Úloha finančních trhů v moderní trţní ekonomice

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Úloha finančních trhů v moderní trţní ekonomice Diplomová práce Autor: Bc. Tatiana Mikšovská Finance Vedoucí práce: : Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA Odborný konzultant: Ing. Jiří Anděl, CSc Praha Duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ústí nad Labem dne Bc. Tatiana Mikšovská

3 Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat především svému vedoucímu práce panu Ing. Tannerovi, MSC., MBA, za projevenou ochotu, trpělivost a pomoc při psaní této diplomové práce. Dále pak svému odbornému konzultantovi, panu Ing. Andělovi, CSc. A v neposlední řadě chci poděkovat své rodině, za jejich podporu po celou dobu mého dosavadního studia. Děkuji Vám.

4 Anotace Ve své práci jsem se zabývala problematikou finančního trhů, klasifikaci finančního trhů, burzou a její systémem a vývojem v České republice i ve světě. Dále moderní trţní ekonomikou, fungováním a chodem České národní banky. Annotation In my work I was engaged with the financial markets, the classification of financial markets and the exchange system and its development in the Czech Republic and abroad. In addition, a modern market economy, functioning and operation of the Czech National Bank.

5 Obsah Úvod Finanční trh Finanční trh se děli na Peněţní trh a kapitálový trh Finanční trh a jeho struktura Fungování finančních trhů Hlavní účastníci finančního trhu Regulace finančního kapitálového trhu Klasifikace finančních trhů Kategorie finančních trhů Druhy cenných papírů Mechanizmy obchodování s cennými papíry na primárních trzích Obchodování s cennými papíry na sekundárních trzích Účinnost finančních trhů Vlastností trhu Riziko, diverzifikace, zajišťování a arbitráţ Zdaňování převodů a příjmů z finančních nástrojů Úvěrové hodnocení Burza a její systém Historie burzy Systém burzy Subsystém obchodování zajišťuje: Subsystém vypořádání burzovních obchodů: Regulační subsystém zabezpečuje: Kontrolní systém Obchodování Systémy obchodování na burzách cenných papírů Odlišností systém obchodování Kontinentální systém Podmínky členství na praţské burze Vídeňská burza Nové moţností v burzovnictví pro české společnosti Moderní trţní ekonomika Česká národní banka Stavební spořitelny Smlouvá o stavebním spoření Cilová částka a tarif Úhrada za uzavření smluvy Úročeni vkladů stavebního spoření Státní podpora Ukončení smlouvy Pojišťovny a penzijní fondy Ţivotní pojištění Penzijní připojíštění Účastník penzijního připojištění Nároky z penzijního připojištění Smlouva o penzijním připojištění

6 4.7.2 Vznik penzijního připojištění Přerušení penzijního připojištění Zánik penzijního připojištění Souhrn Závěr Seznam pouţité literatury. 70 Seznam pouţitých schémat a tabulek..70 6

7 Úvod Ačkoliv problematika finančního trhu je velmi rozsáhlá a sloţitá, rozhodla jsem se svou diplomovou práci zaměřit na základní a důleţité oblasti týkajících se finančních trhů, ale také na oblasti, které se týkají jejich obchodování. Cílem mé práce je tedy definovat finanční trh, co to vůbec je, jaké existují druhy, do kterých kategorií se dělí a k čemu slouţí. Popsat strukturu, fungování, regulaci peněţního a kapitálového trhu. To vše je obsaţeno v kapitole první. V druhé kapitole se zaměřuji na klasifikaci, účinnost, vlastnosti, rizika a diverzifikaci finančního trhu. Zajišťování mechanizmu obchodování s cennými papíry na primárním trhu, regulaci a druhy cenných papírů a obchodování s nimi na primárním a sekundárním trhu. Ve třetí kapitole se věnuji situaci na burzách, její historii, systému a obchodování na nich s cennými papíry. Popisuji podmínky ke vstupu na praţskou a vídeňskou burzu a jejích rozdíl. Zmiňuji se zde také o nové moţnosti v burzovnictví pro české společnosti. Ve čtvrté, tedy poslední kapitole se zaměřuji na moderní trţní ekonomiku, Českou národní banku, stavební spoření, penzijní fondy, pojištění a ţivotní pojištění, kde se snaţím popsat podmínky pro uzavření, cílové částky, tarify, úročení vkladů, statní podpory, zrušení a ukončení smlouvy. 7

8 1. Finanční trh Na finančním trhu se kupuje a prodává specifické zboţí - finanční dokument tj. (cenné papíry, doklady, kterými jsou dokumentovány finanční závazky). Na kaţdém trhu je cena určena poptávkou a nabídkou, ale na finančním trhu jsou určené i úrokové sazby. Poptávka a nabídka se realizuje prostřednictvím peněţních ústavů a peněţních burz. Základním systémem finančního trhu je shromáţdit veškeré volné peněţní prostředky a investovat je do míst, které přinesou jejich zhodnocení, kterým bývá dosaţení co nejvyššího zisku. Vzhledem k tomu, ţe finanční operace a dokumenty mají celou řadu specifik, jsou finanční trhy vysoce konkurenční. Na finančním trhu vystupuje vysoký počet subjektů z nichţ mají monopolní postavení některé finanční instituce a stát. Finanční trh je také definován jako mechanismus, který zajišťuje likviditu investorům a korporacím, sniţuje náklady na investice, ukazuje moţnost, kde a jak získat kapitál nebo jak vlastní prostředky výhodně investovat, usměrňuje tok finančních dokumentů, a jak má transformovat zdroje od věřitelů k dluţníkům. 1.1 Finanční trh se děli na Peněţní trh a kapitálový trh. Trh peněţní je trh, na kterém se obchoduje s rezervními penězi, tzn. peníze centrální banky (kde doba splatností nepřesahuje 1 rok) a krátkodobými finančními dokumenty. Banky se snaţí zhodnotit poptávky, které jsou dočasně volné krátkodobé prostředky a na straně nabídky jsou krátkodobé dluhopisy a směnky. Kapitálový trh je trh, kde se obchoduje s dlouhodobými finančními dokumenty, které mají dobu splatností delší neţ 1 rok. Kapitálový trh lze dělit: Dlouhodobý kde doba splatností dokumentu překračuje hranici 10 let nebo není určena (akcie). 8

