Tfiída: Savci (Mammalia)

Transkript

1 Tfiída: Savci (Mammalia) Savci mají povrch tûla kryt srstí tvofienou chlupy, v kûïi jsou ãetné Ïlázy. Typické jsou mléãné Ïlázy. AÏ na v jimky jsou savci Ïivorodí. Potrava savcû je rûznorodá - nacházejí se mezi nimi druhy b loïravé (jelenovití, hrabo ovití), hmyzoïravé (netop fii, hmyzoïravci), masoïravé (vût ina elem) a v eïravé (my ovití, prase divoké). Chování savcû je velmi rozmanité, je spojeno s rozmnoïováním, ochranou teritoria a získáváním potravy. ada druhû savcû byla v minulosti ãlovûkem domestikována a mají v znam jako hospodáfiská zvífiata. Lovné druhy savcû mají pro ãlovûka v znam z hlediska myslivosti. Savci ob vají v na em regionu v echna prostfiedí.v skyt jednotliv ch druhû ovlivàuje potravní nabídka v rûzn ch typech biotopû, moïnost vhodn ch úkrytû, vlhkost prostfiedí i teplotní aspekty té které lokality apod. Zvlá tû u drobn ch zemních savcû je vazba k danému prostfiedí velmi tûsná a zákonitû odráïí dlouholet v voj krajiny i jednotliv ch stanovi È. V âeské republice se volnû v pfiírodû vyskytuje kolem 90 druhû savcû (vãetnû zavleãen ch druhû).v okrese Vsetín byl od 70. let ve volné pfiírodû zji tûn v skyt 65 druhû. Z toho je 9 druhû hmyzoïravcû, 18 druhû letounû (netop rû), 17 druhû hlodavcû, 13 druhû elem, 2 druhy zajícû a7 druhû sudokopytníkû. Jeden druh (koãka divoká) nebyl od konce 70. let jiï prokázán, dal í tfii druhy (jeïek západní, plch velk, kfieãek polní) se vyskytují ojedinûle. Historie v zkumu Nejintenzivnûji jsou v okrese sledováni drobní zemní savci. Jejich v zkumy se v okrese zaãaly provádût aï po 2. svûtové válce. Do poloviny 60. let je realizovali zoologové Slezského muzea v Opavû a okrajovû také z Muzea jihov chodní Moravy v tehdej ím Gottwaldovû. Nûkteré terénní odchyty zde provádûl také Parazitologick ústav âsav kvûli získání materiálu pro sledování vnitfiních parasitû. Pravidelnûj í sledování v skytu drobn ch zemních savcû lze v okrese Vsetín sledovat aï se zaloïením pfiírodovûdného oddûlení tehdej ího Vlastivûdného ústavu Vsetín ve Vala ském Mezifiíãí, tj. od roku Na v zkumech se podíleli Lubomír Brabec, Tomá Ka par a Jifií Boroviãka, od zaãátku 80. let v zkumy provádí Karel Pavelka. Boroviãka a Ka par (1977) zji Èovali v skyt drobn ch savcû také na základû rozborû v vrïkû sov. Zaãátkem 70. let provedl rozsáhl v zkum drobn ch savcû na Vsetínsku Vladimír Zicháãek, tehdej í profesor vsetínského gymnázia. V sledky publikoval ve své disertaãní práci (Zicháãek 1974). BohuÏel se v ak dokladov materiál z jeho sbûrû nezachoval. Od poloviny 70. let do konce 80. let provádûlo OVM Vsetín prûzkum drobn ch savcû v pfiírodních lesích tfií vegetaãních stupàû (PR Kutan na Vsackém Cábu, masív âertûv ml n - Knûhynû). V 80. a 90. letech muzeum zaji Èovalo dílãí odchyty na rûzn ch biotopech a místech okresu. Soustavn prûzkum vût ího územního celku byl realizován pouze v Javorníkách. Mnoho cenn ch faunistick ch údajû o v skytu drobn ch zemních savcû získal rozborem v vrïkû sov rovnûï T. Ka par. Jím získan materiál obsahuje jiï 40 tisíc kusû a je tû nebyl vyhodnocen. V 80. letech provádûl v zkum drobn ch savcû Bohuslav Bene ze Slezského muzea v Opavû (Bene 1987, 1989).V letech sledovala drobné savce v Host nsk ch vr ích KuchyÀková (1993) v rámci své diplomové práce. Na konci 90.let provádûli intenzivní v zkum drobn ch terestrick ch savcû v masívu Knûhynû - âertûv ml n pracovníci Ústavu biologie obratlovcû AV âr v Brnû. Z dal ích skupin savcû je vût í pozornost vûnována netop rûm (podrobnûji je popsáno v kapitole o letounech), velk m elmám a nûkter m dal ím lovn m druhûm (zejména jelenovit m). Lovné druhy savcû jsou pfiedmûtem zájmu myslivcû a jejich poãetnost je sledována jiï nûkolik staletí. V sledky z minul ch dob lze nalézt v rûzn ch historick ch pramenech, obecních kronikách a v archívech. V posledních desetiletích jsou roãní poãetní stavy lovn ch druhû získávány souãtem roãních v kazû z jednotliv ch honiteb v okrese, které jsou sumarizovány na Okresním úfiadû Vsetín, referátû Ïivotního prostfiedí. Mnoho údajû o v skytu velk ch elem eviduje také Správa CHKO Beskydy v RoÏnovû pod Radho tûm, Okresní vlastivûdné muzeum Vsetín a âesk svaz ochráncû pfiírody. Ochrana savcû Ochranáfisky v znamné druhy se nacházejí pfiedev ím mezi drobn mi zemními savci, netop ry a velk mi elmami. U v ech druhû je dûleïitá územní ochrana jimi ob van ch stanovi È, u velk ch elem je navíc nutná ochrana jednotliv ch kusû. O úloze tûchto elem v pfiírodû i o jejich chování pfietrvávají mezi lidmi mnohé pfiedsudky, které je nutno vyvracet systematickou osvûtovou ãinností na pfiedná kách, besedách, exkurzích