OKRES P EROV. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

Transkript

1 OKRES P EROV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

2 Olomoucko OKRES P EROV Niva Beãvy pod Helf t nem. V pozadí zlomov svah Maleníku. Na pfiedcházející stranû: Moravská brána z Maleníku. Okres Pfierov tvofií jihov chodní okraj Olomouckého kraje a hraniãí na západû s okresem Prostûjov, na severozápadû s okresem Olomouc, na severov chodû s okresem Nov Jiãín, na jihov chodû s okresem Vsetín a na jihu s okresem KromûfiíÏ. Nejzápadnûj í bod okresu ( s..; v. d.) leïí v poli 3 km severozápadnû od obce Polkovice. Nejsevernûj í bod ( s..; v. d.) se nachází v údolí u silnice km severoseverozápadnû od okraje obce Lipná. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v poli u zákrutu silnice,5 km severov chodnû od obce Poruba. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) nalezneme na okraji lesa Doubrava, 7 km západoseverozápadnû od stfiedu Kojetína. Pfierovsk okres je pfieváïnû rovinn a jen na severu a jihov chodû pfiechází v pahorkatinu aï vrchovinu. Hlavními fiíãními toky jsou Beãva amorava, které odvádí vût inu vod okresu a jen malá ãást vodních tokû patfií k povodí Odry. Severní ãástí okresu prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltsk m a âern m mofiem. Nejvy ím bodem okresu je vrch Humenec v Odersk ch vr ích (628,8 m n. m.), nejniï í bod (92 m n. m.) leïí na fiece Moravû v chodnû od Kojetína na hranici s okresem KromûfiíÏ. Rozlohou ha je pfierovsk okres padesát m tfietí v âeské republice a tfietí nejvût í v Olomouckém kraji. Lesnatostí 4,4 % se fiadí k nejménû zalesnûn m okresûm v âr. Poãtem obyvatel (k.. 999) pfii hustotû 55 obyvatel na km 2 se okres fiadí na 2. místo v âeské republice. V okrese není Ïádné velkoplo né chránûné území. Geologická stavba území okresu, kter leïí na rozhraní âeského masivu a Vnûj ích Západních Karpat, byla formována varisk m vrásnûním koncem karbonu a alpinsk m vrásnûním v neogénu. âesk masiv je nejvíce zastoupen 230 PR 2

3 Okres Pfierov zvrásnûn mi sedimenty star ích prvohor. Na povrch vystupují v kern ch strukturách Odersk ch vrchû, Tr ické pahorkatiny a Maleníku, pod povrchem jsou v ak pfiítomny na území celého okresu. V horninách star ích prvohor pfievládají spodnokarbonské fly ové sedimenty (oznaãované jako kulm), které jsou tvofieny stfiídajícími se vrstvami slepencû, drob, prachovcû a jílov ch bfiidlic. Podstatnû men í povrchové zastoupení mají devonské vápence, vystupující v nûkolika mal ch ostrûvcích. Znám je pfiedev ím Hranick kras, na jehoï vzniku se podílela tropická krasovûní v kfiídû a paleogénu a v stupy tepl ch kyselek ve ãtvrtohorách. NadloÏí hornin âeského masivu tvofií tfietihorní sedimenty Západních Karpat. Ty jsou nejvíce zastoupeny nezvrásnûn mi usazeninami neogenního mofie karpatské pfiedhlubnû. Vrstvy tûchto hornin, tvofiené vápnit mi jíly (tzv. tégly a líry), písky a místy i tûrky, vyplàují sníïeniny zemského povrchu, a to zejména Moravskou bránu a Hornomoravsk úval. V znamn m zpûsobem se na geologické stavbû ãásti okresu podílí také denudované pfiíkrovové tûleso podslezské jednotky, které je souãástí fly ového pásma Vnûj ích Západních Karpat. V silnû zvrásnûné a tektonicky znaãnû postiïené horninové v plni pfievládají paleogenní vápnité jílovce s hojn mi rohovci (tzv. menilitové bfiidlice), ménû jsou zastoupeny vápnité pískovce. Ve formû tektonického útrïku vystupuje na povrch také nevelké tûleso jursk ch vápencû (u Skaliãky). Pfiíkrovové tûleso podslezské jednotky, které se rozprostírá v pfieváïné ãásti Kelãské pahorkatiny, je nasunuto na horniny âeského masivu i na neogenní sedimenty karpatské pfiedhlubnû. Nánosy ãtvrtohor jsou na území okresu zastoupeny pleistocenními sedimenty fiíãních teras, spra emi a travertiny a holocenními nivními sedimenty. PR 3 23

