Spomienka na Ľudevíta Chytila

Transkript

1 5/květen 2018 Letu Zdar Spomienka na Ľudevíta Chytila REPORTÁŽ Vladimír Ďuriš Medzi úspešných chovateľov poštových holubov, ktorí šírili slávu a dobré meno bývalému Československu za hranicami vlasti patril aj Ľudevít Chytil. Tento skromný chovateľ, povolaním cukrársky majster sa narodil dňa V mladosti sa venoval špeciálnemu chovu angorských králikov, s ktorými dosahoval na výstavách výborné výsledky. S chovom holubov začal v roku 1948, keď si zadovážil moravské pštrosy. Po zlých skúsenostiach a stratách pri priúčaní sa ich rozhodol vymeniť za vernejšie, ktoré by sa tak netratili. Preto navštívil holíčskych chovateľov Vaňu, Hrnčírika a Galláša, od ktorých získal prvé poštové holuby i chovateľské rady. Stále si spomínal na slová chovateľa Galláša: Keď sa desať rokov budete učiť o poštových holuboch, nič nebudete vedieť. Na všetko musíte prísť sám! Ako každý začiatočník, aj Ľudevít Chytil mal veľkú radosť z úspešného návratu svojich holubov. Zakrátko bol už náročnejší a chcel, aby jeho pretekajúce holuby boli i pekné. Študoval časopisy, pravidelne navštevoval výstavy, všímal si vystavené holuby, osvojoval si názory vtedajších popredných chovateľov a navštevoval ich holubníky. Všetky tieto cenné skúsenosti aplikoval potom podľa svojich predstáv a vkusu pri formovaní chovu. Postupne prekonávaním mnohých prekážok, vďaka dobre rozvinutej pozorovacej schopnosti a estetickému vkusu, ktorý v zamestnaní vhodne využíval pri ozdobe cukrárskych výrobkov, vybudoval svoj chov poštových Ľudevít Chytil holubov. Úrovňou štandardu sa radil medzi najlepšie chovy v Československu i vo svete. Základ jeho úspešného chovu položili dve holubice, ktoré ako neskoré septembrové mláďatá kúpil od chovateľa Uhlířa z línie Bricoux od dr. Cajlera z Ledníc. Ich chovná hodnota a dedičná sila bola jedinečná. Do odchovu po nich postupne priparoval holuby vybrané podľa žiaducich vlastností od chovateľov: Soukupa, Bdinku, Lysáka, Kopálka, Hamrlíčka a Lesu. K ďalšiemu chovu si po týchto holuboch ponechal potomstvo, ktoré typovo zodpovedalo jeho predstavám a osvedčilo sa v pretekoch. Medzi prvé výborné chovné holuby na tomto holubníku pána Chytila sa radil aj holub pôvodom od T. Soukupa č , ktorý vychoval veľmi kvalitné holuby č a Ľudovít Chytil mal veľkú výhodu v tom, že pôvod týchto holubov, použitých na vytváranie rôznych kombinácií, bol v minulosti príbuzný. Preto sa mu aj tieto kombinácie skladali ľahšie a boli zväčša úspešné. Pri formovaní svojho chovu si popri športových výsledkoch patrične potrpel aj na celkový vzhľad a štandardnú stránku chovaných holubov. O to sa snažil neustálym a dôsledným výberom i sústavným preverovaním v pretekoch. Ob- /1

2 Letu Zdar 5/květen 2018 REPORTÁŽ čas použil u niektorého páru aj príbuzenskú plemenitbu, aby tak dosiahol lepšiu vyrovnanosť svojho chovu. Vhodným párením sa neustále snažil upevniť dôležité požadované znaky svojich výborných holubov po štandardnej stránke. V súčasnosti je už málo tých chovateľov, ktorí si pamätajú, ako koncom päťdesiatych rokov minulého storočia končieval bratislavský kraj na celoštátnych výstavách na konci v poradí krajov. V roku 1957 skončil až na 17. mieste. Ešte nezačal ani rok 1960, keď sa holuby Ľudevíta Chytila prebojovali do krajskej kolekcie, ktorá reprezentovala kraj na celoštátnej výstave. To boli tie počiatočné roky začiatku úspechov. Vtedy sa preizvisko Chytil začalo častejšie objavovať v rôznych chovateľských časopisoch a nevymizlo v podstate doteraz, ibá mená sa zmenili. Boli to práve jeho holuby, čo sa zaslúžili o prenikavý úspech bratislavského kraja. Ten sa na celoštátnej výstave dostal medzi silnú trojku najúspešnejších krajov, kde holuby dovtedy málo známeho chovateľa z Kopčian tvorili základ kolekcie. Z tohto holubníka pochádzala aj veľmi pekná a výkonná holubica kápratej farby č / Táto bola vybratá ako náhradníčka na Olympiádu v kategórii štandard do Edenu v roku Spomínaná holubica nebola iba pekná a úspešná, ale okrem toho bola aj úspešnou chovnou holubicou a nie hoci akou! Vychovala v roku 1960 spolu v páre s ročným holubom č. 213 najúspešnejšiu slovenskú holubicu v kategórii štandard č / čvk. Táto červená holubica sa stala víťazkou Olympiády v Oostende roku Úspešne dokázala reprezentovať ČSSR aj v roku 1965 na Olympiáde Ľudevít Chytil už zaúča do chovateľského tajomstva svojho syna. v Londýne, v roku 1966 na Spartakiáde v Prahe a o rok neskôr, v roku 1967 na ďalšej Olympiáde vo Viedni. Tak isto, ako plynuli roky, sa súčasne rodili aj ďalší noví pokračovatelia a reprezentanti, ktorí postupne nahrádzali svojich úspešných predchodcov. Pri vtedajšej veľkej a silnej konkurencii štandardných holubov sa stalo, že sa jeho reprezentanti nedostali do vybratej kolekcie. Jednalo sa o Olympiádu v Amsterodame v roku 1979, kde skončil jeho holub a holubica 3082 ako prví náhradníci. Aj na Olympiáde v Tokiu roku 1981 bol znova jeho holub č v rezerve. Na Spartakiáde v Nitre v roku 1980 bol jeho holub č už absolútnym víťazom. Ďalší jeho holub č o dva roky neskôr na Spartakiáde v Budapešti dokázal toto víťazstvo obhájiť. To len potvrdzovalo skutočnosť, že na holubníku Ľudovíta Chytila sa nachádzajú mimoriadne kvalitné a vyrovnané štandardné holuby. Tieto holuby vie ich majiteľ na celoštátnu výstavu pripraviť a vyformovať do krásy tak isto, ako aj svoje cukrárske výrobky. Každý chovateľ poštových holubov vie, že vynikajúco a dokonale pripraviť štandardné holuby na výstavu si vyžaduje mimoriadny chovateľský cit, prax a použitie správnej kŕmnej techniky. Toto všetko sa darilo úspešne plniť, ako aj každý rok vychovať nových a nádejných pokračovateľov do budúcnosti. Obdivuhodné na tom je to, že v tej dobe sa chovalo oproti súčasnosti malé množstvo holubov a stačilo to pokryť všetky požiadavky vtedajšej doby. Ľudevít Chytil aj v tej najväčšej sláve choval len dvadsať párov holubov. Holuby boli umiestnené v holubníku pod strechou rodinného domu v dvoch oddeleniach, kde nebol prepych, ale /2

