Čochtan vypravuje aneb silvestrovský profil Pepy Krále

Transkript

1 Čochtan vypravuje aneb silvestrovský profil Pepy Krále Autor: Vlastimil esl, :29 V automobilových soutěžích v České republice se poněkud nenápadně, ale ato dost dlouho, pohybuje liberecký spolujedec Josef Král. Dlouho se poskytnutí nějakých informací o sobě bránil, něco jsme něho ale přece jen dostali. Pravda, abral až waterboarding (valašská varianta), a něco jsme na něj ískali archívu rádia Jerevan... Jeho poslední námitkou a stříliva bylo, že umí všechno dělat jen ve dvou, a tak jsme mu výjimečně povolili tiskového mluvčího (a asi jsme udělali dobře, protože kdo ho ná, ví, jak těžké je ponat, jestli to co řekl, myslí vážně...). No, a protože žádného tiskového mluvčího nemá, své odpovědi na naše otáky si hned vyvracel sám...(odpovědi TK). Díky tomu se nám rohovor poněkud natáhl, a tak těm netrpělivým doporučujeme, aby snad raději v této chvíli přeskočili na další článek... Profil Josefa Krále na -resultsom

2 Kdy se v tobě vlastně narodil automobilový soutěžák? JK: Jak píše akladatel českého rallyového pravodajství Jára imrman, už ve školních škamnech se poná, kdo roste pro šibenici... A na mně se to ponalo dokonce už ve školce. S autíčky si tam hrál každý kluk, ale jen já jsem tam každý den donášel v kapsách písek a autíčkům na klíček jsem podsypával parkety, abych jejich poněkud nudný jídní projev trochu atraktivnil. Pro rally jsem tak ve školce ískal dvě ákladní dovednosti. Mé geniální technické schopnosti (s nulovými náklady jsem okamžitě odstranil nedotáčivost hasičského trambusu) nikdo bůhvíproč nevyužívá. Zato v apírání (retardérů, počtu okruhů a jiných na rychlostních kouškách nepodstatných informací) jsem jednička dodnes (nikdy se tenkrát nevyšetřilo, kdo na svých botičkách nosí do školky tolik bordelu). Bohemia 1995 TM (tiskový mluvčí): Z toho, co řekl, je pravda snad jedině to, že prožil neradostné dětství. Jeho otec si totiž e sportu uměl představit tak akorát fotbal a hokej. No, ještě že mu pro cesty na fotbalový stadion koupili Ukrajinu (pro ty poději naroené kolo se speciálně dovažovaným rámem nevyráběné v Číně). Na té totiž poprvé okusil opojnost atáčení na ruční (i když nožní) brdu a ískal schopnost rychlého naleení únikové óny, když rojetá tunová souprava nehodlá do atáčky atočit... Je pravda, že tvoje soutěžácká kariéra ačala allye Monte arlo v roce 1972? JK: Jojo, těžká soutěž. Mé snažení tenkrát rychle ukončila technická ávada... TM: Ano, je to pravda. Ale neúčastnil se jako jedec, ale jako divák. Ale nestál na rychlostní koušce, ale na náměstí svého rodného městečka, kudy projížděli účastníci hvědicové jídy Varšavy. Ale neviděl vůbec nic, protože aspal. Technická ávada byla totiž na budíku, apomněl si nastavit vonění...

3 Příbram 1995 Prý jsme tenkrát o tvůj talent málem přišli? JK: Kdo ví, jak obšírně tenkrát česká média informovala o automobilových soutěžích, vůbec by se mi nedivil. Těch příprav a složitých výpočtů, kdy (pokud vůbec) Litomyšlí projedou. Tehdy mi poprvé (a ne naposled) došlo, jak těžkou disciplinu jsem si vybral... TM: Poté, co se rohodl, že sebevraždu kvůli tomu přece jen nespáchá, okamžitě se ačal intenivně připravovat na další ročník (ve škole s otevřenými ústy hltal vyprávění šťastnějších kamarádů, a místo svačiny si kupoval Svět motorů...). Vyplatilo se to nám všem! Další rok byl na místě včas, a když po několika hodinách mrnutí kolem něho projela dvě (slovy dvě!!!) auta s čísly na dveřích naprosto cestovní rychlostí (na náměstí byla tenkrát čtyřicítka), v drobném chlapeckém tělíčku se rodil náš první mistr světa! Zklamání tehdejšího výkonu světových hvěd už nerodýchal nikdy díky tomu má pořád pocit, že všichni jeho ávodníci jsou bytečně pomalí, a rodíl mei spojovacím úsekem a rychlostní kouškou mu taky není jasný dodnes... Zrušení hvědicových jíd na Monte arlu poprvé přerušilo jeho ávodnickou kariéru a poslalo ho pátky do fotbalové branky