4 Olomoucko KRAJINN POKRYV Nerostné suroviny okresu pfiedstavují nerudy. Jako stavební kámen se v minulosti na mnoha místech dob valy droby, dnes se tûïba této suroviny koncentruje do dvou velkolomû u HrabÛvky a Lipníka nad Beãvou. Dal í nerudní surovinou jsou vápence pro cementáfiské úãely, které se tûïí u Hranic a âernotína. Tyto vápencové velkolomy jsou z hlediska ochrany pfiírody a krajiny znaãnû problematické, neboè se nacházejí v tûsném sousedství nûkolika v znamn ch chránûn ch území. TûÏí se také tûrkopísek (Troubky), cihláfisk jíl (Hranice) a stavební písek (Bezuchov). Dne ní povrch okresu Pfierov je v raznû ovlivnûn pohyby ker, které vyvolalo alpinské vrásnûní v neogénu. Nejv raznûj í geomorfologickou strukturou je pfiíkopová propadlina Moravské brány, vytvofiená kern m poklesem na v chodním okraji âeského masivu. Její mírnû zvlnûn níïinn georeliéf s mûkk mi tvary ostfie kontrastuje s pfiíkr mi zlomov mi svahy okolních kern ch struktur Nízkého Jeseníku a Maleníku. Moravská brána na jihozápadû ústí do Hornomoravského úvalu, kde se pfii fiece Moravû nachází nejniï í místo okresu (92 m n. m.). Vrchovina Nízk Jeseník, ohraniãující Moravskou bránu na severozápadû, zasahuje na území okresu Pfierov dvûma geomorfologick mi podcelky, dvûma krami zarovnan mi v rûzné v kové úrovni. NiÏ í kern stupeà tvofií bezlesá a zemûdûlsky intenzivnû vyuïí- 232 PR 4

5 vaná Tr ická pahorkatina, vy í stupeà zalesnûné Oderské vrchy s nejvy í kótou okresu (Humenec 628,8 m n. m.). Relativní v ková ãlenitost Nízkého Jeseníku je nejv raznûj í pfii jiïním okraji Odersk ch vrchû, kde okrajov zlomov svah vûãi Moravské bránû profiezávají hluboká údolí pravostrann ch pfiítokû Beãvy. Nejhlub í je údolí Jezernického potoka (naz vané lidovû Peklo), v jehoï strm ch svazích vystupují ãetné mrazové sruby s velmi hezk mi ukázkami vrásov ch struktur. Pûkné uskupení mrazov ch srubû, známé pod turistick m názvem Pot tátské skalní mûsto, se nachází v údolí Veliãky. V Odersk ch vr ích je místy v znamnû zastoupen také antropogenní reliéf, kter reprezentují zbytky tol, dûlních jam a odvalû, související s nûkdej í tûïbou pokr vaãsk ch bfiidlic. Jihov chodní omezení Moravské brány tvofií kerná struktura Maleník. Tento podcelek Podbeskydské pahorkatiny náleïí geograficky k Vnûj ím Západním KarpatÛm, geologicky je v ak souãástí âeského masivu. Nejvy í partie Maleníku mezi Lipníkem nad Beãvou a Hranicemi tvofií ploch, zalesnûn hfibet, kter spadá pfiíkr m zlomov m svahem do Moravské brány. Krajinnou dominantou je pfiedev ím hradní kopec se zfiíceninou Helf t na, jehoï úboãí zdobí nûkolik zdaleka viditeln ch strukturnû podmínûn ch plotnovit ch skalisek. Souãástí Maleníku je také Hranick kras s mnoha unikátními pfiírodními jevy. Na jeho území, ãásteãnû pfiekrytém mlad ími usazeninami, se nacházejí pozûstatky tropického krasového georeliéfu. Nejv raznûj í je vápencov mogot Velká Kobylanka, lze sem zafiadit také prûlomové údolí Beãvy, kontrolované regionálním zlomem. O turistickou pfiitaïlivost Hranického krasu se v ak nejvíce zasluhují Zbra ovské aragonitové jeskynû s mnoha neobvykl mi krasov mi jevy (napfi. raftové stalagmity, plynová jezera CO 2 ) a Hranická propast, která je se sv mi prozatím 273,5 m nejhlub í v âeské republice. Na jihu pfiechází uklonûná kra Maleníku do bezlesé, zemûdûlsky vyuïívané Kelãské pahorkatiny s mírnû zvlnûn m, zarovnan m pobadensk m povrchem s pedimenty pfii úpatí Host nsk ch vrchû. Pomûrnû velkou ãást rozlohy Stfiedomoravské nivy zaujímají nivní pûdy fluvizem glejová, ménû fluvizem typická na stfiednû tûïk ch nevápnit ch nivních sedimentech. Lemují toky Moravy, Beãvy, Mo tûnky a ãetné pfiítoky tûchto fiek. Mezi nivou Moravy a západní hranicí okresu se vyvinuly vût í plochy ãernozemních pûd ãernozemû typické a hnûdozemní na spra i a na spra ov ch pfiekryvech slínû které místy doprovází pararendzina typická na slínech a slínit ch jílech. Dále se tyto ãernozemû nacházejí v zónách v chodnû a jiïnû od Pfierova a v jihov chodní ãásti okresu (mezi Ra ovicemi, Opatovicemi ahorním Újezdem), kde se vytvofiil také okrsek velmi tûïké ãernozemû pelické. Nivu Beãvy severov chodnû od Pfierova lemují úzké pásy ãernozemû ãernicové na spra ov ch pfiekryvech slínû. Skupinu molick ch pûd doplàuje podél fiek Hané a Valové a v nivû Beãvy v chodnû a jihov chodnû od Troubek ãernice typická (místy i ãernice glejová) na bezkarbonátov ch a karbonátov ch nivních sedimentech. Po obou stranách nivy Beãvy aï k v chodní hranici okresu (oblast Moravské brány, Podbeskydské a Tr ické pahorkatiny) vznikly velké celky illimerick ch pûd. Mezi Pfierovem a Lipníkem nad Beãvou se po pravé stranû této nivy nachází edozem typická na spra i. Podél illimerick ch pûd se aï po oblast severov chodnû od Lipníka nad Beãvou Okres Pfierov V choz zvrásnûn ch kulmsk ch bfiidlic v Odersk ch vr ích. PR 5 233

