Vlastimil Vondru ka STRANA TùSTÍ aneb první parlamentní defenestrace

Transkript

1

2

3 Vlastimil Vondru ka STRANA TùSTÍ aneb první parlamentní defenestrace Odpovûdn redaktor Pavel Vlasatík Technická redaktorka Miroslava Zedníãková DTP a grafická úprava Studio MOBA Obálka Studio MOBA Tisk FINIDR, s. r. o., âesk Tû ín Vydalo nakladatelství MOBA Kotláfiská 53, Brno Vlastimil Vondru ka, 2005 Kresba na obálce Zdenûk Mare, 2005 Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2005 Vydání první ISBN Cena vãetnû DPH 199 Kã

4 VLASTIMIL VONDRU KA STRANA TùSTÍ aneb první parlamentní defenestrace MOBA

5 ÚVOD, KTER LZE VYNECHAT, PROTOÎE S DùJEM NESOUVISÍ Bylo by dobré zaãít tím, kde se vzalo my lenkové hnutí, které tak blahodárnû rozvífiilo stojaté vody ãeského politického Ïivota. Odpovûdût na tuto otázku se pokou ela spousta autorû, ale neshodli se. Hledat v historii poãátek ãehokoli je vûc neobyãejnû sloïitá, navíc to ãtenáfie málokdy zajímá. Lidé radûji ãtou vlastní pfiíbûh. Samotné pfiíãiny, pokud nemají pikantní povahu, pfieskakují. Proto je nûkdy vynechávají i autofii románû, pokud ov em nepotfiebují splnit nakladatelskou smlouvou stanoven poãet stránek a nedopatfiením jim dojdou my lenky. To, co platí v beletrii, neplatí ov em pro vûdecké publikace. Historici se umûjí dívat na svût díky svému vzdûlání zcela jinak. Nelze sice tvrdit, Ïe by opl vali vût ím mnoïstvím my lenek neï spisovatelé beletrie, ale jsou dûslednûj í. DokáÏí si s jedinou my lenkou pohrávat tfieba cel Ïivot a neradi ji opou tûjí. Pro nû je hledání pfiíãin, vedoucích k dûleïit m historick m zvratûm, Ïivnou pûdou, bez níï by nemohli existovat. Udivují (vût inou sami sebe) tím, kolik stránek popí í událostmi, o nichï prost ãlovûk nikdy nesly el. DokáÏí ohromit otázkami, které pokládají se zneklidàující naléhavostí, aniï by na nû umûli odpovûdût. Jejich modlou jsou úvahy na téma, co zapfiíãinilo klíãové momenty dûjin. A jsme zpût u na eho problému, ãím vlastnû vyprávûní zaãít. Jisté noviny o Stranû tûstí napsaly, Ïe tak bizarní politické uskupení je moïné jedinû díky povaze ãeského národa, kter po staletí trpûl a neumí si váïit vlastní svobody. Nikdo z ãtenáfiû nepochybuje, horlil autor ãlánku, Ïe si ãesk národ nese bfiímû staletého porobení Habsburky. Zhruba v tûchto místech pfiestala ãtenáfiskou vefiejnost polemika zajímat. Jakmile nakladatelé novin zjistili, Ïe podobn mi ãlánky nové ãtenáfie nezískají, opustili téma pfiíãin vzniku 5

6 Strany tûstí a vrátili se ke kaïdodennímu bulváru. Zato v Ïilách pfiíslu níkû obce historické zaãala vzru enû pulzovat krev a ruce se samy svíraly, jako by se chtûly chopit pera a dát se do psaní. Byla uspofiádána konference, která fie ila aktuální otázku, zda si ãesk národ skuteãnû nese bfiímû porobení Habsburky. Na tom, Ïe za v echno mûïe Bílá hora, se shodli v ichni. JenÏe odpovûì na to, proã Habsburkové zvítûzili, to byla veliká vûdecká v zva. Jak si nepfiíli zku en historik naivnû napsal, Ïe k habsburské nadvládû do lo proto, Ïe ãeská vojska prohrála bitvu na Bílé hofie. Vzápûtí proti jeho útlé monografii (mûla pouh ch 300 stran) vystoupil jeho star í a váïenûj í kolega, kter v brilantní anal ze (450 stran) dokázal, Ïe za v e mohla nedûsledná politika ãeské lechty v 16. století. Z jím objednan ch pochvaln ch recenzí vyboãovala pouze ironická staè jeho hlavního vûdeckého odpûrce, s nímï pfiedná el na jedné katedfie. Ten mu nemohl zapomenout, Ïe byl ve mzdovém hodnocení pfieskoãen a dostával plat o rovn ch 568 korun niï í, coï uráïelo jeho pfiesvûdãení, Ïe je odbornû lep í. Ve své recenzi napsal, Ïe povaha ãeské lechty se utváfiela jiï ve stfiedovûku a nelze tedy pfiíãiny Bílé hory zjednodu it na otázku 16. století, o coï se pokou í jeho váïen kolega, aby zastfiel svou neznalost star ích ãesk ch dûjin. Díky dávnému pfiíteli z mládí, s nímï hlavní vûdeck odpûrce sedával na stfiední kole v jedné lavici a dával mu opisovat kompozice, neboè jeho pfiítel byl mdlej ího ducha, a v souãasné dobû pracoval na ministerstvu, získal velkorys grant, kter mu umoïnil nûkolik let pracovat na knize âeská lechta, Bílá hora a kofieny národní poroby (600 stran). Kniha vzbudila velik ohlas a prodalo se jí témûfi 30 v tiskû. Záhy po jejím vydání se zaãaly oz vat hlasy fiady dal- ích historikû, ktefií rovnûï Ïádali po ministerstvu velkorys finanãní pfiíspûvek na svou vûdeckou práci. Odbor- 6