4 Pačejov 1996 Tak teda jinak. Kdy jsi se poprvé posadil do soutěžního auta? JK: Tak to vím opět úplně přesně. Své první kušenosti jsem sbíral někdy v osmdesátých letech minulého století (sakra, to už je fakt tak dávno?) v tv. oblastkách. Škodovky jsme měli všichni stejné, spávali jsme všichni v jedné sokolovně, scháeli se v jedné hospodě, prostě chlapská romantika jak červené knihovny. Byli jsme mladí, v pohodě jsme vydrželi kalit až do ranního startu, a na rychlostních kouškách jsme si pak připadali nesmrtelní. Minulý režim si bůhvíproč myslel, že si na rally nejlépe osvojíme ovládání sovětské vojenské techniky, a tak i když se tenkrát na osobní auta stály pořadníky, naše destruktivní snažení docela podporoval. My se mu a to odvděčovali tím, že jsme o emigraci uvažovali, jen když se rovna nic nejelo. TM: Má pravdu předsedo. Tehdy mělo soutěžní mistrovství tři úrovně, a kdo chtěl postoupit výš, musel se sakra snažit. Jen nevím, kde val to ískávání kušeností. Jejich posádku (startoval s Vl. Houškou) totiž nikdo nikdy na ávodech pořádně neviděl! Protože nikdy nikam nedojeli!!! Jejich životnost byla pár kilometrů první rychlostní koušky, potom obvykle místo díry do světa udělali díru do lesa (no, tak rovna tohle by asi sovětským tankistům imponovat mohlo ). Polehčující okolností by snad mohlo být, že podobně úspěšných posádek bývalo tenkrát ve startovním poli spousta...

5 Vsetín 1996 Další návrat do kolotoče soutěží ti trval poněkud déle, ale výsledkem jsi prý naváal na předchoí úspěchy? JK: Zatímco řečtí filosofové neuměli dvakrát vstoupit do jedné řeky, mě už se to na rally podařilo mnohokrát. Má další premiéra byla v roce 1995 s Mirkem Kalinou na ally Bohemia. Památný celošotolinový ročník, pro některé účastníky dodnes noční můra. Když jsme s poloáčkovým Favoritem nějak přečkali všechny nástrahy extrémně robité soutěže, 3 km před cílem poslední Z jsme ho dost surově rostřelili (kácení betonových sloupů na Vrchovině). Připravili jsme se tím sice o 14. místo absolutně (s Favoritem!!!), ale vyplatilo se nám to jinak! Dostali jsme díky tomu od Mistra imbu Zdeňka Jandy novou předívku (crash test dammies)! Zkušenost jiných, že by se doma a barákem nemělo moc na vážno ávodit, jsem tehdy ještě přijmout nedokáal, a tak jsem si od té doby na Bohemce robil hubu ještě několikrát A nemusím asi dodávat, že když to nastalo, bylo to vždycky pokud možno blíko k Liberci, aby mě při tom přistihlo co nejvíc námých. TM: Kecá. Za prvé - nebourali jen na Bohemce, vždycky férově mysleli na diváky i v jiných krajích. Za druhé těch dojetých ávodů bylo vždycky o něco víc, a občas toho byly i slušné výsledky. I když, ta ally Bohemia Jeho aktuální skóre s ní je 5:4 (5 dojetých ávodů versus 4 velké rány). Zní to optimisticky, ale asvěcení vědí, že se to většinou pravidelně střídá, a tak jsem vědav, kdo najde tu odvahu s ním jet další ročník

