Patologie imunity. Z. Kolář
|
|
- Jaromír Emil Horáček
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Patologie imunity Z. Kolář
2 Obsah 1) Buňky imunitního systému 2) Vrozené nespecifické obranné mechanismy 3) Získané specifické obranné mechanismy 4) Mechanismy poškození tkání a organismů imunitními reakcemi Anafylaktický typ hypersenzitivní reakce (typ I) Cytotoxický typ hypersenzitivní reakce (typ II) Imunokomplexový typ hypersenzitivní reakce (typ III) Opožděný (buňkami zprostředkovaný) hypersenzitivní reakce (typ IV) 5) Patologie transplantace 6) Autoimunitní choroby 7) Imunitní nedostatečnost (imunodeficience) Vrozená imunodeficience Získaná imunodeficience
3 Nobelova cena za lékařství 2011 směřovala do imunologie Z. Kolář J. A. Hoffman Aktivace vrozené imunity, objev receptorových proteinů schopných rozpoznávat cizí mikroorganismy (1996), tzv Toll receptory u octomilek B. A. Beutler Aktivace vrozené imunity, objev Toll-like receptorů u myší R. M. Steinman Objev dendritických buněk a jejich role při aktivaci získané (adaptivní) imunity
4 Buňky imunitního systému 1. Pluripotentní kmenová buňka kostní dřeně 1.1. Hemopoetická kmenová buňka monocyt makrofág (histiocyt) megakaryocyt trombocyt neutrofilní granulocyt bazofilní granulocyt mastocyt eozinofilní granulocyt erytroblast/erytrocyt 1.2. Lymfoidní kmenová buňka B-lymfocyt plazmocyt T-lymfocyt (pomocný, supresorový, cytotoxický, natural killer atd.)
5 Vrozené nespecifické obranné mechanismy Člověk, podobně jako jiné organismy, je od narození vybaven některými mechanismy, které umožňují jeho obranu proti potenciálním patogenům, aniž se s nimi před tím setkal. Obecně se tyto mechanismy označují jako přirozená rezistence. Jiný termín pro ni je vrozená imunita.
6 Existují dva základní mechanismy nespecifické (vrozené) imunity I. buněčný založený na přirozené fagocytární schopnosti některých buněk (makrofágy a granulocyty), nebo jejich přirozené schopnosti vyhledávat a ničit organismu cizí buňky (NK buňky) II. humorální zprostředkovaný různými molekulami (opsonizace bakterií protilátkami a komplementem usnadňující jejich fagocytózu makrofágy, interferony s protivirovým působením aktivující makrofágy, lysozymem, jehož hydrolytická aktivita štěpí mukosubstance bakteriálních stěn a má nespecifický baktericidní efekt, různé lektiny tlumící adhezivitu bakterií atd.)
7 Získané specifické obranné mechanismy Uplatňují se při obraně proti patogenním agens, se kterými se organismus již dříve setkal Zjednodušeně lze celý mechanismus popsat jako děj vedoucí k rozpoznání cizího antigenu a produkci specifických protilátek Účastní se ho antigen presentující buňky zpracovávající cizí antigen, informaci pak předávají T pomocným lymfocytům, které stimulují B-lymfocyty k proliferaci a diferenciaci v plazmocyty, které syntetizují příslušné imunoglobuliny
8 Mechanismy poškození tkání a organismu imunitními reakcemi Poškození tkání nadměrnou imunitní reakcí (tzv. hypersensitivní reakcí) je poměrně častým průvodním jevem řady zánětlivých onemocnění. Setkání organismu s antigenem indukuje ochrannou imunitní reakci, která, pokud není po odstranění její příčiny dostatečně utlumena, může poškodit tkáň, ve které proběhla Kromě exogenních antigenů se může reakce obrátit i proti antigenům vlastních buněk (autologní antigeny). Tento mechanismus se uplatňuje u tzv. autoimunitních onemocnění
9 Mechanismy poškození tkání a organismu imunitními reakcemi Jindy se vyvíjí reakce proti antigenům stejného živočišného druhu, avšak geneticky rozdílných jedinců (homologní antigeny). Příkladem jsou reakce proti tkáňovým transplantátům nebo posttransfúzní reakce Na základě mechanismu imunitní reakce, která vede k tkáňovému poškození, se hypersensitivní reakce dělí na 4 typy: typ I (anafylaktický), typ II (cytotoxický), typ III (imunokomplexový) a typ IV (opožděný)
10 Anyfylaktický typ hypersensitivní reakce (typ I) Reakce typu I je zprostředkována protilátkami IgE Iniciačním krokem tohoto typu reakce je kontakt organismu (většinou přes kůži nebo sliznici dýchacího či zažívacího traktu) s alergenem Po adhezi alergenu na slizniční epitel nebo jeho proniknutí do sekretu jsou alergeny fagocytovány makrofágy a antigen prezentujícími dendritickými buňkami a po jejich zpracování presentovány CD4+ pomocným T-lymfocytům subtypu T H 2 Tyto buňky poté začnou produkovat různé cytokiny
11 Anyfylaktický typ hypersensitivní reakce (typ I) Výsledkem je: lokální anafylaktická reakce (tzv. atopická alergie představovaná kopřivkou či sérovou nemocí, angioedémem, sennou rýmou a bronchiálním asthmatem) systémová anafylaktická reakce (obyčejně po vpravení alergenu do krevního oběhu ve formě heterologních bílkovin, léků včetně antibiotik, anestetik apd.), která může vést až k rozvoji anafylaktického šoku
12 Cytotoxický typ hypersensitivní reakce (typ II) Reakce II. typu je vyvolána protilátkami proti antigenům lokalizovaným na buněčných površích. Označuje se někdy jako protilátkami zprostředkovaná cytotoxicita Probíhá třemi rozdílnými mechanismy, ve kterých se uplatňují jednak složky komplementu, jednak protilátkami aktivované cytotoxické efektorové buňky či protilátkami způsobená dysfunkce různých typů buněk
13 Imunokomlexový typ hypersensitivní reakce (typ III) Imunokomplexy vznikají spojením antigenů s odpovídajícími protilátkami Mohou cirkulovat po určitou dobu v krevním oběhu, ale u zdravých osob jsou poměrně brzy odstraněny pomocí makrofágů Pokud odstraněny nejsou, nebo jejich produkce přesahuje fagocytární kapacitu makrofágového systému, mohou aktivovat komplement a poškozovat některé tkáně
14 Opožděný (buňkami zprostředkovaný) typ hypersensitivní reakce (typ IV) Buňkami zprostředkovaný typ hypersensitivní reakce je zahájen specificky sensibilizovanými T lymfocyty Popisují se dva typy této reakce: Oddálený typ hypersensitivity a T lymfocyty zprostředkovaný typ hypersensitivity Jde o specifickou imunitní reakci, která následuje nejen po infekci Mycobacterium tuberculosis, Mycobacterium leprae, Treponema palidum, Klebsiela rhinoscleromatis a řadě dalších bakterií, ale i virů, plísní, protozoí a parazitů. Tato reakce se podílí i na odvržení transplantátů
15 Patologie transplantace Mechanismy a projevy rejekce transplantátu Při rejekci transplantátu hostitelským imunitním systémem se uplatňuje jak protilátková, tak i buněčná imunita. Přitom buněčná složka je významnější. Účastní se jí jak aktivované cytotoxické T lymfocyty (CD8+), tak i aktivované pomocné T lymfocyty (CD4+) Byly popsány dvě dráhy vedoucí k rejekci: 1. tzv. přímá dráha a 2. tzv. nepřímá dráha Dělí se na: Hyperakutní, akutní a chronickou rejekci