6 Olomoucko 2 Lom v kulmsk ch horninách vol ovci. 2 Plamatka lesní (Arianta arbustorum). táhne zóna hnûdozemí hnûdozemû typické (ojedinûle hnûdozemû pseudoglejové) na spra i a spra ov ch hlínách. Ty zasahují také do oblasti severozápadnû od Pfierova aï k hranici s okresem Olomouc a dále se vyskytují v ãernozemní oblasti jiïnû a v chodnû od Pfierova. V pahorkatinn ch polohách pfiecházejí hnûdozemû do luvizemí, pfiedev ím typické a pseudoglejové na spra ov ch hlínách. Luvizemû dominují v celé oblasti mezi levou stranou nivy Beãvy a hranicí s okresem KromûfiíÏ a také v severov chodním aï jihov chodním okolí Hranic. Illimerizované pûdy se v uveden ch oblastech prolínají s pomûrnû velk mi okrsky hnûd ch pûd: kambizemû typické (nasycené) leïí na svahovinách drob a bfiidlic v asociacích s pseudoglejem typick m v okolí Jindfiichova, Maleníku (479,0 m n. m.) a severozápadnû od Dolního Újezda a kambizemû pseudoglejové na slínit ch horninách v chodnû od Hranic. V severov chodním v bûïku Pfierovska (Vítkovská vrchovina) pfiecházejí nasycené kambizemû do kysel ch kambizemí a do kyselé kambizemû pseudoglejové na uveden ch svahovinách drob a bfiidlic (severov chodnû od Kozlova leïí men í v bûïek kambizemû dystrické). Potoky v okolí Pot tátu (Plazsk potok) a Bûlotína lemuje glej typick (pseudoglejov ) na bezkarbonátov ch deluviofluviálních sedimentech. V zónách nasycen ch kambizemí se jako doprovodn pûdní typ vytvofiil pseudoglej typick na polygenetick ch hlínách. Jako samostatná pûdní jednotka zasahuje men ími v bûïky z Novojiãínska v severov chodní ãásti okresu. V chodnû aï jihov chodnû od Hranic se jako akcesorická sloïka luvizemí vyvinul pseudoglej luvizemní na spra ov ch hlínách. Na území okresu Pfierov zasahují podle regionalizace Quitta (97) dvû klimatické oblasti, teplá (T) a mírnû teplá (MT), podoblasti teplá T2 a mírnû teplé MT, MT0, MT9, MT7 a MT3. Jednotlivé podoblasti plynule navazují tak, jak se mûní od 200 na JZ do 600 m na SV nadmofiská v ka, dokladem ãehoï jsou prûmûrné hodnoty areïim hlavních klimatick ch charakteristik teploty vzduchu a atmosférick ch sráïek. Nejteplej í a souãasnû nejsu í oblastí v rámci okresu je ãást náleïící ke sníïeninû Hornomoravského úvalu a nejjiïnûj ímu v bûïku Moravské brány, tedy jihozápadní ãást okresu. Na ni navazují severov chodním smûrem plo nû pomûrnû rozdílné podoblasti mírnû teplé MT a MT0 234 PR 6

7 Okres Pfierov (nejvût í) aï MT3. Nejchladnûj í a také nejvlhãí je úzk pruh podoblasti MT3 na severu aï severov chodû, tj. nejvy í polohy okresu vrcholová ãást Odersk ch vrchû. Promûnlivost klimatu okresu lze z tohoto pohledu charakterizovat od dlouhého, teplého a suchého léta s velmi krátk m pfiechodn m obdobím s tepl m aï mírnû tepl m jarem i podzimem, krátkou mírnû teplou, suchou aï velmi suchou zimou s velmi krátk m trváním snûhové pokr vky v pfiípadû podoblasti T2 aï po klima, které se vyznaãuje krátk m létem, mírnû aï mírnû chladn m, such m aï mírnû such m, normálním pfiechodn m obdobím aï dlouh m a mírn m jarem a mírn m podzimem, normálnû dlouhou, mírnou aï mírnû chladnou zimou, suchou aï mírnû suchou s normálním aï krátk m trváním snûhové pokr vky (MT3). Nejvy í prûmûrné roãní teploty vzduchu se vyskytují v úvalové oblasti, tj. v Pfierovû a okolí, kde dlouhodob prûmûr ãiní 8,6 C. V Pavlovicích upfierova to je 8,2 C, v Moravské bránû v Hranicích 8,0 C. V oblasti Odersk ch vrchû na severov chodû klesají prûmûrné roãní teploty vzduchu na hodnotu kolem 6,0 C. Nejchladnûj ím mûsícem v Pfierovû ivhranicích na Moravû je leden s prûmûrnou teplotou 2,4 C, resp. 2,5 C. V nejvy ích polohách jsou hodnoty niï í ( 3 aï 4 C). Nejteplej ím mûsícem je v Pfierovû i v Hranicích na Moravû ãervenec. PrÛmûrná teplota v Pfierovû dosahuje 8,0 C a v Hranicích 7,9 C, ale ve vrcholov ch polohách okresu jen 6 aï 7 C. Absolutní denní teplotní maximum bylo namûfieno v Pfierovû (37,0 C) ivhranicích (37,3 C) v ãervenci 957. Absolutní denní teplotní minimum pfiipadlo taktéï u obou zmínûn ch stanic na únor 942, kdy teplota dosáhla hodnoty 27,0 C. Tyto údaje svûdãí o tom, Ïe pfies relativní vzdálenost i odli nou geografickou polohu obou stanic jsou teplotní pomûry v ní- Ïe poloïen ch místech okresu velmi podobné. Pro mûsto Pfierov je prûmûrn poãet ledov ch dnû 33, mrazov ch 04, letních 47 a 8 tropick ch. Znalost ãasoprostorového rozloïení atmosférick ch sráïek na území okresu je velmi detailní. NejniÏ í roãní sráïkové úhrny se vá- Ïí na nejníïe poloïenou jihozápadní ãást okresu. Stolet prûmûr eãi tû fieky Beãvy u Oseka nad Beãvou. PR 7 235