6 Barum 1997 V roce 1997 jste se v MČ postarali o ajímavou premiéru JK: ok 1996 jsme částečně strávili ve Favoritu a pak v enkovém enaultu lio. Pro rok 1997 jsme postavili tehdy nový model enault Mégane oupé. Slušně nabitá třída, heké souboje, heký vů, na tehdejší dobu slušné jídní vlastnosti i výkon motoru, ale technicky slepá ulička. Díky nespolehlivé převodovce 12 ávodů 6x ropadlá převodovka, 5x bedna, a 1x rána. Auto bylo pro drsné acháení při rally vhodné snad jen svou barvou, do půlky seóny ani bod, a finanční náklady vyšší než u čtyřkolky TM: Tentokrát ani moc nelže. S některými tehdejšími soupeři se potkává stále (J. oubíček, J. Trojan, J. Tošovský), ale vnoučatům asi nejspíš bude vyprávět o tom, že měl to štěstí ávodit s Jardou a Zdeňkou ajchmanovými, největšími pohodáři české rally, jaké kdy potkal V roce 1998 jste ale nakonec povýšili ještě o pár tříd výš JK: Na jaře 1998 jsme od Vaška Araima koupili enkový Ford Escort osworth. Všechno měl sice sériové, ale i tak po prvních kilometrech nám bylo jasné, že kdybychom to udělali o rok dřív, ušetřili bychom spoustu peně, a i výsledkově bychom na tom byli lépe. Pro nás to byla vstupenka mei velké kluky. Díky velkým brdám vpředu jsme jeli v áčkových čtyřkolkách a naši soupeři byli ráem Milan Dolák, Staňa hovanec, Láďa Křeček a další. Výkonem vou jsme se jim nemohli rovnat, ale díky jejich občasným výpadkům a našemu pravidelnému dojíždění jsme ve velkých áčkách v půlce seóny byli a Láďou Křečkem na druhém místě! Nová doba! Venkovští kluci jsou najednou pravidelnými hosty první desítky absolutního pořadí, rýsovala se dokonce i možnost sponorské podpory, ale hlavně, velká čtyřkolka hmmm, toho plechu, a toho místa kolem mě... Konečně jsme snad byli tam, kam jsme podle nás samořejmě patřili už dávno... TM: No no, jen aby pýchou nepuk. Ale nebojte se, v reálu pohádky samořejmě dobrý konec nemají. Sešup hrušky dolů ačal ve chvíli, kdy místo snahy o dojíždění do cíle chtěli ačít vážně ávodit. Začalo to ránou na Bohemce, jak jinak než velkou (kácení stromů v Kuřivodech), pokračovalo to ropadlou převodovkou na Vsetíně, prasklým ramenem v Třebíči, a ránu milosti si

7 pak už dali sami další havárií na 3Stadte ally. Místo slávy a spousty bodů si přiveli vysklený a muchlaný vrak, půl tuny bláta v něm, a definitivně tracené naděje na viditelné umístění v MČ. A jen tak mimochodem, jejich kolostřešní blátivý Axel před německým kameramanem dlouho těšil miliony diváků na Eurosportu i DSF, N-Tv ho dokonce měla celý rok v úvodní nělce svého allymagaínu. Happy end se rohodně nekonal, sponor si vybral jinou posádku, Forda si na vkříšení odvel Hona Štěpánek, a exkurs do české špičky skončil rychleji než ačal. S jirkou Petráškem na Pelhřimově 2004 Měl jsi nebo máš nějaký svůj spolujedecký vor? JK: Nikdy jsem žádného učitele ve svém okolí neměl, co jsem neodposlouchal v hospodě od starších kolegů, kteří aspoň občas dojeli do cíle, to jsme si museli s parťákem vždycky vymyslet. A tak jsem se vždycky snažil jít spíš vlastní cestou. Každý člověk je originál, jedec i spolujedec, a podle mě je hlavně důležité, aby ti dva do sebe apadli, aby si lidsky a rallyově rouměli. Ale mám-li jmenovat, pocitově mi asi byl vždycky nejbližší temperamentní diktát Luise Moyi (pon. red. - navigátor arlose Saine). TM: Čo bolo, bolo... Teraky, keď viděl onboardy Igora Drotára s Vladem Bánocim, má po rokoch konečně jasno! Vladimírku, nie on, ani Igorko, ale Ty jsi Král!!! Jak se Ti daří ávody skloubit s rodinným a pracovním životem? JK: Moje žena už má místo v nebi jisté. Tolik roků s takovým mierou bych snad nepřál ani mým dlužníkům. Zato obě moje dcery budou vynikající partie pro soutěžáky, horolece, parašutisty a podobné profese... Odmalička totiž vyrůstají v tom, že chlap je ta osoba, která se doma objeví dvakrát do měsíce, nemůže skoro mluvit a pořád spí. Opravy domu a jiné chlapské práce pak provádí ásadně po telefonu. A moje práce? Jak to tak chodí, ávody dosud vždycky spolehlivě ahubily jakýkoli můj pokus o nějakou pracovní kariéru, a obvykle spotřebovaly i peníe, které jsem mei ávody nevydělal... TM: Práce je sice nutné lo, které soutěžáka bytečně odvádí od jeho životního poslání, ale ato ho

