svta slovanského NloTanT. V PRAZE. ^oiiiiiedé Svazek první: s hledišt politicko-národniho. Matice lidu íslo 1. Tiskem! knhtiskárny dra Edvarda Grégra.

Transkript

1

2

3

4

5 svta slovanského s hledišt politicko-národniho. Sepsal prof. Fr. B. K. ^oiiiiiedé Svazek první: NloTanT. Matice lidu íslo 1. V PRAZE. Tiskem! knhtiskárny dra Edvarda Grégra. ise9.

6 Hz tj M 'i:j :.> d.1

7 Pedmluva. Neustálenost politických pomrv zejména v Rakousku jest hlavní píinou, že toto dílo podává se laskavému tenástvu pouze z polovice. Statistická data vybrána jsou schváln v tom spsob, že radji vzal se za základ menší poet Slovanv a vtší jejich sousedv, aby politické úvahy se staly tím jistjšími. To dotýká se zde proto, aby se pedešlo všem kivým o tch vcech úsudkm. Fr. B. K. K svazku druhému, který bude mluviti o Slovanech samých, a který v\jde na rok píští, bude piložena Národopisná mapa Slovanstva." Tato mapa, rozmru velikého, velmi správná a dkladná práce p. prof. J o s. Erbena, již jest hotova a pracuje se na vydání jejím velmi skvlém, barvotiskem. Vydavatelstvo.

8

9 Sousedé Slovanv.

10

11 '. 1. Hlavni národové evropští a sídla jejich. Hlavní národové evropští jsou : Romani, Germani a Slované, jejichžto jazykové mezi sebou jsou píbuzní. Románské plém rozhostilo se na západu a na jihu našeho dílu svta celkem totiž v poželmaných krajinách, které kdysi patily k svétovénui panství císav ímských; germánské plém zaujalo sever i sted Evropy majíc za své sousedy národy slovanské, jejichžto hlavní sídlo nalézá se ve východní ásti našeho dílu svta. Obyvatelstva románského poítá se úhrnem na 93, duší, germánského (v Evrop) 77, , slovanského 80, Slované. Tak mohutný a veliký národ, jako jest národ slovanský, nemohl zstat nerozdroben na více vtví, zvlášt když jednotlivé ásti jeho z pvodní vlasti (nynjší Rusi) vzdálily se a pesthovaly se do jiných zemí. Tak se stalo, že bhem asu Slované rozvtvili se na nkolik národv lišících se od sebe nejen historickým vývojem zvláštním, nýbrž i jazykem. Rozdíly ovšem mezi jednotlivými národy slovanskými a mezi jejich jazyky zvlášt nejsou tak veliké, a Germanv. jako na p. u Romanv

12 : Slované díí se vbec na ti veliké skupeniny na západní, východní a jižní. Západní Slované jsou: 1. Poláci v Rusku, Rakousku a Prusku, kteížto státové rozdlili se ku konci pedešlého století o bývalé království polské. Polákíiv poítá se na^ 9 niilionv. 2. C ech o Slované v echách, na Morav, ve Slezsku a na Slovensku v Uhrách; jest jich 7, duší. 3. Lužiané neb iužití Srbové v království saském a pruském; ti V nynjším Nmecku žili do XIY. století tolikéž polabští Slované, nejbližší pokrevenci Polákv, od ústí eky Sály až k baltickému moi, v zemích nyní pruských a v Meklenburku. Yyh}- nuli úpln následkem nmeckého násilí. K východním Slovanm patí Rusové. Bydlit krom Ruska v Halii, v severních Uhrách, a dlí se na Velkorusy v ásti severovýchodní, na Malorusy v ásti jižní a Blorusy v ásti západní státu ruského. Velkorusv poítá se na 35, , Malorusv 13, a Blorusv 2, ; celkem tedy 51, K jižním Slovanm náležejí 1. Bulhai, 2. Srbové a Ch o rva té a 3. SÍo vnci. Bulhai bydlí vtší ástkou svou v Turecku, totiž v Bulharsku, v Thrákii a Makedonii, z ásti též v Rumunsku a Bessarabii ruské. Poítá se jich 5 6 milionv. Slovenci žijí v Korutanech, v Styrsku, v Krajin, v Istrii, v Gorici, ve videmském kraji benátském a v jihozápadních Uhrách; jest jich 1, , Chorvaté i Srbové obývají trojjedno království (Chorvatsko, Slavonii a Dalmatsko), ást Istrie, ernou Horu, Hercegovinu, Bosnu, Staré Srbsko (turecké), knížectví Srbské, Vojenskou Hranici a