do terénu a na v stavách o pfiírodû. O ochranû netop rû je podrobnûji pojednáno v ãásti oletounech. ád: HmyzoÏravci (Insectivora) Chrup hmyzoïravcû je charakteristick mnoïstvím mal ch zubû, mají velmi dobfie vyvinut sluch a zejména ãich. Mnohé druhy jsou schopny se orientovat v prostfiedí na principu echolokace (mají schopnost vydávat a pfiijímat ultrazvukové signály).ve vsetínském okrese je fiád zastoupen ãeledûmi jeïkovití (2 druhy), rejskovití (6 druhû) a krtkovití (1 druh). JeÏek v chodní (Erinaceus concolor) je pûvodnû lesostepní aï stepní druh, kter ob vá teplej í a su í místa v krajinû, vyh bá se souvisl m lesním komplexûm. S intenzivním rozvojem zemûdûlské velkov roby v uplynul ch 50 letech a s tím souvisejícími úpravami krajiny a vysokou chemizací byl druh zatlaãen do lidsk ch sídel, sadû a na zahrádky. V niï ích a stfiedních polohách se na uveden ch místech vyskytuje pomûrnû ãasto na vût inû území okresu, chybí ve vy ích polohách okresu Vsetín a také v územích s velk m podílem lesa. JeÏek západní (Erinaceus europaeus) se ojedinûle vyskytuje v západní ãásti okresu, napfi. v roce 1998 byl zji - tûn ve Vala ském Mezifiíãí. V chodní hranice areálu probíhá moravsk mi úvaly a v skyt v okrese lze povaïovat za naprostou v jimeãnost. Krtek obecn (Talpa europaea) se vyskytuje na celém území okresu, hojnûj í je v údolních nivách obou Beãev a dal ích vodních tokû a ve stfiedních polohách.v nejvy ích místech okresu a v lesních komplexech je jeho pfiítomnost jiï sporadická, tam se s ním setkáme pfiedev ím na svûtlinách listnat ch a smí en ch lesû. Nevyhovuje mu pfiíli kamenitá pûda a místa s vysokou hladinou podzemní vody, pfiesto v ak byl zaznamenán i na vrcholech âertova ml na a Knûhynû. Rejsek obecn (Sorex araneus) je obecnû roz ífien druh drobného hmyzoïravce, kter osídluje rûzná prostfiedí (lesní, nelesní) s rûzn m vodním reïimem. Jde o velmi pfiizpûsobiv druh, vyskytující se od níïin aï po nejvy í vrcholy, kde mûïe tvofiit dominantní sloïku spoleãenstev drobn ch savcû. 250

2 Rejsek mal (Sorex minutus) je ná nejmen í savec váïící 2,5 aï 5 gramû. Stejnû jako pfiede l druh se vyskytuje v rûzn ch prostfiedích. Na rozdíl od nûj v ak upfiednostàuje místa s chladnûj ím a vlhãím mikroklimatem.to se projevuje jeho poãetnûj ím v skytem na horsk ch vrcholech, zejména v Radho Èské hornatinû. Je také mnohem aktivnûj í neï rejsek obecn, a proto mûïe mít i rozsáhlej í teritorium. Rejsek horsk (Sorex alpinus), SO, je chladnomiln lesní druh. Jeho souãasné, spí e ostrûvkovité roz ífiení je pozûstatkem kdysi rozsáhlého a souvislého v skytu. Je vázán pfiedev ím na nejvy í vrcholy a pak také na inverzní polohy v niï ích nadmofisk ch v kách. Místa v skytu druhu jsou známa napfi. z katastrû Malé Lhoty, Huslenek, Zdûchova, Halenkova, Karolinky, Velk ch Karlovic, Pulãína, Lideãka, Francovy Lhoty, Vala ské Senice, Dolní Beãvy, Prostfiední Beãvy, Ratibofie. Vyskytuje se v lesích a v okolí potokû v horsk ch údolích, i na mokfiadech mimo les. Je to ná nejvzácnûj í hmyzoïravec. Rejsec vodní (Neomys fodiens) je nejvût í z na ich rejskû. Nejãastûji se s ním setkáme na ãlenit ch bfiezích vodních tokû, stojat ch vod a mokfiadû. Neb vá vzácn i daleko od vody - v lese, na loukách i u lidsk ch sídel. V okrese se vyskytuje od nejniï ích poloh aï po nejvy í vrcholy. Îije hlavnû v údolních nivách vût ích vodních tokû, napfi. obou Beãev a fiíãky Bystfiice, i v okolí men ích potûãkû ve vy ích polohách (napfi. údolí Dynãák ve Velk ch Karlovicích). Jeho v skyt je znám i z poloh okolo 1150 m n. m. (âertûv ml n u Prostfiední Beãvy). Rejsec ãern (Neomys anomalus) byl dfiíve pova- Ïován za vzácn druh. Podle souãasn ch znalostí ov em patfií k druhûm ãastûj ím,je roz ífien mozaikovitû po celém okresu, hlavnû v niï ích a stfiedních polohách, a byl zji tûn i na nejvy ích vrcholech v Radho Èské hornatinû. UpfiednostÀuje bohatû zarostlé bfiehy vodních tokû i stojat ch vod, mokfiady a baïiny. Byl napfi. zji tûn v okolí obcí Vsetín, Huslenky, Zdûchov, Halenkov, Nov Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice, Pulãín, Francova Lhota, Bystfiiãka, Vala ské Mezifiíãí, Malá Lhota, Lhotka nad Beãvou, Perná, Poliãná, Chorynû, Za ová, Zubfií, RoÏnov, Dolní Beãva a Prostfiední Beãva. Na mnoh ch lokalitách se vyskytuje spoleãnû s rejscem vodním. Bûlozubka edá (Crocidura suaveolens) se vyznaãuje synantropním zpûsobem Ïivota, b vá totiï nejhojnûj ím druhem hmyzoïravce v blízkosti lidsk ch sídel. Setkáme se s ní pfiedev ím v teplej ích niï ích a stfiedních polohách v zahradách, polích, na loukách, pastvinách a v kfiovinat ch biotopech. Je známa z okolí obcí Chorynû, Le ná (Jasenice, Perná