9 Střednědobý kde se obchoduje s dokumenty s dobou splatností do 10 let. Na rozdíl od peněţního trhu, na kterém převládají transakce se státními papíry, na kapitálovém trhu mají státní transakce důleţité postavení, protoţe výnos ze státních cenných papírů nebývá zdaněn. Velkou část na kapitálových trzích tvoří obchody s obligacemi a hypotékami. Rozhodující část transakcí se týká kmenových a preferenčních akcií soukromých firem. Kapitálový trh se liší od peněţního trhu tím, ţe jeho prostředky jsou určeny výhradně k pokrytí investic. Primární kapitálový trh slouţí k financování dlouhodobých potřeb podnikatelského sektoru. Je to vydání obligaci, hypoték a akcií. Sekundární trh tyto prostředky redistribuuje mezi různé vlastníky a je náplní peněţních burz. Podle vlastního charakteru dokumentu, s kterými se obchoduje, kapitálové trhy lze rozdělit na trh akciový a dluţnický. Tím to kapitálový trh se liší od peněţního trhu, který je a jen můţe být trhem dluţnických cenných dokumentů, neboť akcie nemají určenou dobu splatnosti. 1.2 Finanční trh a jeho struktura FT systém vztahu a nástrojů, který umoţňuje na základě nabídky a poptávky soustřeďování, rozmisťování, přerozdělování dočasně volných peněţních prostředku. Rozlišujeme dvě skupiny ekonomických subjektů: 1. Ti, kdo mají finanční přebytek a ochotně své prostředky zapůjčit jiným. 2. Ti, kdo mají nedostatek finančních prostředků a potřebují si vypůjčit. Existence subjektu, fyzických i právnických osob, jejichţ příjmy jsou vyšší, neţ je suma peněz, kterou potřebují pro běţnou potřebu, vede k vzniku úspor. Rozdíl mezi úsporami a fyzickými investicemi je finanční přebytek. 9

10 Zájmem majitelů finančních přebytku je maximálně jejích zhodnoceni při minimálním riziku. Ti, kteří finanční přebytky poptávají, mají zájem o minimální náklady spojené s jejich získáním. Známe čtyři druhy rizik: 1. riziko úpadku dluţníka, 2. riziko sníţení hodnoty kapitálu, 3. riziko sníţení příjmu ze zapůjčeného kapitálu, 4. riziko spojené s potřebou rychlé návratnosti úvěru. Finanční trh zabezpečuje funkci: soustřeďování dočasně volných zdrojů peněţních prostředků, rozmisťování volných zdrojů s cílem efektivnosti jejích vyuţití, přeměna úspor v investice. Struktura finančního trhu Finanční trh členíme na: 1. trh podle předmětu obchodu, 2. z hlediska účastníkům, 3. z hlediska forem. Podle předmětu obchodu finanční trh členíme na: 1. peněţní trh, 2. kapitálový trh, 3. devizový trh, 4. trh drahých kovů. 10

11 Peněţní trh obchoduje mezi centrální bankou, komerčními bankami, veřejným sektorem, velkými finančními firmami. Peněţní trh charakterizuje velký objem transakcí a poskytuje krátkodobé závazky. Účastníky peněţního trhu jsou centrální banka, obchodní a investiční banky, velké společností, pojišťovny. Kapitálový trh charakterizován komplexem vztahu a subjektu, cílem kterých je zhodnotit dlouhodobé volné peněţní prostředky prostřednictvím jejích investování do cenných papíru. Hlavni produkty vyuţívané na kapitálovém trhu jsou: 1. dluhopisy, 2. akcie, 3. hypotéky. Hlavními účastníky kapitálového trhu jsou: 1. emitenti, 2. investoři, 3. zprostředkovatelé. Rozlišujeme primární a sekundární kapitálový trh. Primární trh charakterizuji obchody s cennými papíry - emisní obchody. Rozeznáváme: 1. vlastní emise pro malé a velké firmy, které jsou schopny všechny problémy zvládnout vlastními silami, 2. cizí emise, kdy emisi provádí emisní konsorcium, 3. veřejnou emisi přístupnou široké veřejností prostřednictvím veřejné nabídky, 4. soukromou emisi. 11

12 Sekundární trh představuje prodej a nákup cenných papírů na burze, nebo mimo burzu. Na devizovém trhu se obchoduje se zahraničními devizami, tj. bezhotovostními zahraničními platebními prostředky. Na trhu drahých kovu se obchoduje zlatem a stříbrem. Nové vytěţené zlato přichází na primární trh. Největším primárním trhem zlata je Londýn. Se stříbrem se obchoduje na mezinárodních zboţových burzách. Nejvýznamnější je COMEX v New Yorku a burza v Curichu. Z hlediska účastníku finanční trh členíme na : 1. bankovní, 2. mezipodnikový, 3. burzovní, 4. meziburzovní, 5. mezibankovní. Tipy forem: - úvěrový trh přímé poskytování úvěrů, především bankovních, - trh cenných papírů, - devizový trh. 12

13 Schéma č. 1 Struktura finančního trhu 1 STRUKTURA FINANČNÍHO TRHU (schematické znázornění) Věcné Hledisko účastníků Nástrojů TRH Peněžní Bankovní Úvěrový Kapitálový Mezipodnikový Cenných papírů Devizový Burzovní Devizový Drahých kovů 1.3 Fungování finančních trhů Jak vidíme, na finančním trhu jsou majitelé finančních přebytků, a zájemce o ně. Však zájmy majitelů finančních přebytků značně se liší od zájmů vypůjčovatelů. Mezi majitele finančních přebytků a zájemce o tyto přebytky vstupuje zprostředkovatel. On vytváří výhodnější podmínky pro obě strany. Finanční zprostředkovatel je schopný shromáţdit velký počet malých depozit, a tím se vytvořit zdroj pro poskytnutí úvěru. Zprostředkovatel, například banka, vyplácí majitelům úspor úroky z jejich vkladů. Dluţník banky naopak musí platit bance úroky z poskytnuté půjčky. Takto majitelé drobných úspor mohou zapůjčit své prostředky, a dostávat úroky. Při příznivých podmínkách pro majitele úspor, úroková sazba poţadovaná od dluţníků můţe být mnohem niţší, neţ by musela být. Z tohoto vyplývá: 1 Zdroj: V. Pavlata, Kapitálové trhy a burzy ve světě, str. 23, obr. č. 3 13

14 Dojde-li ke shromáţdění většího počtu drobných úspor agregaci úspor, co umoţní finančnímu zprostředkovateli pokryt vyšší poţadavky jednotlivých uchazečů o úvěr. Dojde-li k přeměně rizika. Finanční zprostředkovatel nejen usnadní uskutečnění příslušných transakcí, ale vede k úspoře nákladů i sníţení rizika pro majitele úspor. Velkou část rizika bere na sebe zprostředkovatel a je schopen toto riziko zvládnout lépe a levněji neţ jednotlivý věřitel. Finanční zprostředkovatel uskuteční přeměnu splatností tím, ţe přijímá od vkladatelů vklady na určitou dobu (termínované vklady), a přemění je v půjčku s jinou dobou splatnosti. Finanční zprostředkovatel přijímá vklady majitelů finančních přebytků a půjčují je dále subjektům s finančním deficitem, který má být pokryt půjčkou. Mezi věřitelem a dluţníkem vzniknou dva finanční nároky. - majitel úspor zapůjčovatel má finanční nárok vůči finančnímu zprostředkovateli finanční zprostředkovatel má finanční nárok vůči dluţníkovi vypůjčovateli. Zprostředkováním zabývají banky, pojišťovny, investiční společnosti, nebankovní finanční zprostředkovatelé. 1.4 Hlavní účastníci finančního trhu - majitelé úspor (zapůjčovatelé, věřitelé), - vypůjčovatele (dluţníci), - finanční zprostředkovatelé. Hlavní finanční a úvěrové instituce: Banky Je to podnik specializovaný na přijímání vkladů, zprostředkování plateb, shromaţďování peněţního kapitálu a na poskytování úvěru. 14