8 dala dohromady s Brňákem Mirkem Jančíkem. Svoji spolupráci v ávodním autě ahájili excelentním výkonem na ally Bohemia 1999, akončeným (jak taky jinak, že?) excelentní ránou (kácení stromů nad koupalištěm v Českém Dubu). Kdo je viděl, jak se oba vrací pěšky ke startu Z, a jak oba kulhají na obě nohy, může se potrhat smíchy dodnes. Nikdy spolu sice nespatřili cíl, ale kamarádi ůstanou navždy. Lužice 2008 Pak jsi se nám ase na chvíli české rally vytratil... JK: Nikdy jsem se nevytratil úplně. Jen jsem se pohyboval, jak by napsala spřátelená média, na všech úrovních výsledkových listin. Střídal jsem jako venkovský pan učitel štace, jedce i voy, a tomu odpovídalo i mé umístění. Ale jeden primát té doby asi držím. Jsem nejspíš jediný spolujedec, který odnavigoval kompletní advokátní kancelář Bartončík + Bartončík. TM: No, no, no... Trochu to tu avání válečným pravodajstvím knih Jaroslava Haška. Skutečnost je daleko proaičtější. Když se manželka ačala shánět po peněích a prodej její chalupy, které měly jít na koupi domu, musel tehdy své úsilí napřít i trochu jiným směrem. Od roku 2004 ses nám už ase trochu stabilioval... JK: Na jaře roku 2004 mě Pepa Semerád posadil k Jirkovi Petráškovi do své bývalé EVO V. Nevěděl jsem tenkrát vůbec s kým budu mít tu čest, a tak aby mei námi bylo hned kraje jasno, na našem prvním společném ávodě v Pelhřimově se mnou Jirka praštil o poměrně poctivou eď (pravda, e třetího místa absolutně...). Věděl, že mám léta praxe v bourání, a tak schválně románul pravé dveře tak, abych auta nemohl utéct (ůstalo stát a atáčkou čelem k dalším přijíždějícím voům) a místo mnou navrhované rychlé evakuace pořád jen točil klíčkem a snažil se to nastartovat... No, ještě že jsme si na posádku a námi najeli dost slušný náskok... Toto naše společné ántré mohlo namenat jen jediné... Že už ho nikdy neopustím, abych mu to mohl ještě mnohokrát vrátit... TM: ha chá, jen asvěcení vědí, že se mu tím chtěl Semiš nejspíš pomstít a to, jak jim s Bohoušem

