Profil posádky: Roman Štefan Jiří Grimmer

Transkript

1 Profil posádky: oman Štefan Jiří Grimmer Autor: Vlastimil esl, :05 Pražští vynavači růnorodých, především adrenalinových, ájmů - oman Štefan ( ) a Jiří Grimmer ( ) - se loni dočkali svého největšího soutěžáckého úspěchu. Díky vyrovnaným výkonům opanovali ve sprintech třídu N3. Po smolném vstupu do letošní seóny se rohodli na obhajobu reignovat a přestoupit mei áčkové dvoulitry. Na jejich dílně už se intenivně pracuje na akoupeném enaultu lio 3.

2 allyové ačátky oman: S automobilovými soutěžemi jsem ačal v roce 1991 po ukončení plochodrážní kariéry. Ta trvala šest let a startoval jsem a týmy Speedway Čakovice a udou hvědu Markéta. Od mých deseti let jsem pevně věřil, že budu plochodrážním mistrem světa. Nakonec jsem to dotáhl alespoň k účasti na republikovém mistrovství juniorů i seniorů. Po mnoha úraech, o které ve světě levých atáček není noue, jsem dospěl k náoru, že už by to mohlo stačit. V té době jsem se senámil se soutěžáky AS Klubu Újed nad Lesy. Začal jsem s nimi jedit po

3 soutěžích, nejdříve jako mechanik. V roce 1991 jsem si půjčil žigulíka a absolvoval první tři soutěže. Debut jsem si odbyl v Kamenici nad Lipou čtvrtým místem absolutně. Velmi dobře si vpomínám na moje ávodění už cestou na technickou přejímku odehrávající se na škvárovém hřišti. Jako bývalý plochodrážník jsem hodlal všem ukáat své umění jedit smykem. Všechny přítomné včetně komisařů a posádek čekajících na technickou jsem důkladně ohodil škvárou a byl jsem a to "pochválen". Na otáky, co vyvádím, jsem odvětil, že přece kurva ávodím! V Tišnově nás do hlouby výsledkové listiny odsunula technická ávada, ale dojeli jsme. Tyto tři starty nás totálně finančně vyčerpaly a soutěže pro mě dočasně skončily. Půjčené auto jsme vrátili a jen tak tak, že nám nebyly dluhy. Velice bry mě ale ačaly svrbět ruce a přišla další kušenost. Po skončení plochodrážního motocyklového sportu v Čakovicích jsme ačali pořádat plochou dráhu aut. Vše spočívalo ve startu dvou aut najednou s neomeenými možnostmi kontaktu. Prostě vyhrál ten, kdo byl v cíli dříve, ať už si na trati počínal jakýmkoliv působem. Postupem času ačalo přibývat "nadupaných" aut a ubývat náraů a karambolů. U trati vždy bývaly obrovské davy lidí, lačnících v době po listopadové revoluci po takovýchto druích sportu. Vedle aut jsem se věnoval a dodnes věnuji divoké vodě. Tam jsem se senámil i se svým současným mitfárou, Jirkou Grimmerem. Po několika letech mě přestalo bavit třískat do sebe na ploché dráe a atoužil jsem po návratu do rallye. Úplnou náhodou jsem při návštěvě Mnichova objevil v novinách inerát na Daewoo Nexia 1,5 pro třídu N. Byl to vů vhodný spíše pro hobby ávodění, například rám byl amatérský a šroubovaný. Přiveli jsme ho do Čech a s Jirkou se účastnili prvních deseti amatérských ávodů. V roce 2002 jsme v Kramolíně v poměrně velké rychlosti s nexií trefili betonový nájed na pole, šli přes střechu a auto bylo na odpis. Obávali jsme se konce se ávoděním. Přišla však nabídka na koupi červené astry od Pepíka Šilhy, se kterou původně jedil Vojta Štajf. S ní jsme poměrně úspěšně odjeli dvě seóny v ČMP." Jirka: Který kluků by nechtěl někdy ávodit v autě, že? Snad všichni jsme se snažili tátovi na klíně kroutit volantem dříve, než jsme se naučili mluvit. Při vpomínce na takovéto ježdění po normálních silnicích v Prae v mých deseti letech mám pocit, že ávodění musím mít pomalu v krvi. Vlastně a to může i ten táta. Kupoval ásadně wartburgy, "mercedesy východu", a pomocí "silné trojky" mi předváděl, jak to nandat všem embéčkářům. Od devadesátých letech najedím padesát až šedesát tisíc kilometrů ročně, takže tak trochu hecu nabídnuté sedadlo spolujedce u omana mně připadalo jako docela dobrý nápad.