7 n m svûtem se ífiil hlas, Ïe je tfieba na knihu âeská lechta, Bílá hora a kofieny národní poroby navázat tam, kde její autor skonãil. Vûc byla totiï sloïitûj í, neï aby k jejímu objasnûní staãilo pouh ch 600 stran. Odpovûdné ministerstvo v e posoudilo a obratem schválilo dal í granty (6,5 mil. korun). Odborníci na ãeskou historii bûhem nûkolika let s pfiíkladnou pílí dokázali, Ïe za politicky nevyjasnûné koncepce ãeské lechty mohla pfiedev ím pfiemyslovská kníïata, neboè za jejich panování se zrodila lechta z muïû, ktefií pûvodnû slouïili v kníïecí druïinû. V zkum pfiíãin poráïky na Bílé hofie podpofiily i dal í instituce a celé období usilovné vûdecké práce bylo zavr- eno mezinárodní konferencí hrazenou z církevních prostfiedkû. Konference mûla prokázat, Ïe jedinou v jimkou mezi nestátotvorn mi a neschopn mi Pfiemyslovci byl kníïe svat Václav. Tato oportunistická my lenka v ak neve la v ir í známost, neboè z konference nebyl ke zdû- ení úãastníkû vydán sborník pfiednesen ch referátû. S ním to bylo tak. Sponzorem sborníku mûl b t pfiední domácí v robce automobilû. KdyÏ ale zjistil, Ïe se v referátech pomlouvá kníïe Boleslav, svou finanãní podporu na poslední chvíli odfiekl. Pofiadatelé konference se se li operativnû jiï za est mûsícû po obdrïení zamítavého stanoviska sponzora, aby na li fie ení. Ale protoïe vût- ina z nich uï v té dobû pracovala na jin ch projektech, dospûla redakãní rada nevydaného sborníku pouze k názoru, Ïe se otázka publikace musí je tû jednou projednat. Dal í poradu jiï nikdo nesvolal. Spor o pfiíãiny poráïky na Bílé hofie zatím narostl do obrovsk ch rozmûrû. Díky nim si i nûktefií pracovníci odpovûdného ministerstva pamatovali, Ïe nûjaká taková bitva byla, a vût ina dokonce dokázala správnû urãit, ve kterém století se odehrála. Jeden snaïiv referent se na vefiejnosti bl skl v televizní diskuzi poznámkou, Ïe bitva na Bílé hofie se udála nûkdy na podzim. Záhy byl pov en. 7

8 Vûdeckou diskuzi kolem Bílé hory sledovali zpoãátku archeologové s ironickou pov eností. ZdÛrazÀovali, Ïe je jim líto penûz, vynaloïen ch na práci s tak marginálními prameny, jako jsou písemné dokumenty. KaÏd pfiece ví, Ïe v echny písemnosti lïou. Jediné, na co se dá pfii studiu lidstva spolehnout, jsou hmotné pozûstatky, na nûï se dá sáhnout. Pokud tedy mûïe nûjaká vûda pravdivû zodpovûdût jak koli dûjepisn problém, je to archeologie. Zatím se na pfiíslu ném ministerstvu dostaly finanãní prostfiedky na v zkum pfiíãin poráïky na Bílé hofie do kaïdoroãních plánû a bylo tfieba peníze ãerpat. Tehdy napadlo jistého archeologa, kter zpronevûfiil peníze urãené na platy kopáãû, Ïe si o grant také zaïádá. Jeho projekt byl brilantním dokumentem odborníka, kter svou du evní ãinnost opíral o práci krumpáãem. Peníze dostal a mzdy sv m zamûstnancûm vyplatil. Stal se okamïitû stfiedem závisti, neboè i jiní archeologové touïili zpronevûfiit mzdy sv ch kopáãû. Kolektiv archeologick ch odborníkû obratem publikoval esej, Ïe v e, co se v ãesk ch dûjinách stalo, nelze interpretovat bez znalosti doby velkomoravské, hradi tní, stûhování národû, fiímské a keltské, stejnû jako kultur doby Ïelezné, bronzové a kamenné. V celém tom my lenkovém kvasu zanikl v kfiik jistého geologa, kter upozornil na fakt, Ïe bitva na Bílé hofie by nemohla b t, pokud by se v dobû druhohorního vrásnûní nevytvofiil u Prahy pahorek, pozdûji nazvan Bílá hora. Nezískal ani peníze od ministerstva na v zkum, ani vûdecké uznání, zatrpkl a pozdûji si zaloïil úspû nou tûïafiskou spoleãnost. Je tedy jasné, jak tûïko se historikovi pí e, pokud má zaãít vyprávût o vzniku Strany tûstí od jejího skuteãného poãátku. A protoïe je za v ím tfieba hledat ãlovûka, slu- elo by se moïná zaãít v porodnicích, kde její zakladatelé uzfieli svûtlo svûta. Spisovatel beletrie to v ak má jednodu í. Zaãne prostû tam, kde chce. 8

9 I. SUMMIT V MOTORESTU U NÁDRAÎÍ 1. Vlak s rytmick m rachocením kol neúprosnû ukrajoval kilometry trasy, vytyãené mu kolejemi. Kdyby nebyla za oknem tma, mohli by cestující vidût pûvabné údolí Sázavy. Byla jich jen hrstka a vût ina spala s hlavami zabalen mi do kabátû, visících zplihle na háãcích. Pouze BlahoÀ Semerád sedûl ve svém kupé a zamy lenû se rozhlíïel. Vracel se domû, ale vûbec z toho nemûl radost. KdyÏ z Pfiímostí pfied nûkolika lety odjíïdûl do Prahy, myslel si, Ïe mu bude svût leïet u nohou. V kapse ho hfiál ãerstv diplom absolventa Karlovy univerzity a dopis dûkana, v nûmï mu vedení koly oznamovalo, Ïe byl pfiijat na fakultu jako asistent. Na své první pfiedná ky se peãlivû pfiipravoval celé prázdniny. KdyÏ pfiedstoupil pfied posluchaãe, zaãal ohnivû hovofiit o smyslu dûjin. Byl skvûl vypravûã a posluchaãi nav tûvovali jeho pfiedná ky rádi. BlahoÀ Semerád ov em s hrûzou zjistil, Ïe kdykoli zaãne pfiedná et, dostaví se záhy nutkavé erotické vzru ení. âím zaujatûji hovofiil, tím silnûji ho svírala touha milovat se. Tohle samozfiejmû neu lo nûkter m studentkám a neobyãejnû je to zaãalo zajímat. Tak se nakonec stalo, co pfiijít muselo. Koncem semestru se péãe posluchaãek o pana asistenta po pfiedná kách stala neoddûlitelnou souãástí v uky. BlahoÀ Semerád postupem doby zjistil, Ïe ho Ïeny pfiíli nezajímají a vzru it se dokáïe jen on sám, kdyï hovofií. Proto se jeho erotick Ïivot odb val zásadnû v pracovnû bezprostfiednû po skonãení semináfie. Studentky to respektovaly a poctivû se u nûho stfiídaly. AÏ do té doby, neï ho v pracovnû bez ohlá ení nav tívil dûkan. Pedagogick 9

