Otázka: Druhy biologického materiálu Předmět: Biologie Přidal(a): moni.ka Druhy biologického materiálu Biologický materiál je tvořen vzorky tělních tekutin, tělesných sekretů, exkretů a tkání. Tělní tekutiny