3 5/květen 2018 Letu Zdar REPORTÁŽ dobrý a veľmi kvalitný materiál. Každodenná starostlivosť o holuby spočívala v perfektnom udržiavaní čistoty a poriadku v holubníku počas celého roka. Holuby boli kŕmené v kŕmidle na podlahe holubníka, ale aj individuálne v budníkoch a jeho množstvo sa podávalo podľa momentálnej potreby. Na kvalite podávaného krmiva sa nešetrilo, ale pritom sa holuby neprekrmovali. Zloženie krmiva sa skladalo a podávalo vždy podľa ročného obdobia. Inak sa kŕmilo v zime, v chovnej a pretekovej sezóne, alebo v čase hlavného preperovania. Určitá zmena v tomto bezchybnom systéme chovu nastala v roku 1971, keď syn Peter dovŕšil 17 rokov. Dovtedy všetku prácu a starostlivosť okolo holubov robil spoločne s otcom. Jeho veľkou túžbou však bolo mať svoj vlastný chov poštových holubov a sám si ho riadiť a usmerňovať. Po dohode s otcom to vyriešili tak, že zhotovili ešte jeden holubník na povale domu nad kuchyňou. V tomto novom holubníku mal Peter 16 párov holubov. Boli to roční samci a staršie holubice, ktoré mu dal do začiatku otec. Od tej doby sú vedené záznamy v matrike pod písmenami L+P. Už za krátky čas sa prejavil Peter ako mimoriadne učenlivý a talentovaný pokračovateľ svojho otca. Jeho mladícky elán a ctižiadosť ho ale viac lákal k pretekaniu, kde sa mu mimoriadne darilo. V týchto rokoch sa pretekov zúčastňovali každý samostatne. Hoci Petrove holuby boli štandardného typu, dokázali úspešne držať krok s holubmi súperiacich chovateľov. V roku 1974 bol už šiesty v oblasti a otec Ľudovít skončil až za ním. Zároveň sa mu podarilo s holubom Vnuk Lukáš Chytil ide v chovateľstve poštových holubov v stopách svojho otca i deda. č nalietať najviac kilometrov, a tak sa stal najvýkonnejším holubom vo veľkom OZ CHPH Bratislava. Do tohto OZ vtedy patrili mestá: Senica, Pezinok, Trenčín a Trnava, kde určite bola slušná konkurencia. Tento holub mohol ísť na olympiádu aj v štandarde, ale i vo výkone. Spoločne s otcom sa však dohodli, že ich tento úspešný pretekár bude reprezentovať v kategórii štandard. Po týchto skúsenostiach v pretekaní každý samostatne zistili, že spolupráca má oveľa väčšie výhody a preto svoje chovy spojili opäť do jedného celku pod meno L+P Ľudevít a Peter. V tom čase medzi ich ďalšiu úspešnú reprezentantku v štandarde patrila aj holubica číslo Jej otec bol vynikajúci pretekár a matka pochádzala z Brna po Soukupových holuboch. Jej veľkou nevýhodou ale bolo, že bola neplodná. Už ako ročná si nalietala a splnila limit a bola účastníčkou celoštátnej výstavy v roku O dva roky neskôr, v roku 1985, sa v Porte stala víťazkou tejto Olympiády. Lenže o pár mesiacov po tomto úspechu nastalo v polovici prete- kovej sezóny pre rodinu obdobie smútku. Približne päťtisícovú rodinu chovateľov poštových holubov dňa navždy opustil veľmi úspešný chovateľ a spolutvorca štandardných holubov pán Ľudovít Chytil. Po jeho smrti v ich ďalšom chove pokračoval naďalej jeho syn Peter. Hoci sa mu štandardné holuby páčili, nebol spokojný s ich nalietaným počtom kilometrov. Chcel v budúcnosti dosiahnuť to, aby sa zúčastňovali väčšieho počtu pretekov. Plány do budúcna sa zmenili na Olympiáde v Dortmunde. Tam získal od priateľa a spoluautora knihu o očnej teórii. Po jeho preložení a naštudovaní začal postupne túto teóriu používať pri výbere holubov do svojho chovu. Vtedy už začal ísť štandard do úzadia a dopredu sa tlačila kategória výkonu. Pre začiatok si zadovážil niekoľko holubov línie Herbots a začal budovať chov športových holubov. Výber základných holubov, ale aj odchov bol posudzovaný podľa očnej teórie. To, že Peter tejto teórii rozumie, dokazujú jeho dosiahnuté výsledky. Za krátky čas jeho výkonné holuby pôvodu Herbots a iné začali dosahovať /3

4 Letu Zdar 5/květen 2018 REPORTÁŽ úspechy na úrovni Slovenska aj Českej republiky. Petrov syn Lukáš sa začal o poštové holuby zaujímať v roku Naplno prepadol tejto ušľachtilej záľube a začal sa jej vážne venovať v roku Spoločne s otcom pokračujú v dosahovaní ďalších úspechov vo výkone a patria v súčasnosti medzi najúspešnejších chovateľov na Slovensku. Lukáš môže byť na svoje priezvisko hrdý. Nakoľko je už pokračovateľom tretej generácie slávneho mena Chytil, v chove poštových holubov. Tieto úspechy a ocenenia, ktoré dosiahol počas svojej chovateľskej kariéry Ľudevít Chytil so štandardnými holubmi, vo výkone ho napodobnil zasa syn Peter spoločne s vnukom Lukášom. To sú úspechy excelentné, ojedinelé a mimoriadne cenné. Sú im malou odmenou za všetku ich vynaloženú snahu, starostlivosť a prácu pri pestovaní tejto peknej, ale v súčasnosti náročnej záľuby. Najúspešnejšia slovenská holubica v kategórii štandard č / čvk. Táto červená holubica sa stala víťazkou Olympiády v Oostende roku Úspešne dokázala reprezentovať ČSSR aj v roku 1965 na Olympiáde v Londýne, v roku 1966 na Spartakiáde v Prahe a o rok neskôr, v roku 1967 na ďalšej Olympiáde vo Viedni. VÝPRODEJ časopisů Letu Zdar kus 20 Kč + poštovné 30 Kč Objednávejte na: mobil: bomat@centrum.cz Koukejte, tady vás vypustí a vy poletíte hned vlevo na dálnici a pak furt nad ní! Rozumíte? /4