8 Olomoucko Raftov stalagmit typick pro Zbra ovské aragonitové jeskynû. 2 Tzv. hranick onyx z vrstevnatého kalcitu typick pro Zbra ovské aragonitové jeskynû. 2 pro Tovaãov ãiní 574 mm, pro Pfierov 643 mm, Pavlovice 656 mm, Lipník nad Beãvou 642 mm, Hranice 67 mm abûlotín 668 mm. Tyto stanice se vesmûs nacházejí v Hornomoravském úvalu nebo Moravské bránû. Stanice StfiítûÏ nad Ludinou v podhûfií Odersk ch vrchû vykazuje dlouhodob prûmûrn roãní úhrn (ale ne stolet ) 703 mm. Je tû vy í úhrny se dají pfiedpokládat v nejv e poloïen ch místech okresu, tj. v Odersk ch vr ích na severov chodû okresu. V celém okrese je pravideln sráïkov reïim ve smyslu rozloïení sráïek vprûbûhu roku. Nejsu ím mûsícem b vá únor (Tovaãov 22 mm, Pfierov 26 mm, Pavlovice 27 mm, Lipník nad Beãvou 28 mm, Hranice 30 mm abûlotín 29 mm, StfiítûÏ nad Ludinou 38 mm). Od bfiezna sráïkové úhrny rostou a maxima dosahují v ãervenci (Tovaãov 82 mm, Pfierov 93 mm, Pavlovice 9 mm, Lipník nad Beãvou 90 mm, Hranice 89 mm a Bûlotín 90 mm, StfiítûÏ nad Ludinou 98 mm) V nûkter ch rocích lze pozorovat tzv. druhotné podzimní maximum sráïek. Hodnoty sráïkov ch úhrnû leïí v intervalu 350 aï 400 mm v klimatické podoblasti T2 a 400 aï 450 mm v podoblastech MT7, MT9 a MT0. Jejich podíl ve vegetaãním období je více neï 60 %, coï je pfiíznivé pro vegetaci, tedy ipro zemûdûlskou v robu. První den se snûïením pfiipadá prûmûrnû na.., poslední na 9. 4., ov em znaãná vertikální ãlenitost je pfiíãinou regionálních rozdílû. PrÛmûrn poãet dnû se souvislou snûhovou pokr vkou je v Pfierovû 46 a smûrem k vy - ím polohám se zvy uje na PrÛmûrná roãní oblaãnost v Pfierovû, vyjádfiená v desetinách pokrytí oblohy oblaãností, má hodnotu 6,2. Nejvût í je v mûsících prosinci (7,9), listopadu (7,6) a v lednu (7,4), naopak nejniï í v záfií (5,0), srpnu (5,) a v ãervenci (5,2). Jasn ch dnû, kdy stupeà pokrytí oblohy oblaãností je men í neï 2/0, je v Pfierovû roãnû prûmûrnû 55. Zamraãen ch dnû, kdy stupeà pokrytí oblohy oblaãností je vût í neï 8/0, je vroce prûmûrnû 20, z toho nejvíce v zimních a nejménû v letních mûsících. âasté jsou mlhy, zejména ve sníïeninách Hornomoravského úvalu a Moravské brány. Typické jsou téï pro lokální sníïeniny a hluboce zafiíznutá koryta horních tokû vodních tokû vrchovinného a pahorkatinného georeliéfu. PrÛmûrná roãní délka trvání sluneãního svitu v Pfierovû ãiní 775 hodin, coï pfiedstavuje 39 % z astronomicky moïného maxima. V ãervenci je tato hodnota nejvy í (4, % z celkové délky), v prosinci minimální (2,5 %). Hodnoty relativní vlhkosti vzduchu se v rámci okresu pfiíli neli í, ãiní asi 8 %, v jednotliv ch mûsících se pohybují od 78 % do 89 % v závislosti na teplotû vzduchu. Nejvy í hodnoty prûmûrné rychlosti vûtru b vají v zimních a jarních mûsících únoru, bfieznu a dubnu (3,3 m s ), nejmen í od ãervence do ledna (2,7 2,8 m s ). V Pfierovû má tato charakteristika hodnotu 3,0 m s. Zvûtrné rûïice pro Pfierov vypl vá, Ïe hlavní pfievládající smûr je jiïní (3,36 %), vedlej í v chodní (7,5 %). Bezvûtfií b vá ve 29,90 % pfiípadû. 236 PR 8

