Řízení rizika a bankovní sektor

Transkript

1 Řízení rizika a bankovní sektor Jan Krajíček 1 Abstrakt Pro řízení rizika platí že je vždy nutné jej především poznat a současně být seznámen s tím jak je řídit. Jedno americké přísloví říká není nutno se rizika bát je nutno je mít pod kontrolou V následujícím se proto chci věnovat otázkám rizika a jeho řízení v bankovním sektoru. Za nejvýznamnější považuji především se zaměřit na otázky, které jsou se vznikem rizika a jeho řízením spojeny. Jedná se především o problematiku rizikových bankovních úvěrů (pohledávek bank) a předcházení jejich vzniku a pokud již vzniknou tak eliminaci ztrát z nich vzniklých. Klíčová slova Aktiva, Banka, Dlužník, Eliminace, Kapitál, Pohledávka, Riziko, Řízení rizika, 1 Úvod do problematiky rizika Riziko. Pojem, který je každému člověku téměř tak bytostně blízký jako pojem hlad, žízeň, láska. Riziko provází člověka na každém kroku a je nerozlučně spojeno s každou lidskou činností. Pro pravěkého lovce či zemědělec byl pocit rizika spojen zejména s pocitem strachu a obav o budoucnost s ohledem na rozmary přírody, tj. s rizikem přírodních změn, které pravěký člověk neměl možnost ovlivnit. Na druhé straně však již v té době s rizikem pracoval, protože ze zkušenosti znal přírodní úkazy, které mu pomáhaly riziko spojené s úspěšným lovem nebo úspěšnou sklizní mírnit. Je zřejmé, že o tomto riziku pravěký člověk jistě neuvažoval jako o specifické ekonomické kategorii.pravděpodobně asi jen tušil, že některá činnost je pro něho více nebezpečná než jiná. Na druhé straně také věděl, že produkty, které bylo možné získat s větším rizikem, tj. byly více nedostupné-vzácné, bylo možné směnit za více produktů než zboží, které bylo možné získat s rizikem menším. Pojem rizika jako ekonomické kategorie, která je neoddělitelnou součástí soustavné činnosti provozované za účelem dosažení zisku, tj. podnikání, se objevuje až s vytvářením specifické kategorie osob podnikatelů. Každá jednotlivá podnikatelská činnost je charakterizována jinou škálou rizik. Některá rizika jsou společná pro všechny obory podnikání, některá jsou specifická. Některý druh rizika je pro jednu podnikatelkou činnost významnější než pro druhou. 2 Banky a riziko Bankovní podnikání bylo, je a zůstane pevnou součástí celkového podnikatelského prostředí. Tento druh podnikatelské činnosti významným způsobem ovlivňuje alokaci kapitálu. Pro bankovní podnikání je ve srovnání s ostatními podnikatelskými činnostmi charakteristické, že základem tohoto podnikání je hospodaření s majetkem, který není ve vlastnictví banky. Bankovní podnikání je významným způsobem schopno ovlivnit jak podnikatelskou, tak i nepodnikatelskou sféru. Základní podnikatelskou činností bank je přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Původně zisky bank byly tvořeny zejména těmito 1 Ing. Jan Krajíček, Masarykova univerzita Brno, Ekonomicko-správní fakulta. Lipová 41a, Brno 147