10 úvazek zru il BlahoÀ Semerád hned druh den po dohodû s vedením univerzity. Otec jedné z posluchaãek byl zámoïn podnikatel a patfiil kromû jiného k v znamn m sponzorûm jisté prestiïní soukromé stfiední koly. KdyÏ se po fakultû rozneslo, Ïe oblíben asistent na kole konãí, dívka ho odvedla domû, pfiedstavila otci a poprosila, aby mu pomohl. BlahoÀ Semerád pak pfiednesl ohnivou pfiedná ku na téma, jak je dûleïité, aby se mládeïi dostalo kvalitního vzdûlání. Dívãin otec ho pfiíli neposlouchal, protoïe mûl sv ch starostí dost, ale obãas pfiik vl a nepfiítomnû se usmál, protoïe mûl dceru rád a chtûl jí vyhovût. KdyÏ koneãnû propu tûn asistent skonãil, zámoïn podnikatel slíbil, Ïe zafiídí, aby do soukromé koly nastoupil. Pak se na nejvy í míru vzru en BlahoÀ Semerád je tû pomiloval se svou b valou posluchaãkou v jejím pokoji, kam si ho bezprostfiednû po rozhovoru u otce odvedla. Soukromá stfiední kola, kam následující t den nastoupil, Blahonû Semeráda nadchla. Dostal tfiikrát vy í plat, neï mûl na univerzitû, a moderní pracovnu vybavenou poãítaãi. Nerozumûl jim sice, ale v ichni ho uji Èovali, Ïe si s nimi jeho Ïáci hravû poradí. Zpoãátku se drïel zkrátka, mluvil krátce, úseãnû, a pokud to lo, odkazoval Ïáky na texty v uãebnicích. Asi po mûsíci se ho jedna pfiekrásnû modelovaná Ïákynû s modr ma oãima a svûtl mi vlasy optala, co si myslí o moderní literatufie. Vzápûtí své Ïáky rozborem nadchl a následnû bûhem pfiestávky pfiekrásnû modelovaná Ïákynû s modr ma oãima a svûtl mi vlasy bleskovû nadchla jeho. Stihli to dfiíve, neï zazvonil zaãátek dal í hodiny. Od té doby hovofiil BlahoÀ Semerád ke sv m ÏákÛm se stejn m zaujetím jako dfiíve na univerzitû. A protoïe kola byla soukromá, mûli uãitelé mnohem vût í svobodu. Hvûzda Blahonû Semeráda stoupala, stal se nejlépe hodnocen m pedagogem, na konci roku dostal od vedení prémie a jeho fotografie se ocitla na kolní nástûnce. JenÏe nic netrvá vûã- 10

11 nû. Asi mûsíc po prázdninách se na chodbû servaly dvû studentky pfiede dvefimi jeho pracovny o to, která z nich k nûmu pûjde po právû skonãené hodinû. Hrozící skandál zaïehnala fieditelka koly tím, Ïe si ne- Èastného Blahonû Semeráda pozvala k sobû, aby s ním jeho prohfie ek diskrétnû projednala. Správní rada koly se usnesla, Ïe chlípn pedagog musí ihned odejít pryã. Ve v í tichosti ov em. Co by tomu fiekli rodiãe? BlahoÀ Semerád stál zkrou enû pfied jejím pracovním stolem a smutnû krãil rameny. editelka koly na nûj neustále útoãila, co jí k tomu mûïe povûdût. Nakonec tedy povûdûl. Rozohnil se tak, Ïe fieditelku koly pomiloval pfiímo na stole a úplnû pfiitom zniãil v povûì, která tam byla pfiipravená. Vedení koly poté uznalo, Ïe je obûtí osudu, v povûì zmûnilo na odchod dohodou a vyplatilo mu tûdré odstupné. Nyní se BlahoÀ Semerád vracel s penûzi v kapse domû do Pfiímostí. Jediné, co mu dûlalo starost, byl fakt, Ïe má nastoupit jako uãitel na základní kolu. Pevnû si umiàoval, Ïe bude jen pfiedãítat texty z uãebnice. A Ïe si najde nûjakou star í Ïenu, která bude ochotná ho poslouchat. Jinak se totiï nedokázal dostateãnû vzru it. Zavrzala dvífika kupé a v nich se objevila zrzavá prûvodãí. Byla mladá, tíhlá, o stûnu kupé se opírala s nenucenou leïérností, nudila se a její tváfi s pihami nesla v raz nepoznamenan jedinou my lenkou. Otrávenû cosi fiekla, ale nebylo jí rozumût. BlahoÀ Semerád v ak pochopil. Vytáhl jízdenku a podal ji dívce. Ani se na ni nepodívala. Vzala ji z povinnosti do ruky a hned ji zase vrátila. Pak fiekla je - tû nûco, co v ak mohlo b t cokoli. Na to uï byla intuice Blahonû Semeráda krátká. Byl si ale jist, Ïe s jeho jízdenkou je v echno v pofiádku. UÏ otevíral ústa, aby to prûvodãí fiekl, kdyï se dívka posadila proti nûmu a sama zavfiela dvefie na chodbiãku. Kam jedete? opakovala o trochu srozumitelnûji, opfie- 11