9 Okres Pfierov Kvalita ovzdu í v okrese Pfierov je rozdílná a zejména mûsto Pfierov s nebliï ím okolím patfiilo k nejvíce zneãi - tûn m nejen na Moravû. V raznû lep í kvalita ovzdu í je ve vy ích polohách, napfi. Odersk ch vr ích a oblasti Maleníku a Kelãské pahorkatiny. Celková emise SO 2 ze stacionárních zdrojû ãinila v roce ,89 t rok -, emise NOx ve stejném roce 3350,93 t rok - a pra ného aerosolu 32,05 t rok -. Na území okresu se nacházela fiada velk ch zdrojû zneãi tûní jak pra n m aerosolem (Teplárna Pfierov, cukrovar Kojetín, Cementárny avápenky Hranice), SO 2 (Teplárna Pfierov a Pfierovské chemické závody) ino x (Teplárna Pfierov, Cementárny avápenky Hranice). Ze zdrojû leïících mimo území okresu se na zneãi tûní podílela mj. olomoucká teplárna. S v jimkou nûkolika drobnûj ích tokû v severní ãásti okresu, které patfií do povodí Odry (Nûãínsk potok, Hradeãn potok), leïí cel okres Pfierov vpovodí Moravy. Vût inu jeho vod odvádí fieka Beãva, která se do Moravy vlévá u Tovaãova. Na území okresu leïí 52 km jejího toku. Z pravé strany se do Moravy vlévá Blata (P = 36,34 km 2, Q a = 0,67 m 3 s-). K nejdûleïitûj- ím pfiítokûm Beãvy patfií pravostranné Veliãka (P = 65,8 km 2, Q a = 0,528 m 3 s - ) ústící v Hranicích a Jezernice. Z levé strany vtéká do Moravy Mo - tûnka protékající okrajem okresu jiïnû od Pfierova. Nivní úseky uveden ch tokû mají retenãní funkci a akumulují se v nich podzemní vody. Vodní reïim Beãvy je mnohem rozkolísanûj í a nevyrovnanûj í neï v pfiípadû Moravy. Pramenné oblasti jejích zdrojnic totiï leïí ve fly ov ch karpatsk ch pohofiích, která jsou vydatnû skrápûna sráïkami a jsou náchylná kerozi. U soutoku s Beãvou má Morava plochu povodí 3589,37 km 2 aqa 28,5m 3 s -, kdeïto Beãva odvodàuje 620,29 km 2 aq a ãiní 7,4 m 3 s -. Za povodnû v roce 997 protékalo Moravou v Olomouci 760 m 3 s -, ale v Dluhonicích na Beãvû témûfi o 80 m 3 s - 2 PrÛlomové údolí Beãvy u Teplic nad Beãvou kontrolované regionálním zlomem. 2 Mydlice lékafiská (Saponaria officinalis). PR 9 237

10 Olomoucko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Neobvyklá letní kolonie silnû ohroïeného netop ra velkého (Myotis myotis) byla objevena v Hranické propasti. více 838 m 3 s -. A to se jiï projevily retenãní schopnosti krajiny, která sníïila prûtok z 950 m 3 s - vteplicích nad Beãvou. Na tûstí b vají vrcholy povod- Àov ch vln v místû soutoku posunuty. Beãva vût inou Moravu pfiedchází. Okres Pfierov byl pfii katastrofální povodni v roce 997 patrnû nejvíce posti- Ïen m územím Olomouckého kraje. Pfiíãinou byla vedle abnormálních srá- Ïek také posloupnost kulminaãních vln na Beãvû a Moravû a absence rozsáhlej- ích luïních lesû, zejména v nivû Beãvy. U Horních Mo tûnic je stáãena Hanácká kyselka. Minerální prameny jsou vyuïívány k terapii v lázních Teplice nad Beãvou. PÛsobily rovnûï pfii v voji Zbra ovsk ch aragonitov ch jeskyní a souvisí s nimi rovnûï nejhlub í pfiírodní jezero v âeské republice na dnû Hranické propasti (zatím zmûfiená hloubka vodního sloupce 204,5 m není koneãná). V okrese Pfierov není vybudována Ïádná velká pfiehradní nádrï, ov em nechybí tu velké vodní plochy. Nejvût í jsou stále roz ifiované tûrkovny utovaãova a tamní rybníky Hradeck prav (objem m 3 ), Hradeck lev dolní, Kfienovsk a Koleãko. Dal í rybníky nalezneme zejména v okolí Hustopeãí nad Beãvou, Bûlotína a Kokor. Mezi Pfierovem a Dluhonicemi je nûkolik odkalovacích nádrïí. U Pot tátu leïí men í vodní nádrï Hefimánky na Veliãce. Pozoruhodn je náhon Morávka, odboãující z Moravy u jezu v Tá- Ïalech a konãící po 7,4 km u Tovaãova. 238 PR 0

