OKRES OLOMOUC. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

Transkript

1 OKRES OLOMOUC CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

2 Olomoucko OKRES OLOMOUC Velk Kosífi (44,9 m n. m.) od severov chodu. Na pfiedcházející stranû: Vrch Tfiesín (344,9 m n. m.) od v chodu, v popfiedí obec Mladeã v Hornomoravském úvalu. Okres Olomouc leïí uprostfied Olomouckého kraje a hraniãí na západû s okresem Svitavy, na severozápadû s okresem umperk, na severu s okresy Bruntál a Opava, na v chodû s okresem Nov Jiãín, na jihov chodû s okresem Pfierov a na jihozápadû s okresem Prostûjov. Nejzápadnûj í bod okresu ( s..; v. d.) se nachází v zákrutu potoka VûÏnice,5 km jihov chodnû od obce Hartinkov. Nejsevernûj í bod ( s..; v. d.) leïí na okraji lesa 2,5 km severoseverozápadnû od obce Bfievenec. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) nalezneme v údolí fieky Odry u soutoku s Nûãínsk m potokem. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v ohbí potoka Morávky, asi 4,5 km jihov chodnû od obce Vûrovany. Olomouck okres je pfieváïnû rovinn aï pahorkatinn, ale na západû a severu jej ohraniãují vrchoviny. Hlavní fiekou je Morava, která odvádí vût inu vod okresu do Dunaje a âerného mofie. V severov chodní ãásti okresu vodersk ch vr ích pramení Odra, náleïející k úmofií Baltského mofie. Nejvy ím bodem okresu je FidlÛv kopec (680, m n. m.) v Odersk ch vr ích a nejniï ím bodem je Morávka jihov chodnû od Vûrovan (98,7 m n. m.) na hranici s okresem Pfierov. Rozlohou ha je Olomouck okres dvanáct nejvût í v âeské republice a nejvût í v Olomouckém kraji. Je est m nejlidnatûj ím okresem v âr. Îilo v nûm k. lednu 999 celkem obyvatel, tj. 56 obyvatel na km 2. Lesnatost zde dosahuje 7,6 %. V severozápadní ãásti okresu byla vyhlá ena CHKO Litovelské Pomoraví. Území okresu má velmi pestrou a znaãnû komplikovanou geologickou stavbu. Geologick v voj oblasti probíhal na dílãích velk ch tektonick ch krách, omezen ch v razn mi zlomy 22 OC 2

3 Okres Olomouc smûru SZ JV aï SSZ JJV. Tento systém zlomû je naz ván poruchové pásmo Hané. Území olomouckého okresu je situováno pfiedev ím na stfiedovém bloku, pojmenovaném kra Hornomoravského úvalu. Nejstar í horniny, známé z tohoto území jsou souãástí geologické jednotky tzv. brunovistulika. Ta vystupuje na povrch na nûkolika lokalitách v men ích ostrovech v Hornomoravském úvalu (jiïní a jihozápadní okolí Olomouce, ÎerÛvky, KrãmaÀ aj.). Jedná se o granitoidní masiv slo- Ïení od Ïuly ke granodioritu a o jeho plá È tvofien pfieváïnû fylity nebo jin mi epizonálnû metamorfovan mi horninami. MetamorfitÛm je pro podobnost s horninami zábfieïského krystalinika pfiisuzováno mladoproterozoické stáfií. Mlad í granitoidní tûleso ãasovû fiazené do star ích prvohor vystupuje v mal ch ostrûvcích na povrch ve stfiední ãásti Hornomoravského úvalu. To tvofií v hloubce pod mlad- ími sedimenty souvisl intruzívní pluton, je ãasovû fiazeno do star ích prvohor. Na tomto starém krystaliniku je transgresivnû uloïen soubor hornin devonského a spodnokarbonského stáfií. RÛzné v voje devonu se v území vyskytují v men ích ostrûvcích i rozsáhlej ích pruzích a pásmech. V severní OC 3 23