9 o rok dřív na Brněnském rallysprintu vydesinfikoval Mitsubishi jejich vlastním hasícím přístrojem (který mu ještě k tomu neištně půjčili, když s Mírou Jančíkem hasili hořícího Forda). No a to ještě nevěděl, že Jirka v kopřivách a dílnou opatruje svůj poklad - Opela Asconu, který prý neviděl servisní nářadí od Kuvajtu napadení... Ejhle, jak se nám ten kruh krásně uavírá! Návrat ke kořenům rallysportu je tu, Králík už as jedí s pohonem adních kol... A s Jirkou ačal novu tak trochu postaru vnímat i soutěžáckou filosofii. Jirkova věta: No, jestli to auto vydrží až do cíle, to ti slíbit nemůžu, ale můžeš si být jistý, že dokud se budou kola točit, budeme to řeat hlava nehlava... přijde jednou do čítanek. Krumlov 2009 Zároveň jsi jedil i s Václavem Stejskalem... JK: V roce 2004 jsem položil áklad nových trendů v české politice. Jako spolujedec-přeběhlík jsem jedil sprinty s Jirkou Petráškem v Mitsubishi a dlouhé ávody s Václavem Stejskalem v enaultu lio. S Václavem jsme se pak po několik seón trvale umísťovali na čele třídy N3 a malých enek, což vypadalo jako velmi úspěšná spolupráce. Kdybych ale mohl něco ve svém životě vít pět, tak jsou to určitě má slova našeho prvního společného ávodu v Českém Krumlově... TM: No, čekal jsem že se nepřiná. Václav už toho soutěžáckého prachu spolykal poměrně dost, vystřídal i dost spolujedců, a tak se (s časovým odstupem) veselými příhodami e ávodů jen hemží. Kdo se s ním někdy potkal u večeře, ví, o čem mluvím. Při jeho kušenostech není divu, že se při jejich prvním ávodě snažil myslet i a spolujedce. Ihned poté, co mu Pepa tak trochu pyšně onámil, že odteď tak činit nemusí, přišel trest shůry. Tolik spolujedeckých chyb, jako u Václava, neudělal ještě nikdy... Naštěstí je Václav nejen rychlý, ale taky tolerantní, sedět u někoho jiného, tyhle řádky by klidně mohly vnikat in memoriam... Václav je první jedec, se kterým jsi vybojoval mistrovský titul... JK: V roce 2006 jsme v památném asněženém Vsetíně vyválčili mistrovský titul ve třídě N3. Ale že se v soutěžích může stát až do konce cokoli, dokumentuje malá příhoda právě tohoto ávodu (to

10 je ajímavé, čemu všemu se člověk po čase dokáže smát...). K isku titulu nám tuším stačilo páté místo, a my byli s bepečným náskokem druí. Předposlední Z Vesník byla kvůli hustému sněžení na poslední chvíli rušena, ale nám se i při volném průjedu podařilo vylétnout do příkopu (dovnitř atáčky, protože jsme tam jeli moc pomalu!!!). Naštěstí nebyl hluboký, a tak jsme se mohli po louce vrátit na trať, jinak jsme si ten ávod připsali do imrmanovské rubriky naše slavné prohry. Poprvé v životě jsem měl při ávodech strach (že budeme a pitomce), a při jídě na jistotu jsem se propotil víc než v létě na Barumce... TM: Ukončení seóny ve Vsetíně je tak trochu jeho osudem, v dobrém i ve lém. O rok dřív dosáhli s Václavem pro ně asi jednoho nejhodnotnějších individuálních výsledků. Nejen proto, že měli poprvé a naposled tu čest absolvovat krásnou Z Kunčice a že vítěili ve třídě, ale v rámci boje o celkové třetí místo ve skupině N s Egonem Smékalem se apomněli do té míry, že o pár vteřinek poraili i Míru Tarabuse na jeho takřka domácím hřišti. Ale to ještě Pepa netušil, co ho ve Vsetíně potká v roce Je pravda, že jsi jako spolujedec tak připůsobivý, že dokážeš měnit i pohlaví? JK: Prý na chodí i ženy, je to pravda? Tak v tom případě je to samořejmě nesmysl. To jsou jen pomluvy ávistivců, kteří u mě v pracovně viděli pohár s nápisem nejlepší dámská posádka. Pelhřimov 2008 TM: Ano, je to pravda. Ale nemění pohlaví vždycky, ale jen když jede s Ivou Víchovou. Ale nemění pohlaví, ale jen barvu a délku vlasů. Ale nemění je vždycky, ale vlastně to udělal jen jednou na Pelhřimově. Ostatně, kdo ho ná, ví, že ískat dámský pohár byla vždycky jeho tajná erotická fantaie. Jeho fialová paruka prý tenkrát sportovní komisaře natolik vrušila, že mu pohár raději dali, hlavně aby jen proboha na vyhlášení neatančil u tyče, jak jim sliboval. Tak teď prý ještě pohár mládeže, pohár a juniory, a může jít do důchodu... Je pravda, že jsi účinkoval v seriálu Výměna manželek? JK: Nevěřte tomu. Že takový seriál existuje, vím jen od kolegů ávodníků, kteří své manželky už