16 Hyperakutní rejekční reakce Nastává během několika minut až hodin po transplantaci. Na tkáňové úrovni má reakce charakter typický pro Arthusovu reakci Dochází k nahromadění neutrofilů v okolí arteriol, v ledvinách v okolí glomerulů a peritubulárních kapilár Ve stěně cév je možné prokázat depozita imunoglobulinů a komplementu, endotel je poškozen a v lumen je možné prokázat destičkové tromby Postupně se tyto změny rozšiřují na okolí a jsou intenzivnější Parenchym transplantovaného orgánu podléhá nekróze a přestává být funkční
17 Akutní rejekční reakce Rozvíjí se náhle během několika dnů až měsíců, vzácně let, po transplantaci Jde opět o proces, kterého se účastní jak buněčné, tak i humorální imunitní mechanismy Morfologické změny charakterizují nekrotizující vaskulitidy s neutrofilní infiltrací a rozsáhlé lymfocytární infiltráty v intersticiu, popřípadě též v ledvinných tubulech, které mohou nekrotizovat Zúžení arteriol může indukovat infarkty ledvinné kůry nebo její atrofii
18 Ledvina, akutní rejekční reakce po transplantaci, vaskulární změny
19 Chronická rejekční reakce Je charakterizována zvyšováním hladiny kreatinu v séru po dobu 4 až 6 měsíců Morfologické změny se týkají ztluštění stěny cév, intersticiální fibrózy a atrofie parenchymu
20 Mechanismy a projevy reakce transplantátu proti hostiteli (graft versus host disease) Tato reakce se objevuje v případě, kdy v organismu hostitele přežívají imunokompetentní buňky dárce Tato reakce je typická po alogenní transplantaci kostní dřeně Cytotoxické T lymfocyty dárce rozeznávají tkáně příjemce jako cizí a napadají především epitel kůže (zčervenání, při chronickém průběhu fibrotizace), střeva (ulcerace, krvavé průjmy) a játra (žloutenka z destrukce žlučovodů) Celkově se objevují horečky a pacienti jsou náchylní k různým oportunním infektům.
21 Autoimunitní choroby Imunitní tolerance a mechanismy vedoucí k autoimunitním onemocněním Imunitní tolerance se definuje jako. stav, ve kterém nedochází k imunitní odpovědi na specifický antigen V současné době se tolerance rozděluje na tzv. toleranci centrální (zánik specifických lymfocytárních klonů během vývoje a zrání v centrálních lymfoidních orgánech thymus a kostní dřeň) a periferní (zničení autoreaktivních T-lymfocytů v periferních lymfatických uzlinách)
22 Selhání imunitní tolerance Existuje řada vzájemně se kombinujících defektů imunitní tolerance, které mohou vést k projevům autoimunitních chorob Navíc se v jejich patogenezi mohou uplatňovat nejen faktory imunity, ale i faktory genetické a mikrobiální Imunitní faktory se obvykle zapojují v iniciálních fázích patogeneze Současné poznatky nasvědčují tomu, že jde jen o poruchy periferního typu imunitní tolerance
23 Obecné projevy autoimunitních onemocnění Mezi morfologické a klinické projevy autoimunity obecně patří: a) Destrukce určitých typů buněk, s tím spojená atrofie orgánů a tkání spolu s fibrózou či anémie b) Kulatobuněčné infiltráty v okolí cév nebo buněčných struktur s funkcí žláz s vnitřní nebo zevní sekrecí c) Poruchy funkce krevního řečiště v různých orgánech Při vývoji autoimunitních onemocnění mohou být poškozeny buď jen buňky jednoho určitého orgánu (orgánově specifická autoimunitní onemocnění), nebo se jedná o systémové nebo multisystémové poškození organismu (generalizovaná autoimunitní onemocnění)
24 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Goodpastureův syndrom Vyvíjí se po generování protilátek typu IgG proti kolagenu IV bazální membrány ledvinných glomerulů a plicních alveolů a jejich navázání spolu s komplementem na tyto struktury Dochází k poškození bazálních membrán za účasti granulocytů, což vede k příznakům nefritidy nebo plicního poškození s hemoragiemi
25 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Perniciózní anémie Blokáda vstřebávání vitamínu B12 s projevy jeho deficience, způsobená protilátkami proti tzv. vnitřnímu Castleovu faktoru U většiny pacientů se vyvíjí protilátkami proti parietálním žaludečním buňkám podmíněná destrukce žaludeční sliznice vedoucí k tzv. chronické atrofické gastritidě s vyhlazením žaludeční sliznice, atrofií žlázek žaludečního fundu se snížením až úplným vymizením kyselé žaludeční sekrece Ve sliznici přibývá pohárkových buněk secernujících kyselý hlen obdobný jako v tlustém střevě (tzv. kolická metaplasie) Při delším trvání se u většiny pacientů objevuje demyelinizace zadních a laterálních míšních provazců způsobující spastickou paraparézu, sensorickou ataxii a parestézie, v kostní dřeni jsou projevy megaloblastické anémie
26 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Autoimunitní hemolytická anémie Nastává po reakci protilátek s antigeny vlastních erytrocytů s následným zničením takto stigmatizovaných buněk Může se jednat o protilátky závislé na teplotě (např. tzv. tepelné protilátky reagující při teplotě 37 o C, nebo tzv. chladové aglutininy reagující při nízké teplotě např. na periferii končetin) Podobná reakce může vznikat proti granulocytům (autoimunitní granulocytopenie) nebo megakaryocytům a trombocytům (autoimunitní trombocytopenie)
27 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Pemphigus vulgaris Kožní onemocnění, při kterém vznikají protilátky proti desmozomům, čímž dochází k rozvolnění mezibuněčných spojení v epidermis a objevují se intraepitelové puchýře Myasthenia gravis Porucha přenosu neuromuskulárního vzruchu po vytvoření protilátek proti acetylcholinovým receptorům neuromuskulárních plotének svalových buněk s příznaky svalové slabosti
28 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Gravesova nemoc (Basedowova struma) Je způsobena stimulačním efektem protilátek navázaných na receptor TSH (thyreoideu stimulujícího hormonu) na povrchu epitelových buněk štítné žlázy Dochází k nadprodukci thyreoideálních hormonů (hyperthyreoidismus, thyreotoxikóza) vedoucí k projevům zvýšeného β-adrenergního tonusu a metabolismu (zvýšená teplota, třes, tachykardie, srdeční palpitace, pocení, hubnutí, exoftalmus) Štítná žláza je obvykle oboustranně zvětšena v důsledku difúzní hyperplasie i hypertrofie folikulárních buněk. Někdy dochází k tvorbě drobných papil čnějících do lumen folikulů, koloid je světlý se zubatými okraji
29 Gravesova nemoc (Basedowova struma)
30 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Hashimotova thyreoiditis Protilátky proti thyreoglobulinu, koloidu nebo mikrozomální složce způsobují atrofii sekreční složky štítné žlázy a hypothyreoidismus Současně dochází k difúznímu zvětšení žlázy způsobenému infiltrací tkáně lymfocyty a plasmocyty Typickým znakem je formování velkých aktivovaných zárodečných center (tzv. struma lymphomatosa) Pouzdro žlázy bývá intaktní, folikulární buňky jsou někdy transformovány na oxyfilní Hürtleho buňky.