4 Olomoucko Jeden z vchodû do Podkovy, která patfií mezi ãlovûkem upravené krasové systémy v masivu Tfiesína. a severov chodní ãásti zaãala mofiská sedimentace v hlub ích pánvích jiï ve spodním devonu a je reprezentována vrûzném stupni metamorfózy a tektonické deformace utvofiené, pfiedev ím vulkanicko-sedimentárními komplexy vrbenské skupiny, andûlskohorského souvrství, ternbersko-chabiãovského devonu asovineckého devonu. V západní a centrální ãásti území je devon budován pfiedev ím ve vápencovém v voji mûlkovodní mofiské sedimentace obdobné v voji Moravského krasu. K tûmto jednotkám se fiadí ãást konicko-mladeãského devonského pruhu (úsek zasahující do území svou severní ãástí), olomoucko-hnûvotínsk a grygovsk devon. V voj sedimentace v obou devonsk ch mofisk ch pánvích pfie el plynule do kulmské sedimentace, jak je nejlépe známo z jílové a písãitojílové sedimentace andûlskohorsk ch vrstev vnízkém Jeseníku. Teprve v ak klastické sedimenty slezského kulmu hornobene ovsk ch a moravick ch vrstev tvofií typick v voj kulmské fly ové formace území v oblasti Nízkého Jeseníku a drahanského kulmu na jih a jihozápad od Olomouce. Tyto severní a jiïní v voje kulmu od sebe dûlí krystalinikum a mlad í v plà Hornomoravského úvalu. Ve keré tyto jednotky krystalinika starohor i útvary prvohor byly podrobeny variské orogenezi, v rámci které do lo k intenzivní tektonické deformaci a mezo- aï epizonální metamorfóze hornin celého území. Tím byl ukonãen v voj tzv. spodního patra a ve keré ostatní mlad í geologické jednotky jiï náleïí tzv. platformnímu, svrchnímu stavebnímu patru. V následujícím dlouhém období sou e v nejmlad ích prvohorách, druhohorách a star ích tfietihorách, do lo v prûbûhu nûkolika geologick ch period k znaãné denudaci terénu celé oblasti. Od mlad ích tfietihor pak bylo území znaãnû ovlivnûno a spjato s geologick m v vojem Západních Karpat. Vlivem alpinotypních orogenetick ch pohybû v karpatské oblasti zaãala postupnû vznikat v jeho pfiedpolí rozsáhlá deprese, kterou do vût í ãásti území V chodní Moravy i do ir ího okolí Olomouce proniklo od jihozápadu mofie. Vytvofiila se zde souvislá miocenní mofiská pfiedhlubeà. Tato mofiská pánev pfiecházela v záliv vybíhající do stfiední ãásti Hornomoravského úvalu. Neogenní mofiská sedimentace ustoupila a zanikla probíhajícími zdvihy vúvalu koncem spodního badenu a v voj území byl jiï v pliocénu ovlivàován pouze rozsáhlou jezerní sedimentací. V pliocénu jiï také území olomouckého okresu postupnû získalo dne ní podobu. Vodní toky v pliocénu a star ích ãtvrtohorách (pleistocénu) postupnû vyplàovaly jezera usazeninami. Ve ãtvrtohorách byly geologické a geomorfologické pochody ovlivàovány tektonick mi pohyby hlavních ker území a intenzivnû také klimatick mi faktory ledov ch dob. Pfii okrajích Hornomoravského úvalu vznikaly u ústí fiek a potokû mohutné náplavové kuïele, dokonãilo se vyplàování dílãích depresí fiíãními ajezerními sedimenty. S ledov mi a meziledov mi dobami je spojen vznik rûzn ch geomorfologick ch forem a pfiedev ím spra í, které pokr vají znaãnou ãást Hornomoravského úvalu. Ke ãtvrtohorním útvarûm rovnûï patfií místy pomûrnû mocné svahové sedimenty a pûdní horizonty. Dne ní povrch okresu Olomouc je v raznû ovlivnûn pohybem ker, kter byl vyvolán alpinsk m vrásnûním v neogénu. Nejv raznûj í geomorfologickou strukturou je pfiíkopová propadlina Hornomoravského úvalu, ãlenûná v okrese Olomouc do tfií podcelkû: Stfiedomoravská niva, Uniãovská plo ina a Prostûjovská pahorkatina. Hornomoravsk úval byl vytvofien kern m poklesem na v chodním okraji âeského masivu. Jeho mírnû zvlnûn níïinn georeliéf s mûkce vyvinut mi tvary ostfie kontrastuje s pfiíkr mi zlomov mi svahy okolních kern ch struktur Nízkého Jeseníku a ZábfieÏské vrchoviny. Vrchovina Nízk Jeseník, ohraniãující Hornomoravsk úval na severov chodû, zasahuje na území okresu tfiemi podcelky, tfiemi zarovnan mi krami se zbytky holoroviny v rûzn ch v kov ch úrovních. NiÏ í kern stupeà tvofií bezlesá a zemûdûlsky intenzivnû vyuïívaná Tr ická pahorkatina; vy í kerné stupnû tvofií Oderské vrchy, Doma ov- 24 OC 4

5 ská vrchovina a ãást Bruntálské vrchoviny. V ková ãlenitost Nízkého Jeseníku je nejv raznûj í mezi Velkou Bystfiicí a Pasekou, kde okrajov zlomov svah vûãi Hornomoravskému úvalu profiezávají hluboká údolí levostrann ch pfiítokû Moravy (Bystfiice, Bûlkovick potok, Sitka, Huntava). Z geomorfologického hlediska je pozoruhodné údolí Bystfiice, v jehoï strm ch svazích jsou vyvinuty ãetné mrazové sruby a kamenné proudy (napfi. v PPKamenné proudy udoma ova). Západní omezení Hornomoravského úvalu tvofií ZábfieÏská vrchovina, z geomorfologického hlediska obdoba protilehlého Nízkého Jeseníku. Zlomové omezení v ak není tak v razné a ani pravostranné pfiítoky Moravy (napfi. TfiebÛvka) se zde nezafiezávají do terénu tak ostfie jako v Nízkém Jeseníku. Na území okresu Olomouc zasahuje ZábfieÏská vrchovina pouze malou ãástí Bouzovské vrchoviny, která zahrnuje dvû pozoruhodné krasové oblasti Mladeãsk a Javofiíãsk kras. Oba nevelké krasové ostrûvky vznikly na pfieru- ovaném pruhu devonsk ch vápencû, kter se táhne od Konice v okrese Prostûjov ve smûru JZ SV. Kromû podzemních prostor s pûsobivou krápníkovou v zdobou (zejména v Javofiíãsk ch jeskyních) je moïno pozorovat i dal í krasové jevy v Mladeãském krasu napfiíklad vyvûraãky u imic, v Javofiíãském krasu unikátní skalní bránu Zkamenûl zámek a fiícen závrt Zátvofiice. Malá krasová oblast s nûkolika závrty je vyvinuta také na devonsk ch vápencích mezi Grygovem a Krãmaní v oblasti Tr ické pahorkatiny. Novodob antropogenní reliéf souvisí zejména s tûïbou nerostn ch surovin. V Nízkém Jeseníku jsou místy hojné zbytky tol, dûlních jam a odvalû po dob vání pokr vaãsk ch bfiidlic. V razné stopy po sobû zanechala tûïba tûrkopískû (umûlá jezera) a cihláfisk ch surovin v Hornomoravském úvalu. Zfietelnû jako jizvy zejí v krajinû velkolomy na stavební kámen (Mladeã, Grygov, Bûlkovické údolí). PÛdní pokryv okresu ãleníme do ãtyfi hlavních skupin. Stfiedomoravská niva a ãásteãnû také Uniãovská plo ina jsou tvofieny od severu k jihu nivními pûdami, které jsou po západním okraji lemovány pûdami molick mi, po v chodním okraji pûdami illimerick mi. Témûfi celou v chodní ãást regionu (Doma ovská a Vítkovská vrchovina, severní ãást Odersk ch vrchû) s okrajem pfii západní hranici (jih Úsovské vrchoviny a Mohelnické brázdy, v chodní ãást ZábfieÏské vrchoviny) tvofií hnûdé pûdy. âernozem hnûdozemní na spra i tvofií samostatné okrsky jihozápadnû aï západnû od ternberka, jihov chodnû od Troubelic a mezi Olomoucí, Litovlí a Námû tí na Hané (podél hranice s okresem Prostûjov), kde je místy doprovázena ãernozemí typickou. Na spra ích v severozápadním aï jihov chodním okolí Uniãova se vyvinula rovnûï ãernozem ãernicová. Tok fiíãky Blaty jihozápadnû od Olomouce lemu- Okres Olomouc Údolí Bystfiice u Hrubé Vody vdoma ovské vrchovinû s kamenn m proudem. OC 5 25