aj.),kelã,vala ské Mezifiíãí,Vsetín,Janová a z dal ích míst. v zimním období do hluboké letargie, tzv. zimního spánku (hibernace), kdy se jejich metabolické procesy zpomalí na minimum a tûlesná teplota poklesne na teplotu okolního úkrytu. Netop fii si jako zimovi tû volí nejãastûji podzemní prostory s vysokou relativní vlhkostí vzduchu (aï 100 %) a stabilní teplotou jen nûkolika stupàû nad bodem mrazu. Ve velk ch podzemních prostorech, jako jsou jeskynû a opu tûné toly, se tak mohou shromáïdit vysoké poãty netop rû ze irokého okolí. Netop fii opou tûjí zimovi tû na jafie. Po ukonãení jarních pfieletû,bûhem nichï je tû mohou vystfiídat i nûkolik pfiechodn ch úkrytû, zakládají gravidní samice tzv. letní kolonie, v nichï rodí a vychovávají mláìata.tyto letní kolonie se u nás nejãastûji nacházejí na pûdách vût ích budov, zejména kostelû. Nûkteré lesní druhy tvofií kolonie ve stromov ch dutinách, pfiíp. i v ptaãích budkách. Poãetnost tûchto shlukû mûïe u nûkter ch druhû dosáhnout i nûkolika set jedincû. Dospûlí samci Ïijí v tomto období zpravidla samotáfisky. V ãervnu a v prûbûhu první poloviny ãervence samice rodí po jednom,vzácnûji po dvou mláìatech.ta se jiï na konci ãervence a bûhem srpna zcela osamostatàují. V této dobû se letní kolonie postupnû rozpadají a nastává období podzimních pfieletû. Pfiitom pohlavnû aktivní jedinci nav tûvují pfiechodné úkryty, kde se páfií. Poté následuje vyhledávání a postupné osídlování zimních úkrytû. Ivmimohibernaãním období upadají netop fii do spánkové letargie. Denní spánek v ak není zdaleka tak hlubok jako hibernace. Pfii osídlování zimních i letních úkrytû hraje v znamnou roli tzv.sociální tradice.zvífiata se po léta vracejí do stejn ch úkrytû. Mláìata pfied pfiíchodem zimy následují dospûlé jedince, spolu s nimi osídlují tradiãní úkryty a na jafie se pak vracejí do kolonie, v níï se narodila. Historie a metody v zkumu netop rû na Vsetínsku ÚdajÛ o v skytu netop rû v okrese Vsetín je ve srovnání napfi. s krasov mi oblastmi málo. Systematické sledování netop rû zapoãalo v 70. letech 20. století.v zkum netop rû se pfiitom omezil na jejich sledování v dostupn ch úkrytech bûhem letargického spánku - tj. v zimû v jeskyních a tolách, v létû na pûdách budov. Poãátek sledování netop rû na zimovi tích souvisí se speleologick m v zkumem pseudokrasov ch jeskyní. Dvû z tûchto jeskyní se nacházejí na severov chodním okraji okresu - jedná se o jeskyni Cyrilka na Pustevnách a âertovu díru na svahu âertova ml na. První z nich je nejdéle sledova- ád: Letouni (Chiroptera) Podfiád: Netop fii (Microchiroptera) Netop fii jsou podfiádem druhovû velmi poãetného fiádu letouni (Chiroptera, 925 druhû). S v jimkou Antarktidy zahrnuje jejich areál v echny ostatní kontinenty. Vyh bají se jen polárním a pou tním oblastem. Ze 759 druhû jich cca 30 Ïije v Evropû. Na území âeské republiky bylo prokazatelnû zji tûno 22 druhû, z toho v okrese Vsetín 18 druhû.v echny evropské druhy netop rû se Ïiví hmyzem, pfiípadnû jin mi drobn mi ãlenovci. Jsou dûleïit mi ãlánky potravních fietûzcû v ech suchozemsk ch ekosystémû. Jako bioregulátory poãetnosti hmyzu plní netop fii v noci stejnou ekologickou funkci jako hmyzoïraví ptáci ve dne. Roãní Ïivotní cyklus netop rû souvisí jednak se zmûnami v potravní nabídce, jednak se stfiídáním roãních období. V na ich zemûpisn ch ífikách upadají netop fii Krtek obecn (Talpa europaea) 251

3 n m zimovi tûm netop rû v okrese. Pravidelné sãítání netop rû zde zahájil Wagner se sv mi spolupracovníky z organizace ORCUS Bohumín jiï v roce 1976 (Rumler 1985,Wagner 1990). Wagner prozkoumal i dal í jeskynû v jiïní ãásti okresu. Sãítání netop rû na tûchto, ale i jin ch lokalitách provádí od roku 1994 BaroÀ se sv mi spolupracovníky (BaroÀ 1995, Kirchner a ehák 1995, BaroÀ a ehák 1997). První publikované údaje o letním v skytu netop rû na Vsetínsku pocházejí z roku 1973 z JavorníkÛ (Bejãek 1975a, b). K nejlépe prozkouman m oblastem v ak patfií okolí Vala ského Mezifiíãí. V zkum letních kolonií v této oblasti více neï dvû desetiletí provádí Ka par. Od roku 1971 navíc doplàuje faunistické údaje o nálezy kosterních zbytkû netop rû ve v vrïcích sov. Klasick zpûsob sãítání netop rû v zimních a letních úkrytech byl jiï od 70. let doplàován i údaji z odchytu do nárazov ch sítí. V okrese Vsetín byla tato metoda zprvu pouïívána jen Ka parem,od roku 1997 také ehákem a jeho spolupracovníky. DoplÀující informace o v skytu netop rû pfiiná ejí také nálezy uhynul ch netop rû a vizuální pozorování létajících jedincû. K poznávání netop rû podle siluety achování v letu je v ak zapotfiebí vût í zku enosti a je pouïitelné jen u vût ích