31 Hashimotova thyreoiditis
32 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Reiterův syndrom Navazuje na uretritidu vyvolanou chlamidiemi nebo enteritidu vyvolanou yersiniemi, shigelami či salmonelami Následuje obyčejně monoartikulární artritida Charakterizuje se často triádou příznaků (uretritida, artritida bez zvýšení protilátek v séru a konjunktivitida) Předpokládá se, že základem onemocnění je autoimunitní reakce proti vlastnímu pojivu
33 Orgánově specifická autoimunitní onemocnění Kromě výše uvedených jednotek se předpokládá možná autoimunitní příčina i při vývoji onemocnění, jako jsou: zánětlivá střevní choroba (ulcerózní kolitida a Crohnova choroba) chronická aktivní hepatitida primární biliární cirhóza nefrotoxická (membranózní) glomerulonefritida (protilátka proti glomerulární bazální membráně) některé typy infertility (protilátky proti spermiím, které pak nejsou schopny proniknout cervikálním hlenem) diabetes mellitus I. typu (protilátky proti dekarboxyláze glutamové kyseliny v beta buňkách ostrůvků pankreatu možná zkřížená imunoreaktivita s virem Coxsackie) roztroušená skleróza/autoimunitní encefalomyelitida (aberantní interakce buněk T H 1 s basickým proteinem myelinové pochvy)
34 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Patří mezi generalizovaná autoimunitní onemocnění postihující desetkrát častěji ženy Toto multifaktoriální onemocnění souvisí se selháním mechanismů imunitní tolerance Na jeho indukci se podílejí jak genetické, tak i hormonální a vnější vlivy Systémy, které bývají postiženy nejčastěji: pohybový aparát, především klouby kůže ledviny srdce
35 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Patogeneze se účastní protilátky proti dvouvláknové DNA a dalším jaderným komponentám (tzv. antinukleární protilátky), spolu s protilátkami proti buněčným organelám, povrchovým antigenům krevních buněk, jiným imunolobulinům (IgG) a imunokomplexům.
36 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Antinukleární protilátky ovlivňují typický vzhled fagocytujících buněk, jako jsou některé neutrofilní granulocyty a makrofágy, které mají poškozenou jadernou morfologii projevující se ztrátou normální struktury chromatinu s homogenním barvením hematoxylinem Takové buňky se označují jako lupus erythematodes buňky (LE buňky nebo tělíska).
37 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Morfologické změny u systémového lupus erythematodes jsou velmi variabilní a jsou výsledkem reakce organismu na deposita komplexů protilátek v krevních cévách, ledvinách, pojivové tkáni a kůži Charakteristická a všudypřítomná je akutní nekrotizující arteritida a arteriolitida s deposity fibrinoidu v cévní stěně, vedoucí ke ztluštění stěny cév a obliteraci jejich lumen
38 Systémový lupus erythematodes, kožní změny
39 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Mezi typické příznaky také patří tzv. motýlovitý exantém v obličeji a erythematózní skvrny na kůži v různých lokalizacích, u starších lézí s atrofickými změnami a jizvením Jejich příčinou je fibrinoidní degenerace a ukládání mukoidních substancí na hranicích epidermis a koria
40 Systémový lupus erythematodes, kožní změny detail
41 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Systémový lupus erythematodes Dalšími příznaky mohou být fotosensitivita, výskyt slizničních vředů v orální a nasofaryngeální oblasti, postižení kloubů (artritida spojené se zduřením synovie a její fibrinoidní a mukoidní degenerací), postižení ledvin spojené s proteinurií (různé glomerulonefritidy a vaskulitidy), fibrinózní perikarditida a pleuritida, verukózní endokarditida (Libman-Sachs), ložisková myokarditida spojená s fibrinoidní nekrotizací, různé neurologické příznaky.
42 Systémový lupus erythematodes, typické postižení ledvin
43 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Současný výskyt příznaků systémového lupus erythematodes, systémové sklerózy (sklerodermie) a polymyositidy se v současné době označuje společným názvem smíšená choroba pojiva (mixed connective tissue disease) Shrnutí do jediné nosologické jednotky je odůvodněno velmi dobrou prognózou této trojkombinace, která dobře reaguje na léčbu kortikosteroidy a jen výjimečně při ní dochází k postižení ledvin
44 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Sjőgrenův syndrom Autoimunitní onemocnění vznikající jako reakce na vývoj protilátek proti komponentám buněk vývodů slinných a slzných žláz, méně často rovněž proti buňkám exokrinních žláz v dýchacím, zažívacím nebo genitálním traktu Vyskytuje se jednak jako samostatná jednotka a jednak jako součást rozsáhlejšího autoimunitního defektu ve spojení s jinými autoimunitními onemocněními Nejčastěji to bývá revmatoidní polyartritida, avšak může to být také systémový lupus erythematodes, sklerodermie, dermatomyositis, thyreoiditis nebo vaskulitida
45 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Sjőgrenův syndrom Vzhledem k imunitně podmíněné destrukci vývodů výše uvedených žláz bývá typickým příznakem tzv sicca syndrom to je suchost v ústech a očních spojivkách (xerostomie a keratokonjunctivitis sicca) Morfologické změny zahrnují atrofii a postupnou fibrotizaci slinných a slzných žláz a současně jejich periduktální a perivaskulární, řídčeji difúzní, lymfocytární infiltraci
46 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Sklerodermie Toto onemocnění je charakterizované, jak vyjadřuje název, sklerózou (difuzní fibrózou) kůže i fibrózou různých jiných orgánových systémů. Proto se nověji propaguje označení systémová skleróza Kromě kůže mohou být často postiženy i jícen, střevo, ledviny, srdce, plíce a svaly Při izolovaném kožním výskytu projevů sklerodermie hovoříme o lokalizované formě a při difúzním postižení kůže spolu s výskytem orgánových změn o difúzní formě
47 Sklerodermie
48 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Polyarteriitis nodosa Imunitní mechanismy se podílejí na patogenezi tohoto onemocnění významnou měrou. Synonymem je neinfekční nekrotizující vaskulitida, která postihuje všechny typy cév od arterií, arteriol, vén až po kapiláry, nejčastěji však bývají postiženy muskulární arterie středního kalibru Výsledkem autoimunitní reakce proti pojivovým komponentám (projevující se perivaskulárními infiltráty, v nichž dominují lymfocyty a eosinifilní granulocyty s možnou přítomností neutrofilů) jsou fibrinoidní nekrózy cévní stěny vedoucí ke vzniku aneurysmat
49 Polyarteriitis nodosa
50 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Dermatomyositis a jiné myopatie Jde o poměrně heterogenní skupinu onemocnění. Zahrnuje patologické stavy, při kterých dochází k poškození kosterní svaloviny imunitními mechanismy, avšak téměř nikdy nejde o izolované onemocnění jednoho systému, ale o kombinaci s jinou imunitně podmíněnou chorobou Moderní učebnice popisují v této skupině myopatií kromě dermatomyositidy rovněž polymyositidu a myositidu s inklusními tělísky (inclusion-body myositis).
