TEORIE ENDOGENITY PENĚZ A JEJÍ EVIDENCE V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Ekonomické teorie TEORIE ENDOGENITY PENĚZ A JEJÍ EVIDENCE V ČESKÉ REPUBLICE The Endogenous Money Theory and its Evidence in Czech Republic Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan Jonáš Autor: Ondřej Komínek Brno, 2012

2

3

4 Jméno a příjmení autora: Název diplo mo vé práce: Název práce v angličt ině: Katedra: Vedoucí diplo mové práce: Ondřej Komínek Teorie endogenity peněz a její evidence v ČR Endogenous Money Theory and its Evidence in Czech Republic ekonomie Ing. Jan Jonáš Rok obhajo by: 2012 Anotace Předložená diplomová práce prezentuje teorie zabývající se endogenní povahou peněz. V úvodu práce jsou popsány teoretické podklady, určující základní definice, potřebné pro analýzu peněžní povahy. Samotná endogenní teorie je poté prozkoumána v historickém vývoji, který probíhá od 19. století po současnost, kdy je kladen důraz na dva současné směry zastupující teorii endogenity peněz. Prvním z nich je představena škola peněžního oběhu a její teoretické východiska a koncepty. Důkladněji však je zde zkoumána rozvinutější postkeynesiánská teorie peněz. Ta je chronologicky rozčleněna tak, aby byl zřetelně popsán její vývoj, který vyústil ve dva odlišné proudy, v teorii absolutní endogenity peněz a institucionálně odlišnou relativní teorii endogenity peněz. Koncepty těchto teorií slouží v poslední části pro stanovení hypotéz v rámci ekonometrického modelu, který je vytvořen na datech České republiky z let Annotation Submitted thesis presents theory dealing with endogenous nature of money. In the introduction of work are described theoretical backgrounds, determining elemental definitions, required for analysis of money nature. The endogenous theory is outlined in historical development, which reaches from 19 th century to the present, when it puts emphasis to the two present schools of thought. The former is introduced monetary circuit theory and its theoretical foundations and concepts. The latter is rigorously researched advanced postkeynesian money theory. This theory is chronologically segmented to distinctly describe historical development that results in two different views, in horizontalist s theory and institutional different structuralist s theory. Concepts of those theories serve in the last section for hypothesis setting in frame of econometrical model, which is carved on statistical data of the Czech Republic during years.

5 JEL klasifikace: E52 E12 C12 Klíčová slova peněžní politika, postkeynesiánská ekonomie, testování hypotéz Keywords monetary politics, postkeynesian economics, hypothesis testing

6 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Teorie endogenity peněz a její evidence v České republice vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jana Jonáše. V této práci jsem uvedl všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 27. dubna 2012 vl a st n or učn í podpis a utor a

7 Poděkování Zde bych velmi rád vyjádřil svou vděčnost, vedoucímu této diplomové práce Ing. Janu Jonášovi, za jeho ochotu při konzultacích a jeho metodologické vedení. Dále bych chtěl poděkovat Ing. Danielu Němcovi Ph.D. za jeho věcné připomínky a korekce v oblasti ekonometrie.

8 OBSAH ÚVOD Základní literatura PENÍZE Definice peněz Užší vymezení peněž Širší vymezení peněz Vnější peníze Vnitřní peníze Emise peněz Rovnice směny Exogenita Endogenita Portfoliová endogenita Exogenní úroková míra HISTORICKÉ NÁZNAKY TEORIE ENDOGENITY PENĚZ Bullionistická kontroverze Knut Wiksell John Maynard Keynes Radcliffova komise TEORIE PENĚŽNÍHO OBĚHU Revoluční endogenita Škola peněžního oběhu POSTKEYNESIÁNSKÁ TEORIE ENDOGENNÍCH PENĚZ Tvorba peněz v postkeynesovské teorii Teorie absolutní endogenity peněz Nicholas Kaldor... 35

9 4.2.2 Sidney Weintraub Basil Moore Strukturalismus Paul Davidson Hyman Minsky Teorie relativní endogenity peněz Philip Arestis L. Randall Wray Sheila Dowová Rozpory mezi horizontalismem a strukturalismem EMPIRICKÁ EVIDENCE V ČESKÉ REPUBLICE Předchozí výzkumy a teoretické práce v České republice Kauzální vztahy Data Testování modelu Grangerův test kauzality Zpoždění proměnných Výsledky testování ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Internetové zdroje Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam zkratek Seznam příloh Příloha A Data Příloha B Výsledky testování... 65