13 9 ást jihovýchodních Uher, která se zve Banátem i Srbskou Vojvodmou. Chorvaté i Srbové iní nyní již jen jednu národnost dhce se celkem tím, že Chorvaté písma latinského a církve katolické se drží, kdežto Srbové užívají abecedy cyrillské a jsou víry pravoslavné. Pospolu jest jich 0, K národní jednot my Slované jsme nepišli, ímž, jak zdá se nám, hlavné jsou vinni Madai, Peenegové, Plavci (Kumani) a Mongolové ; kteížto vetevše se do slovanského svta rozpoltili jej i uinili spojení mezi jeho severními a jižními vtvemi naprosto nemožným. Ponvadž následkem toho život jednotlivých plemen slovanských rozvíjel se ve zvláštních spsobech, vypstovalo se tolikéž více spisovných jazykv, z nichž ruský, polský, eský i srbsko-chorvatský mají nejbohatší literatury. Písenmictví lužických Srbv, Slovencv, halicko-ruských Malorusv, Bulharv a nedávno i Slovákv menší jsou váhy i slouží hlavn místním potebám. V politickém ohlede Slované jsou mén šastni nežli Piomani i Germani. Mají ovšem dva samostatné státy: jednoho obra-velikána a jednoho trpaslíka, íši ruskou a malý státeek ernohorský, avšak veliký díl jich podroben jest národm sousedním a cizím, kteí své panství^provozují podnes s nekesanskou bezohledností. ást zajisté Slovanv obývá v pruském (nepatrná hrstka v Sasku), ást v rakouském a tureckém stát. Ze Slovanv tureckých jsou Srbové v knížectví srbském ve vnitítiích záležitostech zcela neodvisli uznávajíce nad sebou pouze vrchní vlády tureckého sultána; dávají mu jistý poplatek roní. Vládne jim zvláštní domácí kníže.

14 10 :. 3. Národové románští. K iiioluitnénm, bujnému a na mnoze vysoce vzdlanému plemenu románskému náleží: 1. Portugalci a S panelové na požehnaném poloostrov pyrenejském, 2. Francouzové, 3. I talián i, 4. Rumuni ili Valachové a 4. ekové. Poet Portugalcv a Spanluv páí se na 19, ; Francouzv na 38, : Italiánv na 25, ; Rumunv na 8, a konené Rekv na 3, duší. Nejmohutnjším národem románským jsou bez odporu Francouzové, kteí již po drahné století nejen románským souplemeníkm vévodí, nýbrž i jinak na rozešení nejdležitjších otázek evropských tém nejrozhodnjší mají vliv. Proto také jazyk francouzský stal se jazykem svtovým, užívá se ho hlavn v mezinárodním obcování co jazyka diplomatického. Francouzský národ získal si nesmrtelných zásluh pi veškeré Evrop vbec a pi ostatních národech románských zvlášt. V prvním ohlede Francouzové stojí v ele evropského pokroku, nebo tém veškery pevraty v spoleenském, národním i politickém svt, jichž Evropa za našich asv k svému nesmírnému užitku byla se dodlala, vypstovány jsou ve Francii. Francouzm písluší mezi jiným také veliká zásluha, že práv za našich asv Evropa zaíná poádat se politicky zcela jinak nežli bývalo jindy bée se totiž hlavní zetel v politickém svt k národnostem a mén k prospchm jednotlivých rodin panovnických. Smr tento posloužil již kmenm románským i nmeckým ; nadjeme se, že prodlením asu vzejde odtud i nám Slovanm konený prospch a užitek.

15 11 : Francouzm mají Italiáni dkovati své politické sjednocení a vedle nich i Rumuni. Národ italiánský zajisté stal se bhem asu híkou sousedv svých, kteí dílem byli sob podmanili ásti Itálie, dílem Italiánm vnutili cize panovnické rodiny, takže jeden a týž národ v politickém ohlede byl rozdroben. Jeden kus Itálie Lombardsko a Benátsko, osvojilo si Rakousko; v ostatní zemi panoval král sardinský vedle vévody parmského, modenského, velkého vévody toskánského, krále neapolského a vedle papeže, který také ml svou državu (stát). Národ italiánský bolestn cítil tuto svou politickou rozervanost i po všechny asy domáhal se národní i politické jednoty nešete žádných obtí ani na penzích ani na krvi; avšak marné byly jeho pokusy. Až nynjší císa francouzský Napoleon III. ujal se Italiánv maje v té vci patrný úmysl, aby národové románští pod vdcovstvím Francouzska k sob blíže pilnuli a vzájemn prospchy své hájili i bránili. Proto roku 1859 vypovdl Rakousku válku i odal mu Lombardsko, naež v nejblíže píštích letech celá Itálie, až na nepatrnou ástku, která zstala papeži co panovníkovi svtskému, sjednotila se pod žezlem bývalého krále sardinského, jenž nyní zve se králem italiánským. Tmitéž úmysly veden vymohl Napoleon III., že smli a mohli sjednotit se v knížectvích podunajských Rumunové, kteí stojíce pod dvma hospodáry, vmultansku a ve Valašsku tolikéž dlouho a marn pracovali k svému sjednocení. Psobením nynjšího císae francouzského spojena jsou ob knížectví v jeden stát Rumunie který od r spoleného má knížete, stojícího ovšem ješt pod svrchovaností porty turecké; ale ta svrchovanost je velmi slabá i pomine zajisté již v ase nejblíže píštím.