12 la se a protáhla. Mûla co nabízet a vûdûla to. LeÏérnû pfievalovala v ústech Ïv kaãku a pfiimhoufien ma oãima si vysokého sympatického mladíka prohlíïela. Podívala se na hodinky a zjistila, Ïe do nejbliï í stanice má je tû dost ãasu. Tolik, Ïe by se dala stihnout spousta vûcí. Ten vysok mladík nevypadal vûbec patnû. BlahoÀ Semerád poslu nû vyhrkl: Do Pfiímostí. To je na jízdence, opáãila a do hlasu se jí vloudil stín pobavení. Nesmûlí cestující ji vïdycky pfiitahovali. S nimi to bylo nejhezãí. Vy tam bydlíte? BlahoÀ Semerád pfiik vl. Na chvilku se zamyslel a pak se rozhovofiil. O rodném mûstû, o studiích, o práci v Praze. UÏ to nemohl vydrïet. Vstal a pfiecházel uliãkou úzkého kupé. Opájel se vlastní v fieãností a cítil odpovídající reakci. Zrzavá prûvodãí nejdfiív poslouchala s úsmûvem, pak si dokonce rozepnula halenku aï na samou hranici slu nosti. JenÏe vysok mladík pfiedná el dál, proto si rozepnula je - tû dva knoflíãky. Ale ani to nezabralo. Pofiád Ïvanil a Ïvanil. Otrávenû si halenku zapnula a dívala se z okna, aby neprome kala následující stanici. Pak si v imla, jak ten ukecan moula pfiecházel kolem ní, Ïe na kalhotách se mu r suje zajímav tvar, kter tam je tû pfied chvílí nebyl. Rychle si zase halenku rozepnula. Ale moula pofiád Ïvanil. Teprve kdyï vstala, protoïe vlak zaãal brzdit, vrhl se na ni a zku enû ji zaãal svlékat. Za chvíli zastavujeme, odstrãila ho zklamanû. Mûla jízdní fiád v malíãku a vûdûla, Ïe uï se to nedá v Ïádném pfiípadû stihnout. Jsme v Pfiímostí. Tam vystupujete, jestli se nepletu? Omámen BlahoÀ Semerád sebral zavazadla a vzru en na nejvy í míru opatrnû sestupoval ze schûdkû vagonu dolû na nástupi tû. Moc mu to ne lo. ouravû se vypotácel pfied nádraïí. Odtud to byly do mûsteãka po silnici dva kilometry. Byla noc a zaãalo snûïit. Rozpaãitû pfie lápl. Potfieboval se nûãeho napít, aby se uklidnil. Hned za nádra- 12

13 Ïím b vala za jeho mládí hospoda. Popo el kousek a s uspokojením zjistil, Ïe tam stojí pofiád. Nade dvefimi mizernû svítící Ïárovka osvûtlovala nápis Motorest U Tfií koní. Do el ke dvefiím, stiskl kliku a vstoupil. 2. Klement Plichta byl serióznû vypadající padesátník stfiednû vysoké postavy, trochu tûlnat, ale zase ne tolik, aby se mohlo fiíci, Ïe je tlust. Dobromyslnost kulatého obliãeje podtrhovaly br le se zlatou obrouãkou a za nimi modré, trochu posmutnûlé oãi. V ruce si nesl mal koïen kuffiík. Právû ho pustili z vûzení a vracel se do rodného Pfiímostí. Vystoupil z vlaku na peron a loudavû vy el pfied nádra- Ïí. ProtoÏe zrovna zaãalo snûïit, rozhodl se, Ïe se nebude trmácet po silnici, ale zajde si do hospody na veãefii. Tfieba ho tam nechají pfiespat. Mûl starosti a chtûl si v klidu promyslet, co dál. Mûnit práci na stará kolena, to nebyl jeho styl. JenÏe uï to tak vypadalo, Ïe mu nic jiného nezbyde. Sázkové on-line terminály zcela zlikvidovaly jeho obchod s fale n mi losy. A jaká to kdysi b vala Ïivnost! UÏ tfii generace PlichtÛ se jí vûnovaly. Dûdeãek byl dokonce tak slavn, Ïe o nûm psal v jedné povídce z kapsy Karel âapek. Otec uï tak úspû n nebyl. KdyÏ ho záhy po znárodnûní chytili, dali mu na vybranou. Buì vûzení, nebo pûjde pracovat do komunálu. Otec zvolil to druhé. Ale brzy mu pfii li na manko. Zachránil se tím, Ïe svého prvorozeného syna pojmenoval na poãest hlavy státu Klement. Plichta si zlostnû odplivl na chodník. Jeho otec byl blbec. Nakonec ho stejnû zavfieli, proto- Ïe se zjistilo, Ïe hlava státu se dopustila spousty politick ch omylû a manko v komunálu narostlo do neobvykl ch rozmûrû. Otec Plichta si pak v klidu a pohodû odsedûl nûkolik let na Borech, pustili ho a na stará kolena rehabilitovali, neboè se mu podafiilo pfiesvûdãit porevoluãní soud, Ïe roz- 13

