Základní škola a Mateřská škola Kájov. Školní vzdělávací program pro základní vzdělání. Tvořivá škola

Transkript

1 Základní škola a Mateřská škola Kájov Školní vzdělávací program pro základní vzdělání Tvořivá škola

2 Základní škola a Mateřská škola Kájov Název vzdělávacího programu Školní vzdělávací program pro základní vzdělání /79-01-C/01 Základní škola/ Motivační název : Tvořivá škola Identifikační údaje Předkladatel: Základní škola a Mateřská škola Kájov IZO: REDIZO: Adresa: Kájovská 6, Kájov ředitelka: Mgr. Lenka Augustinová Kontakty: Telefon: skolakajov@seznam.cz web: Zřizovatel školy: Obec Kájov Adresa : Kájovská 100, Kájov Kontakty: Telefon: ou-kajov@ou-kajov.cz web: Platnost dokumentu: od

3 1. Charakteristika školy Základní škola Kájov je neúplnou školou - škola je malotřídní s pěti postupnými ročníky I. stupně. Jsou zde tři třídy. Samostatnou třídou je zpravidla první ročník, pak jsou spojené vždy dva a dva postupné ročníky v jedné třídě. Kapacita školy je 100 žáků. 1.2.Vybavení školy Ve škole je počítačová učebna s 8 počítači, učebna hudební výchovy. Škola má k dispozici nově zrekonstruovanou tělocvičnu, která je majetkem obce, škola ji má v dlouhodobé výpůjčce. U školy je školní pozemek, který využívají žáci při pracovních činnostech a nově vybavené školní hřiště, které je využíváno při pobytech o velkých přestávkách. Provozujeme školní družinu a jiné volnočasové aktivity. Školní kuchyně a jídelna jsou v areálu mateřské školy. Rodiče se mohou informace ze života školy dozvědět na internetových stránkách. Ve škole pracují celkem 3 pedagogové - 2 kvalifikovaní, jeden si doplňuje vzdělání (dálkové studium). V ŠD pracuje kvalifikovaná vychovatelka, která v některých ročnících vyučuje výtvarnou, hudební a tělesnou výchovu a pracovní činnosti Ročníkové a celoškolní projekty Projekty dotvářejí obsah vzdělávacího procesu ročníků i celé školy. Zařazované formy projektů jsou: ročníkové (krátkodobé, celoroční) a celoškolní (taktéž krátkodobé i celoroční). Příprava, realizace, výstupy a evaluace projektů zvyšují efektivitu vyučovacího procesu, motivují žáky a podporují spolupráci všech pedagogů a žáků Kroužky, zájmová činnost Snažíme o účelné využití volného času našich žáků. Ve škole pracuje standardně několik sportovně zaměřených kroužků (sportovní hry, florbal, badminton), výtvarný kroužek, jazykové kroužky. Jsme odloučeným pracovištěm ZUŠ Český Krumlov, probíhá zde výuka hry na zobcovou flétnu a kytaru. 1.5.Informovanost rodičů o plánování, průběhu a výsledcích vzdělávání žáků Rodiče jsou o průběhu vzdělávání žáků informováni průběžně na třídních schůzkách nebo konzultacích jednotlivých vyučujících. Mají možnost se prostřednictvím internetu pravidelně seznamovat v rubrikách Aktuality a Informace pro rodiče. Dobrá komunikace s rodiči je jedním z hlavních cílů školy. Velmi podstatné pro správnou realizaci školního vzdělávacího programu je právě vtažení rodičů do procesu vzdělávání svých dětí, toho není možné bez kvalitní vzájemné komunikace dosáhnout Školská rada Školská rada byla zvolena Zápisy z jednání jsou zveřejněny na internetových stránkách školy. 3

4 2.Charakteristika vzdělávacího programu Základní vzdělávání musí být užitečnou službou občanům a má reflektovat i jejich očekávání a individuální potřeby. Takového cíle nelze dosáhnout, aniž by se změnilo tradiční chápání funkcí školy. Posláním školy v takovém případě nemůže být pouhé zprostředkování sumy vědomostí a zkoušení žáků z faktografických přehledů Školní vzdělávací program vychází z principů českého činnostního učení. Patříme do sítě Tvořivých škol. Vycházíme z poznatků, že: v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení je třeba žáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život; efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Nepředkládáme žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vedeme je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnáváme jednostranně rozum a paměť žáků, ale působíme také na jejich city a vůli. Nehromadíme jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snažíme se rozvíjet schopnosti žáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k samokontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Základní metoda činnostního učení metoda objevování staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby žákům několik žákovských otázek formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příležitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, že se žáci ve formulaci otázek lepší, že jsou stále obratnější a pohotovější. 4