16 Romani co sousedé Slovanv. Abychom si nakreslili co možná nejpravdivjší obraz slovanského svta s hledišt politického, jest nám pedevším zetel míti k tm národm evropským, které se Slovany sousedíce dílem nad nimi panují a dílem jinak veliký mají vliv na jejich nynjší stav. Poátek budiž uinn s národy románskými. Sousedit pak se Slovany románští národové: 1. I taliáni, 2. Eumuni i Valaši a 3. Rekové. a) Italiáni. V rakouském mocnáství jich bydlí v celku duší. Stýkají se pak se Slovany v mstech i na pobeží a) Gorice, Trsta i Istrie, tolikéž b) v mstech (dalmatinských). V Gorici, Trst i v Istrii žije jich mezi obyvateli asi duší; v Dalmácii páí se jich na (veškerého obyvatelstva ). Míchají se s vtvemi kmene slovenského i chorvatského na ten spsob, že se stýkají v Gorici, Trst i v Istrii se Slovenci a Chorvaty, v Dalmácii pak výhradn s Chorvaty jsouce tu i tam pes svou rozhodnou menšinu (hlavn v Dalmácii) národem panujícím, když italiánský jazyk nejen ve školách i v úadech skoro výhradnou má platnost, nýbrž i jinak ve veejném a soukromém život pes míru se ozývá. Italiánské obyvatelstvo na východním pobeží moe jaderského jest tak staré, jako jsou románští národové vbec. Nemá se tomu ovšem tak rozumti, jako by snad nynjší Italiáni na pobeží eckém mohli vyvoditi svj rod od nkdejších í- manv, ale to jest pedce dokázanou pravdou, že obyvatelstvo blahoplodné Itálie od nepamtných

17 13 asv usazovalo se na bezích isterských, chorvatských a dalmatinských, ba že Itálie vždycky pihlížela k tomu, aby do svých rukou dostala východní pomoí jaderské. Sluší na zeteli míti, že Itálie na té stran, která leží naproti Istrii, Chorvatsku i Dalmácii, nemá žádného dobrého pístavu, kdežto naopak východní behy moe jaderského oplývají hojností pekrásných, hlubokých i bezpených pístavv, takže Itálie v obchodním i vojenském ohlede ani nemže obejíti se bez slovanského pímoí nyní rakouského. To byla hlavní píina již ve starém veku a nemén i ve stedním a v novém, že Itálie domáhala se východního pobeží jaderského. Moc zajisté republiky benátské nikdy nebyla by se pozdvihla na stupe tak vysoký, ba nebyla by ani tak dlouho na nm se udržela, kdyby Benátané záhy nebyli si podmanili pobeží istrianské a chorvatskodalmatinské. V tom tedy ohlede jižným Slovanm, Slovencm i Chorvatm, v eených zemích živel italiánský jest velmi nebezpený. Pece sluší vyznati, že Slované nemají tak erných upomínek proti Italiánm jako proti jiným sousedm. Italiáni zajisté slovanskému obyvatelstvu nikdy nevyezávali jazyky, nikdy sveepým spsobem nevyhánli je z obcí, nikdy je pro jazyk i národnost neoslepovali, ba mže se íci, že ani jinak dosti škodlivé panství benátské nezasadilo slovanskému živlu v tch stranách tolik zhoubných ran, jako slepý rozum vídenských státníkv od toho asu, co ty zem dostaly se Kakousku v trvalý podíl (1797 a 1813). Nyní, kde Itálie až na skrovné zbytky se sjednotila, vymáhá toho nejen prospch Rakouska nýbrž i poteba jižního Slovanstva, aby východní