6 Olomoucko KRAJINN POKRYV je ãernice typická na nevápnit ch nivních sedimentech. Do jihozápadního v bûïku okresu zasahuje z Pfierovska ãernice glejová na vápnit ch nivních sedimentech. Hnûdozem typická a luvizemní leïí na spra ích a spra ov ch hlínách v západním a severozápadním v bûïku okresu. Hnûdozemû najdeme také v nûkolik km irokém pásu jihov chodnû aï severnû od Olomouce. Severozápadnû od okresního mûsta se na slínit ch horninách a spra ov ch hlínách vyvinuly men í okrsky hnûdozemû pseudoglejové. Hnûdozemû jsou v uveden ch oblastech doprovázeny luvizemûmi, jak v ãetn ch asociacích, tak v samostatn ch celcích. Jedná se pfiedev ím o luvizem typickou na spra ov ch hlínách v oblasti navazující na nivu Moravy (mezi Litovlí ahorkou nad Moravou) a na spra ov ch pfiekryvech tûrkû a tûrkopískû. Severnû od Litovle a v chodnû od Velké Bystfiice leïí na polygenetick ch a spra- ov ch hlínách men í plochy luvizemû pseudoglejové. Severov chodnû od Litovle, Uniãova a Olomouce se na spra- ích místy vytvofiila pfiechodná forma illimerick ch pûd edozem typická. Nejvût í rozlohu olomouckého okresu pokr vá skupina hnûd ch pûd, zaujímající témûfi celou v chodní ãást od hranic s okresy Bruntál a Pfierov. Kambizem typická (nasycená) vznikla na svahovinách drob a bfiidlic âeské vysoãiny (místy je provázena pseudoglejem 26 OC 6

7 typick m na polygenetick ch hlínách) nad zónami hnûdozemí v západním v bûïku (západnû od Litovle a Námû - tû na Hané) a mezi KfiíÏov m vrchem (589,3 m n. m.), ternberkem a Velkou Bystfiicí. Dále na v chod, aï k hranicím s okresem Nov Jiãín, navazuje na svahovinách drob a bfiidlic kyselá kambizem typická, která pfiechází do silnû kyselé kambizemû dystrické v okolí StráÏiska (675,3 m n. m.), Fidlova kopce (680, m n. m.), mezi StráÏi tûm (639,5 m n. m.) a ternberkem i mezi Vysokou Roudnou (660,0 m n. m.) ahorními Lodûnicemi. Podél husté sítû men ích tokû ve v chodním v bûïku (Plazsk a Libavsk potok, Stará voda aj.) vznikly na nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech gleje glej typick, v men í mífie pseudoglejov a organozemní. Gleje tvofií velké plochy téï v nivû Moravy mezi Olomoucí a BohuÀovicemi, severozápadnû aï jihozápadnû od tûpánova, západnû od Litovle a v severozápadním v bûïku podél Oskavy ( umvaldsk rybník) a Oslavy. Pseudogleje tvofií men í samostatné ostrûvky v zónách kambizemí na v chodû okresu. Na vût ích plochách je nalezneme jako doprovodnou sloïku kambizemí. V nivû Blaty jihozápadnû od Charvátsk ch Drahlovic, dále poblíï severov chodního okraje olomoucké aglomerace avnevelk ch oblastech glejû severozápadnû od tûpánova se na vápnit ch nivních sedimentech vyvinul slatinn druh organozemû (ra eliny) typické aglejové. irokou nivu fieky Moravy od Litovle aï k jiïní hranici okresu (u Vûrovan) pokr vají stfiednû tûïké nivní pûdy fluvizem glejová a v men í mífie fluvizem typická. Lemují také toky fiíãek Bystfiice, Odry, Oskavy, Blaty, Libavského a Rybného potoka, Cholinky aj. V oblastech kysel ch kambizemí se na v chozech drob, bfiidlic a na jejich suèov ch polích vytvofiily rankery typick a kambick (litick ). Svahoviny vápencû na men ích okrscích Javofiíãké vrchoviny mezi Mladãí a Javofiíãkem pokr vá rendzina typická (kambizemní). Území okresu Olomouc leïí podle makroklimatické regionalizace Quitt, E. (97) ve v ech klimatick ch oblastech, tj. teplé (T), mírnû teplé (MT) i chladné (CH). Z klimatick ch podoblastí je to v teplé T2, v mírnû teplé MT, MT0, MT9, MT7 a MT3 avchladné CH7. Pfiechod mezi jednotliv mi podoblastmi je vcelku plynul, je podmínûn mûnící se nadmofiskou v kou, dokladem ãehoï jsou prûmûrné hodnoty a reïim hlavních klimatick ch charakteristik teploty vzduchu a atmosférick ch sráïek. Nejteplej í a souãasnû nejsu í oblastí v rámci okresu je ãást náleïící k Hornomoravskému úvalu podél toku fieky Moravy a táhnoucí se ve smûru SSZ JJV stfiedem území. Na ni plynule a pásovitû navazují podoblasti mírnû teplé od MT po MT3. Nejchladnûj í a nejvlhãí jsou nejv e poloïené plochy západního svahu Nízkého Jeseníku na severozápadû okresu a Odersk ch vrchû na severov chodû okresu. Tvofií men í podoblast CH7. Promûnlivost klimatu okresu lze z tohoto pohledu charakterizovat od dlouhého, teplého a suchého léta s velmi krátk m pfiechodn m obdobím s tepl m aï mírnû tepl m jarem i podzimem, krátkou mírnû teplou, suchou aï velmi suchou zimou s velmi krátk m trváním snûhové pokr vky v pfiípadû podoblasti T2 aï po klima, které se vyznaãuje velmi krátk m aï krátk m létem mírnû chladn m a vlhk m, dlouh m pfiechodn m obdobím s mírnû chladn m jarem a mírn m podzimem, Okres Olomouc Meandry fieky Odry v Odersk ch vr ích. OC 7 27

