Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel
|
|
- Sabina Tesařová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Struktura a funkce imunitního systému Igor Hochel
2 Imunitní systém a jeho funkce Imunitní systém je adaptační a regulační soustava vzájemně kooperujících molekul, buněk a tkání, která se spolu s endokrinní a nervovou soustavou podílí na udržení integrity mnohobuněčného živočišného organismu a na zajištění jeho vitálních funkcí (homeostazi). Hlavní funkce imunitního systému: obranyschopnost tj. rozpoznání cizorodých komponent a ochrana organismu před pathogenními mikroorganismy a jejich škodlivými produkty autotolerance tj. rozpoznání vlastních buněk a tkání organismu a navození a udržování tolerance imunitní dohled tj. rozpoznání a eliminace disfunkčních složek organismu (poškozené, infikované, nebo mrtvé buňky)
3 Druhy imunitních mechanismů vrozené nespecifické (neadaptivní mechanismy) evolučně starší, přítomny u všech mnohobuněčných organismů fagocytující buňky a přirozeně cytotoxické buňky, komplement, interferony, lektiny a další sérové proteiny rozpoznávají strukturní a funkční rysy společné mnoha pathogenům okamžitá odpověď na přítomnost cizorodé struktury specifické adaptivní mechanismy evolučně mladší obranné mechanismy (obratlovci) protilátky, antigenně specifické receptory, T buňky, B buňky) efektorové funkce se aktivují až po setkání s antigenem pomalá imunitní odpověď (dny, týdny) imunologická paměť
4 Přirozené ochranné bariery neimunitní povahy kůže, sliznice obranné mechanismy: mechanické pohyb řasinek, longitudiální tok vzduchu a tekutin chemické lysozym v slzách a slinách, pepsin v žaludku, kyselé ph žaludečních šťáv a moči, defenziny mikrobiologické nepathogenní mikroflora, která soutěží s pathogenními mikroorganismy o živiny, adhesivní receptory epitheálních buněk hostitelského organismu, popř. produkuje antibakteriální látky
5 Orgány a tkáně imunitního systému primární lymfatické orgány kostní dřeň, thymus, Fabriciova burza (ptáci) anatomické celky ve kterých dochází ke vzniku, diferenciaci a zrání buněk imunitního systému sekundární lymfatické orgány a tkáně slezina, lymfatické uzliny, tonzily a Peyerovy pláty (střevní sliznice), rozptýlená slizniční tkáň MALT (mucous associated lymphoid tissue), lokalisovaná v dýchacích cestách a gastrointestinálním traktu zajišťují organisovaný kontakt imunitních buněk přímo s antigenem, nebo s buňkami specialisovanými na presentaci antigenu APC (antigen presenting cells) vytvářejí prostředí pro aktivaci, diferenciaci a vznik efektorových imunitních buněk
6 Diferenciace leukocytů z kmenové buňky kmenová buňka myeloidní progenitor lymfoidní progenitor megakaryocyt erythroblast trombocyty erythrocyt NK T pre-t B pre-b NK buňka dendritická buňka monocyt neutrofil eosinofil basofil mastocyt T Tc (CD8 + ) T Th (CD4 + ) B B1 B B2 zralé efektorové buňky B makrofág plazmocyt
7 Molekuly imunitního systému receptor B lymfocytů BCR (B cell receptor) receptor T lymfocytů TCR (T cell receptor) protilátky MHC glykoproteiny I. a II. třídy (major histocompatibility complex) u lidí označované jako HLA glykoproteiny (human leukocyte antigen) Fc receptory adhesivní molekuly cytokiny receptory komplementu "nespecifické" receptory transportní a jiné povrchové molekuly
8 Adhesivní molekuly Adhesiny jsou molekuly umožňující buněčný kontakt a cílenou migraci imunitních buněk v organismu. Většina adhesivních molekul po vazbě se svým partnerem (ligandem) zprostředkovává přenos buněčného signálu. membránové a rozpustné adhesiny konstituční a podmíněná exprese adhesinů na povrchu buňky různé konformační stavy pro aktivované a neaktivované buňky různé druhy adhesinů ovlivňují cílovou migraci leukocytů a jejich činnost v místě zánětu
9 Skupiny adhesivních molekul selektiny strukturně příbuzné, na vápníku závislé adhesivní molekuly s lektinovou doménou, na kterou se navazují sacharidové struktury jiných buněk. Zahajují proces adhese leukocytů na endothelu muciny jsou silně glykosilované proteiny ligandy selektinů adhesiny imunoglobulinové skupiny CAM (cell adhesion molecule) v extracelulární části obsahují jednu nebo více imunoglobulinových domén - umožňují prostup leukocytů cévní stěnou do postižené tkáně (ICAM-1, VCAM-1) BCR, TCR, MHC gp I, MHC gp II integriny - velká skupina adhesivních molekul. Jejich molekulu tvoří dvě nekovalentně vázané transmembránové podjednotky α a β. Podjednotka β může být vázána s různými podjednotkami α a proto jsou různé strukturní skupiny integrinů členěny podle β-podjednotky (itegriny β1, β2, β3 a β7). Fc receptory - interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig
10 Skupiny adhesivních molekul NH 2 mucinová doména O-vázaný oligosacharid globulární domény N-vázaný oligosacharid COOH MadCAM-1 CD34 CD43
11 Skupiny adhesivních molekul selektiny strukturně příbuzné, na vápníku závislé adhesivní molekuly s lektinovou doménou, na kterou se navazují sacharidové struktury jiných buněk. Zahajují proces adhese leukocytů na endothelu muciny jsou silně glykosilované proteiny ligandy selektinů adhesiny imunoglobulinové skupiny CAM (cell adhesion molecule) v extracelulární části obsahují jednu nebo více imunoglobulinových domén - umožňují prostup leukocytů cévní stěnou do postižené tkáně (ICAM-1, VCAM-1) BCR, TCR, MHC gp I, MHC gp II integriny - velká skupina adhesivních molekul. Jejich molekulu tvoří dvě nekovalentně vázané transmembránové podjednotky α a β. Podjednotka β může být vázána s různými podjednotkami α a proto jsou různé strukturní skupiny integrinů členěny podle β-podjednotky (itegriny β1, β2, β3 a β7). Fc receptory - interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig
12 Skupiny adhesivních molekul - integriny integrin synonyma exprese ligandy skupina β1 (VLA; CD49/CD29) α1β1 VLA-1, CD49a/C29 akt. T, monocyty kolagen, laminin α2β1 VLA-2, CD49b/C29 B, monocyty, trombocyty kolagen, laminin α3β1 VLA-3, CD49c/C29 B fibrinogen, laminin α4β1 VLA-4, CD49d/C29 leukocyty fibronektin, VCAM-1 α5β1 VLA-5, CD49e/C29 paměťové T, monocyty fibronektin skupina β2 (leukocytární integriny; CD11/CD18) α1β2 LFA-1 leukocyty ICAM-1, -2, -3 αmβ2 CR3; CD11b/CD18 myeloidní buňky, NK ICAM-1, -2, -3, ic3b, LPS, β-glukany, CD23 αxβ2 CR4; CD11c/CD18 myeloidní a dendritické buňky ICAM-1, fibrinogen skupina β3 (CD61) αiiβ3 CD41/CD61 trombocyty fibrinogen, fibronektin, trombospondin αvβ3 CD51/CD61 endotelie, trombocyty, fibroplasty skupina β7 vitronektin, fibronektin, fibrinogen, trombospondin α4β7 LPAM-1 subpopulace T VCAM-1, MadCAM-1 αeβ7 HML-1 intestinální a epiteliaální T E-cadherin ICAM intracelular addhesive molecule; VCAM vascular cell adhesion molecule; MadCAM mucosal adherence cell adhesion molecule
13 Skupiny adhesivních molekul Fc receptory interagují s Fc částí molekuly imunoglobulinů, jednotlivé typy receptorů jsou specifické k různým isotypům Ig Fc γ RI vysokoafinitní receptor pro IgG Fc γ RIIA receptor se střední afinitou pro IgG Fc γ RIII receptor s nízkou afinitou pro IgG Fc α R receptor pro IgA Fc α/μ R receptor pro IgA a IgM jsou exprimovány myelodními buňkami a uplatňují se při opsonisaci a fagocytose Fc γ RIIB (CD32B) negativní regulační receptor B lymfocytů
14 Skupiny adhesivních molekul Fc receptory Fc receptor synonyma mol. hmotnost (kda) exprese ligandy funkce FcγRI CD64 72 myeloidní buňky IgG3, IgG1 endocytosa imunokomplexů FcγRIIA CD32A 40 myeloidní buňky, trombocyty, DC IgG1, IgG3 fagocytosa, endocytosa FcγRIIB CD32B 40 lymfocyty (B) IgG1, IgG3 negativní regulace FcγRIIIA CD16A myeloidní buňky, NK IgG1, IgG3 endocytosa, fagocytosa FcγRIIIB CD16B neutrofily IgG1, IgG3 fagocytosa FcεRI (α), 32 (β), 9 (γ-dimer) mastocyty, bazofily, monocyty FcεRIIA CD23A 43 akt. B IgE, CD21 regulace FcεRIIB CD23B 43 různé buňky IgE, CD21? IgE aktivace mastocytů, (degranulace) FcαR CD89 60 myeloidní buňky IgA fagocytosa Fcα/nR 70 B, makrofágy IgA, IgM endocytosa, fagocytosa poly-igr 82 epiteliální buňky IgA, IgM transport Ig FcRn epiteliální buňky IgG transport IgG
15 Skupiny adhesivních molekul Fc receptory Fc ε RII (CD23) receptor pro IgE (C-lektin) stimulace receptoru molekulami IgE inhibuje synthesu těchto protilátek rozpustná forma receptoru aktivuje B lymfocyty a učinkuje jako adhesivní molekula Fc ε RI vysokoafinitní receptor pro IgE exprimován mastocyty a basofily stimulace receptoru vede ke zvýšené presentaci antigenu, sekreci metabolitů kyseliny arachidonové, lysozomálních enzymů a prozánětlivých cytokinů
16 Skupiny adhesivních molekul komplementové receptory interagují s fragmenty proteinů komplementové kaskády zprostředkovávají proces fagocytosy opsonisovaných částic a imunokoplexů (CR3, CR4) podílejí se na ochraně vlastních buněk před lytickým působením komplementu (CR1) podílejí se na regulaci imunitní odpovědi (CR2) interagují s chemotaktickými fragmenty komplementu (CR3a, CR5a)