11 Okres Pfierov V okolí Pfierova, Prosenic, Oseku nad Beãvou a Lipníku nad Beãvou je pozorován reïim podzemních vod ve vrtech základní sítû. Nalezneme zde také úzkoprofilové sondy, tzv. hydropedologické profily, jeï byly zakládány pro úãely monitorování podzemních vod v úseku navrïeném pro vodní cestu Dunaj Odra Labe. Osou okresu Pfierov je fieka Beãva tekoucí z Karpat, coï podstatnû ovliv- Àuje flóru tohoto území. Na jih okresu zasahuje termofytikum fytogeografick m okresem Haná. Plo nû rozsáhlej í podokres Hornomoravsk úval. Území je znaãnû lesnaté. Nejzachovalej ím luïním lesem typu jilmov ch doubrav je NPR Zástudánãí; v nejbliï ím okolí fieky Moravy roste také mûkk vrbotopolov luh. Velkou vzácností je starãek pofiíãní (Senecio fluviatilis). Zachovalé psárkové a pcháãové louky leïí v okolí Kojetína, pfiedev ím v oblasti Vãelínsk ch luk, kde se dafií hrachoru bahennímu (Lathyrus palustris). V Kojetínském rybníce rostou kotvice plovoucí (Trapa natans) afieãanka zubatá (Najas marina). Podokres Hanácká pahorkatina je v pfierovském okrese intenzivnû zemûdûlsky vyuïíván. Podstatnou ãást zdej ího mezofytika tvofií fytogeografick okres Moravská brána, pfiedev ím podokres Moravská brána vlastní; ze západu sem zasahuje také podokres Tr ická pahorkatina. V Moravské bránû se mísí termofyty s demontánními druhy. Pfiirozená vegetace je znaãnû rûznorodá od stfiemchov ch jasenin a jilmov ch doubrav, pfies ostfiicové a lipové habfiiny aï po rozmanité buãiny. Nejzachovalej ími luïními porosty jsou NPR Îebraãka u Pfierova a oblast ChoryÀsk ch mokfiadû na severov chodû okresu, kde prosperuje Ïebratka bahenní (Hottonia palustris). Pomûrnû hojná je ladoàka karpatská (Scilla kladnii), na dvou lokalitách také bledule letní (Leucojum aestivum), jejíï pûvodnost je ov em sporná. Floristicky znaãnû bohatá je oblast Hranického krasu, pfiedev ím NPR HÛrka u Hranic a PR Velká Kobylanka. Najdeme tu napfiíklad jazyk jelení (Phylittis scolopendrium), klokoã zpefien (Staphylea pinnata) a hlad irolist (Laserpitium latifolium). Lesní porosty s pûvodní skladbou, pfiedev ím buãiny, lze nalézt v oblasti Maleníku, napfiíklad v PR Bukoveãek a PR Dvorãák. Severní ãást pfierovského okresu tvofií f. o. Jesenické podhûfií. Rostou zde pfie- Pískovna v Bezuchovû je hnízdi tûm ohroïené bfiehule fiíãní (Riparia riparia). PR 239

12 Olomoucko idélko rumûnné (Pyrrhosoma nymphula). 2 Silnû ohroïen druh ãesnek hranat (Allium angulosum). 3 Velevrub malífisk (Unio pictorum) patfií mezi kriticky ohroïené druhy. 4 Silnû ohroïen druh pry ec bahenní (Tithymalus palustris). 5 Tesafiík korov (Rhagium inquisitor). 5 dev ím ostfiicové, kyãelnicové a kostfiavové buãiny. Mimofiádné jsou suèové lesy v údolí Jezernice. Na v chodû zasahuje do pfierovského okresu f. o. Stfiední Pobeãví. Vût inu okresu zaujímají údolní nivy Beãvy a Moravy, dávno osídlené apfiemûnûné v zemûdûlskou krajinu. Ta je ob vána pfiedev ím bûïnou zvífienou polí, jen nûkteré druhy ukazují na pfiíslu nost rozhodujících dvou bioregionû (Hranick, Kojetínsk ) ke Karpatské podprovincii, napfiíklad karpatsk druh plïe skalnice lepá (Helicigona faustina). Tfietí bioregion, Nízkojesenick, patfií do podprovincie Hercynské a je charakteristick spí e v skytem podhorsk ch druhû. Koneãnû západní okraj okresu s naprostou pfievahou agrocenóz je souãástí Prostûjovského bioregionu. Na vodní plochy je okres pomûrnû chud. V znamné pro faunu jsou pfiedev ím Beãva a krátk úsek fieky Moravy nad i pod soutokem s Beãvou se zachoval mi zbytky luïních lesû. Vodních ploch bylo po úpravách Moravy málo, teprve po roce 945 byla obnovena v nivû Moravy soustava velk ch rybníkû u Tovaãova, v znamná zejména pro ptactvo, a nûkolik dal- ích men ích rybníkû, u Tovaãova vzniklo ivelké tûrkovi tû Donbas. eky Morava i Beãva byly dfiíve proslulé bohatstvím ryb a aï na území okresu pronikaly nûkteré vzácné dunajské druhy, mj. plotice lesklá (Rutilus pigus), cejn perleèov (Abramis sapa) ajeïdík Ïlut (Gymnocephalus schraetser). Zneãi tûním tokû v ak byla rybí obsádka znaãnû zmûnûna a silnû ochuzena, teprve v posledních letech pronikají dunajské druhy znovu v e proti toku fieky Moravy. V souãasnosti jsou v Beãvû potvrzeny 23 druhy ryb. Koncem 90. let 20. století byl potvrzen v skyt hrouzka Kesslerova (Gobio kessleri) a ouklejky pruhované (Alburnoides bipunctatus) v Beãvû mezi Hranicemi a Lipníkem nad Beãvou. Vyvíjí se zde mj. váïka rudá (Sympetrum sanguineum) a ídlatka velká (Lestes viridis). K indikaãním druhûm zachovalého luïního lesa patfií vzácná píìalka ãernoprouïka topolová (Archiearis puella), jejíï v voj je vázán na topol bíl. V NPR Zástudánãí byla nalezena srpice komárovec Bittacus hageni. Z obojïivelníkû se v mûlk ch nádrïích rozmnoïují kromû bûïn ch druhû skokan ostronos (Rana arvalis), s. tíhl (R. dalmatina), zji tûna byla blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a místy zele- 240 PR 2