druhû, vylétávajících jiï za soumraku. Akustická determinace na základû hlasit ch signálû sly iteln ch lidsk m uchem je spolehlivá jen u netop ra pestrého (Vespertilio murinus), a to na podzim nebo dokonce i v zimû. Netop fii v ak pouïívají k prostorové orientaci a k lovu ultrazvukové signály, které jsou pro lidské ucho nesly itelné (tzv. echolokace). Transformaci tûchto echolokaãních signálû do oblasti lidského vnímání umoï- Àují detektory ultrazvuku, tzv. bat-detektory.tyto detektory se od roku 1996 s úspûchem pouïívají i pfii prûzkumech na Vsetínsku. Ultrazvuková detekce pfiedstavuje metodu sledování létajících netop rû bez jejich ru ení.tato metoda umoïní zmapovat roz ífiení nûkter ch druhû netop rû na rozsáhlém území okresu. PoslouÏí k vyhledávání blízk ch letních úkrytû a k poznání v znamn ch lovi È netop rû. V zkumem netop rû v okrese Vsetín se v souãasnosti zab vají Zdenûk ehák a Ivo BaroÀ z Pfiírodovûdecké fakulty Masarykovy univerzity v Brnû, Tomá Ka par z Okresního vlastivûdného muzea Vsetín, Josef Wagner ze ZO âeské speleologické spoleãnosti - ORCUS v Bohumínû. Na zabezpeãení v zkumu se podílejí âeská spoleãnost pro ochranu netop rû, Agentura ochrany pfiírody a krajiny a ZO âsop ã. 76/06 Orchidea Vsetín. V skyt v zimním období Pfiehled druhû vyskytujících se v okrese Vsetín v zimním období (15. fiíjen aï 30. duben) je uveden v tabulce. Vedle nálezû na zimovi tích tam jsou zahrnuty i ojedinûlé nálezy netop ra pestrého (Vespertilio. murinus) v nadzemních místnostech budov (RoÏnov p. R., Vala ské Mezifiíãí) a optická i akustická pozorování téhoï druhu v letu (Vala ské Mezifiíãí). Z tabulky je zfiejmé, Ïe v zimním období bylo v okrese zji tûno zatím 8 druhû netop rû. S v jimkou netop ra pestrého byla u ostatních druhû prokázána hibernace. Koneãn poãet druhû v ak bude zfiejmû vy í, ponûvadï pfii pouïité metodû zimního sãítání nejsou rozli ovány dvojice velmi podobn ch druhû - netop r vousat (Myotis mystacinus) - netop r BrandtÛv (Myotis brandtii), netop r u at (Plecotus auritus) - netop r dlouhouch (Plecotus austriacus). Z jedenácti znám ch zimovi È je sedm jeskyní, tfii toly a jeden sklep. Nejv znamnûj ími zimovi ti jsou tfii pseudokrasové jeskynû na vrchu Kopce u Lideãka, jeskynû Cyrilka a tola Sintrová u Liptálu. Ve v ech v raznû dominuje kriticky ohroïen vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). V echna v znamná zimovi tû se nacházejí ve vy ích polohách nad 500 m n. m. Netop r velk (Myotis myotis) 252

4 Jeskynû Cyrilka a âertova díra, jejichï vchody leïí v nadmofiské v ce nad 1000 m, patfií spolu s KnûhyÀskou jeskyní v okrese Fr dek-místek k nejv e poloïen m zimovi tím v âeské republice. Zajímavostí je, Ïe i pfies intenzívní v zkum zimovi È nebyl dosud nalezen netop r ãern (Barbastellus barbastellus).tento druh patfií totiï na chladn ch zimovi tích k nejbûïnûj ím,a to i v blízkém Hranickém krasu nebo Odersk ch vr ích (Rumler 1985). V skyt v letním období V letním období (1. kvûten aï 14. fiíjen) bylo na území okresu Vsetín zji tûno 18 druhû netop rû (viz tabulka). Z toho u 8 druhû byly nalezeny letní kolonie - ty jsou dûkazem jejich reprodukce. BohuÏel, nûkteré kolonie na dan ch lokalitách v souãasnosti jiï neexistují. Celkem bylo zaregistrováno 19 kolonií. V echny se nacházely v pûdních prostorech nebo pod stfie ní krytinou lidsk ch stavení; 9 z nich bylo nalezeno na kostelích. Ve srovnání se zimovi ti leïí úkryty letních kolonií v niï í nadmofiské v ce ( m n. m.). Pouze kolonie netop ra severního (Eptesicus nilssonii) byly nalezeny ve v ce témûfi 600 m n. m. Letní kolonie se nacházejí v obcích leïících v údolích Beãvy a jejich pfiítokû. Nejroz ífienûj ím druhem, kter tvofií i nejpoãetnûj í kolonie, je netop r velk (Myotis myotis). Dal ím typick m druhem v oblasti, tvofiícím v ak men í kolonie, je vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). Na Moravû je celkem bûïn, ale v âechách je dnes vzácnûj í. Vzhledem k tomu, Ïe vût ina okresu je hornatá, je vysok poãet druhû netop rû v letním období pfiekvapiv. V létû se zde setkávají teplomilné druhy - vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) a netop r brvit (Myotis emarginatus), které jsou charakteristické pro níïiny jiïní Moravy, s druhem chladnomiln m - netop rem severním (Eptesicus nilssonii), kter naopak dává pfiednost horsk m polohám. V zkum letové aktivity ve vchodech jeskyní ukázal, Ïe netop fii vyuïívají jeskynû i mimo zimní období. Pfii odchytech do sítí provádûn ch v pozdním létû v nûkter ch jeskynních vchodech bylo zji tûno mnohdy v raznû bohat í druhové spektrum neï bûhem zimního spánku. Navíc, nûkteré druhy nav tûvující jeskynû v létû, nebyly