INFORMACE. Historick textil v interiérech a sbírkách hradû a zámkû. Historické zprávy o textilní v bavû interiérû lechtick ch rezidencí

Transkript

1 INFORMACE Historick textil v interiérech a sbírkách hradû a zámkû Textilie pfiedstavovaly v aristokratick ch interiérech v ech slohov ch období velmi v znamnou souãást celkového vybavení. Nesmírná rozmanitost vizuální i technologická dává textiliím kouzelnou schopnost vytváfiet dle potfieby nejen iluzi intimity, ale také interiér zateplit a dodat prostfiedí patfiiãnou reprezentativnost a eleganci. Jak vypovídají záznamy ze star ch inventárních soupisû, tkaniny byly velice poãetnû zastoupenou sloïkou mobiliáfie a v mnoha pfiípadech dokládaly sv m luxusem a cenou spoleãenské postavení svého majitele. Byly skuteãn m mobiliáfiem, neboè se daly pomûrnû snadno pfiemísèovat z jednoho objektu na druh a vytváfiet svému vlastníkovi pfii cestování pocit dûvûrného pohodlí. Jejich flexibilita dávala moïnost rychlé optické promûny, a proto právû textilie byly pfii adaptacích interiérû vymûàovány nejãastûji. Tento fakt spoleãnû s vysokou relativní zranitelností textilií v ak zapfiíãinil jejich ãastou likvidaci v dûsledku rychle se mûnících módních poïadavkû. S v jimkou nejcennûj ích artefaktû, ke kter m patfiily napfiíklad tapiserie nebo textilie vázané na konkrétní rodové ãi historické události, byly po kozené tkaniny pragmaticky mûnûny za nové. Pfii práci s historick m interiérem, jejímï hlavním cílem je vyjádfiení maximální autenticity stylu bydlení jednotliv ch slohov ch období, je vyuïití originálního historického textilu nesmírnû v znamn m a v mluvn m nástrojem. Jak jiï bylo naznaãeno, doklady o tomto druhu mobiliáfie nejsou bohuïel zdaleka kompletní a u star- ích období je lze oznaãit spí e za fragmentární. Je proto na í snahou a cílem pokusit se co nejzodpovûdnûji uchovat, zdokumentovat, konzervovat ãi zrestaurovat a následnû také prezentovat v echny doklady historick ch textilií, které se v na ich hradních a zámeck ch sbírkách dochovaly. Vedle atraktivních reprezentaãních kusû si pozornost nepochybnû zaslouïí také skromné, neokázalé kaïdodenní artefakty, které v ak byly nedílnou souãástí Ïivotního stylu a mají vysokou vypovídací hodnotu. Problematika konzervace a restaurování historick ch interiérov ch textilií doznala bûhem posledních dvou dekád v znamn ch kvalitativních posunû, které dávají anci na záchranu i pfiedmûtûm dfiíve témûfi odsouzen m k zániku. Metodou etrn ch sendviãov ch skeletáïí lze pomûrnû levnû a technicky nenároãnû zajistit i textilie znaãnû poniãené. Tento problém se t ká obzvlá tû ãalounûného nábytku, jehoï textilie byly v minulosti nemilosrdnû mûnûny za nov materiál. Problematice historického textilu, interiérového i sakrálního, vûnoval Národní památkov ústav v roce 2003 a 2004 tfii odborné dílny urãené pracovníkûm památkové péãe i restaurátorûm. První z nich, uspofiádaná ve spolupráci se Správou PraÏského hradu, byla zamûfiena na poznání textilních sbírek PraÏského hradu a systém ochrany a uloïení tûchto památek v novû vybudovan ch depozitáfiích. Tyto depozitáfie úãastníci nav tívili, stejnû jako dílny, kde probíhá restaurování textilu získaného pfii archeologick ch v zkumech, parament a tapiserií z hradních sbírek. Druhá dílna probûhla rovnûï v roce 2003 na zámku TfieboÀ a byla vûnována interiérov m i sakrálním textilním památkám. Dílna byla spojena s v stavou Historické textilie v interiérech hradû a zámkû, otevfienou bûhem sezóny i pro vefiejnost. Jejím cílem bylo upozornit chronologick m pfiehledem na typy textilií, které se v interiérech v dan ch slohov ch obdobích vyskytují, a poukázat na nutnost preventivní péãe, ochrany a záchrany, to znamená konzervace a restaurování historick ch textilií vãetnû interiérov ch tkanin. Tfietí dílna probûhla v roce 2004 ve spolupráci se Západoãesk m muzeem v Plzni a byla zamûfiena na preventivní péãi, ochranu a restaurování historick ch kobercû. Také tato dílna byla spojena s v stavou urãenou vefiejnosti, nazvanou Orientální koberce z ãesk ch soukrom ch sbírek. Katefiina CICHROVÁ, Eva LUKÁ OVÁ Obr. 1. JindfiichÛv Hradec, zámek, stolní pokr vka. Belgie?, 1717, ãerven hedvábn samet, bordura je zdobená zlatou dracounovou v ivkou tzv. krumplováním. Pod- ívka je z hedvábného taftu. Pokr vka pochází z majetku Marie Isabelly z Vesterloo. V barokním období byly velkoplo né v ivky kovov mi (zlat mi i stfiíbrn mi) vlákny velice oblíbené. Setkáváme se snimi na nejrûznûj ích typech interiérov ch textilií, pfiedev ím na pokr vkách, pfiehozech, závûsech i baldach nech. Technicky nároãn zpûsob vy ívání tuh mi a nûkdy i ostr mi kovov mi vlákny vyïadoval silné prsty, a byl proto ãasto muïskou záleïitostí. (Foto Eva Luká ová) Obr. 2. Hluboká nad Vltavou (okres âeské Budûjovice), zámek. Stolní pokr vka, modr hedvábn satén, florální v ivka barevn m hedvábím a zlatou pfiízí. âína, druhá polovina 18. století. Obliba orientálních artefaktû pronikla do stfiedoevropsk ch interiérû po polovinû 19. století velmi v raznû. V fiadû pfiípadû v ak byly pfiedmûty asijského pûvodû dosti drasticky pfiizpûsobovány nov m funkcím v evropském prostfiedí. Pokr vka byla ve druhé polovinû 19. století rozdûlena na dvû ãásti a pouïita jako horní draperie závûsu na okna v Ranním salonu na zámku Hluboká. Pfii restaurování v 80. letech 20. století byly oba díly spojeny zpût v pûvodní celek. Závûs, modr hedvábn satén, figurální v ivka zlatou pfiízí a barevn m hedvábím, malba zlatem. âína, druhá polovina 18. století. Závûs byl ve druhé polovinû 19. století rozdûlen na dvû ãásti uïívané jako boãní draperie na okna v Ranním salonu na zámku Hluboká. Pfii restaurování v 80. letech 20. století do lo ke scelení textilie. Anal za textu odhalila, Ïe se pûvodnû jednalo o dar k narozeninám babiãce vysokého ãínského úfiedníka. Figury na závûsu pfiedstavují svûtce, tzv. Nesmrtelné, ktefií mají obdarovanému zajistit dlouh vûk, stejnû jako symboly nesmrtelnosti zvané ou, namalované na lemu závûsu. (Foto Eva Luká ová) 1 2 Historické zprávy o textilní v bavû interiérû lechtick ch rezidencí PfiestoÏe se z minul ch staletí u nás dochovala celá fiada autentick ch, unikátních ukázek textilní v bavy dobov ch interiérû, mûïe b t nûkdy obtíïné utvofiit si detailnûj í pfiedstavu o celkovém vzhledu ob van ch místností. V nûkter ch konkrétních pfiípadech mûïeme ov em získat dal í informace prostfiednictvím zachovan ch historick ch zobrazení ãi studiem písemností korespondence, memoárû a podobnû. Zvlá tû oceàujeme údaje historick ch archivovan ch inventáfiû nûkdej ích pansk ch sídel hradû, zámkû a mûstsk ch palácû. PfiipomeÀme napfiíklad mimofiádnou v povûdní hodnotu konfiskaãního inventarizaãního soupisu praïské rezidence Albrechta Václava Eusebia z Vald tejna ( ). Pofiídili jej císafi tí komisafii záhy po vojevûdcovû zavraïdûní v bfieznu roku Pfiipomíná se v nûm:...síà rytífiská, obloïená nizozemsk mi ãalouny, v nich bylo vetkáno devût velik ch obrazû, kde stála i nebesa z modrého a ãerného dama ku, pod nimi sedadlo modr m aksamitem potaïené, se zlatohlavov m tfiepením. Dále tu byl velik stûl pokryt velik m kobercem... Audienãní síà, která potaïena byla benátsk mi ãalouny koïen mi a zlatem tlaãen mi... zde stál i stûl se sedmi sedadly, potaïen mi v barvách vévody modr m aksamitem se zlatohlavov m tfiepením. LoÏnice kníïecí s postelí pod nebesy z modrého dama ku s hedvábn m tfiepením, na níï leïela jedna matrace z modrého atlasu, dvû z modrého dvojitého taftu, dva del í a ãtyfii men í pol táfie, podlahu pokr val velk tureck koberec... K potfiebû knûïninû zafiízeny byly audienãní síà s pfiedsíní, v níï stál dlouh stûl se 14ti sedadly modr m suknem potaïen mi a s ãerven m INFORMACE 185

2 1 zen cel ãern m nábytkem. Putovala /pohovka/ od svûtnice do svûtnice a potom byla vyhozena do starého haraburdí, zase pfii la do slávy pfii svûtové válce. Pfiedûlal jsem ji, co /svou/ poslední práci na sklonku Ïivota. Pracoval jsem pro zámek od roku 1865 co uãedník, od roku 1876 jako samostatn mistr sedláfisk. Na upomínku Karel Zimmer. Písemné dokumenty charakteru dobov ch historick ch zpráv jsou pro poznání a pfiípadnou památkovou rekonstrukci interiérû v znamn ch staveb pfiedev ím hradních, zámeck ch a palácov ch objektû zvlá tû cenn m svûdectvím. Kvûta K ÍÎOVÁ a modr m tfiepením hedvábn m... pak následovala loïnice a atna, které ovû eny byly koïen mi ãalouny, modfie se zlatem tlaãen mi, loïe knûïnino bylo bez nebes... podlaha tureck m kobercem pokryta... 1 Jak je patrno byly zvolené barevné kombinace textilních prvkû v interiérech praïského malostranského paláce zãásti inspirovány charakterem rodového vald- tejnského znaku. Navíc ani rozmístûní obsáhlé a cenné kolekce nástûnn ch kobercû nebylo v rezidenci nahodilé. Napfiíklad tapiserie se scénou symbolizující nutnost správného a moudrého rozhodování alamounûv soud byla zavû ena do zdej í pracovny. VojevÛdcÛv agent Hans de Witte nakupoval po Evropû umûlecká díla do interiérû vald tejnsk ch mûstsk ch i venkovsk ch sídel. Pro v zdobu praïského paláce se podafiilo získat pozoruhodn soubor tapiserií z cyklu pfiíbûhû slavného fiímského vojevûdce Decia Muse, tkan ch podle pfiedlohy Petra Paula Rubense v bruselsk ch dílnách od roku Rozmístûní gobelínû ve Vald tejnském paláci dokládají cenné historické snímky v znamného ãeského fotografa Jindfiicha Eckerta ( ). 2 Na ãestném místû na ãelní stûnû Velkého sálu byla kdysi zavû ena úvodní scéna této reprezentativní kolekce tapiserií v jev, v nûmï Decius Mus oznamuje vojákûm rozhodnutí obûtovat se v boji za vítûzství své vlasti. Jednalo se o symbolické vyjádfiení spojitosti s nûkdej í váleãnou kariérou Albrechta z Vald tejna. Také memoáry v znamn ch historick ch osobností pfiiná ejí o dobov ch interiérech a jejich textilní v bavû zajímavé informace. Ze vzpomínek proslulého sbûratele obrazû dr. Josefa K. E. Hosera (narozen roku 1770 v severoãesk ch Ploskovicích zemfiel roku 1848 v Praze) se dozvídáme leccos o vzhledu a interiérech pûvodního barokního ploskovického zámku. Coby vnímav syn zdej ího panského úfiedníka si Hoser zapamatoval, Ïe v dobû jeho dûtství (pfied pfiestavbou zámku) nesl je tû objekt vysoké, tûïké títy, mûl hrbolatû vydláïdûn dvûr, klenuté a tísnivé místnosti, velkou prádelnu a kuchyni. Star barokní ploskovick zámek byl podle Hosera projektován podle vládnoucího zdobného vkusu ve slohu napûl italském a zpola ãínském a vybaven v ím pfiepychem na ozdobn ch zahradách, terasách, kryt ch chodbách a otevfien ch galeriích, stfiíhan ch plotech, sochách a grotách, vodních nádrïích a vodotryscích podle Lenôtrova vzoru jako malé Versailles. NejpÛsobivûj ím interiérem mûl b t v Ploskovicích takzvan Princeznin pokoj, kdysi uïívan toskánskou velkovévodkyní Annou Marií, rozenou Sasko-lauenburskou, velkou milovnicí umûní a pozoruhodnou historickou osobností. Podle Hoserov ch vzpomínek se jednalo o velk sál, jehoï klenbu pokr vala nároãná tukatura a na stûnách visely vlnûné tapety s modr mi velk mi kvûty na edém pozadí. Kromû star ch skfiíní a Ïidlí tu tehdy stávala obrovská postel s nebesy. 3 V památkové praxi se nûkdy setkáváme se zprávami jiného druhu pamûtního. Bûhem restaurování ãásti historického mobiliáfie z takzvan ch Podstatsk ch pokojû severního telãského zámeckého paláce byl v 90. letech 20. století v jedné z pohovek nalezen list s touto dojemnou informací: Bylo toto sofa pfiedûláno na Telãi dne , kdy bylo velice zle, nebylo nic k dostání, ani plátno, ani popruhy, hfiebíky byly velice drahé, Ïínû stály nové 14 korun, 15 korun staré. Ty léta zufiila svûtová válka, Ïivobytí bylo tento rok drahé, patná úroda, byl such rok, p enice stála 42 krejcarû, Ïito také, oves 36 krejcarû, brambory 40. Maso drahé a nebylo k dostání. V echno na lístky a Ïádné zboïí, ani tabák nebyl k dostání. Tato pohovka je moc stará a nechala si ji opravit paní hrabûnka M. Podstatská z Liechtensteina. Jeden pokoj byl zafií- Poznámky 1 Inventarium aller Mobilien welche in weiland Fürsten von Friedland Residenz in der kleinen Stadt Prag den 6. Martii anno 1634 befunden, in: E. SCHEBEK: Die Lösung der Wallensteinfrage, Berlin 1881, s , ve v tahu zvefiejnil A. RYBIâKA: Nûco o malostranském domû Valdsteinském, in: âasopis muzea Království ãeského, 5, 1893, s Soubor Eckertov ch fotografií jsme nalezli v depozitáfii nûkdej ího vald tejnského zámku Kozlu a publikovali je v monografii Ivan MUCHKA, Kvûta K ÍÎOVÁ: Public History a Petit, Praha 1996, s , v kapitole Fotografie interiérû. 3 Odkazu dr. Hosera vûnuje trvale odbornou pozornost ve sv ch publikacích i v ãásti své expozice starého umûní Národní galerie v Praze. Obr. 1. Jindfiich Eckert ( ), Pracovna Albrechta z Vald tejna ve Vald tejnském paláci v Praze s tapiserií alamounûv soud. (Foto kolem roku 1900, sbírka státního zámku Kozel, reprofoto Kvûta KfiíÏová) Obr. 2. Jindfiich Eckert ( ), Pfiedpokoj Vald- tejnského paláce v Praze s tapiseriemi z cyklu Decia Muse. (Foto kolem roku 1900, sbírka státního zámku Kozel, reprofoto Kvûta KfiíÏová) INFORMACE

3 Textilní úprava oken v památkov ch objektech V rámci pfiípravy nov ch interiérov ch instalací na památkov ch objektech hradech a zámcích pracovníci NPÚ navrhují a spolurozhodují mimo jiné také o textilní úpravû oken. Jedná se o v bûr typû, materiálû a dezénû závûsû, záclon i rolet. Pfii této ãinnosti je dûleïité mít na zfieteli ochranu sbírkov ch pfiedmûtû pfied nadmûrn m sluneãním záfiením a zároveà usilovat o stylové dotvofiení interiérû. Základem této práce je studium zachovan ch historick ch dokumentû archivních zpráv, dobov ch kreseb, vzorníkû i fotografií. Na následujících snímcích je zdokumentováno a prezentováno nûkolik ukázek této práce. Ilona BYDÎOVSKÁ Obr. 1. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). Velk spoleãensk sál, druh prohlídkov okruh, nová interiérová instalace, vytvofiená pracovníky NPÚ ÚP Praha ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. Okna jsou opatfiena fólií s UV filtry. (Foto Jaromír Novotn ) Obr. 2. Náchod, zámek (NKP). Salon sgobelíny, druhé patro západního kfiídla, nová interiérová instalace, vytvofiená pracovníky NPÚ ÚP Praha ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. (Foto Ilona BydÏovská) Obr. 3. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). První patro, jídelna, druh prohlídkov okruh, nová interiérová instalace, vytvofiená pracovníky NPÚ ÚP Praha ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. Okna jsou opatfiena fólií s UV filtrem. (Foto Jaromír Novotn ) Obr. 4. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). První patro, první prohlídkov okruh, empírov salon (dekorace oken). Vytvofieno ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. (Foto Jaromír Novotn ) Obr. 5. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). První patro, první prohlídkov okruh, empírov salon (dekorace oken), návrh. Obr. 6. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). Rohov grafick salon, první patro, druh prohlídkov okruh, nová interiérová instalace, vytvofiená pracovníky NPÚ ÚP Praha ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. Okna jsou opatfiena fólií s UV filtry. (Foto Jaromír Novotn ) Obr. 7. Litomy l (okres Svitavy), zámek (NKP, UNES- CO). Mal grafick salon, první patro, druh prohlídkov okruh, nová interiérová instalace, vytvofiená pracovníky NPÚ ÚP Praha ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Pardubicích a správou zámku. Okna jsou opatfiena fólií s UV filtry. (Foto Jaromír Novotn ) Obr. 8. Náchod, zámek (NKP). Salon sgobelíny, druhé patro západního kfiídla, nová interiérová instalace, návrh. 1 2 U ití a vypracování dekorací se zúãastnily firmy vybrané na základû v bûrového fiízení: Studio JKT, s. r. o. (Náchod, Litomy l) a Finestra studio, s. r. o. (Náchod) INFORMACE 187

