_BM_uvod_ :41 Stránka 209 C M Y K OKRES. BRNO-MùSTO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. BRNùNSKO

Transkript

1 _BM_uvod_ :4 Stránka 209 OKRES BRNO-MùSTO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO

2 _BM_uvod_ :42 Stránka 20 Brnûnsko OKRES BRNO-MùSTO Na pfiedcházející stranû: Na temeni pilberku byl vybudován stejnojmenn hrad, kter je dominantou mûsta Brna. Zastavûná ãást Îabovfieské kotliny a pfiilehlého Palackého hfibetu s areálem VUT. V pozadí geomorfologick okrsek Babí lom. Okres Brno-mûsto tvofií jádro Jihomoravského kraje. Má plochu 230 km 2 a vût inou zabírá urbanizované území mûsta Brna. Jeho stfied (námûstí Svobody) leïí na s. z.. a s. z. d. zaujímá v hodnou geografickou polohu na rozhraní dvou velk ch geografick ch jednotek Evropy. Severní ãást území náleïí ke staré âeské vysoãinû a jiïní ãást k mlad m Západním KarpatÛm. Území okresu má nepravideln pûdorys, zpûsoben znaãn m vlivem ãlenitého brnûnského georeliéfu na rozvoj urbanizace. Nejzápadnûj í bod okresu (6 26 v. z. d.) se nachází asi,7 km severov chodnû od obce Ostrovaãice (okr. Brno-venkov) a nejv chodnûj í bod (6 44 v. z. d.) u Prostfiedního ml na v údolí íãky. Nejsevernûj í bod území okresu (49 7 s. z..) leïí u kóty 499 m n. m. severnû od Útûchova a nejjiïnûj í bod (49 07 s. z..) pfii ústí Bobravy do Svratky. Území okresu Brno-mûsto je ze v ech stran obklopené územím okresu Brno-venkov. NejniÏ ím místem okresu je právû ústí fiíãky Bobravy do Svratky (k. 87,5 m n. m.) a nejvy ím místem vrstevnice 500 mn.m. severnû od Útûchova na Sobû ickém hfibetu. Území okresu leïí na hranici âeského masivu a Západních Karpat. K âeskému masivu patfií západní polovina. Je zde zastoupeno moldanubikum, jiïní ãást svratecké klenby moravika, karbon a perm Boskovické brázdy, brnûnsk masiv, autochtonní mesozoikum a pokryvné útvary, terciér a kvartér. KZápadním KarpatÛm patfií v jihov chodní ãásti okresu karpatská pfiedhlubeà. Brnûnsk masiv je souãástí velkého moravského plutonu, k nûmuï patfií i dyjsk masiv a granitické horniny, zasahující v podloïí karpatské pfiedhlubnû aï k Olomouci, na severu ke KromûfiíÏi a na jihu k Bfieclavi. Rozli ují se v nûm západní ãást, centrální bazické pásmo a v chodní ãást. Západní ãást je sloïena z biotitov ch granitû (typ Tetãice), granodioritû (typ Jundrov) a biotit amfibolov ch tonalitû a dioritû. Horniny této ãásti mají ãetné uzavfieniny (xenolity) svûtl ch pararul a jemnozrnn ch dioritû. V cent- 20 BM 2

3 _BM_uvod_ :42 Stránka 2 Okres Brno-mûsto ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY rálním bazickém pásmu pfievládají diority s drobn mi tûlesy ultrabazick ch hornin, spjat mi se západní ãástí masivu, a metabazity (metavulkanity) na v chodû. Ve v chodní ãásti jsou zastoupeny biotitové granodiority aï biotit amfibolové tonality alkalicko-vápenaté fiady (narûïovûl typ Královo Pole a typ BM 3 2

4 _BM_uvod_ :42 Stránka 22 Brnûnsko KRAJINN POKRYV Blansko), místy silnû zbfiidliãnatûlé (typ Doubravice). Jsou s nimi spjaty Ïilné granity, aplity a pegmatity. Paleozoikum je zastoupeno nejjiïnûj ími v bûïky devonu Moravského krasu. Pfii okrajovém zlomu Boskovické brázdy mezi âebínkou a Vevefiím pfievládají svûtle edé vápence vilémovské. Kromû nich jsou v plá ti brnûnského masivu i bazální klastika devonu ve v voji old red (Brno-Stránice). V pruhu od Îidenic pfies Hády a Mokrou k Ochozi transgredují na brnûnsk masiv devonské sedimenty ve v voji Moravského krasu. Nejvût í rozsah má maco ské souvrství, které zde tvofií vápence vilémovické svûtle edé, tmavé lavicovité vápence laïánecké, josefovské brachiopodové vápence a vavfiinecké vápence (vesmûs svrchní eifel-frasn). 22 BM 4

5 _BM_uvod_ :42 Stránka 23 Mezi Hády a Mokrou pfievládají karbonáty souvrství lí eàského (svrchní frasntournai), hlíznaté vápence kfitinské a tmavû edé biodetritové vápence hádsko-fiíãské. Mlad í paleozoikum je zastoupeno také ve dvou jednotkách. V severov chodní ãásti obou okresû je to kulmsk v voj Drahanské vrchoviny spodního karbonu a permsk (pfieváïnû stefan) v voj Boskovické brázdy. Nejvût í roz ífiení mají fly ová souvrství stáfií visé, která vznikala ve dvou pánvích, jejichï hranice probíhá v chodnû od Brna smûrem k severov chodu. I na Brnûnsku mûly kulmské sedimenty obou pánví, západokulmské a v chodokulmské, daleko vût í rozsah. Ve v chodokulmské pánvi jsou na Brnûnsku zastoupeny slepence, které vznikaly v deltovém systému (v nosov kuïel). Koncem hercynské orogeneze vznikla Boskovická brázda jako typická vnitrohorská pánev (asymetrická pfiíkopová propadlina). Je vyplnûna slepenci, tvofiícími pfii v chodním zlomu této brázdy v plavové kuïely (tzv. rokytenské slepence), zatímco v západní ãásti pfievládají pískové a prachové jílovce, na jihu s uheln mi slojemi (stáfií stefan aï autun). Mezozoikum je v okolí Brna zastoupeno sedimenty spodní a stfiední jury a kfiídov mi usazeninami, jejichï dne - ní roz ífiení pfiedstavuje pouze zlomek pûvodního rozsahu a mocnosti. Jurské (oxford) biogenní vápence jsou mûlkovodní vápence, které vznikly na tzv. karbonátové plo inû v okrajové ãásti mofiské pánve. V Brnû je najdeme napfi. na Stránské skále, védsk ch valech a Nové hofie, transgrese je odkryta vrûïeninû lomu na Hádech. V okolí Brna jsou mofiské a sladkovodní usazeniny karpatské pfiedhlubnû a terciérní fiíãní sedimenty. Karpatská pfiedhlubeà vznikla v dûsledku terciérního vrásnûní Vnûj ích Západních Karpat bûhem nûkolika vrásnûní. V okolí Brna do lo zfiejmû k nejstar ímu z nich v eggenburgu. Jíly a slepence eggenburgu lze nalézt napfi. na Hádech, v jiïní stûnû lomu b valé lí eàské vápenky a v nûkolika vrtech jiïnû od Brna. Sladkovodní záplava bûhem ottnangu dala vznik tûrkûm, pískûm a písãit m jílûm, které se vyskytují v okolí Nového Lískovce, ve Starém Lískovci a Bohunicích, v údolí íãky, v Lí ni, u Kníniãek a v Obfianech. Také mofiské sedimenty karpatu jsou známy jen z izolovan ch v skytû u bohunické nemocnice, na jiïním svahu Kamenného vrchu. Nacházejí se zde ve tfiech v vojích vrstevnaté jíly, jíly a písky a pestré jíly. Do pfiedhlubnû ústily v znamné vodní toky, které se v údobích v zdvihu hluboce zafiízly do skalního podkladu. Jedním z nich je tzv. nesvaãilsk pfiíkop, sledovan vrty na bázi pfiedhlubnû. Smûr toku, kter m byl vyhlouben, byl ovlivnûn Boskovickou brázdou a do mofie se vléval od severozápadu pfies dne ní eãkovice ke Komárovu. Pliocenní fiíãní tûrky na úrovni kolem 280 m n. m. se vyskytují v prostoru Vinohrad, Lí nû aobfian ( lí eàská terasa ). Okolí Brna má klíãov v znam pro v zkum kvartéru celé stfiední Evro- Okres Brno-mûsto Vápencov lom na Hádech svodními plochami zbarven mi sinicemi v rûzném stadiu v voje. BM 5 23