v nich v zimû vûbec zaznamenány. Vysoká letová aktivita a druhová pestrost netop rû v horsk ch polohách, a to i v nadmofisk ch v kách nad 1000 m svûdãí o tom, Ïe i horské ekosystémy s ménû pfiízniv mi klimatick mi podmínkami poskytují tûmto ÏivoãichÛm dostateãnû bohatou potravní nabídku. Podobné hrozivé následky mûïe mít i destrukce lovi È netop rû, napfi. odlesàování, nevhodné meliorace aj., které vedou k úbytku potravních zdrojû. Nejvût ím skryt m nebezpeãím je uïívání pesticidû pfii o etfiování polních a lesních kultur, které zpûsobují intoxikaci hmyzí potravy. Akumulace kodlivin ve tkáních vede ke sníïení plodnosti samic, ale mûïe zpûsobit i smrt pfiímou otravou. I kdyï jsou moïnosti ochrany omezené, mohou nûkterá opatfiení ohroïení netop rû minimalizovat. Jako nejúãinnûj í pfii ochranû zimovi È se jeví uzávûry vchodû do podzemí mfiíïemi, které znemoïní náv tûvy nepovolan ch osob a souãasnû neomezí prûlety netop rû. Uzávûry v podobû mfiíïí jiï byly instalovány do vchodû nûkter ch jeskyní. Podmínkou je samozfiejmû zachování stál ch mikroklimatick ch podmínek na zimovi ti. Úkryty letních kolonií na pûdách a ve stfiechách je nutno chránit právû v dobû, kdy se zde vyskytují netop fii - tj. v kvûtnu aï srpnu.v tomto období je nutno zamezit náv tûvám.ve spolupráci s majiteli objektû je nutno pfiesunout nezbytné opravy stfiech a pûdních prostorû vãetnû impregnace trámû fungicidními a jin mi toxick mi pfiípravky do období, kdy zde netop fii nejsou tj. v záfií aï dubnu. Po opravách je nutno zachovat vletové otvory pro netop ry.velice populární metodou ochrany netop rû v západních zemích je vyvû ování speciálních netop fiích budek. Lze ji vyuïít zejména v nûkter ch lesních porostech s absencí vhodn ch stromov ch dutin. Informace o netop rech a jejich ochranû poskytuje âeská spoleãnost pro ochranu netop rû (âeson), vydávající informaãní bulletin. S pfiispûním âeson vy la i broïurka Netop fii (Vla in, Málková 1995). Odborná pracovi tû vûnující se v zkumu netop rû lze nalézt na katedrách zoologie pfiírodovûdeck ch fakult UK v Praze a MU v Brnû, a na Ústavu biologie obratlovcû Akademie vûd âeské republiky v Brnû. Problematikou ochrany netop rû se zab vají nûkterá pracovi tû Agentury ochrany pfiírody a krajiny. Ochrana netop rû Okres Vsetín se fiadí k územím s pomûrnû bohatou faunou netop rû. ProtoÏe fiada druhû patfií podle vyhlá ky ã. 395/1992 Sb. k druhûm zvlá tû chránûn m, je nutno vûnovat vysokou pozornost jejich druhové a územní ochranû. Územní ochrana spoãívá v ochranû letních a zimních úkrytû aochranû lovi È.Na zimovi tích s vysokou koncentrací netop rû se shromaïìují netop fii z pomûrnû rozsáhl ch oblastí. Pfiezimující zvífiata jsou zde ohroïována zejména rozdûláváním ohàû, pfiím m ru ením, zmûnou mikroklimatu apod., které mohou vést aï k opu tûní zimovi tû a tím i k zániku mnohdy znaãn ch ãástí populací Ïijících na rozsáhlém území. Obdobn efekt mohou mít i ru ivé vlivy v letních koloniích netop rû, a to zvlá tû v období porodû a laktace. Samice po opakovaném ru ení mohou opustit úkryt a mláìata v té dobû je tû neschopná letu jsou odkázána k smrti hladem.vzhledem k tomu, Ïe samice rodí obvykle jen jedno mládû, a to ne je tû kaïd rok, mûïe zánik letní kolonie vést ke znaãnému a dlouhodobému poklesu poãetnosti populace pfiíslu ného druhu. Vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) pfii vletu do jeskynû Velryba v NPR Pulãín - Hradisko 253

5 Pfiehled druhû netop rû zji tûn ch na území okresu Vsetín Vysvûtlivky: L - poãet lokalit, Nmax - maximální poãet jedincû na jedné lokalitû bûhem jedné akce, LK - poãet letních kolonií, S - sledování v úkrytech, O - odchyt do sítí, D - ultrazvuková detekce,v - v vrïky sov, K - nálezy kadaverû, N - nálezy mimo úkryt, P - vizuální nebo akustické sledování The list of bat species recorded in the area of the Vsetín district Legend: L - number of localities, Nmax - maximum number of bats at one locality per check, LK - number of nursery colonies, S - census in shelters, O - netting, D - bat-detectoring,v - owl pellets, K - findings of cadavers or mummies, N - findings outside a shelter, P - visual or acoustic observation Druh Zimní v skyt Letní v skyt Winter records Summer records L Nmax metoda L Nmax LK metoda Vrápenec mal 9 56 S S,O,P,D (Rhinolophus hipposideros) Netop r vousat S,O (Myotis mystacinus) Netop r BrandtÛv O (Myotis brandtii) Netop r vousat / BrandtÛv 5 7 S D (Myotis mystacinus/brandtii) Netop r brvit 3 2 S S, O,V (Myotis emarginatus) Netop r fiasnat O,V,K (Myotis nattereri) Netop r velkouch 2 1 S O,N,K (Myotis bechsteinii) Netop r velk S S, O,V (Myotis myotis) Netop r vodní 3 2 S O,D,K,P,V (Myotis daubentonii) Netop r pestr 2 4 P,N P,N (Vespertilio murinus) Netop r severní S,D (Eptesicus nilssonii) Netop r veãerní S, O, D, P,V (Eptesicus serotinus) Netop r rezav P,D (Nyctalus noctula) Netop r stromov D (Nyctalus leisleri) Netop r hvízdav /nejmen í S,V,D (Pipistrellus pipistrellus/pygmaeus) Netop r parkov V (Pipistrellus nathusii) Netop r ãern S,K (Barbastella barbastellus) Netop r u at S,O,N (Plecotus auritus) Netop r dlouhouch S (Plecotus austriacus) Netop r u at /dlouhouch 6 9 S S (Plecotus auritus/austriacus) 254