10 ÚVOD Ačkoli ekonomové vypotřebovali na peníze zřejmě více inkoustu než na jakékoli jiné téma své vědy, a ačkoli se peněžní teorie dotýká snad každého jiného odvětví ekonomické analýzy, hospodářskou nauku i nadále souží zmatky ohledně významu a podstaty peněz. Paul Davidson Současné debaty rozvíjející se nad podstatou peněz přináší rozpor do současné ekonomie hlavního proudu. Neboť právě sama podstata peněz není dodnes vysvětlena natolik, aby uspokojivě podala teoretický základ pro vybudování úspěšně fungující, od reality neodtržené, monetární politiky. Teorií peněž se zabývá i tato předložená práce, neboť jejím cílem je zkoumat právě endogenní povahu peněz. Vždyť exogenní povaha peněz, jak je dnes předkládána veřejnosti a studentům ekonomických oborů, zapříčiňuje domnění, že monetární politika je otázkou pouze centrální banky a především její schopnosti predikovat peněžní vývoj. Dle této predikce je poté možné určit celkový vývoj peněžní politiky. Z toho tedy vyplívá, že centrální banka je jedinou institucí zodpovědnou za monetární politiku. Česká národní banka, která za svůj primární cíl považuje zabezpečení cenové stability, změnila svou monetární politiku již v roce 1998 a to na cílování inflace. Tato změna vznikla v důsledku neúspěchu měnové politiky, kdy v průběhu devadesátých let byla prosazována politika cílování měnových agregátů. Důvodem neúspěchu bylo, že centrální banka nebyla schopna dosáhnout takového tempa růstu peněžní zásoby, aby byla zajištěna cenová stabilita. Jak je dobře známo, politika cílování inflace je prosazována pomocí nastavení úrokových sazeb, jež vychází z makroekonomických prognóz a vyhodnocení rizik jejich naplnění. Česká národní banka provádí cílování inflace do dnes a to poměrně úspěšně. Proto tato změna monetární politiky centrální bankou by mohla značit, že došlo k posunu ve vývoji peněžní teorie. Jak již bylo řečeno, tato práce nám předkládá analýzu peněžní teorie. Přičemž výzkumným cílem je vysvětlení teorie endogenity peněz, která se může jevit jako alternativní přístup k současné mainstreamové monetární ekonomii. Teorie endogenity peněz je zde rozebírána od jejích historických náznaků až do dnešní rozpracované podoby.

11 První kapitola nám pouze definuje základní pojmy, jakožto základ pro vybudování ucelené peněžní teorie. V druhé kapitole je možné nalézt historický vývoj, který začíná na sklonku devatenáctého století. V té době přichází Knut Wicksell se svou teorií kreditního finančního systému, kdy v rámci tohoto systému nabývají peníze endogenní povahy. V rámci historického vývoje je nutné zmínit také J. M. Keynese a jeho přínos pro vývoj peněžní teorie. Tato kapitola je poté završena peněžním vývojem ve Velké Británii na konci šedesátých let, kdy vzniká Radcliffova komise, která představila své překvapivé závěry týkající se finančního systému fungujícího právě ve Velké Británii. V následující třetí kapitole je popsána škola peněžního oběhu s jejími teoretickými koncepty. Právě teorie peněžního oběhu se stává prvním uceleným systémem, který představuje endogenní peníze jako součást funkční ekonomiky. Čtvrtá kapitola úzce navazuje na školu peněžního oběhu, kdy je detailně popsán vývoj postkeynesiánské peněžní teorie. Ta je však do dnešní doby nejednotná a vyvíjí se ve dvou názorově odlišných větvích. V následné podkapitole postkeynesiánské ekonomie je představena, historicky starší, teorie absolutní endogenity peněz, jež je reprezentována ekonomy, jako jsou N. Kaldor, S. Weintraub a B. Moore. Právě tito ekonomové svými teoretickými pracemi připravili půdu pro plné rozvinutí postkeynesiánské ekonomie. Následující podkapitola postkeynesiánské teorie je věnována strukturalismu a jejím konceptům. Přičemž pozornost je soustředěna hlavně institucionálnímu přístupu P. Davidsona a H. Minského. V návaznosti na strukturalismus jsou uvedeni současní autoři, kteří zastupují teorii relativní endogenity peněz. Tato teorie v sobě zahrnuje, jak institucionální přístup, tak i část značně transformovaných prvků teorie absolutní endogenity peněz. Doplněním čtvrté kapitoly je zhodnocení obou postkeynesiánských teorií a zvýraznění jejich rozporů. Poslední kapitola se zabývá empirickým testováním výše zmíněných teorií spolu s teorií ekonomie hlavního proudu. Tato empirická část je založena na ekonometrickém modelu, testující hypotézy kauzálních vztahů v Grangerově smyslu, přičemž data pochází z prostředí České republiky.