5 5/květen 2018 Letu Zdar Salmonelóza holubů HODINKA S VETERINÁŘEM MVDr. Jan Zelenka Salmonelóza holubů nebo-li paratyf holubů je nakažlivá nemoc, která u holubů způsobuje průjmy, chřadnutí, neplodnost, záněty kloubů a mozku. Je to nejčastější bakteriální infekce na holubníku. Zabíjí především holoubata a u dospělých holubů způsobuje chronické infekce a sníženou výkonnost. Část nakažených holubů zůstává skrytými bacilonosiči a tím i zdrojem infekce. Bacilonosiči nepravidelně vylučují zárodky salmonel trusem, kterým se může kontaminovat potrava nebo voda. Tím se pak mohou nakazit ostatní holubi v chovu. Toto mezi ptáky poměrně rozšířené onemocnění, jehož léčba bývá dlouhodobá a značně složitá, vyvolávají odolné bakterie z rodu Salmonella. Tyto patogenní mikroorganismy se usídlují především ve střevech, kde jsou schopny se pohybovat pomocí bičíků. Do okolního prostředí se bakterie dostávají trusem, vydáveným obsahem volete, slinami při zobáčkování či krmení holoubat a jsou schopny proniknou i do kladených vajíček. Zdrojem nákazy jsou vedle nově nakoupených holubů rovněž infikované krmivo či voda, ale také hlodavci, volně žijící ptáci a domácí zvířata. Z domácích zvířat je nejčastějším přenašečem salmonel vodní drůbež. Určité nebezpečí nákazy znamená i vystavovatelská činnost, neboť se v uzavřeném prostředí výstavních hal může původce onemocnění dobře šířit vzduchem. Salmonely jsou ve vnějším prostředí velice odolné, přežívají v zaschlém holubím trusu či v půdě ve voliérách déle než rok a dokážou se věku. Nemocné holoubě zvrací, má zpěněný, žlutozelený řídký trus, někdy se stopami krve. Koncem třetího týdne holoubě umírá. V mnohých případech se onemocnění projeví až u výletků, u nichž zjišťujeme pohublost, skleslost, nemocní jedinci posedávají na klidných místech holubníku, mají načepýřené peří a téměř nepřijímají potravu. Objevují se u nich prudká průjmová onemocnění s rychlým koncem. Onemocnění eliminuje obranyschopnost výletků, kteří hynou na následky přidružených onemocnění, např. trichomoniázy nebo infekční rýmy. Jestli je ti špatně, běž k doktorovi. Co když máš salmonelu? Ještě se od tebe nakazím! mimo hostitele i množit. Ničí je teplota přesahující 65 C, přímé slunce a dezinfekční prostředky včetně běžně používaných chlorových preparátů, jako je Savo a 5% chloramin, zničí je také kyseliny včetně kyseliny octové a 2% louh. Onemocnění způsobuje u holoubat vysokou mortalitu. Salmonely často infikují již vajíčko, kde na následky jejich pomnožení holoubě odumírá nebo se vylíhne tak oslabené, že uhyne při klubání či první až druhý den po vyklubání. Zde si chovatel stěžuje na špatné líhnutí. Jestliže se holoubě nakazí až po vyklubání, dochází u něj k propuknutí onemocnění až po prodělané inkubační době, většinou mezi dnem Starší holubi bývají mnohdy skrytými šiřiteli této nákazy bez zjevných příznaků, typických pro toto onemocnění. Přesto onemocnění salmonelózou vyvolává u výletků a starších holubů zcela typické projevy, které rozlišujeme v těchto formách: Střevní forma - po rozmnožení salmonel ve střevech dochází k silnému zánětu střev a následnému dostavení se průjmu charakteristickým vodnatým nazelenalým trusem. Klasická střevní forma nemoci je nejčastější u holoubat ve věku dní. Je to akutní nemoc s náhlým nástupem a rychlým průběhem. Holoubata jsou slabá, zvrací a trpí silným žlutozeleným zpěněným průjmem. V trusu je značné množství hlenu a mohou tam být i cáry sliznice střevní a krev. Velmi rychle zcela vyhubnou a za několik /5

6 Letu Zdar 5/květen 2018 HODINKA S VETERINÁŘEM dní hynou. Střevní forma postihuje i výletky. Méně často takto onemocní i dospělí holubi. Pokud ano, je to následek silného oslabení holubů a nemoc může proběhnout v chovu jako hromadné onemocnění. Orgánová forma - salmonely napadají i různé vnitřní orgány - játra, srdce, ledviny, apod. Typické příznaky onemocnění se při této formě onemocnění nedostavují, holubi jsou však malátnější a mají ztížený dech. Zasažení jater, ledvin, sleziny, plic nebo střev se navenek projevuje jen nenápadně, a to opožďováním a ztrátami nemocných holubů během závodů. Časté jsou rovněž podkožní abscesy, nejčastěji se tvoří pod okem v podobě malého uzlíčku, který obsahuje suchý, žlutý, sýrovitý hnis. Kloubová forma - velmi časté jsou při salmonelóze hnisavé záněty kloubů, nejčastěji kloubů křídel. Ze střev mohou salmonely pronikat do krevního oběhu holuba, díky kterému se dostávají do jiných částí těla a zde se usazují převážně v kloubech. Postižené klouby jsou oteklé, horké, bolestivé a zarudlé. Holub nechává postižené křídlo volně viset nebo schovává oteklou končetinu a při chůzi zřetelně kulhá. Nemocný holub nelítá nebo jen velmi omezeně. Nervová forma - je způsobena napadením orgánů centrálního nervového systému - mozku, či míchy. Projevuje se poruchami rovnováhy až ochrnutím a je nevyléčitelná. Nemocný holub trpí poruchami rovnováhy, motá se, objevují se nekoordinované pohyby, tiky, točení hlavy do strany nebo nahoru či křeče Příznaky této formy salmonelózy jsou velmi podobné klinickým projevům Salmonela pod mikroskopem paramyxovirózy, je však poměrně vzácná. Zhoubným projevem salmonelózy je rovněž neplodnost. U dospělých holubů pronikají bakterie i do pohlavních orgánů, u holubic pozorujeme poruchy snášky, které mohou být i trvalého charakteru. Salmonelové záněty vaječníku způsobují, že holubice buď zcela přestane snášet vejce nebo sice snáší, ale zárodky ve vejcích hynou okolo 10. dne inkubace. Salmonelóza postihuje také varlata holubů a vejce od takového páru pak zůstávají neoplozená. Chronická nebo-li vleklá forma nemoci vzniká, pokud holub přežije prvotní množení salmonel ve střevě, ale není schopný se jich zbavit. Nemoc se může časem zhoršovat s postupným hubnutím a chřadnutím ptáků a nakonec holub přestane žrát, apaticky načepýřený sedí, trus může být hlenovitý, zelené barvy a pak přichází úhyn. Možná je také náhlá smrt bez předchozích příznaků nemoci. Ztráty při chronické formě paratyfu ale postihují jednotlivé holuby, nejedná se o úhyny hromadné. Salmonelóza nepatří mezi nemoci, kterou musí zákonitě onemocnět všichni holubi, kteří se setkali s infekcí. Jestli dojde k onemocnění, velmi záleží na infekční dávce, tzn. počtu salmonel, které se dostanou do organismu holuba, a hlavně na jeho obranyschopnosti. Protože vliv k rozvoji onemocnění má i stres, nemoc častěji vypukne v chovné a závodní sezóně. Dále záleží na věku holubů vystavených infekci. Čím mladší, tím snáze onemocní. Jednodušší to má salmonelóza s holuby podvyživenými, s holuby neodčervenými, s holuby drženými ve velkém počtu na malém prostoru a při nahromadění trusu v holubníku. Dále může k infekci dojít i vzduchem, infekčním prachem a aerosolem. Protože salmonely osidlují nejprve střevo, pokud /6