6 _BM_uvod_ :42 Stránka 24 Brnûnsko Brnûnská pfiehrada na fiece Svratce na jejímï jiïním okraji se zachovaly pliocenní akumulace tûrkû. py. Svûtové proslulosti dosáhly nûkteré brnûnské lokality spra í a pûdními horizonty. Mezi takové lze zafiadit âerven kopec, kde bylo rozpoznáno celkem XII PK horizontû, dále zru enou cihelnu Modfiice, dále RÛÏenin dvûr a suèov kuïel pod Stránskou skálou. V pliocénu a spodním pleistocénu vznikaly podél tokû Svratky a Svitavy akumulace písãit ch tûrkû m nad dne ním tokem ( stránská terasa ), zachované napfi. v prostoru Ústfiedního hfibitova a pfii jiïním bfiehu Brnûnské pfiehrady. Ve spodním pleistocénu vznikaly tûrky a písky tufianské terasy (7 35m nad dne ním tokem) u Brnûnské pfiehrady, na âerveném kopci a mezi Obfiany a Stránskou skálou, ve stfiedním terasy kolem 5 m nad dne - ním tokem ( modfiická terasa ) a ve svrchním terasy na úrovni 4 5 m nad dne ním tokem Svratky. Bûhem pleistocénu vznikaly i spra- ové sedimenty v závûjích za okrajem vystupujícího âeského masivu. Jejich usazování bylo v tepl ch obdobích pfieru ováno vznikem fosilních pûd. S tûmi je spojeno také intenzivní krasovûní, pfii nûmï docházelo k rozpou tûní vápence a k tvorbû krápníkové v zdoby v jeskyních. V sledkem klimatick ch zmûn a geologického v voje je dne ní ãlenit povrch. Vzhled krajiny je ov em znaãnû naru en zásahy ãlovûka. Antropogenní zmûny povrchu Brna a jeho bezprostfiedního okolí jsou zpûsobeny naváïkami, skládkami a haldami, pfiirozen povrch je dále naru en silniãními a tra- Èov mi záfiezy. DÛsledkem zemûdûlského obdûlávání je také rozsáhlé zneãi tûní horninového prostfiedí a povrchov ch i podzemních vod ropn mi látkami, pesticidy a nevhodn mi hnojivy, napfi. po desítky let pouïívan mi fosfáty s vysok m obsahem kadmia a dal ích kodliv ch prvkû. Na území brnûnské aglomerace nejsou známy Ïádné prûmyslové akumulace rud. Najdeme tu jen nûkolik v skytû spí e mineralogického v znamu, ov em i ty byly v minulosti tûïeny nebo podrobeny podrobnému prûzkumu. Vût í v znam mají nerudní suroviny, zejména písky (dfiíve tûïené na mnoha místech pfiímo v Brnû, napfi. v Bystrci, Obfianech, Îidenicích, Juliánovû, âernovicích) a cihláfiské suroviny (Îideni- 24 BM 6

7 _BM_uvod_ :42 Stránka 25 ce, Nov Lískovec, Husovice, Lí eà, Bosonohy). Ty jsou dnes tûïeny hlavnû ve lapanicích (spra ) a byly v Královû Poli (spodnobádenské jíly). Vápence se dfiíve tûïily i jako dekoraãní kámen, potom pro v robu maltovin a na fiadu dal ích prûmyslov ch i zemûdûlsk ch urãení (saturaãní, hutnické, cementy), hlavnû ve vápenkách v Brnû (Lesní lom v Brnû Lí ni, lom Malomûfiice- Hády) a v Ochozi. Rozsah tûïby byl tak velk, Ïe docházelo k v znamn m stfietûm zájmû. Pestr georeliéf okresu Brno-mûsto je dûsledkem jeho polohy na styku dvou v znamn ch geomorfologick ch provincií Evropy, a to âeské vysoãiny na severu a Západních Karpat na jihu. Je v sledkem více neï 600 milionû let dlouhého geologického a geomorfologického v voje. Povrchová hranice mezi obûma provinciemi probíhá od motelu Bobrava na jihu smûrem na Moravany, mûstské ãásti Star Lískovec a t fiice, k úpatí pilberku (282,0 m n. m.) na Starém Brnû, dále pfies mûsto k úpatí jiïní ãástí Sobû ické vrchoviny (v âern ch Polích) a obloukem k úpatí HádÛ (424 m n. m.). Odtud pak vede pfies Lí eà k Truksovu ml nu v údolí íãky. Území na západ a sever od této hranice náleïí podle regionálního geomorfologického ãlenûní âr k provincii âeská vysoãina. Je zafiazena do ãeskomoravské geomorfologické soustavy, a to do podsoustavy Brnûnská vrchovina. Brnûnská vrchovina je na území okresu zastoupená tfiemi geomorfologick mi celky, a to Boskovickou brázdou, Bobravskou a Drahanskou vrchovinou. K Boskovické brázdû, a to její jiïní ãásti, zvané Oslavanská brázda, nále- Ïí jen úzk prouïek terénu na samém západním okraji okresu jiïnû od Chudãic a v chodnû od Veverské Bíty ky (obû sídla jiï leïí v okrese Brno-venkov). Je charakteristick ãervenohnûd mi permsk mi usazeninami. PfievaÏující západní ãást území okresu poãítáme k Bobravské vrchovinû, která se na území okresu dûlí na podcelky Lipovská vrchovina na západû a eãkovicko-kufiimsk prolom na v chodû. Lipovská vrchovina pfiedstavuje sloïitou soustavu hrástí a prolomû ve vyvfielinách brnûnského masivu prota- Ïenou ve smûru od JJZ k SSV. Brnûnsk masiv vznikl v prûbûhu kadomského vrásnûní a je souãástí staré evropské struktury, zvané brunovistulikum. V prûbûhu variského vrásnûní v prvohorách a alpsko-karpatského vrásnûní v tfietihorách byl rozbit na kry. Dne ní struktura georeliéfu je pfiíznaãná pro oblasti, kde do lo k roztaïení zemské kûry. Na západû po obou stranách Brnûnské pfiehrady na Svratce leïí masivní vyv eniny Omické vrchoviny na jihu a Trnovky na severu. Omická vrchovina dosahuje nejvût í v ky erlanov m Lipov m vrchem (478,4 m n. m.) a Trnovka kótou TrnÛvka (44, m n. m.). Okraje Omické vrchoviny rozfiezávají hluboká údolí, místnû oznaãovaná jako Ïleby. Na svazích se ãasto vyskytují kryogenní jevy (napfi. balvanové proudy). JiÏnû a jihov chodnû od hradu Vevefií leïí prûlomové údolí potoka Veverky. Na západním okraji Trnovky najdeme pruh devonsk ch vápencû (denudaãní zbytek pûvodního obalu brnûnského masivu) s krasov mi jevy. Obû vrchoviny jsou zalesnûné pfiímûstsk mi lesy, ve kter ch se nacházejí ãetné rekreaãní objekty. Na bfiezích Brnûnské pfiehrady jsou vyvinuté abrazní jevy. Na v chodû obû vyv eniny spadají do protáhl ch abezles ch prolomû Omická vrchovina spadá do Îebûtínského prolomu atrnovka do Jinaãovického prolomu, vyplnûného mocn mi vrstvami neogenních usazenin. Okres Brno-mûsto V choz Ïulového porfyru brnûnského masivu na vrcholu PP Medlánecké kopce. BM 7 25