12 Základní literatura Úvodní literaturou, která dobře seznámí s peněžním tématem je určitě kniha českého původu Teorie peněz (Koderová, Sojka, Havel, 2011). K užšímu poznání postkeynesiánské ekonomie a teorie endogenity peněz byla vybrána kniha Introduction to PostKeynesian economics (Lavoie, 2004). Pro pokročilejší a dobře zpracovanou monetární ekonomii se jevila kniha v podání Paula Davidsona, Post Keynesian Macroeconomic Theory: Foundation for Successful Economic Policies for the Twenty-First Century, (Davidson, 2004) nebo o trochu starší dílo Stephena Roussease, Post Keynesian Monetary Economics, (Rousseas, 1998). V poslední řadě je záhodno rozšířit základní literaturu o díla českého profesora Milana Sojku, který postkeynesiánské ekonomii zasvětil svou vědeckou činnost, přičemž Sojka se zaměřuje také na možná východiska v oblasti chování centrálních bank. Za zmínku jistě stojí jeho článek Postkeynesovská teorie peněz, peněžní a úvěrová politika a postavení centrální bank, (Sojka, 2002).

13 1 PENÍZE Cílem kapitoly je přiblížit pojmy, které poslouží jako základní kameny pro vybudování teoretického rámce tak, aby bylo možné uspokojivě popsat procesy, myšlenky a hypotézy popisující peněžní teorii. Nejprve je nutné pevně specifikovat samotný pojem peníze, především jejich funkce a povahu, následně pak jejich tvorbu. Poté budou definovány pojmy, které jsou úzce spjaty, buď se samotnými penězi, nebo s procesy, z nichž jsou odvozené. 1.1 Definice peněz Peníze jsou společenskou konvencí, nikoliv komoditou. (Moore, 2006) Peníze nesou jedinečné postavení v hospodářské soustavě a je záhodné, definovat je skutečností, že peníze jsou takovým statkem, který nabývá směnné užitečnosti neboli možnosti použít tento statek jako organizační prostředek pro individualistické směnné společenství Užší vymezení peněž Ze zákona ustanovené jedinečné aktivum, jemuž je garantována vlastnost právně podloženého platidla pro vyrovnání dluhu mezi dlužníkem a věřitelem. Peníze tedy představují aktivum, které má schopnost konečného umoření dluhu 1. Všechny další funkce peněz (prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnot) mohou být nahrazeny jinými aktivy. Takto definované peníze zahrnují oběživo, tj. bankovky a mince, a také zůstatky, které lze okamžitě 1 v České republice se jedná o zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 16 se prohlašuje, že platné bankovky a mince, vydané Českou národní bankou, jsou zákonné peníze v jejich nominální hodnotě, použitelné při všech platbách na území České republiky. 13