4 Moji spolujedci a auta oman: Mým prvním soutěžním autem byl žigulík Na tehdejší dobu to bylo hodně silné, čistokrevné áčko. Mělo 115 koní, ale o to šílenější jídní vlastnosti. Byl jsem mladý a divoký a v kombinaci s tímto autem se diváci při pohledu na moji jídu asi nenudili. Pořád to někde vlálo. Spolujedce mi dělal Vašek Sedláček, také kamarád divoké vody. Byl to neobyčejně šikovný mechanik. Dalším autem bylo Daewoo Nexia už s Jirkou Grimmerem na sedadle spolujedce. Kromě rámu a tuningových tlumičů se jednalo o cela sériové auto. Následovala červená astra po Vojtovi Štajfovi. Následovala další astra, tentokrát bílo-žlutá. Měla krásný vuk podobný kitu, ale miernou spolehlivost. Bylo to opravdové áčko, jen sekvence chyběla. Několikrát nás radila již před startem a jeli jsme předčasně domů Velké náklady v kombinaci s nulovou radostí nás už nutily k myšlenkám skončit. Pak jsme však dostali nabídku koupit od Pepíka Šilhy Peugeota 306 ve třídě N3. Je to příjemné, spolehlivé a na údržbu levné auto." Jirka: Tak tady není co dodat, oman má krátka v hlavě celou kroniku našeho soutěžení. Jo a a tu ránu s nexií, která nás posunula dále a výše, mohu já.

5 Učitelé a rádci oman: "Večer u piva jsme rádci všichni. Ale nyní vážně. V úplných ačátcích mi moc pomohli Mirek Prokop a Zbyněk Podskalský. Potkal jsem je po skončení mé plochodrážní kariéry. Mirka považuji a jednoho největších talentů, které jsem viděl jet rallye. Měl obrovský cit pro auto, ale bohužel mu chyběly finanční prostředky a tak musel se ávoděním skončit. Zbyněk má dlouholeté kušenosti spolujedce. On mi vysvětlil, že rychlou jídou na technickou přejímku ávody ještě nevyhrávám." Jirka: Největším guru v automobilovém sportu je pro mě oman. Naučil mě v podstatě v autě sedět, psát, číst a počítat. S jeho dopomocí už možná umím vyměnit i kolo.

6 Náor na rallye oman: Jída v ávodním autě krajinou na uavřené trati a spolupráce se spolujedcem a celým týmem, to mě na rallye baví nejvíce. Dost mi naopak vadí, že ačkoli soutěže nabíejí mnoho tříd, české televiní stanice si vystačí víceméně s jedinou. Zatímco desátá posádka třídy N4 je na obraovkách abírána, vítěe jednotlivých tříd sotva míní. My nižších tříd si tak mnohdy připadáme jako pouí platiči startovného." Jirka: Občas mnou mítá divný pocit, kolik škody asi natropíme tímto sportem životnímu prostředí, kde se bere tolerance místních obyvatel krásných vesniček, kudy projíždíme a kolik peně v tom utápíme. Ale nakonec jsou i dražší a méně ekologické sporty. Něco se musí udělat s tím šíleným množstvím tříd a kategorií. Aktuálně jsme se potýkali s oblíbenými lahůdkami jako jsou každoroční měny technických požadavků, například rámy, GPS v autech apod. S tím mediálním neájmem je to krutá pravda. Budeme si muset asi na auto nastříkat alespoň nějaký provokativní transparent. Nebo jedit v maskách ledních medvíďat. Ta teď frčí... Případně nechat občas povoit nějakého toho politika. Ale ten by si ase do nějaké N3 asi nesedl...