4 1 Kresby Karla afáfie (Regionální muzeum Náchod) Karel afáfi ( ) patfiil k pfiedním pfiedstavitelûm národopisné dokumentární kresby severov chodních âech a jeho dílo je spjaté s rodn m Náchodskem. Karel afáfi, pûvodním povoláním holiã, byl v tvarníkem autodidaktem, vzhledem ke svému nadání, peãlivosti a vytrvalosti pfii ztváràování zvolen ch námûtû v ak dosáhl velmi dobré úrovnû. Pro dokumentaci lidového stavitelství regionu mûl velk v znam afáfiûv smysl pro zobrazení detailu. AutorÛv zájem o dokumentární kresbu se projevoval jiï od 30. let 20. století, kdy byly oti tûny nûkteré jeho první kresby v ãasopise Od kladského pomezí. Kromû rodiny autora vlastní velkou ãást jeho tvorby pfieváïnû dokumentárních kreseb Regionální muzeum Náchod. Na tvorbu Karla afáfie mûla znaãn vliv tvorba Karla Bene e ( ), kter rovnûï na Náchodsku kresebnû zdokumentoval mnoho vesnick ch staveb. Kresby Karla afáfie jsou v sledkem jeho cílevûdomé a dlouholeté práce v terénu, pfiedev ím v obcích b valého náchodského okresu v okolí samotného Náchoda, dále âeské Skalice, Hofiiãek, âerveného Kostelce a Nového Mûsta nad Metují. V znam jeho dí la, ve kterém zachytil pfiedev ím podorlick dûm jako lokální formu v chodoãeského lidového domu, spoãívá ve skuteãnosti, která platí i pro dal í autory národopisné dokumentární kresby pûsobící v tomto období. PfieváÏná ãást jím zachycen ch zemûdûlsk ch usedlostí totiï dnes jiï neexistuje nebo byla v raznû pfiestavûna a fiadu hodnotn ch architektonick ch ãi zajímav ch v zdobn ch detailû lze v souãasné dobû studovat pouze na základû dochované kresebné nebo fotografické dokumentace, uloïené zejména ve fondech vlastivûdn ch muzeí. Autor zachycoval jak celkové pohledy na zástavbu dokumentovan ch obcí a jednotlivé usedlosti, tak i bohatû skládané lomenice rouben ch statkû (napfiíklad na návsi v Îernovû, kde byla podobná lomenice jednoho ze statkû datována rokem 1833). Autor pomûrnû peãlivû zaznamenal i údaje dûleïité pro v voj usedlosti. Kromû obytn ch a hospodáfisk ch staveb zemûdûlsk ch usedlostí Karel afáfi ztvárnil i fiadu dfievûn ch sakrálních staveb, na jejichï vzniku se podíleli v znamnou mûrou lidoví tesafii a fiemeslníci kostel ve SlavoÀovû u Nového Mûsta nad Metují ãi zvonici v âervené Hofie nebo Slatinû nad Úpou. Pro tvorbu Karla afáfie jsou charakteristické dokumentaãní soubory. Patfií k nim na prvním místû Lidové dfievûné stavby na Náchodsku (1981), dále Vesnice na Náchodsku (1997), 10 kreseb ze Îernova (1998) a Náchodské kresby II. (nedatováno). V poslednû uvedeném souboru z Náchoda autor zdokumentoval napfiíklad pfiízemní roubené domy s lomenicemi ze stfiídavû kladen ch prken, s polovalbou a s pfiedzahrádkami v Ml nské ulici ãi dnes jiï neexistující zástavbu náchodského pfiedmûstí Plhova.Ze souboru kreseb z obce Îernov zaujme napfiíklad mimo ves do pomûrnû prudkého svahu situovaná usedlost Na pohodlí sarchaick m rouben m bíle olíãen m p charem, s rouben m pfiístavkem po jedné stranû (usedlost vyhofiela jiï v roce 1946). Z dokumentace Vesnic na Náchodsku je velmi zajímavá kresba pfiízemního roubeného stavení hostince v Prorubech, do jehoï sedlové stfiechy je zasazena roubená svûtniãka spoãívající na dfievûn ch sloupech s pfiedsunut m títem, se sedlovou stfiechou s makoviãkou. Zaãlenûní sídla do krajiny dokumentuje napfiíklad afáfiova kresba ãásti zástavby obce Svûtlá pod Hofiiãkami, do jejíhoï intravilánu pfiímo zasahoval les. Autor dále zachytil i dal í jevy typické pro zdej í lidovou architekturu napfiíklad pfiístûnnou podpûrnou sloupkovou konstrukci u pfiízemních objektû (stavení v Borové) nebo v podstatû pfiízemní pavlaã obíhající títové a boãní nádvorní prûãelí stavení a vyrovnávající tak terén (ve Slatinû nad Úpou, u usedlosti U âernohlávkû ). Lubomír PROCHÁZKA V bûr z lokalit dokumentovan ch Karlem afáfiem: okres Náchod BûluÀ, Borová, Brzice, Bou ín, âervená Hora, âerven Kostelec-Ole nice, âerven Kostelec-Mstûtín, âeská âermná, HlavÀov, Hronov-Rokytník, Hronov-Îabokrky, Chlístov u Hofiiãek, Jaromûfi, Jizbice, Kounov, Kramolná, Libchynû, Machov, Nahofiany nad Metují, Nové Mûsto nad Metují, Nov Hrádek, Police nad Metují, Proruby, RybÀatov, Rzy, e etova Lhota, Slatina nad Úpou, SnûÏné, Stárkov, Studnice-Bakov, Svûtlá pod Hofiiãkami, Velké Petrovice, V eliby, Zblov, Îernov okres Rychnov nad KnûÏnou ediviny okres Trutnov Havlovice nad Úpou, Litobofi, Mar ov u Úpice Z publikovan ch titulû o dokumentaci Karla afáfie: Lubomír PROCHÁZKA: Kresebná dokumentace lidového stavitelství a její autofii: Vojtûch Tou Josef Václav Scheybal - Karel afáfi, in: âesk lid 86, 1999, ã. 3, s T Ï: Karel afáfi a národopisná kresba. Katalog v stavy v Muzeu lidov ch staveb v Koufiimi, Regionální muzeum Kolín, Kolín 1989, nestránkováno, ãerven fiíjen Publikované kresby jsou reprodukovány ze sbírek Regionálního muzea Náchod. Obr. 1. V eliby (okres Náchod), kresba K. afáfie. Obr. 2. BûluÀ (okres Náchod), kresba K. afáfie. Obr. 3. Studnice-Bakov (okres Náchod), kresba K. afáfie. Obr. 4. Kramolná (okres Náchod), kresba K. afáfie. Obr. 5. Zblov (okres Náchod), kresba K. afáfie. 188 INFORMACE

5 Nov bakaláfisk studijní program Konzervování-restaurování objektû kulturního dûdictví umûleckofiemesln ch dûl na V CHT v Praze Vysoko kolská v uka odborníkû pro oblast konzervování a restaurování památek probíhala v na í republice dosud na Akademii v tvarn ch umûní (magisterské studium, obory restaurování umûleck ch dûl malífisk ch a dfievûn ch polychromovan ch plastik a restaurování umûleck ch dûl sochafisk ch) a v Institutu restaurování a konzervaãních technik Litomy l, o. p. s. (bakaláfiské studium, obory restaurování a konzervace nástûnné malby a sgrafita, restaurování a konzervace kamene a souvisejících materiálû, restaurování a konzervace papíru, kniïní vazby a dokumentû, restaurování a konzervace umûleck ch dûl na papíru a souvisejících materiálech). Vysoko kolské technologické studium pro tuto oblast probíhá na Vysoké kole chemicko-technologické v Praze (magisterské studium, zamûfiení technologie obnovy a konzervace památek a zamûfiení obnova a konzervace kovov ch památek). V uka na dal ích kolách (pfiedev ím na vy ích ãi stfiedních odborn ch kolách) nemá charakter vysoko- kolského studia, jak je bûïnû chápán u nás i v zahraniãí. Neexistence odpovídajícího vysoko kolského studia pro konzervaci textilu, skla a keramiky, umûleckofiemesln ch dûl ze dfieva a dal ích pfiírodních materiálû, kovov ch památek vãetnû archeologick ch nálezû a podobnû tak staví celou oblast péãe o památky v âeské republice z pohledu ostatních zemí Evropy do nepfiíli pfiíznivého svûtla, nehledû na znev hodnûní na ich konzervátorû a restaurátorû pûsobících v uveden ch oborech v soutûïi s kolegy z ostatních zemí o získávání grantové podpory pro svoji práci nebo ve v bûrov ch fiízeních pro konkrétní restaurátorské ãi konzervátorské akce v zemích Evropské unie. DÛsledky tohoto stavu se v ak projevují i v kvalitû ochrany na ich památek. O odbornosti nûkter ch uchazeãû o povolení k restaurování kulturních památek z kovû, skla a keramiky a dal ích materiálû mohou uvést fiadu informací ãlenové komise, která je poradním orgánem ministra kultury âr pro tuto problematiku. Pro konzervátory a restaurátory s odbornou praxí, av ak bez dostateãn ch znalostí pfiírodních vûd dosud neexistovala ani moïnost doplnit si vzdûlání v jiném neï pûtiletém magisterském studiu (V CHT Praha). Nov bakaláfisk studijní program Uvedené dûvody vedly kromû jin ch pracovníky Fakulty chemické technologie Vysoké koly chemicko- -technologické v Praze k rozhodnutí pfiipravit bakaláfiské studijní obory zamûfiené na konzervování a restaurování vybran ch materiálû památkov ch, pfiedev ím umûleckofiemesln ch objektû a archeologick ch nálezû. V první etapû byla pozornost soustfiedûna na obor technologie, konzervování a restaurování kovov ch materiálû. V prosinci 2004 Ministerstvo kolství, mládeïe a tûlov chovy âr akreditovalo Fakultû chemické technologie V CHT v Praze nov bakaláfisk studijní program s názvem Konzervování-restaurování objektû kulturního dûdictví umûleckofiemesln ch dûl. Tento studijní program navazuje na tradici pedagogické a vûdecko-v zkumné ãinnosti Fakulty chemické technologie V CHT v Praze, zejména na ãinnost Ústavu chemické technologie restaurování památek, Ústavu kovov ch materiálû a korozního inïen rství a Ústavu skla a keramiky. Nemohl by v ak vzniknout bez úzké spolupráce (vyuïívající pfiedev ím dlouholeté praktické zku enosti s umûleckofiemesln mi restaurátorsk mi a konzervátorsk mi pracemi) s Vy í odbornou kolou v Turnovû, která byla jedním z iniciátorû jeho vzniku a také spolupfiedkladatelem Ïádosti o akreditaci. Koncem roku 2004 byly akreditovány obory technologie konzervování a restaurování (tfiílet ) a konzervování-restaurování umûleckofiemesln ch dûl z kovû (ãtyfilet ). Poãátkem tohoto roku byla akreditace programu roz ífiena o ãtyfileté obory konzervování-restaurování umûleckofiemesln ch dûl z textilních materiálû a konzervování-restaurování umûleckofiemesln ch dûl ze skla a keramiky. Opût se jedná o spoleãnou akreditaci, tentokrát V CHT Praha spolu s VO textilních fiemesel v Praze, respektive s VO ve Svûtlé nad Sázavou. Studenti v ech uveden ch oborû budou studenty bakaláfiského studia V CHT v Praze. Základní zásadou pfii pfiípravû uvedeného bakaláfiského studijního programu bylo vzájemné propojení studijních pfiedmûtû ze tfií oblastí: chemicko-technologické a pfiírodovûdné na stranû jedné, umûnovûdné (humanitní dûjiny umûní, památková péãe a podobnû) na stranû druhé a umûlecké a umûleckofiemeslné (kreslení, modelování, v tvarná cviãení, fiemeslné techniky) na stranû tfietí. Ve skupinû pfiedmûtû pfiírodovûdn ch a technick ch je studijní program koncipován tak, Ïe v ichni studenti získají základní znalosti pfiedev ím v chemick ch pfiedmûtech se zamûfiením na vztah struktury a vlastností vût iny organick ch i anorganick ch materiálû, se kter mi se pfii konzervování a restaurování pfiedmûtû ãi objektû kulturního dûdictví mohou setkat. V následující profilaci podle studijního oboru (kovy, textil, sklo a keramika) získají dal í, hlub í znalosti vztahující se ke konkrétním materiálûm, jejich degradaãním ãi korozním dûjûm a zpûsobûm konzervování- -restaurování. V ãásti umûleckohistorické (humanitní) je vût ina pfiedmûtû studijního plánu spoleãná pro cel program. ÚroveÀ v uky tûchto pfiedmûtû je garantována Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy a zaji tûna odborníky, ktefií pûsobí na uvedené fakultû i na dal- ích vysok ch kolách ãi renomovan ch pracovi tích (ve piãkov ch muzeích, památkov ch ústavech a podobnû). V uka pfiedmûtû pro ãtyfileté konzervátorské obory, které patfií do skupiny v tvarn ch a praktick ch cviãení umoïàujících získání ãi zdokonalování umûleckofiemesln ch dovedností, je z vût í ãásti smluvnû zaji tûna na vy ích odborn ch kolách. V úzké spolupráci s tûmito partnery budou také studenti pracovat na sv ch roãníkov ch a bakaláfisk ch pracích, vïdy s úãastí a pod dohledem restaurátorû s povolením Ministerstva kultury âr. âást umûleck ch cviãení (kreslení a modelování) je zaji tûna spoluprací s Akademií v tvarn ch umûní a jejími pedagogy. ProtoÏe dosud chybí s obdobnou vysoko kolskou v ukou v uveden ch oborech v na í republice praktické zku enosti, jsou pracovníci Fakulty chemické technologie V CHT v Praze pfiipraveni náplà v uky prûbûïnû modifikovat nejen v souladu s rozvojem pfiíslu n ch odborn ch disciplín, ale i podle zku eností z konzervátorské praxe. Charakteristika akreditovan ch oborû Tfiílet obor technologie konzervování a restaurování je zamûfien na v chovu vysoko kolsky vzdûlan ch odborníkû, u kter ch se nepfiedpokládá, Ïe budou pfiímo restaurátorské práce provádût. Tento obor pfiipravuje odborníky technology, ktefií se uplatní v oblasti památkové péãe, ale i v oblasti v robní, aplikaãní nebo komerãní sféry zamûfiené na v robu a prodej prostfiedkû a technologií uïívan ch pro ochranu, konzervaci a restaurování památek, sbírkov ch pfiedmûtû a dûl umûleckého fiemesla. Základní chemicko-technologické vzdûlání je doplnûno v dostateãném rozsahu dal ími voliteln mi odborn mi pfiedmûty, mezi nimiï si mû- Ïe student vybírat, a tak si samostatnû upravovat studijní plán podle svého zájmu ãi budoucího profesního zamûfiení, napfiíklad na stavební objekty, kovy a podobnû. Jak jiï bylo fieãeno, tfiílet technologick obor je urãen pfiedev ím pro absolventy gymnázií a dal í zájemce se stfiedo kolsk m vzdûláním o danou problematiku, ktefií neuvaïují o tom, Ïe budou pracovat jako konzervátofii, nebo nemají dostaãující v tvarné a fiemeslné pfiedpoklady. Je v ak urãen i pro konzervátory s praxí a absolventy umûleckofiemesln ch VO, ktefií jiï mají dostateãnou umûleckofiemeslnou prûpravu a chtûjí si prohloubit chemicko-technologické a základní umûleckohistorické znalosti. Pfiedpokládáme, Ïe by mohl b t zajímav i pro humanitnû vzdûlané pracovníky památkov ch ústavû, ktefií pocièují nedostatek pfiírodovûdn ch a technologick ch znalostí pro svoji práci. âtyfileté obory jsou zamûfieny na v chovu pfiím ch realizátorû konzervátorsko-restaurátorsk ch prací. Jejich absolventi budou mít v pfiíslu n ch oborech fiemeslné dovednosti minimálnû srovnatelné s dne ními absolventy VO, budou v ak mít roz ífiené umûnovûdné znalosti a v raznû hlub í znalosti pfiírodovûdné a materiálové. V tvarné pfiedpoklady uchazeãû o studium ãtyfilet ch studijních oborû budou posuzovány pfii talentov ch zkou kách, které budou organizovány spolupracujícími VO. Jak je z uvedeného zfiejmé, ãtyfileté obory jsou urãeny pfiedev ím pro ãerstvé absolventy umûleckofiemesln ch kol, anci na pfiijetí v ak mají samozfiejmû i star í absolventi s konzervátorskou nebo restaurátorskou praxí nebo absolventi jin ch kol, pokud projeví dostateãné fiemeslné a v tvarné pfiedpoklady. ProtoÏe na nûkter ch stfiedních ãi vy ích odborn ch (umûleck ch) kolách je v uka matematiky a dal- ích pfiírodovûdn ch pfiedmûtû omezena, jsme pfiipraveni zorganizovat pro zájemce poãátkem záfií (pfied INFORMACE 189

6 zahájením vlastního kolního roku) krátkodob kurz, kter by jim umoïnil doplnit si znalosti stfiedo kolské chemie a matematiky. Vûfiíme, Ïe novû akreditované obory pomohou roz- ífiit moïnosti vzdûlávání v oblasti památkové péãe v na í republice, a vyrovnat se tak postupnû na tomto poli vyspûl m zemím Evropy. Dal í informace o moïnosti studia popsan ch oborû je moïné získat na dûkanátu Fakulty chemické technologie nebo na studijním oddûlení V CHT Praha, konkrétní studijní plány, sylaby pfiedmûtû, jména pfiedná ejících a dal í informace také na internetové adrese Petr KOTLÍK Petrolejové lampy struãn v voj a nûkterá úskalí restaurování Struãn historick v voj Spolu s kahany a olejov mi lampiãkami se v minulosti pouïívaly k osvûtlení i svícny, které lze od 13. století rozli ovat podle tvaru a ãasto i pomûrnû pfiesnû datovat. Od raného stfiedovûku se pouïívaly jednoduché svícny Ïelezné, ale z Itálie té doby, zemû nejvíce tûïící z odkazu antické civilizace, známe jiï i nádherné románské svícny zdobené mnoha postavami zvífiat i lidí. Od 16. století se stále více objevují svícny z barevn ch kovû, vût inou opût velmi zdobené. V 19. století se stala nejãastûji pouïívan m materiálem k v robû svícnû mosaz, ov em ve druhé polovinû 20. století se pomalu pfiestávají v praktickém Ïivotû pouïívat. Byly nahrazeny plynov mi, pozdûji petrolejov mi lampami a nakonec elektfiinou. Po cel stfiedovûk pouïívali lidé k svícení také olejové lampy. Mezi nádherné kusy patfií lampy panovníkû z barevn ch, nûkdy i drah ch kovû, jeï mûly tvar zvífiat, lidí i pfií er. Konstrukcí se tyto lampy v podstatû neli ily od pozdních lamp fiímsk ch. AÏ v 16. století zkonstruoval italsk filozof, matematik a fyzik Geronim Cardano ( ) nov typ olejové lampy s pfiídavnou nádobkou na olej, umístûnou v e neï hofiící knot. Olej z pfiídavné nádobky tekl do hlavního zásobníku, a lampa proto svítila déle bez doplàování oleje. To mûlo pozitivní v znam pfiedev ím u lamp visících vysoko u stropû chrámû ãi lechtick ch sídel, které se musely kvûli doplnûní oleje pomûrnû pracnû spou tût. Na konci 18. století vylep ili mechanismus lamp francouz tí (Louis Joseph Proust, ) a v car tí (Aimé Argand) vûdci. Zdokonalené lampy s kruhov m knotem svítily déle, jasnûji a také bylo moïné regulovat intenzitu svûtla. Zaãátkem 19. století se pfiedev ím ve velk ch evropsk ch a americk ch mûstech zaãal pro osvûtlení domácností i ulic pouïívat plyn. V Lond nû bylo pouliãní plynové osvûtlení instalováno roku 1809 jako první na svûtû. Ve 40. letech 19. století zavedli konstruktéfii v olejov ch lampách ploché knoty, jaké známe dnes u petrolejov ch lamp. Revoluci v historii svícení zpûsobila zámûna oleje za petrolej, kromû toho se svítilo napfiíklad i benzínem (velmi zfiídka). V jimku co se t ãe konstrukce pfiedstavoval ve své dobû takzvan DavyÛv bezpeãnostní kahan. Sir Humpry Davy ( ) vymyslel tento kahan pro práci v dolech s ovzdu ím obsahujícím ãasto tfiaskavou smûs plynû. Plamen benzínové lampy oddûlil od okolního vzduchu hustou kovovou síèkou, jejímï prûchodem se spálené plyny ochladí natolik, Ïe jiï nemohou zpûsobit vznícení plynû v ovzdu í. O autorství vynálezu petrolejové lampy vedou historici dodnes spor. Poláci dokázali, Ïe v roce 1853 petrolejovou lampu zkonstruoval a pouïíval Ignas Lukasiewicz v nemocnici mûsta Lvov, av ak celosvûtovû se tento vynález pfiisuzuje americkému obãanovi Benjaminovi Sillimanovi, kter na vefiejnosti svûj vynález prezentoval v roce Jako první zaãala petrolejové lampy vyrábût vídeàská továrna Ditmar v roce Tuto manufakturu zaloïil v Erderburgu v roce 1844 Rudolf Ditmar. Produkovala rozliãné potfieby pro domácnost vãetnû olejov ch lamp. Krátce pfied rokem 1857 pfiestûhovali majitelé (bratfii Rudolf a Frederik) firmu do Vídnû. Do roku 1858 oznaãovali své v robky (pfiedev ím na koleãku pro otáãení knotu) nápisem Geb. Ditmar, po smrti Ferdinanda se název firmy zmûnil na R. Ditmar. V roce 1864 si nechal R. Ditmar patentovat vynález zlep ující funkci strojku a knotu v petrolejové lampû. Ditmarova továrna vyrábûla v echny typy lamp, kter mi zásobovala cel svût. Roãní produkce továrny vãetnû filiálních podnikû ãinila ve druhé polovinû 19. století ãtyfii sta tisíc kusû a v obchodním katalogu firmy bylo prezentováno na dva tisíce nejrûznûj ích typû lamp. V roce 1879 vznikla z var avského filiálního podniku R. Ditmara firma Brünner-Schneider-Ditmar, která vyrábûla lampy urãené pfiedev ím pro rusk trh, proto je jejich firemní oznaãení uvádûno v azbuce. Tento typ oznaãení byl rovnûï umístûn na mechanismu hofiáku lampy nazvané Polární hvûzda. V roce 1907 se firma Ditmar slouãila s firmou Geb. Brünner a zaãala pouïívat firemní znaãku Ditmar-Brünner A. G. Bratfii Gustav a Ferdinand Brünnerovi zaloïili svou firmu roku 1857 ve Vídni a vyrábûli stolní i závûsné petrolejové lampy. Firma pouïívala jedin typ hofiáku do v ech lamp oznaãen ch Geb. Brünner-reform Wunderlampe. Jako znaãka na koleãku posunujícím knot byl uveden nápis Gebrüder Brünner Wien. Zaãátkem 60. let 19. století jiï v Evropû a Americe existovalo nûkolik desítek továren vyrábûjících petrolejové lampy rûzné kvality a provedení. Levné lampy mûly jednoduch kovov podstavec, nádobku na petrolej z prûhledného skla a jednoduch cylindr. DraÏ í lampy oproti tomu mívaly podstavec ozdobn, nádobku z barevného a ozdobnû tlaãeného skla a na cylindru nasazené kónické stínítko z mléãného nebo barevného, nûkdy i malováním zdobeného skla. U nejdraï ích lamp b valy napfiíklad podstavec a nádobka na petrolej zhotoveny z ruãnû malovaného porcelánu a jejich cylindry i stínítka pocházely z rukou nejlep ích skláfisk ch mistrû. Levné petrolejové lampy vyrábûné na poãátku 20. století mûly nízkou sklenûnou nádobku na petrolej, nûkdy i z modrého tlaãeného skla, a jednoduch plechov strojek doplnûn cylindrem. Nûkdy k takov m lampám patfiilo plechové zrcátko, které bylo moïné nasadit na sklenûnou nádobku na petrolej. Ve druhé polovinû 19. století zaãali vûdci experimentovat s elektrick mi obloukov mi lampami a v roce 1880 vynalezl T. A. Edison Ïárovku. Postupnû docházelo k pomalému, ale nepfietrïitému zavádûní elektfiiny do v ech domácností. Tak jako byly pfiedûlávány olejové lampy na petrolejové, o nûkolik desetiletí pozdûji byl nastartován obdobn proces pfiedûlávání zejména draï ích petrolejov ch lamp na lampy elektrické. 190 INFORMACE