7 5/květen 2018 Letu Zdar HODINKA S VETERINÁŘEM je střevo holuba už obsazené zdravou střevní mikroflórou, salmonely v konkurenci nemají moc šancí. Různé přeléčování antibiotiky přirozenou mikroflóru krásně ničí a otvírá cestu salmonelóze. Podle příznaků se dá na salmonelózu spolehlivě usuzovat u křídlové nemoci a v případě hromadného výskytu neplodných holubic. Jinak jsou příznaky, bohužel, společné i pro jiné choroby holubů a k průkazu infekce je potřeba provést laboratorní vyšetření, kultivaci salmonel. Vhodné vzorky jsou ty odebrané při pitvě uhynulého nebo utraceného holuba s příznaky nemoci, vzorky trusu sbírané pět dní po sobě či vejce s odumřelým zárodkem. Velmi podobnou nemocí je Newcastleská choroba. Newcastleská choroba se také projevuje zvracením a průjmem a ztrátami především u holoubat a může imitovat hromadný výskyt paratyfu. Průjem v případě newcastleské choroby bývá nicméně vodnatý, bělavý, bez patrných urátů. U salmonelózy jsou uráty přítomné a bývají nazelenalé. Průjem, zvracení a chřadnutí holoubat má salmonelóza na svědomí mnohem častěji než Newcastleská choroba. Newcastleská choroba také u holubů způsobuje podobné neurologické příznaky jako paratyf. Ale podobně se projevují i otravy polařících holubů, nedostatek vápníku u holubic ve snášce či nedostatek vitamínu B u holubů, kteří z nějakého důvodu nežerou. Záněty kloubů jednotlivých ptáků doprovází také stafylokokózu, uzlíky zánětů v plicích či v plicních vacích může způsobovat aspergilóza, na vnitřních orgánech obecně pak tuberkulóza, chřadnutí a hubnutí holoubat a výletků herpesviróza. Nespecifické problémy Chronická forma je navíc s výkonností či rozmnožováním Nemůžem vždy slepici, i tak velmi špat- holubů kontrolovat stolici. ně neléčitelná, způsobuje velká otikum ne- žádné antibi- Jednou projdem drůbežárnou většina a stolici najdem zdárnou. p r o n i k n e infekčn í c h vovatělým Přiletí však holub bělý, zanese tam salmonely. už zvazi- i ne- Odnesou pak vejce pro cukráře - strejce. pouzdrem infekč- Cukrář strýček nevinný, nadělá z nich zmrzliny. v y t v o ř e - ních pří- ných zánět- Mládež sní ji s důvěrou a všichni se čin a paratyf livých uzlíků. sám TAK AŤ JSOU VAŠI HOLUBI ZDRAVÍ!!! U křídlové formy může následně navíc rychle nastu- využít příležitost puje nevratné poškození k nákaze takto oslabených ptáků. kloubní chrupavky. Salmonely jsou mimořádně odolné proti antibiotikům. Nějaké to domácí přeléčování situaci akorát zhoršuje likvidací přirozené střevní mikroflóry. Pokud se holubář rozhodne, že chce salmonelózu léčit, vždy je potřeba léčit na základě laboratorního vyšetření. Přeléčování léky koupenými někde na burze, které se podávají pět dní, nefungují a fungovat nebudou, ani kdyby salmonely v konkrétním holubníku proti takto náhodou koupenému antibiotiku byly ze začátku citlivé. Holubář získá dvě věci: bacilonosiče a salmone- Dne 17.dubna nás náhle opustil ve věku 70 let dlouholetý chovatel poštovních holubů, bývalý řidič ZOObusu OS Frýdek-Místek a Beskydy, kamarád, pan Jaromír Ondračka Čest jeho památce! Kamarádi a kolegové z MS Frýdek ly, které tímto antibiotikem už likvidovat nelze. V případě salmonelózy holubů 2x platí, že prevence je lepší než léčba. Základem jsou dobré podmínky chovu, suchý, větraný holubník bez průvanu a bez nánosů holubího trusu, omezení stresu tím, že holubi mají dostatek místa, zajištění krmení a napájení tak, aby si holubi nekáleli do krmiva a do vody. Salmonely nemají rády kyselé ph, pomáhá proto okyselování vody, významný ochranný efekt mají také probiotika. Naopak použití antibiotik by se mělo omezit na nezbytné minimum. Začervení či podvyživení holubi onemocní snadno. /7