14 převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě, např. jednodenní vklady neboli peněžní agregát M Širší vymezení peněz Širokými penězi lze nazvat peněžní agregát M3 3, který zahrnuje jak úzké peníze M1, tak i vklady se splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců neboli peněžní agregát M2 4 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některé nástroje peněžního trhu, zejména pak akcie nebo podílové listy fondů, cenné papíry peněžního trhu, a repo operace 5. Vysoká míra likvidity a cenová jistota zajišťují, že jsou tyto instrumenty velmi podobné vkladům. Jejich zahrnutí vede k tomu, že M3 je méně ovlivňován substitucí mezi různými kategoriemi likvidních aktiv, než jsou užší definice peněz a je stabilnější Vnější peníze Vnější peníze jsou peníze, které buď nejsou podloženy žádným aktivem (z angl. fiat money 6 ) nebo jsou podloženy aktivem, které není součástí soukromého sektoru. Můžeme tedy říci, že vnější peníze jsou čisté aktivum v rámci soukromého sektoru. Samotný název vnější peníze je dán proto, že tyto peníze pochází právě mimo soukromý sektor. (vlastní překlad, The New Palgrave Dictionary of Economics, 2008). Jinými slovy můžeme tuto definici přeformulovat tak, že se jedná o tu část peněžní nabídky, jež je označena jako neumořitelná pohledávka u centrální banky ze strany soukromých hospodářských subjektů. Jedná se tedy o hotovostní oběživo a rezervy uložené u centrální banky, pro tyto vnější peníze lze použít dle peněžní teorie označení měnová báze 7. 2 ČNB - Peněžní agregáty Eurozóny, citováno dne , Dostupné z: nice 3 ČNB - Peněžní agregáty Eurozóny, citováno dne , Dostupné z: < finice> 4 ČNB - Peněžní agregáty Eurozóny, citováno dne , Dostupné z: < finice> 5 Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. ČNB - Měnověpolitické nástroje, citováno dne , Dostupné z: < 6 nekrytá měna (peníze s nuceným oběhem vytvořená mocí úřední) 7 měnová báze představuje poptávku bank a všech hospodařících subjektů po penězích 14

15 1.1.4 Vnitřní peníze Vnitřní peníze jsou peníze, které představují aktivum podložené jakoukoliv formou soukromého dluhu, obíhající uvnitř soukromého hospodářského systému jako prostředek směny. Pokud vnitřní peníze tvoří aktivum pro jakýkoliv hospodářský subjekt v rámci soukromého sektoru, představují ve stejný okamžik pasivum jiného hospodářského subjektu v soukromém sektoru. Pojem vnitřní peníze tedy značí, že tyto peníze pochází ze soukromého sektoru a jsou kryty jakoukoliv formou dluhu (vlastní překlad, The New Palgrave Dictionary of Economics, 2008). Účetně lze vnitřní peníze definovat, jako položku zachycenou na obou stranách agregátního učtu, tedy jako pohledávku i závazek. Tato účetní podvojnost zapříčiňuje, že vnitřní peníze netvoří bohatství dané hospodářské soustavy. 1.2 Emise peněz Vznik peněz je úzce spojen s úvěrováním bank. Účetně můžeme pojmout emisi peněz jako vytvořením pohledávky vůči bankovní soustavě tedy vůči obchodním bankám nebo centrální bance. Nejčastější formou kreace peněz je poskytnutí úvěru obchodními bankami nebankovním subjektům, dále za vznik peněz může považovat následující bankovní operace, jakými jsou úročení vkladů a dluhových cenných papírů, koupí majetku a služeb bankami od nebankovních subjektů a v neposlední řadě výplaty platů, odměn, dividend a tantiém zaměstnancům a akcionářům bank (Jílek, 2004, s. 40). Úvěrování obchodních bank není spojeno se změnou velikosti povinných rezerv. Změna rezerv se projeví až ve chvíli, kdy je úvěr připsán na vrub jiné bance (jinými slovy byl použit příkaz k úhradě nebo vypsán šek a určitý objem peněz byl přesunut z jedné banky do druhé). Peníze mohou být vytvořeny i centrální bankou. Jedná se o podobnou formu kreace jako u komerčních bank, prvním typem je úvěrová emise neboli diskontní operace, druhou běžnější formou je emise nákupem cenných papírů či deviz známou jako operace na volném trhu 8. 8 nutnou podmínku účinnosti operací na volném trhu představuje dostatečné množství vhodných cenných papírů vytvářejících likvidní, plynulý a stabilní trh. 15