51 Dermatomyositis. Poškození svaloviny a intramuskulárních cév podmíněné vaskulitidou
52 Autoimunitní myositida jako součást paraneoplastického procesu
53 Generalizovaná autoimunitní onemocnění Revmatoidní artritida Označovaná někdy jako primární progresívní polyartritida Jde o časté onemocnění projevující se jako nehnisavý chronický zánět synovie menších kloubů na končetinách s tvorbou revmatických uzlů a destrukcí kloubní chrupavky, projevující se u geneticky predisponovaných pacientů (zejména žen středního věku) V séru bývá prokazatelný tzv. revmatoidní faktor (protilátky typu IgM proti denaturovanému IgG).
54 Imunitní nedostatečnost Alternativní označení imunitní nedostatečnosti je imunodeficience Dělí se na: vrozenou či primární, která je prakticky vždy způsobena genetickým defektem získanou či sekundární, která je průvodním znakem jiného onemocnění, jako jsou různé infekce, léčba cytostatiky a imunosupresivy, ozáření, stárnutí, malnutrice a podobně
55 Vrozená imunitní nedostatečnost (primární imunodeficience) Vzniká na podkladě vrozené poruchy imunitního systému, která způsobuje poruchu exprese produktů genů odpovědných za funkci imunitního systému Klasifikace primárních imunodeficiencí je založena nejčastěji na tom, která komponenta imunitního systému je defektem vyřazena z funkce Rozlišují se tak imunodeficience humorální (protilátkové), buněčné a smíšené, hemofagocytární, fagocytární, komplementové a podmíněné poruchou chromozomové integrity nebo apoptózy
56 Vrozená imunitní nedostatečnost (primární imunodeficience) Humorální (protilátkové) imunodeficience Do skupiny humorálních imunitních nedostatečností se zařazují poruchy charakterizované nedostatečnou nebo nadbytečnou tvorbou protilátek (imunoglobulinů) Pacienti s těmito defekty humorální imunity trpí zejména infekcemi způsobenými baktériemi (streptokoky, stafylokoky, hemofily, atypické mykobakterie), vzácněji viry (enteroviry, herpetické viry).
57 Humorální (protilátkové) imunodeficience Agamaglobulinémie (Brutonova) Jde o agamaglobulinémii vázanou na defekt genu chromosomu X v oblasti dlouhého raménka (Xq ) kódujícího tyrosinovou kinázu Btk (Bruton tyrosine kinase) účastnící se signalní dráhy proteinu BCR (receptor pro antigen lymfocytů B), který řídí vyzrávání lymfocytů B V podstatě dochází k zastavení normální diferenciace B lymfocytů na plasmocyty a nedochází tak k produkci funkčních protilátek (produkují se jen těžké řetězce imunoglobulinů, lehké řetězce se nevytvářejí).
58 Humorální (protilátkové) imunodeficience Agamaglobulinémie (Brutonova) Postihuje převážně jedince mužského pohlaví, avšak existují i vzácné formy agamaglobulinémie postihující dívky Incidence tohoto onemocnění se pohybuje kolem 5 na jeden milion obyvatel Mezi morfologické příznaky patří atrofie tonsil a uzlin, ve kterých chybějí reakční centra
59 Humorální (protilátkové) imunodeficience Agamaglobulinémie (Brutonova) Mezi klinické projevy onemocnění patří opakované bronchitidy a bronchopneumonie, sinusitidy, otitidy a konjunktivitidy, popřípadě pyodermie Závažnou komplikací je vznik bronchiektázií s následnou plicní fibrózou a plicní hypertenzí U některých pacientů se objevují neinfekční artritidy a jiné autoimunitní choroby jako jsou systémový lupus erythematodes a dermatomyositis Onemocnění se zpravidla začíná projevovat po 6. měsíci života
60 Humorální (protilátkové) imunodeficience Autosomálně recesivně dědičná agamaglobulinémie (ARA) Část agamaglobulinémií (odhaduje se %) může být vyvolána mutacemi genů kódujících buď přímo protein BCR, nebo jiné komponenty důležité pro maturaci lymfocytů B, které se nacházejí na chromosomech jiných, než je chromosomom X. Klinické i laboratorní příznaky jsou však shodné s Brutonovou agamaglobulinémií.
61 Humorální (protilátkové) imunodeficience Selektivní deficit IgA (IGAD) U nás nejčastější imunodeficience Postižení jedinci mají velmi nízké (maximálně 0,05 g/l) nebo nulové hladiny sérového i sekrečního IgA. Je zřejmé, že primární defekt leží na úrovni diferenciace B lymfocytů produkujících IgA, avšak molekulární podstata tohoto defektu nebyla dosud detailně popsána. Předpokládá se, že defekt leží na úrovni kmenových buněk, protože se zjistilo, že může být přenesen transplantovanou kostní dření.
62 Humorální (protilátkové) imunodeficience Selektivní deficity podtříd imunoglobulinů G (IGGSD) a specifických protilátek (SAD) Defekty podtříd imunglobulinů IgG (IGGSD) se vyskytují buď izolovaně, nebo společně s deficitem IgA. Projevují se závažnými recidivujícími infekcemi různých systémů, postižena mohou být obě pohlaví
63 Humorální (protilátkové) imunodeficience Hypogamaglobulinémie přechodná (THI) a běžná variabilní (běžná variabilní imunodeficience - CVID) THI je někdy familiárně se vyskytující defekt, který se projevuje u kojenců opožděnou tvorbou imunoglobulinů. Tento stav se obyčejně spontánně upraví, příčina není známa. CVID je hypogamaglobulinémie z různých příčin vyskytující se bez predilekční vazby na některé pohlaví.