8 _BM_uvod_ :42 Stránka 26 Brnûnsko Dokladem neogenní mofiské sedimentace jsou brnûnské písky, odkryté v b valé pískovnû na ulici Píseãník. Na v chod od Îebûtínského prolomu se zvedá Kohoutovická vrchovina. Je to v razná neotektonická hrásè, protaïená ve smûru SSV JJZ a sloïená z dioritû s pruhy ultrabazitû a serpentinitû brnûnského masivu. Nejvy ím bodem je kóta Baba kohoutovická (45, m n. m.). Omezení Kohoutovické vrchoviny vûãi okolnímu niï ímu terénu (zejména Stfielické kotlinû na jihu) tvofií stupàovité zlomové svahy. Ve vrchovinû jsou ãetné kryogenní jevy (nivaãní sníïeniny aï karoidy, kongeliflukãní proudy). Na svahu âerveného kopce se na podloïních ãerveno-fialovû zbarven ch spodnodevonsk ch slepencích uloïil jeden z nejv znamnûj ích spra ov ch komplexû v âr. Nachází se zde celá fiada fosilních pûd, z nichï nejstar í se podle paleomagnetick ch mûfiení fiadí do spodního pleistocénu. âást plochého povrchu vrchoviny byla znaãnû zmûnûná v stavbou sídli tû Kohoutovice. Dal í ãásti jsou zalesnûné pfiímûstsk mi lesy nebo pokryty zahrádkami. Podél fieky Svratky leïí fiada tektonick ch kotlin Bystrcká, Îabovfieská apisárecká, které jsou vyplnûné neogenními usazeninami. Pisárecká kotlina je iroce otevfiená do sníïeniny Dyjsko-svrateckého úvalu. Na severu na Kohoutovickou vrchovinu navazuje Babí hfibet, jiïní ãástí je Mni í hora (333,4 m n. m.) s brnûnskou zoologickou zahradou, na západû strmû spadá zlomov m svahem typu Awatere do Jinaãovického prolomu, pfii jeho úpatí teãe Mni í potok. Na v chodû mírnûji spadá do Medlánecké (Komínské) sní- Ïeniny, vyplnûné neogenními sedimenty a spra emi. Úzká hrásè Palackého hfibetu (s kótou Palackého vrch 339,5 m n. m.) oddûluje na v chodû Komínskou sníïeninu od v znamné tektonické sníïeniny geomorfologického podcelku eãkovicko-kufiimsk prolom, kter je vyplnûn nûkolik set metrû mocn mi neogenními sedimenty. V razná sníïenina je protékána fiíãkou Ponávkou a probíhá na území okresu od Králova Pole na jihu pfies eãkovice aï k Ivanovicím. Vût inou je zastavûná. NiÏ í stupeà vyv enin v centru Brna pfiedstavují hrásti pilberku (282,0 m n. m.) a Petrova. V razn v chodní zlomov svah eãkovicko-kufiimského prolomu typu Awatere (lemovan pfii úpatí fiíãkou Ponávkou) je souãasnû západní hranicí celku Drahanská vrchovina. Na území okresu z ní zasahuje na západû podcelek Adamovská vrchovina, zastoupen masívní Sobû ickou vrchovinu na horninách brnûnského masivu, která na severu u Útûchova dosahuje nadmofiské v ky 500 m. JiÏní ãást tvofií klenbovitá vyv enina âern ch Polí. Na fiece Svitavû leïí tektonické kotliny Obfianská a Malomûfiická. V chodnû od údolí Svitavy se rozkládá jiïní ãást Moravského krasu s Ochozsk mi plo inami na devonsk ch vápencích a Mokerská vrchovina (jiïní ãást Konické vrchoviny) na kulmu. V údolí íãky jsou ve vápencích krasové tvary. JiÏnû od v e uvedené hranice mezi geomorfologick mi provinciemi je Brno iroce otevfieno do plochého georeliéfu Dyjsko-svrateckého úvalu. Úval 26 BM 8

9 _BM_uvod_ :42 Stránka 27 je souãástí soustavy Vnûkarpatsk ch sníïenin a geologicky pfiedstavuje karpatskou pfiedhlubeà, vyplnûnou mladotfietihorními mofisk mi sedimenty, pfiekryt mi kvartérními spra ov mi pokryvy a fiíãními terasami. Jeho osu na území okresu tvofií severní ãást Dyjsko- -svratecké nivy s napfiímen mi koryty Svratky a Svitavy. Rovina pofiíãní nivy je po obou stranách lemována níïinn mi pahorkatinami. Na západû je to mal a hustû zastavûn v bûïek Modfiické pahorkatiny, na v chodû rozsáhlá Tufianská plo ina, tvofiená staropleistocenní tufianskou terasou. Na ní stojí brnûnské leti tû a její ãetné opu tûné pískovny byly zaváïené brnûnsk m komunálním odpadem. Na severov chodû na Tufianskou plo inu navazuje v bûïek lapanické pahorkatiny. K v znamn m tvarûm patfií Stránská skála (30 m n. m.) v severní ãásti lapanické pahorkatiny, v níï jsou v opu tûném lomu odkryty jurské vápence, které reprezentují zbytek jursk ch platformních sedimentû âeského masivu. Vápence jsou intenzívnû zkrasovûlé. Byly tu nalezeny cenné paleontologické a archeologické nálezy. V voj georeliéfu okresu Brno-mûsto lze sledovat daleko do minulosti. Brunovistulikum je stabilní blok, jehoï zemská kûra byla konsolidována jiï kadomsk m vrásnûním na rozhraní proterozoika a paleozoika. Brunovistulikum na území okresu reprezentuje brnûnsk masiv, jehoï horniny jsou intenzívnû kataklasticky deformovány a rozdûleny na kry. JiÏ pfied devonem byl zarovnán a lokálnû do lo k hlubokému zvûtrání jeho hornin. Poté byl masiv pokryt devonsk mi a spodnokarbonsk mi sedimenty. âervenofialové suchozemské sedimenty spodního devonu dnes tvofií v razné tvary georeliéfu v Brnû na âerveném a Îlutém kopci. Po variském vrásnûní se celé území okresu stalo souãástí západoevropské platformy. Vzniklé vrchoviny byly rychle zarovnány. Pfii variském vrásnûní vznikla i nesoumûrná tektonická sníïenina Boskovické brázdy, která sv m okrajem zasahuje do nejzápadnûj í ãásti okresu. Ve svrchním karbonu a v permu byla sníïenina vyplàována ãerven mi usazeninami v suchém podnebí. V permu jiï zfiejmû byly vyvfieliny brnûnského masivu ve velké mífie zbaveny obalu devonsk ch a spodnokarbonsk ch sedimentû a spolu se zvrásnûn mi devonsk m usazeninami Moravského krasu a kulmsk mi usazeninami Drahanské vrchoviny zarovnány povarisk m zarovnan m povrchem. V jufie do lo pfies území okresu ke spojení boreální a mediteránní oblasti úzk m mofisk m zálivem. Jurské sedimenty jsou zachovány napfi. na v razn ch vyv eninách Hybe ovû hofie (299 m n. m.), Stránské skále (30 m n. m.) a védsk ch valech (254 m n. m.) vjuliánovû a Slatinû. Ve spodní kfiídû bylo území okresu pravdûpodobnû zaplaveno zálivem Tethydy. Tektonické pohyby na konci svrchní kfiídy znamenaly novou etapu ve v voji georeliéfu na území okresu. V terciéru ve spodním eocénu pravdûpodobnû pronikla mofiská záplava tektonicky pfiedisponovan mi pfiíkopy nesvaãilsk m a vranovick m z Tethydy do jihov chodní ãásti okresu. JiÏ v paleogénu se ve spojitosti s nesvaãilsk m pfiíkopem projevily náznaky eãkovicko-kufiimského prolomu. Jinak ve star- ích tfietihorách probíhal v voj paleogenního zarovnaného povrchu âeské vysoãiny. Vliv sávské fáze alpsko-karpatského vrásnûní se projevil kolísav mi pohyby okraje âeské vysoãiny a jeho rozlámáním na kry. Sedimentace eggenburgu-ottnangu (napfi. v Brnû- -Bohunicích a Novém Lískovci) probûhla v ãlenitém georeliéfu se silnû kao- Okres Brno-mûsto V stavbou byly odkryty jurské vápence na védsk ch ancích. BM 9 27