16 1.3 Rovnice směny Rovnice 9 ukazuje vztah mezi celkovým nominálním produktem hospodářství (P*Q) na jedné straně a realizovaným peněžními transakcemi (M*V) na druhé straně. Kde veličina P značí cenovou hladinu a Q celkový produkt na druhé straně M je peněžní zásoba a V je rychlost oběhu peněz. Podle exogenního přístupu centrální banka ovládá celkovou likviditu hospodářství, jinými slovy přesně vymezí množství peněz a rychlost jejich obratu, tedy levou stranu rovnice (M*V), čímž je schopna ovlivnit celkový výstup hospodářství (P*Q). Kvantitativní teorie 10 předpokládá, že peněžní zásoba je odvozena z peněžní báze působením peněžního multiplikátoru a velikostí povinných minimálních rezerv. Matematicky zapsáno, kde M je peněžní zásoba, B odpovídá peněžní bázi a m je peněžní multiplikátor. Banky tedy mohou poskytnout úvěry pouze do výše minimálních rezerv. Pokud centrální banka určuje výši povinných minimálních rezerv a množství papírových peněz a mincí v oběhu poté je schopna ovlivňovat i monetární bázi. Důležitým předpokladem pro splnění rovnosti rovnice směny je konstantní oběh peněž (V), přičemž změna rychlosti oběhu je umožněna pouze institucionálně. Proto můžeme říci, že centrální banka kontroluje celkovou peněžní zásobu. Pokud se znovu podíváme na rovnici směny, můžeme konstatovat, že ovládá-li centrální banka levou stranu rovnice, může ovlivňovat i pravou stranu a tím celkovou výši nominálního produktu. Avšak podle pojetí peněz v ekonomii hlavního proudu, jsou peníze v dlouhém období neutrální 11, a proto centrální banka ovlivňuje přímo pouze cenovou hladinu. Z toho nám pramení jeden z cílů centrální banky a tím je stabilita cenové hladiny rovnice směny byla poprvé představena Johnem Stuartem Millem (Mill, J. S. Principles of Political Economy 1848), který rozšířil myšlenky Davida Huma (Hume, D. Essays Moral and Political, 1742). Matematickou formulaci rovnice představil až Irving Fisher v roce první, kdo tuto teorii zdařile rozpracoval, byl David Hume ve svém díle Political Discourses (obsahující esej O penězích), neovlivňují reálné veličiny hospodářství tzn. nevyvolávají ani inflační, ani deflační změny v hospodářství 12 Česká národní banka rozhodla o změně režimu měnové politiky a počínaje rokem 1998 přešla k cílování inflace. 16

17 1.3.1 Exogenita Kauzálně lze exogenitu vymezit jako situaci, kdy daná proměnná může být ovlivňována jinými veličinami a současně jinými veličinami ovlivňována není, avšak důležitým faktorem je, že exogenní veličina je chápána jako nezávisle proměnná. Pod pojmem exogenní nabídka peněz bude tedy chápána situace, kdy je centrální banka schopna množství peněz v ekonomice ovládat s požadovanou přesností. Zjednodušeně lze říci, že centrální banka určí, vyhlásí a následně vytvoří určitý objem peněz v oběhu a úrokotvornou rovnici ponechá volnému působení tržních sil. Pokud toho centrální banka není schopna, pak bude nabídka peněz považována za endogenní Endogenita Endogenní veličinou je rozuměna situace, kdy daná veličina je ovlivňována jinými veličinami, a proto je chápána jako závisle proměnná. Nabídka peněz bude chápana jako endogenní tehdy, když centrální banka zaměří svou pozornost na úrokovou míru a smíří se pak s poptávkově řízenou determinací peněžního množství Rozlišování mezi exogenitou a endogenitou se v rámci ekonometrického pohledu na problém stává rozlišováním mezi příčinou a následkem Portfoliová endogenita V důsledku porušení předpokladu konstantního oběhu peněz či nestabilitě peněžního multiplikátoru může docházet ke změnám likvidity celého systému, tedy ke změnám levé strany rovnice směny (M*V). Portfoliový efekt, v literatuře také někdy nazýván ekonomizace hotovostních zůstatků, 13 se vyznačuje citlivostí úrokové míry na držbu likvidních aktiv. Při růstu úrokové sazby se ochota držet likviditu snižuje a dochází k růstu držby méně likvidních aktiv, čímž se rychlost oběhu zvětšuje. 13 z angl. idle balance - peníze držené na bankovních účtech, které nevynáší úrok (např. běžné účty) 17