17 Charakteristické povrchové molekuly - markery buněčný typ lymfocyty T lymfocyty Th lymfocyty Th1 lymfocyty Th2 lymfocyty Tc lymfocyty B lymfocyty NK buňky neutrofily basofily, mastocyty monocyty plazmatické buňky trombocyty dendritické buňky aktivované lymfocyty charakteristické povrchové molekuly CD53, CD45, LFA-1, CD43 TCR, CD2, CD3, CD5, CD6, CD7, CD27, CD28, CD96 CD4 CD26, CD212, CD223, CD183, CD195 CD30, CD62L, CCR3, CCR4 CD8 BCR, CD19, CD20, CD22, CD37, CD39 CD16B, CD56, KIR, CD94/NKG2, CD2,CD57, CD11b CD15, CD87 Fc ε RI CD14, CD33, Fc γ RI, CD87, FcαRI CD138 CD41, CD42, CD61 CD83, CD86, CD205, CD206, CD207, CD208, CD209 CD25 (IL-2Rα), CD69, CD71, CD150
18 Typy membránových proteinů NH 2 COOH NH 2 CO NH kotva GPI NH 2 COOH NH 2 NH 2 COOH COOH I II III IV
19 CD názvosloví proteinů CD z angl. cluster of differentiation; většina molekul je definována na základě skupin protilátek arabská číslice představuje pořadové číslo proteinu (cca 250 proteinových molekul) skupinově příbuzné molekuly jsou odlišeny písmenem za číslicí v CD názvu (selektiny CD62P, CD62L, CD62E) CD názvy nemají žádný vztah ke struktuře, nebo biologickým funkcím proteinu receptory B lymfocytů (BCR), T lymfocytů (TCR) a proteiny hlavního histokompatibilního komplexu (MHC) záměrně CD názvy nemají alternativní názvy proteinů vystihují strukturu, nebo biologickou funkci molekuly: PECAM-1 (CD31) platelet endothelial cell adhesion molecule adhesivní molekula destiček a endotelií DAF (CD55) decay accelerating factor komplementová regulační molekula Fc γ RI (CD64) vysokoafinitní Fc receptor pro IgG
20 Cytokiny Cytokiny jsou faktory, které regulují aktivitu různých typů buněk a tedy i buněk imunitního systému. Na cílové buňky působí prostřednictví specifických receptorů již v pikomolárním množství. Často působí v kaskádě. Cytokinový signál vede v cílové buňce ke změně genové exprese. Obecné vlastnosti cytokinů: cytokiny jsou pleiotropní mají řadu různých aktivit a působí na několik různých druhů buněk cytokiny jsou redundantní více druhů cytokinů vykazuje stejnou aktivitu mohou se ve svých funkcích nahrazovat
21 Mechanismy působení cytokinů receptor signál autokrinní parakrinní endokrinní céva, krevní oběh
22 Historické rozdělení cytokinů interleukiny: IL1 IL35, heterogenní skupina molekul molekulová hmotnost kda regulují vývoj, diferenciaci a aktivaci lymfocytů vykazují řadů účinků na různé typy buněk a tkání interferony: složky přirozených (neadaptivních) antivirových obranných mechanismů INF-α, INF-β inhibují replikaci virové nukleové kyseliny v napadané buňce INF-γ aktivuje makrofágy a mastocyty, stimuluje expresi molekul MHC, induktor zánětu
23 Biologické účinky interleukinu-1 prozánětlivé účinky aktivace fibroplastů produkce kolagenu produkce hlenu produkce proteinů akutní fáze vliv na imunitní buňky růst a diferenciace lymfocytů indukce protinádorové imunity indukce protiinfekční imunity indukce tvorby hemopoetických cytokinů aktivace NK-buněk interleukin-1 vliv na oběhový systém aktivace endotelu exprese adhesinů vasodilatace, hypotense, šok akumulace neutrofilů zvýšení srdeční činnosti hyperkalcemie pokles koncentrace iontů Zn a Fe vliv na neuroendokrinní systém anorexie horečka ospalost
24 Historické rozdělení cytokinů interleukiny: IL1 IL35, heterogenní skupina molekul molekulová hmotnost kda regulují vývoj, diferenciaci a aktivaci lymfocytů vykazují řadů účinků na různé typy buněk a tkání interferony: složky přirozených (neadaptivních) antivirových obranných mechanismů INF-α, INF-β inhibují replikaci virové nukleové kyseliny v napadané buňce INF-γ aktivuje makrofágy a mastocyty, stimuluje expresi molekul MHC, induktor zánětu
25 Historické rozdělení cytokinů hemopoetické diferenciační faktory CSF (z angl. colony stimulating factors - faktory stimulující kolonie): G-CSF stimulují diferenciaci granulocytů M-CSF stimulují diferenciaci monocytů GM-CSF stimulují diferenciaci obou typů buněk transformační růstové faktory TGF (z angl. transforming growth factor): TGF-α stimuluje zánět, mitosu a hojení ran TGF-β inhibuje mitosu, má protizánětlivé účinky, indukuje tvorbu IgA a uplatňuje se při regeneraci tkání TGF-α a TGF-β jsou strukturně odlišné molekuly