7 Restaurování petrolejov ch lamp Jak jiï bylo zmínûno v úvodu, vût ina v robcû oznaãovala své v robky na koleãku strojku, kter m byl posunován knot. Pokud do lo k jeho po kození a majitel vymûnil strojek za jin typ nebo souãástku od jiného v robce (závity byly vesmûs shodné), nelze u nûkter ch lamp dnes v robce pfiesnû urãit, jedinou moïností jistého urãení je v tomto pfiípadû najít konkrétní typ lampy v nûkterém firemním katalogu. Urãití v robci umisèovali svou znaãku na dno plechového kalí ku, kter je dlouh m roubem pevnû spojen s kovovou ãi jinou nohou petrolejové lampy. Zfiídka se znaãka objevuje z vnitfiní strany litinov ch podstavcû. StrojkÛ k petrolejov m lampám existovalo mnoho druhû, buì na ploch knot (obyãejné hofiáky), nebo kulaté hofiáky, do kter ch se dával zatoãen irok knot ãi dva tenãí vedle sebe. Do tohoto druhu lamp mohly b t pouïívány také dva ploché knoty za sebou v tzv. duplexech hofiácích. Konstruktéfii v prûbûhu ãasu samozfiejmû neustále zdokonalovali funkci a svítivost lamp a kaïd nov druh strojku byl pojmenován, napfiíklad: Kosmos- -Brenner (tento typ byl nejpopulárnûj í u nûmeck ch v robcû), Volks-Brenner, Reform-Rund-Brenner, Central-Vulkan-Brenner, Ideal-Brenner, Popular-Brenner, Globe-Vulkan-Burner, Duplex-Burner, ploché hofiáky Iris a Baku, kulaté hofiáky Jupiter, Splendidus, President, sluneãní hofiáky a mnoho dal ích. Jak jiï bylo uvedeno, tyto hofiáky se li ily nejen svou vnitfiní konstrukcí a svítivostí, ale u jednotliv ch v robcû i profiezávan mi ornamenty na korunce, do které se zasouval cylindr, a ve spodní ãásti hofiáku. Strojky byly vût inou mosazné nebo poniklované. Pfiímo na hofiáky se nasazovaly malé mosazné krouïky, které se rovnûï li ily u jednotliv ch v robcû profiezávan mi ornamenty a tvarem. Tyto krouïky mûly rûzné prûmûry a slouïily pro usazení stínítek, která byla sklenûná, ve tvaru koulí, tulipánû, odfiíznut ch kuïelû a podobnû. B vala pfiekrásnû zdobená leptem, plastick m vzorem, brou ením ãi malbou (s rostlinn mi, pfiípadnû figurálními motivy), na horní hranû ozdobnû profiezávaná nebo rovnû zafiíznutá. Stínítka nemusela b t pouze bílá, objevovala se i barevnû zatónovaná. Pro klasické ploché hofiáky (ale nûkdy i pro jiï zmi- Àované kulaté) se pouïíval jin druh uchycení stínítek. 4 Jednalo se o vy í drátûnou konstrukci (vût inou mosaznou) se dvûma kruhy vût í, horní (hladk nebo reliéfnû zdoben ) slouïil k uchycení stínítka, men í, spodní se usazoval pfiímo na hofiák. Tyto dvû ãásti byly vût inou spojené tfiemi prohnut mi dráty. Tato stínítka mûla odli n tvar, byla vût inou mléãnû bílá nebo jinak zatónovaná a nûkdy zdobená ruãnû malovan m dekorem. RovnûÏ se pouïívala stínítka papírová, zdobená tiskem, plechová ãi bohatû zfiasená z hedvábí, pfiípadnû krajky. Poslední dva jmenované druhy byly uïívány pfieváïnû u vysok ch lamp na stojanech. Pokud u lampy chybí jiï zmiàovan hofiák, musí se pro doplnûní sehnat originál, neboè jeho v roba není kvûli znaãné sloïitosti finanãnû únosná. Staré hofiáky jsou vût inou tolik zanesené od prachu a petroleje, Ïe nefungují, a musejí se dûkladnû vyãistit, aby se dalo posunovat s knotem. Co se krouïkû a konstrukcí pro stínítka t ãe, je situace lep í. Pokud se nepodafií sehnat originální, dají se udûlat pfiesné kopie podle dochovan ch exempláfiû. V pfiípadû, Ïe se stínítko lampy rozbilo, do lo ãasto k odstranûní jeho úchytû a lampa b vala dále pouïívána bez nûj. KrouÏky zpravidla skonãily na smeti ti. Stará stínítka se bohuïel shánûjí velmi obtíïnû, neboè se vût inou rozbila jako první. Proto se (pokud neexistuje originál) doplàují tvarovou kopií s vyleptan m, ãir m nebo ve dvou matech proveden m vzorem. Cylindry se zasunují pfiímo do hofiákû a ke kaïdému typu hofiáku náleïí urãit tvar cylindru. Není tudíï správné pouïít jak koli, kter se naskytne. Mohl by prasknout, a hlavnû by funkce hofiáku co se svítivosti t ãe nebyla dokonalá. Staré cylindry mívaly rovnûï v horní ãásti vypískované znaãky v robcû petrolejov ch lamp, pro které byly vyrobeny, nûkdy i typ hofiáku, ke kterému byly urãeny. V ãesk ch zemích vyrábûla bezpoãet druhû a tvarû cylindrû napfiíklad sklárna Karolinina huè, kterou zaloïil Samuel Reich v letech na v chodním kraji obce Nov Hrozenkov. KaÏd typ cylindru mûl svûj pfiesn název, pod kter m byl evidován ve firemním katalogu. Hlavním odbyti - tûm této sklárny byla VídeÀ a oblast Haliãe. K petrolejov m lampám se zde vyrábûly brou ené a malované bazénky na petrolej, jeï se zasouvaly do spodní ãásti lampy, a nádhernû zdobená stínítka. Staré cylindry se stále je tû dají sehnat, takïe zpravidla není nutné doplàovat lampy novû vyroben mi kusy. Jedním z nejãastûj ích problémû star ch petrolejov ch lamp, které jsou na trhu nabízeny (staroïitnictví, bazary a podobnû), je, Ïe jsou zpravidla bohuïel rûznû zkompletované, vût inou nepfiíli citlivû, a jiï vûbec ne podle toho, jak pûvodnû vypadaly. Po kození povrchû (patiny) a silné zneãi tûní od petroleje u kovov ch podstavcû, které b valy bronzované, poniklované, pomûdûné nebo galvanizované i s barevn mi kombinacemi, je dal ím hojnû se vyskytujícím problémem. U sklenûn ch podstavcû malovan ch vypalovacími barvami se v první fiadû objevuje po kození malby a také vût í ãi men í ztráty hmoty v dûsledku otluãení. U majolikov ch lamp se mnohdy vyskytuje otluãená, popraskaná glazura, v hor ím pfiípadû prasklá v celé mase (vût inou u pálené kameniny). Nûkdy dojde k rozbití ãi ztrátû horní ãásti lampy, takzvané pokliãky, pevnû spojené s nádobkou na petrolej. Ta se musí doplnit, pfiiãemï vypátrat, jak vzor a tvar mûla, b vá pfiímo detektivní práce. Nesmíme zapomínat, Ïe historické petrolejové lampy kromû svého prvotního v znamu splàují i funkci estetickou a dodnes jsou krásn m artefaktem. PfiestoÏe míst, kde bychom se s nimi mohli setkat, není mnoho (vût inou jsou uloïené v depozitáfiích), je moïné je spatfiit napfiíklad v expozici Západoãeského muzea v Plzni, v Elektrárnû Královského mûsta v Písku a na zámku v Náchodû. Iveta KADLÍKOVÁ Obr. 1. Stolní petrolejová lampa pfiibliïnû z roku 1899, R. Ditmar, Wien. (Archiv autorky) Obr. 2. Stolní petrolejová lampa pfiibliïnû z roku 1895, R. Ditmar, Wien. (Archiv autorky) Obr. 3. Stolní petrolejová lampa pfiibliïnû z roku 1890, R. Ditmar, Wien. (Archiv autorky) Obr. 4. Stolní petrolejové lampy, ukázka z katalogu lond nského v robce (S. P. Catterson & Sons, Ltd.) z roku (Archiv autorky) Obr. 5. Stolní petrolejová lampa pfiibliïnû z roku 1895, R. Ditmar, Wien. (Archiv autorky) 5 INFORMACE 191

8 DISKUSE Star í dlaïby nejsou pfiedmûtem památkové péãe? Nosnému zdivu, dfievûn m stropûm a krovûm, oknûm, dvefiím, nezdoben m omítkám a dal ím autentick m ãástem historick ch staveb, které nejsou dílem umûleckého fiemesla ani nenesou v razné znaky architektonick ch slohû, nebyla v minulosti vûnována velká pozornost. Byl jim pfiisuzován víceménû pouze technick v znam. Postoj odborné vefiejnosti k této ménû atraktivní souãásti stavebních památek se jiï ponûkud zmûnil. V rámci oprav a adaptací budov jsou v ak zmínûné star í stavební prvky i nadále zbyteãnû likvidovány a nahrazovány nov mi konstrukcemi z odli ného materiálu. Zvlá È ohroïenou, prûbûïnû mizející souãástí na- ich historick ch mûst a obcí jsou star í dlaïby a v ponûkud men í mífie i rûzné autentické úpravy podlahov ch ploch. Pfii chûzi po chodníku musíme ãasto vûnovat pozornost pfiedev ím nejrûznûj ím nástrahám; k dlaïbû nebo teracové mazaninû vestibulû a chodeb obvykle sklápíme oãi jen proto, abychom nezakopli o schod nebo o rohoïku. Pfiesto podvûdomû vnímáme specifick charakter povrchové úpravy rûzn ch pochozích ploch, zvlá tû jsou-li souãástí historického interiéru nebo exteriéru. Je-li stará dlaïba, po které kráãely generace na ich pfiedkû, nahrazena nov m materiálem, vnímáme tuto zmûnu jako v razn zásah do známého prostfiedí a jeho genia loci. Sv m ãlenûním, strukturou povrchu, materiálem a zpûsobem provedení se dlaïby a podlahy v znamnû podílejí na celkové podobû star ích budov a sídel. Jejich památková hodnota bohuïel není dosud docenûna a mnohdy se zdá, Ïe zásady památkové péãe se na úpravy pochozích a pojízdn ch ploch snad vûbec nevztahují. Na e vnímání prostfiedí, které nás obklopuje, znaãnû ovlivàuje jeho barevnost. V této souvislosti se ãasto hovofií o barevnosti fasád, pfiípadnû stfie ních krytin. Malá pozornost je vûnována ménû v razné, pfiesto v ak velmi v znamné barevnosti velk ch, pohledovû exponovan ch ploch vefiejn ch komunikací. Z chodníkové mozaiky mizí narûïovûlé kostky ze sliveneckého mramoru, z vozovek vût í hnûdé kostky z fievnického kfiemence. Jsou nahrazovány kamenem studeného odstínu. Nelze pochybovat o tom, Ïe jde o v razné naru ení autenticity historick ch mûst a obcí. PoloÏení dlaïby z nového materiálu je pro dodavatele v hodnûj í neï oprava nebo doplnûní star í dlaïby. Investor ov em musí sáhnout hloubûji do kapsy. Zaplatí nejen nákup nového, ne právû levného materiálu, ale i odvoz starého kamene a poplatek za skládku. Pfii rekonstrukcích inïen rsk ch sítí, pfiípadnû pfii realizaci odvûtrávacích kanálû b vá zbyteãnû zpochybàována moïnost opatrného rozebrání a opûtovného poloïení staré dlaïby. VÏdy je vhodné provést pokus. Staré dlaïby nebyly osazovány do pfiíli soudrïného podkladu a zku enosti dokazují, Ïe pfii dobré vûli je zpravidla lze rozebrat a znovu poloïit. Stavební firmy, které takov postup pfiedem odmítají, by mûly hledat uplatnûní v jin ch odvûtvích stavebnictví, nikoliv pfii obnovû star ích budov a komunikací historick ch mûst a obcí. Pfiístup k autentick m dlaïbám a rûzn m úpravám pochozích ploch by mûl vycházet ze stejn ch principû, jaké platí pro péãi o jiné ãásti architektonick ch památek. Ve skuteãnosti v ak b vá diametrálnû odli n a ve keré zásahy jsou posuzovány velmi shovívavû. Zkusme si pro srovnání pfiedstavit, Ïe se pfiipravuje adaptace budovy z pfielomu 19. a 20. století, která je souãástí mûstské památkové rezervace. Kdyby pfii projednávání takové akce projektant pfii el s návrhem nahradit pásovou bosáï fasády svisl mi lizénami a místo svûtlého pískovce pouïít jin kámen tmav ího odstínu, bylo by takové fie ení striktnû odmítnuto nejen pracovníky památkové péãe, ale nejspí i majitelem budovy a stavebním úfiadem. Pravdûpodobnû by bylo pochybováno o odborné zpûsobilosti, v ústraní pak moïná i o du evním zdraví autora návrhu tak razantní úpravy. V souãasné dobû dochází v mnoha historick ch mûstech k zásadním zmûnám ãlenûní a zpûsobu provedení dlaïby chodníkû, vozovek i cel ch ploch námûstí; b vá pouïit zcela odli n materiál. Tyto závaïné zásahy, srovnatelné s v e uvedenou hypotetickou a jen stûïí pfiedstavitelnou zmûnou podoby fasády hodnotné star í stavby, jsou bûïnou souãástí úprav vefiejn ch komunikací v památkovû chránûn ch sídlech a obvykle nevyvolávají velkou pozornost. O malé citlivosti vûãi kulturnímu dûdictví svûdãí i likvidace nûkter ch star ch chrámov ch dlaïeb, nesoucích stopy krokû mnoha a mnoha pfiedchozích farníkû. Jako dûvod v mûny dlaïby b vá ãasto uvádûn její nerovn povrch. Pro vût inu lidí v ak není tato vlastnost star í dlaïby závadou, ale samozfiejmou souãástí historického prostfiedí. Aãkoli je moderní ãlovûk pova- Ïován za tvora dosti degenerovaného, dokáïe zatím je tû pfiizpûsobit zpûsob své chûze charakteru plochy, po které kráãí. Kladné hodnocení odchylek povrchu star í dlaïby od geometrické pfiesnosti nelze chápat jako v zvu k tomu, aby v ní byly ponechány v razné prohlubnû, slouïící jako pasti pro nohy. Takové závady je samozfiejmû nutné citlivû odstranit. âasto je tfieba vyrovnat sedl podklad a znovu osadit pûvodní dlaïbu nebo doplnit chybûjící kostky, desky, dlaïdice a podobnû. DÛsledná obnova autentického fie ení star í hodnotné dlaïební úpravy je správn m fie ením i tam, kde je pûvodní materiál zcela zniãen. Mnohé venkovní dlaïby byly provedeny ze vzájemnû opfien ch kamenû kladen ch na v ku. Nemûli bychom se spokojit se sdûlením, charakteristick m pro pfiedlistopadové období, Ïe poïadovan kámen nebo dlaïdice se nedají sehnat.pokud by orgány památkové péãe i investofii v Praze trvali na dûsledné obnovû dochovaného provedení chodníkû a vozovek v historick ch ãástech mûsta, na el by se pravdûpodobnû i dodavatel potfiebného druhu kamene pro tak rozsáhlou akci. VÏdy je nutné dbát na to, aby byla zachována co nejvût í ãást pûvodního materiálu. Pfii pouïití stejného druhu kamene nebo dlaïdic se nemusíme obávat ponûkud odli ného vzhledu staré a nové dlaïby. Sjednocení, které spoãívá v odvezení staré dlaïby na skládku a osazení nového materiálu v celé plo e, je odsouzeníhodn m, velmi necitliv m a zpravidla draï- ím fie ením. Zb vá-li v interiéru jen velmi malé mnoïství znovu pouïiteln ch dlaïdic, je vhodné zachovat je alespoà v rûzn ch v klencích a podobnû. Star í, autentické provedení je tfieba respektovat i pfii úpravách dvorû, nádvofií, prostranství pfied kostely a na dal ích místech. DlaÏbou zpravidla nebyla pokryta celá jejich plocha. Je rovnûï tfieba pfiipomenout, Ïe zpevnûné komunikace neb valy dfiíve oddûleny obrubníky. Star í dlaïba nebo její zbytky b vají dosti ãasto ukryty pod novûj ími podlahami. Tuto moïnost je nutné pfiedem ovûfiit sondami a neãekat, aï se do tohoto dokladu star í podoby interiéru zakousnou bourací kladiva. Dokumentace star ích podlah a jejich pozûstatkû by nemûla spoãívat jen ve zbûïnû pofiízené fotografii. Pokud není moïné vrátit se na pûvodní úroveà, je tfieba oddûlit starou podlahu nebo dlaïbu pískem, pfiípadnû jinou prody nou vrstvou. Nûkdy je moïné prezentovat men í plochu star í dlaïby v pûvodní niï í úrovni v okenním nebo jiném v klenku. Pfiekr vání star ích úprav povrchu nov mi vrstvami b vá bûïn m zlozvykem zejména u venkovních komunikací. S touto skuteãností bychom mûli pfiedem poãítat, zajistit pfiedbûïn prûzkum a postarat se o zachování v znamn ch dokladû prûbûhu a podoby historick ch cest. Ani v tomto pfiípadû nelze pouhou fotografii pova- Ïovat za fiádnou dokumentaci. Star í v ková úroveà povrchu komunikace by mûla b t respektována i pfii pokládání inïen rsk ch sítí. Jinak by jejich vy í niveleta mohla v budoucnu zabránit Ïádoucí obnovû pûvodního stavu. Za cennou souãást star ích staveb nemûïeme povaïovat jen kamenné nebo keramické dlaïby. Znaãnou hodnotu jiï mají i dlaïby z jiného materiálu, pouïívané ve druhé polovinû 19. a v první polovinû 20. století, stejnû jako teracové mazaniny. Ochranu zaslouïí i betonové dlaïdice s barevnû upraven m hladk m povrchem, pokládané zpravidla v achovnicovém vzoru. Velkou odolnost vykazují palíkové dlaïby prûjezdû. 1 âlánek je vûnován pfieváïnû problematice historick ch dlaïeb. Bude v ak vhodné zmínit se alespoà struãnû i o dochovan ch prkenn ch podlahách, dfiíve velmi oblíben ch a ãasto pouïívan ch. Pfii celkové obnovû a adaptaci star ích staveb i pfii dílãích úpravách interiérû mají malou nadûji na pfieïití, zejména jsou-li umístûny v pfiízemních místnostech. V eobecnû se pokládá za samozfiejmé, Ïe budou vytrhány a nahrazeny dlaïbou nebo mazaninou. Pfiitom jsou obvykle provedeny z kvalitních irok ch prken (nûkdy velmi pfiesnû sloïen ch ze dvou uï ích prken), která by dnes nebylo snadné získat. Ta po vybourání nejprve usnadàují pojíïdûní koleãek s cihlami a betonem, pozdûji skonãí v hromadû palivového dfieva. S tímto pau álním nehospodárn m pfiístupem nelze souhlasit. Zku enosti dokazují, Ïe mnohdy staãí odklidit nepofiádek a podlahu poctivû um t, aby vynikl pûvab jejího nenapodobitelnû ztvárnûného povrchu. Taková podlaha je hodnotnou souãástí historické stavby; v mluvnû svûdãí o stáfií in- 192 DISKUSE