18 Jedna z dalších příčin, kdy může dojít změně rychlosti peněz, je při vzniku finančních inovací (např. řízení likvidity 14 ). Tyto inovace zapříčiňují změnu stávajících institucí, čímž dochází ke změně zaběhlých strukturálních vazeb, které způsobují právě změnu rychlosti peněz. Obrázek 1.1: Vliv úrokových sazeb a finančních inovací na rychlost oběhu peněz (Lavoie, 1992) Pokud dochází v průběhu času pouze k malým změnám úrokových sazeb a ve stálém institucionálním prostředí, roste rychlost oběhu postupně. Na obrázku je možné si toto představit jako posun po jedné z křivek rychlosti peněz. Při velkých změnách úrokových sazeb nebo při zavedení finančních inovací dochází k posunu křivky doprava, což nám značí, že větší tok peněz je možné obhospodařit i s menší peněžní bází. Podle endogenního přístupu je tedy nutné nahlížet na rovnici směny z jiného úhlu pohledu a to tak, abychom četli tuto rovnici obráceně, tedy zprava doleva. Tím dostáváme jiný závěr, kdy množství peněz (M*V) je determinováno poptávkou po penězích. Tím se nabídka peněz stává endogenní a je tvořená v závislosti na poptávce po penězích. Na počátku transmisního mechanismu je pevně daná úroková míra, které jsou přizpůsobeny ostatní veličiny včetně peněžní zásoby. Díky této implikaci jsou peníze považovány za 14 rozvoj elektronických systémů a asset and liability managementu související s únikem bank z regulovaných oblastí do oblastí, které regulacím nepodléhají 18

19 endogenní, neboť se staly vysvětlovanou proměnnou, nikoli vysvětlující. Můžeme tedy konstatovat, že úroková míra je předem dána a nabídka peněz se přizpůsobuje poptávce po penězích, která je determinována úrokovou mírou, reálným důchodem a cenovou hladinou. Z postkeynesiánské ekonomie plyne, že centrální banky se zaměřují na řízení krátkodobé úrokové míry, protože ta je z postkeynesiánského pohledu jedinou veličinou, která může být pod jejich kontrolou. Posun ekonomické teorie od pojímání nabídky peněz jako exogenní veličiny k její endogenizaci je významný. Jak už bylo v úvodu předesláno, tento posun byl zřejmě vyvolán tím, že etablovaná teorie byla v rozporu s praxí centrálních bank, které se zaměřují na řízení krátkodobé úrokové míry (Lavoie, 2004). 1.4 Exogenní úroková míra Tak jako peníze, tak i úroková míra, je vnímána ekonomickou teorií, jako společenská konvence, 15 resp. neexistuje nic jako přirozená úroková míra. Jedná se spíše o politický konsenzus než o spontánní rovnováhu na trhu. Neboť úroková míra je plně v rukou centrální banky a ostatní sazby úrokových měr se řídí výší této základní úrokové míry 16. Lze tedy říci, že výše úrokové sazby nemá vliv na nabídku finančního sektoru, neboť banky převedou vyšší cenu za poskytování úvěrů na své klienty. Efekt změny úrokové sazby se tedy projeví, nikoli v nabídce obchodních bank, ale ve výrobním sektoru. Pokud výše úroku přesáhne jistý práh citlivosti ve vnímání výše úrokové sazby jako spravedlivé ceny za poskytnutí úvěru, dojde k přehodnocení investičního plánování a dochází k poklesu investic ve výrobním sektoru. Velikost tzv. spravedlivé ceny za poskytnutí úvěru je přirovnávána k velikosti růstu produktivity práce se započtením míry inflace. Tato velikost sazby je taková, že nezpůsobuje dodatečné transfery mezi průmyslovým a rentiérským sektorem (Lavoie, 1992, s. 194). Jak již bylo předesláno, kapitola prezentovala pojmy a koncepty, jež byly vysvětleny z pohledu postkeynesovské ekonomie, tím se ucelil teoretický základ pro výklad monetární 15 ekonomie hlavního proudu vidí úrokovou míru jako tržní cenu peněz, postkeynesiánské ekonomie v ní spatřuje rozdělovací hodnotu 16 v ČR se jedná o dvoutýdenní repo sazbu 19

20 teorie. Zde je však důležité upozornit na fakt, že vždy záleží na specifickém chápání a kontextu jednotlivých pojmů, neboť právě různost výkladu těchto pojmů odlišuje postkeynesiánskou monetární ekonomii od výkladu ekonomie hlavního proudu. 20