10 _BM_uvod_ :42 Stránka 28 Brnûnsko UloÏeniny fiíãních tûrkû Tufianské terasy pfiekryty jemnozrnn mi hlínami. linizovan m povrchem. V voj jiïní ãásti okresu, která je souãástí karpatské pfiedhlubnû, ovlivnily pohyby t rské fáze alpsko-karpatské orogeneze. Sedimenty karpatu vystupují na povrch vbrnû-bohunicích a na Kamenném vrchu. Koncem karpatu do lo k v zdvihu okrajû âeské vysoãiny, jejich rozfiezání údolími a k intenzívní tvorbû pfiedbadenského georeliéfu. V období spodního badenu do lo k diferencovan m pohybûm jednotliv ch ker fundamentu a k celkovému poklesu území okresu, jehoï celé území bylo zaplaveno spodnobadensk m mofiem. V brnûnsk ch kotlinách, prolomech a v jiïní ãásti okresu, náleïející Dyjsko-svrateckému úvalu, se usadily mocné marinní sedimenty. Vrty na území Brna prokázaly existenci pfiedbadensk ch kaàonovit ch údolí v granitoidech, vyplnûn ch spodnobadensk mi písky a jíly. V nejvíce pokleslé ãásti okresu v eãkovickokufiimském prolomu byla v Brnû- eãkovicích zji tûna mocnost spodnobadensk ch sedimentû 5 m. Po ústupu spodnobadenského mofie se celé území okresu stalo definitivnû sou í. Pohyby ker v ak pokraãovaly i v období pobadenském, o ãemï svûdãí souãasná v raznû odli ná úroveà bazálních klastik spodního badenu. V pliocénu docházelo v ãástech âeské vysoãiny náleïejících k okresu k vyklizování miocénních usazenin, obnovû fiíãní sítû, odnosu zvûtralin ze zarovnan ch povrchû, k obnaïování bazální zvûtrávací plochy, vzniku holoroviny a rovnûï ke vzniku místních zarovnan ch povrchû. Vyvinuly se krasové jevy na Stránské skále. V star ím kvartéru probíhal v voj georeliéfu pod vlivem stfiídání chladn ch období. Pokraãovaly i tektonické pohyby, které zpûsobily nejen vyklizování pfiedmiocenních údolí, ale i jejich dal í zafiezání a vznik stupàû fiíãních teras. V Dyjsko-svrateckém úvalu ve starém pleistocénu vznikal rozsáhl náplavov kuïel tufianské terasy. Území náleïející k úvalu bylo vyplnûno fluviálními sedimenty mocn mi aï 60 m. Usadily se i mocné závûje spra í s ãetn mi pohfiben mi pûdami na âerveném kopci, z nichï nejstar í pûda náleïí do spodního pleistocénu. Stfiední pleistocén zaãal erozní fází, v níï se vodní toky zahloubily 20 aï 25 m. V prûbûhu stfiedního pleistocénu se ukládaly dal í stupnû fiíãních teras. Ve svrchním pleistocénu se ve sníïeninách uloïily mocné závûje spra í. V holocénu se ve v voji georeliéfu znaãnû uplatàuje ãinnost lidské spoleãnosti. PÛvodní georeliéf byl lidskou ãinností pfiemûnûn v urbánní georeliéf. Na okrajích mûsta se vyskytuje tûïební antropogenní georeliéf, napfi. na Hádech nebo na Tufianské plo inû. Znaãné plochy zabírají naváïky, zejména v nivách Svratky a Svitavy. Antropogenní sedimenty v zavezen ch pískovnách a hlinících dosahují aï 20 m (zejména na Tufianské plo inû nebo u RÛÏenina dvora). Okres Brno-mûsto pfiedstavuje z hlediska klimatického specifick, velmi 28 BM 0

11 _BM_uvod_ :42 Stránka 29 Okres Brno-mûsto pestr a velmi sloïit útvar, a to jak díky pfiírodním pomûrûm (napfi. reliéf terénu, aktuální fenofáze ãetného rostlinstva bylinného, kfiovinného a stromového charakteru), tak díky charakteru antropogenního vyuïívání jednotliv ch dílãích územních celkû (napfi. hustota zástavby, v ka budov, ífika a orientace ulic, úniky tepla z vytápûn ch budov, hustota provozu na pozemních komunikacích aj.). Tyto faktory pak vedou pfiedev ím v centru mûsta (ve srovnání s jeho okolím) ke zv ení teploty vzduchu, sníïení relativní vlhkosti vzduchu, sníïení poãtu dní se snûïením a se snûhovou pokr vkou, zmûnû rychlosti a smûru pfiízemního proudûní, zv ení ãetnosti boufikov ch lijákû, zv ení zneãi tûní pfiízemní vrstvy atmosféry, vãetnû moïnosti vzniku krátkodob ch smogov ch situací a situací se zv enou koncentrací pfiízemního ozónu aj. Rozdíly v aktuálních teplotách vzduchu mezi mûstem a jeho okolím mohou pfiesáhnout aï 9,0 C, rozdíly v teplotách vzduchu v jednotliv ch nepfiíli vzdálen ch ulicích jsou aï 3,0 C, zvlá tností nejsou ani rozdíly 30,0 C mezi kontrastními plochami ve mûstû apod. Okres Brno-mûsto leïí podle Quitta, E. (97, 984) z pfieváïné ãásti v teplé klimatické oblasti, kterou charakterizuje prûmûrná teplota vzduchu v ãervenci 8 aï 20 C a v lednu 2 aï 3 C, prûmûrn poãet letních dní 50 aï 60, prûmûrn poãet mrazov ch dní 00 aï 0 a prûmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek v rozmezí 500 aï 700 mm. Západní (Lipovská vrchovina), severozápadní (jiïní v bûïky Adamovské vrchoviny) a severov chodní (jiïní cíp Moravského krasu a pfiilehlé Konické vrchoviny) okraj okresu zasahuje do mírnû teplé klimatické oblasti s prûmûrnou teplotou ãervence 7 aï 8 C a ledna 2 aï 3 C, prûmûrn m poãtem letních dní 40 aï 50, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 0 aï 30 aprûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek 550 aï 650 mm. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje na území okresu 8,4 aï 9,6 C v závislosti na konkrétní poloze lokality, ale i na délce zpracovávané teplotní fiady. Roãní chod teploty vzduchu ukazuje, Ïe nejchladnûj ím mûsícem roku je v prûmûru leden, nejteplej ím ãervenec, pfiípadnû i srpen nebo ãerven. Pfii ãasném nástupu zimy se v ak stává, Ïe nejstudenûj ím je listopad, po nûmï jiï následuje jen mírná zima s ponûkud vy ími prûmûrn mi teplotami. Naopak byly zaznamenány i pfiípady, kdy nejchladnûj ím mûsícem roku byl bfiezen. Rozdíl mezi prûmûrnou denní maximální a minimální teplotou je velmi v razn m znakem pûsobení reliéfu terénu na teplotu vzduchu. Na území okresu dosahuje prûmûrná denní amplituda teploty vzduchu 9,3 C. V zimních mûsících se pohybuje v intervalu od 4,9 do 9,3 C, v letních mûsících je v raznûj í a kolísá mezi 0,8 aï 2,0 C. Absolutní maxima teploty vzduchu jsou pomûrnû vysoká. I v lednu pfiesahují ve v ech polohách 0,0 C a jiï v dub- V posledních letech se bûhem zimního období udrïí sníh del í dobu i uprostfied mûsta hrad pilberk. BM 29