8 Olomoucko Kvûtnatá louka nad nivou Odry. dlouhou mírnou zimou, mírnû vlhkou s dlouh m trváním snûhové pokr vky. Nejvy í hodnoty prûmûrné roãní teploty vzduchu se váïí na nejníïe poloïená místa podél toku fieky Moravy, tj. Hornomoravsk úval, jiïní v bûïek Mohelnické brázdy a Tr ickou pahorkatinu. Zde se pohybují teploty v intervalu 8 9 C, napfi. Olomouc 8,4 C. Srostoucí v kou se tato hodnota sni- Ïuje na 7 8 C a jedná se o celou ZábfieÏskou vrchovinu, nejsevernûj í ãást Hornomoravského úvalu, okraj Nízkého Jeseníku vãetnû Odersk ch vrchû. Mûsto ternberk má prûmûrnou roãní teplotu 7,9 C, Námû È na Hané 7,7 C. Severní ãást Úsovské vrchoviny a údolí fieky Bystfiice vãetnû nejv chodnûj í ãásti okresu vykazují prûmûrné teploty 6 7 C. Nejv e poloïen severov chod okresu, Nízk Jeseník a Oderské vrchy, je hodnotami prûmûrn ch roãních teplot 5 6 C nejchladnûj í. PrÛmûrná roãní teplota byla nejvy í v roce 934 (0,0 C) a nejniï- í v roce 940 (6,5 C). Maximální denní teplota byla namûfiena v roce 943 (35,5 C), minimální v roce 929 ( 35,0 C). Nejvy í prûmûrná teplota ve velkém vegetaãním období (IV. IX.) je 5 aï 6 C a charakterizuje teplotní pomûry v nejníïe poloïen ch oblastech okolí mûsta Olomouce. Jen nepatrnû niï í je v Hornomoravském úvalu, Tr ické pahorkatinû, Úsovské vrchovinû a úpatní ãásti zlomového svahu Nízkého Jeseníku. S rostoucí nadmofiskou v kou se postupnû sniïuje na 2 aï 3 C. Nejchladnûj ím mûsícem b vá leden sprûmûrnou teplotou 2 aï 3 C v Hornomoravském úvalu, 3 aï 4 C v Bouzovské vrchovinû a okraji Nízkého Jeseníku a 4 aï 5 C ve vrcholov ch ãástech Nízkého Jeseníku a Odersk ch vrchû, Bruntálské a Doma ovské vrchovinû. Zaãátek období s prûmûrnou denní teplotou 0 C zaãíná na území okresu Olomouc mezi aï Konec období s prûmûrnou denní teplotou 0 C se pohybuje mezi 2.. a Datum nástupu, resp. ukonãení bezmrazového období koresponduje s mûnící se nadmofiskou v kou. PrÛmûrn poãet letních dnû kolísá podle nadmofiské v ky od 20 do 60, mrazov ch od 00 do 40, ledov ch od 30 do 60. NejniÏ í roãní sráïkové úhrny 500 aï 600 mm na území okresu se váïí na oblast sráïkového stínu v chodních svahû Bouzovské vrchoviny a pfieváïnou ãást Hornomoravského úvalu mezi Olomoucí (578 mm) a Litovlí (566 mm). Naopak nejvy í hodnoty mm jsou zji tûny pro severov chodní ãást okresu, tedy vrcholové polohy Nízkého Jeseníku a Odersk ch vrchû. Nejvy í roãní prûmûrn sráïkov úhrn pfiipadá na stanici Nová Ves nad Odrou (863 mm). Zajímav je rozdíl mezi nejvy ím a nejniï ím roãním sráïkov m úhrnem v Olomouci v období Maximální úhrn ve 28 OC 8

9 v i 949 mm byl zaznamenán v roce 90, nejniï í pouh ch 38 mm v roce 893. PrÛmûrné sráïkové úhrny ve vegetaãním období (teplém pûlroce) se pohybují na území okresu v intervalu mm. Nejsu í je Hornomoravsk úval, v chod Bouzovské vrchoviny, nejjiïnûj í v bûïek Moravské brány atr ická pahorkatina ( mm). Nejsu ím mûsícem v roce b vá únor sprûmûrn m úhrnem mm podle nadmofiské v ky (Olomouc 23 mm, ternberk 28 mm). Naopak nejvlhãím mûsícem je zpravidla ãervenec, kdy prûmûrné mûsíãní sráïkové úhrny kolísají od 80 do 0 mm (Litovel 80 mm, ternberk 9 mm). Poãet dnû se snûïením v roce dosahuje 20 (jiïní ãást okresu) aï 60 (Horní Lodûnice) a odráïí nadmofiskou v ku místa. TotéÏ platí pro poãet dnû se snûhovou pokr vkou (30 00 dní v roce). PrÛmûrná roãní oblaãnost se pohybuje mezi %, nejvût í b vá v zimû, nejmen í v létû, nejménû oblaãn m mûsícem je záfií (55 %). PrÛmûrná délka trvání sluneãního svitu v okrese Olomouc se pohybuje v intervalu hodin, z toho na vegetaãní období pfiipadá 200 aï 400 hodin. PrÛmûrná roãní hodnota pomûrné (relativní) vlhkosti vzduchu je 78 %. NejniÏ í hodnoty pfiipadají na kvûten, nejvy í na prosinec. âetnost smûrû vûtrû v roce se na rûzn ch místech li í, celkovû pfievládají vûtry S a SZ smûrû. V Olomouci pfievládají vûtry severní (5,3 %), na stanici Luká severozápadní (22,5 %), na stanici âervená západní (2,6 %) a v Pasece severov chodní (9, %). Pro Olomouc je typická vysoká ãetnost bezvûtfií (22,6 %). PrÛmûrná rychlost vûtru v roce je v okrese Olomouc asi 7 km h, tj. 4,7 m s. Okres Olomouc patfií z hlediska kvality ovzdu í mezi nejménû zneãi - tûné na celé Moravû. Celková emise SO 2 ze stacionárních zdrojû v roce 990 ãinila 9 043,52 t, emise NOx ve stejném roce 3 65,24 t a emise pra ného aerosolu 8 74,39 t. Kromû zdrojû na území okresu nebo mûsta Olomouce (fakultní nemocnice, teplárna, Uniãovské strojírny Uniãov, Moravské Ïelezárny Olomouc, Moravia Hluboãky a Mariánské Údolí) se na zneãi tûní podílely zdroje leïící mimo nûj (Pfierovské chemické závody, Teplárna Pfierov, ale i zdroje vzdálené vãetnû zahraniãních). Vût ina olomouckého okresu patfií do povodí fieky Moravy, která protéká jeho územím v délce 56 km. Severov chodní ãástí okresu prochází rozvodí úmofií âerného mofie a Baltského mofie, takïe asi desetina okresu náleïí do povodí Odry, která pramení v Odersk ch vr ích. Pramen není v souãasnosti hydrologicky pozorován, je v ak pûknû upraven a chránûn v dfievûném pfiístfie ku (viz foto na stranû ). Nejv znamnûj ími pfiítoky Moravy jsou levostranné Oskava s pfiítoky Oslavou (P = 0,63 km 2, Qa = 0,795 m 3 s - ) a Sitkou (P = 7,42 km 2, Q a = 0,772 m 3 s - ), Bystfiice, Ole nice (P = 06,39 km 2, Q a = 0,548 m 3 s - ) a zprava Cholinka. Znaãnou plochu jihozápadní ãásti okresu odvodàuje Blata, která se do Moravy vlévá v okrese Pfierov. Pfiítoky TfiebÛvky odvádûjí vody z Bouzovska na západû. TfiebÛvka ústí do Moravy v okrese umperk. Vodní plochy vznikly jednak zatopením b val ch pískoven a tûrkoven (u Chomoutova a Horky nad Moravou), jednak v dosud tûïen ch lokalitách u Nákla a Grygova. Ve vojenském prostoru Libavá leïí na fiece Odfie na Okres Olomouc eka Morava u Hynkova (CHKO Litovelské Pomoraví) vhornomoravském úvalu. OC 9 29