64 Humorální (protilátkové) imunodeficience Syndrom nadměrné produkce IgM (HIM) Jde o poměrně vzácný syndrom, při kterém postižení jedinci mužského pohlaví mají normální nebo zvýšenou produkci IgM a IgD při současném deficitu tvorby IgG, IgA a IgE
65 Buněčné a smíšené imunodeficience Tato skupina imunitních poruch se dělí na: Těžké smíšené defekty imunity, u kterých dochází k faktické ztrátě T lymfocytů Smíšené defekty imunity, u kterých se projevují různé funkční poruchy T lymfocytů
66 Hemofagocytární syndromy Společným znakem těchto syndromů s obdobnou klinickou symptomatologií je dysregulace polyklonální aktivace a proliferace T lymfocytů spojená s produkcí vysokých hladin interferonu γ Jde o závažné stavy, které často končí multiorgánovým selháním a smrtí. Do skupiny se zařazuje několik nosologických jednotek Chédiakův-Higashiho syndrom, Griscelliho choroba, lymfoproliferativní syndrom vázaný na chromozom X, familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza
67 Wiskott-Aldrichův syndrom (imunodeficience s trombocytopenií a ekzémem) Je recesivním onemocněním (incidence 4 případy na 1 milion živě narozených) vázaným na mutaci genu nacházejícího se na krátkém raménku X chromosomu (Xp11.23) a kódujícího multifunkční protein WASP (Wiskott-Aldrich Syndrome Protein) Protein ovlivňuje složení a integritu cytoskeletu, stejně jako přenos intracelulárních signálů. Jak však tento protein ovlivňuje vývoj a funkci lymfocytů a krevních destiček, není dosud známo
68 DiGeorgeův syndrom (hypoplasie thymu, synonymum: velokardiofaciální syndrom) Je vývojovou poruchou 3. a 4. žaberní výchlipky charakterizovanou úplnou nebo částečnou ztrátou imunity zprostředkované T lymfocyty, která je způsobena nevyvinutím nebo nedokonalým vyvinutím thymu Současně dochází k poruše metabolismu kalcia a fosfátů z důvodu paralelního defektu vývoje příštítných tělísek Imunodeficience vede k náchylnosti k četným infekcím, zejména virového a mykotického původu Snížení hladiny kalcia způsobuje obvykle tetanii tímto syndromem postižených osob Morfologicky se dá prokázat i atrofie T lymfocytární parakortikální oblasti v lymfatických uzlinách a další lymfoidní tkáni, rozsah B lymfocytárních zón přitom zůstává nezměněn
69 DiGeorgeův syndrom (hypoplasie thymu, synonymum: velokardiofaciální syndrom) Byl popsán i tzv. parciální DiGeorgeův syndrom, při kterém nedochází k úplné aplasii thymu, nýbrž jen k jeho hypoplasii, přičemž histologická stavba je normální Obvykle popsaná T lymfocytární imunodeficience bývá u těchto případů méně závažná a po několika letech života dochází k její úplné úpravě.
70 Poruchy fagocytózy Tyto patologické stavy souvisí zejména s poruchami počtu a funkce neutrofilních granulocytů, částečně makrofágů Poruchy fagocytózy se projevují náchylností k různým infekcím způsobeným především stafylokoky, atypickými mykobakteriemi, enterobakteriemi a plísněmi
71 Poruchy komplementového systému Defekty složek komplementového systému jsou relativně vzácná onemocnění často bez výrazných klinických příznaků. Někteří jedinci s těmito poruchami jeví zvýšenou náchylnost k pyogenním a neisseriovým infekcím
72 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Reparační systémy podílející se na opravě genomu lze podle současné úrovně znalostí rozdělit na dva typy: (a) reparace chybného párování (reparace excisí) a (b) postreplikační reparace. U člověka existují některé geneticky podmíněné choroby, které jsou způsobeny poruchami reparace chybného párování a které vedou ke zvýšení citlivosti buněk organismu na poškození zevními mutageny a k defektům imunity. Pacienti trpící těmito chorobami a v menší míře též u Cockayanova, Wernerova a Downova syndromu mají kromě určitého stupně imunodeficience ve srovnání se zdravou populací také zvýšené množství klasických chromozomálních aberací
73 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Bloomův syndrom Autosomálně recesivní onemocnění, které kromě imunodeficience je spojené s vysokou náchylností k různým typům karcinomů, hlavně kožních
74 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Fanconiho anémie Projevuje se imunodeficiencí a zejména hematologickými poruchami, které nakonec mohou způsobit smrt vykrvácením, dále se objevují různé deformity kostry, hyperpigmentace kůže a výrazně zvýšené riziko vzniku různých karcinomů a leukémií
75 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Xeroderma pigmentosum Jde o autosomálně recesivní onemocnění s kožními příznaky (poruchy keratinizace a hyperpigmentace v místech vystavených slunci), zvýšeným výskytem neurologických abnormit a kožních karcinomů. Imunodeficience má diskrétní charakter
76 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Ataxia teleangiectatica (Ataxia-teleangiectasia, AT) Je vzácné autosomálně recesivní onemocnění provázené atrofií kůry mozku, očními a kožními změnami (teleangiektázií spojivek a pokožky), extrémně vysokou citlivostí na radiaci a zvýšenou náchylností ke karcinomům, lymfomům i leukémiím. Gen odpovědný za vznik této choroby se nachází na 11. chromosomu a označuje se jako ATM (ataxiateleangiectasia mutated). Pro onemocnění je charakteristická časně vznikající progresívní cerebelární ataxie, která se vysvětluje progresívní mozečkovou korovou degenerací, postihující Purkyňovy a granulární buňky.
77 Syndromy zvýšené lomivosti chromosomů Nijmegen syndrom Onemocnění spojené se zvýšenou radiosenzitivitou, imunodeficiencí a predispozicí k nádorům, které je velmi podobné AT Jde o defekt genu produkujícího protein nibrin, který v reakci na poškození DNA je fosforylován produktem genu ATM, což dokazuje, že obě onemocnění (AT i Nijmegen sy) jsou výsledkem defektu stejné signální dráhy
78 Defekty apoptózy lymfocytů Je známa zatím jediná nosologická jednotka patřící do této skupiny. Autoimunitní lymfoproliferativní syndrom (ALPS) Jde o kombinaci autoimunitní hemolytické anémie a trombocytopenie s benigní lymfoproliferací, která způsobuje zvětšení lymfatických orgánů jako jsou uzliny a slezina. Za onemocnění je odpovědný mutací způsobený defekt proteinu Fas, který funguje jako receptor jiného proteinu označovaného jako Fas ligand (Fas-L). Interakce mezi oběma molekulami, které se exprimují na povrchu lymfocytů za určitých podmínek a jen u určitých lymfocytárních subtypů s regulační úlohou vede k apoptotickému zániku buňky nesoucí Fas-L
79 Získaná imunitní nedostatečnost (sekundární imunodeficience) Získané poruchy imunity obvykle postihují současně několik složek imunitního systému, a proto není možné je podle tohoto topického principu dělit Jde o častá onemocnění s heterogenní etiologií, na kterých se podílí podvýživa, různé virové, bakteriální a parazitární infekce, různá metabolická onemocnění a velmi často také jsou výsledkem léčebných zásahů, jako jsou například radioterapie, imunosupresivní a cytostatická terapie apod.