5 Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené žáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení žáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. Pro žáky je vždy při probírání nové látky nejdůležitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběžně musíme žáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Až po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi žáky přichází na řadu automatizace procvičování učiva činnostními i klasickými formami. Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem žáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v každém předmětu soustavně rozvíjel zájem žáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěžování žáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřujeme se na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence žáka je podporován tím, že je mu umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli. Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků. Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. 5

6 Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především žáků musí být doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života. Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Zdůrazňujeme individualizované a kolektivní učení. Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níž rychlost, kterou žák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje též výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci. Učitel má možnost individuálně sledovat žáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl žáků přímo před každým z nich. Může tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci žáků. Vede žáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spolužákům. Velký význam má také to, že nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi žáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech žáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s využitím činností žáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i žáky navzájem.. Činnostní učení v tvořivé škole umožní postupně každému žákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaženými výsledky. Vědomí úspěchu je pak každému vzpruhou k překonávání překážek. Škola musí umožnit každému žákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra žákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede žák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického života, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti. 2.1.Klíčové kompetence Školní vzdělávací program se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6

7 6. Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Učivo chápeme jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení kompetence k řešení problémů kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět vzdělávacího prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení Cíle směřované k žákům a k učitelům Cílem školního programu je, aby žáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoživotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde žijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni žít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné možnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci; dokázali v životě používat všech ve škole nabytých zkušeností. Cílem školního programu je, aby učitelé: 7

8 a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti žáků, využívat smyslové poznání a zkušenosti žáků; vytvářet prostředí, ve kterém se žáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro žákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) žáky, jejich potřeby a schopnosti; dát žákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi žáky, mezi žákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními možnostmi a zájmy žáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti žáků; vytvářet u žáků logické a kritické myšlení; učit žáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u žáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést žáky k vlastní organizaci učení. b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: využívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náležejícím; využívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti žáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti žáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci žáků ve skupinách; vytvářet projekty s využitím mezipředmětových vztahů. c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: podporují u žáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; využívají objevování na základě tvořivosti žáků (výběr vhodných problémů); využívají sebekontrolu a sebehodnocení žáků. d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení. Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení: 1. Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem žáků ve třídě. 2. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění žáků na výuku. 3. Každý den přináší dítěti pokrok. 4. Činnostní učení neustále podněcuje zájem žáků o učení. 5. Důsledkem radosti z práce a zájmu žáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. 6. Žáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a žákem umožňuje okamžitě odhalovat chyby žáků, pracovat s nimi, průběžně a snadno je odstraňovat. 8. Žáci nejsou přetěžováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech žáků. 9. Učiteli činnostní učení umožňuje důkladnější poznání každého žáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který žák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i žákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných žáků. 8

9 12. Výsledky jsou trvalejší pokračuje se až po zvládnutí předchozí látky většinou žáků. Stálé podněcování žáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vždy provází, přivádí mnohé žáky k dovednosti pracovat bezchybně. 13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protože se do výuky zapojuje více smyslů. 14. Hodnocení žáků je snadnější, neboť učitel může průběžně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva. 15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro každého. 16. Díky aktivnímu zapojení všech žáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí Začlenění průřezových témat Průřezová témata reprezentují ve vzdělávacím programu okruhy aktuálních problémů současného světa a jsou nedílnou součástí základního vzdělávání. Tématické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích oborů. Abychom této možnosti využili co možná nejlépe, nevytváříme pro průřezová témata samostatné vyučovací předměty, ale integrujeme je do jiných vyučovacích předmětů a realizujeme jejich obsah formou projektů, ve kterých musí žáci používat znalosti a dovednosti z různých vzdělávacích oborů. Zařazení jednotlivých tématických okruhů průřezových témat je vždy součástí charakteristiky vzdělávací oblasti a jednotlivá témata jsou uvedena v tabulkách vyučovacích předmětů. Pro lepší orientaci uvádíme ještě přehled všech průřezových témat a jejich tematických okruhů. Osobnostní a sociální Osobnostní rozvoj Rozvoj schopnosti poznávání Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura (1. až 5.ročník.), Prvouka (1. 2. ročník), přírodověda, vlastivěda ( ročník.), Hudební (4. a 5. ročník.), Výtvarná (4. 5. ročník), Tělesná ( ročník) Sebepoznání a sebepojetí Tematický okruh je integrován do vyučovacího předmětu Přírodověda, Prvouka Vlastivěda ( ročník), Hudební (4. 5. ročník), Tělesná (4. a 5. ročník), Seberegulace a sebeorganizace Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Přírodověda, Vlastivěda (4. a 5.roč,) Tělesná (1. až 5. roč.) Psychohygiena Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Přírodověda, Vlastivěda ( roč), Hudební (1. 5. ročník), Výtvarná (1. 5. ročník), Tělesná (1. 5. ročník) Kreativita Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů, Český jazyk a literatura ( roč.), Prvouka ( ročník), Výtvarná, Pracovní činnosti ( roč.) 9