10 Olomoucko 2 Kriticky ohroïen l kovec vonn (Daphne cneorum). 2 Kriticky ohroïen zimozelen okoliãnat (Chimaphila umbellata). 3 Bledule jarní kvete v luïním lese u Stfienû (CHKO Litovelské Pomoraví). 3 hranicích okresu Olomouc a Opava nevelká Barnovská nádrï (objem vody m 3 ). Na fiece Ole nici v Tr icích byla vybudována zavlaïovací nádrï. K nejrozsáhlej ím rybníkûm patfií Pomocn, Hrub Dlouh a U sádek u umvaldu. UMladãe a Javofiíãka se nalézají krasové jeskynû s krasov mi prameny a ponory v povodí praàku, které je sloïit mi podzemními cestami propojeno i s prameni tûm âerlinky (vzdáleném 2 km). adu vrtû podzemních vod nalezneme zejména v nivû Moravy, napfi. u Lo tic, âervenky, Mladãe, Nákla a Olomouce-âernovíru. Nûkteré jsou sledovány také v jin ch ãástech území, napfi. v umvaldu nebo Dlouhé Louãce. K objektûm vyhledávan m turisty patfií pozorovan pramen ve skále Panny Marie u Spálovského Ml na. V severní ãásti okresu se nacházejí zfiídla minerálních vod, pfiiãemï komerãnû je vyuïíván pramen v Doma ovû nad Bystfiicí. âást okresu leïící v Hornomoravském úvalu je chud í na sráïky a je ãásteãnû dotována vodou z pravideln ch záplav rûzné intenzity. Ty jsou Ïivotodárné zejména pro zachované komplexy luïních lesû. Velmi pozitivní vliv luhû v rámci CHKO Litovelské Pomoraví se projevil pfii katastrofální povodni v roce 997. Tehdy se tu zpomalily povodàové vlny a akumulací znaãného mnoïství vody byly v raznû sníïeny zpûsobené kody. Podstatná ãást olomouckého okresu se nachází v termofytiku ve fytogeografickém okrese Haná, v obou jeho podokresech, tedy v Hornomoravském úvalu a Hanácké pahorkatinû. V Hornomoravském úvalu pfievaïují zemûdûlské plochy, v pfiirozené a polopfiirozené vegetaci dominují porosty luïního lesa typu jilmov ch doubrav, místy (vzácnû) také topolov ch jasenin. Vrbotopolové luhy jsou vyvinuty pouze v nejbliï ím okolí fieky v NPR Ramena fieky Moravy. Kromû nich nalézáme vlhké louky, pfiedev ím psárkové a pcháãové, a také ostfiicové a rákosové porosty. Ve - kerá uvedená vegetace je nejlépe zachována v CHKO Litovelské Pomoraví. Pozoruhodn m luïním lesem je PR Království s pfievaïujícími porosty su - ího luhu s habrem obecn m (Carpinus betulus). Západní hranici roz ífiení má v Království karpatsk druh kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa). F. o. Hanácká pahorkatina je do znaãné míry odlesnûn m zemûdûlsk m územím. Jen místy se zachovaly lesní porosty, obvykle ãern ové a lipové dubohabfiiny, pfiípadnû kyselé doubravy. Setkáme se rovnûï s fragmenty mochnov ch a bfiekov ch doubrav. Na Malém Kosífii, Na skále a v Grygovsk ch kopcích nalezneme nelesní xerotermní porosty s fiadou termofytû a subtermofytû. Nûkteré z nich zde mají svá nejsevernûj í stanovi tû na Moravû, napfiíklad vstavaã trojzub (Orchis tridentata) a smldník alsask (Peucedanum alsaticum). V Terezském údolí (ve star í botanické literatufie oznaãovaném jako Hlubok Ïleb) u Námû tû na Hané lze najít porosty od ovsíkov ch a vlhk ch psárkov ch a pcháãov ch luk a ol in aï po teplomilné doubravy av nich tak rozdílné vzácné druhy jako prstnatec pletní (Dactylorhiza incarnata), kosatec sibifisk (Iris sibirica), ostfiici tlapkatou (Carex pediformis) a ãesnek chlumní (Allium senescens). Terezsk m údolím prochází hranice termofytika amezofytika. JiÏní i severní okraj olomouckého okresu fiadíme do mezofytika. Na jihu leïí f. okres Drahanská vrchovina s podokresy Bouzovská pahorkatina a Drahanské podhûfií. Lesy tvofií vût inou kulturní smrãiny, místy jilmové doubravy, ãern ové a lipové habfiiny aï rûzné buãiny, v Javofiíãském krasu dokonce buãiny okroticové. V oblasti Tfiesína místy rostou teplomilné dfiínové a bfiekové doubravy, místy také chudé biko- 30 OC 0