80 Dřeňové dysfunkce Znamenají stavy, při kterých v důsledku heterogenních příčin dochází ke snížení tvorby buď všech, nebo jen některých typů krevních elementů Tyto stavy se někdy označují jako periferní cytopenie nebo také dřeňové útlumy. Vedou k nim dvě skupiny hematologických onemocnění
81 Dřeňové dysfunkce Aplastické anémie a myelodysplastické syndromy U prvně jmenovaných je snížena nebo fokálně chybí tvorba krevních buněk v kostní dřeni (kostní dřeň je hypocelulární, v některých případech mohou být nahrazeny krevní ostrůvky tukovou tkání) U druhého případu tzv. myelodysplastických syndromů sice může být kostní dřeň hypercelulární, avšak krevní buňky nejsou ze dřeně vyplavovány, a tak výsledek na periferii může být stejný jako u aplastických anémií
82 Získané poruchy thymu Nejčastější příčinou získané ztráty funkce thymu je thymektomie, následují těžké sepse a náhlé stresové situace, infekce virem HIV, vysoké dávky kortikoidů nebo imunosupresivní léčba z různých příčin. Tkáň thymu může být rovněž destruována primárním nádorem thymu thymomem.
83 Imunodeficience po splenektomii a hyposplenismu Splenektomie provedené buď z traumatické nebo kurativní indikace jsou stejně jako splenické dysfunkce provázeny zvýšenou náchylností k různým infekcím končícím někdy sepsí. Ke splenické dysfunkci označované obyčejně jako hyposplenismus mohou vést například amyloidóza sleziny, sarkoidóza sleziny, AIDS, ale i vrozená aplazie sleziny.
84 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Tento syndrom je vyvolán infekcí retroviry HIV1 nebo HIV2 Od 80. let minulého století má infekce pandemický charakter a odhaduje se, že v současné době je na světě nejméně 50 milionů nakažených osob Viry se přenášejí pohlavním stykem, krví a mateřským mlékem Do zvláště rizikových skupin osob patří homosexuálové, narkomani, osoby, které obdržely krevní transfúzi a heterosexuálové, kteří udržují intimní kontakt s osobami výše uvedených skupin
85 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Počáteční fáze infekce může být asymptomatická, nebo se projevuje nespecifickými příznaky podobnými chřipce. V této fázi však probíhá intenzivní buněčná i protilátková imunitní reakce. Po několika týdnech je možné prokázat v krvi protilátky proti HIV i specifické klony T lymfocytů. Cytotoxické CD8 pozitivní T lymfocyty, jejichž aktivace je závislá na CD4 pozitivních pomocných T lymfocytech, jsou schopny ve spolupráci s dalšími imunitními mechanismy zastavit virovou replikaci. Nastává stav relativní antivirové imunity, který může trvat několik měsíců až let. Tento rovnovážný stav mezi virem a hostitelem může být narušen jak vznikem nových virových variant, tak i poklesem imunitní kapacity nebo geneticky podmíněnými vlastnostmi hostitelského organismu.
86 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Po vyčerpání kompenzačních mechanismů nastává symptomatická fáze onemocnění charakterizovaná vývojem sekundární imunodeficience a náchylností k různým infekčním komplikacím a nádorovým onemocněním. V této fázi klesá počet CD4 i CD8 pozitivních T lymfocytů a zvyšuje se koncentrace viru v krvi. Infekce vyolávají především oportunní mikroorganismy (pneumocysty, EBV, CMV, plísně a kvasinky, mykobakterie, pyogenní bakterie atd.). Z nádorových onemocnění jsou relativně časté Kaposiho sarkom a různé typy lymfomů. V terminální fázi onemocnění klesá počet CD4 pozitivních lymfocytů téměř na nulu a nemocní umírají na následky infekce.
87 Kaposiho sarkom
88 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Morfologické změny provázející vývoj AIDS souvisí jednak s výskytem oportunních infekcí a jednak s výskytem výše uvedených nádorů Na lymfatických uzlinách a jiných lymfoidních tkáních jsou patrny typické změny, které jsou rozdílné v asymptomatické a symptomatické fázi V začátcích onemocnění jsou přítomny zvětšené lymfatické uzliny s velkými nepravidelnými lymfatickými folikuly. Tyto folikuly mají často zubaté okraje a nacházejí se nejenom v korové, ale i dřeňové oblasti. Někdy mohou přesahovat přes kapsulu do okolí uzliny. Plášťová zóna uzliny obkružující folikuly je ztenčená
89 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) Tyto změny odrážejí reaktivní polyklonální aktivaci B lymfocytů a vedou k výraznému zvýšení hladiny protilátek, tzv. hypergamaglobulinémii Pomocí sensitivních technik jako jsou elektronová mikroskopie nebo in situ hybridizace je možné prokázat HIV v zárodečných centrech, kde se nachází v komplexu s imunoglobuliny, zejména na výběžcích folikulárních dendritických buněk. Virovou DNA je možné prokázat rovněž v jádrech CD4 pozitivních T lymfocytů nacházejících se v plášťové zóně uzliny
90 Syndrom získané imunodeficience (AIDS) V pokročilých fázích choroby je možné naopak pozorovat nodální a folikulární atrofii projevující se nejenom zmenšením folikulů, což souvisí s úbytkem B lymfocytů, ale i narušením sítě folikulárních dendritických buněk a v některých případech až hyalinizací zárodečných center. Přímo v uzlinách, ale i ve slezině nebo méně často v thymu, se mohou prokázat patogenní mikroorganismy, avšak zánětlivá odezva nebývá typická. Tak například při infekci mykobakteriemi nenastává tvorba granulomů, ale dochází k tzv. mykobakteriální histiocytóze. Z jiných orgánů bývá při AIDS postižen mozek
91 AIDS uzlina, stav lymfoidní deplece a proliferace postkapilárních venul
92 AIDS, uzlina, CMV inkluze
93 AIDS, uzlina, imunodeficience, mykobakteriální histiocytóza, Grocott, průkaz M. avium v histiocytech
Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání
Imunitní onemocnění Imunitní systém fce imunitního systému: rozpoznání vnějších škodlivin a obrana proti nim rozpoznání vnitřních škodlivin (vč. vadných bb. např. nádorových) a jejich odstranění rozpoznání
VíceCo jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím
Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících
VíceImunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)
Imunopatologie -nepřiměřené imunitní reakce - na cizorodé netoxické antigeny (alergie) - na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov Imunopatologické reakce Reakce I.S. podobné
VíceImunopatologie. Luděk Bláha
Imunopatologie Luděk Bláha blaha@recetox.muni.cz Imunopatologie nepřiměřené imunitní reakce na cizorodé netoxické antigeny (alergie) na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov
VíceKapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce
Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji
VíceObsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceObsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VícePříloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření
Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6 Název: IgA Zkratka: IgA Typ: kvantitativní Princip: turbidimetrie Jednotky:
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceAtestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie Okruh základy imunologie 1. Buňky, tkáně a orgány imunitního
VícePříloha č.4 Seznam imunologických vyšetření
Příloha č.6 Laboratorní příručka Laboratoří MeDiLa, v05 - Seznam imunologických Příloha č.4 Seznam imunologických Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6
VícePatologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Patologie Napsal uživatel Marie Havlová dne 12. Leden 2010-0:00. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník Obecná
VíceOBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VíceVyšetření imunoglobulinů
Vyšetření imunoglobulinů Celkové mn. Ig elektroforéza bílkovin jako procentuální zastoupení gamafrakce, vyšetřením ke zjištění možného paraproteinu. velmi hrubé vyšetření, odhalení pouze výrazných změn
VíceBezpečnostně právní akademie Brno
Bezpečnostně právní akademie Brno Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0036 Název projektu: Inovace a individualizace výuky Autor: Mgr. Eva Hrobařová Název materiálu: Nemoci imunitního systému Označení materiálu:
VíceIMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol
IMUNITA PROTI INFEKCÍM Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol Brána vstupu Nástroje patogenicity Únikové mechanismy Množství Geny regulující imunitní reakce Aktuální kondice hostitele Epiteliální bariéry
VíceSPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako
VíceMUDr Zdeněk Pospíšil
MUDr Zdeněk Pospíšil Imunita Charakteristika-soubor buněk,molekul a humorálních faktorů majících schopnost rozlišit cizorodé látky a odstranit je /rozeznává vlastní od cizích/ Zajišťuje-homeostazu,obranyschopnost
VíceHumorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
VíceNemoc a její příčiny
Nemoc a její příčiny Definice zdraví a nemoc zdraví stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody s harmonickým průběhem vitálních procesů nemoc porucha zdraví poškození určitého počtu bb. (bb. reagují
VíceImunitní systém.
Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní
VíceKrevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Krevní skupiny a jejich genetika KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Systém AB0 V lidské populaci se vyskytují jedinci s krevní skupinou A, B, AB a 0. Jednotlivé krevní skupiny se od sebe liší tím zda erytrocyty
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VíceVNL. Onemocnění bílé krevní řady
VNL Onemocnění bílé krevní řady Změny leukocytů V počtu leukocytů Ve vzájemném zastoupení morfologických typů leukocytů Ve funkci leukocytů Reaktivní změny leukocytů Leukocytóza: při bakteriální infekci
VíceJátra a imunitní systém
Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Vícenejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita
VíceVZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceProgrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie
Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s
VíceSubpopulace B lymfocytů v klinické imunologii
Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii Marcela Vlková Ústav klinické imunologie a alergologie, FN u sv. Anny v Brně B lymfocyty základními buňkami specifické humorální imunity primární funkce -
VíceVariabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ
VícePřehled regresivních změn
Přehled regresivních změn Regresivní změny Nekrózy Gangrény Apoptóza Atrofie Dystrofie Progresivní změny Hyperplasie Hypertrofie Regenerace Metaplasie Metalaxie Dysplasie Neoplasie Regresivní změny Nekrózy
VíceIII/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
VíceČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19
zkoumá činnost, funkci význam imunitního systému vykonává tyto funkce rozpoznat - vlastní, cizí (vlastní toleruje a na cizí odpovídá ) udržuje imunologickou rovnováhu vykonává imunologickou kontrolu (vyhledává
VíceAbnormality bílých krvinek. MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno
Abnormality bílých krvinek MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Abnormality bílých krvinek Kvantitativní poruchy leukocytů - reaktivní změny - choroby monocyto-makrofágového makrofágového
VíceFunkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
VíceDEGHAS-orgánové komplikace diabetu
DEGHAS-orgánové komplikace diabetu Langerhansovy ostrůvky celkem asi 1 milion, průměr 100-200μm rozptýlené ve tkáni exokrinního pankreatu, jednotlivé rozptýlené buňky deriváty entodermu hlavní typy buněk:
VíceImunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
Více2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
VíceIMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN
IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN ZÁKLADNÍ ÚKOLY IMUNITNÍHO SYSTÉMU: - OBRANA PROTI PATOGENŮM - ODSTRAŇOVÁNÍ ABNOMÁLNÍCH BUNĚK (NÁDOROVÝCH, POŠKOZENÝCH ) BUŇKY IMUNITNÍHO
Víceučiněný ve smyslu ustanovení 2884 až 2886 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen občanský zákoník )
Veřejný příslib učiněný ve smyslu ustanovení 2884 až 2886 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen občanský zákoník ) Rozšíření pojistného krytí v pojištění
VícePatologie krevního ústrojí, lymfatických uzlin a sleziny.
Patologie kardiovaskulárního systému. Patologie krevního ústrojí, lymfatických uzlin a sleziny. II. histologické praktikum 3. ročník zubního lékařství Hnědá atrofie myokardu Makroskopie: váha, síla stěny
Vícebílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty
bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar nepravidelný, proměnlivý výskyt krev, tkáňový mok, míza význam fagocytóza - většina, tvorba protilátek některé ( lymfocyty) délka života různá:
VíceRNDr K.Roubalová CSc.
Cytomegalovirus RNDr K.Roubalová CSc. www.vidia.cz kroubalova@vidia.cz Lidský cytomegalovirus Β-herpesviridae, p největší HV (240 nm), cca 160 genů Příbuzné viry: myší, krysí, opičí, morčecí Kosmopolitní
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceMUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno
MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Kvantitativní poruchy leukocytů - změny počtu jednotlivých typů bílých krvinek -choroby monocyto-makrofágového systému- granulomatózy - střádací
VícePatologie perikardu, myokardu a endokardu. I. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru
Patologie perikardu, myokardu a endokardu I. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru Čerstvý infarkt srdeční Čerstvý infarkt srdeční 4 2 Kopie 2 3 koagulační nekróza subendokardiálně 2 hyperemický
VíceZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu
ZÁNĚT osnova Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
VíceHerpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.
Herpetické viry a autoimunita K.Roubalová Vidia s.r.o. Vztah infekce k autoimunitnímu onemocnění Infekce = příčina autoimunitního onemocnění Infekce = spouštěč autoimunitního procesu Infekce progrese onemocnění
VíceMUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno
MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Kvantitativní poruchy leukocytů - změny počtu jednotlivých typů bílých krvinek -choroby monocyto-makrofágového systému- granulomatózy - střádací
VíceAKUTNÍ GLOMERULONEFRITIDA. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
AKUTNÍ GLOMERULONEFRITIDA Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové https://classconnection.s3.amazonaws.com/704/flashcards/586704/png/nephron_21310775203102.png https://publi.cz/books/151/10.html Glomerulopatie
VícePatogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha
Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha Herpetické viry u imunokompetentních hostitelů Rovnovážný stav mezi virem a hostitelem
VíceZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceZáklady imunologie. Anatomie a fyziologie Vyšetřovací metody Imunodeficity Imunopatologické stavy Imunosupresivní léčba Alergické reakce
Základy imunologie Anatomie a fyziologie Vyšetřovací metody Imunodeficity Imunopatologické stavy Imunosupresivní léčba Alergické reakce Anatomie a fyziologie nespecifická imunita neporušenost kožního a
VíceCZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Název materiálu: Autor materiálu: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická,
VíceYou created this PDF from an application that is not licensed to print to novapdf printer (http://www.novapdf.com)
Základní principy Infekce imunokompromitovaných pacientů Michal Holub Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN imunokompromitovaný pacient má poškozené imunitní mechanizmy a je ohrožen závažnými infekcemi
VíceZákladní vyšetření likvoru
Základní vyšetření likvoru 1. určení míry permeability hematolikvorové bariery stanovení koncentrace celkové bílkoviny v likvoru 2. určení energetických poměrů v likvorovém kompartmentu stanovení koncentrací
VíceTrombocytopenie v těhotenství
Trombocytopenie v těhotenství doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc. Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Definice normální počet trombocytů u netěhotných žen 150-400 x 10 9 /l v těhotenství
VíceDiagnostika leukocytózy
Strana 1 ze 5 Info 3/2018 Diagnostika leukocytózy Leukocytóza je definována zvýšením počtu bílých krvinek (leukocytů) v periferní krvi. Leukocytóza je relativně nespecifický pojem, a proto by měl být vždy
VícePondělí Prezence, zahájení kurzu. Úterý Choroby periferních tepen a žil. Počet hodin.