13 ní skokani (R. esculenta synkl.) a rosniãka zelená (Hyla arborea). Územím okresu probíhá v chodní hranice areálu kuàky obecné (Bombina bombina), naopak západní okraj tu má karpatská populace kuàky Ïlutobfiiché (B. variegata). DÛleÏitou tahovou zastávkou i hnízdi tûm vodních ptákû jsou zejména rybníky u Tovaãova. Ve zv - eném poãtu se tu v posledních desetiletích vyskytuje kormorán velk (Phalacrocorax carbo). Lokalita se stala jedním z prvních hnízdi È racka ãernohlavého (Larus melanocephalus) na Moravû a vûbec poprvé v âeské republice zde byla pozorována keptu ka bûloocasá (Chettusia leucura). Známé jsou trvalé hnízdní kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea), na fiíãních náplavech Beãvy hnízdí pisík obecn (Actitis hypoleucos) a kulík fiíãní (Charadrius dubius), v pfiírodních bfiezích buduje své nory ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) stejnû jako bfiehule fiíãní (Riparia riparia), jejichï kolonie sídlí kromû toho v nûkolika pískovnách. V luïních lesích hnízdí strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius) a poãetné populace lejska bûlokrkého (Ficedula albicollis). Na nemnoha zbytcích biotopû xerotermního charakteru se setkáme mj. s modráskem tmavohnûd m (Aricia agestis), m. jetelov m (Polyommatus bellargus) avelmi vzácn m pfiástevníkem smuteãním (Phragmatobia luctifera), také s mravkolvy Myrmeleon formicarius a Euroleon nostras, na okrajích lesû se soumraãníkem jitrocelov m (Carterocephalus palaemon). V okolí Hranic dosahuje nejsevernûji u nás ÏíÏala Lumbricus polyphemus, podobnû jako mnohonoïka Unciger transsilvanicus. Ve vápencov ch sutích Hranického krasu byla zaznamenána mnohonoïka Trachysphaera gibbula. Ve vy ích polohách okresu Ïijí mlok skvrnit (Salamandra salamandra) aãolek horsk (Triturus alpestris) a je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). V Nízkém Jeseníku pfieïívá populace tetfiívka obecného (Tetrao tetrix), naproti tomu na loukách v tomto bioregionu trvale hnízdí chfiástal polní (Crex crex). Charakteristick mi druhy tohoto prostfiedí jsou také bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra) a kfiepelka polní (Coturnix coturnix). Naopak na such ch travnat ch místech hnízdí bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata). VNízkém Jeseníku dosahuje západní hranice roz ífiení plch lesní (Dryomys nitedula). V Hranické propasti byla opakovanû potvrzena letní kolonie netop ra velkého (Myotis myotis), kter jinak severnû od Alp vyuïívá k rozmnoïování pûdy lidsk ch sídel. Okres Pfierov je hraniãním územím populací jeïka západního (Erinaceus europaeus) ajeïka v chodního (E. concolor). Hlavní osu dne ního Pfierovska tvofií Moravská brána, odedávna v znamn komunikaãní koridor mezi Severní a JiÏní Evropou. V paleolitu tudy táhla velká stáda mamutû a podél jejich tras tábofiili pravûcí lovci. Archeologové fiadí Pfiedmostí u Pfierova mezi nejv znamnûj í nalezi tû svého druhu na svûtû. Stáfií lokality je odhadováno na aï let. Unikátní byl pfiedev ím nález kostí z více neï tisíce mamutû a hromadn hrob pûti muïû, tfií Ïen a dvanácti dûtí. V Pfiedmostí je doloïena pfiítomnost v ech kultur od doby lovcû mamutû aï po slovanské osady. Lokalita v souãasné dobû v podstatû neexistuje. Byla zniãena tûïbou stavebního materiálu a v stavbou sídli tû. U Hlinska bylo prozkoumáno pravûké sídli tû ze stfiedního eneolitu. Patfiilo kultufie s kanelovanou keramikou, máme odsud nálezy rituální keramiky a mûdûn ch pfiedmûtû. Urãit m specifikem Pfierovska jsou mohylníky v ob- Okres Pfierov Kuna lesní (Martes martes). 2 Volavka popelavá (Ardea cinerea) na hnízdû. 3 Pcháã tatarsk (Cirsium x tataricum = C. canum x C. oleraceum). 2 3 PR 3 24