11 Okres Olomouc POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE vé doubravy. Na vrchu pranûk rostou suèové lesy s tisem ãerven m (Taxus baccata) a vzácn m plo tiãníkem evropsk m (Cimicifuga europaea). Na severu lemuje termofytikum Hané fytogeografick okres ZábfieÏsko- -uniãovsk úval. PfievaÏuje tu zemûdûlská pûda, v jimkou je severní okraj lesa Doubrava v CHKO Litovelské Pomoraví, kde rostou lipové dubohabfiiny. Na f. o. ZábfieÏsko-uniãovsk úval navazuje na severu f. o. Jesenické podhûfií, lesnaté území s pfievahou buãin. V jejich bylinném patfie dominují rostliny rûznící se podle typu georeliéfu. Místy nalézáme acidofilní bikové doubravy. V údolí Bystfiice a v nûkolika dal ích Ïlebech rostou suèové lesy typu klenov ch habfiin a mûsíãnicov ch javofiin. Z v znamn ch druhû f. o. Jesenického podhûfií je moïno zmínit zvoneãník hlavat (Phyteuma orbiculare), starãek pofiíãní (Senecio fluviatilis) a ostfiici stinnou (Carex umbrosa). Severov chod olomouckého okresu tvofií Moravská brána, f. podokres Tr- ická pahorkatina. SloÏení flóry a vegetace je obdobné jako ve f. o. Jesenické podhûfií, jen lesnatost je zde niï í. Nejvy í polohy severního okraje olomouckého okresu patfií do oreofytika, do fytogeografického okresu Nízk Jeseník. V údolních polohách najdeme podmáãené smrãiny a ol iny, na svazích a náhorních rovinách pfiedev ím buãiny. Ze vzácn ch druhû je moïno OC 3

12 Olomoucko 2 a 2 Hvûzdnice chlumní (Aster amellus). uvést vrbu rozmar nolistou (Salix rosmarinifolia), meãík stfiechovit (Gladiolus imbricatus) a kriticky ohroïen starãek baïinn (Senecio paludosus). Celé území okresu, aï na mal v bûïek Kojetínského bioregionu na jihov chodû, patfií hercynské biogeografické podprovincii, coï má podstatn vliv na sloïení zdej í fauny. Ta je v ak ãásteãnû obohacena nûkter mi teplomilnûj ími druhy, které sem pronikly úvaly od jihu. Dlouhodobé osídlení azemûdûlské vyuïívání pfieváïné plochy okresu vedlo na druhé stranû k pfiemûnû a silnému ochuzení pûvodní fauny. T ká se to pfiedev ím plochého Hornomoravského úvalu (Litovelsk bioregion, ãásteãnû na jihu Kojetínsk bioregion) a pahorkatin na západû (Prostûjovsk bioregion). Pro vût inu okresu je typická bûïná polní zvífiena. Podobné ochuzení se projevilo na vodní faunû sregulací Moravy a zneãi tûním vod. V jimku pfiedstavuje pouze úsek Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví, kde zûstala zachována stará fiíãní ramena a pfiirozené fiíãní koryto a kde dosud existují periodické záplavové tûnû. Obohacením fiíãní sítû a tím i vodní fauny v nivû jsou novû vzniklá rozsáhlá tûrkovi tû, zejména u Chomoutova amoraviãan a obnoven rybník u umvaldu. Na svazích vrchovin ohraniãujících v okrese úval Moravy (Nízkojesenick bioregion na severov chodû, vmalé mífie téï Drahansk bioregion na západû) zûstaly ve vût ím rozsahu zachovány pfiírodû blízké lesní porosty s pûvodnûj í faunou. Z teplomiln ch druhû bezobratl ch Ïijí na území okresu napfiíklad plï suchomilka obecná (Helicella obvia), kobylka Phaneroptera falcata, modrásek v chodní (Pseudophilotes vicrama), m. jetelov (Polyommatus bellargus) amûra kukléfika hvûzdnicová (Cucullia asteris). Nároãnûj í z nich ob vají pouze stanovi tû pfiirozenûj ího charakteru, napfi. zbytky polopfiirozen ch nelesních xerotermních porostû, jiné pfiecházejí i na druhotné biotopy, jako jsou silniãní náspy, hráze apod. PfiíleÏitostnû lze na such ch lokalitách pozorovat mravkolvy Myrmeleon formicarius a Euroleon nostras. Cvrãek lesní (Nemobius sylvestris), druh tepl ch doubrav, zde dosahuje severní hranice roz ífiení na Moravû. Neménû pozoruhodn je nález vzácného komárovce Bittacus hagenii a zlatooãky Hypochrysa elegans. Z teplomiln ch druhû pûdních bezobratl ch jmenujme alespoà mnohonoïku Megaphyllum unilineatum, zemivky Geophilus oligopus a Henia illyrica, stonoïky Lithobius nodulipes a L. duboscqui. Pozoruhodn mi synantropními druhy mnohonoïek, které byly nalezeny v okolí Olomouce, jsou Choneiulus palmatus a Polydesmus inconstans. RÛznû zachovalé komplexy luïních lesû a navazujících aluviálních luk ob vají mj. plï dvojzubka luïní (Perforatella bidentata), modrásek oãkovan (Maculinea telejus), vzácná píìalka vlnopásník luïní (Scopula nemoraria), píìaliãka zejkovaná (Anticollix sparsata), stuïkonoska topolová (Catocala eloca- 32 OC 2