2 operacemi. V současné době však jsou zdroje bankovního zisku mnohem širší. Hlavním zdrojem jsou v současné době zejména poplatky za bankovní operace. Je velkou výhodou bank, že současný platební styk v rozvinuté tržní ekonomice je většinou bezhotovostní,tj. prováděn prostřednictvím zpoplatněných bankovních operací. Banky podnikají s prostředky, které získaly jako primární vklady, přičemž tyto prostředky mají svěřeny pouze dočasně. Z tohoto důvodu je pro banky velmi důležité, aby při tvorbě svých aktiv (v daném případě zejména úvěrových, i když pohledávky bank mohou mít svůj původ i z poskytnutých záruk apod.) postupovaly tak, aby kvalita těchto aktiv byla co největší. Zvláštnost bankovního podnikání vyvolala společenskou poptávku po regulaci rizika spojeného s kvalitou aktiv bank. Tuto regulaci provádí subjekty k tomu určené, kterými jsou většinou centrální banky jednotlivých zemí. Někdo jistě může namítnout, že pro běžný podnikatelský subjekt je stejně významné, zda mu budou pohledávky uhrazeny či nikoliv. Z hlediska pohledu jakéhokoliv podnikatelského subjektu bez rozdílu je samozřejmé,že kvalita pohledávek je významná pro schopnost podniku nadále fungovat a rozvíjet podnikatelskou činnost. Nebankovní podnikatel však podniká s určitou mírou rizika, které dobrovolně podstupuje. Jestliže tedy vstupuje do podnikatelských vztahů, musí v těchto vztazích kalkulovat také s rizikem, že protistrana nedostojí svým závazkům a výsledná kvalita kontraktu tak nebude kvalitou očekávanou. Na druhé straně většina klientů bank svěřuje své prostředky bankám nikoliv jako součást svých podnikatelských aktivit, ale většinou jako rozhodnutí o bezpečném uložení disponibilních peněžních prostředků. Jistě již teď slyším námitky, že každý, kdo se rozhodne uložit své disponibilní prostředky do banky, musí při svých úvahách vzít v potaz také podnikatelské riziko, protože při uložení prostředků v bance se vkladatel rozhoduje podle výnosu, který mu banka za dočasné poskytnutí volných disponibilních prostředků nabízí. Dle mého názoru však nelze předpokládat, že většina klientů bank se primárně při rozhodnutí o poskytnutí volných disponibilních prostředků bance rozhoduje dle dosaženého výnosu. Domnívám se, že nelze po těchto subjektech takový stupeň uvědomění vyžadovat. Toto uvědomění stoupá s množstvím volných disponibilních prostředků jednotlivého klienta banky, protože až při větším objemu prostředků je možné využít alternativních možností jejich umístění, než pouhé uložení těchto prostředků v bance. Opatření, jež jsou vytvářena pro bezpečné fungování bankovního sektoru a zejména pro regulaci špatných úvěrů, mají svůj význam na jedné straně pro běžného klienta banky, kterému snižují riziko ztráty prostředků poskytnutých bance, a na druhé straně mají přímý dopad na hospodaření banky zejména v důsledku tvorby opravných položek a rezerv k pohledávkám. V tomto směru je banka znevýhodněna oproti běžným podnikatelským subjektům, kde tvorba opravných položek k pohledávkám nepodléhá tak přísné regulaci a neovlivňuje tak bezprostředně hospodářské výsledky subjektu, což ovšem neznamená, že tyto špatné pohledávky nezpůsobují problémy a to zejména v oblasti Cash Flow. Neexistuje snad jediná odborná publikace, která se by se zabývala bankovnictvím a neřešila otázku rizika v bankovním podnikání. Ať otevřeme publikaci Bankovnictví od Petra Dvořáka, Platební styk od autorů Marvanová, Juřík, Vítkovský či Peněžnictví od Revendy nebo jakoukoliv další publikaci se vztahem k bankovnictví, v každé najdeme kapitolu věnovanou bankovním rizikům a jejich dopadům na hospodaření bank. Veškeré tyto publikace však zaměřují svoji pozornost na obecné měření bankovních rizik, na jejich eliminaci z hlediska celkové strategie a řízení banky. Všichni společně označují úvěrové riziko za jedno z hlavních pro bankovní sektor (např. Finanční řízení bank od autorů Ziegler, Žalman, Šperl, Mrkva, Černý, Lukáš, Nidetzký). Autoři těchto odborných publikací se snaží stanovit postupy a zásady pro řízení konkrétního rizika, avšak dle mého názoru poněkud opomíjejí podrobnější rozbor konkrétních příčin, které vedou v konečném důsledku ke vzniku rizikových pohledávek. 148