11 dávno vyměnili (většinou a vodku!). TM: Ano, je to pravda. Ale neúčinkovala tam s ním jeho manželka, ale Zdeněk Vlček. Ale neúčinkovali v něm sami, ale ještě Václav Stejskal a Jirka Pech. Ale nebylo to v televii, nýbrž na ally Bohemia Závodníci si prohodili spolujedce, jen to vyhodnocení na konci se jaksi nekonalo... Se Zdeňkem Vlčkem jste ale spolu jeli už o dva týdny dřív v Tišnově... JK: Na to, že jsme si řekli, že to spolu jen kusíme, toho hned při premiéře bylo druhé místo absolutně (pon. red. - a K. Trněným s W). A protože jsme si fakt hned padli do noty, další ávod byla právě výše uvedená ally Bohemia... TM: Poorný čtenář už asi tuší, co asi tak na Bohemce mohlo přijít... Pro Pepu už skoro tradiční velká rána (kácení stromů v Mladé Boleslavi), a pro Zdeňka už skoro tradiční rána roku... Na staré Pražské poněkud přehnali snahu na špatně volených pneumatikách a přihlížejícím diváků ukáali žluté Mitsubishi při odrážení od celkem silných stromů několikrát e všech stan. Při té příležitosti také jistili, že místní méně připůsobiví obyvatelé mají všichni mobily mnohem dražší než oni, a tak ani tradiční sestřih crashů nebyl o video tohoto extempore ochuen... Tišnov 2007 Máš hodně naježděno, ale i dost nabouráno. Ještě pořád nemáš strach? JK: Strach? Ten nemám jen někdy. Ten cítím vždycky, hlavně večer po ávodech. To jen média nás dělají šílence, kterým je všechno jedno. Kdo nemá strach, dlouho by v téhle partě asi nepobyl. Ale bojíme se hlavně o ty, co jsou na nás ávislí, a kteří nemohou a to, že jsme se rohodli měřit si pindíky rovna tímhle působem. Ale je i pravda, že když si občas uvědomím, čeho jsme vyleli živí a draví, a že jsem atím účinkoval v každém vydání crashů, tak si říkám, že můj nejlepší výsledek a dosavadní kariéru je asi to, že se mi nic nestalo... TM: itát JK: Napiš tam, že nejsme žádní magoři. My prostě jen milujeme život, který žijeme, a

12 protože nikdo nás neví, jak dlouho ten náš bude trvat, dokud ho žijeme, žijeme ho jako o život... Je pravda, že bylo auto po Bohemce opravené o dva týdny dřív než tvoje áda? A že prý jste byli v Pačejově tak rychle v cíli protože tě bolela? JK: Tak to je opět úplný nesmysl. Moje ávody těžce koušená áda už prý nenapraví nic, až reinkarnace. A ty prosluněné mžitky, to byl Pačejov? TM: Ano, je to pravda. Ale auto nebylo opravované, nýbrž půlka auta vyměňovaná. Ale nejednalo se o týdny, protože na to měl Zdeněk jen deset dnů. Ale asi to Pepa přečetl dobře, protože byli ase druí... Krumlov 2005 s Vaškem Stejskalem Na konci seóny jste ískali historicky první a asi i poslední titul v prostředním mistráku... JK: Nakonec toho bylo v roce 2007 pár hekých míst na bedně v MČ a moc heké sveení pro oba. A hlavně, Zdeněk jedenácti ávodů v jedné seóně dokončil devět nich a snad tím jasně ukáal, že nálepka crashmana už patří někomu jinému. Trochu smutnou kapitolou naší spolupráce byl jen ávěrečný ávod seóny ve Vsetíně... TM: Páté místo absolutně a titul vicemistrů ve skupině N v MČ vůbec není špatné. A ten Vsetín? Mohla to být heká třešnička na dortu na konci úspěšné seóny. Tradiční sněhová kalamita ve Vsetíně působila, že technický náskok voů W nebyl tak velký, a když Hona Kopecký špatně obul, o vítěství bojovala smečka voů Mitsubishi. Zdeněk s Pepou byli v součtu časů absolutně první, ale penaliací a předčasný start do předposlední Z se připravili o premiérové vítěství. No, ještě že na celkový stav MČ už to vliv nemělo...