14 prodejem skladu bojoval proti komunismu. Ale mladému Plichtovi jméno Klement zûstalo na cel Ïivot. Zastavil se pod ko atou lípou a chvíli zamy lenû sledoval potemnûlou oblohu. K zemi se ti e sná ely vlhké snûhové vloãky. Zaãínalo mrznout a bylo jasné, Ïe ráno to bude na silnicích vypadat pfií ernû. V ude námraza, urãitû bude spousta havárií. Klementa Plichtu napadlo, Ïe by se mohl pustit do fale n ch pojistek. To zase nebylo tak daleko od losû, kter mi se dosud Ïivil. Tenhle nápad mu zvedl náladu. KdyÏ to ãlovûku myslí, vïdycky se nûco najde, fiekl si spokojenû. Pak se ráznû vydal k motorestu U Tfií koní. Do- el ke dvefiím, stiskl kliku a vstoupil. 3. Malé ãerné audi sjíïdûlo serpentinami a pomalu se blí- Ïilo k Pfiímostí. Za volantem sedûla Lucie Svatá, otrávenû koufiila a mûla vztek. Za v echno mohly ty pitomé televizní seriály. Ve v ech byli golfoví trenéfii nejlep ími milenci. Proto si také jednoho opatfiila. Její manïel, majitel a fieditel soukromé nemocnice v Pfiímostí, byl o tfiicet let star í a byl spokojen, pokud se milovat nemusel vûbec. Svou man- Ïelku mûl ale rád a snaïil se jí vlastní nemohoucnost vynahradit tím, Ïe podporoval její kulturní a sportovní zájmy. Lucie Svatá byla atraktivní blond na s ideálními proporcemi. PÛvodnû se jimi hodlala Ïivit, protoïe uãení ji na rozdíl od erotiky nikdy nebavilo, jenïe pak potkala svého budoucího manïela. Koupil jí v echno, co chtûla, a tak mohla své proporce pouïívat jen k zábavû. JenÏe jak roky ubíhaly, potfiebovala té zábavy pofiád víc a víc, a kdyby se sexu nevûnovala jen jako koníãku a brala za nûj peníze, vydûlávala by urãitû víc neï její manïel. Mûla na trenéra golfu pofiádn vztek. A to kvûli nûmu jela aï do sousedního mûsta, protoïe Pfiímostí bylo nemoïná díra, která nemûla ani vlastní golfové hfii tû. Byla 14

15 pevnû rozhodnutá, Ïe tahle první hodina bude také poslední. Dvû hodiny ji tahal po hfii ti od jedné pitomé jamky ke druhé, nutil ji mlátit nûjak m klackem do nemoïnû malého míãku a je tû chtûl, aby se nûkam trefila. Nakonec ji odmítl doprovodit do sprch, aby jí pomohl um t záda, Ïe pr na nûho ãeká dal í Ïák. Pfiem lela, co poví kamarádkám. Jednou t dnû se scházela v luxusním baru s manïelkou místního notáfie a s majitelkou kadefinického salonu. Byla hrdá, Ïe z nich tfií mûla vïdy nejvíce milencû. KdyÏ jim minul t den s tajemn m úsmûvem prozradila, Ïe zaãne hrát golf, v imla si závistiv ch v razû jejich tváfií. Teì bude muset s potupnou pravdou ven. Lucie Svatá nikdy nelhala v tak váïn ch vûcech, jako byla erotika, s jedinou v jimkou, a to svého manïela. Kamarádkám pfiizná, Ïe nic nebylo. Toho pitomce trenéra zajímaly jamky jenom na hfii ti. A pfiitom by mu udûlala pomy lení. Stmívalo se, prudce se ochladilo a zaãalo snûïit. Dostala chuè na dobrou silnou kávu. Právû projíïdûla kolem nádraïí. Dupla na brzdu a zastavila ãerné audi pfied motorestem U Tfií koní. Vylezla ven, zamkla, do la ke dvefiím motorestu, stiskla kliku a vstoupila. 4. Mûl bych pro tebe bájeãn k eft, uvítal Dryák star í nad enû svého syna Petra. Pilulky na hubnutí. UÏ jsem to rozjel, v echno má zafiízené. Sklad se zboïím, dvû auta na rozvoz, pár schopn ch zamûstnancû. Inzeráty vycházejí v novinách skoro dva mûsíce a objednávky se jen hrnou. Bude dûlat fieditele a pûlka zisku je tvoje. Co ty na to? Ví, Ïe takovéhle vûci mû nebaví, zavrtûl Petr Dryák hlavou a natáhl se pro noviny. Je tû nemûl ãas podívat se na dne ní politické komentáfie. Mil chlapãe, fiekl laskavû otec. Neser mû! Nebudu tû pfiece Ïivit aï do smrti. Já v tvém vûku prodával bony pfied 15

16 Tuzexem a vydûlával tisíce. A to byly za socáãe nûjak peníze! JenÏe vy mlad si niãeho neváïíte. Ví vûbec, co to byl Tuzex? To tû nenapadlo, kdyï jste cinkali klíãema, Ïe o tohle v echno pfiijdete? Prodávat bony byla kola Ïivota. V ichni slu ní podnikatelé tak zaãínali. JenÏe dneska roupama nevíte, co byste. Podívej se na sebe! Pofiád ãumí do kníïek. A na co ti to je? Pí u sloupky do novin. A dostávám za nû peníze, ohradil se Petr Dryák neochotnû. Jo, sly el jsem. âtyfiiaãtyfiicet korun ãistého za ãlánek. Hlas Vysoãiny vychází t dnû, takïe si vydûlá asi tak dvû stovky za mûsíc. Podívej se, Petfie, mnû nejde o peníze, to ty ví. Máme jich dost. Jde mi o tebe. To se necítí hloupû, Ïe tû je tû v tvém vûku vydrïuju? Proã bych mûl? protáhl se Petr Dryák provokativnû. Bylo mu tfiicet let, mûl stfiední postavu a na pohled na nûm nebylo nic zajímavého. Vûdûl o tom, ale nijak ho ta vûc netrápila. Byl trpûliv, protoïe v echno bylo je tû pfied ním. Kam by pospíchal? Zastával názor, Ïe muï je jako víno. âím star í, tím u lechtilej í a lep í. On sám byl zatím jako burãák. Potfieboval ãas a klid, aby dozrál. Tak dobfie, zabruãel Dryák star í. Jestli se necítí hloupû, Ïe tû Ïivím, tvoje vûc. Ale já mám za tebe odpovûdnost! Dokud nepfiijde s jasnou odpovûdí, co chce dûlat, nedostane ani korunu. Petr Dryák se zarazil. Tohle pro nûho bylo nûco nového. Otec ho sice neustále pouãoval, ale nikdy nic neudûlal. Îe by mu na tom k eftu s pilulkami na hubnutí opravdu tak záleïelo? JenÏe kdyby to byla pravda, tak tu firmu nenechá fiídit jeho. Dryák star í mûl spoustu firem a v echny byly ú- spû né. I bez Petra. Nerad si musel pfiiznat, Ïe otci nejde o nov obchod, ale zfiejmû opravdu o nûho, o syna Petra Dryáka. Dokonce ho napadlo, Ïe by se mohl pfied otcem stydût, ale pak tu nesmyslnou my lenku zavrhl. Trochu chladnû se rozlouãil, protoïe mûl veãer do- 16