15 Centrální banka funguje jako banka bank. Soustřeďuje peněţní rezervy ostatních bank a poskytuje jim úvěr. Má výhradní právo k vydávání bankovek a zodpovídá za provádění měnové politiky vlády. Reguluje objem úvěrů poskytovaných obchodními bankami a ostatními úvěrovými ústavy, vykonává bankovní dohled nad činností obchodních bank. Obchodní banky existují jako depozitní banky - přijímají krátkodobé vklady a poskytují krátkodobý úvěr. Univerzální banky zabývají všemi druhy bankovních obchodů. Přijímají vklady, poskytují úvěry a půjčky, provádějí platby a poskytují finanční a poradenské sluţby. Speciální banky se specializují na určité činnosti. Investiční banky dlouhodobé financování podniků, provozují zakladatelské obchody. Export a import banky zahraniční obchodní operace. Hypoteční banky poskytují dlouhodobé úvěry zajištěné nemovitostmi. Prostředky si opatřují vydáváním zástavních listů. Spořitelny shromaţďování úspor obyvatelstva ve formě vkladů. Pojišťovny finanční instituce zabezpečující pojištění proti finančním ztrátám. Shromaţďují peněţní prostředky v podobě pojistného od svých klientů, s nimiţ uzavírají pojistné smlouvy o různých druzích pojištění. Pojišťovny nejsou nuceny vynaloţit všechny shromáţděné prostředky najednou, a proto mohou část z nich vhodně investovat. 15

16 1.5 Regulace finančního kapitálového trhu. Finanční trh v určité potřebné míře regulován státem. Regulace je nutná ze tří důvodů: - k zabezpečení fungování finančního trhu je nezbytné stanovit pravidla hry, jimiţ se řídí účastnící trhu, - k zabezpečení ochrany zájmů investorů před machinací, manipulací, úpadků, který by mohl bez této regulace nastat, - je nezbytné chránit finanční trh před monopolizací a zabezpečit konkurenční prostředí na tomto trhu. V řadě zemí pravomoc regulovat kapitálový trh a jeho rozvoj svěřena jedinému orgánu Komisi pro cenně papíry a burzy. Tento orgán má povahu nezávislého nevládního orgánu a jeho pravomoc je velmi rozsáhlá. Základními úkoly všech regulačních struktur je zabezpečit integritu trhu s cennými papíry, rovné a zároveň i dostupné podmínky přístupu na tento trh. Jako nejdůleţitější aspekt cíle trţní regulace je minimalizace rizik při současném neustálém stupně rizikovosti kaţdé finanční investice, podpora účasti na transakcích s cennými papíry, poskytování přiměřených záruk všem regulovaným subjektům, podpora vzniku a existence efektivního a stabilního platebního systému. Regulace trhu cenných papírů a jeho jednotlivých segmentů představuje kombinaci dvou významných úloh. Jde o úlohu výchovnou a disciplinární, je-li vyţadovaná disciplína přiměřená pro všechny účastníky trţních vztahů, jsou-li pouţívané sankce efektivně vymáhány, není narušován základní ziskový princip trţního jednání, jsou účastníci trhu ochotni chápat regulaci jako stálé a přijatelné obchodování, které realizováno v jejich prospěch. Druhou úlohou je rozvojové působení výsledků regulace. Jestliţe se trh rozvíjí, zvyšuje se mobilita peněz a práce, rozsah nových produktů, musí se měnit, rozvíjet a zdokonalovat i samotní regulace. 16

17 Konkrétním cílem regulace trhu s cennými papíry je ochrana investorů, kteří přináší na tento trh rozhodující část dočasně volných a zde vyuţitelných peněţních prostředků. Jde o dosaţení stanovených cílů a to zabezpečení dostatečného rozsahu objektivních informací pro finanční investování. 17

18 2. Klasifikace finančních trhů 2.1 Kategorie finančních trhů Trh je proces nákupu a prodeje. Trh se člení na trh zboţí a sluţeb, trh výrobních činitelů a finanční trh. Umoţňuje přelévání volných finančních zdrojů. Finanční trh neoddělitelná součást trţního systému. Na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka peněz a kapitálu. Finanční trhy se člení na dluhové trhy, akciové trhy, komoditní trhy, devizové trhy. Dluhové trhy trhy s úvěry a půjčkami a dluhovými cennými papíry. Tito nástroje mají omezenou splatnost (s výjimkou dluhopisů s nekonečnou splatností). Akciové trhy trhy s akciemi, nástroji s teoreticky nekonečnou splatností. Akce existuje tak dlouho, dokud nedojde k zániku akciové společností, sloučení nebo rozdělení s jinou společností. Komoditní trhy se zařazují do finančních trhů pouze v případě trhů s cennými kovy (zlato, stříbro, paládium). Zlato se někdy povaţuje za měnu. Devizové trhy je to dluhové, akciové nebo komoditní trhy s tím, ţe nástroje jsou v cizích měnách, o trh peněţních prostředků v různých měnách. Jedná se o nákup peněţních prostředků jedné měny za prodej peněţních prostředků jiné měny. Trţní riziko je rizikem, ţe se hodnota pozice změní dříve, neţ je moţné ji zlikvidovat nebo kompenzovat jinou pozicí. Trţní riziko se člení na: - úrokové - akciové - komoditní - kurzové Úrokové riziko máme-li v portfoliu dluhopisy a dojde k vzestupu úrokových mír, potom se trţní hodnota takového dluhopisového portfolia sníţí a případný prodej dluhopisu je spojen se ztrátou. Kurzové riziko máme-li v portfoliu na stráně aktiv rozvahy depozitum (vklad v EU a dojde k poklesu měnového kurzu Kč/EU, potom se trţní hodnota tohoto depozita sníţí a případný prodej EU představuje ztrátu. Akciové riziko souvisí se změnami cen akcií na burze nebo na jiném akciovém trhu. 18