9 2 1 teriéru a potvrzuje jeho autenticitu. Majitel budovy a pracovníci památkové péãe by mûli trvat na jejím zachování. Pfiípadná v mûna zniãen ch prken by mûla b t provedena pouze v nejnutnûj ím rozsahu. Nûkdy je moïné velmi pro lapaná prkna obrátit. Jistû je nutné pfiedem dûkladnû posoudit a v pfiípadû potfieby fie it vlhkostní pomûry pfiíslu né ãásti stavby. I v dosti zanedban ch budovách jsou v ak prkenné podlahy pfiízemí mnohdy zachovány v pfiekvapivû dobrém technickém stavu. V této souvislosti je tfieba pfiipomenout známou skuteãnost, Ïe po poloïení neprody né podlahy znaãnû stoupne vlhkost pfiilehlého zdiva. V mnoha na ich mûstech se aï doposud zachovaly star í kamenné dlaïby chodníkû, vozovek a námûstí. Mozaika z vápencov ch kostek zdaleka nebyla v sadou hlavního mûsta. Nûkde mûïeme stále je tû obdivovat originální dlaïbu z kamene tûïeného v okolí. Nebudou nám na e dûti a na i vnuci pfii prohlíïení fotografií vyãítat, Ïe právû na poãátku 21. století zmizela z mûst a obcí zb vající ãást historické dlaïby? Pfied rozhodnutím o zpûsobu úpravy vefiejn ch komunikací by se mûli starostové a zastupitelé obce zamyslet nad tím, jak budou jejich technicistní a pragmatick pfiístup posuzovat pfií tí generace. Star ích dlaïeb, kter ch by si jinde váïili, se lehkomyslnû zbavuje i jedno z mûst zapsan ch v seznamu památek UNESCO. V mûnu praïsk ch dlaïeb rozhodnû nelze povaïovat za pfiíklad hodn následování. Nová dlaïba chodníkû se li í druhem pouïi- 4 tého kamene i velikostí kostek; pûvodní dekorativní motivy jsou vystfiídány jednodu ími, zpravidla ortogonálními vzory. 2 Snad nejv znamnûj ím vefiejn m prostranstvím historick ch mûst jsou hlavní námûstí. Právû proto zfiejmû mûstské samosprávy povaïují za nutné provést jejich okázalou a nákladnou rekonstrukci, i kdyï vesmûs neopl vají nadbytkem finanãních prostfiedkû. Orgány památkové péãe neb vají vãas poïádány o vyjádfiení k zámûru obnovy; architektonické soutûïe na rekonstrukci námûstí jsou vypisovány bez omezujících podmínek. Projektanti proto mohou snadno podlehnout pfiedstavû, Ïe plocha námûstí v mûstské památkové rezervaci nebo jiném památkovû chránûném sídle je v podstatû tabula rasa. Jsou pfiedkládány vodní varianty s fontánami a klikat mi koryty potûãkû, zelené varianty mûnící ãást námûstí v lesík, kamenné varianty s kamenn mi lavicemi a efektní kompozicí plochy vytvofienou rûzn mi druhy kamene. Zcela váïnû se diskutuje o pfiemístûní morového sloupu, kter sice stojí na námûstí uï nûkolik set let, ale nyní naru uje novû navrïené architektonické fie ení. Opût se nabízí srovnání obnovy povrchu historického prostranství s obnovou fasády historické budovy. Ve studii obnovy radniãní budovy by se architekt sotva odhodlal navrhnout v zelené variantû pokrytí fasády popínavou zelení, ve vodní variantû nahradit svislé de Èové odpady efektními chrliãi nebo v kamenné variantû obohatit fasá- 5 3 Poznámky 1 Viz Petr KOTLÍK: Dfievûná dlaïba, in: Zpravodaj STOP, 2001, sv. 3, ã. 1, s (s pfiehledem star í literatury). 2 PÛvodní druhy kamene pouïívané pro mozaikovou dlaïbu praïsk ch chodníkû a jejich dne ní náhraïky viz Drahomíra B EZINOVÁ: PraÏské chodníky, in: Zpravodaj STOP, cit. v pozn. 1, s (s pfiehledem star í literatury). Obr. 1. Mní ek pod Brdy (okres Praha-západ), chodník pfied hlavním vchodem do kostela sv. Václava. Star í chodníkové mozaiky z vápencov ch kostek b vají bohuïel nahrazovány novou dlaïbou, která nerespektuje dochovan materiál ani vzor. (Foto Alfréd Schubert, 2000) Obr. 2. Praha 3, ÎiÏkov, nájemní dûm ãp. 373, zadní dûm, mezipodesta schodi tû. DlaÏby imitující mozaiku patfií mezi hodnotné ãásti star ích budov. (Foto Jan Vesel, 2005) Obr. 3. Lysá nad Labem (okres Nymburk), kostel sv. Jana Kfititele. Pro lapaná kamenná dlaïba ze ãtvercov ch diagonálnû kladen ch desek je pûsobivou souãástí architektonické památky. RÛzn stupeà opotfiebení jednotliv ch ploch je v mluvn m dokladem historie chrámu. Dochovaná dlaïba by mûla b t citlivû opravena. Poslední oprava, provedená cementovou maltou, by v ak nemûla slouïit jako vzor. (Foto Martin Volejník, 2003) Obr. 4. Praha 2, Vinohrady, pfiíjezdová komunikace k restauraci v Riegrov ch sadech. DlaÏba z kfiemencov ch kostek se vyznaãuje tepl m hnûd m odstínem. (Foto Alfréd Schubert, 2000) Obr. 5. Praha 2, Nové Mûsto, Karlovo námûstí, poblíï zaústûní Jeãné ulice. Budou poslední pozûstatky chodníkové mozaiky respektovány pfii návrhu úpravy námûstí? (Foto Alfréd Schubert, 2000) DISKUSE 193

10 7 6 du architektonické památky soustavou balkonû. NeuvaÏovalo by se o pfienesení reliéfu s mûstsk m erbem na vefiejnou budovu v jiné ãásti mûsta. Pfii hodnocení architektonick ch památek se dnes víc neï dfiív pfiihlíïí k pûvodnosti a hodnovûrnosti jejich jednotliv ch ãástí. Lze pfiedpokládat, Ïe v budoucnosti bude autenticita historické stavby zásadním zpûsobem ovlivàovat i její trïní cenu. Vlastníci stavebních památek by mûli zmûnit svûj doposud pfieváïnû pfiehlíïiv postoj k likvidaci star ích dlaïeb a jin ch úprav podlah. Zatím si zfiejmû neuvûdomují, Ïe souhlasem s likvidací dochované souãásti stavební památky ve skuteãnosti po kozují svûj vlastní majetek. âasto se setkáváme s otázkou, proã památkáfiûm tolik záleïí na zachování staré, opotfiebované dlaïby. Bude nutné znovu a znovu trpûlivû vysvûtlovat, Ïe nositelem kulturní hodnoty památky a dokladem jejího historického v voje nejsou jen efektní architektonické prvky. Jsou jím také ve keré ostatní autentické souãásti staveb, obcí a mûst. JiÏ z tohoto dûvodu je nutné dbát na zachování star ích úprav pochozích a pojízdn ch ploch. Sv m pûsobiv m vzhledem, za kter zdaleka nevdûãí jen povrchové patinû, se staré dlaïby v znamnû podílejí na vûrohodném v razu historick ch budov a sídel. Obvyklému uji Èování, Ïe nová dlaïba bude úplnû stejná jako ta stará (pfiípadnû je - tû krásnûj í), bychom se snad mohli pousmát, kdyby ostatními úãastníky stavebních akcí nebylo toto tvrzení mnohdy bráno naprosto váïnû. BohuÏel dobfie víme, Ïe opak b vá v tomto pfiípadû pravdou. Interiérová dlaïba je v dne ním pojetí v podstatû obkladem podlahy. Tenké dlaïdice nebo kamenné desky jsou lepeny nebo tenkou vrstvou malty upevàovány na peãlivû vyrovnan betonov podklad. 3 V sledkem je geometricky pfiesná rovina, ãlenûná jen strohou, zcela pravidelnou osnovou spár mezi naprosto stejn mi prûmyslov mi v robky. Strohá technicistní úprava podlahové plochy odpovídá charakteru souãasné architektury, je v ak tvrd m, nepatfiiãn m zásahem do interiéru stavební památky. Nûktefií v robci reagují na tuto skuteãnost nabídkou rûzn ch patinovan ch dlaïeb. Jednotlivé dlaïdice se zdánlivû opotfiebovan m povrchem opravdu mohou pûsobit vûrohodn m dojmem. Pfii pohledu na celou vydláïdûnou plochu je ov em rozdíl mezi umûlou a pfiirozenou patinací zcela zásadní. Star í dlaïba pûsobí jin m, podstatnû mûkãím dojmem. Klasické dlaïdice nebo desky mají vût í tlou Èku a u star ích typû neb vají jejich rozmûry pfiesnû stejné. Byly pokládány do ménû pevného podkladu. V sledná pohledová plocha star í dlaïby od poãátku nebyla ideální rovinou a v prûbûhu desetiletí a staletí se pozvolna mûnila ve více nebo ménû plasticky ztvárnûnou, mnohdy dosti malebnou souãást architektonické památky. S trochou nadsázky lze fiíci, Ïe po star ch dlaïbách historick ch budov, vefiejn ch komunikací a prostranství kráãely dûjiny. Jejich kameny a dlaïdice jsou ohlazeny kroky na ich slavn ch i ménû slavn ch pfiedkû, koly koãárû a formansk ch vozû, podkovami jezdeck ch koní. Zachování star ích dlaïeb a jin ch úprav pochozích ploch a vozovek by mûli majitelé stavebních památek, mûstské a obecní samosprávy i pracovníci památkové péãe vûnovat podstatnû vût í pozornost neï dosud. Alfréd SCHUBERT Poznámky 3 Rozdílem mezi tradiãním a dne ním provedením dlaïby a souvisejícími detaily se podrobnûji zab vá Milo SOLA : DlaÏba z pohledu památkové péãe, in: Zpravodaj STOP, cit. v pozn. 1, s Obr. 6. Solec (okres Mladá Boleslav), místní komunikace pod hfibitovem. Kamenná dlaïba je vyspádovaná do osy vozovky. (Foto Alfréd Schubert, 2004) Obr. 7. Pfierov nad Labem (okres Nymburk), zemûdûlská usedlost, ãp. 13, síà. DlaÏba ze ãtvercov ch ciheln ch dlaïdic skuriózním otiskem zvífiecí tlapky. DlaÏby z cihel nebo z takzvan ch pûdovek odpovídají charakteru lidové architektury mnohem lépe neï podlahy a dlaïby z novûj ích materiálû. (Foto Jan Pe ta, 2005) SEMINÁ E KONFERENCE AKCE V stava historick ch plánû mûsta Terezín Terezín zpfiítomnûní dûjin mûsta. Stavební plány vojenské pevnosti a mûsta z 18. století. Podklady pro konverzi vojenského mûsta celoevropského v znamu. V stava historick ch plánû mûsta Terezín v prostorách krypty Betlémské kaple v Praze bude zahájena dne 12. kvûtna 2005 v 17 hodin a potrvá do 5. ãervna Na Technické univerzitû v Berlínû byl v ãervnu 2004 poprvé pfiedstaven v znamn soubor historick ch plánû vojenské pevnosti a mûsta Terezín. V stava bude v budoucnu natrvalo umístûna v Terezínû jako souãást expozice dûjin mûsta, jiï nyní ji v ak vefiejnost od 12. kvûtna do 5. ãervna 2005 bude moci shlédnout v kryptû Betlémské kaple v Praze. V ech 47 velkoformátov ch historick ch stavebních plánû a map, pocházejících vût inou z ãesk ch archivû, je moïné vidût v barevn ch reprodukcích v mûfiítku 1 : 1. Obsah v stavy dokumentuje také vûdeck katalog, jehoï ãeské resumé jsme otiskli v minulém ãísle. Peãlivû zdokumentované plány jsou rozdûleny do nûkolika tematick ch celkû: pevnost, mûsto, vojenské stavby, vefiejné a civilní budovy. Pro dûjiny vzniku mûsta, k nûmuï se vztahuje jen málo písemn ch pramenû, je v znamn zejména poprvé zvefiejnûn celkov plán pevnosti z roku 1790, kter se dochoval ve vídeàském Váleãném archivu a jehoï autorem je vojensk inïen r Milanes. Plán ukazuje pevnost po deseti letech od jejího zaloïení Josefem II., kdy byla jiï plnû obranyschopná, a dokumentuje spoleãné znaky vojenské pevnosti a v ní vznikající civilní zástavby. (Obr. 1.) Dal ím v znamn m nálezem je sada dvanácti listû souhrnného plánu civilní zástavby, urãené k osídlení 194 DISKUSE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

11 2a 1 fiemeslníky z âeské Lípy. Jedná se o dva bloky domû, navrïen ch vojensk m architektem Georgem d Anthonem a postaven ch jiï kolem roku I tyto plány lze na v stavû spatfiit vûbec poprvé. Dokazují vysok stupeà typizace obytn ch staveb; od sklepa se systémem kanalizace pfies stfie ní konstrukci aï po vybavení dvorû. (Obr. 2a, 2b.) Kromû zmínûn ch prvních, je tû vojensk mi staviteli navrhovan ch mû Èansk ch domû lze na v stavû obdivovat i plány dal ích civilních staveb z dílen místních stavebních mistrû, vznikl ch v Terezínû v první tfietinû 19. století a patrn ch v obraze mûsta do dne - ní doby. Neménû zajímavé jsou plány objektû vojensk ch zbrojnice, proviantního skladu a nûkolika kasáren které se dochovaly vãetnû detailního popisu vyuïití jednotliv ch prostor. (Obr. 3a, 3b.) Práce na tématu dûjin a obnovy Terezína byly na katedfie památkové péãe Ústavu mûstského a územního plánování Technické univerzity v Berlínû zahájeny jiï v roce 1998 pod vedením prof. Dr. Astrid Debold-Kritterové. Impulsem byla mezinárodní konference Terezín po roce 2000, která se konala v Terezínû roku 1997 jako reakce na definitivní odchod armádní posádky z mûsta. Nûkolik stovek dosud nezvefiejnûn ch plánû mûsta a jeho vojensk ch staveb bylo vyhledáno ãi objeveno a vyhodnoceno v ãesk ch a rakousk ch archivech profesorkou Astrid Debold-Kritterovou bûhem studijního pobytu v letech UÏ í v bûr plánû k reprodukci a následné prezentaci se orientoval podle vûdeckohistorick ch mûfiítek, podle aktuální potfieby historické dokumentace a podle nárokû dlouhodobé perspektivy v voje mûsta. V stava je v sledkem mezinárodní vûdecké spolupráce. K jejímu vzniku pfiispûlo mnoho subjektû v âeské republice, Nûmecku i Rakousku. Tato spolupráce umoïnila jak získání a vyhodnocení jedineãn ch materiálû a svûdectví o dûjinách Terezína, tak i jejich prezentaci nej ir í vefiejnosti formou, jaká by v archivech nebyla moïná. Plány dokumentují nejen vznik celoevropsky v znamného pevnostního mûsta, ale jsou i dûleïit m podkladem pro souãasn program jeho obnovy. Svou bezprostfiední v kladovou hodnotou detailní barevné obrazové dokumentace jsou zároveà prostfiedkem k posílení v eobecného povûdomí o hodnotû tohoto mûsta jako stavebního celku i identity jeho souãasn ch obyvatel. Stejnû tak v stava v budoucnosti poslouïí k pochopení historického v znamu mûsta tûm, ktefií Terezín nav tíví jako turisté. âást plánû v stavy byla v Praze pfiedstavena v jiï roce 2000 v prostorách Rakouského kulturního institutu. Od roku 2003 byly její roz ífiení a s ním spojen v zkum realizovány v rámci projektu Schinkelova centra pfii Fakultû architektury na Technické univerzitû v Berlínû, za spolupráce a podpory Nadace Terezín a âesko-nûmeckého fondu budoucnosti. Od zaãátku bylo 2b pfiáním v ech zúãastnûn ch koncipovat tuto v stavu i jako základní souãást budoucí rozsáhlej í expozice stavebních dûjin mûsta pfiímo v Terezínû. Katalog, vydan v malém nákladu pfii pfiíleïitosti v stavy v Berlínû v edici prof. Astrid Debold-Kritterové a Dr. Fliessbachové Technickou univerzitou v Berlínû, obsahuje barevné reprodukce v ech vystaven ch plánû s fotodokumentací aktuálního stavu staveb a jejich popisem. Úvodní texty jsou doplnûny tematick mi pfiíspûvky k v znamu Terezína v kontextu evropského pevnostního stavitelství (H.-R. Neumann) a k nutnosti obnovy mûsta po povodních roku 2002 (J. Polívka) a nástinem umûlecké topografie mûsta v dobû terezínského ghetta z roku 1943, jejíï popis se dochoval 3 Obr. 1. Celkov plán pevnosti z roku 1790, jehoï autorem je vojensk inïen r Milanes. (Váleãn archiv, VídeÀ). Obr. 2a DÛm postaven podle plánu architekta Georga d Anthona, 2b plán stavby onoho domu. Obr. 3. Jeden ze sady dvanácti listû souhrnného plánu civilní zástavby, urãené k osídlení fiemeslníky z âeské Lípy. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 195