6 ád: Hlodavci (Rodentia) Celkovou poãetností a poãtem druhû jsou dominantním fiádem savcû. Jsou pfieváïnû b loïravci a mají pfiemûnûn jedin pár fiezákû v neustále dorûstající hlodáky se sklovinou pouze na pfiední ãásti zubu. V okrese Ïijí zástupci ãeledí veverkovití (1 druh), plchovití (3 druhy), kfieãkovití (1 druh), hrabo ovití (6 druhû), my ovití (6 druhû) a my ivkovití (1 druh). Veverka obecná (Sciurus vulgaris), O, je men í hlodavec, velmi dobfie pfiizpûsoben Ïivotu na stromech. Tmavûji (ãernohnûdû) zbarvení jedinci se vyskytují ãastûji v horsk ch oblastech, zatímco rezavá forma je charakteristická pro niï í polohy. Vyskytuje se v lesnat ch krajinách. Vzácnû ji mûïeme vidût i v mûstsk ch parcích. Její stavy kolísají, ale celkov trend je klesající a veverek ub vá. Setkáme se s ní na vût inû území okresu.chybí v ak v lesích ve vrcholov ch ãástech Radho Èské hornatiny, Vsetínsk ch vrchû ajavorníkû. Kfieãek polní (Cricetus cricetus), O, je typick m druhem kulturní stepi. V 70. letech byl v skyt kfieãka polního uvádûn z mnoha míst v západní ãásti okresu Vsetín, napfi. z okolí Kelãe, Babic, Chorynû, Jasenice u Le né, Jufiinky uvala ského Mezifiíãí,Veselé a Za ové, dokonce i od RoÏnova p. R. (viz Vohralík a Andûra 1976). Tyto údaje ov em byly získány pomocí dotazníkû mezi pracovníky lesních závodû. V skyt byl jednoznaãnû prokázán aï koncem 90. let, vïdy se jednalo o nálezy kostí ve v vrïcích pu tíka obecného. V roce 1998 byl zji tûn v okolí Vysoké u Le né, v roce 1999 u Zubfií a v roce 2000 v Buãí u Perné na Le ensku. Je velmi pravdûpodobné, Ïe drobné populace kfieãka pfieïívají i na dal ích vhodn ch místech, v teplej ích ãástech okresu a je nutné provést podrobnûj í prûzkum. Norník rud (Clethrionomys glareolus) je hojn m lesním druhem drobného hlodavce. Vyskytuje se prakticky v ude v lesích, zejména v listnat ch a smí en ch, s bohat m podrostem a rozkládajícími se kmeny stromû. V lesních kulturách je ãlovûkem povaïován za v znamného hospodáfiského kûdce, ponûvadï ohryzává vysazené stromky nebo semenáãky lesních dfievin. Lze se s ním setkat také v remízcích, kfiovinách a parcích od nejniï ích poloh aï po nejvy í horské vrcholy. Hryzec vodní (Arvicola terrestris) je roz ífien na celém území okresu mimo nejvy í vrcholy. Vyskytuje se na bfiezích stojat ch i pomalu tekoucích vod. Pro svûj skryt zpûsob Ïivota ãasto uniká pozornosti. Byl zji tûn u obcí Chorynû, Le ná (napfi. Jasenice), Vala ské Mezifiíãí (napfi. Bynina), Kelã, Za ová, Zubfií, RoÏnov p. R., Dolní Beãva, Bystfiiãka,Vsetín a na mnoha jin ch místech. Ondatra (Ondatra zibethicus) je nejvût í hrabo Ïijící u nás, pûvodem ze Severní Ameriky. V ãesk ch zemích bylo zaãátkem 20. století vypu tûno nûkolik párû u Dobfií e a bûhem nûkolika desítek let se druh roz ífiil i do okolních státû. V souãasnosti je ondatra bûïná na vût inû území Evropy. Vyskytuje se v okolí vodních tokû a stojat ch vod, od nejniï ích do podhorsk ch poloh (cca 700 m n. m). Ondatra je známa z mnoha míst okresu a donedávna byla celkem bûïn m zjevem. V 90. letech ov em stavy tohoto druhu z neznám ch pfiíãin znaãnû poklesly. Hrabo polní (Microtus arvalis) je nejhojnûj ím hlodavcem u nás. Jde o typick druh otevfiené krajiny a kulturní stepi, v období pfiemnoïení se vyskytuje i v lesích. Odlesnûn mi enklávami se dostává aï do nejvy - ích poloh okresu. V cyklech 3 aï 5 let dochází k jeho pfiemnoïení (gradacím) a pak ohroïuje úrodu na polích. V okrese Vsetín dochází k tûmto jevûm pouze v jimeãnû. K jeho roz ífiení a zvy ování poãetnosti pfiispûlo odvodàování pozemkû, protoïe je citliv na vysokou hladinu podzemní vody a pravidelné záplavy.v nejvy ích polohách byl odchycen i na imisních holinách âertova ml na ve v ce cca 1050 m n. m. Hrabo mokfiadní (Microtus agrestis) je v okrese Vsetín roz ífien ostrûvkovitû. Hrabo mokfiadní ob vá podmáãené a chladnûj í lokality u vod, od nejniï ích po nejvy í polohy.v údolních nivách tokû je pfiíãinou jeho nízké poãetnosti také velkoplo né odvodàování. V lesích ve vrcholové ãásti Radho Èské hornatiny (mezi Radho tûm a âertov m ml nem) je jeho v skyt jiï