21 2 HISTORICKÉ NÁZNAKY TEORIE ENDOGENITY PENĚZ Následující kapitola je věnována historickému vývoji teorie peněz, především však myšlence endogenních peněz. Smyslem kapitoly je seznámení s některými historickými souvislostmi, které předurčily, že rozvoj peněžních teorií se v některých směrech značně odlišil a tím předurčil vznik nových monetárních směrů. Značná část textu této kapitoly je věnována především konceptům, které byly později implementovány do struktur postkeynesiánské ekonomie. 2.1 Bullionistická kontroverze Samotný názor na nabídku peněz a její endogenní povahu, je poměrně starý. V neformální podobě byla endogenita peněz předmětem již dvou diskusí na přelomu 18. a 19. století a to mezi bullionisty 17 a jejich odpůrci 18 tzv. Bullionistická kontroverze (Laidle, 1999). Tato kontroverze vznikla na základě špatného stavu anglického bankovnictví, kdy během války s Francií došlo k nadměrné emisi bankovek, jež vyústila až v zastavení konvertibility bankovek v drahé kovy. Hlavním tématem bylo obnovení konvertibility bankovek Bank of England a jejich následný poměr (Holman, 1999, s. 96). Tato diskuze předznamenala následný, o několik dekád pozdější, otevřený konflikt mezi bankovní 19 a měnovou školou 20 a školou svobodného bankovnictví 21. Tyto debaty se týkaly sporu, zdali má centrální banka dostát závazku a na počkání umožnit směnitelnosti svých 17 Bullionismus je ekonomická teorie, definující velikost bohatství na základě množství vzácných kovů. Její zastánci požadují v bankovní soustavě plnou směnitelnost papírové měny v drahé kovy (zlato, stříbro). Kdy toto argumentují, že pokud není zaručena konvertibilita měny, může docházet při přílišném tisku peněz k znehodnocování měny (inflace). Tento směr vzniká v Anglii (17. st) jako jedna z prvních forem merkantilismu, reprezentován osobnostmi jako Henry Thorntone a John Wheatley a nebo David Ricardo. 18 Anti-bullionismus reakce na bullionistické hnutí, tedy na zastánce zákona nařizující směnitelnost bankovek. Argumentující příkladem skotského svobodného bankovnictví, kde fungovalo odložení konvertibility na určitou dobu. V praxi fungovalo tak, že poptávka po penězích byla limitována potřebou obchodu a banky nevydávaly více bankovek, než bylo požadováno obchodníky, tudíž nikdy nevznikl nadbytek peněz. Zastánci tohoto směru byli John Law, James Steuart a Adam Smith. 19 Britská bankovní škola skupina britských ekonomů zastávající názor, že vydávání nových bankovek je přirozeně omezeno poptávkou vkladatelů banky směňovat bankovky za zlato. 20 Britská měnová škola skupina britských ekonomů, kteří zastávali názor, že nadměrné vydávání bankovek je hlavní příčinou cenové inflace. Jejich doporučením při tisku nových bankovek bylo, aby vždy zůstal zachován poměr bankovek k objemu rezerv zlata v trezorech Bank of England. 21 Škola svobodného bankovnictví vznikla názorovým odtržením od Bankovní školy, kdy skotští bankéři zastávali názor, že úplná deregulace bankovnictví zajistí stabilitu celého bankovního systému. Tento názor podkládali fungujícím bankovnictvím ve Skotsku v 18. století 21