13 ta), páchník hnûd (Osmoderma eremita), pestfienky Platycheirus perpallidus, Eristalis oestraceus a mnoïství dal ích druhû hmyzu. Na nûkolika lesních lokalitách s bfiízou, napfi. u Nov ch ZámkÛ, Ïije vzácn seversk hfibetozubec jarní (Odontosia sieversii). Z mokfiadních biotopû v okolí Olomouce je známa fiada vzácn ch druhû vodních broukû aváïek. Jmenujme alespoà potápníky Laccornis oblongus, Agabus unguicularis a Hydroporus gylenhalli, plavãíka Haliplus fulvicollis, klínatku obecnou (Gomphus vulgatissimus), váïku bûlofiitnou (Orthetrum albistylum), v. ãervenou (Crocothemis erythraea) a idélko malé (Ischnura pumilio). Pfiedev ím na mokfiady slatinného charakteru je vázána ídlatka zelená (Lestes virens). Mezi charakteristické druhy pûdních bezobratl ch luïních lesû Olomoucka patfií mnohonoïka Polydesmus denticulatus, svinule Glomeris connexa, stonoïky Lithobius curtipes a Lamyctes fulvicornis, suchozem tí stejnonoïci Hyloniscus riparius, Trichoniscus pusillus a beru ka mokfiadní (Ligidium hypnorum). Podél toku Moravy je bûïná vodnáfika Sisyra fuscata. Rdesnové louky severnû od Olomouce byly do 50. let posledním útoãi tûm dnes u nás vymfielého severského ohniváãka rdesnového (Lycaena helle). Obdobn osud postihl i okáãe hnûdého (Coenonympha hero), jehoï poslední populace v âeské republice v okolí Moraviãan vyhynula koncem 70. let. Na loukách pravidelnû hnízdí chfiástal polní (Crex crex) a charakteristick m druhem tohoto prostfiedí je také bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra). Na náplavech pfiírodního koryta Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví hnízdí pisík obecn (Actitis hypoleucos) a kulík fiíãní (Charadrius dubius), v neregulovan ch bfiezích najdeme kolonie bfiehule fiíãní (Riparia riparia) a hnízda ledàáãka fiíãního (Alcedo atthis). V mûlk ch nádrïích se rozmnoïují obojïivelníci kromû bûïn ch druhû skokan ostronos (Rana arvalis) as. tíhl (R. dalmatina). Ve vy ích, více zalesnûn ch ãástech okresu jsou pomûrnû bûïní mlok skvrnit (Salamandra salamandra) a ãolek horsk (Triturus alpestris), z plazû je - tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Ve star ch porostech na okrajích úvalu hnízdí s c rousn (Aegolius funereus) a v r velk (Bubo bubo), v Nízkém Jeseníku pfieïívá mizející populace tetfiívka obecného (Tetrao tetrix). V Nízkém Jeseníku zasahuje do okresu roz ífiení plcha lesního (Dryomys nitedula). Poãátkem devadesát ch let probûhla v CHKO Litovelské Pomoraví úspû ná repatriace bobra evropského (Castor fiber). NíÏinná a pahorkatinná ãást okresu byla osídlena jiï ve stfiedním a mlad ím paleolitu. Nejstar í archeologické nálezy pocházejí z Mladeãsk ch jeskyní, kde byly v Dómu mrtv ch nalezeny lidské kosti a na stûnách bylo objeveno asi tucet znaãek malovan ch okrovou hlinkou nebo akvarelem. Jejich stáfií je odhadováno na 27 aï 30 tisíc let (aurignacien). První zemûdûlci sem pfii li s oteplením po konci poslední doby ledové v 6. tisíciletí pfi. n. l. Usídlili se na spra- ov ch pûdách, ve vyv en ch polohách, ale pfiitom v blízkosti men ích vodních tokû. Na Moravû známe z této doby 700 osad, na Olomoucku mj. Uniãov, Troubelice, Lutín a Hnûvotín. V období doby bronzové (2 000 aï 700 pfi. n. l.) jiï procházela podél fieky Moravy obchodní stezka spojující vyspûlej í jihov chodní Evropu s Evropou severní. Byla budována opevnûná sídli tû (hradiska) a vznikala mohylová pohfiebi tû. Mezi nejv znamnûj í lokality tohoto období fiadíme Rmíz u Námû tû na Hané, pocházející z období kultury s nálevkovit mi poháry a datované jiï do období let pfi. n. l. K dokladûm keltského osídlení na Olomoucku patfií lokalita védské ance Okres Olomouc OhroÏen druh ropucha zelená (Bufo viridis). OC 3 33