26 Historické rozdělení cytokinů faktory nekrotisující nádory TNF (z angl. tumor necrosis factor): diferenciační faktory a stimulátory cytotoxicity TNF-α membránový protein, induktor lokálního zánětu, aktivuje endotel, spolu s Fas indukuje apoptosu; je produkován monocyty/makrofágy, NK buňkami a mastocyty TNF-β (lymfotoxin α, LT-α) sekretovaný protein, aktivace lymfocytů a cytolysy lymfotoxin-β - aktivace lymfocytů a cytolysy chemokiny: proteiny o molekulové hmotnosti 7 8 kda % homologie v primární struktuře atrahují leukocyty do místa zánětu jsou buněčně specifické určují skladbu leukocytárních infiltrátů v místě zánětu interleukin IL-8 hlavní chemotaktická látka pro neutrofily MIP-1α a MIP-1β (z angl. macrophage inflamatory protein) - chemotaktické faktory pro monocyty, granulocyty a T lymfocyty MCP-1 (z angl. membrane cofactor protein) a RANTES (z angl. regulated on activation, normal T-cell expressed and secreted) - chemotaktické faktory pro monocyty a eosinofily
27 Funkční rozdělení chemokinů cytokiny podporující zánětlivou reakci TNF-α, IL-1α, IL-1β, MIF, IL-18, IL-22 a další cytokiny potlačující zánětlivou reakci TNF-β, IL-4, IL-6, IL-10 a další cytokiny s vlastnostmi růstových faktorů hemopoetických buněk M-CSF, GM-CSF, IL-2 až IL-7, IL-9 a další cytokiny účastnící se humorální (protilátkové) imunity TGF-β, IL-4, IL-5, IL-10 a další cytokiny účastnící se buněčně zprostředkované imunity TNF, LT-β, GM-CSF, IL-1, IL-2, IL-12, IL-15 a další cytokiny s antivirovým účinkem interferony INF-α, INF-β, INF-γ, interleukiny IL-28, IL-29
28 Receptory cytokinů α IL-2 γ c β IL-4 α γ c α IL-3 β c Jak1 Jak3 Jak1 Jak3 Jak1
29 Klonální systém aktivace T a B lymfocytů B antigen + 2.signál zralé efektorové buňky B B M B B antigen + 2.signál zralé efektorové buňky kmenová buňka diferenciace genová rekombinace B M B B paměťové buňky B naivní lymfocyty
30 Fagocytosa druh buněk poměrné zastoupení doba života % v krvi (hodiny) v tkáních (dny) neutrofily eaosinofily basofily <2 - monocyty/makrofágy neutrofil eosinofil monocyt
31 Fagocytosa - extravazace L-selektin integrin mucin ICAM receptory chemokinů
32 Chemotaktické signály neutrofilů infikovaný epitel poškozený epitel IL-8 PAF C3a a C5a složky komplementu neutrofil leukotrien B 4 makrofág
33 Fagocytosa receptory rozpoznávající pathogen PRR (z angl. pathogen recognition receptor) povrchové struktury sdílené různými mikroorganismy PAMP (z angl. pathogen associated molecular pattern) evolučně velmi staré a konservované nepostradatelné pro mikroorganismy endotoxiny (lipopolysacharidy), peptidoglykan, glukany a manany (kvasinky, plísně), fosfolipidy (apoptické savčí buňky) jsou rozpoznávány humorálními nespecifickými obrannými mechanismy (komplement, proteiny akutní fáze) manosový receptor (polysacharidy obsahující manosu) galaktosový receptor (galaktosylové zbytky na povrchu senescentních erytrocytů) CD14 (lipopolysacharidy)
34 Fagocytosa Toll-like receptory (TLR) lipopolysacharidy lipopolyproteiny glykolipidy lipoteichoová kyselina virová RNA a DNA poriny lokalisace: buněčný povrch a intracelulární membrány (TLR3, TLR7, TLR8, TLR9) aktivace TLR spouští expresi prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6, TNF, IL-8) a adhesivních molekul na povrchu APC scavengerové (uklízecí) receptory polyanionické sloučeniny kyselina teichoová, fosfolipidy (apoptické buňky)
35 Fagocytosa Fc receptory částice opsonisované protilátkami komplementové receptory částice opsonisované složkami komplementu opsoniny protilátky C3b, ic3b, C3dc lektin vázající manosu (manosa a N-acetylglukosamin bakterií, hub a prvoků) zahajuje lektinovou cestu aktivace komplementu idukuje vazbu C3b a váže se na receptory C1q
36 Fagocytosa opsoniny fibronektin plamatický protein (koagulace krve a hojené poškozené tkáně) vazebná místa pro fibrin, kolagen a C1q fagocytosa bez účasti Fc a komplementových receptorů C-reaktivní protein pentraxin každá z pěti podjednotek váže dva ionty Ca 2+ fosfocholin bakteriálních polysacharidů přetrvává u chronických zánětů sérový amyloid P lektin akutní fáze Opsonisace usnadňuje rozpoznání cizorodé částice a její fagocytosu
37 Fagocytosa pohlcovaná částice fagocytovaná částice pohlcovaná částice fagocytovaná částice