souvisl, coï je zfiejmû zpûsobeno dostatkem sráïek. Typick m prostfiedím v skytu v tûchto polohách jsou pfiírodní smrãiny. Jeho v skyt je znám také na zachoval ch stanovi tích v údolní nivû spojené Beãvy (Chorynû, Le ná, Jufiinka), v okolí mokfiadû a rybníkû u Za ové a Zubfií, stejnû jako v podhorsk ch oblastech (napfi. u Velk ch Karlovic). Hrabo ík podzemní (Microtus subterraneus) je nejmen í druh z na ich hrabo Û. Osídluje stinná a vlhká místa u potokû, bukové i luïní lesy, ale setkáme se s ním i na holinách a rumi tích. Vyskytuje se ostrûvkovitû. Jde o druh s malou rozmnoïovací schopností, úzce vázan na zachovalé ekosystémy a mûïeme jej povaïovat také za jednoho z indikátorû kvality prostfiedí. Byl zji tûn jak v nivû spojené Beãvy, tak ve stfiedních a vy ích polohách. My ka drobná (Micromys minutus) je nejmen ím evropsk m hlodavcem. Osídluje pfiedev ím stinná a podmáãená místa v hustû zarostl ch bfiezích vodních tokû, v mokfiadech a na podmáãen ch loukách, v niï ích a stfiedních polohách do cca 800 m n. m. Do sklapovacích pastí se odchytává vzácnû. Vût ina údajû o jejím v skytu je proto známa z rozborû v vrïkû sov. Hlavní a souvislej í oblasti v skytu leïí v nivû spojené Beãvy (Chorynû, Bynina, Le ná) a men í v nivû RoÏnovské Beãvy (Za ová, Zubfií). Vyskytuje se v ak na dal ích vhodn ch stanovi tích ve stfiedních polohách, napfi. na Vartovnû u Seninky, na Santovû u Malé Bystfiice a jinde. My ice temnopásá (Apodemus agrarius) je zajímavá tím, Ïe v oblasti severní Moravy a Slezska leïí jiïní okraj areálu jejího roz ífiení. Pfii pfiemnoïení se areál druhu posunuje jiïnûji. Je to savec otevfiené krajiny ob vající zde pfiedev ím bfiehy vodních tokû s hustou vegetací i mokfiady, také v ak pole, meze a drobné lesíky v polích. V prûbûhu roku se stûhuje mezi jednotliv mi biotopy. Vyskytuje se napfi. v povodí RoÏnovské Beãvy a Juhynû, podél Vsetínské Beãvy vystupuje aï po Vsetín. Je známa také z nejvy ích poloh Vsetínsk ch vrchû (Vsack Cáb);v roce 1998 byla zji - tûna pod vrcholem âertova ml na a v roce 1999 také na Knûhyni. My ice lesní (Apodemus flavicollis) 255

7 My ice lesní (Apodemus flavicollis) je bûïn druh vázan pfiedev ím na chladná a stinná stanovi tû v lesích, vyskytuje se v okrese od nejniï ích poloh aï po vrcholy hor.ve vût ím mnoïství b vá zji tûna zejména v semenn ch letech smrku nebo buku. Je nejvût í z na ich my ic, mladé exempláfie v ak mûïe i zku en zoolog zamûnit s my icí kfiovinnou. My ice kfiovinná (Apodemus sylvaticus) je na rozdíl od my ice lesní vázána na su í a otevfiená stanovi tû, okraje lesû a kfiovinaté biotopy. Odlesnûn mi enklávami proniká aï do nejvy ích poloh, napfi. Radho Èské hornatiny. S ohledem na velkou lesnatost vsetínského okresu je zde vzácnûj í neï vjin ch oblastech. âastûji je moïné se s ní setkat v niï ích polohách, zatímco v územích otevfiené krajiny obklopené rozsáhl mi lesními komplexy je velmi vzácná (napfi. ve Zdûchovû). My domácí (Mus musculus) je pûvodnû druh ze stepí a polopou tí jiïních oblastí Asie a Evropy, kter byl ãlovûkem roz ífien do v ech oblastí svûta. Vyskytuje se na celém území okresu s v jimkou souvisl ch lesních komplexû. Koncentruje se v okolí lidsk ch sídel, v teplém období roku se populace stûhují do volné pfiírody a pfieïívají na polích, úhorech a v jin ch prostfiedích. Potkan (Rattus norvegicus) je úzce vázan na lidská sídla. âasto je mylnû povaïován za krysu, od níï se v ak li í vzhledem (krat í u i, svûtlej í hnûdé zbarvení, krat í a u kofiene silnûj í ocas) i zpûsobem Ïivota. PÛvodní oblastí v skytu druhu jsou baïiny v chodní Asie, odkud se lodní dopravou dostal do celého svûta. Na mnoha místech také vytlaãil krysu, pfiedev ím ve vnitrozemsk ch oblastech. Ve stfiední Evropû je znám poãetnûj í v skyt od 18. století. Patfií k velmi roz ífien m druhûm i ve vsetínském okrese, kde ob vá pfiedev ím kanalizace, sklepy ãinïovních domû, skladi tû, skládky a smeti tû. V letním období jej mûïeme spatfiit i na bfiezích tekoucích a stojat ch vod. Nejãastûji se s ním setkáme ve vût ích sídlech, zejména ve Vsetínû, Vala ském Mezifiíãí a RoÏnovû, a v okolí skládek odpadû. Krysa (Rattus rattus) je blízce pfiíbuzná potkana. V souãasnosti se souvisleji vyskytuje v âeské republice pouze v západních a severních âechách. V roce 1983 v ak byla nedaleko hranice okresu Vsetín u âeladné, v okrese Fr dek - Místek zji tûna celá rodina krysy v dfievûné novostavbû. Pfiedpokládáme, Ïe lokální populace druhu mohly pfieïít i na Vala sku, v odlehlej ích místech ve star ch dfievûn ch obydlích. Krysa je pûvodnû stromov a suchomiln druh, ob vá na rozdíl od potkana pûdní prostory budov. Plch velk (Glis glis), O, byl