14 Olomoucko poblíï Ludéfiova. Slované pronikají na na e území od 2. tfietiny 6. století a z této doby jsou známy i první slovanské osady v Mohelnické brázdû, u Námû ti na Hané a u Blatce. V oblasti michalského návr- í v Olomouci bylo situováno jedno zvelkomoravsk ch center. Z poloviny. století máme zprávy o existenci olomouckého hradu, a tedy i zárodku mûsta Olomouce. První písemné zmínky o existenci vût iny osad vregionu máme díky existenci darovacích zápisû novû vzniklému klá teru Hradisko u Olomouce z roku 078. Vnûj í a vnitfiní kolonizace probíhající od 3. století zasáhla pfiedev ím Bouzovsko a oblast Nízkého Jeseníku (dne - ní Vojensk v cvikov prostor Libavá). Tereziánské a josefínské reformy znamenaly poslední zmûnu v sídelním systému, kdy rozparcelováním velkostatkû vzniklo mnoho nov ch vesnic (raabizace). Od poãátku 9. století poãala krajinu ovlivàovat prûmyslová revoluce a jí nastartované procesy. Znaãná ãást rybníkû byla vysu ena, zavádûlo se pûstování okopanin, od 80. let 9. století byla systematicky regulována fieka Morava a intenzivnûji vyuïívána její niva. PrÛvodním jevem nové civilizaãní etapy je zkvalitàování a roz ifiování komunikací, nejdfiíve císafisk ch silnic a od 40. let 9. století také Ïeleznice. Statut mûsta pevnosti znemoïàoval od roku 757 plo n rozvoj Olomouce. Po jeho zru ení v roce 866 se orgamismus mûsta, spoutan dfiíve hradbami, dynamicky ífií do volné krajiny. V roce 99 byla pfiipojena pfiedmûstí a vytvofiena tzv. Velká Olomouc. Plo nû se rozvíjejí také ostatní sídla, pfiedev ím ta, která leïí v úvalové ãásti a mají dobré propojení s okolím. ternberk si udrïuje pozici druhého nejv znamnûj ího mûsta. Uniãov a Litovel rostou mnohem pomaleji. Rozvoj mûst neprobíhá vcelku tak boufilivû jako vprûmyslovûj ích ãástech ãesk ch zemí. Po druhé svûtové válce zasáhlo krajinu pfiedev ím odsun nûmeckého obyvatelstva, vyhlá ení vojenského v cvikového prostoru Libavá a intenzívní zemûdûlská v roba. Pováleãn extenzivní rozvoj se projevil velk mi plo n mi zábûry zemûdûlské pûdy a urbanizací inundaãních území, pfiedev ím podél fieky Moravy. Období po roce 989 je charakteristické dal ím zv ením tlaku na pûdu. K pfiíãinám patfií uvolnûní strohého totalitního správního systému, následn prudk rûst spoleãenskoekonomick ch aktivit a vzrûst ekonomické síly obyvatelstva. V okrajov ch ãástech mûst, pfiedev ím Olomouce, vyrûstají velkoplo - ná nákupní centra, prûmyslové areály, roz ifiuje se komunikaãní síè a projevují se tendence k rozpt lenému bydlení. Nejstar ím chránûn m územím v okrese Olomouc je NPP Tfiesín, kde se v roce 933 koneãnû doãkaly ochrany svûtovû známé Mladeãské jeskynû. Ty si nezískaly vûhlas svou krápníkovou v zdobou, kterou místní sedláci beztrestnû rozprodávali na trzích v Litovli a Olomouci, ale unikátními archeologick mi nálezy. PÛvodnû bylo chránûno jen bezprostfiední okolí vstupu do jeskyní, ale o 60 let pozdûji vyhlásila Správa CHKO Litovelské Pomoraví ochranu témûfi celého masivu Tfiesína. Shodou okolností byl dal ím chránûn m územím, vyhlá en m v roce 949, krasov vrch pranûk se systémem nádhernû zdoben ch Javofiíãsk ch jeskyní, které dnes patfií k nejvût ím zimovi tím letounû v âeské republice. V 50. letech 20. století doãkaly územní ochrany také mizející fragmenty xerotermních stepí. Jistou ironií zûstane, Ïe se dochovaly právû tam, kde byly pûvodnû témûfi zniãeny pfii tûïbû vápencû. Místa lomû a lûmkû se nehodila do zcelovan ch ir ch lánû socialistické zemûdûlské velkov roby, proto se v nich mohla zachovat pûvodní rostlinná spoleãenstva. Nûkdy v ak zûstaly tyto lokality pfiíli malé a izolované na to, aby se zde mohla udrïet pûvodní druhová pestrost, zejména hmyzu. Dal í chránûná území pfiib vala jen sporadicky. AÏ v první polovinû 90. let 20. století, zejména díky vzniku CHKO Litovelské Pomoraví a aktivitû jejích pracovníkû, se doãkaly zaslouïené ochrany ãetné lokality v nivû Moravy a pfiilehlém okolí. 34 OC 4

15 Okres Olomouc Se vznikem CHKO je nepfiímo spojen také jeden v znamn projekt realizovan pfieváïnû na jejím území podpora návratu kriticky ohroïeného bobra evropského (Castor fiber), kter byl na Moravû vyhuben u Grygova poblíï Olomouce v roce 730. Po 0 letech trvání projektu lze na poãátku 2. století konstatovat, Ïe zámûr, realizovan zejména pracovníky Pfiírodovûdecké fakulty Univerzity Palackého volomouci, se zdafiil. Dobrá spolupráce mezi odborn mi pracovníky univerzity a orgány i organizacemi pûsobícími v oblasti ochrany pfiírody se projevuje pozitivnû také v celé fiadû dal ích spoleãn ch projektû (evidence zvlá tû chránûn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ, podpora vybran ch druhû, zakládání semenné banky atd.) Ve velmi pestré mozaice chránûn ch území v okrese Olomouc lze nalézt lokality geologické a paleontologické (Geologické varhany, U strejãkova lomu, Tfiesín, pranûk), celou kálu rostlinn ch spoleãenstev od xerotermû (Na skále, Mal Kosífi, U bíl ch hlin) pfies zachovalé lesní komplexy (Vrapaã, Království) po mokfiadní spoleãenstva (Plané louãky, Smolenská luka, Ramena fieky Moravy). Jiná místa slouïí ochranû urãit ch druhû rostlin (Tuãapská skalka, UZámecké Moravy) a ÏivoãichÛ (Bázlerova pískovna, Chomoutovské jezero). Zvlá tním typem území je Park vbílé Lhotû, kde je soustfiedûna unikátní sbírka dfievin. Nejhodnotnûj í ãást okresu je chránûna v CHKO Litovelské Pomoraví. Na pomûrnû malém území je soustfiedûno 23 maloplo n ch chránûn ch území o v mûfie témûfi 936 ha. Ve zb vající ãásti okresu je vyhlá eno dal ích chránûn ch území o v mûfie pfiibliïnû 390 ha. Tfii národní pfiírodní rezervace, tfii národní pfiírodní památky, 2 pfiírodních rezervací a 6 pfiírodních památek zaujímá rozlohu 326,2 ha (0,9 % rozlohy okresu). Velk potenciál dochovan ch pfiirozen ch stanovi È a na nû vázan ch chránûn ch a vzácn ch rostlin iïivoãichû obsahuje vojensk prostor Libavá, kter byl díky zvlá tnímu reïimu u etfien devastaãních vlivû zemûdûlské velkov roby a Ïivelné rekreace. Po uzávûrce této knihy byla na v mûfie 92,59 ha vyhlá ena pfiírodní rezervace Hrubovodské sutû. Svat Kopeãek poutní kostel Nav tívení Panny Marie (od r. 995 bazilika minor). OC 5 35