38 Fagocytosa mikrobicidní buněčné mechanismy složky granul: defenziny serinové proteasy (katepsin B, D a G) lysozym kyselé hydrolasy laktoferin mechanismy respiračního vzplanutí: reaktivní kyslíkové intermediáty ROI singletový kyslík peroxid vodíku + Cl - HOCl hydroxylový radikál
39 Fagocytosa mikrobicidní buněčné mechanismy reaktivní dusíkaté intermediáty RNI oxid dusnatý (NO synthasa) účinek volných radikálů: nenasycené mastné kyseliny (ztráta dvojných vazeb, tvorba peroxidů a aldehydů změna propustnosti membrán) proteiny (agregace a fragmentace molekul, změna enzymové nebo biologické aktivity) DNA (poškození basí, mutace, inhibice proteosythesy)
40 Dendritické buňky nejúčinější buňky specialisované na presentaci antigenu spojovací článek mezi přirozenou a antigenně specifickou částí imunitního systému nezralé (myeloidní) DC: výskyt: kůže sliznice dýchacího zažívacího traktu (odběr potravních a vdechnutých antigenů), v malém množství ve všech orgánech a tkáních v nepřítomnosti infekce pohlcují odumřelé buňky zdravých tkání a molekuly rozpuštěné v mezibuněčné tekutině autoantigeny presentují T lymfocytům utlumení T lymfocytů, nebo transformace do regulačních T lymfocytů zachování tolerance vůči vlastním tkáním kontakt s exoantigenem nebo nekrotickými buňkami aktivace a maturace DC ztráta schopnosti fagocytosy
41 Dendritické buňky zralé DC: účinné APC, zvýšená exprese MHC glykoproteinů, adhesivních molekul a cytokinů pro stimulaci naivních T lymfocytů (IL-1, IL-6, TNF, IL-12) stav zralosti během 48 h (ireversibilní proces) doba života 2 3 dny plazmacytoidní DC: receptory TLR-7 a TLR-9 (stimulovány virovou RNA a DNA) IL-3R hlavní identifikační znak pdc produkce: INF-α (aktivace NK-buněk) biologická funkce: stimulace T lymfocytů
42 Basofily a mastocyty bazofily a mastocyty (žírné buňky) jsou dvě odlišné buněčné populace vyvíjejí se ze stejného prekursoru v kostní dřeni mají podobnou enzymovou výbavu granulocyty neschopné fagocytosy
43 Mastocyty dva typy buněk pojivové a slizniční výskyt: střevní sliznice ( v 1 mm 2 ) kůže ( v 1 mm 2 ) plíce ( v 1 mm 2 ) receptory a povrchové molekuly: Fc ε RI vysokoafinitní receptor pro IgE receptory pro IgG komplementový receptor C5aR adhesivní molekuly (β1, β7 integriny, L-selektin)
44 Degranulace mastocytů a basofilů po agregaci IgE-receptorů Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 46. granule opouštějící buňku
45 Mastocyty produkce: leukotrien C 4 a D 4, prostaglandin D 2, TNF (aktivace fagocytů, produkce adhezivních molekul na endotelu), TGF-β (hojení poškozené tkáně), IL-5 (stimulace eosinofilů), MIP-1 (chemotaxe a aktivace monocytů, granulocytů a T lymfocytů), IL-6 (stimulace synthesy Ig v plasmocytech) rozvoj lokálního zánětu lysozomy hydrolytické enzymy, proteoglykany (heparin, chondroitinsulfát), biogenní aminy (histamin, serotonin) biologická funkce: ochrana organismu proti parasitům jedny z prvních buněk aktivovaných při zánětu regulace imunitní odpovědi "komunikace" mezi imunitním a nervovým systémem zabezpečují fysiologické funkce sliznic a pojivových tkání přecitlivělost časného typu (pylová zrna, roztoči)
46 Proteiny komplementové kaskády mol. hmotnost konc. v séru produkty štěpení mol. hmotnost konc. v séru kda μg ml -1 kda μg ml -1 proteiny klasické cesty aktivace komplementu proteiny alternativní cesty aktivace komplementu C1q properdin (P) C1r D 23,5 3 produkty štěpení C1s B Ba, Bb C C4a, C4b C C3a, C3b C C2a, C2b C C3a, C3b proteiny terminální fáze regulační proteiny C C5a,C5b inhibitor C C faktor I C faktor H C C
47 Komplement hlavní biologické funkce komplementu: opsonisace (C3b) chemotaxe a aktivace lymfocytů (C3a, C5a, Ba) poškození membrány, lysace cílové buňky (C5b C9) součást přirozených neadaptivních obranných mechanismů alternativní cesta aktivace komplementu součást antigenně specifických (humorálních, protilátkových) obranných mechanismů klasická cesta aktivace komplementu lektinová cesta aktivace komplementu
48 Alternativní cesta aktivace komplementu Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
49 Klasická cesta aktivace komplementu Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
50 Lytická fáze komplementové kaskády Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, 4. vydání, Triton Praha, 51-54