12 4a 4b v nezvefiejnûném manuskriptu Umûlecká prohlídka Terezína Ïidovského vûznû Huga Israele Friedmanna (A. Debold-Kritter). Katalog, vydan dosud jen v nûmeckém jazyce, uzavírá resumé v angliãtinû, ãe tinû a japon tinû. Astrid DEBOLD-KRITTER (pfieloïil J. POLÍVKA) Obr. 4a, b. Plán vojenské stavby a její dne ní stav. Konference Kulturní dûdictví v souãasnosti vyuïití památek První ãíslo Zpráv památkové péãe se kvûli zdlouhavému v bûrovému fiízení na zhotovitele citelnû opozdilo, coï zpûsobilo mnoho zmatkû. Pfiíspûvek Ludmily Îlábkové Kulturní dûdictví v souãasnosti vyuïití památek (ZPP 1/2005, str. 78) vûnovan stejnojmenné konferenci v Hradci Králové byl koncipován jako upoutávka a mûl b t vydán pfied jejím konáním. To se bohuïel nepodafiilo, ale také jiï nebylo reálné text pfied oti tûním aktualizovat. Nejsmutnûj ím posunem je skuteãnost, Ïe P. Jaroslav Smrãek, jenï tak krásnû a zasvûcenû promluvil na pfiedchozí konferenci, zemfiel a leto ního setkání se jiï zúãastnit nemohl. Pro doplnûní pfiíspûvku Mgr. Îlábkové tedy dovolte je tû pár slov k prûbûhu konference. Pfiedná ky jednacího dne: Josef tulc: V znam uïitné funkce památky v úvahách Aloise Riegla a Maxe Dvofiáka, Milo Solafi: Úvaha o obecn ch souvislostech vyuïití památek pfii péãi o architektonické dûdictví, Jarmila Radová: Pfiehled vyuïit ch a nevyuïit ch památek, Petr Anderle: Umocnûné poselství opravené církevní památky v kontextu dne ní doby zku enosti z Bruntálska, Luká Holub: Domov sv. Josefa problematika pfiestavby, Jifií Tomá Kotalík: Památky a uïivatelé Úvaha o modelech souïití, Petr Kovafiík: Otázky vyuïití Hernychovy vily v Ústí nad Orlicí, Jifií Star : VyuÏití památek pfiedstavy, v hry a debakly, Jaromír Chmelík: Obnova domu ãp. 201 v Úzké ulici v Hradci Králové, Václav PraÏák: VyuÏití lechtick ch sídel na Královéhradecku, BoÏena Pacáková: VyuÏití zahrad a parkû, Eva Dvofiáková: VyuÏití památek industriálního dûdictví, Ludmila Îlábková: VyuÏití objektû historick ch ml nû a Petra B mová: Technické památky lidového charakteru a jejich vyuïití v novû vznikajícím Podorlickém skanzenu. Sborník z pfiedchozí konference byl jiï vydán, s vydáním sborníku leto ních pfiíspûvkû se poãítá. My lenky: Pochopení vzájemn ch vazeb mezi vyuïitím, kulturní hodnotou a zachováním fyzické existence je nezbytn m pfiedpokladem úãinné a smysluplné péãe o architektonické dûdictví. VyuÏití pfiiná í uïitek a zároveà je pfiirozen m, a proto nejúãinnûj ím prostfiedkem udrïování fyzické existence historick ch staveb. Na druhou stranu nepfiimûfiené vyuïití mûïe vést ke ztrátû kulturních hodnot a v krajním pfiípadû i k zániku památek. Nûktefií vlastníci jsou pro památky po- Ïehnáním, jiní zkázou. Na e kultura má kfiesèanské kofieny. Neúcta ke kulturnímu dûdictví je dûsledkem nedostatku vzdûlání. Stát není schopen se postarat o v echno, pfii péãi o památky je potfiebné zv ení podílu obãansk ch aktivit. V znamnou úlohu hraje lidsk faktor. NejobtíÏnûj í situace nastává, narazí-li na sebe neosvícen stavebník a rigorózní památkáfi. Zahrady a parky jsou podceàovanou ãástí architektonického dûdictví. Otázka vyuïití je pro parky a zahrady ale i pro kulturní krajinu stejnû podstatná jako pro stavby. Kriminalita po kozující památky by mûla b t stíhána dûslednûji a s úãinnûj ími sankcemi, neï je tomu v souãasnosti. Nemil m pfiekvapením byl pfiíspûvek vûnovan radikální pfiestavbû domu ãp Pokud se jiï pofiadatelé rozhodli zafiadit do programu sebeoslavnou prezentaci znehodnocení památky nad en m, ale nepouãen m stavebníkem, bylo namístû na to auditorium pfiipravit nûjak m vysvûtlujícím komentáfiem. O co lo? Pfii pfiestavbû zanikly ve keré autentické prvky vãetnû cenného historického krovu. Kamenné a cihelné konstrukce, jejichï omítnutí je pro historickou architekturu daného období charakteristick m slohov m projevem, byly nejen o krábány aï na holé zdivo, ale dûm byl obohacen o nepfiehlédnutelné kamenné obklady. Znásilnûná fasáda památky by se skvûle vyjímala v Disneylandu, ale v prostfiedí památkové rezervace je takov poklesl k ã odpudiv. Z velkoplo n ch oken nástavby je opravdu hezk pohled na malebné stfiechy historického jádra, ale jak je obrácen pohled na stfie ní krajinu historického jádra s nástavbou a velkoplo n mi okny, uï fieãeno nebylo. Nicménû jako ilustrace nejrûznûj ích vlivû po kozujících památky, poãínaje nedostateãn m vzdûláním spoleãnosti pfies neschopnost státu takov m jevûm bránit aï po dûsledky nepfiimûfien ch uïitn ch a kapacitních poïadavkû stavebníkû, byl zvolen pfiíklad velmi v mluvn i bez komentáfie. Celkovû byla konference velmi uïiteãn m a chvályhodn m poãinem, za kter je vhodné pofiadatelûm podûkovat a ocenit, jak dobfie jej zvládli. Pfiínosná byla v mûna názorû a zku eností. Neménû dûleïitá je publicita, které se dostalo problémûm, jeï jinak stojí stranou pozornosti. Úspû né uspofiádání takové velké akce dobrovoln m sdruïením samo o sobû ilustruje potenciál obãansk ch aktivit a v tomto je povzbuzením pro ostatní. Podûkování patfií i Královéhradeckému kraji a v em ostatním, ktefií pfiispûli prací, pomocí ãi penûzi. Milo SOLA RECENZE BIBLIOGRAFIE Chrudimsko. Ztracené i zachránûné poklady Ludûk TùPÁN, Renáta RÒÎIâKOVÁ, Ivo ULC: Chrudimsko. Ztracené i zachránûné poklady, vydal Státní oblastní archiv v Chrudimi jako 9. publikaci v edici Archa, Chrudim 2003, vydání první, náklad 1000 v tiskû. Kolektiv autorû se v publikaci zamûfiil na specifické kulturní a pfiírodní dûdictví oblasti Chrudimska. V této oblasti, která se rozkládá v jihozápadní ãásti Pardubického kraje a na kterou mnohdy b vá tak trochu pozapomínáno, se dosud nachází i pfies nenávratné ztráty neuvûfiitelné kulturní a pfiírodní bohatství. O tom, jak se mûnila krajina i osídlení, pojednávala kniha Chrudimsko. Utváfiení venkovsk ch sídel, kterou vydal Státní okresní archiv v Chrudimi v roce 2001 a na kterou publikace Chrudimsko. Ztracené i zachránûné poklady volnû navazuje. Autofii se zab vají osudy nejen drobn ch technick ch staveb, ale i dal í fiadou architektonick ch skvostû a pfiírodních krás. Obsahovû je publikace srozumitelnû fiazena jiï od první kapitoly pojednávající o sídelní krajinû, zamûfiené na ochranu pfiírody, kterou se díky neuvûfiitelné, zásluïné práci odborn ch i dobrovoln ch pracovníkû dafiilo prostfiednictvím byè dílãích soupisû 196 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE

13 a propagaãních akcí jiï od 50. let 20. století velmi kvalitnû mapovat. Nejv znaãnûj ím krokem na poli ochrany pfiírody bylo vyhlá ení CHKO Îìárské vrchy, na kterou navázala CHKO Îelezné Hory. V kapitolách vûnovan ch pfiírodû se setkáváme s fiadou velmi krásn ch fotografií zachycujících romantickou a unikátní flóru vãetnû její návaznosti na osídlení krajiny od stfiedovûké kolonizace do souãasnosti. Dal í kapitoly dokumentují tváfi vesnick ch sídel, mûsta i mûsteãka, pokraãují ukázkami lidov ch a zemûdûlsk ch staveb, pansk mi stavbami, pfiibliïují osudy církevních památek. Jedna kapitola je vûnována i údûlu Ïidovsk ch památek. Není opomenuta ani zámecká architektura. Publikace je zaloïena na bohatém obrazovém fondu pofiizovaném pfieváïnû v 60. a 70. letech 20. století. V této dobû pfievládal i ve státních institucích ãernobíl dokumentaãní materiál, a proto je tfieba vysoce ocenit nejen mnoïství, ale i kvalitu archivních fotografií, které jsou z podstatné ãásti provedeny v barvû. V echny kapitoly obsahují struãn historick úvod doplnûn v ãtem záchrann ch akcí, které se ve vût í ãi men í mífie podafiilo uskuteãnit. Následuje velmi kvalitnû vybran pfiehled jednotliv ch reprezentantû stavebního potenciálu rozvrïeného od mûstské zástavby aï po vesnické vybavení od s pek pfies su árny ovoce, ml ny, pily, halt fie a pazderny s detailním pfiiblíïením konstrukcí lomenic, oken nebo dvefií. Na základû prvotních aktivit dobrovoln ch pracovníkû i jednoho z autorû publikace, ktefií se snaïili o záchranu nejvût ích skvostû lidové architektury v této oblasti vãetnû jejich návaznosti na fiemeslnou v robu, se v tomto regionu zformovala snad po roce 1924 nejvût í akce smûfiující k záchranû lidové architektury. Tehdy byly poloïeny základy na eho druhého nejvût ího skanzenu Souboru lidov ch staveb a fiemesel na Veselém Kopci, o kterém se publikace zmiàuje ve své desáté a poslední kapitole. Pfies ponûkud formální vzhled obálky je publikace po grafické stránce velmi zdafiilá, zejména její kvalitní obrazová dokumentace. Velmi silnû pûsobící fotografické zábûry, které jsou faktick m základem knihy, zaujmou ãtenáfie na první pohled. Po pfieãtení textu lze ov em na nûkteré objekty jen s nostalgií zavzpomínat, nebo si je zafiadit do povûdomí jako souãásti jednoho z na ich nejv znaãnûj ích historick ch území. Posláním knihy, poukazující na dfiívûj í ztráty unikátního kulturního bohatství, které snad nejvíce postihly lidovou architekturu, je pfiedat poselství kulturní vefiejnosti, aby se podobné kody uï nemohly opakovat. Na závûr si dovolím krátkou, ãistû osobní poznámku. Po pfieãtení knihy mû pohladily vzpomínky zavfiu oãi, vidím se na Veselém Kopci v roce 1975, pan tûpán mû provází a mluví o tom, jak bude právû se rodící skanzen vypadat. A Ïe se podafií zachránit Betlém v Hlinsku, se nám mohlo tenkrát jen zdát. Dnes je pro nás minulost daleko dûleïitûj í, neï si pfiipou tíme. KaÏdou publikací, která nám pfiiblíïí kulturní a pfiírodní bohatství, jsme o krûãek dál v poznání na í stfiedoevropské identity. Eva DVO ÁKOVÁ Obr. 1. Svobodné Hamry (okres Chrudim), hospoda Îebrota jeden ze zachránûn ch skvostû Chrudimska, na snímku z roku (Foto Eva Dvofiáková) Bedna kofienáfiova Gert ALBRECHT: Bedna kofienáfiova (Obchodní cesta Malou Asií), SURSUM 2005, fotografie Udo Hirsch, pfieloïil Ludvík Kundera (deník) a Gabriela Hroncová (poznámky a odborn text). Krása anatolsk ch kobercû mne vïdy fascinovala. Harmonie barev, pestrost a pfiirozenost ornamentû, krása i praktiãnost. A navíc ta malebná jména: kelim, kazak, sofreh, zili, cicim, sumak. Kniha Gerta Albrechta, peãlivû a elegantnû vypravená ti novsk m nakladatelstvím Sursum, je pro mne opravdov m poïitkem. Tfiicet jedna celostránkov ch fotografií kobercû ãi tkan ch vakû z cenné sbírky Gerta Albrechta, kobercû z tajemné bedny objevené v Antik Bazaru v Bergamu, ukazuje mistrovství anatolsk ch vazaãek v plné ífii. Zápisky nalezené v téïe truhle, zápisky, které jsou podvrhem, ãi spí e zdafiilou mystifikací, se pfiíjemnû ãtou, mají své kouzlo a vtipn m napodobováním cestopisû ze 17. století navozují velmi autentick pocit. A je úplnû jedno, Ïe Ïádn Daniel Häberlin z Freiburgu v Breisgau zfiejmû nikdy neïil a z Tiflisu v Gruzii po Dardanely v roce 1646 necestoval. V jeho zápiscích si lze ãíst o místopisn ch zajímavostech, zvycích místních obyvatel, o obchodû, jednou pfiesnû, podruhé patfiiãnû naivnû. A tak se dozvíte, Ïe v Alexandretû (Iskenderun) bylo moïné nalézt mnoho krásn ch nevûstek, o kter ch se tradovalo, Ïe jsou potomkynûmi jednoho tisíce a jedné z nevûstince krále Daria osvobozen ch samotn m Alexandrem Velik m. Dozvíte se, Ïe v Edesse se podává esence, které se fiíká kafee, a Ïe je to tak siln nápoj, Ïe by i mrtvého probudil. Není divu, Ïe se takov text dá pfieãíst jedním dechem, pokud ov em va e oãi nebudou opakovanû prodlévat dlouhé minuty v barevné záfii kobercû. Opomenut není rozhodnû ani ãtenáfi-odborník. KaÏd prezentovan koberec je podrobnû popsán, kniha je navíc doplnûna statí o radiokarbonovém datování tkanin od Bernda Kromera a informativním textem o historii anatolsk ch kobercû od Udo Hirsche. Ten patfií k uznávan m odborníkûm na tradiãní tkaniny, od roku 1991 se s anatolsk mi koberci intenzivnû setkává také díky své práci poradce u rozvojov ch projektû v Gruzii, Arménii, ÁzerbajdÏánu a Turecku. Pfiíbûh historie anatolsk ch kobercû je pfiitom stejnû poutav jako deník Daniela Häberlina. Jen koda, Ïe má vcelku nevesel konec. Dne ní v roba kelimû ãi sumakû je jiï jen mizivá. Zmûny hospodafiení v posledních desetiletích spojené s v razn mi sociálními promûnami zpûsobily nejen dramatick úbytek tradiãní kobercáfiské práce, ale dokonce i mizení povûdomí o ní. Tam, kde v roba pfietrvává, je ãasto jiï jen v robou na zakázku, bez pûvodního obsahu a Ïivotnosti, bez toho, Ïe by odráïela skupinovou identitu. âasto se tkají ãi váïou koberce s pouïitím cizích ornamentû a vzorû, tak jak to vyhovuje zahraniãní poptávce. Tím spí e je tfieba knihu Bedna kofienáfiova ocenit, zachycuje fiemeslnou práci, která mizí, zachycuje ji v jejích vrcholn ch podobách, preciznû, reprezentativnû a pfiitom s poezií a armem. Celkovû lze shrnout: sympatick vydavatelsk poãin pro v echny milce kobercû. A také dûstojn dárek nakladatelství Sursum k 85. narozeninám Ludvíka Kundery. Petr âermáâek Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò Architekt 2005/1 John PAWSON, Jan SOUKUP: Klá ter Matky BoÏí v Novém Dvofie, s Krátká autorská zpráva o rekonstrukci a dostavbû trapistického klá tera je doplnûna bohat m obrazov m materiálem vãetnû plánû a fotografie pûvodního stavu hospodáfiského dvora. Navazuje recenze Na rozhraní od Jana Sapáka vysvûtlující dûjiny cisterciáckého fiádu i potfieby a poïadavky trapistû na stavbu. Téma je zakonãeno ohlasy architektû J. épky, O. Okamury, J. Wertiga, P. Hájka a T. KoÀafiíka. Konstrukce a svûtlíky v kostele v Novém Dvofie jsou pojednány v rubrice Konstrukãní detail na s. 46. Téma je zafiazeno do ir ího kontextu ãlánkem Du ana Folt na o dûjinách a spiritualitû trapistû: Trapisté. ád cisterciákû pfiísné observance na s. 53. Petr MALINSK, Richard DOLEÎAL, Petr BURIAN, Gabriela ATROVÁ DaM: Hotel Roma v Praze na Malé Stranû, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány o rekonstrukci objektu Újezd 24 na rohu íãní ulice a novostavbû v jeho vnitrobloku, která volnû parafrázuje stopu pûvodní ubytovny Svazarmu, demolované v 80. letech 20. století. Komplex bude plnit obchodní, bytovou a hotelovou funkci. Na zprávu navazuje recenze Richarda Nûmce Od domu Na lisku k hotelu Roma na Malé Stranû, která oceàuje pfiizpûsobivost a skromnost dostavy vnitrobloku, jeï podle autora znamená zásadní zhodnocení. RECENZE, BIBLIOGRAFIE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 197

14 Eva JI IâNÁ, Petr VÁGNER, Jan ADÁMEK AI-Design: Kostel svaté Anny v Praze na Starém Mûstû, s Kostel patfiící k b valému klá teru dominikánek byl pfiepatrován a slouïil jako sklad papíru. Rekonstrukce na univerzální prostor pro nadaci VIZE 97 konzervovala vnûj í i vnitfiní plá È budovy, odstranila pfiepatrování a vloïila nové prvky: schodi tû na emporu, toãité schodi tû do vûïe, obsluïné lávky po obvodu krovu, zavû- ená ocelová Ïebra, pfiipomínající pûvodní tvar gotické Ïebrové klenby, platformy pro úãinkující a podlahy, sociální zázemí, osvûtlení a akustiku. Autorská zpráva je doplnûna plány i fotografiemi a navazuje na ni recenze Kázání od Anny od Jakuba F. Nováka, kter pfiipomíná vá nivé odborné debaty o otevfiení pohledu na pûvodní krov, jeï rekonstrukci pfiedcházely, a zam lí se nad autenticitou materiálu tohoto krovu. Martin STRAKO : Bílé domy nemusely b t bílé. O vile Tugendhat, tentokrát v Praze, s. 62. Zpráva o semináfii konaném v Národním technickém muzeu v Praze, kter mûl za cíl seznámit vefiejnost s novû získan mi poznatky ze stavebnû-historického prûzkumu. Ukázalo se, Ïe bíl nátûr fasád byl probarvován z hmoty omítky pouïit m pískem, a Ïe tedy v sledná barva vily byla zabarvena jemnû do Ïluta. Dal í pfiíspûvky se t kaly v znamu stavby, zhodnocení památkové obnovy vily z 80. let, statiky vily, mobiliáfie a pojetí zahrady. Ze semináfie by mûl b t vydán sborník. Ústfiední vstupní projekt NG v Praze. Architektonická ideovû-projektová vyzvaná neanonymní jednokolová soutûï, s V sledky soutûïe na vstupní objekt do komplexu Schwarzenberského a Salmovského paláce na Hradãanském námûstí, kter by mûl slouïit Národní galerii k pokrytí funkcí spojen ch se vstupem do galerijních prostor, vãetnû informaãního centra. První cenu získal projekt architektonického t mu J. L. Mateo, M. Colominas, A. Obiol, kter je prezentován vãetnû autorské zprávy, stejnû jako projekty, které se umístily na 2. aï 4. místû. Vladimír LAPETA: lapeta v Luhaãovicích. Vila Suburbana na horské téma, s. 73. âlánek pfiipomíná vilu Lubomíra lapety postavenou pro Jana Koudelku v Luhaãovicích. Uspofiádání hlavního obytného patra a patra loïnicového je velmi pfiíbuzné Nakládalovû vile v Olomouci, která vznikla o tfii roky dfiíve, a to v rovinû. Zde vznikla na totéï téma horská varianta. Interiér domu byl v pováleãné dobû po kozen rozdûlením na nûkolik bytû, v exteriéru je dûm nedotãen do dne ních dnû. Václav JANDÁâEK: Nalezen detail konstrukce. Dfievûn kolík krovû z 19. století, s ãást nového seriálu o skuteãn ch dochovan ch detailech nebo ãástech stavby. Martin STRAKO : Hofmanovo krematorium. Jak pfiipomenout historii Ostravy, s. 75. Jedna z v razn ch Hofmanov ch realizací, kubistické krematorium v Ostravû, byla navzdory snaze památkáfiû v letech zbofiena. Na místû zniãeného mûstského a Ïidovského hfibitova Moravské Ostravy, kde stavba stála, vznikl nakonec pomûrnû fádní park. Autor navrhuje evokovat minulost ocelovou konstrukcí na místû b valého krematoria, vymezující siluetu, pfiípadnû hmotov obrys zniãeného objektu v mûfiítku 1 : 1, ãímï by se zároveà vytvofiila pohledová dominanta parku. Martin STRAKO : Sakrální stavby Moravy a Slezska ve zlomové epo e, s. 77. Recenze knihy Ale e Filipa Secesní chrámy na Moravû a ve Slezsku sakrální v tvarné umûní kolem roku 1900, vydané nakladatelstvím Barrister & Principal ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Brnû. Filipova práce je rozsahem a pojetím zatím ojedinûlá, v hrady má autor recenze k v bûru dokumentû v katalogu a k absenci plánû. Práci stojí za to rozvíjet, pfiedev ím o sakrální stavby v âechách. Architekt 2005/2 Petr ZÁZVORKA: Thonetové. Pfiíbûh oh baného dfieva, tematická pfiíloha. Historie firmy vyrábûjící dodnes proslul sedací nábytek její zakladatelé, v voj technologie, sídla firmy a nejslavnûj í v robky. David R. CHISHOLM, Vít MÁSLO CMC Architects: A7 Arena Hole ovick pivovar objekt B, s Autorská zpráva o rekonstrukci ãásti pivovaru pro potfieby kanceláfií a redakcí ãasopisû spoleãnosti Ringier. Doplnûno fotografiemi, plány a navazující recenzí Kontakt od Petra Nûmûjce, v níï se autor zam lí nad velkoprostorovou koncepcí nov ch interiérû, v nichï je zachován pûvodní stavební princip vãetnû skeletov ch konstrukcí, a nad budoucím exteriérem pivovaru, kter ãeká je tû fiada dal ích úprav. Radko KVùT, Pavel PEKÁR, Richard MÁTL: Bytové domy Farská zahrada Brno-Komín, s Autorská zpráva o bytovém komplexu tvofiícím meziãlánek mezi panelov m sídli tûm a historickou ãástí Komína s gotick m kostelem a farskou zahradou. Fotografie a plány ozfiejmují urbanistick kontext stavby i její detaily. Podle navazující recenze Profiíznutá hrana od Luká e Berana oddûlením tfií bytov ch blokû od sebe a kos m profiíznutím segmentu parcely autofii alespoà ãásteãnû nahradili ztracen v hled z kopce na vesnici a pfiivrátili prûhledy mezi domy k jejímu jádru. Marek CHALUPA, tûpán CHALUPA, Ondfiej TUâEK, Tomá HAVLÍâEK d u m architekti: Viniãní altán v Gröbovce v Praze na Vinohradech, s Autorská zpráva o stavební obnovû ruiny viniãního altánu z let od architektû Barvitia a Schulze a o její dostavbû pro celoroãní provoz kavárny a vinárny. Aby dostavba nemûnila vnûj í siluetu altánu, je umístûna ve znaãném odstupu do svahu pod terén. Zpráva je doplnûna fotografiemi, plány a recenzí Forma otázky od Luise Marquese. Franti ek rámek. 120 let od narození, s. 46. F. rámek ( ) proslul pfiedev ím projekty administrativních palácû ve stylu moderního klasicismu. Je vítûzem mnoha architektonick ch soutûïí, projektoval obytné druïstevní domy v Bubenãi a Hole- ovicích, je autorem pavilonu petfiínské lanové dráhy se stupàovitou hmotou, kter lze oznaãit za funkcionalistick. Úpravy povrchû námûstí Republiky v Praze 1, s âlánek seznamuje s vybran m návrhem a s rozpracovanou studií na úpravu námûstí od architektû ateliéru H H autorû úpravy Horního námûstí v Olomouci a Jifiského námûstí za Svatovítskou katedrálou. Z námûstí by mûla zmizet automobilová doprava. DlaÏba bez chodníkû v jedné rovinû by prostfiednictvím fragmetû z rûzn ch období zachycovala v voj tohoto prostoru. DlaÏební textury by byly pospojovány naïloutl mi vy. ZeleÀ by byla mobilní. Následují zamítavá stanoviska památkáfiû (OPP MHMP J. KnûÏínek a NPÚ HMP M.Zachafi) a vyjádfiení Úfiadu mûstské ãásti Praha 1, kter studii zadal po schválení rozpoãtu se v pracích na studii bude pokraãovat. âlánek je uzavfien posudky R. váchy a A. rámkové, které se ke studii vyjadfiují pfieváïnû kladnû. Pavel HALÍK: Emil Králíãek. Hledání zapomenutého mistra, s. 53. Zpráva o v stavû v Galerii Jaroslava Fragnera. Králíãkovy stavby patfií v Praze ke v eobecnû znám m, av ak nejsou ztotoïàovány s autorem napfiíklad dûm Diamant ve Spálené ulici s vedlej ím kubistick m baldach nem nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Adamova lékárna s proslulou kubistickou lampou a hotel Zlatá husa na Václavském námûstí nebo upichovy domy na rohu Václavského námûstí a Vodiãkovy ulice. Vojtûch LAHODA: HofmanÛv vypláznut jazyk. K v stavû v Obecním domû, s Hofman patfií ke klíãov m kubistick m architektûm, av ak s nejmen í moïností realizovat své stavby. Jeho nejslavnûj í, i kdyï ãásteãnou realizací je hfibitov v ëáblicích, zab val se téï konstrukcí mostû a navrhováním nábytku. ada jeho interpretû vyzdvihuje pfiedev ím architektovu scénografickou tvorbu. Rostislav VÁCHA: Nejasketiãtûj í z funkcionalistû. Katalog díla Josefa Polá ka, s. 56. Recenze katalogu v stavy v brnûnské v stavní síni Nadace ãeské architektury. Josef Polá ek si získal povûst prvotfiídního moderního architekta jako autor domû s nejmen ími byty pro chudé, je v ak i autorem v born ch kol, bank a spofiitelen a poãetného souboru ãinïovních a rodinn ch domû rozeset ch témûfi po celé Moravû. Petr URLICH: V stava o v stavách aneb Od Bruselu po Aichi, s. 57. Zpráva o v stavû v kulturním centru Nostického paláce v Praze, na které mûïe náv tûvník poprvé zhlédnout retrospektivu na ich v stavních pavilonû pro EXPO, poãínaje Bruselem 1958 a konãe tfiemi soutûïními projekty pro AICHI Richard BIEGEL: LibeÀsk most pfied rekonstrukcí. Spor o hodnotu, s LibeÀsk most od autorû Pavla Janáka, Franti ka Mencla a Václava Da ka, postaven na sklonku 20. let 20. století jako pfiíslib budoucího urbanistického fie ení libeàské a hole ovické oblasti, je nyní v dûsledku novû zvaïovan ch urbanistick ch úprav ohro- Ïen demolicí. Ministerstvo kultury zamítlo návrh NPÚ na jeho prohlá ení za kulturní památku. PfiedloÏen 198 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