12 _BM_uvod_ :42 Stránka 220 Brnûnsko Tvorba boufikové oblaãnosti nad Tufianskou terasou. nu (a je tû i v záfií) pfiekraãují 25,0 C. Od ãervna do srpna mohou pfiekroãit 35,0 C. Nejvy í teplota vzduchu byla zaznamenána 22. ãervence 945, a to 36, C. V zájmové oblasti vystupují prûmûrné denní teploty vzduchu od konce druhé únorové dekády do poloviny prosince nad 0 C. Velké vegetaãní období trvá v prûmûru od poloviny poslední bfieznové dekády do poloviny první listopadové dekády. Od poloviny poslední dubnové dekády do poloviny první fiíjnové dekády lze hovofiit o období bez sériov ch mrazíkû v noci. Letní období zaãíná koncem kvûtna a konãí aï v polovinû první záfiijové dekády. První mráz se v Brnû vyskytne v prûmûru 6. fiíjna. Nejdfiíve byl tento jev pozorován jiï 25. záfií a nejpozdûji aï 9. listopadu. Poslední mráz byl v prûmûru 2. dubna, pfiiãemï v konkrétních letech byl jiï 29. bfiezna nebo naopak aï 7. kvûtna. V dlouhodobém prûmûru se pouze v ãervenci a v srpnu nevyskytly záporné teploty vzduchu, aktuální teploty pod nulou v ak vylouãit nelze ani v tomto období. Ve keré teplotní údaje jsou totiï uvádûny ke standardní v ce 2 m nad zemsk m povrchem, takïe v pfiízemní vrstvû (do 5 cm) je moïno oãekávat v skyt záporn ch teplot vzduchu v kter koliv den vroce. Pro ãlenit terén okresu je typick v skyt teplotních inverzí lokálního (napfi. Îabovfieská kotlina, údolí Svratky v Pisárkách, údolní niva Ponávky v eãkovicích a Královû Poli, údolní niva Svitavy v Obfianech aj.) i nadregionálního (Dyjsko-svrateck úval) charakteru, jeï jsou velmi ãasto spojeny s mlhami. Nepfiíjemn m doprovodn m jevem pfiitom je zv ená koncentrace exhalací ve spodní ãásti mezní vrstvy atmosféry. âlenit georeliéf okresu a jeho ir ího zázemí vytváfií ãetné lokální závûtrné a návûtrné efekty, podporuje zv ení konvekce v letních mûsících a následnou boufikovou ãinnost, jakoï i brzdûní a vlnûní postupujících atmosférick ch front a dal í aktivity, jimiï ovlivàuje ãetnost sráïek a sráïkové úhrny, a to specificky v letním a zimním období. Z hlediska makroklimatického se tímto zpûsobem mûïe ve svém okolí projevit napfi. masiv Palackého vrchu aholedné, resp. Kraví hory, v bûïky Lipovské, Adamovské a Konické vrchoviny aj. PrÛmûrn roãní sráïkov úhrn se pohybuje slabû pod 550 mm. Promûnlivost sráïkov ch úhrnû mezi jednotliv mi léty je v ak znaãná. Aktuální mûsíãní úhrny kolísají od mûsícû velmi such ch aï po mûsíce s více neï trojnásobkem dlouhodobého mûsíãního prûmûru atmosférick ch sráïek, pfiiãemï jednotlivé opaãnû polarizované extrémy mohou následovat bezprostfiednû za sebou. Absolutní mûsíãní sráïková ma- 220 BM 2

13 _BM_uvod_ :42 Stránka 22 xima se blíïí 200 mm. Mnohé vysoké mûsíãní sráïkové úhrny jsou v zájmové oblasti zpûsobeny de ti lijákového charakteru, ãasto s doprovodem boufiek. Jejich denní vydatnost je srovnatelná s celomûsíãními sráïkov mi normály. Napfi. denní úhrn sráïek v ãervnu avsrpnu pfiekroãil hodnotu 90 mm, pfiiãemï prûmûrn mûsíãní úhrn atmosférick ch sráïek se v tûchto mûsících pohybuje pouze v rozmezí 60 aï 70 mm. První den se snûïením je v Brnû v prûmûru zaznamenáván 4. listopadu, pfiiãemï tento den se mûïe v jednotliv ch letech velmi uspí it (5. fiíjna) nebo naopak velmi opozdit (aï 7. prosince). Obdobnû pak den s posledním snûïením je v prûmûru zaznamenáván 8. dubna, pfiiãemï v dané zimní sezónû mûïe b t tento jev ukonãen jiï 4. února nebo naopak aï 4. kvûtna. Snûhová pokr vka leïí v Brnû v prûmûru v období od 28. listopadu do 2. bfiezna. V dané zimní sezónû v ak mûïe b t první den se snûhovou pokr vkou zaznamenáván jiï 27. fiíjna, nebo aï 28. prosince a naopak poslední den se snûhovou pokr vkou jiï 28. ledna, nebo aï 0. dubna. Snûhová pokr vka b vá velmi rozdílná, a to od zimních období, která jsou ve vrcholnou zimu bez snûhu, aï po období, kdy leïí snûhová pokr vka od listopadu aï do dubna jen s krátk m pfieru ením. V ka snûhové pokr vky se obvykle pohybuje kolem 7 cm, ale nejsou vzácné pfiípady se snûhovou pokr vkou kolem cm. V Brnû a okolí pfievládá v celoroãním prûmûru proudûní ze severozápadního a severního smûru. Tato skuteãnost je v ak zpûsobena pfiedev ím velmi v raznou ãetností tûchto smûrû vûtrû v letním období nad ostatními smûry vûtrné rûïice. V zimním období je severozápadní proudûní naprosto rovnocenné s jihov chodním. Vyrovnané ãetnosti v tomto období vykazují i ostatní základní smûry vûtrné rûïice s v jimkou smûrû v chodních a západních, kdy se nad západními vûtry prosazují zv enou ãetností vûtry s v chodní orientací. Okres Brno-mûsto patfií do povodí Moravy. Hlavním vodním tokem je levostrann pfiítok Dyje Svratka, která pfiitéká na území okresu u Veverské Bíty ky, kde zaãíná vodní nádrï Brnûnská pfiehrada, a protéká jím ve smûru od severozápadu k jihov chodu. Do Brnûnské pfiehrady pfiitéká zprava Veverka a zleva Kufiimka. V dal ím úseku ústí do Svratky zprava potoky Vrbovec a Leskava. Do fieky Svratky pûvodnû ústila zprava v Komárovû i Ponávka, av ak po dokonãení stavby kanalizaãní stoky C v roce 993 byla Ponávka odvedena do Cacovického náhonu, kter ústí do Svitavy. PÛvodní koryto Ponávky se stalo souãástí Svitavského náhonu a slouïí k pfievádûní vody zpût do Svratky. Na jiïním okraji Brna ústí zleva do Svratky její nejvût í pfiítok Svitava, která pfiitéká na hranice tohoto mûsta pod Bílovicemi nad Svitavou. Na území mûsta Brna je pouze malá dolní ãást povodí Svitavy s nûkolika mal mi pfiítoky. Mimo hranice mûsta Brna u Raj- Okres Brno-mûsto Poklidn tok fieky Svitavy sbfiehov mi porosty v Obfianech. BM 3 22

14 _BM_uvod_ :42 Stránka 222 Brnûnsko 2 Údolí íãky v severov chodní ãásti okresu Brno-mûsto. 2 Luvizem modální na spra ové závûji v PR BosonoÏsk hájek. hradic pfiitéká do Svratky dal í levostrann pfiítok Ivanovick potok, kter v ak má pfieváïnou ãást povodí na území brnûnské aglomerace. V chodní okrajová ãást brnûnské aglomerace v okolí Lí nû náleïí k povodí íãky, coï je pravostrann pfiítok Litavy. Na území brnûnské aglomerace se nachází nûkolik (pfieváïnû mal ch) vodních nádrïí. Nejvût í je Brnûnská pfiehrada na fiece Svratce, která slouïí k ochranû pfied velk mi vodami, pro rekreaci a je v znamn m zdrojem vody. Nejvíce mal ch nádrïí lze nalézt na horním toku íãky (tfii nádrïe v chodnû od Lí nû), které slouïí k chovu ryb arekreaãním úãelûm. Pomûrnû ãetné jsou malé jednoúãelové vodní nádrïe (ochranné nádrïe a rybníky), napfi. na Ponávce a jejím pfiítoku, potoce Antoníãku. Retenãní nádrïe leïí na Ivanovickém ( védské valy) a Komínském potoce ãi Leskavû v Bosonohách, malé rybníky jsou na horním toku Ponávky (dva rybníky u Lelekovic nebo tfii rybníky u Jehnic a také na potoce Vrbovci U silnice). V znamné jsou i malé rekreaãní nádrïe (U nádraïí a Pod StráÏnou na Ponávce) nebo nádrïe, které slouïí jako místní zdroj vody (Splavisko na Ivanovickém potoce). Pro potfieby prûmyslu slouïí usazovací nádrï v Malomûfiicích. Známá Holásecká jezera jsou zbytky pûvodních meandrû fieky Svitavy pfii západním okraji Holásek. Na území Brna a v jeho nejbliï ím okolí se nachází zdroje podzemní vody ve dvou odli n ch geologick ch formacích, a to v mûlké zvodni ve ãtvrtohorních fiíãních sedimentech a v hlub í zvodni v neogénních sedimentech. Tyto vodní zdroje nelze úãinnû chránit, a proto voda v nich je zneãi tûna rûzn mi závadn mi látkami a navíc obsahuje vy í koncentrace nûkter ch látek (napfi. Ïelezo, mangan, amoniak), které jsou pfiirozeného pûvodu. Hlavním zdrojem vody pro brnûnskou aglomeraci je jímací území v okrajové ãásti ãeské kfiídové pánve u Bfiezové nad Svitavou (850 aï 450 l s ), odbûr vody z nádrïe Vír na horním toku fieky Svratky pfiivádûné vodovodem. Z pûdních typû v celé severní ãásti i na stfiedozápadû (od mûstsk ch ãástí Kohoutovice po Obfiany) pfievládá kambizem typická na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, pfieváïnû pod lesními porosty. Doprovodnou sloïku kambizemí na zemûdûlsk ch pûdách 222 BM 4