51 Komplement cílové buňky heterogenní lymfocyty jaderné buňky (cizorodé i vlastní, antigenně pozměněné, infikované viry) viry, bakterie, plísně rezistence cílových buněk proti destruktivnímu účinku komplementu lipopolysacharidy nebo peptidoglykan znemožňují adhezi přímo na lipidovou dvouvrstvu kapsule bohaté na sialovou kyselinu podporují vazbu faktoru H a štěpení C3b (inhibice vzniku C3-konvertasy)
52 Regulace komplementu klasická cesta aktivace komplementu C1 inhibitor inhibice štěpení C2 a C4 faktor I a protein vázající C4 štěpení C4b disociace C2a z komplexu C4bC2a DAF, receptor CR1 a MCP (povrch vlastních buněk) inhibice asociace C4b a C2a (DAF, CR1) disociace C2a z komplexu klasické C3 konvertasy (DAF, CR1) štěpení C4b faktorem I (CR1, MCP)
53 Regulace komplementu alternativní cesta aktivace komplementu DAF, MCP disociace alternativní C3-konvertasy faktor I (MCP, faktor H) štěpení C3b na inaktivní ic3b s následným štěpením na C3c a C3dg lytická fáze komplementové kaskády protektin znemožňuje vytvoření lytického kanálu
54 Receptory molekul komplementu receptor CR1 (CD35) výskyt: povrch B lymfocytů, neutrofilů, monocytů/makrofágů, erytrocytů, folikulárních dendritických buněk, glomerulárních epiteliálních buněk ligandy: C3b, ic3b a C4b biologická funkce: rozpoznávání opsonisovaných částic neutrofily, monocyty/makrofágy, aktivace procesu fagocytosy ochrana vlastních buněk před efektorovými účinky komplementové kaskády (štěpení C3b na ic3b s následným štěpením ic3b na C3c a C3dg) na povrchu erytrocytů a trombocytů slouží k záchytu imunokomplexů a jejich transportu k jaterním a slezinným makrofágům CR1 spolu s CR2 je receptorem aktivace B lymfocytů
55 Receptory molekul komplementu receptor CR2 (CD21) výskyt: povrch B lymfocytů, folikulárních dendritických buněk a některých epiteliálních buněk ligandy: ic3b, C3dg, Epstein-Barr virus, INF-α biologická funkce: aktivace B lymfocytů receptor CR3 (CD18/CD11b) výskyt: povrch buněk myeloidní linie ligandy: ic3b, sacharidové složky mikroorganismů (přímá vazba Saccharomyces cerevisiae) biologická funkce: zprostředkovává fagocytosu částic opsonisovaných ic3b, jako adhesivní molekula zprostředkovává prostup leukocytů cévní stěnou
56 Receptory molekul komplementu receptor CR4 (CD18/CD11c) leukocytární integrin výskyt: povrch myeloidních, lymfoidních buněk, tkáňové makrofágy ligandy: ic3b (za přítomnosti Ca 2+ ) receptory C3aR a C5aR výskyt: monocyty/makrofágy, granulocyty, mastocyty ligandy: C3a, C5a biologická funkce: chemotaktické receptory, indukují degranulaci mastocytů
57 Biologická funkce komplementu lyse cizorodých buněk, bakterií a virů zvýšení propustnosti kapilárních cév degranulace mastocytů komplement opsonisace a fagocytosa odstraňování imunitních komplexů aktivace B lymfocytů produkce protilátek B chemotaxe fagocytů aktivace neutrofilů
Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel
Struktura a funkce imunitního systému Igor Hochel Imunitní systém a jeho funkce Imunitní systém je adaptační a regulační soustava vzájemně kooperujících molekul, buněk a tkání, která se spolu s endokrinní
VíceImunitní systém.
Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní
Vícemechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy
BARIÉRY MECHANICKÉ A FYZIOLOGICKÉ BARIÉRY mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů hlenová vrstva, deskvamace epitelu baktericidní látky a ph tekutin anaerobní prostředí v lumen střeva peristaltika
VíceImunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VíceSKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
VíceObsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
VíceObsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceImunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VíceKomplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceSTRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
VíceKOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):
KOMPLEMENT Soustava ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE (humorálních, protilátkových): KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) ZÁKLADNÍ SLOŽKY SÉROVÉ C1 (q, r, s) C2 C3 C4 Faktor B Faktor D MBL C5 C6 C7 C8 C9
VíceBiochemie imunitního systému. Jana Novotná
Biochemie imunitního systému Jana Novotná Imunita Imunitní systém integrovaný systém v těle, systém využívající integraci mezi orgány, tkáněmi, buňkami a jejich produkty v boji proti různým patogenům.