8 Letu Zdar 5/květen 2018 RADY CHOVATELŮM Holubí psychologie MVDr. René Bergman Pokud čtete reportáže o úspěšných chovatelích, často v nich popisovaný chovatel o svém vítězném holubovi říká, že byl mimořádně ve výborném psychickém stavu. Abychom vše dobře pochopili, musíme vědět, že v instinktu holuba dominují tři věci. Jsou to sexualita, teritorium a hlad. Samozřejmě to platí jen za předpokladu výborného zdravotního stavu. Holuba, který je oslaben parazity nebo mikroby, i když z lékařského hlediska to nemusí být příliš důležité, nikdy nepřinutíte, aby naplnil výše uvedené biologické konstanty. Je jasné, že sexualita hraje důležitou roli ve všech oblastech. Začíná to v pubertě a při prvním páření holoubat, potom první snesená vejce, přičemž můžeme pozorovat, že náklonnost ke snůšce je veliká. Existují dokonce případy, kdy mladí holubi seděli na umělých vejcích 30 až 40 dní. Dále je tu náklonnost rodičů ke svému hnízdu, zejména ke konci doby sezení na vejcích a v době, kdy holoubata mají osm nebo více dní. V této době dochází k hlubokým hormonálním změnám. Ty mají určitě něco společného se sportovní formou a náklonností k hnízdu. Nakonec je nutné zmínit i sexualitu vdovce a jeho partnerky, která je zpravidla velmi prudká v době před nakošováním a po návratu ze závodu. Jedná se tu však o čistou sexualitu (jen potřeba provozovat lásku), neboť v tom holub a jeho partnerka vidí začátek nového reprodukčního cyklu potřeba hnízda, stavba hnízda, snesení vajec, sezení na vejcích, výchova holoubat. Holub pospíchá ze závodu domů za svoji holubicí, do svého budníku, za holoubaty nebo prostě jen má strach o svoji nově objevenou bedýnku na dvoře. Některé metody, které mají holuby přivést do formy, a to zejména holuby na dlouhé tratě ukazují, že samotné spojení s holubicí před nakošováním nebo naopak žádné spojení nemá na výsledek závodu žádný vliv. Takové metody spočívají například v tom, že holuba i holubici necháme pět dní před dlouhým závodem jeden den spolu. Večer je rozdělíme a ráno je dáme opět k sobě. Do budníku jim tentokrát přidáme trochu slámy, aby mohli začít stavět hnízdo. Večer je opět rozdělíme a v den košování je dáme znovu dohromady a zkusíme jim podsunout zahřáté vajíčko. Vdovci, kteří jsou takto připraveni, reagují na tento systém velice dobře. Když mluvíme o hnízdu, potom jsme se dostali přímo do centra přirozené sexuality. Instink pro vlastní teritorium je jedním ze základů zvířecí psychologie. Pro mladého holuba je to vlastní místo, koutek, který je jen jeho a kde může sedět. Pro starého holuba je to jeho budník. Já osobně jsem měl dříve holubník se třemi odděleními a v každém oddělení bylo několik budníků, které byly skoro navlas /8 stejné. Často jsem s tím měl problémy. Stávalo se, že jsem nechal společně létat holuby ze všech tří oddělení. Potom při návratu docházelo k těžkým bojům mezi holuby, kteří se spletli a chtěli bránit cizí budník, který se podobal tomu jeho, ale byl v jiném oddělení. Je to komické, ale nikdy se toto nestávalo v krajním holubníku na konci budovy, protože tam bylo okno navíc. Tedy změna. Kdybych měl tenkrát více času a nemusel většinu dne trávit v zaměstnání, potom bych tyto omyly holubů mohl využít.třetí částí psychologie holubů je hlad, nebo-li chuť k jídlu. Existují určité rodiny holubů, chcete-li kmeny holubů, které jsou spíše nedůvěřivé a jiné zase důvěřivostí oplývají. Určitá krotkost je přitom žádaná nesmí však být velká! Tuto krotkost zdědit a následně zachovat, to je problémem při odstavu holoubat. Základem této drezúry je technika s názvem příprava reflexů. Tato technika připravuje celý sportovní život holuba a chovatele. Jedním z důležitých předpokladů je přítomnost chovatele na holubníku. Z tohoto hlediska se počítá

9 5/květen 2018 Letu Zdar RADY CHOVATELŮM mezi chyby, když chovatel čistí holubník v době, kdy holubi venku létají nebo sype zrní do krmítek rovněž v nepřítomnosti holubů. Holubi musí být na přítomnost chovatele na holubníku zvyklí. Postupně při tom dochází ke vzájemnému sbližování. Pokud chovatel při krmení zapíská, holub si rychle spojí pískání = krmení. Rychlý návrat do holubníku se tak stane podmíněným reflexem. A chovatel zůstává při krmení s holuby. To stejné se děje při nasazování holubů, kdy chovatel otočí hnízdní misky v budníku dnem vzhůru. Po několika závodech mladí holubi pochopí, že po otočení hnízda uvidí svoji holubici. Pokud holubici neuvidí, znamená to, že ji najdou v budníku po návratu ze závodu. Jejich vzrušení je potom podmíněným reflexem. Stále více vidíme holubníky, které jsou vybaveny nejmodernější výbavou. Podlahy celé z roštů, budníky s automatickými pásy na trus atd. Viděl jsem také holubníky, jejichž vlety se automaticky otevíraly ráno od 7. hodin do 17.hodin. Při zavírání zazvonil zvonek a o hodinu později automat nadávkoval 15 až 20 gramů krmení do každého budníku. To byl výsledek chovatelů, kteří byli velmi zaměstnáni a kteří měli dostatek finančních prostředků. A co říci o spojení člověk holub? Co říci o jejich přátelství? A co ta potřebná krotkost, o které jsme tu psali? Ponaučení, které z tohoto plyne je, že individuální pozorování (tedy přítomnost chovatele na holubníku) hraje rozhodující roli ve vztahu k psychologii holuba. Často klademe velký důraz pouze na sexuální aspekty. Ty určitě hrají důležitou roli, jak bylo popsáno i výše. Vedle toho chci poukázat také na to, že existuje jakýsi instinktivní odpor vdovců pářených se sterilními holubicemi, jímž jsme podsunuli vejce. Mnohokrát jsem pozoroval, že tito vdovci, když zůstali s takovou holubicí, nedokázali na závodě žádné zázraky. Závislost na hnízdě je často signál pro velmi dobrý závodní výsledek. Jeden můj kamarád měl holuba, který začal na dvoře okupovat dřevěnou bedýnku bez víka, v níž byla nádoba na vodu. Celý den pendloval sem a tam mezi vlastním budníkem a tímto svým novým objevem. A začal podávat vynikající výkony. Zkrátka při cestě ze závodu domů pospíchal, protože měl o svoji bedýnku strach. Existují holubi, kterým se nelíbí jejich přidělený budník a dobrý výsledek ze závodu se objeví až tehdy, když dostanou bydlení jiné. Toto vše ale musí na svých holubech vypozorovat chovatel. ************************ ******************************************** Dňa oslávil 60. narodeniny dlhoročný chovateľ poštových holubov z Cingelovho Lazu, pán Jaroslav Cingel. Všetko najlepšie a veľa chovateľských úspechov mu prajú chovatelia z organizácie Sverepec. ******************************************** ************************ ************************* **************************************************************************************************** Dňa 23 marca oslávil krásne životné jubileum 70 rokov prezident Slovenského zväzu chovateľov poštových holubov: RNDr. Daniel Dudzik Ďakujeme za dlhoročnú obetavú funkcionársku a vydavateľskú prácu. Všetko najlepšie, veľa zdravia, šťastia, radosti, úspechov a spokojnosti v súkromí i v kruhu veľkej holubárskej rodiny prajú priatelia zo Slovenska a Čiech a členovia Prezídia Slovenského zväzu chovateľov poštových holubov. **************************************************************************************************** ************************* /9