10 Sociální rozvoj Poznávání lidí Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů přírodověda, vlastivěda (4. a 5.roč.), hudební ( roč.), výtvarná (2. 5. ročník), pracovní činnosti (2. 5. ročník) Mezilidské vztahy Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů prvouka ( ročník 5.roč.) Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura (1. až 3.ročník), Anglický jazyk (1. až 3. ročník.), Umění a kultura (2. a 3. roč.), Člověk a zdraví (2. a 3. roč.) Kooperace a kompetice Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura (2. a 3. roč.), Umění a kultura (1. až 5. roč.), Člověk a zdraví (1. až 5. roč.) Morální rozvoj Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (1. až 3. roč),. Jeho cíle jsou realizovány také při problémovém a projektovém vyučování ve všech vzdělávacích oblastech. Hodnoty, postoje, praktická etika Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura (4. a 5. roč.), Umění a kultura (2.a 3. roč.), Člověk a zdraví (2.a 3. roč.), a Člověk a jeho svět (4. až 5. roč.), dále jsou jeho cíle realizovány při projektovém vyučování napříč všemi vzdělávacími oblastmi a v rámci pravidelných komunitních kruhů. Výchova demokratického občana Občanská společnost a škola Tematický okruh je integrován do vyučovacího předmětu Člověk a jeho svět (4. a 5. roč.). Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (4. roč.) Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (4.roč.) Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Evropa a svět nás zajímá Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (4. a 5. roč.), Umění a kultura a (4. a 5. roč.)., Člověk a zdraví (4. a5. roč.) Objevujeme Evropu a svět 10

11 Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (4. 5. roč.) Multikulturní Kulturní diference Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Člověk a jeho svět (5. ročník), Umění a kultura (4. a 5. ročník), Člověk a zdraví (2. a 3. ročník) Český jazyk a literatura (2.-5.ročník) Lidské vztahy Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů přírodověda (4. a 5. ročník), Vlastivěda (4. a 5. ročník, tělesná (4. a 5. ročník.), výtvarná (4. a 5. ročník.), pracovní činnosti ( ročník) Etnický původ Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura (2.až 5. ročník), přírodověda (4. a 5. ročník), vlastivěda (4. 5. ročník),výtvarná (4. a 5. ročník), pracovní činnosti ( ročník) Multikulturalita Hudební ( 3. ročník), výtvarná (3. ročník), Anglický jazyk ( ročník) 3.5. Environmentální Ekosystémy Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů přírodověda (4 5. ročník), vlastivěda (4 5. ročník) Základní podmínky života Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů vyučovacích předmětů přírodověda (4 5. ročník), vlastivěda (4 5. ročník) Lidské aktivity a problémy životního prostředí Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů přírodověda 5. ročník), vlastivěda ( 5. ročník) Vztah člověka k prostředí Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů vyučovacích předmětů přírodověda (4 5. ročník), vlastivěda (4 5. ročník), výtvarná (4 5. ročník), Mediální Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Hudební ( ročník), Český jazyk a literatura (4. 5. ročník)jeho cíle jsou realizovány také při tvorbě výstupů projektů ve všech vzdělávacích oblastech. Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality 11