15 _BM_uvod_ :42 Stránka 223 tvofií hnûdozem typická na spra ov ch hlínách. Ta se v tûchto polohách vyskytuje i jako samostatná jednotka, vytvofiená na spra ích. V jiïní ãásti brnûnské aglomerace mezi Bosonohami a Lí ní vznikly vût í plochy ãernozemí, pfiedev ím ãernozemû typické na spra i (místy v podloïí slínité jíly aï slíny), v oblasti Starého Lískovce zasahuje men ím okrskem ãernozem hnûdozemní (erodovaná). V chodnû od Chrlic vznikla na kysel ch terasov ch tûrcích a tûrkopíscích v men í mífie i ãernozem arenická (akcesorická sloïka v asociaci s typickou ãernozemí). Okrsky ãernozemí rozdûlují od severu k jihu fluvizemû fluvizem typická na nevápnit ch nivních sedimentech podél Svitavy, ve stfiední a severozápadní ãásti okresu i kolem Svratky a nûkter ch pfiítokû uveden ch fiek (Vrbovec, Leskava). V severozápadním cípu aglomerace (v chodnû od Brnûnské pfiehrady) i mezi obcí Mokrá a Lí ní zasahuje z okresu Brno-venkov rendzina typická na svahovinách vápencû, ojedinûle i ãernozem typická na mocnûj ích pokryvech karbonátov ch svahovin. JiÏnû od Obfian, v chodnû od Tufian a Slatiny se na vápnit ch píscích, slínit ch jílech-slínech vyvinula pararendzina typická, která v tûchto polohách doprovází ãernozemû. V okolí Brnûnské pfiehrady vznikly na strm ch v chozech kysel ch a neutrálních intruzív brnûnského masivu rankery (ranker typick a kambick ) s ménû zastoupenou litozemí typickou a mûlk mi kambizemûmi (typickou a rankerovou). Na pfiekryvech spra ov ch hlín v této oblasti vznikla i luvizem typická, lokálnû ve vlhãích místech i luvizem pseudoglejová. Mezi Ivanovicemi u Brna a Jehnicemi se podél men ích tokû a v zamokfien ch depresích vytvofiil na deluviálních (deluviofluviálních) sedimentech glej typick. Flóra a vegetace okresu Brno-mûsto odpovídá dosti velké diverzitû abiotick ch sloïek. Poloha území na hranici hercynského a panonského bioregionu, stejnû tak (jen s mírn m posunem) jako poloha na hranici termofytika a mezofytika znamená, Ïe v dosahu nejvût ího jihomoravského mûsta je rostlinn kryt velmi pestr. Setkávají se zde stepní a lesostepní prvky spra ov ch a vápencov ch lokalit na dílãím severním okraji roz ífiení na jiïní Moravû, acidofilní xerofyty, provázející nejteplej í a nejsu í jihov chodní okraj âeského masivu i podhorské prvky, které v inverzích hluboce zafiíznut ch údolí sestupují z vy ích poloh. Na území mûsta Brna mûïeme rozli it est fytogeografick ch okresû. Na jih a jihov chod území zasahuje Panonské termofytikum se dvûma jednotkami. Nivní polohy zaujímá Dyjsko-svrateck úval (podokres fytogeografického okresu Jihomoravské úvaly). Je to území pfieváïnû silnû pfiemûnûné, dílem zemûdûlstvím, dílem urbanizací. V ose tohoto území teãe Svratka a Svitava, které se na území mûsta Brna upfiízfienic stékají. Potenciální vegetací této fytogeografické jednotky jsou luïní lesy, zejména tvrdé luhy (Ulmenion). Tyto porosty mûly ve stromovém patfie dub letní (Quercus robur), jasany (Fraxinus spp.) a jilm habrolist (Ulmus minor), v podrostu se objevovala sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kfiivatec Ïlut (Gagea lutea) a snad i ãesnek medvûdí (Allium ursinum). Typická orchidej luïních lesû Okres Brno-mûsto Vegetace svazu Festucion valesiaceae na Medláneck ch kopcích. 2 Na granodiority brnûnského masivu sedimentovaly fiíãní tûrky, které pfiekryly spra ové a deluviální sedimenty s pûdou typu kambizem WilsonÛv les. 2 BM 5 223

16 _BM_uvod_ :42 Stránka 224 Brnûnsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE kru tík polabsk dodnes pfieïívá vzácnû vkfiovinách podél regulovaného toku Svitavy pfiímo ve mûstû. Na vy ích terasách fiek zfiejmû byly v minulosti nûjaké typy dubohabfiin (Carpinion), ale tyto úrodné polohy byly patrnû odlesnûny jiï v prehistorick ch dobách apfiemûnûny v ornou pûdu. V nivách fiek se v minulosti nacházela i pofiíãní jezera, v nichï mohl rûst leknín bíl (Nymphaea alba), stulík Ïlut (Nuphar lutea) a dal í typické druhy jihomoravsk ch vodních makrofyt. V souãasné dobû zde najdeme pouze druhy bûïnûj í, iroce roz ífiené. Jedin m existujícím fragmentem luïního lesa na území mûsta Brna je PR âernovick hájek, zbytky mokfiadní vegetace chrání PP Holásecká jezera. Na vy ích terasách v chodnû od nivy Svitavy se rozkládá Hustopeãská pahorkatina (podokres fytochorionu Jihomoravská pahorkatina). V jihov chodní ãásti je témûfi odlesnûná, i kdyï zde je - tû na konci 9. století existovala v znamná lokalita Tufiansk hájek. Po- 224 BM 6