18 14 pobeží jaderské proti píští výbojné politice italiánské bylo co nejvydatnji ochránno. Itálie již nyní usiluje o to, aby na eeném pomoí vci kjeho prospchu se zaídily. Proto se podporuje všemi prostedky z Itálie živel tamjší, zejména v Rce a na Dalmácii. Itálii bží o to, aby veškeré pímoí aneb aspo hlavní jeho ástky zachovaly svj nalíený italiánský ráz : za touže píinou odporuje hrstka Italiánv v mstech dalmatských pirozenému i spravedlivému spojení s Chorvatskem vdouc pedobe, že by tím spsobem východní pobeží jaderské pišlo o svj nastrojený italiánský ráz a tudíž Itálie o svou píští koist. V tom ohlede prospchy státu rakouského stýkají se s prospchy jižních Slovanv, jen že bohužel ve Vídni nechtjí pro samé stromy vidti les. Musí býti hlavní péí jižních Slovanv, aby skutené chyby pedešlých století v tom ohlede byly napraveny. Staí Chorvaté a Srbové málo všímali si východního pobeží jaderského, neboc vše, cožkoliv jsou v té vci v rzných dobách podnikli, bylo matné, nesouvislé, nebylo provedeno se železnou, trvalou i dobe pochopenou dsledností a nemlo proto nižádných žádoucích následkv. Budoucnost jižního Slovanstva jenom tenkráte bude zabezpeena, zvítzí-li nad italiánským živlem národnost slovanská na východních bezích jaderského moe. Není ovšem žádné pochybnosti, že na píští osud.slovanského i italiánského obyvatelstva na východním moi jaderském píští osud Rakouska i rozešení východní otázky nejvtší bude mít vliv. Rakousko samo sotva by dovedlo obhájiti své jaderské behy naproti výbojnosti italiánské. S druhé pak strany není lze ubrániti se pedtuše, že Ita-

19 15 liáni budou nkdy mocn psobit k novému zízení turecké íše, v kterémžto ohledu bude muset Rusko míti je za pátele; že Italiáni za darmo niehož neuiní ku prospchu kesanského obyvatelstva v nynjším Turecku, leží na bíledni. S hledišt slovanského bylo by páti, aby Itálie obrátila zraky své k protjší Albánii. th)rumuni. Národ tento v mnohém ohledu jest velmi znaenitý. Podivu hodno jest, že pi svém pomrné skrovném potu (k 8 mil. všeho všudy) ve všech bouích asových v ídké pesnosti se zachoval, akoliv je odlouen ode všech ostatních jazykv románských, akoliv bydlí v krajinách polohou svou nejnebezpenjších a všem takoka pohromám se strany výbojných cizojazyných sousedv v šanc daných, i akoliv nevyniká do dnešního dne ani tlesnou silou, ani bojovností ba ani mravností a vzdláním obecným. ^_. Hlavní jeho sídlo nalézá se v podunajských kní- Hjfectvích, kde jest pánem své vlasti. V Sedmihradsku ^^est ve velké vtšin (1, ), východní ástka Uher (1, ), jižní polovice Bukoviny ( ) a i ást Hranice ( ) obydlena jsou jím. Odtud se vidí, že hranií z veliké ásti na slovanský svt a že má podobné položení jako Maai; osazen jsa uprosted kmene slovanského, jejž rozestavuje klínovit od sebe. Jedin na západní stran dotýká se Maarv, kteí krom toho v Sedmihradsku vedle malého potu Sasíkv na spsob ostrovv v jeho stedu se usadili. V Rakousku poítá se Rumunv 2, , z nichž na zem neuherské pipadá duší. Tuhost tohoto národa je velmi vzácná a mže i jiným národm sloužiti za vzorný píklad. Seti

20 16 vrn svých obyejv a jazyka svého, opírají se statn Maarm, kteí jim v národním ohlede nemohou žádné platné škody uiniti, akoliv jich až do našich asv chovali v otrockém stav. Na Slovany Rumuni nemohou si ovšem nikterak naíkati, ba zavázáni jsou jim, zejména Rusm, k trvalým díkm, ješto pravé Rusové spolen s Francií vymohli jim v Turecku onoho státního postavení, na jehož základ zíditi se mohli co stát poloneodvislý. Rumuni jsou v národním ohlede nad míru houževnatí a krom toho slynou neobyejnou plodností. Jejich poet rozmnožuje se vihled, ba stalo se poekladem, že jediná Rumunka obyejné velmi vnadná a v rodinném život ku podivu nžná dovede porumunštit celou maarskou a hlavn slovanskou vesnici. Rumuni neuí se vbec jazykm sousedv svých, za to se však musejí uit sousedé rumunštin. Kéž bychom i my Slované tšili se z tak dležit vlastnosti národní! Odtud rumunskému národu nemže dlati se žádná výitka; ba zasluhuje spíše chvály a následování. Zajímavý jest úkaz, kterak srbská národnost zejména v Banát tratí se ustupujíc sousední rumunské. Nemén jest pozoru hodná i ta okolnost, kterak rumunský živel znenáhla pechází na pravý beh Dunaje. I na bulharském pravém behu Dunaje pozoruje se nco podobného. V celku mže se íci, že jedin na západní stran v Uhrách Rumuni pro svou plodnost a houževnatost slovanskému živlu jsou nebezpeni; na severu tlaí na n ruská ne mén i mohutná národnost, kdežto jich od Srbv i Bulharv na jižní hranici dlí majestátný Dunaj. Rozeznávati musíme Rumunv rakouské a tu-