19 Komoditní riziko je spojeno se změnami cen obchodovatelných komodit. Dluhové a akciové trhy se člení na: peněţní a kapitálové trhy. Peněţní trhy jsou částí dluhových trhů, jedná se o trhy s úvěry a půjčkami s původní splatností do jednoho roku, trhy s dluhovými cennými papíry (dluhopisy a směnky) s původní splatností do jednoho roku. Kapitálové trhy trhy s akciovými cennými papíry (akciemi), trhy s úvěry a půjčkami s původní splatností vyšší neţ jeden rok, trhy s dluhovými cennými papíry (dluhopisy a směnky) s původní splatností vyšší neţ jeden rok. Kapitál výrobní faktor, jehoţ výnosem je zisk nebo úrok. Kapitál fyzický přináší majiteli zisk, kapitál finanční vynáší majiteli úrok, jestliţe majitel odloţí a investuje peníze, které se stávají kapitálem. Kapitálový trh je jednak trhem úvěru a půjček a trhem cenných papírů. Finanční závazky subjektů ve formě cenných papírů, vkladů a výpůjček se účtuje zásadně v nominální hodnotě. Finanční pohledávky subjektů v rozvahách podnikatelů i bank účtují s ČR v pořizovací hodnotě. Ve vyspělých zemích finanční pohledávky se účtují v trţní hodnotě denní trţní přeceňování finančních aktiv vzhledem k aktuálním trţním cenám. Deriváty, přesněji finanční deriváty jsou nástroji kapitálových trhů. Na těchto trzích se obchoduje s kontrakty odvozených od podkladových, nebo předmětných aktiv, jako jsou např. fyzické komodity, měny, akcie, obligace a jiné cenné papíry. Deriváty jsou nástroji s nulovým součtem zisků a ztrát. Má-li jeden subjekt z derivátu zisk, potom má partner z daného derivátu ztrátu a naopak. Z tohoto důvodu finanční instituce při vzniku kontraktu často poţadují po partnerech (klientech) sloţení určitého kolaterálu, jako záruku dodrţení kontraktu. Kolaterále, můţe být hotovost (která je ovšem úročena), zástavy i záruky. Existuje několik definic pojmu derivát, obecně ho lze však popsat, jako finanční produkt nebo operaci, které umoţňují v tento okamžik dohodnout kurz nebo cenu, za kterou můţe aktivum, které na tento kontrakt zní, být koupeno nebo prodáno k určitému budoucímu datu. Je to takový produkt, jehoţ cena se odvíjí od cen podkládajících aktiv na promptním trhu. 19

20 2.2 Druhy cenných papírů Cenným papírem se rozumí obchodovatelný finanční nástroj, tj. lze nakoupit a prodat. Finanční aktiva je definovaná jako finanční pohledávky z budoucích výnosů. Sníţení nebo zvýšení stavu na účtu jediný způsob dispozice s těmito aktivy. Naopak aktiva ve formě dluhopisů, směnek nebo akcií je moţné prodat třetím stranám. Pojem cenné papíry souvisí s tím, ţe se jednalo skutečně o papíry. Přestoţe s půjčkami a úvěry lze obchodovat, nejedná se o cenné papíry. Cenné papíry jsou dluhové a akciové. V kategorii dluhových trhů jsou úvěry a půjčky, které cennými papíry nejsou a také dluhové cenné papíry, které cennými papíry jsou. Jednotlivý účastníci si konkurují v poskytnutí nebo přijetí úvěru a půjčky. Takto uzavřené kontakty se běţně nenakupují ani neprodávají, ale je moţné je postoupit jiným osobám původní kontrakt nezaniká a uzavírá se nový kontrakt s tím, ţe osoba dluţníka vţdy zůstává a mění se osoba věřitele. V případě dluhových akciových cenných papírů se tyto cenné papíry nakupují a prodávají u původního kontraktu se mění majitel, emitent zůstává tentýţ. Podmínky původního kontraktu, kromě změny majitele zůstávají nezměněny, tj. u cenných papírů kromě primárního trhu existuje také sekundární trh. Ne všechny nástroje dluhových trhů, tj. nástroje peněţních trhů a kapitálových trhů jsou cennými papíry. U akciových trhů jsou všechny nástroje cennými papíry. Pokud jde o dluhové cenné papíry, do této skupiny se zařazují dluhopisy a směnky. U dluhopisů je obchodovatelnost nesporná. Dluhopis je cenný papír, s nímţ je spojeno právo majitele poţadovat splácení konkrétní dluţné částky a vyplácení výnosů z dluhopisu. V případě původní splatností vyšší neţ jeden rok takový dluhový rukopis náleţí na kapitálové trhy. 20

21 Dluhopis zůstává nástrojem kapitálového trhu jestli-ţe zbytková splatnost dluhopisu pod jeden rok. Je-li dluhopis konvertibilním, s ním spojeno rovněţ právo na jeho výměnu za jiný cenný papír, za akcii nebo za jiný dluhopis. Emitent dluhopisu je povinen splatit hodnoty dluhopisu jednorázově k určitému datu nebo splátkami ve stanovených termínech. Podnikatel, kterému se podaří vydat dluhopis, se stane dluţníkem majitelů tohoto dluhopisu. Věřitelem podnikatele se tedy stane nejdříve prvonabyvatel dluhopisu a potom kaţdý případný další majitel tohoto dluhopisu. Vkladní listy a depozitní (vkladové) certifikáty se povaţují za cenné papíry. Jsou vydávány na majitele s uvedeným data splatnosti od jednoho do několika měsíců a úrokové míry. V ČR povolení k vydání dluhopisů uděluje Ministerstvo financí ČR se souhlasem České národní banky. Ţadatel musí prokázat schopnost zabezpečení návratností finančních prostředků. Banky povinný však chránit osoby, které u ní mají uloţeny peněţní prostředky. Banka je proto při poskytování úvěru povinná pozorně zjišťovat solventnost svého budoucího dluţníka a případně vyţadovat maximálně bezpečné záruky za poskytovaný úvěr. Směnka je cenný papír, který obsahuje směnečné náleţitosti přesně stanovené zákonem č.191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Výstavce směnky se buď sám zavazuje zaplatit určitou částku směnečně oprávněnému majiteli směnky směnka vlastní nebo přikazuje jiné osobě, aby zaplatila určitou částku směnečně oprávněnému majiteli směnky, směnka cizí na přesně stanoveném místě. Přijetím směnky je dluţník vyjadřuje svou vůli přijmout směnku předpokládanou mu k přijetí. K zajištění směnky slouţí majiteli směnky směnečné rukojemství, co dává majiteli směnky větší jistotu, ţe v případě nesplacení směnky směnečným dluţníkem tento závazek zaplatí další osoba směnečný rukojmí. Obyčejné akcie jsou druhem dlouhodobých cenných papírů, se kterými se obchoduje na kapitálových trzích. Jsou to dlouhodobé cenné papíry, které nejsou splatné a které investorovi zajišťují proměnlivý příjem hotovosti ve formě dividend a případě prodeje také investorovy zajišťují kapitálový zisk nebo ztrátu. 21

22 Práva majitele akcie jsou stanovena zákonem, tj. právo podílet se na řízení akciové společnosti, právo na podíl na zisku a právo na podíl na likvidačním zůstatku při zániku akciové společností. Podílový list zvláštní druh cenného papíru, který je r produktem sekundárního obchodování s cennými papíry. Jeho emitentem můţe být pouze investiční společnost, která podílový list vydává za účelem vytvoření svého podílového fondu. Je třeba od sebe rozlišovat investiční společnost a její akcionáře a podílový fond a jeho podílníky. Podílový fond je sloţkou této investiční společnosti. Podílový fond sám osobě nemá právní subjektivitu, je součástí investiční společností, která jediná je subjektem práva. Majetek podílového fondu je oddělen od majetku investiční společnosti. Kaţdý podílník je spolumajitelem majetku, který se v podílovém fondu nachází. Investiční fond je standardní akciovou společností. Majetek soustředěný v investičním fondu je majetkem tohoto investičního fondu. Investiční společnost má právní formu akciové společnosti, je emitentem podílových listů i akcií. Investiční fond a investiční společnost nesmějí vydávat dluhopisy. Vydávání akcií slouţí k získání kapitálu investiční společnosti. Vydávání podílových listů slouţí k soustřeďování majetku podílníků v podílovém fondu. Kdo chce vydávat podílové listy, musí mít dvojí typ povolení od MF ČR. Jedno pro svoji činnost investiční společnosti, druhé pro vytváření kaţdého nového podílového fondu. Podílové fondy existují jako fondy otevřené a uzavřené. Tomu odpovídají dva druhy podílových listů: podílový list otevřeného podílového fondu (PLO), podílový list uzavřeného podílového fondu (PLU). U otevřeného podílového fondu není počet vydávaných PLO limitován, podílník má právo na zpětný prodej svého podílového listu investiční společností, která je povinna tento PLO koupit. PLO se neobchodují na burze. 22