17 hodnutou schûzku. âlen místního zastupitelstva mu slíbil informace o politick ch machinacích na radnici pro nov ãlánek. Sebûhl do garáïe, aby vyvezl ven své auto. Dryák star í el pomalu za ním, a kdyï otevfiel dvefie garáïe, ironicky se optal: Kde vezme na benzín? Nechal jsem zablokovat tvou kartu. Petr Dryák otoãil klíãkem v zapalování. Ruãiãka na ukazateli benzinu v nádrïi zûstala beznadûjnû v ãerveném poli. Mûl vztek. Kdyby natankoval, kdyï se vracel domû, mohl by teì pohodlnû odjet. S hran m klidem vytáhl klíãek ze zapalování a vystoupil z auta. PÛjdu pû ky, odpovûdûl hrdû. Vy el na ulici a elektronick m automatick m klíãem za sebou zavfiel vrata garáïe. Otcova vila sice leïela na kraji Pfiímostí, ale i tak mûl pfied sebou pofiádn kus cesty. Stmívalo se a v mrazivém vzduchu poletoval sníh. Zaãaly mu mrznout tváfie a trochu ho pobolívaly nohy. K nádraïí to byly dobré dva kilometry. Zatracen otec! Koneãnû stál pfied motorestem U Tfií koní. Stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil. 5. âlen mûstské rady v Pfiímostí Vilém Ko átko sáhl do kapsy a vytáhl mrkev. Uhryzl kus a pak se rozhlédl po svém obchodu. Nikomu by za nic na svûtû nepfiiznal, Ïe ze svého proslulého fieznictví Ko átko a syn by nesnûdl dobrovolnû nic. Jeho postoj v ak nevycházel z humanistické filozofie. UÏ proto, Ïe netu il, co to humanismus je. Nebyl makrobiotik a zabíjen ch zvífiat mu nikdy líto nebylo. Jeho dûvody, proã jedl zeleninu, byly mnohem prozaiãtûj í. Dobfie vûdûl, jak jeho firma uzeniny pfiipravuje. Mafieno, teì veãer uï moc lidí nepfiijde. Pak to zavfii a peníze z kasy dej mé Ïenû, oznámil tlusté a vûãnû nabruãené prodavaãce. Já musím je tû nûco zafiídit. 17

18 Oblékl si tepl kabát a vyrazil na ulici. K nádraïí to mûl pû ky alespoà pûl hodiny. Mohl by jet autem, ale dostal chuè se projít. Cel den mûl spoustu práce, proto si nestihl rozmyslet, co v echno tomu Dryákovic troubovi poví. Ve skuteãnosti se toho na radnici moc nestalo. lo o jeden prodej jisté nemovitosti. Aãkoli starosta moc dobfie vûdûl, Ïe se dal í fieznictví ve mûstû neuïiví, prosadil, aby mûstská rada prodala b valou prodejnu Jednoty konkurenci. Tohle mu Vilém Ko átko nedaruje! KdyÏ s nûkolika podnikateli zakládal pfied ãasem Sdru- Ïení za moderní Pfiímostí, v ichni se holedbali, co pro mûsto udûlají. Proto je lidé zvolili. A teì takov podraz! Rychle si dával dohromady rûzné bezv znamné události a pfiem lel, do jakého svûtla je postaví, aby se toho Petr Dryák chytil. Ne, moc mu toho povûdût nesmí. Musí ho jenom nasmûrovat. AÈ se starosta zapotí. ezník Vilém Ko- átko není onuce, aby s ním takhle zacházeli. S pomstychtiv m v razem v obliãeji dorazil k motorestu U Tfií koní. Rukou si sklepl sníh z kabátu. Hustû snûïilo, Ïe skoro nebylo vidût na krok. Stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil. 6. Motorest U Tfií koní se vyznaãoval nesmazatelnou peãetí doby. V jeho pfiípadû to byla doba socialistického realismu, kter charakterizovaly stoly s umakartov mi deskami, brou ené váziãky s umûl mi kvûtinami, Ïidle se za l m ãerven m ãalounûním a obrazy s rozesmát mi tváfiemi kolchozníkû. V rohu stál v ãep z chromovaného plechu a za ním majitel Alois Novák, mal, obtloustl a zneuznan muï, kter vûdûl, co jsou to rány osudu. V motorestu proïil cel Ïivot. Jako kluk se tu vyuãil, pak zde pracoval jako ãí ník, tûsnû pfied revolucí ho udûlali vedoucím a nakonec motorest v rámci privatizace koupil. Pfiitom mûl utkvûlou pfied- 18