21 17 ecké (ruští : dusí nemají žádné váhy). V Rakousku obývají hlavn zem uherské, kdež jsou mocným faktorem národním i politickým. Majíce se Slovany uherskými stejné postavení považují se od panujících Maarv za vzácný materiál k zbudování velikého Magyarországu, proež jsou utiskováni a všelijak trýznni i pronásledováni. Jejich pevaha v Sedmihradsku (1, mezi 1, obyvateli) nedala Madarm tak dlouho spáti, dokud si nevymyslili a neprovedli úplné spojení eené zem s Uherskem, ímž ji zbavili vší samostatnosti, a odali Rumunm všelikou možnost vymknouti se z jejich poruenství. Nicmén jest národní uvdomní Runmnv již tak vehké a jejich nenávist Maarv tak hluboká, že nemají co báti se maarizace. Jsout tedy rakouští Rumunov pirození spojenci uherských Slovanv v spoleném zápase s panujícím živlem maarským. Oni jediní ze všech národv nenmeckých a nemaarských nejvíce pilnuli k našemu programu federalistickému. Maai jsou si úplné vdomi nebezpeenství, které hrozí jejich nadvlád v krajinách rumunských. Rumuni mají zajisté mocnou podporu i ve své víe pravoslavné, s Rusy, Bulhary, Srby i Reky spolené i krom toho v sousedních románských knížectvích nedávno (1859) v jedno spojených pod významným jménem Romanie. Cítíce velmi dobe svou podízenost naproti národnosti rumunské, Maai zaneveli zrovna tak na Rumuny jako na uherské Slovany. Rumuni poínají si velmi statn bojujíce na pestském snme neohrožen za stejná s Maary práva. Maai ovšem nechtjí dopustiti, aby se Rumuni cítili býti Romany, ponvadž jde jim o to, aby se stali Maary. Rumuni turetí mají svj polosamostatný stát Romanii, sestávající z nkdejších knížectví podu-

22 18 Rajských, Multanska i Valašska. O samostatnost obou tchto nyní spojených knížectví má Rusko vedle Francie veliké zásluhy. Nynjšího asu dostal se tam k vlád princ hohenzollernský Karel, píbuzný krále pruského ; stalo se to následkem úzkého spolku Kuska s Pruskem. Podunajská knížectví hrála doposud ve východní otázce úlohu skoro výhradn passivní jsouce nejvíce pouhým jevištm krvavých válek mezi Ruskem i Tureckem. Byl by to veliký pokrok, kdyby nynjší Romanie inn mohla podporovati ruskou politiku východní smující k osvobození tureckého kesanstva. Tolikéž by bylo vcí velmi dležitou, kdyby se vnitní stav Romanie v tom spsob zvelebil, aby v pípad nutném tatáž vydatn mohla podporovat své rodáky v uherských zemích proti výstednostem madarským. Stane-li se tak již v nejblíže píštím ase aneb zstane-li románský národ v Turecku i na dále malátným a neinným, tvrditi není lze, ani popírati. c) Rekové. Poet ekv udává se obyejn na 3, ^ duší, z nichž bydlí v království eckém asi 1, duší, v evropském Turecku a v asijském 1 mil., v Rusku , v Rakousku 650. Náboženstvím náležejí skoro vesms k církvi pravoslavné; nco piznává se jich k mohamedanství a k jiným vrám. ekové zajímají nás pouze jco jižní sousedé Bulharv. Celkem mže se o ecích totéž íci, co pravíme o sob: kde zajisté ek v starodávnosti stanul, tam stojí z nejvtší ásti podnes. Národ ecký má postavení pro budoucnost velmi prospšné a v politickém ohlede nad míru vzácné, takže by pi možném úpadku tureckého panství