23 U uzavřeného podílového fondu je omezena doba prodeje PLU a omezen počet vydávaných PLU, a podílník nemá právo na zpětný prodej svého PLU investiční společnosti PLU. PLU se obchodují na burzách podobně jako akcie. Kromě dluhopisů, akcií a podílových listů existují také finanční deriváty. Jejich společnou vlastnosti je potenciální budoucí pohledávka nebo závazek pro jednu stranu a současně potenciální budoucí závazek nebo pohledávka pro druhou stranu. Pokud jde o derivátové nástroje na trhu OTC (over-the-counter), jedná se o kontrakty, které jsou podobné úvěrů a půjčkám, neboť se s nimi na sekundárním trhu neobchoduje. Tyto kontakty se nenakupují ani neprodávají - ale uzavírají. Tyto OTC deriváty cennými papíry nejsou. Burzovní derivátové nástroje mají určité znaky, které je řadí k cenným papírům a některé znaky, které je řadí k ostatním finančním nástrojům. Je moţné burzovní deriváty povaţovat za cenné papíry, jestliţe dříve nakoupený futures nebo burzovní opci prodáme, anebo naopak nakoupíme, reziduální pozice je nulová, a burzovní deriváty lze povaţovat za cenné papíry. Ale sekundární trh s futures a berními opcemi neexistuje a proto nejsou burzovní deriváty cennými papíry. Účastníky trhu s cennými papíry z hlediska funkce rozdělit na: emitenty, investory, zprostředkovatelé. Emitenti (dluţníci), vydávají cenné papíry, aby získaly peněţní zdroje. Prodej cenného papíru můţe organizovat přímo emitent nebo finanční zprostředkovatel. Přímá emise cenného papíru je levnější ale emitent nese riziko, ţe cenný papír nebude prodán. Investoři investují své volné peněţní zdroje do nákupu cenného papíru. Finanční zprostředkovatelé jsou instituce, které zprostředkovávají n nákup a prodej cenných papírů. Vstupují mezi majitele finančních prostředků a dluţníky. Jejich hlavní funkci se stává provedení agregace úspor, transformace rizika a transformace splatností. Finanční zprostředkovatelé jsou bankovní a nebankovní finanční instituce. První prodej cenného papíru se realizuje na primárním trhu, poté mohou být prodávány a nakupovány na sekundárním trhu. 23

24 2.3 Mechanizmy obchodování s cennými papíry na primárních trzích Banky nerady půjčují osobám, které nejsou na trhu stabilně zavedeny. Výjimečně poskytují úvěry na silně inovativní nebo revoluční projekty. Podnikatel a investor se vzájemně vyhledávají, vyjednávají a uzavírají mezi sebou smlouvy. Obvyklou formou je vyjednávání podnikatele s prostředníkem bankou. Podnik, který poţaduje hotovost, jde na primární trh s cennými papíry nebo na trh s úvěry. Jestliţe na trhu jsou obchodníci, kteří nakupují a prodávají cenné papíry nebo půjčují a vypůjčují finanční prostředky na svůj vlastní účet proces se usnadňuje. Na trhu s úvěry takový obchodníci kaţdý den vyrovnávají nedostatek a přebytek finančních prostředků. Trh sniţuje náklady na vzájemné vyhledání půjčovatelům a vypůjčovatelů. Nejdůleţitější funkci primárního trhu je alokace volných peněţních prostředků do maximálně efektivních investičních projektů. Trh s úvěry a půjčkami je pouze primárním trhem. Primární trh se zabývá emisí nových cenných papírů a jejich splácením. Vytvoření nové pohledávky znamená přenos hotovosti od investora k vypůjčiteli. Pohledávka se likviduje tím, ţe dluţník splatí investorovi hotovost. Protoţe se neuskutečňují standardní nákupy a prodeje jiţ existujícího zboţí, nejde o sekundární trh. Na tomto zvláštním trhu emitent nabízí něco, co ještě neexistuje a co vznikne pouze za předpokladu, ţe vydávaný cenný papír najde svého pro nabyvatele. S tímto cílem emitent cenného papíru nabízí veřejně (veřejná nabídka) nebo neveřejně (soukromá nabídka). Podnikatel je osoba, která má schopnost uskutečňovat podnikatelské záměry, která ví nebo se domnívá, ţe ví po kterém zboţí a kterých sluţbách je na trhu poptávka. Čím více má podnikatel záměrů a čím lepší jsou tyto záměry, tím má větší nedostatek vlastních peněţních prostředků na financování. Podnikatel nucen hledat investora. Investor disponuje peněţními prostředky a nemá ţádný vlastní podnikatelský záměr. 24

25 Sekundární trh je trhem jiţ emitovaných cenných papírů. Dluţník zůstává transakcemi na sekundárním trhu neovlivněn, zatímco věřitel přenáší práva splacení na jiné osoby. Při změně majitele nepřechází hotovost mezi investory a dluţníky ale mezi investory. Emitent akcie často nemá ţádnou moţnost jak nákupům a prodejům akcie zabránit. Emitent nemůţe ovlivňovat, kdo akcie nakoupí a z těchto prodejů nemá ţádný příjem. Sekundární trh poskytuje věřitelům likvidit. Při malé potřebě prodeje určitého cenného papíru ţádný investor neposkytne za takový cenný papír prostředky. Ceny cenného papíru se stále mění, co nedává záruku, ţe investor při prodeji dostane předpokládanou částku zpět. Aktivní sekundární trh nutný pro aktivní fungování primárního trhu. Sekundární trh poskytují informace o ceně a tím přispívá k efektivnosti primárního trhu. Ne všechny primární trhy mají sekundární trhy. Ale pro kaţdý sekundární trh musí existovat primární trh. Na trhu jsou nová a pouţitá vozidla. Na primárním automobilovém trhu se prodávají nové automobily a na sekundárním trhu se obchoduje s pouţitými vozidly. Kaţdý trh má své účastníky. Pro sluţby existuje pouze primární trh. Fyzickou komoditu lze moţné prodat a cenný papír je moţné emitovat na primárním trhu. Na sekundárním trhu obchoduje s komoditou nebo cenným papírem pouze po ukončení prodeje na primárním trhu. Na primárním trhu se cenný papír vydává (emituje). Některé cenné papíry se na primárním trhu téţ vrací, patři mezi vratné cenné papíry (dluhopisy a PLO). Na primárním trhu vznikají vztahy mezi emitentem a prvonabyvatelem, stejně jako vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Vydávání a vracení mají společné vlastností s koupí a prodejem. Emisí soubor vzájemně zastupitelných cenných papírů vydaných určitým emitentem na základě jeho rozhodnutí. Při vydávání je emitent na straně nabídky. Prvonabyvatel vydávaného cenného papíru se nachází na straně poptávky. Emitent cenného papíru není schopen předem přesně stanovit zájem o danou emisi. Emitent stanoví druh cenného papíru (akcie, dluhopis, podílový list), počet kusů nominální hodnotu. 25