22 bankovek za zlato. Příčinou konfliktu, k němuž došlo, byl zákon 22, který zaručoval monopol tisku bankovek pro Bank of England, na druhé straně přikazoval maximální objem emise a určoval, jakým způsobem budou bankovky kryty, jak drahými kov tak komoditami (Davies 2002, s. 305). Tyto debaty, mezi výše zmíněnými školami a týkající se centrálního bankovnictví a regulace bankovnictví, probíhaly na pozadí nově tvořícího se peněžního vývoje, který směřoval k opuštění stříbrno-zlatého standardu, a poté s přípravou zákona ukládajícího úplné zlaté krytí nově vydaných bankovek Bank of England. Výsledky těchto sporů jsou však považovány za jedny nejdůležitějších v dějinách moderního bankovnictví, neboť vedly k pozdějšímu uspořádání celého monetárního systému nejen v Británii, ale i ve zbytku světa. 2.2 Knut Wiksell Švédský ekonom, který sehrál významnou úlohu ve vývoji neortodoxní teorie peněz. Jeho dílo silně ovlivnilo jak učení stockholmské školy 23 tak i rakouské školy. Monetární teorie, rozvíjející se na konci 19. století, byla plná diskuzí týkající se udržování zlatého standardu, platností kvantitativní teorie peněz a kontroly úvěrových zdrojů. V té době přichází Knut Wicksell se svou monetární teorií, vysvětlující stabilizaci cenové úrovně, které má být dosaženo prostřednictvím úrokových měr. Důležitým konceptem jeho teorie se stal kumulativní proces. (Wood, 1994, s. 97) Kumulativní metoda je mechanismus, který vysvětluje, jak odchylky tržní úrokové míry od reálné úrokové míry vedou ke změnám cenové úrovně. Pokud se přirozená úroková míra nerovná tržní úrokové míře, pak se nebude rovnat ani poptávka po investicích a množství úspor. Pokud se tržní úroková míra nachází pod přirozenou mírou, nastává ekonomická expanze a ceny, ceteris paribus, budou růst. Wicksell se stal také kritikem zlatého standardu, když vyjádřil myšlenku, že k zachování plynulosti mezinárodního obchodu není potřeba krytí oběživa zlatem. V rámci této kritiky 22 Banking Charter Act, 1844 zákon přijatý konzervativní vládou Roberta Peela 23 skupina švédských ekonomů působící ve Stockholmu v 30. letech 20. st., reprezentována především G. Myrdalem a B. Ohlinem 22

23 představil svůj koncept ryzího úvěrového sytému 24 (Wood, 1994, s. 145), ve kterém představuje peněžní soustavu, kde veškeré platby probíhají ve formě bezhotovostního převodu. Poprvé byl tedy představen finanční systém, kde není zapotřebí hotovostních peněz (oběživa). V rámci této teorii byla nabídka peněz považována za endogenní a ekonomika byla znázorněna jako sekvenční proces, kdy financování firem pomocí bankovních úvěrů vede k nastartování výrobních procesů. 2.3 John Maynard Keynes John Maynard Keynes, působící na Cambridgeské univerzitě, počátkem 20. století, je bezpochyby jeden z nejdůležitějších ekonomů v historii moderní ekonomie. Právem je také považován za autora nejvlivnějších vědeckých prací, které později ovlivnily nejen ekonomickou vědu, ale také náhled celé společnosti na fungování ekonomie a role vlády ve společnosti. Ve svém stěžejním díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) pracuje Keynes s peněžní teorií, ve které předpokládá nabídku peněz exogenní 25, zde tato teorie peněz není plně rozpracována a spíše zde plní důležitý koncept jakožto nástroj pro potlačování nejistoty tím, že peníze slouží jako nástroj pro přenášení hodnot v čase (Holman, 2001, s. 359). Obecná teorie představuje čtyři základní motivy poptávky po penězích motiv transakční opatrnostní, spekulativní. K těmto třem přidává ještě motiv finanční (Holman, 2001, s. 371), ten vychází ze skutečnosti, že firmy své rozhodují o investicích mnohem dříve, než k nim vůbec dojde. Jinými slovy finanční motiv odráží skutečnost, že podnikatelé musí držet určité peněžní zůstatky v čase tak, aby byli, když se zavazují k budoucím nákupům vstupů, schopni těmto závazkům dostát. Keynes předpokládá, že veškeré zdroje pro budoucí investice poskytují banky. Avšak banky jsou ochotny financovat naplánované investice za určité úrokové míry, ta se odvíjí od stávající preference likvidity 26 a nabídky peněz tzn., že banky hrají významnou roli v určování tempa růstu investic. 24 z angl. pure credit system 25 množství peněz považoval za exogenní proměnnou determinovanou monetárními autoritami 26 pojem preference likvidity vyjadřuje upřednostnění držby peněz před držbou cenných papírů nebo reálných aktiv. Hospodářské subjekty dávají přednost držbě peněz, protože peníze vykazují nejvyšší likviditu: lze je směnit na jakoukoli formu majetku a s jejich držením nevznikají (s výjimkou období vysoké inflace či hyperinflace) žádné dodatečné náklady. Držení cenných papírů je spojeno s rizikem a vytváření zásob reálných aktiv navíc se vznikem dodatečných nákladů na skladování. U všech typů aktiv, s výjimkou peněz, vznikají problémy při převodu na jinou formu majetku. (Sojka, 1999, s. 50) 23