19 stavu, Ïe se mu s kaïd m krokem vzhûru na spoleãenském Ïebfiíãku dafií hûfi a hûfi. Stál za v ãepem a pozoroval hosty, ktefií se tu se li. Byl celkem spokojen, protoïe veãer tu míval prázdno. Na pivo chodívali chlapi z Pfiímostí do v ãepu na námûstí. Venku pofiádnû chumelilo a nehrozilo, Ïe by pozdní hosté rychle ode li. Navíc mûl dojem, jako by ve vzduchu nûco jiskfiilo. Na to mûl nos. Tak se to prostû nûkdy ve v ãepu povedlo. Jeden host pfii el unaven, dal í smutn, tfietí mûl vztek. A nakonec z toho byla slu ná útrata. Dneska veãer to vypadalo stejnû. Petr Dryák se posadil stranou k oknu. Na stolek poloïil blok a tuïku. Nenápadnû se podíval do penûïenky a s potû ením zjistil, Ïe v ní má schovanou jako Ïeleznou zásobu tisícikorunu. Objednal koàak a spokojenû ãekal. Pak se ve dvefiích objevil fiezník Vilém Ko átko. Rukou smetl z kabátu tající vloãky snûhu a povûsil ho na vû ák. Petra Dryáka pozdravil k vnutím hlavy. Zamífiil k v ãepu, aby prohodil pár slov s majitelem motorestu. Jednak proto, Ïe to byl budoucí voliã, jednak proto, aby si Petr Dryák uvûdomil, jaká veliãina se uvolila vûnovat mu svûj vzácn politick ãas. Jen o chvíli pozdûji se objevil BlahoÀ Semerád. Posadil se ke stolku vedle sloupu. Objednal si pivo, gulá a krabiãku cigaret. Civûl apaticky pfied sebe. Cítil tlak v nohavicích a pfiem lel o pihovaté prûvodãí z vlaku. Pfiedstavoval si, jak ji svléká, ale jeho obrazotvornost nûco ru ilo. Proto se nenápadnû rozhlédl kolem sebe. Pfiímo proti nûmu sedûla trochu ordinérnû nalíãená svûtlovlasá Ïena a do prostoru nad stolkem vypínala své pozoruhodné kfiivky. Pila kávu a tváfiila se na- tvanû. BlahoÀ Semerád otevfiel krabiãku, zapálil cigaretu a pfiimhoufien ma oãima si ji nenápadnû prohlíïel. Klement Plichta sedûl vedle litinov ch kamen, která majitel motorestu Alois Novák pofiádnû naloïil, kdyï se proti oãekávání dostavilo tolik hostû. Kamna se pomalu rozehfiívala, ale protoïe to pfiece jen nûjakou dobu trvalo, pil 19

20 Klement Plichta uï druh rum, aby se zahfiál. RozhlíÏel se sálem a pfiem lel, jestli by se nûkdo nedal pumpnout. Lucie Svatá si zatím pfiimhoufien ma oãima prohlíïela zajímavû vypadajícího mladíka. Mûla pocit, Ïe ho zná. Urãitû bude místní, jenom si ho neumûla nikam zafiadit. Neomyln m instinktem pochopila, Ïe nutnû potfiebuje to, ãím její trenér golfu tak trestuhodnû opovrhl. Opfiela se v kfiesle a stáhla bfiicho; pfiitom si s nelibostí uvûdomila, Ïe zase trochu pfiibrala. PÛvodnû chtûla jen vypít kávu a jet domû. JenÏe tohle vypadalo nadûjnû. Objednala si skleniãku vermutu a natoãila se, aby mladíkovi poskytla co nejlep í v hled na své bujné kfiivky. V imla si, Ïe zabral. Lehce se usmála, z kabelky vylovila cigarety a zapalovaã. Pak si uvûdomila, Ïe by to lo zafiídit lépe. Nenápadnû vrátila zapalovaã zpátky, vstala a s omluvn m v razem zamífiila k jeho stolku. Pfiedklonila se a pitla: Nemûl byste oheà? Mladík vstal, elegantnû se uklonil a pfiedstavil se. Jméno BlahoÀ Semerád sice neznûlo zvlá È muïnû, ale nijak to nesráïelo jeho sebevûdomí. Bez sebemen ích známek ostychu odsunul Ïidli od stolku a Lucii Svaté nabídl, aby se k nûmu posadila. A je tû se pfii zapalováni cigarety bezosty nû otfiel hfibetem ruky o okraj jejího v stfiihu. Klement Plichta mávl rukou na majitele motorestu a objednal si tfietí rum. Ukázal na pfiedklonûnou Lucii Svatou a zálibnû dodal: Pûkná... Nechte si zajít chuè, pane, usmál se Alois Novák. Zase velkej? Jo. Proã si mám nechat zajít chuè? Je drahá? Je to je tû hor í. Chodí zadarmo. JenÏe je vybíravá. To chcete fiíct, Ïe já nevypadám dobfie? opáãil Klement Plichta. Baculatou rukou si v usmûvavém obliãeji urovnal zlaté br le a povzdechl si, aï mu kulaté bfiicho poskoãilo. V padesáti letech mohl tûïko vypadat lépe. Vilém Ko átko se usadil u stolku proti Petru Dryákovi. 20

21 V znamnû se optal, co pije, a poãkal, aï mu také objedná koàak. Trochu upil, mlaskl a pak zaãal tlumenû vyprávût o pomûrech na pfiímostské radnici. JenÏe se nedostal daleko. Petr Dryák ho pfieru il a zaãal se vyptávat. Vilém Ko átko se zamraãil, protoïe zjistil, Ïe jeho hostitel toho ví víc, neï by bylo záhodno. Na schûzku pfii el, aby toho mladého troubu po tval proti starostovi, jenïe Petr Dryák byl informovan i o prohfie cích fiezníkov ch. Pfiedev ím o v stavbû poïární zbrojnice, v níï nemûl Vilém Ko átko ani trochu ãisté svûdomí. Mûl pocit, Ïe padl do pasti. To v echno urãitû zorganizoval starosta a nakonec se bude v Hlasu Vysoãiny psát o Vilému Ko átkovi místo o tûch ostatních lumpech. Tak podívejte, fiekl pfiísnû fiezník. V politice se intrikovalo vïdycky. Nesmíte pfiece vûfiit v emu, co vám nûkdo napovídá. Jisté je, Ïe nûktefií, a nebudu jmenovat, vedou mûsto od desíti k pûti. Politickou krizi pfiece musíte vidût i vy. PfiestaÀte se hrabat v prkotinách a odpovûzte si na to, co je teì nejdûleïitûj í. BlíÏí se volby. Mûli by vést mûsto ti samí lidé, ktefií ho dovedli aï tam, kde je teì? Je to i va e odpovûdnost, namítl zaujatû Petr Dryák. Nûco si zufiivû psal do zápisníku. To fiezníka Viléma Ko átka znervóznûlo je tû víc. Vykfiikl: Já se ale od nich distancuji! TakÏe uï nebudete kandidovat? Samozfiejmû budu, opáãil. V tu chvíli dostal spásn nápad, jak se z toho vykroutit. Starosta mu sice místo na kandidátce SdruÏení za moderní Pfiímostí je tû nenabídl, ale urãitû to udûlá. MoÏná hodnû rychle, pokud by se dozvûdûl, Ïe Vilém Ko átko po ilhává po jiném politickém uskupení. Nasadil proto tajemnou masku, dal si dlaà k ústûm a za- eptal: Budu kandidovat, ale za nûkoho jiného. Za koho? vybafl Petr Dryák. To je zatím tajemství, opáãil fiezník tajuplnû a dopil skleniãku. Otoãil se na majitele motorestu a objednal si dal- í koàak. 21