12 Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů hudební ( ročník), výtvarná ( ročník), pracovní činnosti ( ročník), informatika ( ročník) Fungování a vliv médií ve společnosti Tematický okruh je integrován do vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura ( ročník) Tvorba mediálního sdělení Tematický okruh je realizován formou projektů napříč všemi vyučovacími předměty 2.4. Prevence sociálně patologických jevů Metodik prevence vytváří ve spolupráci s pedagogickým týmem Minimální preventivní program pro daný školní rok. Koordinuje jeho realizaci. Součástí prevence jsou metody výuky - otevřený dialog a vstřícný vztah učitele a žáka, intenzivní komunikace s rodiči atd. Prevence probíhá i v rámci výuky jednotlivých vzdělávacích oblastí i při realizaci průřezových témat. Škola monitoruje rizika sociálně patologických jevů a při varovných signálech koordinuje postup metodik prevence, svolává setkání s rodiči, konzultace s žáky a nabízí podporu a poradenství. Škola spolupracuje s dalšími organizacemi v oblasti prevence sociálně patologických jevů, využívá vybrané programy Psychologická péče Na třídního učitele se mohou žáci kdykoli ve škole obrátit a požádat ho o konzultaci a podporu v obtížných psychosociálních situacích. Každý pedagogický pracovník pomáhá s řešením konfliktů mezi žáky, podporuje optimální komunikaci mezi rodiči, učiteli a žáky. Podporuje rozvoj pozitivních vztahů a řešení konfliktů v rámci třídy. Nabízí individuální pohovory rodičům v případě psychosociální krize v souvislosti s výchovou, péčí o děti, vztahem mezi rodičem a dítětem. Poskytuje konzultace a podporu učitelům v práci s žákem s potížemi v učení, v chování, v sebepojetí, ve vztahu k učiteli, k druhým lidem. Podává informace o dalších subjektech zajišťujících psychologickou a sociální péči. Spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou a dětským psychiatrem Péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami Škola je otevřená žákům se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním, sociálním znevýhodněním i žákům talentovaným, žákům s mimořádným nadáním. Třídním učitel zjišťuje vzdělávací potřeby žáků a ve spolupráci s poradenským zařízením zajišťuje odbornou diagnostiku. Na základě diagnostiky jsou konzultovány, plánovány a využívány vhodné metody a organizační postupy výuky. Žáci se zdravotním postižením i žáci mimořádně nadaní jsou integrováni v rámci běžných tříd. Na základě odborného posudku poradenského pracoviště třídní učitel a další pedagogičtí pracovníci, ve spolupráci se zákonnými zástupci žáka, vytváří a realizují individuální vzdělávací plán (IVP). Struktura IVP vychází z platné právní úpravy, je doplněna v případě potřeby dohodou o formě podílu žáka a spolupráce se zákonnými zástupci. 12

13 2.7. Speciálně pedagogická péče Speciálně pedagogickou péči zajišťuje speciální pedagog školy ve spolupráci s třídními učiteli a dalšími pedagogickými pracovníky. Koordinuje sestavení individuálního vzdělávacího plánu ve spolupráci s učiteli a rodiči. Zprostředkovává další odbornou péči a diagnostiku ve spolupráci s poradenským pracovištěm. Speciálně pedagogická individuální a skupinová práce probíhá zpravidla v pracovně speciálního pedagoga mimo třídu. Rozsah péče vychází z doporučení odborného pracoviště, z koncepce a podmínek školy. Speciální pedagog podporuje rozvoj žáka, poskytuje poradenství rodičům a metodickou podporu učitelům. U žáků s potřebou individuální asistence ve výuce škola usiluje o zajištění pedagogického asistenta, který spolupracuje se speciálním pedagogem, třídním učitelem a případně s dalšími vyučujícími při naplňování IVP Péče o talentované a mimořádně nadané žáky Škola vyhledává a rozvíjí talent a mimořádné nadání žáků. Při zjišťování mimořádného nadání žáků spolupracuje s poradenským pracovištěm a na základě závěrů odborného vyšetření sestavuje a realizuje IVP se strukturou dle právní úpravy. Mimořádně nadaní žáci mohou být přeřazeni do vyššího ročníku na základě komisionální zkoušky. V rámci výuky je zařazována práce v diferencovaných skupinách podle nadání žáka. Pro nadaného žáka učitel připravuje a zadává školní práci, která odpovídá a rozvíjí úroveň jeho dovedností v oblasti jeho nadání Školní družina Činnost školní družiny jako prvku zájmového vzdělávání je propojena ve velké míře s prací žáků při vyučování. Vychovatelé se seznámili s cíli školního vzdělávacího programu a aktivně se v rámci jednotlivých pracovních skupin zapojili do úprav tohoto programu. K propojování dochází zejména při realizaci projektového vyučování Zájmové kroužky Škola nabízí jako doplňkovou činnost volnočasové aktivity pro žáky v rámci činnosti cca 8 kroužků se zaměřením sportovním, výtvarným, hudebním a jazykovým. Kroužky jsou ankety organizovány vždy ročním cyklu Řízení a organizace výuky V organizaci vyučování je za základní jednotku považován ročník.. Vyšší jednotkou je celá škola. 3. Učební plán Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů Vzdělávací program Tvořivá škola realizuje požadavky na základní vzdělávání prostřednictvím formulovaných vzdělávacích oblastí a vytváří pro školní praxi dílčí celky vyučovací předměty. Oblast: Předmět: 1. Jazyk a jazyková komunikace český jazyk cizí jazyk (anglický) 2. Matematika a její aplikace matematika 3. Informační a komunikační technologie v ročníku není samostatným předmětem - v 5. ročníku předmět informatika 13