23 19 velmi snadno mohl obnoviti v jisté míe svj n- kdejší vliv a psobení své. Pamatovati musíme na následující vci. V samém Carihrad pokládá se obyvatelstvo obyejn s polovice za turecké a ze tvrté ásti za ecké. Jeho hlavním stedištm je zde tvr Fanar obydlena bohatou i nad míru obratnou eckou aristokracií (fanarioty). V provincii turecké, která zvala se kdysi Thrakie a v které leží utšený rozkošný Caihrad, rozkládají se Kekové od Drinopole až k samému tomuto Caihradu a severn až k staroslavnému mstu Varn ėcký národ jest ze všech národv na východ nejvzdlanjší avšak i nejzkaženjší. Dobré jeho vlastnosti byly již na hoe vytknuty ; bohužel znamenati jest v ecké povaze více špatných nežli dobrých stránek. Mýlil by se velice, kdo by ml za to, že tím vinna dlouhá poroba turecká; zkaženi byli zajisté ekové již ped tím. K špatným pak vlastnostem jejich náleží : ješitnost, chlubivost, neoprávnná k cizincm nedvra, náklonnost ke lži, nespolehlivost, nesmírná ziskuchtivost, úkladnictví, pleticháství a podvod; dále sladká touha po zahálce. Svtoznámá jest tolikéž jejich nemravnost. ekové byli v jistém ohlede jižním Slovanm totéž, co jsou byli Nmci severozápadním. Od ekv obdržel vtší díl Slovanv (Paisové, Srbové, Bulhai) své náboženství a s ním i vzdlanost východní. Podobn i k ^nám echoslovanm dostala se víra kesanská z ecka, jen že se neodlouila od církevní jednoty s ímem. S druhé strany ekové vykoenili slovanskou národnost v mnohých ástech nynjšího balkánského poloostrova na stejný spsob, jak jsou byl^ totéž

24 20 uinili Nmci v Zálabí. Byly totiž asy, kde se ozýval slovanský jazyk v nejvtší ásti nynjšího království eckého na pevnin. Sousedství s Reky nepineslo Slovanm ani v politickém ani v mravním ohlede velikého užitku, ba bylo píinou, že politická shnilost i mravní nákaza z Caihradu dostala se do krajin jihoslovanských. Vnitní úpadek jižního Slovanstva zavinila ecká zkažená kultura již ped píchodem Turkv; v dob tureckého panství spojili se e- kové s Osmany k dokonalému i hmotnému i duševnímu zniení tureckých Slovanv. K tomuto cíli pracují Rekové v turecké íši ješt podnes. Pomrn nejvíce utrpli Bulhai od Rekv. Celá zajisté historie bulharská není nežli veliký etz krvavých ptek mezi nimi a eky. Tyto pak války podobají se v mnohém ohlede k válkám polabských Slovanv s Nmci ve stedním vku. Lidé na západ mají na mnoze velmi kivé rozumy o Recích. Penášejíce historické upomínky ze starých Rekv na Reky nynjší, vidí v tchto samé hrdiny, umlce a mudrce. Ba i v samém slovanském svt není jasných v té vci náhledv. Slovanský svt zajisté mže vším právem býti v pízni s Reky v nynjším království a páti jim všelikých úspéchv na ostrovích doposud tureckých, jakož i v nynjší turecké provincii thessalské. Páti však jim úspchu i zdaru v nkdejší Makedonii a Thrakii, ba snad i v samém Caihrad, znamenalo by zrovna tolik, jako nepáti Bulharm. V tchto zajisté krajinách a nemén i v samém vlastním Bulharsku není horších nepátel Bulharv nad Reky, nevyjímaje ani Turky. Kdekoliv Rek dotýká se Bulhara (v Thrakii,

25 - 21 Makedonii a v Bulharsku), jest jeho nejhorším muitelem, odíraem a trýznitelem, jako upír kazí mu tlo i duši. Pod pouhým panstvím tureckým Bulhai nebyli by zajisté nikdy padli tak hluboce, kdyby nebyli k Turkm pidružili se Rekové, kteí je v každém ohlede pekonali. Národ bulharský pedstavuje si úpadek své samostatnosti tak, že byl zrazen od eckého patriarchy v rozhodném boji. I spustošení vlasti bulharské pipisuje se patriarchovi eckému, který prý sultánovi poradil: aby do Bulharska poslal vojsko, posekal všechny knéze, povsil biskupy, dítka mladounká poturil, rozboural všecky chrámy a v mešity je obrátil." Do podrobná se to tak ovšem všechno nesbhlo, avšak národ bulharský má v podstat pece jen pravdu, v tom totiž smyslu, že jeho duševním gpadkem pedevším jsou vinni Rekové. To se snadno vyrozumí z následujícího vypsaní. Mezi Bulhary mají se vci nynjšího dne takto :. Není vtšího rozdílu, nežh mezi tureckými imamy (knžími) a bulharsko- eckými biskupy; onino jsou chudí a sprostí, tito pak bohatí a pyšní. Sotva se podaí nkterému tureckému pašeti, aby vyrovnal se co do pepychu ecko-bulharskému biskupu ; aby jej pedstihl, toho nikterak nedovede. A ptáme-li se, odkud vysoké knžstvo v Bulharsku bére své píjmy, není jiné odpovdi, nežli, že odírá ubohý bulharský lid. V Caihrad se nalézá ecká tvr, která se zve f a n a r. Odtud vycházejí do Bulhar biskupové na uprázdnné biskupské stolice. Ty stolice svatý patriarch caihradský prodává; kdo dá víc, ten je dostává. Tu nehledí se na vvšší vzdlání, na