13 Pelhřimov 2007 se Zdeňkem Vlčkem o je pro tebe rally? JK: Na tuhle otáku už odpovídala spousta lidí přede mnou. ally je moje celoživotní posedlost, kdo k ní jednou přičichne, je navždy tracen. Fotbalista je ve třiceti vyříený, ale my v rally občas můžeme strašit, dokud nám to neakážou doktoři. A já jsem měl to štěstí, že jsem si tu část e svých snů mohl splnit. Čas nám nikdo nevrátí, ale co jsem v týhle partě krásných blánů ažil, to už mi nikdo neveme. Moje jméno ve výsledkových listinách už je, svých pár okamžiků pomíjivé slávy jsem si užil taky. Jsem moc rád, že jsem mohl být při tom a že jsem toho tolik mohl na vlastní kůži (a na vlastní áda) prožít... TM: Už mě ty jeho banality štvou. Já moc dobře vím co si myslí doopravdy. itát JK: Na rally je nejlepší to, že si de své ávodnické ambice může občas realiovat i ten, kdo vůbec neumí řídit. Je pravda, že Pepa Semerád je tvůj impresário? JK: A kdo je to ten Pe-Pe-Pe Pepa? A co je to ten Im-im-im perátor? Vy náte moji manželku? TM: Ano, je to pravda. Ale není to jeho impresário, ale jeho kamarád (snad už mu ten špatně ajištěný hasící přístroj odpustil). Ale nedohodl mu atím skoro nic, jen asi pět růných ávodníků, nichž se navíc většinou vyklubali dobří kamarádi. Ale nedře něho kůži, protože to neumí... Ale jinak je to asi pravda, že pomalu a nenápadně se stal skoro kmenovým spolujedcem Sherlog racing teamu, poslední dvě seóny navigoval např. Jardu Hejlara. Je pravda, že kvůli tvým vysokým finančním nárokům museli všichni tví dosavadní ávodníci do roka skončit, protože jim došly peníe? JK: Tak to je naprostý nesmysl, Jirka Petrášek (který tu áhadu rokryl) ještě odolává (asi proto se mnou jede jen párkrát v roce). TM: Ano, je to pravda. S ním se totiž ávodění hroně prodraží. Buď čte tak blbě, že se podle toho

14 nedá jet a bourá se, nebo vyprávěním vtipů vytvoří v autě takovou atmosféru, že si chudák ávodník vůbec nevšimne, že se jede rychle. Odbrojující bylo i důvodnění Libora Votavy po havárii na letošní Barumce: Když tys to tak heky čet. Bohemia 2008 Existuje nějaká tvá soutěž snů, které by ses chtěl účastnit? JK: U nás mi moc chybí klouavé povrchy, tak asi kdekoliv, hlavně když tam bude sníh nebo šotolina be kamenů. Ale hlavně, musela by tam být spousta českých fandů. Česká republika drží totiž v rally dva primáty. Díky extrémně rychlým asfaltům máme nejrychlejší spolujedce na světě ve čtení ropisu, a díky popularitě rally v Č máme i nejskvělejší fanoušky. Nikdy mi pojem vlastenectví nic neříkal, ale kdykoli jsme jeli někde v ahraničí, stačilo mi vidět české vlajky u trati, a hned jsem věděl, že tady to teda rohodně neprodáme... Obdivuji naše kluky, co venku pravidelně jedí, že to ustojí. TM Z toho co bylo shora uvedeno, bude asi každému jasné, že allye Monte arlo je pro něho něco jako modlitba. I když ta soutěž už své imní koulo částečně tratila, ve svém srdci už si vždycky ponese pionýrského ducha té doby. Opravdovými legendami pro něj už asi navždy ůstanou ne voy W, ale Porsche 911 nebo enault Alpine a jejich krotitelé ve sněhových bariérách. Jednou se nechal slyšet, že když s ním nikdo Monte nebude chtít jet, něco si půjčí a projede si to holt na konci startovního pole sám

15 Dovedeš si představit že jednou budeš muset se soutěžemi skončit? JK: Jednou to určitě nastane (nikdo bůhvíproč nemládneme), ale upřímně řečeno, představit si to atím nedovedu. Kdo mě ná, ten ví, že pořád mám před sebou další náplň nejmíň na tři životy. Tak například jsem ještě nikdy v životě neviděl na vlastní oči ávod mistrovství světa A těch hor, na které jsem ještě nestihl vylét, těch kopců, které jsem ještě nesjel na kole, objet konečně celý svět, skočit si letadla, naučit se čtyřhru v tenisu Ale rally mého srdce dostane asi až Alheimer. TM: hudáci ptáčci, já teda fakt nevím, kdo jim a něj v tom parku nasype... Foto: archiv autora, František Liška, obert Balcar,, Tomáš Němec