3 3 Možnosti řízení bankovních aktiv V zásadě jsou dvě základní možnosti jak řídit bankovní aktiva: - diverzifikace aktiv v bilanci banky; - trvalé přizpůsobení zajištění výši úvěrového rizika. 3.1 Diverzifikace aktiv v bilanci banky Preventivní opatření v oblasti snížení úvěrového rizika je prováděno transformací kapitálu banky do různých druhů aktiv. Provádění této diverzifikace aktiv se tak snižuje míra úvěrového rizika. Tento postup je samozřejmě velmi významný z hlediska možného vzniku rizikových pohledávek, protože umožňuje například umístit prostředky banky na trh méně rizikových státních dluhopisů na místo úvěrových aktiv. Vzhledem k výnosům ze státních dluhopisů však tento postup znamená snížení potenciálních výnosů z kapitálu banky, tj. finanční ztrátu. Z tohoto důvodu nelze přeskupit aktiva tak, aby nedocházelo k poskytování úvěrů, ze kterých vzniká nejvíce rizikových pohledávek. Povinnou diverzifikaci aktiv také předepisuje ČNB, která stanoví svými předpisy podíl angažovanosti banky v jedné obchodní skupině (opatření ČNB č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě). Za zvláštní způsob eliminace úvěrového rizika prostřednictvím diverzifikace aktiv můžeme označit sekurizaci aktiv formou tzv. ABS (Asset-Backed Securities). Banky v tomto případě poskytují velké množství úvěrů stejného druhu. Následně jsou úvěry převedeny prostřednictvím jejich odkupu (pro účely prodeje se vytváří tzv. TRUST, který je tvořen souborem prodávaných úvěrů) do cenných papírů s pevným úrokovým výnosem, které jsou následně odprodány soukromým investorům. Kvalita cenných papírů je zvýšena zárukou státu nebo určité státní instituce za část úvěrového rizika spojeného s dlužníky. Banka nadále plní již jen funkci příjemce Cash Flow z úvěrů, které následně převádí na soukromé investory, kteří koupily cenné papíry. Systém ABS je využíván zejména ve spojených státech v oblasti hypotečního úvěrování. Systém ABS přináší bankám následující výhody: - eliminace úrokového rizika úrokové riziko přechází na jiný subjekt; - eliminace úvěrového rizika banka přestává být věřitelem; - uvolnění vlastního kapitálu pro další úvěrovou expanzi odprodejem úvěrů nemusí banka vytvářet rezervy na poskytnuté úvěry; - vzrůst rentability vlastního kapitálu banka získává provize za inkasování plateb od dlužníků a za jejich převod soukromým investorům; - získání zdrojů likvidity odprodejem úvěrů získá banka investované prostředky zpět mnohem dříve, než při postupném splácení úvěrů; - přístup k výhodným zdrojům i pro méně bonitní banky. Celý proces můžeme vyjádřit následujícím schématem Schéma č. 1 Sekurizace aktiv prostřednictví ABS BANKA 1. Poskytnutí úvěru 149