26 ! 22 - vyšší pobožnost anebo na jiné vlastnosti, které by ml míti církevní hodnostá, tu nerozhoduje zralejší vk anebo znamenité služby vykonané na vinici Pán. Kdo dá víc, jest biskupem. Již r muselo se za stolici patriarchy dát 6000 dukát a nyní jest ptadvacetkráte dražší, pi emž však nesmí se zapomenout na to, že teba skorém ješt jednou tolik na vedlejší vci, aby koup se zdaila, jakož jest podplacení vysokých úadníkv u vysoké porty. Vzdor tomu piházívá se, že o to dstojenství hlásí se vždycky více kandidátv Tak vysoké peníze mohli a mohou sehnati ovšem jenom knzi z bohatých rodin eckých caihradských, které tudíž jaksi ddiné dosáhli právo na patriarchát. Jej považují za pramen k obohacení svému a svých píbuzných. Když vci bhem asu dosply tak daleko, že Turci zaali prodávati patriarchát, byl toho pirozený následek, že byli pak eckým patriarchm zase v jiných ohledech na ruku a ku pomoci dle starého písloví, že jedna ruka druhou m}je. Pipomenouti sluší, že pi vpádu Turkv do Evropy na balkánském poloostrov bylo tvero neodvislých patriarchv : byl tu srbský v Péi, dva bulharské v Trnov a v Ochrid a ecký v Caihrad, nejstarší ovšem a nejváženjší ze všech, ale jen k menší ásti poloostrova hledící. Pomocí Turkv a nejbídnjšími úklady a prostedky (popuzováním, udáváním, násilím) etí patriarchové dovedli, že jsou zrušeny všechny ti patriarcháty slovanské a zmnny v pouhá biskupství: peský okolo r. 1766, ochridský r a trnavský, naež právomocnost patriarchy caihradského opt rozšíila se po všechnch zemích Turecka evropského. Odtud záleželo veškeré vyšší

27 23 (a na mnoze i nižší) duchovenstvo výhradn z ekv ili Fanariotv, Jak tito etí duchovní v zemích slovanských si poínali, vypíše se ihned málo níže. První ránu Fanariotm zasadilo povstání Srbv na poátku nynjšího století. Srbové osvobodivše se ode jha tureckého vyhnali všechny Fanarioty ze zem a zídili si národní knžstvo. Na ernou Horu nesml vkroiti již ode dávna žádný ecký knz pod trestem smrti; dnešního pak dne st bosenské, hercegovské i bulharské kesanstvo' téná pod jamem eckého duchovenstva, nejvíce ovšem toto poslední, což lze vysvtliti z polohy zem a i jiných pomrv. Jakož patriarcha caihradský kupuje si svou stolici, kupují si také ostatní biskupové svá d- stojenství a podobn i nižší duchovenstvo své fary. Rozdíl je ten, že patriarcha kupuje od Turkv, biskupové od patriarchy a faráové od biskupv. Za biskupství platí se obyejn 40<}0 dukátv, které j)ak na lidu kesanském se vydírají. ecké knžstvo v Bulharsku (a i v Bosn a Hercegovin) nestará se o duchovní a mravní vzdlání lidu, ani nebée ho pod svou ochranu a záštitu, jakož povinno jest initi, nýbrž dbá jedin o své obohacení, ba titéž etí knží pracují zcela zjevn na veliké idei hellenské", t. j. na odnárodování nenávidných ^barbarv" (Slovanv), což má býti píprava k obnovení dávné byzantinské íše. Kde pak nemohou vytisknout slovanštinu z církví a ze škol, tam dbají alespo o to, aby slovanský lid byl udržován v nevdomosti a v mravní i duševní zatemnlosti. Podobné jako Jezuité v echách, etí duchovní v Bulharsku vyhledávali a vyhledávají podnes staré rukopisy slovanské, niíce a spalujíce je. Ješt ped 20 a nkolika lety vyznamenal se