7 Čas a finance oman: S Jirkou oba podnikáme. Já mám autoservis Auto Čako, Jirka firmu obchodující se dravotnickým materiálem. Kromě soutěží máme spoustu koníčků, které také nejsou rovna levné, ovšem proti rallye ano. Mám moc rád divokou vodu, jídu na horském kole, lyže, běžky, snowboard, plachetnice, prostě vše kde je pohyb, legrace a adrenalin. Vykoušel jsem i skákání padákem. Mám ženu, dcerku a synka, který už také ávodí. Věnuje se rallycrossu." Jirka: Čas je třeba citlivě dělit mei čerstvě aloženou rodinu, ahradu, kola, lyže, hraní v amatérské kapele, možná jednou ase i divokou vodu... ávodění v autě, a taky je třeba někdy chodit do práce. Asi bychom měli více poornosti věnovat shánění sponorů. Naše dosavadní taktika, "a málo peně skvělé výsledky", nemůže fungovat do nekonečna.

8 Konkurence ve třídě N3 oman: V nižších třídách jedí podle mého náoru mnoho lidí, kteří by v případě přestupu do dobrého auta jeli dobře i absolutně. Jaroslav oubíček dokáže v případě potřeby neuvěřitelně rychlit, čehož pak můžu utrhnout volant. Taháme se celou soutěž o desetinky, pak projedu eretu s velmi dobrým pocitem, jak mi sedla, a jistím, že jsem od Jardy dostal osm vteřin. Velmi dobře jedou Pepík Šilha, Václav Stejskal a Pepík Čermák. Za velmi kvalitního pilota považuji Honu Halalu, i když ten startuje ve třídě A7. Z mladých se mi velmi nadějně jeví Hona Černý." Jirka: Vypadá to, že v letošní seóně se v naší třídě objeví více posádek. Závodit be soupeřů jde těžko, takže to určitě bude ajímavější. Naše auto se teď "papírově" jeví jako téměř nejslabší. Každý ve třídě bude mít určitě šanci se poprat o umístění na bedýnce. Uvidíme.

9 Oblíbená soutěž oman: Nejvíce se mi líbí Lužické hory, Kopná a bohužel už nejedící se Labská rally. Jsou to technické tratě a osobně mám rád, pokud se někde vyskytne i šotolinový úsek." Jirka: Z pohledu spolujedce je úžasná krajina v Lužických horách. Při přejedech se opravdu kocháme. A takových koutů je v republice víc. Ale pět k rallye. oman miluje erety na úkých klouavých cestičkách a to nejlépe v lese mei stromy. Asi si ještě nevšiml, jak rychle se kolem nás míhají... Osobně nemám rád, když to na trati moc poskakuje. Ztratit se v ropisu pak není žádný kumšt. Skvělé jsou samořejmě soutěže s velkou diváckou návštěvou a dále ty organiačně "odsejpající". Zde mluvím kriticky především o vyhlašování vítěů do podních večerních hodin. Z tohoto pohledu to skvěle vládají na Kopné. Ohňostroj po vyhlášení výsledků pěkně v odpoledních hodinách a plného slunce a v šest hodin už není co řešit.

10 allyová budoucnost oman + Jirka : "V našem věku hodně ávodníků odcháí, takže je složité hovořit o budoucnosti. Mistrovství světa asi už nevyhrajeme. Snad a nás ávodění neukončí stále se utužující předpisy, techničtí komisaři a další okolnosti, leoucí do peně nebo na nervy. Zatím nás to ale stále baví a pojedeme, na co budeme mít." Žhavá novinka

11 oman + Jirka: Podařilo se nám shodou přínivých okolností akoupit enault lio 3 Maxi. Je na něm ale ještě spousta práce. Současně jsme prodali naší milou oranžovou třistašestku a tudíž jsme opustili třídu N3. Jestli vše půjde dobře, na podim bychom se rádi sveli už s novým autem. Bude to něco úplně jiného a tak nás čeká v celém týmu spousta nových věcí a učení. Už se těšíme. Pár fotek e stavby:

12

13

14

15

16

17