10 Letu Zdar 5/květen 2018 RADY CHOVATELŮM Závodník ve vzduchu Mike Lambert Holubářství se často srovnává s cyklistikou. Toto srovnání slouží jako pomůcka k tomu, aby se čtenáři nebo posluchači vysvětlilo, co přesně se míní. Přesto nelze tyto dva sporty navzájem porovnávat. Dobrý cyklista, který se vzrušením očekává klasický závod nebo mistrovství světa, obecně podává velmi dobré výkony. Samozřejmě, že může být jen jeden vítěz, ale favorité téměř vždy cílem projíždějí v hlavní skupině. Na závodní trati jsou zabaleni ve vatě. Jsou neustále obklopeni pomocníky a mechaniky. Svým doprovodem jsou informováni a podporováni. Favoritovi se možná nemusí podařit zachytit pokus o únik, ale ten je snadno dohnán. Osobně mám o těchto sportovcích velmi vysoké mínění a obdivuji je, ale srovnání s holubím sportem je absolutně nemožné. U holubů je to úplně jinak. Dobrý holub, který je ve formě, může vyhrát první cenu, ale ve stejném rozpoložení může skončit i na konci závodní listiny. Je a zůstane ptákem v neměřitelně velkém vzdušném prostoru. Existuje tolik věcí, na které nemáme ani ten nejmenší vliv a které se mohou projevit ve výkonu holuba. Holub může být při nasazení v trochu horší formě. Třeba se trochu rychleji léčil postupem, který pro něj nebyl vůbec vhodný. Třeba má dost vdovství nebo je trochu demoralizován, protože byl poražen v bitce se sousedem.nebo partner při krátkém společném posezení před nakošováním projevil malý zájem? Kdo ví!? Holub určitě nepřijde a nepoví to. Co vše se jen může stát v koši nebo během přepravy! Byl box s holubem v přepravním autě nahoře nebo dole? Jaký bylvzduch? Jaké bylo horko? Měl holub dostatek kyslíku? Nezapomnělo se náhodou při podávání vody a krmení právě na tento box s naším holubem? A třeba v boxu seděl nějaký opravdový rváč, náš mistr neměl klid a navíc ho ještě trefil něčí zobák do oka! Nikdo za námi nepřijde, aby nás o problémech našeho holuba informoval. Pravidelně se ztrácejí holubi i při tom nejkrásnějším počasí. Zcela určitě to má nějaký důvod a nějaké vysvětlení. To my bohužel nezjistíme. To stejné platí pro šampióna, který se z normálního závodu vrátí se zpožděním několika hodin. Buďte si jisti, že něco nebylo v pořádku. Co? To nikdy nezjistíme. Nesmíme to ale posuzovat moc jednoduše a tvrdit, že dobrý závod je čistě šťastná náhoda. Tak ještě jednou: Holubářství se často srovnává s cyklistikou. Přesto nelze tyto dva sporty navzájem porovnávat. Dobrý cyklista, který se vzrušením očekává klasický závod nebo mistrovství světa, obecně podává velmi dobré výkony. U holubů je to úplně jinak. Dobrý holub, který je ve formě, může vyhrát první cenu, ale ve stejném rozpoložení může skončit i na konci závodního pole. Je a zůstane ptákem ve vzduchu. /10

11 Milé čtenářky! Při návštěvách holubářských rodin se téměř vždy setkávám s nějakou, pro mne neznámou, kulinářskou specialitou. Buď se jedná o rodinný recept, který se dědí z generace na generaci nebo o místní pochoutku, která se připravuje jen v tom určitém kraji naší republiky. Takže jsem si pro vás několik takových ňamek sesbírala. Až bude venku škaredě, nebudete muset na zahradě obracet seno či vytrhávat plevel ze záhonků, zkuste si některou z krajových specialit připravit. Možná tím uděláte radost i svému holubáři, který díky špatnému počasí bude nadávat na výcvikáře, že povolil start holubů atd., atd. A jak nejlépe uklidnit chlapa? Jídlem! To je všeobecně známé. Bigoš zbojníka Ondráše 600 g vepřového plecka, 500 g kyselého zelí, 500 g hlávkového zelí, 200 g uzeného bůčku, 200 g ostravské klobásy, 200 g cibule, 50 g sušených švestek, 1 dl bílého vína. Uzený bůček pokrájíme na kostičky, vložíme do hrnce či kotlíku a vyškvaříme. Přidáme nakrájenou cibuli. Osmažíme dozlatova. Vložíme vepřové plecko, pokrájené na větší kostky. Maso osolíme a opepříme, lehce osmahneme, zalijeme vodou a dusíme do poloměkka. Pak přidáme kyselé zelí a společně dusíme. Nakonec přisypeme hlávkové zelí, pokrájené na nudličky, a dodusíme. Před koncem dušení vlijeme bílé víno a přidáme sušené švestky. Na sádle osmahneme na kolečka nakrájenou ostravskou klobásu a vmícháme do hotového pokrmu. Podáváme s chlebem. Plzeňský karbonát 4 roštěnky, 3 cibule, 2 párky, 2 dcl piva, tuk, sůl, mletý pepř, bobkový list, voda a nebo vývar, hladká mouka. Roštěnky řádně naklepeme, osolíme, opepříme a okraje nařízneme, aby se nám maso nekroutilo. Opečeme na tuku. Poté v tomto tuku zpěníme polovinu dávky cibule dozlatova, vložíme zpět roštěnky, bobkový list, zalijeme vodou či vývarem a dusíme doměkka. Hotové maso vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, podlijeme vodou, přidáme pivo a vše povaříme. Hotovou šťávu přecedíme na roštěnky. Na talíř klademe maso, na maso poté klademe ještě opečený naříznutý párek, na který navršíme zbytek osmažené cibule nakrájené na kolečka. Přelijeme šťávou. Podáváme s bramborovou kaší, se šťouchanými brambory, s dušenou rýží a hlavně s PIVEM. Moravskoslezské klobásníky 600 g klobásy, 500 g hladké mouky, 2 žloutky, 3 polévkové lžíce oleje, 20 g droždí, mléko, sůl, sádlo nebo vejce na potírání. Z mouky, droždí, mléka, soli a oleje vypracujeme vláčné těsto, které necháme vykynout. Po vykynutí je rozválíme a klobásy do těsta zavime stejně, jako když připravujeme závin. Pečeme zvolna, v průběhu pečení klobásníky potíráme sádlem nebo žloutkem. Po upečení necháme chvíli zchladnout a pak krájíme na jednotlivé porce. Můžeme podávat s domácím kysaným zelím. Valašská trnčenica 600 g uzeného masa bez kosti, cibule, na omáčku - 2 hrsti sušených švestek, hřebíček, nové koření, cukr, 2-3 lžíce švestkových povidel, citronová kůra, 1 lžíce hladké mouky, 125 ml mléka, kousek másla, sůl. Uzené maso uvaříme s cibulí. Sušené švestky na omáčku povaříme ve vodě s cukrem a kořením. Švestková povidla rozvaříme s trochou vody, zalijeme mlékem s rozmíchanou moukou. Slijeme dohromady s vařenými propasírovanými švestkami a dochutíme solí a cukrem. Porce uzeného masa přelijeme ho- /11 tovou omáčkou. Podáváme s houskovými nebo bramborovými knedlíky. Do omáčky můžeme na závěr přidat smetanu, pánové jistě ocení místo toho slivovici. Miletínské modlitbičky Těsto: 200 g medu, 50 g sádla, 100 g krupicového cukru, 2 žloutky, 4 lžíce vody, 3 lžíce rumu, 200 g žitné hladké mouky, 200 g pšeničné hladké mouky, 10 g jedlé sody, 2 lžíce mletého perníkového koření (badyán, hřebíček, skořice, kardamom, anýz, fenykl, nové koření a vanilka), 100 g polohrubé pšeničné mouky, 1 vejce na potření, 100 g loupaných mandlí, hladká mouka na pomoučení. Náplň: 3 lžíce medu, 70 g mletého perníku, 2 lžíce rumu, 1 lžička mleté skořice, 1 lžíce strouhané citronové kůry, 50 g mletých ořechů, 30 g rozinek, 50 g kandované pomerančové kůry, 100 g zavařeniny. Med rozehřejeme, ale nevaříme. Sádlo rozpustíme a promícháme s medem, cukrem, žloutky, vodou a rumem dohladka. Do mísy prosejeme hladkou žitnou a pšeničnou mouku a promícháme s jedlou sodou a perníkovým kořením. Přilijeme medovou směs a vypracujeme hladké těsto. Postupně zapracováváme polohrubou mouku, až vznikne vláčné těsto. Prohněteme ho, zabalíme do potravinářské fólie, uložíme do chladu a necháme do druhého dne odpočinout. Troubu předehřejeme na 160 C. Těsto vyválíme na pomoučené ploše