28 24 v tom ohlede Neofyt, arcibiskup trnovský. V tomto staroslavném sídle bulharských patriarchv (od r. 1186) a v nkdejším sídelním mst bulharských carv dal ten vzdlaný barbar ecký spálit veliké množství nenahraditelných a neocenitelných nikopisv slovanských, chovaných v kostelním archive. Když vzdlanjší Bulhai stžovali si na toto kanibal ství u patriarchy caihradského, vrchní pastý ujal se svého pítele, a íacit byl, že žalobníci byli uvrženi do žaláe. V tom ohlede ekové si pomáhají spsobem i jinde dosti obvyklým. Bulhai jsou prý panslávové a rebellanti proti vysoké port!! Sebe ovšem vydávají za vzor loyaln smýšlejících lidí a Evropa myslí, že jsou to statní obráncové svaté kesanské víry proti muhamedánskému neznabožství. Obrázek tento nebyl by úplný, kdyby nebyla uinna zmínka o tom, jaký vedou život ti íetí knží a jak se vzpouzejí proti všemu, co by mohlo vsti k vzdlání obecného lidu slovanského. Pozná se opt, že ekové jsou hor^ od samých Turkv. Život knžstva eckého jest v úplném smyslu slova na nejvýše spustlý a nevázaný. Kesanské obyvatelstvo slovanské neopomínalo nikdy vznášeti stesky k vysoké port. Tato vidla se r pohnutu, poslati patriarchovi zvláštní pipiš, vytýkajíc neády páchané od Fanariotuv, a vyzývajíc jej, aby zvláštní synodou postaral se o jich odstranní: ponvadž (prý) mnozí metropolité a biskupové páchají po krajích takové iny. kterých ani nejopovrženjší lidé neopovážili by se páchati; a kesanští národové hubeni tmito útisky, obrací se neustále s žalobami k vládé a ji prosí, aby jim poskytla pomoci a ochrany: proto žádá vláda..., aby pestaly na vky takové zloiny." V paížském míru od r nalézá se lánek,

29 - 25 die nhož by ml byt patriarcha doživotn jmenován a biskupm by mly býti vymeny stálé platy, takže církevní desátky by se zrušily. Vysoká porta naídila již r eckému duchovenstvu, aby byla svolána synoda duchovních i svtských, na které tyto vci by se vyídily; ale pravda svatá, že práv ecké duchovenstvo až po tu chvíli zdráhá to uiniti. Podobné staví se ecké duchovenstvo na odpor stavní škol mezi Bulhary a ostatními tureckými Slovany, a vysoká porta as od asu mu to ukládá. Turci uinili v tom ohledu mnohem více pro sebe, nežli ecké duchovenstvo pro svj lid. K emu by vám byly lepší školy?" ptal se na píklad ecký biskup Bulharv v Niši, i chcete, aby se z vašich mtí stali " nevící kacíi? Lépe bude, když budeme írat peníze na stavbu kostelv!" Neteba snad ani dokládat, že svtští ekové, bydlící nejvíce za píinou obchodu mezi Bulhary, nejsou ani za mák lepší od eckého vyššího i nižšího duchovenstva. Ze všeho tedy vysvítá, že Bulhai považují sousedy Reky za své nejhorší pijavice a trýznitele. Bylo by pro Bulhary veliké neštstí, kdyby zase jednou mla obnovit se ecká íše s Caihradem co hlavním mstem, ba již bylo by pro n velikou škodou, kdyby Éekové v Makedonii a Thrakii mli se jakžkoliv dodlati politické váhy díve, nežli by tatáž byla Bulharm pisouzena.. 5. Germani. Z germanskvch národv sousedí se Slovany pouze Nmci a Švédové, tito hlavn v uchonsku a nco málo v Estonsku. Švédv poítá se v Rusku

30 Pomíjejíce jich tuto pro jejich velmi skrovný poet, promluvíme ihned o Nmcích. Nmecký národ jest jakož práv eeno mohutná ratolest kmene germánského, který se rozštpuje ješt na vtev anglosaskou a skandinávskou. K vtvi anglosask poítají se Angliané, národ v Evrop ovšem úzkým okršlekem obmezený, ale za to v nesíslných osadách ve všech dílech svta rozšíený. K vtvi skandinávské náležejí Dánové, Noro v é, I s 1 a n ct a n é a Švédové. Nás zajímají jenom praví Nmci, kteí rozkládají se u prosted Evropy mezi kmenem románským a slovanským a zaujímají v ad národv kulturních jedno z nejpednjších míst. Nmecký živel dosahuje na severu skoro všude moe baltického i nmeckého (severního) a sice na dlouhé áe od Labiavy ve východních Prších až ke Gravelinkám v nejsevernjším cípu Francie (poítaje k Nmcm i Holandany a Flámy). ára ta protržena jest pouze na krátko na pobeží západn od Gdaská v západních Prších a živlem slovanským (polským), který v Pomoí však rychle vymírá a za njaký as bezpochyby úpln ustoupí živlu nmeckému. Na západ stýkají se Nmci s Francouzy, na jihu s Italiány, kdežto na východ hranií v našem stát rakouském se Slovany a Madary, mimo Rakousko s Poláky a Litvany. Do nejnovjších asv (1866) byl tak zvaný nmecký bund, to jest spolek etných státv nezávislých ve stední Evrop. Tento spolek rozpadl