v okrese zji tûn pouze dvakrát. V roce 1988 byl odchycen jeden exempláfi v Javorníkách pod Makytou uvala ské Senice,v roce 2001 byly kosterní zbytky nalezeny ve v vrïcích pu tíka obecného na Kamenné u Dolní Beãvy. Je moïné, Ïe druh uniká pozornosti.v literatufie se uvádí jeho pfiednostní vazba na listnaté háje a lesy. Pl ík lískov (Muscardinus avellanarius) je roz ífien v celém okrese. Ob vá jehliãnaté i listnaté lesy, bfiehy vodních tokû a paseky v údolních nivách fiek (Le ná, Chorynû, Bynina), stfiední polohy (Kelã, Kladeruby, Malá Lhota, Perná, RoÏnov p. R., Seninka) i nejvy í vrcholy okresu (Taneãnice, âertûv ml n, Knûhynû, Vsack Cáb aj.). Není vzácností ani v lidsk ch sídlech. Plch lesní (Dryomys nitedula), O, je lesní druh, vyskytující se ve stfiedních (Kladeruby, Malá Lhota, RoÏnov p. R., Vala ská Bystfiice, Za ová, Zdûchov aj.) a vy ích polohách okresu (Vsack Cáb, âertûv ml n a jinde). Druh je podobnû jako plch velk prakticky neuloviteln do bûïn ch sklapovacích pastí, a proto zfiejmû také uniká pozornosti. Jeho v skyt b vá zji tûn spí e náhodnû, nûkteré údaje byly získány také na základû rozborû v vrïkû sov. My ivka horská (Sicista betulina), SO, je pfiíbuzná tropick m tarbíkûm. Historie objevu my ivky v Beskydech není dlouhá. První zji tûní se datuje aï zaãátkem 70. let, postupnû byla nalezena na vût inû vrcholû Radho Èské hornatiny (Radho È, âertûv ml n, Knûhynû, Smrk aj.), kde je její v skyt souvislej í, a to jak ve zbytcích pûvodních lesû, tak i na odlesnûn ch místech. PrÛzkumy pomocí dlouhodobû exponovan ch padacích pastí prokázaly pfiítomnost my ivky i v inverzních údolích Radho Èské hornatiny a JavorníkÛ (Prostfiední Beãva - údolí Knûhynû, Velké Karlovice - PodÈaté, KubáÀ, Stanovnice - Skaliãí, K chová - pod Papajsk m sedlem). Druh byl v poslední dobû zji tûn i na Vsackém Cábu, kde se jeho pfiítomnost podafiilo prokázat na základû rozborû v vrïkû pu tíka. My ivka horská má boreoalpinní typ roz ífiení (patfií k tzv. glaciálním reliktûm), její v skyt byl v celém okrese v dobû nejchladnûj ího klimatu ãtvrtohor souvisl. Po jeho oteplení zûstal druh v chladn ch polohách na vrcholech hor a v inverzních údolích, odkud se pravdûpodobnû ífií na pfiíhodná vlhká místa zarostlá bujnou vegetací. My ivka má malou rozmnoïovací schopnost, samice mívá jednou roãnû 2 aï 3 mláìata. Druh je v znamn m bioindikátorem kvality stanovi tû. ád: Zajíci (Lagomorpha) Tato skupina byla dfiíve fiazena mezi hlodavce. Pozdûji v ak bylo zji tûno, Ïe se jedná pouze o zdánlivou pfiíbuznost ovlivnûnou pfiizpûsobením se stejn m podmínkám prostfiedí. Oproti hlodavcûm mají zajíci navíc v horní ãelisti patrn dal í pár men ích fiezákû, mohou pohybovat ãelistí i v pfiíãném smûru. Skuteãnou pfiíbuznost jeví k sudokopytníkûm. V okrese je fiád zastoupen jednou ãeledí zajícovití, kterou reprezentují dva druhy. Zajíc polní (Lepus europaeus) se vyskytuje prakticky na celém území okresu. Nejãastûj í je v údolních nivách Beãvy a ve stfiedních polohách v otevfiené krajinû, ale i v obcích a mûstech.je moïné se s ním setkat i v horsk ch lesích na nejvy ích místech okresu (Radho È, âertûv ml n). V posledních desetiletích v souvislosti s intenzifikací zemûdûlství a vysokou chemizací jeho stavy silnû poklesly. Napfi. v 60 a 70. letech dosahovaly roãní úlovky aï 6 tisíc kusû, v 80. letech klesly na 1-2 tisíce kusû, v 90. letech na 900 aï 1400 kusû. Od poloviny 90. let je ov em zaznamenán rapidní pokles v skytu, pravdûpodobnou pfiíãinou mimo jiné faktory je i omezenûj í potravní nabídka a zv - en civilizaãní tlak. Loveno je v tomto období maximálnû okolo 600 ks zajíce roãnû. Králík (Oryctolagus cuniculus) je pûvodem z Pyrenejského poloostrova, odkud byl postupnû vysazen na rûzná místa Evropy, zpoãátku formou polodivokého chovu u klá terû. K vût ímu roz ífiení do lo na pfielomu 18. a 19. století, v 50. letech 20. století dosáhly jeho stavy nejvût ích hodnot.v roce 1955 se objevila první vlna myxomatózy (infikovaná zde zámûrnû z Austrálie), která zlikvidovala vût inu populace. Od té doby dochází k vût ím ãi men ím epidemiím,takïe stavy druhu jsou asi na desetinû poãtû v letech padesát ch. V okrese se vyskytuje do stfiedních poloh ( m n. m.). Byl zji tûn ve Vsetínû (Poschla), v Pozdûchovû, Prlovû, Brankách, Jarcové, na Jufiince, ve Vala ském Mezifiíãí (Krásno, Krhová, BrÀov), Podolí a na dal ích místech. PovodeÀ v roce 1997 zpûsobila rapidní úbytek,pfiedev ím v údolní nivû podél Beãvy a Juhynû. ád: elmy (Carnivora) elmy jsou vût inou masoïravci. Jsou vybaveny znaãnou pohyblivostí a také dokonal mi smysly. Mají úpln chrup dobfie rozli en na jednotlivé typy zubû, z nich piãáky jsou 256