14 4. Člověk a jeho svět v ročníku - prvouka - ve 4. a 5. ročníku přírodověda. vlastivěda 5. Umění a kultura hudební výtvarná 6. Člověk a zdraví tělesná ke zdraví (není samostatným předmětem) 7. Člověk a svět práce praktické činnosti Učební plán pro r. základního vzdělávání Vzdělávací oblast Vyučovací předmět ročník min.časová dotace disponibilní hodiny jazyk a jazykové komunikace český jazyk cizí jazyk matematika a její aplikace matematika Informační a komunikační technologie informatika člověk a jeho svět prvouka přírodověda vlastivěda umění a kultura hudební výtvarná člověk a zdraví tělesná člověk a svět práce praktické činnosti týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny 3 celkový týdenní počet hod. - max. týdně

15 4. Učební osnovy - charakteristika vzdělávacích oblastí VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vzdělávací oblast je v ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk a ve 3. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk. Český jazyk Daný předmět vyučujeme od prvního do pátého ročníku. Časové dotace předmětu jsou uvedeny v učebním plánu, v jednotlivých ročnících se liší. Předmět je formálně členěn na tři okruhy jazykovou výchovu, slohovou a komunikační výchovu a literární výchovu. V 1. a 2. třídě je dále vyčleněno psaní. Při výuce klademe důraz předně na rozvoj komunikačních schopností, tvůrčí činnost, spolupráci a umění učit se. Předmět směřuje k tomu, aby žáci byli schopni číst s porozuměním, dále porozumět informacím a pracovat s nimi, vnímat umělecká díla a získávat vztah k umění, používat jazyk v podobě mluvené i psané. Upřednostňovanou formou realizace předmětu je vyučovací hodina, zařazujeme krátkodobé i dlouhodobé projekty. Jako stěžejní metody volíme ty, které podporují samostatnost a spolupráci dětí, vlastní aktivitu a tvořivost, utřídění informací a hledání jejich souvislostí, vyhodnocování a řešení problémů, formulování a ověřování vlastních názorů. Průřezová témata Osobnostní a sociální Osobnostní rozvoj Rozvoj schopnosti poznávání 1. až 5.ročník Kreativita Český jazyk a literatura 5. ročník Mezilidské vztahy 1. až 5.ročník Kooperace a kompetice ročník Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Jeho cíle jsou realizovány také při problémovém a projektovém vyučování ve všech vzdělávacích oblastech. Hodnoty, postoje, praktická etika 4. a 5. ročník. 15

16 Multikulturní Kulturní diference ročník Etnický původ - 3. až 5. ročník Mediální Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení - 4. a 5. ročník.fungování a vliv médií ve společnosti - 4. a 5. ročník 16