17 _BM_uvod_ :42 Stránka Okres Brno-mûsto 2 tenciální vegetaci zfiejmû pfiedstavovala mozaika teplomiln ch panonsk ch dubohabfiin (Primulo versis-carpinetum) a spra ov ch doubrav (Quercetum pubescenti-roboris). Z typick ch druhû této vegetace rostl v Tufianském hájku napfi. kosatec trávovit (Iris graminea). Z tûchto vegetaãních typû se do souãasnosti nedochovalo nic a to ani na prud ích svazích, které pokud jsou kryty stromovou vegetací, mají podobu akátin. V okolí Brnûnsk ch Ivanovic a âernovic se nachází zajímavé lokality ruderální vegetace na místech b val ch skládek. Pozoruhodnûj í je v ak severní okraj Hustopeãské pahorkatiny v okolí Slatiny a Lí nû, kde vystupují devonské vápence. Nûkteré v chozy známé z minulosti zanikly ( védské ance), ale Stránská skála, Bílá hora a Hády jsou ipfies pokraãující antropick tlak stále botanicky velmi v znamné. Najdeme zde zbytky ípákov ch doubrav (Corno- -Quercetum), panonsk ch dubohabfiin, teplomiln ch lesních lemû (Geranion sanguinei), nízké stepní kfioviny (Prunion spinosae) i stepní trávníky (Festucion valesiacae a Bromion erecti), stejnû tak jako maloplo nou vegetaci efemér na vápenci (Alysso-Sedion). V doubravách a dubohabfiinách roste dub p fiit (Quercus pubescens), jefiáb bfiek (Sorbus torminalis), dfiín jarní (Cornus mas), které provází habr obecn (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), lípa malolistá (Tilia cordata), v podrostu se vyskytuje napfi. kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), z trav strdivka zbarvená (Melica picta). Lesní lemy preferuje napfi. pry ec mnohobarv (Tithymalus epithymoides), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), smldník jelení (Peucedanum cervaria) a dal í. Ve v slunn ch trávnících dominuje ãasto kostfiava walliská (Festuca valesiaca), v ponûkud vlhãích polohách k. Ïlábkatá (F. rupicola), ostfiice nízká (Carex humilis), svefiep vzpfiímen (Bromus erectus) nebo váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). K typick m prûvodcûm této vegetace patfií koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis), tafiinka horská (Alyssum montanum), kozinec viãencovit (Astragalus onobrychis), k. dánsk (A. danicus), kruãinkovec poléhav (Corothamnus procumbens) a zvonek sibifisk (Campanula sibirica). Jen zcela ojedinûle v Hustopeãské pahorkatinû vystupují kyselej í substráty, napfi. krystalinikum nad Îidenicemi a kulm v okolí Lí nû. Ponûkud odli ná je Znojemsko-brnûnská pahorkatina fytochorion, zaujímající teplé pahorkatiny na západ od Svratky a Svitavy. Zde tvofií kostru potenciální vegetace mozaika acidofilních teplomiln ch bfiekov ch doubrav (Sorbo torminalis-quercetum) a hercynsk ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum). Na spra ov ch pfiekryvech lze místy pfiedpokládat i mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum), zatímco na severnû exponovan ch svazích Vegetace svazu Bromion erecti. 2 OhroÏen kruãinkovec poléhav (Corothamnus procumbens) zdobí sv mi zlatoïlut mi kvûty xerotermní travnatá spoleãenstva svazu Bromion erecti. 3 Koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis) roste zpravidla na such ch trávnících Bromion erecti. 4 Typick m pfiedstavitelem vodních makrofyt v nivách fiek je stulík Ïlut (Nuphar lutea). 3 4 BM 7 225

18 _BM_uvod_ :42 Stránka 226 Brnûnsko 2 3 Typick m stanovi tûm vikve tenkolisté (Vicia tenuifolia) jsou okraje kfiovin na v slunn ch k jihu orientovan ch svazích. 2 Dub letní (Quercus robur) je pfiirozenou souãástí listnat ch lesû dubového a bukovo-dubového stupnû. 3 Kriticky ohroïen sklenob l bezlist (Epipogium aphyllum) roste v Jihomoravském kraji na tfiech lokalitách. nexerofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum). Bfiekové doubravy nyní témûfi vymizely; v mochnov ch doubravách (napfi. v BosonoÏském hájku) se vyskytuje kromû mochny bílé (Potentilla alba) tfieba srpice barvífiská (Serratula tinctoria), u Kohoutovic i pry- ec hranat (Tithymalus angulatus). Dfiíve zde byl zfiejmû docela hojn i l kovec vonn (Daphne cneorum), kter jiï zcela vymizel. Bikové doubravy s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) hostí napfi. kostfiavu ovãí (Festuca ovina) a borûvku ãernou (Vaccinium myrtillus). V ãern ov ch dubohabfiinách je typick jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), ale i ostfiice chlupatá (Carex pilosa). Pfii fiekách se vyskytovaly ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae). Velmi charakteristická je náhradní vegetace. Ojedinûle zde najdeme i stepní svahy s vegetací svazu Festucion valesiacae, na Obfianské stráni i s kavylem vláskovit m (Stipa capillata) a k. tenkolist m (S. tirsa), pod Brnûnskou pfiehradou s k. chlupat m (S. dasyphylla). Jinde, napfi. na Kamenném vrchu, se objevuje vegetace svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Na fiadû lokalit se vyskytuje koniklec velkokvût, na Medláneck ch kopcích je nejsevernûj í moravská lokalita ostfiice úzkolisté (Carex stenophylla). Zvlá tností jsou diabasové skály nad Svratkou mezi Pisárkami a Îabovfieskami s v skytem pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans). Fytochoriony mezofytika zabírají západní a severní okraje území. Na Znojemsko-brnûnskou pahorkatinu navazuje Moravské podhûfií Vysoãiny, kde se prolínají ãern ové dubohabfiiny s buãinami (zejména v Podkomorsk ch lesích, ale i v okolí Sobû ic a Útûchova). Na lesních prameni tích se vyskytují ostfiicové jasaniny (Carici remotae-fraxinetum) a podle vût ích tokû i ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae). Najdeme napfi. alpsk brambofiík nachov (Cyclamen purpurascens) nebo jiïní migranty kruãinku chlupatou (Genista pilosa) a chrastavec kfiovi tní (Knautia drymeia) i zfiejmû karpatsk migrant ostfiici pfievislou (Carex pendula). Z podhorsk ch prvkû sem zasahuje napfi. vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) nebo rozrazil horsk (Veronica montana), usobû ic je v znamná lokalita sklenob lu bezlistého (Epipogium aphyllum). Polopfiirozená náhradní vegetace má charakter pfieváïnû mezofilních trávníkû (Arrhenatherion), i kdyï je tû v nedávné minulosti se v okolí Îebûtína nacházely i mokfiady se suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium) avsouãasnosti velmi vzácnou skfiípinkou smáãknutou (Blysmus compressus). Zbytky mokfiadní vegetace podhorsk ch pcháãov ch luk (Angelico-Cirsietum oleracei) se suchop rem úzkolist m a fiadou mokfiadních ostfiic doïívají je tû v údolí Ponávky mezi Mokrou Horou a Lelekovicemi. Pfii fiekách byla dfiíve roz ífiena vegetace pofiíãních rákosin svazu Phalaridion arundinaceae s typickou ostfiicí benátskou (Carex buekii), vúdolí Svratky ov em z vût í ãásti zatopená pfiehradou. Na severov chod Brna zasahuje nejjiïnûj í v bûïek Moravského krasu s mozaikou rûzn ch typû dubohabfiin, buãin, ale i ostrûvkû teplomiln ch doubrav. DÛsledkem zvratu vegetaãních stupàû, kter je v tomto území ãast je, Ïe v údolí íãky najdeme napfi. pfiesliãku zimní (Hippochaete hyemalis), klokoã zpefien (Staphylea pinnata), ostfiici tlapkatou (Carex pediformis), ale na Velkém Horneku i nejsevernûj í lokalitu kosatce nízkého (Iris pumila). Okrajovû do kulmové ãásti v okolí Lí nû zasahuje i Drahanská vrchovina, a to sv m podokresem Drahanské podhûfií. Nejlépe jsou pfiírodní biotopy zachovány v údolí íãky. Najdeme tam spí e acidofilní typy lesní vegetace s ãern ov mi dubohabfiinami, bfiekov mi i bikov mi doubravami, pozoruhodn je napfi. hojn v skyt strdivky zbarvené. Nakonec nelze nezmínit ruderální flóru a vegetaci. Pfiedev ím zásluhou Franti ka Grülla ( ), kter se tímto tématem zab val dlouhá léta, proslula brnûnská rumi tû i na mezinárodní úrovni. Nejen nûkdej í ãernovické skládky a sefiazovacího nádraïí v Malomûfiicích, ale napfi. i místa, kam se vyváïel odpad z brnûnsk ch textilek, alespoà doãasnû hostily velmi svéráznou 226 BM 8