26 Podmínky emise: podle druhu cenného papíru jsou podmínky, za nichţ se cenný papír vydává. U dluhopisu jsou to emisní podmínky, u akcie prospekt, u podílového listu je to statut podílového fondu. Jsou zákonné podmínky i emitentem volitelné podmínky. Volitelné podmínky je moţné stanovit pouze v zákonem stanoveném rámci. Podmínky emise obsahují ustanovení, která se týkají například data emise, emisní lhůty, emisního kurzu, platebních podmínek a podmínek vracení. Den vydání cenných papírů. V okamţiku kdy nalezl cenný papír svého prvonabyvatele je cenný papír vydán. Třeba odlišit datum emise ode dne vydání, kterým je den oficiálního zahájení procesu vydávání cenného papíru, tj. kdy je moţné cenný papír poprvé vydat. Datum emise se týká celého souboru vydávaných cenných papírů, den vydání se týká pouze konkrétního kusu vydaného cenného papírů v daný den. Jestli prvonabyvatel získá do majetku cenný papír hned v den emise, den emise totoţný se dnem vydání. Emisní lhůta časové období stanovené emitentem, během kterého emitent nabízí potenciálním prvonabyvatelům cenný papír. Začíná datem emisi. Emisní lhůta můţe být omezená nebo neomezená, závazná nebo nezávazná. V případě nezávazné lhůty můţe emitent nabídku vydávaného cenného papíru např. ukončit ještě před jejím skončením. U závazné emisní lhůty je emitent povinen vydávaný cenný papír nabízet a poptávku po tomto cenném papíru uspokojovat v daném období. Peněţní částka, za kterou se během emisní lhůty cenný papír nabízí emisní kurz. Cenné papíry, které emitent nabízí omezenému okruhu předem určených osob jsou soukromé. Prvonabyvatelem můţe stát pouze osoba náleţející do tohoto omezeného okruhu. Jsou případy, kdy emitent vydávaný cenný papír nabízí pouze jedné osobě emisnímu tvůrci. Veřejné vydávání cenného papíru naopak je, ţe emitent tento cenný papír nabízí neomezenému okruhu předem neurčených osob. Prvonabyvatelem se můţe stát kdokoli. 26

27 Veřejná nabídka podoba se anonymní koupě a prodeji. Naopak soukromá nabídka vydávaného cenného papíru se podoba neanonymní koupi a prodeji, co se na sekundárním trhu nazývá přímý nákup a prodej. Kromě emitenta, prvonabyvatele a organizátora primárního trhu vstupují na primární trh emisní obstaravatel, garant a tvůrce. Emisní obstaravatel obstarává pro emitenta vydání jeho cenného papíru. Emitent najímá emisního obstaravatele, kdy sám nemá dostatečné odborné nebo organizačně technické podmínky, proto aby vydání cenného papíru bylo úspěšné. Obstaravatel má smysl, kdy emitent svůj cenný papír vydává veřejně, kdy se tento cenný papír nabízí široké veřejností. Účelem veřejného nadávání je ţe nabídkou cenného papíru se oslovuje maximálně široký okruh osob. Funkci emisního obstaravatele podle zákona oprávnění plnit pouze obchodníci s cennými papíry. Emisní garant garantuje plně úspěšnost emise, poskytuje garanci, ţe předem stanovená část emise cenných papírů bude skutečně vydána. Emisní garant za předem dohodnutých podmínek sám stane prvonabyvatelem této části emise cenných papírů. Rozdíl mezi emisním garantem a obstaravatelem: 1. Emisní obstaravatel se liší od emisního garanta tím, ţe přebírá odpovědnost za to, ţe budou vytvořeny všechny organizační a technické předpoklady proto aby vydávané cenné papíry mohly být úspěšně vydáni. 2. Emisní garant se zavazuje, ţe v případě emisního neúspěchu odkoupí část nebo celou emisi. Smlouva mezi emitentem a emisním garantem obsahuje: - počet kusů vydávaného cenného papíru, které se emisní garant jako prvonabyvatel zavazuje odkoupit - okamţik, ve kterém se emisní garant zavazuje cenné papíry odkoupit. - kupní cenu, kterou se emisní garant zavazuje za cenné papíry zaplatit. Okamţik odkoupení cenných papírů je den ukončení emisní lhůty. Kupní cena pro garanta je niţší, neţ je emisní kurs. 3. Emisní tvůrce osoba, která se s emitentem předem dohodné ţe celou emisi cenných papírů převezme do svého majetku okamţitě k datu emise cenných papírů, uzavírá 27

28 s emitentem smlouvu, ţe emitent jím vydávané cenné papíry nebude veřejně ani jinak nabízet, a ţe emisní tvůrce do svého majetku najednou převezme všechny emitentem vydávané cenné papíry. Smlouva mezi emitentem a emisním tvůrcem obsahuje: - emisní tvůrce se zavazuje tím, ţe do svého majetku převezme celou emisi cenných papírů. - emisní tvůrce se zavazuje vydávaný cenný papír do svého majetku převzít okamţitě. - emisní tvůrce nabývá cenné papíry do majetku za kupní cenu rovnou emisnímu kursu. Emisní tvůrce plní i roli emisního obstaravatele. Jeho cílem je cenné papíry co nejrychleji prodat na sekundárním trhu. Prvním krokem při emisi cenného papíru je rozhodnuti emitenta, ţe bude cenné papíry vydávat. Při emisi veřejně obchodovatelného cenného papíru je nutná ţádost Ministerstva financí ČR o povolení emise. K ţádosti musí být připojeny podmínky emise. MFČR musí být schopno posoudit realizovatelnost podmínek emise. Kromě MFČR musí emitent komunikovat ještě se Střediskem cenných papírů, s nímţ uzavírá zvláštní smlouvu, která plní funkci prvního oznámení. Dalším dokumentem je druhé oznámení, na základě kterého středisko cenných papíru jiţ provádí registraci vydání cenných papírů. Emisi dluhopisů Emisní kurs dluhopisu můţe být stanoven ve vyšší jmenovité hodnoty nebo niţší či vyšší hodnotě. Bez kupónové dluhopisy se emitují pouze za cenu niţší, neţ je jmenovitá hodnota. Datum emise dluhopisu emitent stanoví libovolně. Emisní lhůta začíná datem emisi a konči dnem určeným emitentem. Zákon rozlišuje druhy dluhopisů: - hypoteční zástavní listy - státní dluhopisy (emitentem vţdy je MFČR) - komunální dluhopisy - zaměstnanecké dluhopisy (nejsou převoditelné) Emitentem akcie je akciová společnost. Obchodní zákoník rozlišuje kmenové akcie a zvláštní druhy akcií (zaměstnanecké i prioritní). Celková hodnota emise se rovná součtu jmenovitých hodnot emitovaných akcií. Pokud se při upisování nedosáhne celkové hodnoty emise, stane se toto upisování neúčinné. Upisovatel - je osoba, která na primárním trhu 28