12 na plát silný 3 mm a vykrajujeme z něj obdélníky zhruba 10 6 cm. Potřeme je rozšlehaným vejcem a každý druhý ozdobíme loupanými mandlemi. Pečeme ve vyhřáté troubě minut. Vyjmeme a necháme zchladnout. Na náplň rozehřejeme med. Perník pokropíme rumem, přidáme skořici a citronovou kůru, přilijeme med a promícháme. Vsypeme mleté ořechy a nakrájené rozinky a kandovanou kůru, použít můžeme libovolné sušené ovoce. Promícháme, a je-li hmota příliš tuhá, zředíme ji zavařeninou nebo rumem. Náplní potíráme neozdobené kousky a slepujeme je s kousky ozdobenými mandlí navrch. Vracovské beleše 1 kg hladké mouky, 1 kostka kvasnic (42 gr.), 6 dcl mléka (pokud se vám těsto bude zdát tuhé, můžeme malinko přidat), 15 lžiček krystalového cukru, 4 vejce, ½ kostky Hery, ½ dcl oleje, špetka soli, sádlo na pomazání hotových belešů asi 150 g, kelímek povidel, mák + mletý cukr na posypání belešů po upečení rozhodně nešetříme (smícháme zhruba v poměru 2:1). Do velké mísy prosejeme přes síto hladkou mouku, aby byla krásně nakypřená. Osolíme, přidáme 1 celé vejce a 3 žloutky (pokud dáte vejce všechna celá, bude těsto tuhé), rozpuštěnou Heru pokojové teploty, půl deci olej a vykynutý kvásek. Ten si připravíme tak, že ve vlažném mléce rozpustíme cukr a po rozmíchání rozdrobíme droždí. Necháme v teple cca 15 minut kynout. Až má kvásek pěknou čepici, vylijeme do těsta. To pak mícháme tak dlouho, až se krásně odlepuje od stěn mísy. Necháme přikryté utěrkou v teple hodinu kynout, poté přemísíme a těsto musí kynout další zhruba ¾ hodiny. Z vykynutého těsta vykrajujeme velkou lžící bochánky, které klademe na pomoučený vál. Bochánky těsta pak posypeme malinko hladkou moukou, aby se těsto nelepilo. Zabalíme podobně jako třeba plněné Honzovy buchty a necháme na vále dalších 20 minut kynout. Mezitím si rozpálíme plotýnku na sporáku a rozehřejeme pánev, na které budeme beleše péct. Naše babičky je pekly na kamnech, jsou ale vynikající i takto. Nakynutý bochánek těsta roztáhneme prsty, až vznikne asi 10 cm velká placka, vysoká zhruba 1,5 cm. Dáme nasucho na rozpálenou pánev a pečeme zhruba 1-2 minuty z každé strany. Ještě teplé beleše potíráme rozpuštěným sádlem, potřeme povidly a posypeme mákem. Z tohoto množství uděláte cca 50 ks vracovských belešů. Dávku nesnižujte, jsou totiž tak výborné, že určitě zmizí do večera z talíře. Stryk švestkový bramborák ze Slezska 750 g brambor, 2 vejce, 4 lžíce hladké mouky, 1 lžička kakaa, 1 lžíce cukru. Brambory oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle. Slijeme přebytečnou vodu, přidáme vejce, osolíme rovnou čajovou lžičkou soli, promícháme a zahustíme hladkou moukou, těsto by nemělo být moc husté. Troubu vyhřejeme na 190 C. Pekáček nebo koláčovou formu vymažeme poctivě sádlem, vlijeme bramborové těsto a poklademe vypeckovanými čerstvými švestkami nebo švestkovým kompotem (bez šťávy). Povrch lehce pocukrujeme cukrem a pečeme dozlatova asi 40 minut. Upečený švestkový bramborák potřeme rozpuštěným máslem a pocukrujeme. Podáváme nejlépe horký, ale i za studena je výborný. Patenty 800 g předem uvařených a oloupaných brambor, 300 g hladké mouky, 2 vejce, 100 g vyškvařeného vepřového sádla, 200 g švestkových povidel, rum na jejich případné rozředění, 100 g mletého máku, 50 g moučkového cukru, sůl, hladká mouka na podsypání. Brambory nastrouháme, přidáme mouku, vejce, sůl a vypracujeme těsto, z něhož vytvarujeme šišky, rozdělíme je na stejně velké části a vypracujeme z nich placičky, které nakonec vyválíme na tenké placky. Ihned pečeme nasucho na rozpálené teflonové pánvi nebo na plotně z obou stran, až se na nich dělají puchýřky. Jakmile je sundáme z pánve, potřeme rozpuštěným horkým sádlem, namažeme švestkovými povidly a posypeme jemně umletým mákem smíchaným s moučkovým cukrem. Placky můžeme zabalit jako palačinky nebo podle krajových zvyklostí přeložit dvakrát na půl do tvaru taštičky. Patenty se kdysi pekly na starých kamnech a recept se dědí z generace na generaci Hanácké smažené tvarůžky s lepenicí 8 koleček olomouckých tvarůžků, 8 plátků trvanlivého salámu, nejlépe typu uherského, 1 vejce, 2 lžíce mléka, hladká mouka, strouhanka, olej. Mezi dvě kolečka tvarůžků vložíme jeden plátek salámu. Zpev- níme párátkem, obalíme v trojobalu a usmažíme dozlatova. Lepenice: 500 g brambor, 3 lžíce mléka, 500 g kysaného zelí, 1cibule, 1 lžíce sádla, kadeřavá petrželka, pepř, sůl. Oškrábané brambory uvaříme v osolené vodě do změknutí, potom je scedíme, rozšťoucháme a zamícháme s vroucím mlékem. Oloupanou cibuli nakrájíme nadrobno, osmahneme na tuku, přidáme překrájené kysané zelí a krátce podusíme. Nakonec zelí s osmaženou cibulkou vmícháme do kaše, dochutíme sekanou petrželkou, pepřem a solí. Hanácká kapustnica 250 g kysaného zelí, 20 g sušených hub, 100 g sušených švestek bez pecek, 150 g moravské klobásy, 100 ml mléka, 100 ml sladké smetany, 1 velká cibule, 20 g hladké mouky, 20 g tuku, sladká mletá paprika, 1 bobkový list, sůl. Pokrájené kysané zelí zalijeme vodou, osolíme, přidáme bobkový list a vaříme do poloměkka. Sušené houby a švestky - každé zvlášť - uvaříme v co nejmenším množství vody doměkka. Měkké houby a švestky přidáme k zelí i s vodou. Jemně nakrájenou cibuli zpěníme na tuku, přidáme mletou papriku a mouku rozmíchanou v mléce. Povaříme, nakonec přidáme klobásu nakrájenou na tenká kolečka a smetanu. Podle chuti osolíme, necháme krátce přejít varem a podáváme. Tip: Klobása může být i suchá a hodně pikantní. Neuškodí ani pár kapek domácí slivovice, která podpoří chuť švestek. Jihočeská kulajda 1 l vývaru z kostí a zeleniny, 4 vejce, 20 g tuku nebo másla, 80 ml sladké smetany, 30 g hladké mouky, 120 g brambor, 20 g kopru, kmín, polévkové koření, 1 lžičku octa, sůl. Z tuku a mouky připravte světlou jíšku, přidejte kmín a vše zalijte vývarem. Osolte, dobře promíchejte a vařte asi půl hodiny. Přidejte oloupané brambory nakrájené na kostičky a dále vařte, dokud nezměknou. Na závěr vlijte do polévky smetanu a nechte ji přejít varem. Odstavte, přidejte sekaný kopr a dochuťte polévkovým kořením. Do každé porce vložte při podávání ztracené vejce, které připravíte tak, že vejce opatrně rozklepnete do vroucí okyselené a slané vody a vaříte 3 minuty. Do kulajdy se také přidávají čerstvé nebo sušené houby. Dobrou chuť vám přeje Bohdana /12