19 _BM_uvod_ :42 Stránka 227 Okres Brno-mûsto flóru. V souãasné dobû se Brno stává centrem expanze stfiedoasijského pelyàku Tournefortova (Artemisia tournefortiana), kter byl zavleãen s vlnou a nyní se ífií po rumi tích i fiíãních navigacích. Fauna okresu je smûsicí ménû nároãn ch teplomiln ch druhû panonské podprovincie, která zasahuje Lechovick m bioregionem od jihu, a lesních druhû hercynské podprovincie, jejíï Brnûnsk a okrajovû i Maco sk bioregion zaujímají severní ãást okresu. Podstatn a dlouhodob vliv na utváfiení zdej í fauny má v ak zejména pfiítomnost brnûnské aglomerace a nejrûznûj í antropogenní zásahy a zmûny v jejím blízkém okolí. Pfiesto se i na tomto pomûrnû malém a intenzivnû vyuïívaném území nachází vût í poãet míst sice rozlohou mal ch, ale s pestrou a druhovû bohatou faunou. Mezi nejzajímavûj í patfií zbytky nûkdej í unikátní lokality Hády, komplex lesû v okolí Sobû ic a Jehnic, údolí Ponávky mezi eãkovicemi a Lelekovicemi, vrchy u Medlánek, Medlánecké leti tû, Mni í hora, Brnûnská pfiehrada se sv m lesnat m okolím, Îebûtínsk rybník, BosonoÏsk hájek, Kamenn vrch u Nového Lískovce a âernovick hájek se zbytky tûní a mokfiadních ol in. V tepl ch doubravách a dubohabfiinách se vyskytuje pomûrnû bûïnû roháã obecn (Lucanus cervus), dále zlatohlávek skvostn (Cetonischema aeruginosa), krasec berlínsk (Dicerca berolinensis), chroust op fien (Melolontha pectoralis) a místy i mizející tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo). První dva zaletují i do vnitfiního Brna a pfiíleïitostnû se zde také ve star ch zahradách vyvíjejí. Uvnitfi Brna Ïije více nápadnûj ích druhû. Lipové aleje místy napadá krasec lipov (Poecilonota rutilans), na ovocn ch stromech se bûïnû vyvíjí otakárek ovocn (Iphiclides podalirius), zovocn ch sadû na jiïním a jihov chodním okraji mûsta sem ãasto zaletuje nápadn martináã hru Àov (Saturnia pyri). Pozoruhodn je i ãasto opakovan nález nápadné stonoïky stra níka dalmatského (Scutigera coleoptrata) pfiímo uprostfied Brna. Na borovicích v okolí pfiehrady byl nalezen velmi vzácn pestrokroveãník Allonyx quadrimaculatus. V zalesnûn ch oblastech Ïijí dodnes poãetné populace ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana tíhlého (Rana dalmatina), skokana hnûdého (Rana temporaria), rosniãky zelené (Hyla arborea) a ãolka obecného (Triturus vulgaris). âolek horsk (Triturus alpestris) proniká na Sobû icko, Jehnicko nebo Holednou. V severní ãásti Podkomorsk ch lesû pfieïívá mlok skvrnit (Salamandra salamandra). V Podkomorsk ch lesích a na Jehnicku Ïije pl ík lískov (Muscardinus avellanarius). Z ptákû kromû bûïn ch druhû hnízdí v lesích strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), níïinn druh oupálek krátkoprst (Certhia brachydactyla), dfiíve hnízdil i pfiímo na okrajích mûsta mandelík hajní (Coraci UÏovka podplamatá (Natrix tesselata). 2 Holub hfiivnáã (Columba palumbus). 3 Sojka obecná (Garrulus glandarius). Stejnû jako hfiivnáã osídlila v poslední dobû mûsta. 4 Cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis). BM 9 227

20 _BM_uvod_ :42 Stránka 228 Brnûnsko Pestroskvrnku bfieznovou (Valeria oleagina) lze oznaãit za charakteristick druh brnûnského okolí. 2 Chrobák ozbrojen (Odonteus armiger). 3 Hnojík Aphodius scrofa. 4 Krasec Sphenoptera antiqua. as garrulus). Prostfiedí mûstsk ch parkû a zahrad obsadil v posledních desetiletích i vût í poãet lesních druhû, jako napfiíklad pûvu ka modrá (Prunella modularis), sojka obecná (Garrulus glandarius), holub hfiivnáã (Columba palumbus), ze savcû se velmi roz ífiila kuna skalní (Martes foina) a aï do blízkosti mûsta pronikají napfiíklad prase divoké (Sus scrofa), ãáp ãern (Ciconia nigra), krkavec velk (Corvus corax), volnû nebo oborním zpûsobem se chovají rûzné druhy zvûfie, zejména muflon (Ovis musimon). Lesostepní a bezlesé xerotermní biotopy jsou nejsevernûj ími nalezi ti celé fiady druhû. Nejznámûj í je jistû nápadn pestrokfiídlec podraïcov (Zerynthia polyxena), k dal ím brnûnsk m mot lûm patfií mûry pestroskvrnka bfieznová (Valeria oleagina) a mûra ozdobná (Perigrapha i-cinctum). Na Hádech Ïije napfi. cikáda trnková (Cicadivetta tibialis), vzácná zlatooãka Hypochrysa elegans a mravkolev ostruhat (Distoleon tetragrammicus), zbroukû hnojík Euheptaulacus porcellus, chrobák ozbrojen (Odonteus armiger), kter byl nalezen i v okolí Brnûnské pfiehrady, chroustek Omaloplia spireae, bzuãivky Pollenia mayeri a P. hungarica, kvûtilka Phorbia hadyensis, jeï zde byla nedávno popsána a podle HádÛ pojmenovaná, na Kamenném vrchu krasci Sphenoptera antiqua, S. substriata a stfievlík uhersk (Carabus hungaricus), na Stránské skále nesytka ãistcová (Chamaesphecia dumonti), kutilka Ammophila heydeni a samotáfiské vãely pískorypka Dioxys cincta, zednice Osmia tergestensis a Andrena limata. UMedlánek byl po tfiiceti letech znovu pozorován hnojík Aphodius scrofa, jeho vzácn pfiíbuzn hnojík Aphodius citellorum je nejãastûji nalézán v norách syslû a s jejich populaãním vzestupem v posledních letech je také ãastûj í. Kamenitá a skalnatá místa na Horneku a svazích hradu pilberk ob vá vzácn plï laãník stepní (Zebrina detrita). Z obojïivelníkû je je tû stále v tûchto oblastech charakteristick m obyvatelem ropucha zelená (Bufo viridis), ale i její stavy se rychle sniïují. UÏovka hladká (Coronella austriaca) Ïije poãetnûji pfiedev ím na vhodn ch místech nad lev m bfiehem Brnûnské pfiehrady, ale dodnes ji najdeme i na Hádech, Lí eàsku, Babû nebo Jehnicku. V minulosti Ïila na více místech mûsta je tûrka zelená (Lacerta viridis) (napfiíklad na pilberku nebo Stránské skále), v posledních letech byla je tû pozorována na Hádech. Je tû v nedávn ch letech byla v jiïních oblastech mûsta registrována vzácná hnízdûní sovy pálené (Tyto alba) a v skyty s ãka obecného (Athene noctua). Pfiedev ím v âernovické pískovnû dodnes sídlí kolonie bfiehule fiíãní (Riparia riparia), která je tû pfied nûkolika roky hnízdila pravidelnû i v abrazních bfiezích Brnûnské pfiehrady. V âernovické pískovnû a kamenolomech na Hádech dodnes vzácnû hnízdí bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe). V nûkter ch kamenolomech snad zahnízdí v r velk (Bubo bubo). Pfiedev ím v bfiehov ch a doprovodn ch porostech podél stojat ch i tekoucích vod na jihu mûsta hnízdí slavík obecn (Luscinia megarhynchos) a moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Dodnes na území mûsta (v Podkomorsk ch lesích) vzácnû hnízdí dudek chocholat (Upupa epops) nebo skfiivan lesní Lullula arborea (v oblasti HádÛ a Lí nû). Travnatou plochu leti tû umedlánek ob vá poãetná populace sysla obecného (Spermophilus citellus), zbytková populace je tû doïívá i v prostoru leti tû u Slatiny. RovnûÏ fauna vodních a mokfiadních biotopû je pomûrnû zajímavá. V fiece Svitavû se vyskytuje stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus), pod hrází Brnûnské pfiehrady se ve Svratce objevuje vranka obecná (Cottus gobio). Poãetná populace vodního skokana skfiehotavého (Rana ridibunda) pfieïívá na Holáseck ch jezerech a tento druh Ïije i na Bít ské baïinû a Îebûtínském rybníku. JiÏ fiadu let chybí z území mûsta zprávy o v skytu v minulosti Ïijícího ãolka velkého (Triturus cristatus), kuàky obecné (Bombina bombina) a blatnice skvrnité (Pelobates fuscus). Poãetná populace uïovky podplamaté (Natrix tessellata) ob vá Brnûnskou pfiehradu a objevuje se i níïe na toku Svratky, vzácnû i na fiece Svitavû. UÏovka obojková (Natrix natrix) patfií 228 BM 20