VíceZÁNĚT A TĚLNÍCH TEKUTIN. se nacházejí v různých částech organismu: v tělních tekutinách (včetně krve) v granulích buněk
HUMORÁLNÍ LÁTKY NESPECIFICKÉ IMUNITY, ZÁNĚT HUMORÁLNÍ FAKTORY SÉRA A TĚLNÍCH TEKUTIN Mikrobicidní látky a mediátory imunitních reakcí se nacházejí v různých částech organismu: na barierách v tělních tekutinách
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky IF Definice základních imunologických pojmů imunologie,
Více2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
VíceT lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR nebo Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty Intraepiteliální
VíceIMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol
IMUNITA PROTI INFEKCÍM Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol Brána vstupu Nástroje patogenicity Únikové mechanismy Množství Geny regulující imunitní reakce Aktuální kondice hostitele Epiteliální bariéry
Vícerní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VíceVýukové materiály:
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, stavby a funkce membrán. Rozšiřuje
VíceFunkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
VíceNespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha
Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické přirozené a adaptivní specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky Nespecifická
VíceIII/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
VíceBUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity
BUŇKY NESPECIFICKÉ IMUNITY A JEJICH FUNKCE FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK Buňky zánětlivé reakce Neutrofil Eosinofil zejména v infekčním (bakteriálním) zánětu. s výraznou fagocytární a baktericidní aktivitou
Vícenejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita
VíceStruktura a funkce imunitního systému
truktura a funkce imunitního systému Igor Hochel část II Hlavní histokompatibilní komplex imunologicky významná oblast genomu obratlovců funkce: presentace antigenu specifickému receptoru T lymfocytů TCR
VíceProtinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
VíceVariabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
VíceIMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU
IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - SROVNÁVACÍ IMUNOLOGIE IMUNOLOGICKÉ VZTAHY MATKA PLOD / MLÁDĚ (FYLOGENEZE A ONTOGENEZE IMUNITNÍHO SYSTÉMU) CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU Imunitní systém obratlovců
VíceCYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace Ústav imunologie LF UP Mezibuněčná komunikace základ fungování organizmů K zajištění
VíceFunkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika
Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika 2. 4. 2008 Imunitní systém a jeho funkce rozlišuje užitečné a škodlivé zajišťuje obranu organismu zajišťuje imunitní dohled
VíceZměny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
VíceJan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět
Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí
VíceHumorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
VíceOBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VíceImunitní mechanismy. Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha
Imunitní mechanismy Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha Edward JENNER 1749-1823 Eradikace pravých neštovic Funkce imunitního systému Podíl na udržování homeostázy Schopnost reakce na nebezpečí
VíceSPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako
VíceT lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR ab nebo gd Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty
VíceSystém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
Více6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita
Obsah: 5. B lymfocyty a specifická látková imunita 5.1 Protilátky (imunoglobuliny, Ig) 5.2 Receptor B lymfocytů (BCR) a další signalizační molekuly 5.3 Subpopulace a vývoj B lymfocytů 5.4 Aktivace B lymfocytů
VíceANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY
ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY V SÉRU A TĚLNÍCH TEKUTINÁCH ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY V těle je mnoho (efektorových) molekul, které jsou přítomny na bariérách v různých sekretech (slzy, sliny,
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceHLA - systém. Marcela Vlková
HLA - systém Marcela Vlková Hlavní histokompatibilitní komplex Jedná se o genetický systém, který je primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého (Major Histocompatibility Complex). U člověka
VíceJátra a imunitní systém
Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum
VíceRECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové
VíceBIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU
BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2.LF UK a FN Motol MUDr. Bc. Matej Kohutiar, Ph.D. akad. rok 2018/2019 ORGANIZACE PŘEDNÁŠKY 1. Biochemie imunitního systému 2. Metabolismus
VíceImunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.
Imunitní systém Systém tkání buněk a molekul zajišťujících odolnost organismu vůči infekčním chorobám Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti
VíceIvana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci
Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci Druhy imunitních reakcí NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny 5 7 Prvotní
VíceObranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění Obranu proti infekci zajišťuje imunitní systém Při infekci dochází ke střetu dvou živých organismů mikroba a hostitele Mikroorganismy
VícePŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Ústav experimentální biologie Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2006 Věra Francálková PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
VíceLYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA
LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA SPECIFICKÁ IMUNITA = ZÍSKANÁ IMUNITA = ADAPTIVNÍ IMUNITA ZÁKLADNÍ IMUNOLOGICKÁ TERMINOLOGIE SPECIFICKÁ IMUNITA humorální - zprostředkovaná protilátkami buněčná - zprostředkovaná
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceMorfologie krvinek 607
Morfologie krvinek 607 Krev Objem krve přibližně 5,5 L Hematokrit - objem erytrocytů v procentech: 35 45% u žen, 40 50% u mužů 1% leukocyty a trombocyty (buffy coat) Zbytek plasma (voda, anorganické soli,
VíceKůže: kompartment imunitního systému
Kůže: kompartment imunitního systému Jindřich Lokaj Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU Brno Workshop on Atopic Dermatitis Prague 2006 PROLOG životu všech tvorů je vlastní schopnost odolávat
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
VíceKrev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07
Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo
VíceVZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
VíceCO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL
CO TO JE IMUNOLOGIE? 1776 1883 1885 1900 1901 1908 1953 1965 1974 1975 1978 1986 1994 2015 Počátky imunologie jsou spojeny s prvními pokusy o profylaxi infekčních chorob IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH
VíceNespecifické složky buněčné imunity. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
Nespecifické složky buněčné imunity RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol - Mechanizmy vrozené imunity fungují okamžitě - Ihned následuje časná indukovaná odpověď - Nevytvoří se
VíceIntracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
VíceSouvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná
Souvislost výživy s obranyschopností organismu Lenka Konečná Bakalářská práce 2013 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá souvislostí výživy s obranyschopností organismu. Popisuje funkci imunitního systému
VíceCo jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím
Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících
VíceZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu
ZÁNĚT osnova Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
VíceIMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE
IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE 1. Aby B lymfocyty produkovaly vysokoafinní protilátky proti určitému proteinovému antigenu, musí dostat několik nezbytných signálů prostřednictvím několika receptorů na svém
VíceZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU CO TO JE IMUNOLOGIE? Počátky imunologie jsou spojeny s prvními pokusy o profylaxi infekčních chorob HIV infekce je stále jednou z nejnebezpečnějších chorob s
VícePAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Druhy imunitních reakcí NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny
Víceimunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie Symboly označující animaci resp. video (dynamická prezentace
VíceTeorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím
Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím Experimentální práce dokazují, že imunitní systém zároveň rozeznává a eliminuje nádorové buňky Dunn et al 2002; Dunn
VíceMUDr. Martina Vachová
MUDr. Martina Vachová 31. Imunoglobuliny - struktura 32. Imunoglobuliny - funkce 33. Genetický základ tvorby imunoglobulinů 34. Biologické a chemické vlastnosti jednotlivých tříd imunoglobulinů I. (IgG,
VíceLC v epidermis jsou nezral
P.Barták Praha LC v epidermis jsou nezral LC jsou v epidermis nezralé po setkání s Ag přesun do lymfatik během cesty v lymfatických kapilárách dozrávají v uzlinách prezentují Ag Dendritické buňky v kožním
VíceZáklady imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
VíceImunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.
Základy imunologie Imunologie Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému. Funkce imunitního systému: obranyschopnost rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu proti patogenním mikroorganismům
VíceEXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
VíceImunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory
Imunitní systém Imunitní systém (IS) mechanismy zajišťující homeostázi organismu obranyschopnost rozpoznání cizích složek a škodlivin (patogeny a jejich toxiny) autotolerance poznání vlastních složek imunitní
Víceimunologie vznikla z mikrobiologie
10. Imunita imunologie vznikla z mikrobiologie planeta mikroorganismů, téměř 3 mld let bez jiných organismů, uhlíku vázaného v mikroorganismech je 2x více než ve všech ostatních organismech mikroorganismy
VíceKOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM KOMPLEMENT humorální složka vrozené imunity evolučně starobylý systém primitivní živočichové disponují podobnými proteiny komplementový systém je tvořen desítkami složek (přítomny
VíceZhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky
NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Vztahy mezi imunitním
VíceStanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny
Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny 26.2.2018 Obsah Tolerance plodu Th lymfocyty, cytokiny Stanovení intracelulárních cytokinů v IML
VíceImunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)
Imunitní systém 629 Imunitní systém Vrozená imunita (není potřeba imunizace) o Fyzikální bariéry (kůže, sliznice, řasinky) o Biologické bariéry (symbionti) o Chemické bariery (ph, hlen) o Solubilní faktory
VíceBÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých
VíceAtestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie Okruh základy imunologie 1. Buňky, tkáně a orgány imunitního
VíceImunologické metody fagocytóza, stanovení oxidačního metabolismu, chemiluminiscence, baktericidní test
Imunologické metody fagocytóza, stanovení oxidačního metabolismu, chemiluminiscence, baktericidní test Fagocytóza Jeden z evolučně nejstarších obranných mechanismů Součást přirozené imunity Schopnost buněk
VíceFagocytóza je proces pohlcení a degradace částic větších než 0,5 µm.
FAGOCYTÓZA Fagocytóza je proces pohlcení a degradace částic větších než 0,5 µm. pohlceným materiálem mohou být cizorodé bakterie, poškozené, odumřelé buňky či jejich části, minerální částečky, atd. FAGOCYTUJÍCÍ
VíceB lymfocyty. B-lymfocyty (B buňky) jsou buňky zodpovědné především za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď.
B lymfocyty B-lymfocyty (B buňky) jsou buňky zodpovědné především za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď. B-lymfocyty rozpoznávají nativní antigen pomocí BCR (B cell receptor) Příslušný
VíceBunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
VíceShody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce
Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové člověk patogen (virus) genetické
VíceCZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
Vícebílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty
bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar nepravidelný, proměnlivý výskyt krev, tkáňový mok, míza význam fagocytóza - většina, tvorba protilátek některé ( lymfocyty) délka života různá:
VíceBÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých
VíceVÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
VíceHEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie
HEMOPOESA Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241 Přednášky
VíceKrevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Krevní skupiny a jejich genetika KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Systém AB0 V lidské populaci se vyskytují jedinci s krevní skupinou A, B, AB a 0. Jednotlivé krevní skupiny se od sebe liší tím zda erytrocyty
VíceAutophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha
Autophagie a imunitní odpověd Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha Ostrava, 29. ledna 2019 Historie Nobel Prize 2016 Yoshinori Ōsumi https:p//nobeltpizrog/utplodss/2l018//06/ohsuiillchtul
VíceVáclav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
Více