29 vystupuje na straně poptávky. Upisovatel akcie se můţe stát prvonabyvatelem této akcie za podmínky, ţe proces upisování se stal účinným, a upisovatel splatí celý emisní kurz akcie. Emisní kurz akcie nesmi být niţší neţ je její jmenovitá hodnota. Při přímém vydávání se akcie vydává bez předchozího vydání zatímního listu s tím, ţe v okamţiku upsání akcie musí být splacen celý její emisní kurz. Při nepřímém vydávání tj. prostřednictvím zatímního listu, stačí, aby v okamţiku upsání akcie bylo splaceno jen 10% emisního kurzu psaných akcií. Zatímní list je cenný papír, se kterým jsou spojena práva vyplývající s akcií, které nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurz. Akcií lze vydat při zakládání akciové společnosti, akcionáři obvykle mají přednostní právo na úpis akcií. Upisování akcií můţe být ukončeno před koncem emisní lhůty při dosaţení upsání všech akcii. Kdyţ ke konci emisní lhůty nedosáhne hodnota upsaných akcií celkové hodnoty emise, emitent můţe určit jednoměsíční dodateční emisní lhůtu. V takovém případě jsou akcionáři oprávněni v dodatečné emisní lhůtě upsat dosud neupsané akcie. Nepodaří-li se dosáhnout stanoveného počtu upsaných akcií, je upisování akcií neúčinné. Při upsání celkové hodnoty emise bude vydán předem přesně stanovený počet akcií. Při emisním neúspěchu nebude vydána ţádná akcie. Akcie nejsou vzdávány průběţně jako dluhopisy nebo podílové listy. Dluhopis i podílový list lze nabýt a poté i prodat, i kdyţ ještě běţí lhůta pro jeho objednávání. Akcie mohou být souhrnně vydány pouze při úspěšném upsání všech akcií. Poté musí být učiněno příslušné oznámení Střediska cenných papíru, a emitent podá návrh na zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku. Podílové listy se dělí na: - podílové listy otevřeného, podílového fondu (PLO), - podílové listy uzavřeného podílového fondu (PLU). U podílových listů na rozdíl od vydávání dluhopisů neexistuje celková hodnota emise ani emisní lhůta. Podílový list vydává za jmenovitou hodnotu, a to do 6 měsíců ode dne emise podílových listů. Poté investiční společnost vydává podílový list za částku odpovídající jeho podílu na majetku a podílové fondu sníţeném o závazky. Emitentovi se můţe podařit vydat takový počet kusů podílových listu, který mnohonásobně převýší jeho původní očekávání. 29

30 PLU jsou veřejně obchodovatelné. Majitel má právo svůj PLO kdykoliv vrátit investiční společnosti a dostat od investiční společnosti zaplacenou cenu vrácených PLO. 2.4 Obchodování s cennými papíry na sekundárních trzích Na trhu s cennými papíry existuje široký sortiment institucí a druhů obchodování. Analýza finanční struktury se týká mechanizmu, jak se sbírají objednávky a jak je stanovena cena. Jsou dva základní mechanizmy, dávkový trh a kontinuální trh. U dávkového trhu vlastní akt obchodování představuje diskrétní událost. Příkazy k nákupu a prodeji se akumulují během určitého období. Potom začíná obchodování tím, ţe licitátor stanoví podle příkazů počáteční cenu, která je poté korigována verbálními intervencemi obchodníků. Na kontinuálním trhu dojde k obchodu kdykoliv při setkání příkazů na nákup a prodej. K tomu dochází spárováním. Trh zaloţený na spárování znamená nalezení příkazu k nákupu a příkazu k prodeji se sladěnými cenami. Jedná se o trh, který je taţený příkazy. Dávkové obchodování je podstatně levnější. Oddělené obchodování znamená, ţe zprostředkovatelé podle své funkce rozdělení na dvě rozdílné skupiny. Jedna skupina sloţena z makléřů, kteří působí ve jménu svých klientů, prodávají a nakupují cenné papíry na jejich účet za nejvýhodnější ceny. Druha skupina sloţena z dealerů, kteří kótují ceny, za které ochotní nakoupit od makléřů cenné papíry na svůj vlastní účet, a ceny za které ochotní prodat makléřům cenné papíry. Dealeři vţdy přepravení obchodovat. Dealeři hlavní osoby obchodování s makléři a makléři jsou agenty pro zákazníky. Účelem tohoto systému bylo zajistit integritu zprostředkovatelů. Při odděleném obchodování se na dealerech poţadovalo, aby zaujímali pozice, aby vlastnili cenné papíry, neţ začnou obchodovat s makléři. Princip minimálních poplatků makléřům představuje kartelovou dohodu, která vyhovuje makléřům, neboť minimální poplatky stanoveny bez ohledu na velikost obchodu. Příjmy 30

31 makléřů jsou zajištěné, neboť investoři nemohou poţadovat niţší ceny za transakce, co vedlo ke vzniku nekonkurenčního prostředí. Makléři se snaţili všemi způsoby získat lukrativní obchody institucionálních investorů, coţ vedlo ke korupci a podplacení. 2.5 Účinnost finančních trhů Rozlišujeme alokační, operační, a informační efektivnost. Alokační efektivnost Finanční trhy by měly fungovat takovým způsobem, aby úspory směřovaly do nejvíce produktivních podniků, aby byly efektivně alokovaný. Takové moţnosti jsou atraktivní pro jednotlivé investory, neboť vedou k maximálnímu zisku při minimálním riziku. Jestliţe manaţeři umisťují prostředky věřitelů do podniků s nízkým výnosem nebo s vysokým rizikem, investoři přemístí své prostředky nebo zvýší cenu svých prostředků (zvýší úrokové míry) nebo stanoví omezení na investování finanční instituce do určitých podniků. Alokační efektivnost vede k pouţívání prostředků nejefektivnějšími podniky. Není moţné mluvit o alokační efektivnosti sekundárních trhů, protoţe sekundární trhy přímo nezajišťují přenos prostředků od investorů k dluţníkům. Sekundární trhy musí zajistit, aby operace na primárním trhu nebyly deformovány, a musí zabezpečit spolehlivý tok informací o perspektivách vypůjčovatelů k investorům. Sekundární trhy nealokují podnikům prostředky. Nový kapitál je podnikům dostupný pouze na primárních trzích. Sekundární trhy ovlivňují efektivní vyuţití jiţ investovaných zdrojů tlakem na management podniků. Investiční analytici průběţně monitorují výkonnost a finanční výsledky společnosti v rámci určitého sektoru, nalézají informaci o efektivnosti práce managementu, co značně ovlivňuje cenu akcií. Informační efektivnost Závisí na tom, jak trţní ceny odráţejí všechny dostupné relevantní informace. Rozlišujeme tři formy informačně efektivních trhů: 31