15 projekt rekonstrukce s cílem roz ífiení a zvût ení kapacity mostu zachovává pouze pilífie, oblouky nad fiekou bourá a nahrazuje systémem otvorû, které s pûvodními vût inou nekorespondují. Autor nového projektu PRAGOPROJEKT, a. s., se v odûvodnûní odvolává na neopraviteln stav historické konstrukce, coï vyvrací nezávisl statik. Jan PE TA: Vesnice napospas? Jak chráníme ãesk venkov, s Na rozdíl od mûstsk ch celkû, které jsou jiï vût inou plo nû památkovû chránûny, k vyhla ování vesnick ch památkov ch rezervací chybí vûle. Mnohé vesnice pro ly bûhem desetiletí marn ch pokusû rozsáhlou devastací napfiíklad StodÛlky, Hostivafi nebo Dolní Rychnov na Sokolovsku. U obcí, kde se vyhlá ení podafiilo, se pfiitom stav objektivnû zlep il. Vesnické památkové rezervace a zóny nejsou rozloïeny rovnomûrnû. Relativnû dobrá je situace v rekreaãních oblastech, kde objektûm nehrozí zkáza. V rozsáhl ch zemûdûlsk ch oblastech zejména severozápadních âech se v ak vyskytují dosud pûsobivé celky v devastovaném stavu, na pokraji fyzické Ïivotnosti, a nadûje na jejich záchranu je mizivá. Václav JANDÁâEK: Nalezen detail konstrukce. Vûtrací mfiíïka, s ãást seriálu. Tfiikrát o ãeské pfiísnosti. Nad knihou Rostislava váchy, s Tfii recenze knihy âeská architektura a její pfiísnost. Padesát staveb Petr Rezek si ve stati Kniha kulovitého tvaru v ímá formy medailonû jednotliv ch staveb. Jednotlivé texty jsou podle nûj zaoblené, nepopichují, nanejv uvádûjí vûci na pravou míru. Knize vyt ká pfiíli né zásahy grafika do fotografií, coï ale na druhou stranu vybízí ãtenáfie k náv tûvû objektû a nespokojení se s obrazem. Místo termínu pfiísnost nabízí v raz slu nost. Knihu hodnotí jako v chodisko pro v echny budoucí úvahy, i ty problematizující. VídeÀsk architekt Jan Tabor kritizuje v recenzi Zvûst z âeského ráje barevnost knihy, která není adekvátní avizované pfiísnosti. Typografické zpracování a kvalitu fotografií v ak hodnotí velmi vysoko. V hrady má k pestrosti v bûru staveb, v reakci na úvodní esej âeská pfiísnost a její nepfiátelé se pohor uje nad ãeskou sebestfiedností a hledáním nepfiátel. váchovu knihu povaïuje za pfiínos k poznání ãeské architektury v Evropû. Také Imro Va ko z Bratislavy spatfiuje ve své stati Ambiciózní patnáctiroãenka ambice knihy ve snaze upozornit zahraniãí na soudobou ãeskou architekturu a na její velice kvalitní tradice. Fenomén pfiísnosti podle nûho v ãeské tvorbû nespornû existuje. Nev hodou autora je podle nûj to, Ïe mu souputnictví s prezentovan mi osobnostmi ztûïuje kritick odstup a propojení s mezinárodním kontextem. Umûní 2005/1 (pfievzato z webu index.html) Ivo HLOBIL: Neznámá Madona na lvu od Mistra michelské madony (kolem let ). Eine unbekannte Löwenmadonna vom Meister der Madonna von Michle (um ), s âlánek pfiedstavuje dfievûnou sochu Madony na lvu, kterou zakoupila Národní galerie v Praze. Jde o v znamné dílo Mistra Michelské madony, pocházející z nejmenované sbírky v Klosterneuburgu u Vídnû. Autor textu ho datuje do let a detailnû interpretuje jeho stylov i ikonografick charakter vzhledem k dal ím pfiíbuzn m plastikám té doby. Jindfiich VYBÍRAL: Charles F. A. Voysey s Forgotten Designs for Southern Moravia. Zapomenuté projekty Charlese F. A. Voyseyho pro jiïní Moravu, s V roce 1912 navrhl architekt Charles Francis Annesley Voysey rodinou hrobku a roku 1922 venkovské sídlo pro jihlavského podnikatele Karla Löwa, vlastníka nejvût ích textilních továren na západní Moravû. Tyto návrhy byly dosud pokládány za nerealizované. Pfiíspûvek poukazuje na to, Ïe venkovsk dûm byl v pozmûnûné podobû proveden v Henãovû u Jihlavy a Ïe Voyseymu lze pfiipsat i Löwovu hrobku na jihlavském hfibitovû z roku Gerardo BROWN-MANRIQUE: Three Houses in Northeastern Bohemia by Fürth and Mühlstein. Tfii vily od Fürtha a Mühlsteina v severov chodních âechách, s K zajímav m realizacím dvojice architektû Victora Fürtha a Arno ta Mühlsteina patfií tfii vily v severozápadních âechách, objednané ve 30. letech 20. století textilními prûmyslníky: Bermanova vila v Hronovû (1933), Löwenbachova vila v Náchodû (1934) a Bondyho vila v Malé Skalici (1936). Studie analyzuje architekturu v ech tfií objektû, pfiiãemï zamûfiuje pozornost na nejpozoruhodnûj í z nich: Löwenbachovu náchodskou vilu. Wojciech MARCINKOWSKI: Silesiaca Bohemiae. Zu den breslauer Retabeln in Böhmen, s Zpráva pojednává o retáblu hlavního oltáfie dûkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi a oltáfiním retáblu z farní budovy téhoï mûsta, datovan ch do první poloviny 16. století. Tyto fiezby srovnává s pfiíbuzn mi díly ãeské i evropské provenience a dochází k závûru, Ïe byly vytvofieny v Beinhartovû dílnû ve Vratislavi. UpozorÀuje i na slezské kofieny reliéfu Svaté rodiny z Národního muzea v Praze. Pavel KALINA: Alexander Markschies, Icons of Renaissance Architecture, s Martin PAVLÍâEK: Marie Schenková Jaromír Ol ovsk, Barokní malífiství a sochafiství v západní ãásti ãeského Slezska, s Josef VOJVODÍK: Helena Lorenzová TaÈána Petrasová (ed.), Biedermeier v ãesk ch zemích, s Recenze sborníku z 23. roãníku sympozia k problematice 19. století, PlzeÀ ERA 2005/1 Petr KROUPA: Rekonstrukce v jimeãn ch staveb 20. století, s. 4. Autor se v úvodníku ãísla vûnovaného památkám z 20. století zab vá otázkou po smyslu památkové ochrany a problematikou nov ch zásahû do stavebních památek. Specifiãnost pfiístupu ke stavebním památkám z 20. století dokládá na pfiíkladech Müllerovy vily, vily Tugendhat, VeletrÏního paláce v Praze a Zemanovy kavárny v Brnû. Petice proti demolici OD Je tûd TESCO v Liberci, s. 5. Nizozemská firma Multi Development Corporation plánuje v stavbu obchodního a zábavního komplexu Fórum Liberec. KvÛli této v stavbû má b t demolován obchodní dûm Je tûd z let od Miroslava Masáka, vyprojektovan Karlem Hubáãkem v ateliéru SIAL. Stavba pfiedstavuje u nás ojedinûl pfiíklad evropského architektonického strukturalismu a dokumentuje ãeské architektonické my lení druhé poloviny 20. století. Formu obchodního stfiediska ovlivnila kvalita místa a respekt k obvyklému klimatu mûsta. Po tfiiceti letech se jeho prostfiedí stalo dynamickou, komerãnû úspû nou, tradiãní souãástí mûsta. Redakce ãasopisu ERA se s poukazem na jeho nespornou architektonickou kvalitu staví spolu s iniciátory petice ze Studia ARTIKL proti plánované demolici. Obnova BaÈova mrakodrapu ve Zlínû. I. Bergman, L. Patrnek, P. V eteãka / Centroprojekt, a. s., S-projekt plus, a. s., Transat architekti, s Zpráva s fotografiemi a plány o obnovû budovy od Vladimíra Karfíka pro sídlo Krajského úfiadu Zlínského kraje a finanãního úfiadu ve Zlínû. Doplnûna je recenzí Zlín: budova 21 versus dne ní úfiední krajina od Martina Strako e, podle kterého se ve fázi pfiíprav rekonstrukce jevila jako destrukce v znamné památky a poplach, kter zavládl, pozitivnû ovlivnil její dne ní v slednou podobu. Nejvût ím ofií kem bylo zateplení budovy a v mûna oken a pfiístup k zachovan m prostorám s otevfien mi kanceláfiemi. V pfiípadû plá tû do lo ke kompromisu pûvodní ocelové sklenûné v plnû byly zachovány v ãástech pfiipomínajících historii objektu, ostatní nová okna alespoà pfiipomínají pûvodní. editelské podlaïí a v tah vypovídá o peãlivé obnovû objektu, expozice v pfiízemí pfiedstavuje kvalitní pandán k samotné budovû. Ponûkud spornûj í je fie- ení ostatních ãástí domu s pfiidan mi pfiíãkami v rozporu s pûvodní Karfíkovou koncepcí a terasa s hranolov m prosklen m objektem. Za ocenûní stojí napfi. hi-tech nástavba na schodi ti mezi 16. a 17. patrem a vstup do objektu. Tato rekonstrukce je úspûchem památkové péãe i v porovnání s úpravami budovy Hutního projektu v Ostravû od Vladimíra Krajíãka pro potfieby tamního krajského úfiadu. S tématem souvisí ãlánek Petra V eteãky 21 na stranû 61 64, kter pfiipomíná historii vzniku budovy a rekonstrukce si v ímá z hlediska materiálû a konstrukcí. Obnova objektu SVÚT v Liberci. Karel Novotn / SIAL, s âlánek obsahuje autorskou zprávu, fotografie a plá- Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 199

16 ny. Následuje recenze Rekonverze budovy SVÚT v Liberci na sídlo Libereckého kraje od Ondfieje Busty: Budova b valého Státního v zkumného ústavu textilního od ZdeÀka Plesníka nese fiadu spoleãn ch rysû se zlínskou Jednadvacítkou. Rekonverze nebyla nijak konfliktní z hlediska nové funkce, nároãná v ak byla oprava fasádního plá tû. PfiestoÏe byla zmûnûna barva tónování, nedo lo k Ïádné radikální zmûnû ve vnímání fasády. Impozantní páternoster v této budovû má anci na prohlá ení za technickou památku. Rekonstrukce domu Na MÛstku v Praze. Alena rámková, s Fotografie a plány zrekonstruovaného domu i pûvodního stavu doprovází recenze Radomíry Sedlákové Vzkfií ení na Zlatém kfiíïi: Tento dûm z 80. let 20. století od Aleny a Jana rámkov ch, postaven v proluce vzniklé v stavbou metra, byl od poãátku symbolem nové, postmoderní architektury, hlásící se k funkcionalistick m tradicím. Obsahoval kanceláfiské a restauraãní prostory a v stup z metra. V 90. letech zpustl a nov majitel se rozhodl zmûnit náplà a dûm rekonstruovat. Rekonstrukcí povûfiil pûvodní autorku. V stup z metra byl pfiesunut, první tfii podlaïí se zmûnila v prodejnu obleãení. Do centra dispozice byly vestavûny eskalátory. Administrativní ãást má nyní jen dvû patra, vyuïití stfie ní ãásti se teprve hledá. DÛm jako by dospûl a do lo k jeho oïivení. Machinehouse v Praze-Karlínû / Quarta, s Autorská zpráva o konverzi energocentrály firmy Breitfeld-Danûk, jejímï autorem je patrnû Josef Rixa, na administrativní budovu. Autofii respektovali vnûj í charakteristick vzhled budovy a své zásahy orientovali jen na vnitfiní prostor. Do pûvodního dvoupodlaïního jednolodního prostoru vloïili tfii samostatnû pfiístupná podlaïí, nová nosná ocelová konstrukce je odkryta tak, aby se vizuálnû prosadila, betonové stropy jsou ponechány v hrubé struktufie a barvû materiálu, byly vytvofieny repliky oken. Rekonstrukce a dostavba Viniãního altánu v Praze / d u m architekti, s Autorská zpráva o celkové stavební obnovû ruiny objektu architektû Barvitia a Schulze z let a jeho roz ífiení pro celoroãní provoz kavárny a vinárny. Aby nebyla zmûnûna silueta objektu, jsou nové prostory umístûny do podzemí v dostateãném odstupu od altánu. âlánek je doplnûn fotografiemi a plány. Ladislav LÁBUS: Rekonstrukce Edisonovy transformaãní stanice v Praze, s Funkcionalistická transformaãní stanice Elektrick ch podnikû hl. m. Prahy v Jeruzalémské ulici byla navrïena architektem Franti kem Librou roku Úãelem rekonstrukce je uvolnûní v ech nadzemních pater pro komerãní úãely a bydlení, coï pfiispûje k oïivení stavby i celé ãtvrti. Obnovena bude i unikátní svûtelná plastika ZdeÀka Pe ánka, osazená pûvodnû na trafostanici. Rekonstrukce se snaïí uchovat velkorysé mûfiítko vnitfiního prostoru hlavního traktu, pfiípadné rozdûlení kanceláfií bude fie eno aï podle poïadavkû konkrétních nájemcû. V nástavbû pak budou umístûny dva loftové byty. Dochované detaily budou vyuïity, nejvût ími zásahy bude roz ífiení okenních otvorû ve vnitfiní boãní stûnû, které se nijak neprojeví na vnûj ím vzhledu fasády, a provedení druhého únikového schodi tû. Stávající okna budou repasována a ponechána, za nû budou vsazena nová, která budou vyhovovat tepeln m poïadavkûm. Pfiípravu projektu provázela diskuse o renovaci i nov ch investicích v centru Prahy. Podle autora existují dva protichûdné postoje: první se snaïí stavební památky zakonzervovat aï na mez zmrazení aktivit v centru mûsta, druh otevfienû reflektuje nové potfieby centra, av ak bez zpûtné vazby mûïe znamenat devastaci památkové hodnoty mûsta. Budoucí Ïivotaschopn v voj památkov ch rezervací a historick ch staveb bude záviset na schopnosti vzájemnû komunikovat a zastávat nepfiedpojaté postoje. Helena PÁNKOVÁ: Bydlení moderního ãlovûka podle Le Corbusiera. Moderní ãtvrè Fruges v Pessacu, s Corbusierova ãtvrè financovaná prûmyslníkem Henrim Frugesem mûla b t laboratofií moderního sociálního bydlení. Otevfiena byla v roce Jde o 51 domû fiadové patrové domky a jeden dvojdomek, tzv. mrakodrap. Sídli tû bylo urãeno finanãnû slab ím vrstvám. Jeho obyvatelé i náv tûvníci vnímali Corbusierovy domy s jist mi rozpaky, aè uï jde o vzhled ãi o funkci. Celkov stav sídli tû se postupnû zhor oval, domky si s ohledem na malou obytnou plochu obyvatelé rûznû pfiestavovali. V 70. letech bylo sídli tû zahrnuto do seznamu památkov ch objektû a pfiistoupilo se k postupné rekonstrukci sídli tû, která se vûnuje zejména tfiem bodûm: fasádám a jejich polychromii, rámov m konstrukcím oken a dvefií a roz ífiení obytné plochy. Mrakodrap zakoupila obec a zfiídila v nûm muzeum. Pfies nechuè nûkter ch majitelû vûãi snahám památkáfiû dnes sídli tû pfiitahuje nové obyvatele, které spojuje zájem o slavnou adresu. Obec se snaïí zachovat ãtvrè jako obytnou a zabránit anarchii turistû. Dagmar âernou KOVÁ: Bílé domy nemusely b t vïdycky bílé. V stava a mezinárodní konference o vile Tugendhat, s Podrobná zpráva o v stavû a mezinárodní konferenci, která se konala v Národním technickém muzeu v Praze , nás seznamuje s obsahem v stavy a s jednotliv mi pfiíspûvky. Jifií HLINKA: ZaslouÏí si Brno vilu Tugendhat?, s Polemick ãlánek o prûbûhu sporu o vypracování tfiístupàové projektové dokumentace a následn autorsk dozor pfii rekonstrukci vily. Problém zaãal roku 2002 odstoupením R. váchy a P. Zatloukala z odborného poradního sboru na protest proti formû v bûru byla vyhlá ena soutûï obchodní, a nikoli architektonická. Vefiejné obchodní soutûïe se v roce 2003 úãastnilo devût subjektû, tfii byly pfii otevírání obálek v lednu 2004 vylouãeny, aã u jin ch byly dle tvrzení J.Sapáka a J. krabala formální nedostatky tolerovány. Hodnotící komise, sestavená z 11 ãlenû, z nichï 6 byli odborníci mimo jiné z âka, musela pfiekonávat vnitfiní rozpory, které se navenek projevily odstoupením Z. Jirana. Vítûzem soutûïe se stalo SdruÏení pro vilu Tugendhat, za ním skonãilo trio J. Sapák, L. Grym a J. krabal, tfietí místo pfiipadlo P. V eteãkovi. Architekti Sapák, Grym a krabal a P. V eteãka podali návrh na pfiezkoumání v sledkû. Protest se t kal odborn ch pfiedpokladû vítûzného SdruÏení, v sledky v bûrového fiízení byly potvrzeny a po tûchto prûtazích byla v lednu roku 2005 podepsána mezi SdruÏením a Magistrátem mûsta Brna smlouva. Architekti Sapák, Grym a krabal podali Ïalobu ke Krajskému správnímu soudu, a pokud neuspûjí, jsou pfiipraveni pokraãovat k Nejvy ímu správnímu soudu. Jsou pfiesvûdãeni, Ïe do lo k váïnému poru ení zákona a Ïe nehájí jen vlastní právo, ale právo obecnû. Oddalování rehabilitaãních prací vile samozfiejmû neprospívá. Je velmi nepravdûpodobné, Ïe by zaãaly je tû letos. Protestující architekti se v ak ohrazují proti nafiãení z obstrukce. Vojtûch LAHODA: Volmanova vila v âelákovicích. Rozpad funkcionalismu, s Jedna z nejpozoruhodnûj ích vil meziváleãného âeskoslovenska od Karla JanÛ a Jana tursy z roku 1939 je v nákladnosti a vybavenosti srovnatelná jen s vilou Tugendhat. Pfiesto je opomenuta v Umûleck ch památkách âech z roku DvoupodlaÏní funkcionalistickou vilu s rozsáhl m parkem s bazénem, jezírkem a tenisov m hfii tûm dal postavit ãelákovick továrník Volman na místû s nádhern m v hledem. Z pohledu od fieky vypadá jako romantick stroh hrad. Dnes je vila prázdná, fiada detailû je zniãena nebo ukradena a vila zoufale ãeká na opravu. Souãasn tristní stav prezentují fotografie Daniely Vokounové, souãástí ãlánku jsou i dva pûdorysy a historick snímek pûvodního stavu. Martin STRAKO : Jablunkovské sanatorium bíl chrám zdraví v náruãí lesû, s Autor popisuje historii plicního sanatoria, která zaãíná v roce 1925 v dosti obtíïn ch podmínkách provizorních pavilonû. První budova byla navrïena Karlem Ro tíkem a dostavûna v roce 1928, v letech vznikl muïsk pavilon a komunikaãní, hospodáfiské a administrativní centrum od Milo e Lamla a zaãalo se s pfiestavbou star ího pavilonu. Sanatorium bylo dokonãeno roku Jde o Ïelezobetonov skelet vyzdívan cihlou a omítan, s ploch m zastfie ením, pfiedstavující zajímavou variaci na klasicizující funkcionalismus. Racionální koncepce objektu byla slouãena s emocionálním pûsobením interiérû, aby se uplatnil psychologick léãebn charakter zdravotnického zafiízení, dûraz byl kladen i na zaãlenûní do okolního pfiírodnû-krajináfiského parku. V 70. letech byl park prohlá en kulturní památkou, coï se t kalo i hlavního objektu sanatoria. V mûna oken za hliníkové v plnû v roce 1985 byla zastavena, v 90. letech 20. století zaãalo postupné zateplování plá tû objektu, pfiiãemï památková péãe poïadovala vypracování komplexní projektové dokumentace pro cel areál. Otázkou je v souãasnosti nevyhovující dispoziãní fie ení objektu. Pro terénní pracovníky památkové péãe je obtíïná obhajoba architektonické formy, která je dnes pro místní elitu ménû sdûlná. Václav JANDÁâEK: Rekonstrukce architektury 20. století konstrukce, materiály a detaily, s Charakteristické pro toto období bylo uïívání materiálû a konstrukcí vznikl ch prûmyslov m zpûsobem, 200 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