14 Olomoucko Stfiedovûk hrad Helf t n byl postaven ve vrchovinû Maleníku. lasti Záhofií u Dfievohostic. Patfií kultufie se zvoncov mi poháry a se ÀÛrovou keramikou ze závûru eneolitu. V dobû bronzové procházela Moravskou branou tzv. Jantarová stezka, jedna z hlavních vûtví transkontinentální komunikaãní sítû. O keltském osídlení svûdãí napfiíklad nálezy z oblasti Pfiedmostí u Pfierova akokor. Z období velkomoravského je doloïena fiada slovansk ch osad a hradi È, asi nejv znamnûj í bylo Pfiedmostí u Pfierova. První písemné zmínky o obcích Pfierovska pocházejí z. poloviny 2. století. Dominantními prvky stfiedovûkého osídlení byly hrad Helf t n a mûsta Pfierov, Lipník nad Beãvou a Hranice, zaloïená vesmûs bûhem 3. století. Zásahy ãlovûka do krajiny jsou patrné zejména v oblasti Tovaãova, kde hlavnû v5. a 6. století vznikla jedna z nejrozsáhlej ích rybniãních soustav na Moravû. Byla vybudována rodem CimburkÛ a pozdûji roz ífiena Pern tejny. V znam Pfierova vzrostl zejména díky Ïeleznici. Mûsto se stalo jedním z nejdûleïitûj ích Ïelezniãních uzlû Moravy. V hodná dopravní poloha mûsta a dostatek vody pfiilákaly pfiedev ím tûïk prûmysl a Pfierov se stal jeho stfiedomoravsk m centrem. To se projevilo ve v razném rûstu jeho populace. Regulace fieky Beãvy a zastavování jejího inundaãního území jsou negativními jevy pûsobení ãlovûka na krajinu v období prûmyslové revoluce. Mezi dal í mûïeme zafiadit i tûïbu surovin, zejména v oblasti Hranic. Po druhé svûtové válce je tlak na pûdu je tû intenzivnûj í. Dále se rozvíjí tûïk prûmysl v Pfierovû a v Hranicích. Akceleruje negativní vliv intenzifikace zemûdûlské v roby a extenzívní zábor ploch pro prûmysl, bydlení a dopravní infrastrukturu, a to i v nivách fiek, zejména Beãvy. Po roce 989 se tlak na pûdu zvy- uje. VyrÛstají prûmyslové areály na zelené louce, mohutní dopravní infrastruktura. Dálnice D47 v znamnû zmûní tváfi krajiny Moravské brány. Do území okresu Pfierov nezasahuje Ïádné velkoplo né chránûné území, ani zde není vyhlá en Ïádn pfiírodní park. První zvlá tû chránûná území na Pfierovsku byla vyhlá ena v roce 949 nevelk fragment xerotermní stepi Na Popovickém kopci a rozsáhl komplex luïních lesû Îebraãka v tûsném sousedství Pfierova. Vût ina dal ích lokalit byla vyhlá ena zhruba v první polovinû 50. let 20. století. âást z nich se v ak nedochovala do dne ních dnû v pûvodní podobû. Celková v mûra maloplo n ch zvlá - tû chránûn ch území dosahuje v okrese témûfi 496 ha (0,56 % rozlohy okresu). Tfii ãtvrtiny této plochy pfiipadají na tfii národní pfiírodní rezervace, zbytek na est pfiírodních rezervací a est pfiírodních památek. V dobû pfiedání tohoto rukopisu do tisku probíhají pfiípravy na vyhlá ení dal ích dvou národních pfiírodních památek: Zbra ovsk ch aragonitov ch jeskyní, které jako poslední z jeskyní pfiístupn ch vefiejnosti nemají statut zvlá tû chránûného území, a Beãvy u Oseka nad Beãvou, kde je pfiedmûtem ochrany ojedinûl fiíãní fenomén vytvofien Beãvou pfii povodni vroce 997 a dále se vyvíjející. Zvlá tní kapitolou v oblasti ochrany pfiírody je v okrese Pfierov ornitologie. Územím vede frekventovaná tahová cesta podél Moravy a Beãvy. V Pfierovû dlouhodobû pûsobí ornitologická stanice. ZároveÀ je toto mûsto sídlem Moravského ornitologického spolku, jehoï ãlenové se iroce angaïují v ochranû pfiírody a Ïivotního prostfiedí. Velmi ãinorodû si na tomto poli poãíná také základní organizace âeského svazu ochráncû pfiírody z Lipníka nad Beãvou. 242 PR 4