32 - u slabé efektivnosti trţní ceny okamţitě absorbují všechny minule informace. Investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy z obchodování, pokud vychází z historických cen., - u středně silné efektivnosti trţní ceny okamţitě reagují na všechny zveřejněné informace, jak minulé tak i současné. Ţádný investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy s obchodování, pokud vychází ze všech veřejně dostupných informací, se rozumí investiční doporučení nebo finanční tisk. - u silné efektivnosti trţní ceny okamţitě reagují na veřejné a neveřejné informace, ţádný investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy z obchodování, pokud vychází ze všech veřejně a soukromě dostupných informaci. Takový trh se nazývá dokonalým trhem. Kapitálové trhy se obvykle povaţují za středně silně efektivní. Po zveřejnění nových informaci ve výroční zprávě ceny nezmění, neboť ceny jiţ odráţejí současnou výkonnost společnosti. Trhy reagují velice rychle na kaţdou novou informaci. I kdyţ jednotlivý investor můţe čas od času mít zisk na základě určité informace o budoucnosti podniku, myšlenka efektivních trhů závisí na agregátním chování cen akcií. Na trhu, který je dokonalé efektivní mezinárodním rozsahu, všichni kupující a prodávající mají stejné postavení, protoţe ceny cenných papírů plně odráţejí veškeré informace. Kdyţ někteří investoři lépe informování neţ ostatní, mají neveřejnou informaci, trh není informačně efektivní. Informovaní investoři mají výhodu před neinformovanými investory, a dosahují abnormálních zisků. Například, informovaní investoři o určité společnosti vědí, ţe učinila významný objev, který zlevní výrobu, tito informování investoři nakoupí cenné papíry i papíry podniku od neinformovaných vlastníků a přesvědčením, ţe cena cenných papírů po oznámení nové informace vzroste. Operační efektivnost Podmínkou alokační efektivností primárních trhů je operační efektivnost sekundárních trhu. Trh je operačně efektivní, pokud existuje pouze malý rozdíl mezi výnosem z prodeje cenných papírů a náklady na nákup cenných papírů. Tento rozdíl nazývaný rozpětí je ziskem finančních zprostředkovatelů. Čím má trh vyšší likviditu, tím je rozpětí menší. Všichni, kteří kupují a prodávají cenné papíry, musí zahrnout makléřské náklady. Ty je třeba přičíst k nákupní ceně a odečíst od prodejní ceny. Dostaneme tak celkové náklady na nákup a čistý výnos z prodeje cenných papíru. Čím větší je rozdíl mezi celými náklady a čistým 32

33 výnosem, tím draţší je pro investory a vypůjčovatele vstoupit na primární trh a pro drţitele cenných papírů zpět získat hotovost. Rozpětí a makléřské náklady jako podíl na ceně jsou mírou operační efektivností. 2.6 Vlastností trhu Finanční trhy existují, pokud finanční prostředky mění majitele jako výsledek dobrovolné směny. U primárních trhů nejčastějším poţadavkem je provádět operace s nejniţšími náklady. Jestliţe transakční náklady činí značnou část vypůjčených prostředků, potom efektivní úroková míra vypůjčených prostředků je vysoká, coţ sniţuje poptávku po úvěru. Testem kvality primárního trhu je průměrný podíl transakčních nákladů na vypůjčených prostředcích. Důleţité je fungování sekundárního trhu a publikovaná cena cenných papírů by měla být skutečně trţní cenou. Primární trh má fungovat tak, aby minimalizoval poruchy na sekundárním trhu. Je tedy ţádoucí, aby hodnota a objem transakci na sekundárním trhu byly podstatně větší neţ na primárním trhu. Účelem sekundárního trhů je umoţnit vlastníkům cenných papíru moţnost konverze do hotovosti bez velkých ztrát. Důleţitým poţadavkem na tomto trhu je, aby byl likvidní. Existují dvě kriteria úrovně likvidity hloubka a šířka trhu. Hloubkou trhu se rozumí situace, kdy stále existuje značný počet objednávek na nákup daného cenného papíru a značný počet objednávek na prodej cenného papíru. Poţadavek na prodej je v některých případech spojen s podmínkou, aby makléř obchod provedl pouze v případě, pokud bude cena vyšší neţ stanovená cena. Naopak poţadavek na nákup můţe být spojen s podmínkou, aby makléř provedl obchod pouze v případě, pokud cena bude niţší neţ stanovená cena. Hluboký trh zajišťuje, ţe rozdíly v cenách za sebou realizovaných jednotlivých obchodů jsou malé, tj. vývoj cen je plynulý. 33

34 Šířkou trhu se rozumí okruh různých skupin investorů, kteří nakupují a prodávají cenné papíry. Trh je široký, pokud je tento okruh různých skupin investoru velký. Dostatečný počet účastníků zajišťuje, ţe trh nebude silně ovlivněn trţními výkyvy na nákup nebo prodej a budou tedy vţdy existovat důvody k obchodování. Široký trh bude mít velkou cenovou stabilitu. Investoři, kteří jsou averzní k riziku, mají snahu drţet nástroje s kratší dobou splatností. Hluboký a široký sekundární trh pomáhá spárovat investory a dluţníky. 2.7 Riziko, diverzifikace, zajišťování a arbitráţ Dnešní finanční instituce a trhy jsou výsledem nejistoty. Finanční instituce a trhy jsou prostředkem, kterým se osoby snaţí vypořádat se s nejistotou o ekonomických podmínkách. Riziku se nelze nikdy zcela vyhnout, některé druhy rizika je ale moţné sníţit nebo přenést na jinou osobu. Nejdůleţitějším rizikem finančních trhů je: - úvěrové riziko, jímţ se rozumí riziko ztráty v případě, ţe partner nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu. V kategorii úvěrového rizika se někdy vyčleňuje: - vypořádací riziko tj. riziko ztráty z nevypořádání obchodů. Dalším rizikem: - Trţní riziko - které se dělí na úrokové, akciové, komoditní a kurzové riziko. Jedná se o riziko ztráty v důsledku změny trţních cen včetně úrokových mír. - Riziko likvidity riziko ztráty v případě malé likvidity trhů (riziko trţní likvidity) nebo riziko momentální platební neschopnosti. - Operační riziko - rizikem ztráty v případě lidských chyb, podvodů nebo nedostatků informačních systémů. - Právní riziko je rizikem ztráty v případě právní neprosaditelnosti kontraktu. Určitá rizika je moţné sníţit diverzifikací. Investoři se mohou rozhodnout umístit své prostředky místo do jednoho podniku do velkého mnoţství podniků. V případě malého objemu prostředků investovat do investičního fondu nebo podílového fondu, který sám má značně diverzifikované portfolio. Banka je další takovou institucí, která zajišťuje 34