17 Časový rozsah Učivo Výstupy Přesahy Kompetence Český jazyk I.období Rozlišení věty, slova,slabiky Poznávání písmen abecedy, rozlišení písmeno x hláska Plynulé osvojování, slabik, slov Vyjadřování ústní i písemné, krátké souvislé projevy Tvoření vět ze slov, grafická podoba věty Slovo rozlišování podřazenosti, nadřazenosti slov Krátké, dlouhé samohlásky Psaní i/y po tvrdých,měkkých souhláskách Vyslovování, psaní hlásek na konci, uprostřed slova Chápe věty jako jednotky projevu, pracuje s ní Dodržuje pořádek slov ve větě Rozeznává druhy vět podle postoje mluvčího Rozlišuje slova ohebná a neohebná umí vymýšlet, přiřazovat slova stejného, opačného významu chápe změnu významu slova s krátkou, dlouhou samohláskou Seznámí se s pravopisem, umí rozlišovat i/y po tvrdých, měkkých souhláskách Prvouka Matematika Hudební Výtvarná Tělesná K učení K řešení úkolů Komunikativní Sociální a personální Slovní druhy, poznávání, určování Časování Sloves Rozlišování čísla jednotného a množného, pádů U sloves umí určovat osobu, číslo a čas U podstatných jmen umí určovat rod, číslo a pád Rozlišování rodů Určuje skladební dvojice Umí popsat jednoduché předměty, jednoduchá osnova 17

18 Časový rozsah Učivo Výstupy Přesahy Kompetence Český jazyk I.období (4.roč.) Nauka o slově Stavba slov Předložky Vyjmenovaná slova Slovní druhy Podstatná jména Rozlišuje slova podle významu, spisovná a nespisovná. Poznává slova citově zabarvená. Pozná kořen, předponovou a příponovou část. Rozlišuje předpony a předložky. Používá i/y po obojetných souhláskách. Umí určovat slovní druhy. Matematika Hudební Výtvarná K učení Sociální K řešení úkolů Komunikativní Slovesa Stavba věty Skloňuje podstatná jména podle vzorů. Určuje infinitiv, osobu, číslo a čas sloves Přírodověda Vlastivěda Sociální a personální Přímá řeč Rozliší větu jednoduchou a souvětí. Určí podmět a přísudek ve větě. Při psaní i/y v příčestí minulém užije shodupřísudku s podmětem. Osnova Rozliší řeč přímou a věty uvozovací. Vypravování Sestaví osnovu textu, nadpis, rozčlení text. Popis Dodržuje následnost děje. Popíše rostlinu, zvíře, věc. Použije jednoduchou osnovu 18

19 Časový rozsah Učivo Výstupy Přesahy Kompetence Stavba slova Určí kořen, předponu, příponu. Český jazyk 5. ročník II. období Části slova Odvozování příponami a předponami Předpony s-, z-, vzzdvojené souhlásky Předpony ob-, v-, a kořen na -je- Pravopis i/y po obojetných souhláskách Podstatná jména Vyznačí slovotvorný základ Užije správné koncovky Osvojí si význam předpon Procvičuje učivo Užívá vyjmenovaných i příbuzných slov Určuje rod, číslo, pád, vzor Matematika Hudební Výtvarná K učení Sociální K řešení úkolů Komunikativní Přídavná jména Rozlišuje druhy, pravopis Přírodověda Sociální a personální Slovesa Podmiňovací způsob Zájmena Číslovky Skladba věty Podmět vyjádřený, nevyjádřený, několikanásobný Stanoví osobu, číslo, čas, sloves. způsob Seznámí se s tvary Seznámí se s druhy. Určí zájmena osobní Rozliší číslovky v textu Určí základní větné členy Umí vyhledat podmět ve větě Vlastivěda Anglický jazyk Shoda přísudku s podmětem Věta jednoduchá a souvětí Osvojuje si psaní i/y Věty jednoduché spojí do souvětí Vypravování. Popis Procvičuje. Podle osnovy popíše i sebe. Tiskopisy Umí vyplnit užívané druh 19

20 Anglický jazyk Výuka anglického jazyka probíhá ve ročníku. Toto období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání žáků. Nejdůležitější je probuzení zájmu o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro žáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. V tomto období se snažíme, aby žák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl použít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek. Výuka jazyka vychází z jeho praktického použití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a využití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vždy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem s tzv. názorem, a to v každé hodině. To je základem k tomu, aby se anglickému jazyku učil každý žák s chutí a věřil, že bude mít úspěch. Využíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichž některé se žáci učí. Dovede žáky ke znalosti jazyka na úrovni A2, která je základní, dle Společného evropského referenčního rámce. Průřezová témata Osobnostní a sociální Mezilidské vztahy ročník Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Evropa a svět nás zajímá ročník Objevujeme Evropu a svět ročník Multikulturní Kulturní diference ročník Etnický původ ročník Multikulturalita ročník Mediální Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení ročník. 20