17 jejichï náhrada pfii rekonstrukci je obtíïná zejména u Ïelezn ch a kovov ch konstrukcí. Proto by snaha o zachování Ïelezn ch ãástí i v po kozeném stavu nebo se stopami koroze mûla b t podmínkou. U betonov ch konstrukcí je nutné zachování podstaty nosné konstrukce, coï je pfii dne ních poïadavcích na parametry konstrukcí problematické. PouÏívá se zesílení pfiidan mi v ztuïemi a nanesení silikátov ch smûsí. ObtíÏe jsou téï s rekonstrukcí jejich povrchu. OhroÏené jsou ocelové a Ïelezné konstrukce zejména u mostû a v Ïelezniãní dopravû. Silikátové materiály (keramika, sklo) jsou obtíïnû nahraditelné a jejich náhrada ãasto neodpovídá pûvodnímu stavu. âlánek je doprovozen ukázkami staveb z první tfietiny 20. století. STAVBA 2005/1 Marie PLATOVSKÁ: Je Vlastislav Hofman pro dne ní architekty aktuální?, s Zamy lení nad Hofmanovou teoretickou prací k v stavû Vlastislav Hofman. Kubista nejtvrdo íjnûj í pofiádané do v praïském Obecním domû. Roku 1912 pfiichází Hofman v ãlánku Duch moderní doby v architektufie oti tûném v Umûleckém mûsíãníku s teoretick m pokusem o aplikaci kubistick ch teorémû na architektonickou praxi. ZdÛrazÀuje architektovu odpovûdnost vûãi svûtu, v znam jeho vnímání prostfiedí a poznání smyslu architektury a jejích základních zákonû v kaïdé epo e. Tyto zobecàující úvahy mají svûj základ v mnohostrannosti Hofmanov ch zájmû. Jednotliv m slohov m obdobím pfiisuzoval tzv. formové diagramy, zúãastnil se soutûïe na dostavbu barokního Braunova domu. Své kubistické pozice v architektufie nikdy neopustil, ale elegantnû od nich ode el ke scénografii. Marian ZERVAN: váchova âeská architektura a její pfiísnost, s Recenze publikace vydané v nakladatelství Prostor v úvodu zdûrazàuje v jimeãnost váchovy osobnosti na ãeské architektonické scénû. Podle váchy ãeské architekty po celé 20. století ovlivàoval ideov konstrukt ãeské pfiísnosti, sloïit a rozporupln fenomén, z jehoï úãinkû se dají vyvozovat dobré i patné vlastnosti moderní ãeské architektonické tvorby. V úvodu hledá zdroje a typické argumenty této pfiísnosti, ve druhé kapitole charakterizuje situaci po roce Jádrem knihy jsou váchovy komentáfie k padesáti vybran m stavbám, pfiiãemï kritéria tohoto v bûru nejsou jen architektonická, ale i politická a kulturní. Autor recenze se zamûfiuje na úvodní teoretické stati. První formulace diskurzu ãeské pfiísnosti nachází vácha v okruhu Kotûra Laichter Masaryk, pfiiãemï její paradigma je tvofieno i díky jejím odpûrcûm. Fenomén ãeské pfiísnosti zpoãátku vzniká v opozici k úsilí o národní sloh, av ak nakonec se sám stane národním. Jeho rozhodujícím podnûtem je zápas o podobu ãeskoslovenské demokracie. V znamn mi osobnostmi pfii jeho formulování jsou Karel Teige a Karel Honzík. Od 40. let 20. století se tradicí stává funkcionalismus a zaãíná dominovat nedûjinnost, tradicionalismus a m tizace. Totalitní stát niãivû zasahuje do vnitfiního organismu pfiísnosti, její reprezentanti v ak dokázali i tato omezení interpretovat jako nûco vnitfiního (Cubr, Hrub, Pokorn, rámková, Hubáãek, Pfiikryl). V 90. letech se ukázalo, Ïe ãeská pfiísnost odolává i politick m pfievratûm. Pfiib vají její noví pfiedstavitelé Lábus, Pleskot a jejich rétorika demokratizace se dostává koneãnû do shody s prvopoãátky fenoménu pfiísnosti. Její novû nastupující mluvãí Stanislav Fiala zaãíná uvaïovat o laciné obyãejnosti jako o moïném znaku luxusu a architektonické exhibice. Michal KUZEMENSK : Sklepení radnice, s Autorská zpráva o rekonstrukci suterénu ÎiÏkovské radnice na reprezentaãní prostory, doplnûná plány a fotografiemi. Marcela KOUKOLOVÁ: Statické zaji tûní a sanace muzea, s Autorská zpráva s plány a fotografiemi o odstranûní povodàov ch kod na hlavní budovû UmûleckoprÛmyslového muzea v Praze, která byla postavena roku 1896 podle projektu Josefa Schulze. Do prostoru knihovny byly vloïeny nosné Ïelezobetonové ztuïující desky, západní kfiídlo domu bylo prohloubeno, novû koncipované patrové dûlení depozitáfie knih bylo doplnûno v tahem a schodi tûm. âeské muzeum hudby, s Autorská zpráva o rekonstrukci objektu (T. antav, B. Svátková, T. edina) a o koncepci architektonicko- -v tvarného fie ení stálé expozice âeského muzea hudby (V. Vagaday aj.) s fotografiemi a plány. Na zprávu navazují recenze Rekonstrukce kostela sv. Máfií Magdaleny pro úãely âeského muzea hudby od Evy Kosové z Národního památkového ústavu v Praze a Kostel jako archa idejí od Martina Strako e. V b valém kostele, kter slouïil dvû století jako kanceláfisk a skladovací objekt, do lo k úpravû druhého patra pro depozitáfie a kanceláfie, první patro je urãeno pro expozice a tfietí je vyuïito pro kanceláfie a badatelnu. Hlavní prostor dvoranu, tedy b valou hlavní kostelní loì vyuïili autofii jako vstupní architektonick unikát. Svatá Anna, s Autorská zpráva (AI-Design, s. r. o., Eva Jifiiãná, Petr Vágner, Jan Adámek) s fotografiemi a plány o rekonstrukci kostela, kter slouïil jako sklad papíru, a vytvofiení univerzálního prostoru pro 300 osob. Pfii rekonstrukci byl konzervován plá È budovy a dochované architektonické prvky, restaurovány stfiedovûké nástûnné malby a odstranûna dfievûná patra. Nov mi prvky jsou schodi tû na emporu, zavû ená subtilní ocelová Ïebra, která pfiipomínají pûvodní gotickou klenbu, pódium pro úãinkující a podlaha, osvûtlení a akustické vybavení. Zprávu doplàuje staè vedoucího kanceláfie investora rekonstrukce, Nadace Dagmar a Václava Havlov ch VIZE 97, Vangelise Zingopise, nazvaná PraÏská kfiiïovatka, a recenze Moniky Mitá ové OdhmotÀujúca sa sv. Anna, podle které Jifiiãná vyvozuje, odeãítá, abstrahuje a geometrizuje prostfiedí ze samotné historické stavby, zbavila chrámovou loì moderních úprav, ale interiér neregotizovala, nepostavila repliku gotické klenby, ale abstrahované, geometrické schéma klenebních obloukû. Blanka KYNâLOVÁ Muzejní a vlastivûdná práce âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností 42/112, ã. 4 Recenzovan ãasopis pro historickou vlastivûdu a muzejnictví. Vydává Národní muzeum v Praze ve spolupráci se Spoleãností pfiátel staroïitností. Praha ISSN , 64 s., obr. Rubrika âlánky Otakar PECINGER: Velkovévodkynû Anna Marie Franti ka Toskánská ( ) Grossherzogin Anna Maria Franziska von Toscana ( ), s Pfiehled Ïivota a pûsobení v znamné osobnosti stfiedoãeské a v chodoãeské historie. Magdaléna USTOVÁ: Konzumace koàského masa a mléka ve stfiedovûku Eating of horse s meat and milk, s Ve stfiední Evropû bylo koàské maso konzumováno pouze pfiíleïitostnû, mléko nebylo kulináfisky vyuïíváno prakticky vûbec. KuchyÀské vyuïití koàského masa a mléka je charakteristické pro v chodní Evropu, v Evropû západní nebylo koàské maso konzumováno vûbec. Karel SKLENÁ : Africk cestovatel Emil Holub jako ãesk archeolog Afrikaforscher Emil Holub als ein böhmischer Archäologe, s V poãátcích svého pûsobení sbíral E. Holub archeologické nálezy zejména v okolí Stradonic ve stfiedním Poohfií. Zde zjevnû povstal i archeologick aspekt jeho pozdûj ích africk ch aktivit. Rubrika Odborná sdûlení Jan ADÁMEK: Znovuobjevení artikule pro bavorovsk krejãovsk cech z roku 1592, s Edice DÛleÏité písemnosti z rozchváceného bavorovského archivu, dnes v soukromém majetku. Jifií FRÖHLICH, Ondfiej KOVÁ : Depot mincí z poãátku tfiicetileté války z neznámé lokality v píseckém muzeu, s V keramickém dïbánku uloïen depot 477 drobn ch, pfieváïnû cizích mincí z století, pocházející patrnû z mûsta Písku ãi jeho okolí, autofii interpretují jako ãást Ïoldu císafiského vojáka, úãastnícího se obléhání Písku buì v roce 1619 nebo Rubrika Teze pfiedná ek SPS Jan FRIDRICH: Raãinûves, s Informace o archeologickém v zkumu v znamné staropaleolitické lokality z doby pfied cca lety. âíslo dále obsahuje rubriky Muzejní a vlastivûdná ãinnost (informace o Památníku Bedfiicha Smetany v Jabkenicích, podobiznách Bedfiicha Smetany prezentovan ch Smetanov m muzeem, expozici Pfiíbûh PraÏského hradu z pohledu památkové péãe a v stavû Hrady a zámky Pfie ticka), Personalia (pfiipomenutí sta let od narození posledního ãernínského archiváfie K. Tfiísky a nekrolog M. Kostílkové) a Literatura (referáty o pûti publikacích sborníky Castellologica bohemica 9, âesk Merán, Panorama, Z pfiírody, historie a souãasnosti Orlick ch hor a podhûfií 11, Kladsk sborník V a broïura M.Cejpové o choceàsk ch hradech). Tomá DURDÍK Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 201

18 Burgen und Schlösser Nûmecko 45. Jahrgang, Heft 4/2004. Zeitschrift für Burgenforschung und Denkmalpflege. Europäisches Burgeninstitut Einrichtung der Deutschen Burgenvereinigung. ISSN , 74 stran s obrazovou dokumentací. Hlavní ãlánky jsou opatfieny struãn m anglick m souhrnem. Rubrika âlánky Benjamin RUDOLPH: Die Burgruine Gleißberg am Nordrand von Jena. Geschichte und Baugestalt einer im Sächsischen Bruderkrieg zerstörten Burg, s Z pûvodnû fií ského hradu s okrouhlou vûïí, kterou autor klade do první poloviny 13. století, zniãeného v roce 1451 se dochovaly pfiedev ím pozûstatky paláce z první poloviny 14. století. Stephan UHL: Das Hauptgebäude der Burgruine Albeck bei Sulz a. N. Dübel- und Klobenlöcher als Hinweise auf Grundrissgliederung und Wohnausstattung, s Autor u v stavného hradního paláce z doby okolo pfielomu 13. a 14. století na základû stop ukotvení zanikl ch dfievûn ch pfiíãek a konstrukcí rekonstruuje pûvodní dispozici. Antje BUSCH-SPERVESLAGE, Monique SUCK, Carolin Sophie PRINZHORN: Gut Bruche bei Melle Bauhistorische Untersuchungen an einer wenig bekannten Wasserburg, s Západní ãtverhranná vûï a navazující budova v nároïí pfiedzámãí dne ní barokní dispozice jsou pozûstatky vodního hradu z doby okolo roku Gerd GEBURTIG: Gestern: Gutshaus Morgen: Landhotel Schloss Daskow. Denkmalschutz und Brandschutz im Einklang, s Zámek Daskow z doby okolo roku 1905 a problematika zaji tûní jeho po- Ïární ochrany v souvislosti se souãasn mi úpravami ke komerãnímu vyuïití. Rubrika Sdûlení Lutz LINKE: Geschichte, Verfall und Rettung des Baudenkmals Schloss Blankenhein (Thüringen), s DoplÀky k ãlánku Jense Friedhoffa publikovanému v Burgen und Schlösser 4/2003. Jens FRIEDHOFF: Sanierung und Erforschung der Burg Hatzfeld an der Eder eine Zwischenbilanz, s Pfiehled proveden ch prûzkumn ch, sanaãních a prezentaãních prací. Heiko WAGNER: Die Belagerung der Burg Geroldseck (Ortenau) im Jahre 1486, s Autor povaïuje vyobrazení obléhání hradu v Kriegsbuchu falckého pu kafie Phillippa Möncha za zachycení obleïení hradu Geroldseck v roce Peter KLÖPPEL: Der Kupferstich Welmenach von Matthäus Merian d. Ä. mit der Darstellung des Bergschlosses Maus, s V Merianovû Topografii arcibiskupství Mohuã, Trevír a Kolín nad R nem jsou mûsto Welmenach a hrad Maus prezentovány takto chybnû popsanou rytinou, která ve skuteãnosti zachycuje Berncastel an der Mosel s hradem Landshut. âíslo dále obsahuje rubriky Instituce (medailonek Koldewey-Gesellschaft), Zprávy (informace o dvou kastellologick ch konferencích), Památky ohroïeny památky zachránûny (informace o konkrétních kauzách podané podle spolkov ch zemí) a Recenze (celkem recenzovány dva tituly). Tomá DURDÍK Restauro Nûmecko Restauro. Zeitschrift für Kunsttechniken, Restaurierung und Museumsfragen, roã. 109, ã. 8, Dezember Vydavatel: Callwey Verlag, München. Rubrika Aktuálnû: uvádí mimo jiné internetové adresy pro restaurátory. Rubrika Fórum: Manfred KOLLER: Museumsboom in Österreich. Ob Kunstwerke und Restauratoren durchhalten werden?, s (Konjunktura muzeí v Rakousku. VydrÏí umûlecká díla a restaurátofii?) V roce 2003 probíhaly nebo byly ukonãeny velké renovace a novostavby rakousk ch státních muzeí (VídeÀ: Albertina, Umûleckohistorické muzeum; dal í v St. Pöltenu, Linzi, Grazu, Salzburku a Innsbrucku; v Admontu klá terní muzeum). Velk m stavebním investicím neodpovídá financování muzejního provozu (sílí tlak na samofinancování). Chybí kvalitní depozitáfie a pracovní místa pro restaurátory. VydrÏí kustodi a restaurátofii, neï zasáhne (jak nûktefií doufají) samoregulující trh? Barbara HELMRICH: Heißer Dampf in einer vertäfelten Ratsstube. Die Großrestaurierung von 310 m 2 geschädigter Lackoberflächen, s (Horká pára v táflovaném radniãním sále. Restaurování 310 m 2 po kozeného lakovaného povrchu.) Prasklé ventily horkovzdu ného topení zpûsobily znaãné po- kození lakovaného táflování stûn a stropu radniãního sálu Nové radnice v Hannoveru (arch. G. Halmhuber po roce 1909). Anal za kod a zpráva o restaurování. Hans MICHAELSEN, Mandy BREIHOLDT: Mit Öhl geschliefen und fein bolidiert. Teil 2: Die Veredelung von Möbeloberflächen durch die Ölpolitur, s ( Olejem vyle tûno a jemnû polírováno. âást 2: Zu lechèování povrchû nábytku olejovou politurou.) Technika olejové politury se pouïívala v letech , poté upadla v zapomnûní a jen zfiídka se dochovala na klasicistním mahagonovém nábytku. Olejová politura je velmi odolná, neïloutne a nebledne. Historie a rekonstrukãní pokusy. Isabella WALTRINY: Stärkeether in der Restaurierung. Für die Konsolidierung einer matten, fragmentarisch erhaltenen Malschicht, s ( krobov éter v restaurování. Pro konsolidaci matné, fragmentárnû dochované malífiské vrstvy.) Pfii konsolidaci malífiské vrstvy proniká lepidlo do textilního podkladu, slepuje vlákna nebo vytváfií hrudky. Textilní podklad ztuhne, zkfiehne a ztmavne. Tyto neïádoucí jevy mohou b t minimalizovány pouïitím krobového éteru. Rozbor pûsobení krobov ch éterû. Stephan BRUNNERT: Instabile Plastiken aus Kupfer und Kupferbasislegierungen im Freien. Teil 2: Lösungsansatz für eine Kerngalvanoplastik, s (Nestabilní plastiky z mûdi a mûdûn ch slitin pod ir m nebem. âást 2: MoÏné fie ení pro galvanoplastiku s jádrem.) Restaurátorsk koncept pro zpevnûní zvlhlého sádrového jádra, ocelové armatury a povrchû. Manfred TORGE, Wolfgang MÜLLER, Karin ADAM, Ines FELDMANN, Detlef KRUSCHKE: Verbräunung mittelalterlicher Glasmalereien. Wie wirkt Hydrazin? s (Zhnûdnutí stfiedovûk ch vitráïí. Jak pûsobí hydracin?) Pfied dvaceti lety se zaãal pouïívat hydracin na redukci zhnûdnutí vitráïí. Bezprostfiední kontakt hydracinu s malífiskou vrstvou v ak zpûsobuje (po ãase) nevratné zmûny barevnosti. Nekritického pouïití hydracinu bez pfiedchozích pfiírodovûdnû technick ch prûzkumû je tfieba se vyvarovat. Je nutno zjistit, zda jde o zhnûdnutí manganem a na které stranû skla se nachází. JestliÏe jde o zhnûdnutí na zadní stranû (neï je malífiská vrstva), je kontrolované zesvûtlení hydracinov mi kompresemi moïné. Laboratorní simulace v ak prokázala, Ïe po nûkolika desetiletích musíme poãítat s opûtovn m zhnûdnutím. (K ãlánkûm jsou anglická resumé.) Rubrika Kronika: Kalendáfi nûmeck ch a mezinárodních odborn ch restaurátorsk ch a památkáfisk ch kurzû, semináfiû, kolokvií a konferencí v roce 2003 a Zprávy o 3. restaurátorském dni Svazu restaurátorû (VDR) âi tûní povrchû: materiál a metody v Düsseldorfu; o mezinárodním jednání Plísnû, zdraví a kulturní dûdictví v Zemském muzeu v Braunschweigu. Petr KROUPA RESUMÉ Zusammenfassung Historische Textilien und ihr Denkmalschutz Historische Textilien stellen einen wichtigen Anteil des Denkmalfonds, doch nicht immer werden sie ihrem Wesen nach richtig eingeschätzt. Einer der Gründe für diesen Zustand liegt wohl auch darin, dass Textilmaterial einem schnellen Verfall unterliegt. Im Vergleich mit anderem Material sind Textilien also bis auf die Gegenwart in viel geringerem Umfang und häufig auch nur als Torso erhalten geblieben. Ziel dieser thematisch orientierten Zeitschriftnummer ist es daher, auf das obige Thema hinzuweisen, einige interessante Projekte vorzustellen und zu versuchen, den grundlegenden Schwierigkeiten bei der Arbeit mit historischem Textil näher zu kommen. Die Beiträge lassen sich grob in mehrere Gruppen einteilen. Die Nummer wird von Texten eröffnet, die sich zwei hochinteressanten und bekannten Fonds historischer Textilien in Tschechien zuwenden und zwar der weltberühmte Garderobe des Prager Jesusknaben und der Kollektion kostbarer Textilien aus den Sammlungen der Prager Burg. Viele davon können als Symbole der tschechischen Staatlichkeit 202 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò RESUMÉ ZUSAMMENFASSUNG

