Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Transkript

1 Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví

2 Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing, 1994 Hořejší, Bartůňková : Základy imunologie, Triton, 2005 Fučíková : Klinická imunologie v praxi, Galén, 1997

3 IMUNITNÍ SYSTÉM základní pojmy složky a funkce imunitního systému fyziologické imunitní reakce

4 Funkce imunitního systému udržuje stálost vnitřního prostředí organismu (homeostázu) chrání organismus proti patogenům odstraňuje staré, poškozené nebo nádorově transformované buňky zajišťuje toleranci vůči vlastním zdravým tkáním organismu

5 Základní pojmy (1) antigeny látky vyvolávající imunitní odpověď exoantigeny autoantigeny alergeny exoantigeny, které u vnímavého jedince vyvolávají patologickou (alergickou) imunitní reakci (např. složky potravy, pylu)

6 Základní pojmy (2) epitop malá část molekuly antigenu, kterou rozeznávají imunitní buňky svými receptory imunokomplexy komplex antigenu s protilátkami

7 Rozdělení imunitních mechanismů nespecifické (přirozené) evolučně starší účinné proti různým patogenům se společnými strukturními rysy rychlá odpověď (první obranní linie) specifické (adaptivní) evolučně mladší vysoce specifické pro antigen odpověď s časovým posunem (dny, týdny) imunologická paměť

8 Nespecifická imunita buněčná složka neutrofily, eozinofily, bazofily, NK buňky, monocyty makrofágy, mastocyty (žírné buňky) dendritické buňky Mo N E B humorální složka komplement

9 Specifická imunita B-lymfocyt buněčná složka T lymfocyty B lymfocyty plazmatické buňky humorální složka plazmatická buňka protilátky Y Y protilátky

10 Lymfatické orgány primární (centrální) kostní dřeň, thymus (brzlík) vznik, diferenciace a zrání imunitních buněk sekundární lymfatické uzliny, slezina, tonzily slizniční lymfatická tkáň aktivace buněk specifické imunity

11 Kostní dřeň vývoj všech imunitních buněk z hematopoetické kmenové buňky zrání B lymfocytů

12 NK buňky ( přirození zabíječi) složka nespecifické imunity eliminace nádorových a virem infikovaných buněk (snížená exprese HLA I ) cytotoxické mechanismy stejné jako u T lymfocytů +ADCC

13 Komplement složka nespecifické humorální imunity soubor sérových a membránových (glyko)proteinů hlavní složky komplementu v séru, označované C1-C9 syntéza v játrech, lokálně např. makrofágy lýza napadených buněk, podpora zánětu

14 Cesty aktivace komplementu (1) Klasická zahájena na buňkách označených protilátkami třídy IgG nebo IgM vazba složky C1 na Fc fragment protilátek Lektinová iniciována vazbou sérového lektinu na sacharidové struktury typické pro mikroorganismy

15 Cesty aktivace komplementu (2) Alternativní spuštěna samovolným štěpením C3 složky a následnou vazbou C3b fragmentu na buněčný povrch fáze kaskády předchozí složka enzymatickým štěpením aktivuje složku následující lytická fáze společná pro všechny cesty aktivace

16 Klasická cesta

17 Klasická a lektinová cesta C1r C1q C1s C1 inaktiv. + Ag-Ab C1 aktiv. MBL aktiv. MBL inaktiv. + manóza MASP-1 MASP-2 MBL C2 C4 C2b C2a C4b C4a C2aC4b C3-konvertáza (klasická)

18 Alternativní cesta vazba na buněčný povrch Ba spontánní rozpad C3b C3bB C3 Faktor B Faktor D C3bBb C3a Properdin stabilizace C3-konvertáza (alternativní) C3bBb

19 Cesty aktivace - pokračování C3-konvertáza C3bBb C3 C3a C3b C5-konvertáza C3bBbC3b alternativní alternativní C5 C2aC4b C2aC4bC3b klasická klasická C5b C5a MAC C x C8 C6 C7 C5bC6C7C8 C5bC6C7

20 Lytická fáze aktivace komplementu (1) neenzymatické sestavení komplexu C5b678(9) n (mebránu atakující komplex = MAC, n = 13-18)

21 Lytická fáze aktivace komplementu (2) perforace buněčné membrány lýza napadené buňky (bakterie, nádorové buňky, cizí erytrocyty, atd.)

22 Funkce fragmentů komplementu malé fragmenty (C5a, C3a, C4a) degranulace žírných buněk a bazofilů chemotaxiny anafylatoxiny (zvyšují propustnost cévní stěny) velké fragmenty (C3b, C5b, C4b) opsoniny (vazba na antigenní epitopy) usnadňují fagocytózu

23 Zánět akutní zánět fyziologická reakce na poškození tkáně lokální odpověď (zvýšení místní teploty = calor, zčervenání = rubor, bolestivost = dolor, otok = tumor) systémová odpověď (horečka) chronický zánět patologická reakce

24 Cytokiny (glyko)proteiny sekretované převážně imunitními buňkami vazba na receptory pro cytokiny změna v genové expresi terčové buňky proliferace, sekrece cytokinů,... )

25 Charakterizace cytokinů působení v nepatrných množstvích (ng) autokrinně parakrinně endokrinně

26 Klasifikace cytokinů podle funkce prozánětlivé cytokiny (IL-1, IL-6, TNF- ) protizánětlivé cytokiny (IL-10) cytokiny podporující protilátkovou imunitní odpověď (IL- 4) cytokiny podporující buněčnou imunitní odpověď (IL-2, INF- ) růstové faktory hemopoetických buněk (IL-3, G-CSF)

27 Fagocytóza obranný mechanismus nespecifické imunity (neutrofily, eozinofily, monocyty, makrofágy) fagocytované částice bakterie, staré erytrocyty, pozůstatky vlastních odumírajících buněk organismu

28 Fáze fagocytózy (1) 1. průnik fagocytů z krve do tkání (diapedéza) zachycení fagocytů na cévní stěně přestup fagocytů štěrbinou mezi endoteliálními buňkami CÉVA adhezívní molekuly TKÁŇ chemotaxiny

29 Fáze fagocytózy (2) 2. chemotaxe fagocytů do zánětlivého ložiska pohyb fagocytů ve směru vyšší koncentrace chemotaxinů (cytokiny, fragmenty komplementu, bakteriální peptidy) 3. rozpoznání částic určených k fagocytóze exprese receptorů, které se vážou na struktury typické pro mikroorganismy (např. CD14 - bakteriální lipopolysacharid)

30 Fáze fagocytózy (3) exprese Fc receptorů (rozeznávají protilátky, kterými jsou antigenní epitopy mikroorganismů označeny - opsonizovány)

31 Fáze fagocytózy (4) 4. pohlcení (ingesce) obklopení částice pomocí pseudopodií uzavření částice do fagozomu

32 Fáze fagocytózy (5) 5. usmrcení a destrukce pohlcené částice splynutí fagozomu s lysozomy fagocytů (nízké ph, mikrobicidní látky) hydrolytické enzymy peptidy (defenziny, laktoferin) NO oxidační (metabolické) vzplanutí reaktivní kyslíkové radikály, H 2 O 2, chlornanové ionty