22 BlahoÀ Semerád zatím vyprávûl Lucii Svaté o sobû, o svém pûsobení na univerzitû a o v chovû mládeïe vûbec. Rozohnil se, jak mûl ve zvyku, a pochopil, Ïe bude muset nûco udûlat. Ale neï si rozmyslel, co vlastnû, ucítil pod stolem Ïenskou ruku. Pfiekvapenû se zarazil a zkoumavû se na Lucii podíval. JenÏe nebylo co dodat. Chtûl ji a ona si právû ovûfiila, Ïe je zbyteãné otálet. Ti e fiekla: Pfiijì za minutku za mnou. Pak vstala, sebrala kabelku a vy la ven. BlahoÀ Semerád dopil pivo, chvíli pfiem lel, jestli uï má zaplatit, ale pak si fiekl, Ïe by tím na sebe zbyteãnû upozornil. Vy el na chodbu a rozhlíïel se. Lucie Svatá nikde nebyla. Nahlédl i na dámské toalety, ale nic. UÏ si skoro myslel, Ïe si z nûho vystfielila, kdyï oknem zahlédl bliknutí reflektorû. Vy el pfied motorest. Sedûla na parkovi ti ve svém tmavém audi. ProtoÏe mráz zesílil a stále snûïilo, rychle pfiebûhl k otevfien m dvífikám automobilu a vklouzl dovnitfi. Lucie Svatá ãekala. Byla polosvleãená a drkotala zuby. Dûlej, zaprosila. Je hrozná zima! BlahoÀ Semerád poslechl a vehementnû se ãinil. Pfiesnû v tu chvíli zaparkovala vedle nich omlácená zelená dodávka místní stavební firmy. Z ní vystoupil údrïbáfi Mikulá KamrnoÏka a ze sedadla vedle fiidiãe sebral tûïkou kabelu s náfiadím. Pobavenû postál u ãerného audi a chvíli se díval dovnitfi. Divil se, co v echno se dá v tak malém prostoru dûlat. Pak pro sebe zabruãel, Ïe kdyby ti mladí lezli cel den pod kotly a utahovali ventily, tak by je roupy pfie ly. Zamífiil k motorestu U Tfií koní, stiskl kliku, otevfiel dvefie a vstoupil. 7. To je dost, Ïe jde, uvítal údrïbáfie majitel podniku Alois Novák. Kotel uï zase kape. Myslel jsem, Ïe jsi zapomnûl. Mûl jsem práci v LipÛvce, odpovûdûl Ïoviálnû Miku- 22

23 lá KamrnoÏka a hodil tûïkou kabelu na podlahu. Dej mi napít, je svinská zima. Politická diskuze mezi Petrem Dryákem a fiezníkem Vilémem Ko átkem se zatím zvrhla v rozhofiãenou hádku. Co vlastnû to va e slavné SdruÏení za moderní Pfiímostí udûlalo? rozãiloval se Petr Dryák. Nic! A stejné nic udûláte, kdyï zmûníte stranu. KdyÏ chybûjí my lenky, je jedno, jakou stranickou legitimaci nosíte. Vilém Ko átko zrudl a napadlo ho, Ïe by mûl dát tomu mladému drzounovi pár facek. JenÏe star Dryák by mu to neodpustil. Bylo to k vzteku, ale fiezník se musel drïet zpátky. Starému Dryákovi totiï patfiil kromû jin ch nemovitostí i nejlep í dûm na námûstí, kde mûla firma Ko átko a syn pronajat obchod. Vy mlad jste v ichni stra nû chytr, zabruãel proto zlostnû a obrátil do sebe dal í skleniãku koàaku. Chtûl bych vás vidût, kdybyste dûlal politiku. Jenom Ïvanit do novin, to umí kaïd. Ale mít odpovûdnost... Co jste to fiekl? zafival Petr Dryák a vyskoãil ze Ïidle. Vilém Ko átko se pfiikrãil, protoïe mûl dojem, Ïe ho zaãne bít. Já? pitl fiezník omluvnû. Jen jsem fiekl, Ïe byste si to mûl nejdfiív v politice zkusit, neï zaãnete nûkoho uráïet. Politika..., opakoval omámenû Petr Dryák. To je ono! Pak se obrátil na majitele motorestu a kfiikl: Je tû jeden koàak. A pro v echny! V sále byl v tu chvíli kromû nich dvou a Aloise Nováka jen Klement Plichta. Sedûl pofiád na svém místû u rozpálen ch litinov ch kamen a potil se. Mikulá KamrnoÏka ode el pracovat. Na pánsk ch toaletách opravoval kapající ventil kotle. Pak usly el vrznutí dvefií a za jeho zády se objevil ãernovlas mladík, kterého pfied chvílí pozoroval v automobilu. Îe na to máte chuè..., zabruãel místo pozdravu. V takovém mraze. BlahoÀ Semerád se u klíbl a pokrãil rameny. Co taky po- 23