19 gelten, denn sie hängen unmittelbar mit bedeutenden Persönlichkeiten unserer Geschichte zusammen. Das älteste erhaltene Fragment stammt mutmaßlich vom Ende des 9. Jahrhunderts. Eine weitere thematische Gruppe besteht aus Texten, die sich den Orientteppichen zuwenden. Mit diesem Thema befassen sich die Autoren sehr gründlich und aus verschiedenen Blickwinkeln von der Entstehungsgeschichte und Entwicklung der Orientteppiche, ihrer Verwendung und Beliebtheit in den europäischen Ländern über die typologische Einteilung und Qualitätsbeurteilung bis hin zu Methoden zu ihrem Schutz einschließlich der Aufstellung von Regeln für eine fachgerechte Pflege dieser einzigartigen Sammlungsgegenstände. Der anschließende und umfangreichste Teil der Nummer gilt Textilkollektionen, die in den Expositionen historischer Denkmäler zur Schau gestellt werden, vor allem auf Burgen und Schlössern. Das ist eine breite Skala von Gegenständen, angefangen von Tapeten und Gardinen bis hin zu Polsterungen und Bett- Textilien. Die Autoren befassen sich insbesondere mit den Restaurierungs- und Konservierungsverfahren, da historisches Textilmaterial hochspezifische Schutzund Renovierungsweisen erfordert, außerdem auch eine Einhaltung anspruchsvoller Klimabedingungen. Die letzte wichtige Gruppe wird von Beiträgen gebildet, in denen von den Möglichkeiten der Suche und Nutzung von Schrift- oder Bildquellen die Rede ist, die eine ganz wesentliche und nicht selten einzige Informationsquelle für Erkenntnisse über den authentischen Zustand historischer Textilien darstellen. Eingehender werden dann vor allem die neu zusammengestellten Expositionen auf den Schlössern in Veltrusy und âesk Krumlov vorgestellt. Orientteppiche ihre Herkunft, Typologie und wichtigsten Herstellerregionen Zdenka KLIMTOVÁ Das Vorhandensein von Orientteppichen sowie der Kenntnisstand darüber sind vom Umstand geprägt, dass diese einige Jahrzehnte lang, d. h. bis in die frühen 90er Jahre des 20. Jahrhundert praktisch gar nicht nach Tschechien eingeführt wurden. Bei den Schlossinventaren liegen die Dinge jedoch anders: Da die Teppiche hier nicht dem zwangsläufig mit Verschleiß verbundenen Alltagsgebrauch ausgesetzt waren, sind hier wertvolle Kollektionen in relativ gutem Zustand erhalten. Der berühmteste tschechische Teppich, ein Uschak mit weißem Grund in Chintamani- Muster, mutmaßlich aus der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts, gehört zur Besichtigungsstrecke auf Schloss Hluboká nad Vltavou. Auf dem Schloss von KromûfiíÏ hat Josef tulc unlängst einen einzigartigen Mamelukkenteppich von polygonaler Form entdeckt, offensichtlich von der Wende vom 15. zum 16. Jahrhundert, der sich somit unter die ältesten bekannten Teppiche auf unserem Territorium einreiht. Die detaillierte Aufarbeitung der Teppiche aus den Schlossbeständen muss als eine langfristige Aufgabe gesehen werden. Unmittelbar sind aber Überlegungen zu ihrer günstigen Platzierung in historischen Innenräumen möglich. Ihre günstige Anbringung ergibt sich aus dem Charakter ihrer Muster, angefangen von schlichten geometrischen Mustern, typisch für die ländliche oder nomadische Teppichknüpferei bin hin zu üppigen Pflanzenmotiven auf Teppichen aus städtischen Werkstätten. Der Artikel informiert über die verschiedenen Möglichkeiten bei der Verwendung von Orientteppichen im Hinblick auf die Mustertypen. Abbildungen 1. Hluboká nad Vltavou (Bez. âeské Budûjovice), Schloss. Teppich mit Chintamani-Muster (Detail), Türkei, Uschak, 2. Hälfte des 16. Jahrhunderts, Wolle. 2. Kaschan, Iran, um 1860, Seide, 190 x 130 cm, Privatsammlung, Prag. Der Teppich auf dieser und den folgenden Illustrationen war auf der Ausstellung im Westböhmischen Museum Pilsen zu sehen, in dem das Nationale Denkmalinstitut einen seiner Textil- Workshops abgehalten hat. 3. Heris, Nordwestiran, um 1900, Seide, 184 x 127 cm, Privatsammlung, Prag. Ähnliche Teppiche mit ausgerichtetem Muster, fein und exklusiv, sollte man an die Wand hängen. 4. Transkaukasien, Aserbaidschan, Gebetsteppich Schirwan, zweite Hälfte des 19. Jahrhunderts, Kette und Pol Wolle, Schuss Baumwolle, 129 x 94 cm, Privatsammlung, Prag. Zu den bemerkenswerten Eigenschaften dieses kleinen Teppichs gehört die sechsfingrige Hand rechts oben. 5. Mittlere Türkei, Gebetsteppich Ladik, 18. Jahrhundert, Wolle 165 x 117 cm, Privatsammlung, Prag. Der freie, ungemusterte Mihrab-Giebel ist typisch für in Heimarbeit geknüpfte türkische Gebetsteppiche. Zwar sind sie minder gründlich ausgearbeitet als Werkstatterzeugnisse, dafür aber oft bedeutender. 6. Bergama, Westtürkei, 18. Jahrhundert, Wolle, 153 x 119 cm, Privatsammlung Prag. Im Mittelfeld sind Reihen von sog. Memling-Göls zu sehen, ein Muster, das spätestens im 15. Jahrhundert in der Türkei aufgekommen ist. 7. Transkaukasien, Armenien, Sewan-Kasak, um 1850, Wolle, 208 x 168 mm, Privatsammlung, Prag. Zu den schönsten Kasaks gehören Stücke, die in breiterem Umkreis des Sewansees entstanden sind. 8. Beschir, Zentralalsien, um 1880, Wolle, 286 x 167 cm, Privatsammlung, Prag. Das Mittelfeld nimmt eine Variante des Heratmusters ein, das aus der iranischen Tradition übernommen wurde. Unter den Turkmenen-Teppichen haben die Beschire das reichhaltigste Ornament. 9. Asmalyk Zierat für die Kamelflanken in der Hochzeitskarawane der Braut, Turkmenenstamm der Jomuten, 3. Viertel des 19. Jahrhunderts, Wolle, 79 x 119 cm, Privatsammlung, Prag. 10. Ensi Vorhang vor dem Jurteneingang, anstelle einer Tür, Turkmenenstamm Tekke, Ende des 19. Jahrhunderts, Wolle, 158 x 116 cm, Privatsammlung, Prag. Der Orientteppich in der Entwicklung des europäischen Interieurs Josef TULC Aufgrund von Darstellungen auf europäischen Wand- und Tafelbildern aus dem XIV. XVII. Jahrhundert und anhand von Vergleichen mit den bis heute erhaltenen Beispielen für die Verwendung von (zumeist anatolischen) Orientteppichen in den Gotteshäusern des rumänischen Transsylvanien kann man Rückschlüsse auf die Funktion dieser Textilerzeugnisse im Mittelalter ziehen. Diese wurden erstmalig nach den Kreuzzügen als kostbare Luxusartikel nach Europa importiert. Im Gegensatz zu den sinnhaltigen Gebrauchsfunktionen in ihren Ursprungsländern wurden sie in Europa anfänglich vor allem ihrer exotischen Schönheit und kunstreichen Pracht halber geschätzt. Teppiche wurden an die Wand gehängt, bei Feierlichkeiten von Fenster- oder Balkonbrüstungen herab drapiert und ab Ende des 15. Jahrhunderts mit Vorliebe als dekorativer Überwurf auf Tische gelegt. Auf den Boden wurden Teppiche nur in Ausnahmefällen als Bestandteil von Altar- oder Throndekor gebreitet, um die sakrale oder dynastische Bedeutung der dargestellten Ereignisse zu unterstreichen. Einige Typen der anatolischen oder kaukasischen Teppiche erhielten in der neuzeitlichen Literatur ihre Bezeichnung nach den Namen italienischer (Crivelli, Lotto, Bellini), flämischer (Memling) oder deutscher (Holbein) Maler. Ihre Beliebtheit in den europäischen Hausständen gipfelte im 17. Jahrhundert. Seit Ende des 17. Jahrhunderts wurden sie nach und nach von europäischen Erzeugnissen mit einer ganz anderen gestalterischen Konzeption (Aubusson, Savonnerie) abgelöst, doch hielt ihre Beliebtheit in den östlichen Ländern unausgesetzt vor (Polen-Litauen, Ungarn und Siebenbürgen, Russland). Eine gewaltige Renaissance erlebte das Interesse an Orientteppichen erst in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts in Westeuropa und Amerika. Orientteppiche kamen in jenen Zeiten auch in Rokoko-, Klassizismus- oder Empiregebäuden und -räumen zum Zuge, wo sie ursprünglich eigentlich keine Verwendung gefunden hatten. Die ungeheure Beliebtheit der Orientteppiche hatte ihre Kehrseite darin, dass durch unpflegliche Nutzung der größtenteils auf den Fußboden ausgebreiteten Teppiche eine Vielzahl der alten Originalstücke zerstört oder ernsthaft beschädigt wurde. Noch schlimmer war die Rückwirkung der Konjunktur auf die Herstellerländer. Sie führte zu Kommerzialisierung, Ausdrucksverlust, Diktat des europäischen bzw. amerikanischen Geschmacks, zur Vermengung der einst für bestimmte Gebiete typischen Muster, Verschlechterung des Farbempfindens und zu unsachgemäßer Verwendung von Synthetikfarbstoffen. Erzeugnisse, die ihren spezifischen Charakter bewahrt haben oder als Originalwerke gelten können, haben Seltenheitswert. In zahlreichen Gebieten ist die ursprüngliche Teppichknüpferei im Lauf des 20. Jahrhunderts völlig verschwunden, vor allem in der RESUMÉ ZUSAMMENFASSUNG 203

20 Dorf- und Nomadenwelt. Nach einer historischen Übersicht endet der Beitrag in den nachstehenden Schlussfolgerungen: Orientteppiche bildeten vom Hochmittelalter bis auf die Gegenwart eine bedeutende Komponente des historischen Zierats für Innenräume, die deren Prunk mitbestimmt hat. Das gilt auch für die Innenräume aus dem 18. und der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts, die zwar ursprünglich nicht mit Orientteppichen ausgestattet wurden, jedoch in der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts eine Re-Dekoration erfahren haben. Im Hinblick auf demographischen Wandel, Kommerzialisierung und Globalisierungsdruck, die in den Herstellungsländern das ursprüngliche Gepräge der Teppicherzeugung fast völlig vernichtet haben, müssen alle sog. antiken (bis Ende des 19. Jahrhundert) und ein Grossteil der sog. alten (bis Mitte des 20. Jahrhunderts) Teppiche, die diesem Druck nicht unterlagen, heute bereits als nicht erneuerungsfähige Kulturgüter gelten. Man muss sie genau so einstufen und mit der gleichen Ehrfurcht und Schonung behandelt wie historische Keramik, Glas, Porzellan und andere Typen historischer Kunsthandwerkerzeugnisse. Wenn man schon nicht die unpflegliche Behandlung in Privathaushalten verhindern kann, sollte man ihnen in den staatlichen Sammlungen dafür umso mehr Schonung entgegenbringen. Echte Orientteppiche mit den adelnden Spuren einer natürlichen Alterung lassen sich in einem historischen Interieur sofern dieses seinen authentischen Charakter behalten soll durch nichts ersetzen. In erster Linie nicht wie es vielfach geschieht durch billige maschinell hergestellte Imitationen. Diese sind für das Interieur unserer Burgen und Schlösse einfach inakzeptabel. Sie entwerten nämlich die Glaubwürdigkeit eines historischen Komplexes genau so schrill wie etwa die Verwendung von entstellenden Reproduktionen anstelle von Originalgemälden an den Wänden. Abbildungen 1. Jan van Eyck, Die Madonna des Domherren van der Pael, um 1430, Musée communal, Brügge. Der anatolisch Teppich auf den Stufen zu Marias Thron unterstreicht das feierliche Gepräge ihrer Adoration. 2. Vittore Carpaccio, Heimsuchung, frühes 16. Jahrhundert, Museo Covrer, Venedig, Detail. Das Tempelgebäude mit zwei Umgängen wird von Orientteppichen (neben anatolischen bereits auch persische) in der Funktion von Dekorflächen geziert. 3. Hans Holbein d. J., Französischer Gesandter am englischen Hof, um 1530, Detail. Neben astronomischem Geräten, Chronometern und Musikinstrumenten, die für die Liebhabereien des adeligen Ambassadeurs stehen, ist hier mit minutiöser Genauigkeit ein anatolischer Uschak abgebildet. 4. Domenico Ghirlandaio, Madonna mit Heiligen, um 1470, Uffizien, Florenz. Auf den Stufen zum Thron liegt ein klein gemusterter westanatolischer Teppich des als Holbein bezeichneten Typs. 5. Sandro Botticelli, Die Verleumdung, 1495, Uffizien, Florenz, Ausschnitt. Auf den Stufen zum Herrscherthron ist ein Teppich abgebildet, der den kaukasischen Läufern aus der Gegend von Talisch ähnelt, mit einem Methi Hane genannten einfarbigem Mittelfeld. 6. Vermeer van Delft, Kavalier und Dame beim Wein, um 1660, Staatliche Museen, Berlin. Wie auf einer Reihe seiner weiteren Gemälde hat Vermeer auch hier in dieser meisterlichen Genreszene einen über den Tisch geworfenen anatolischen Teppich dargestellt. Zu Fuß durch die Städte im 19. und der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts Hana ZACHOVÁ Der Artikel entstand aufgrund der Forschungsarbeiten zu einem aus Fördermitteln des Kulturministeriums finanzierten Projekt über historische Steinpflaster. An den Beispielen von Prag und einigen weiteren Städte werden zeitgenössische Urbanistik- und Techniktrends sowie Details zu Maßnahmen für den Fußgängerverkehr in den Städten des 19. und 20. Jahrhunderts beschrieben. Die verschiedenen Steinpflasterarten auf Straßen und Plätzen haben sich nach praktischer Erprobung an einem Ort schrittweise auch in andere Städte verbreitet, jedoch die Beschaffung eingehender Informationen zu dieser Problematik (z. B. eine genaue Datierung neuer Verfahren) ist im Hinblick auf den Umfang recht schwierig. Daher kam den schriftlichen Archivquellen die Rolle einer wichtigen Forschungshilfe zu. Bestrebungen, den Fußgängern die Fortbewegung zu erleichtern, meldeten sich laut erreichbarem Archivmaterial in Prag und anderen Städten mit Beginn des 19. Jahrhunderts. Hauptursache war das zunehmende Verkehrsaufkommen in den einzelnen Städten, das nach und nach eine Trennung von Fahrbahn und Gehsteig erforderlich machte. Hochgelegte Bürgersteige oder Trottoirs, wie man sie heute kennt, wurden in Prag amtlich erst nach 1873 angelegt, doch viele Stadtbereiche blieben noch lange ungepflastert und verwandelten sich bei Regenwetter in Schlammrinnen. Schrittfreundliche Pflaster, für Fußgänger bestimmt, sind bereits vor 1803 ausprobiert worden, wurden jedoch erst nach dem oben genannten Datum in Prag nach und nach pflichtgemäß eingeführt. Je nach ihren finanziellen Möglichkeiten sind dann auch andere Städte dem Prager Beispiel gefolgt. Dort hingen Art und Verfahren der Pflasterung zum einen vom Stand der Gemeindekasse, zum anderen vor den Beschaffungsmöglichkeiten einer geeigneten Steinsorte ab. Steinpflaster waren keine billige Angelegenheit. Die allgemeine Zunahme der Pflasterarbeiten brachte verschiedene Probleme mit sich. Die ursprünglichen Steinbrüche waren mit der Zeit leer gefördert, also mussten neue, auch entfernte Lokalitäten gefunden werden. Geldmangel zwang die Gemeinden dazu, auch ältere, nachgearbeitete Steine zu verwenden. Im Bestreben, die Kosten für die Pflasterung möglichst niedrig zu halten, wurde in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts allmählich von der Auflage abgegangen, Gehsteige mit großen Steinplatten zu pflastern; diese wurden immer häufiger durch neues Mosaikpflaster aus kleinen Steinen abgelöst. Das hatte zahlreiche Vorteile: diese waren kostengünstiger, zudem war ihre Oberfläche rutschsicherer als die von abgewetzten Marmorplatten. In der Architektur der zweiten Hälfte bzw. des dritten Viertels des 19. Jahrhunderts nahm allmählich die Beliebtheit des Dekor zu und in Rahmen dieses Trends wandelte sich auch das ursprünglich einfarbige Pflaster der Prager Gehsteige in zwei- bis dreifarbige Muster um. Ein weiterer Grund für die Einführung verschiedenfarbigen Materials war der wirtschaftliche Gesichtspunkt: Für die Pflasterung von Gehsteigen war es möglich, einen Teil abgewetzter großer Quarzit- Steine in kleinere Stücke zu zerschlagen und mit neuen kleinen Marmorsteinen zu Mustern wieder zu verwenden. Erfindergabe und handwerkliches Geschick Hand in Hand mit der Notwendigkeit, umsichtig mit dem Gemeineigentum, was Gehsteigpflaster ja nun einmal ist, zu wirtschaften, mündeten in eine neue Qualität des städtischen Ambientes ein. Mehrfarbige Trottoirmuster kamen in Prag und anderen Städten erst bei der Bepflasterung hochgelegter Gehsteige voll zum Zuge (nach 1870), deren ursprüngliche Muster mancherorts bis heute erhalten sind. Erhabene Gehsteige wurden hauptsächlich als eine Art Einlaufschutz gegen Regenwasser in die Haus- und Ladeneingänge angelegt. In der Gesamtbepflasterung des Oberbaus von Straßen und Plätzen wurden also die für Fuhrwerke und Fußgänger vorgesehenen Flächen seit den 70er Jahren des 19. Jahrhunderts nicht nur durch Bepflasterungsart, sondern auch durch den Höhenunterschied voneinander abgesetzt. Dabei wurde Wert auf die Unterscheidung der verschiedenen Pflasterarten je nach künftiger Belastung und Benutzungsfrequenz gelegt, was sich auf die Materialkosten auswirkte: Fahrdamm und Gehsteig erhielten eine Neigung zum Rinnstein hin, an dem entlang das Regenwasser zu den Gittern der einzelnen Einlaufschächte floss. Somit war auch das Überschwemmungsrisiko für Gebäudeeingänge und -sockel gebannt, sogar bei stärkerem Platzregen. Noch zu Ende des 19. Jahrhunderts wurden Pflastersteine fast ausschließlich in Handarbeit hergestellt. Beim Behauen von Hand oder später mittels einfacher Maschinen mussten auch natürliche Spaltbarkeit, Qualität und Schichtverlauf berücksichtigt werden, so ähnlich wie der Jahresringverlauf bei Holz. Die entstehenden unregelmäßigen Formen verliehen dem Pflaster technische Qualität, aber auch eine gewisse Verspieltheit. 204 RESUMÉ ZUSAMMENFASSUNG