4 8. úroky a splátky DLUŽNÍCI 2. Prodej balíku úvěrů 9. Převod Cash Flow z úvěrů na finální TRUST 3. Zvýšení úvěrové kvality CREDIT EXHANCER 4. Emise postupovaných cenných CP 5. Udělení vysokého ratingu RATINGOVÁ AGENTURA UNDERWRITE 6. Prodej CP investorům 7. Zaplacení ceny CP INVESTOR Zdroj: Ing. Petr Dvořák, Bankovnictví, Vysoká škola ekonomická, vydání třetí 1998, str Trvalé přizpůsobení zajištění výši úvěrového rizika Trvalé přizpůsobení hodnoty zajištění stupni úvěrového rizika spočívá v trvalém přizpůsobování požadavků na zajištění ze strany banky na klienta v případě zhoršení jeho bonity. Je tedy nutné, aby měla banka tuto možnost zajištěnu i v rámci smluvní dokumentace k úvěru, včetně sankcí vůči klientovi za porušení těchto ustanovení. Je samozřejmé, že tento postup může být účinný jen tehdy, pokud má klient dostatek aktiv, které by mohl poskytnout k zajištění. V případě, že banka již přijala veškeré zajištění klienta při poskytnutí úvěru, je požadavek na pružné zajištění pouze zbožným přáním banky. V rámci pružného zajištění je také nutné včas odhalit varovné signály o tom, že bonita klienta se zhoršuje. Je totiž velmi důležité, aby banka se svým požadavkem na zajištění vůči klientovi přišla dostatečně včas, protože klient, který si uvědomuje riziko budoucího nesplácení úvěru, může využít váhání k vyvedení nezastavených aktiv mimo dosah banky a tím znemožnit bance pružně pozměnit výši zajištění. Tento proces vyžaduje trvalé sledování klienta, stanovení interního ratingu a jeho trvalé aktualizace apod. Obecně lze říct, že největší význam z externích rizik, tj. těch, které nemají svůj původ v činnosti banky, má bezpochyby riziko úvěrové, které stojí za většinou rizikových pohledávek. Z interních rizik má vliv na vznik rizikových pohledávek zejména riziko operační, v důsledku kterého může dojít zejména ke zhoršení stavu pohledávek banky. Pokud jde o vliv rizikových pohledávek k rizikům banky, tak velké množství rizikových pohledávek zvyšuje zejména stupeň rizika likvidity. Schéma č. 2 Zjednodušené schéma postuup při pohledávek 150

5 Nesplácející klient Nátlak na klienta mimosoudní Klient zaplatí či bude uzavřena jiná dohoda Konec Soudní Soudní rozsudek Klient zaplatí Konec Exekuční rozsudku Inkaso vymožené částky Konec ) 4 Závěrečné hodnocení Problematika pohledávek a jejich řízení se může jevit jako jednoduchá i složitá současně. Přese všechno je však krom užití nejrůznějších metod jak se špatnými pohledávkami vypořádat nejdůležitější jak jim předejit. Zde je nutná nejenom j důsledná analýza klientů, ale 151

6 především přístup k nim, zejména je nutno včas hodnotit případnou očekávanou platební nevůli a nikoliv pouze vlastní neschopnost. Literatura [1] DVOŘÁK, P.: Bankovnictví, 3. vydání, Praha Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, 341 str., ISBN [2] KRAJÍČEK, J.: Význam subjektivních kriterii při hodnocení kreditních rizik. Řízení a modelování finančních rizik. Ostrava : Vysoká škola báňská-technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra financí, 2004, ISBN od s , 368 s. Sborník z konference [3] KRAJÍČEK, J.: Struktura úvěrů a jejich význam, Evropské finanční systémy. 1. vydání. Brno : Katedra financí, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita v Brně, 2005, ISBN od s , 272 s. Sborník z konference [4] KRAJÍČEK, J.: RIZIKA PŘI POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ PO VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE. 2004, ISBN s Sborník z konference [5] MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O.: Platební styk, 2. přepracované a doplněné vydání, Praha, Bankovní institut, 1998, 376 str. [6] REVENDA, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha, Management Press, 2001, 613 str., ISBN [7] ZIEGLER, K., ŽALMAN. L., ŠPERL, J., ČERNÝ, L., MRKVA, L., LUKÁŠ, V.: Finanční řízení bank, Praha, Bankovní institut, 1997, 341 str., ISBN Summary The article is devoted to the problems with bank assets (receivable) and his managements. Accent is setting too his return and global solution. 152