Program předatestačního kurzu VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ, včetně atestačního testu pro lékaře před atestační zkouškou z vnitřního lékařství, pořádaný LF MU Brno 13.4. 24.4.2015 Posluchárna č. 333, pavilon A 15,
VíceMuž 15 let Klinická dg.: Lymphadenopathia colli l. sin, Rezistence pozorována od 3/2013 Bez progrese růstu Krevní a serologické nálezy negativní
Muž 15 let Klinická dg.: Lymphadenopathia colli l. sin, Rezistence pozorována od 3/2013 Bez progrese růstu Krevní a serologické nálezy negativní Suspektní tuhá nerovná uzlina, velikosti 3,5 x 2,5 x 2 cm
VíceImunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,
VíceZáněty granulomatózní, imunopatologické, reparační a kompenzační procesy. VI. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru
Záněty granulomatózní, imunopatologické, reparační a kompenzační procesy VI. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru Zánět granulomatózní (specifický) chronický zánět,u kterého se tvoří granulomy
VíceHENOCHOVA- SCHÖNLEINOVA PURPURA. MUDr. Lenka Randáková, praktický lékař, Praha
HENOCHOVA- SCHÖNLEINOVA PURPURA MUDr. Lenka Randáková, praktický lékař, Praha HENOCHOVA-SCHÖNLEINOVA PURPURA (HSP) Henochova-Schönleinova purpura (HSP) je systémová vaskulitida dětského věku s převážným
VíceErytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních
VíceInterpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová
Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů K.Roubalová Specifické vlastnosti herpetických virů ovlivňují protilátkovou odpověď Latence a celoživotní nosičství Schopnost reaktivace,
Více+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy
IMUNOGENETIKA II TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e x F2 y y TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e 3 4 x 3 4 F2 - - y y Transplantace orgánů,, které
VíceKrev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07
Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo
VíceSKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
VícePerorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová
Perorální bakteriální imunomodulátory u alergických pacientů Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová Imunitní systém Fyziologické obranné bariéry Nemají imunologickou povahu První etáží imunitní reakce jsou:
VíceNespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha
Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické přirozené a adaptivní specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky Nespecifická
VíceMultiorgánové selhání po návratu z termálních lázní
Multiorgánové selhání po návratu z termálních lázní Josef Polák Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové Fakultní nemocnice
VíceVěkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.
Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc. Ústav lékařské genetiky 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Osnova 1. Epidemiologie DM1 u nás a ve světě 2. Historie
VíceMgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým
VíceObranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění Obranu proti infekci zajišťuje imunitní systém Při infekci dochází ke střetu dvou živých organismů mikroba a hostitele Mikroorganismy
VíceT lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR nebo Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty Intraepiteliální
VíceDiferenciální diagnostika selhání ledvin u mnohočetného myelomu. Zdeněk Adam Interní hematoonkologická klinika LF MU a FN Brno
Diferenciální diagnostika selhání ledvin u mnohočetného myelomu Zdeněk Adam Interní hematoonkologická klinika LF MU a FN Brno Základní epidemiologická data Incidence renálního selhání s kreatininem > 1,5
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceDiabetes mellitus 1. typu a přidružené autoimunitní choroby
Diabetes mellitus 1. typu a přidružené autoimunitní choroby Venháčová J., Venháčová P. Diabetologické centrum Dětská klinika FN a LF UP Olomouc SRPDD červen 2011 Nejčastější přidružené autoimunitní choroby
VíceKOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537
KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 Identifikátor materiálu EU: PRIR - 60 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor PRIR = Oblast/Předmět Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace žáka
VíceKomplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
VíceObranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
Obranné mechanismy organismu, imunita Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Prosinec 2010 Mgr. Radka Benešová IMUNITNÍ SYSTÉM Imunitní systém
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Mendelova 2. stupeň Základní Zdravověda
VíceDiagnostika a příznaky mnohočetného myelomu
Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu J.Minařík, V.Ščudla Mnohočetný myelom Nekontrolované zmnožení nádorově změněných plasmatických buněk v kostní dřeni Mnohočetný = obvykle více oblastí kostní
VíceImunitní systém. Lymfatické orgány. Thymus - charakteristika. Thymus - vývoj. Thymus - vývoj Thymus - stavba. Histologie a embryologie
Lymfatické orgány Imunitní systém Histologie a embryologie Brzlík (thymus) Slezina (lien) Lymfatické uzliny (nodi lymphatici) Tonzily (tonsillae) Thymus - charakteristika Thymus - vývoj lymfoepitelový
VícePROBLEMATIKA SENIORŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. PROBLEMATIKA SENIORŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ 1 4. M E Z I N Á R O D N Í V Ě D E C K Á K O N F E R E N C E Očkování seniorů Lidmila Hamplová 16. DUBEN 2019 Očkování seniorů
VíceAglutinace Mgr. Jana Nechvátalová
Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová Ústav klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně Aglutinace x precipitace Aglutinace Ag + Ab Ag-Ab aglutinogen aglutinin aglutinát makromolekulární korpuskulární
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceIMUNITNÍ SYSTÉM A JEHO FUNKCE
IMUNODEFICIENCE IMUNITNÍ SYSTÉM A JEHO FUNKCE rozlišuje užitečné a škodlivé zajišťuje obranu organismu zajišťuje imunitní dohled navozuje mechanismy tolerance snížená resistence k infekcím patologická
VíceBUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
VíceVyužití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová
Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně PRIMÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
VíceGLOMERULONEFRITIDY A GLOMERULOPATIE PATOGENETICKÉ MECHANISMY
GLOMERULONEFRITIDY A GLOMERULOPATIE PATOGENETICKÉ MECHANISMY Doc. MUDr. Květoslava Dostálová, CSc. Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci
Vícepřednášková místnost Univerzitního kampusu LF MU, Kamenice 5, Brno budova A17, místnost 432
Program předatestačního kurzu VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ, včetně atestačního testu pro lékaře před atestační zkouškou z vnitřního lékařství, pořádaný LF MU Brno 9.10. - 20.10.2017 přednášková místnost Univerzitního
Více