13 5/květen 2018 Letu Zdar U holubů dovoleno! MVDr. Jan Vágner U lidí takové věci nepřipadají v úvahu a jsou dokonce i trestné, u holubů to zakázáno není a tak se experimentuje a zkouší. A někdy dokonce s vynikajícím úspěchem. Ano, je to pokrevní příbuzenství aneb chov mezi členy stejné rodiny. Musím to ale vysvětlit přesněji. Pokud se rozhodneme chovat ze vzájemně spářených členů rodiny, děláme to tehdy, když tito holubi mají jisté vlastnosti, které chceme reprodukovat. Zkrátka, jde o rodinu s mnoha dobrými holuby. Každý holub má ale velmi mnoho různých vlastností. Ty, které můžeme vidět a cítit, představuje tzv. fenotyp např. tělesná stavba, opeření, oko a podobně. Dále existují skryté vlastnosti - genotyp. A potom existuje ještě něco, co všichni hledáme. Vlastnosti sportovní. Ty si můžeme jen představovat a snažíme se je vysvětlit. Všechny teorie, které mají za úkol vnést světlo do historie holubářství, měly jen jeden cíl vystopovat dobrého holuba. Celé umění pokrevného chovu tedy spočívá v tom, jak spářit holuby, kteří mají stejné tělesné vlastnosti, stejnou sportovní hodnotu a společný původ. Až do revoluce v chovatelství po 2. světové válce jsme žili v hranicích lidské morálky. Vzájemně pářit blízké příbuzné to se nedělalo. Jediná výjimka existovala v Anglii při formování hovězí rasy Hereford. Zde pářili základní zvířata se svými dcerami a jejich dcerami až do 8. generace, přičemž se prováděl velmi přísný výběr v každé generaci. Koukejte, jaké máme se sestrou krásné holoubě. Po válce vyšla v USA studie o velmi úzkém pokrevním chovu (bratrů a sester) nosnic. Bylo chováno mnoho rodin, buď stejné nebo různé rasy podle následující techniky: Generace I. kohout, syn vyzkoušené dobré nosnice bys spářen se skupinou deseti vlastních sester. Jejich vejce byla vyseděna a zkoumaly se možnosti jejich dcer. Protože slepice snesly dost vajec, provádělo se to s mnoha kohouty, kteří se pářili se svými sestrami. Zůstaly jen slepice od kohouta, které snášely nejlépe. Všechny ostatní rodiny byly z kultury odstraněny. Generace II. stejný průběh. Každý kohout I. generace byl spářen se svými sestrami. Testovala se snůška jejich dcer a nejlepší slepičky z nejlepší rodiny byly dány stranou. Všechny ostatní rodiny byly z kultury odstraněny. CO NÁS ZAJÍMÁ Generace III. kohouti a slepice II. generace byli podrobeni stejné technice. V tomto stádiu dochází ke snížení snůšky a ke zmenšení potomků. Generace IV. stejný scénář. Další omezení tělesné formy a také další snížení snůšky. Generace V. všechno se mění. Páří se kohouti IV. generace se slepicí IV. generace, ale z jiné rodiny. A stane se zázrak. Mimořádná vitalita, zázračný kalibr, vynikající snůška (více jak 300 vajec za rok). Dnes tato technika pana Humphreyho, pozdějšího viceprezidenta USA, dobyla celý svět. Nyní je tedy zřejmé, že takovou techniku je třeba využít i u poštovních holubů. Prvně to provedl v USA pan Whitney s rasou Huyskens Van Riel. Já osobně jsem tento proces také vyzkoušel. Nechci dělat nějakou statistiku, ale mohu k tomu říci, že páření bratr x sestra jde za předpokladu, že se jedná o vynikající závodní holuby. Pěkný úspěch jsem měl i /13

14 Letu Zdar 5/květen 2018 CO NÁS ZAJÍMÁ s páry, které pocházely z bratra a sestr, tedy křížením dvou holubů z pokrevní linie. Ve 4. generaci dostaneme holuby velmi malého formátu a vyskytují se zde také neplodní jedinci, a to jak holubi, tak i holubice. Zkusil jsem pokus s bratry a sestrami až do 5. generace, ale to je již hranice, zde již dochází k úmrtnosti. Celkově se dá říci, že chov pokrevního příbuzenství je zajímavý jen tehdy, když se jedná o velmi dobré základní holuby. Z páření bratr x sestra vzniká zajímavý podíl dobrých holubů. Holubi, kteří pocházejí ze vzorce bratr x sestra jsou také dobrými chovnými holuby, a to hlavně tehdy, když jsou spářeni s partnerem, který pochází z jiné linie bratr x sestra. Křížení bratr x sestra ve 3.a 4. generaci je velmi zajímavý pokus. V současné době je již mnoho holubníků, kde se tímto systémem postupuje a je vychováváno mnoho dobrých holubů. ************************ ******************************************** Dne oslavil své životní jubileum 80 let pan Václav Moník dlouholetý chovatel poštovních holubů a stále aktivní člen Místního spolku v Jičíně. Vše nejlepší, hlavně hodně zdraví, pohody, osobních i chovatelských úspěchů mu přejí chovatelé a kamarádi z MS Jičín. ******************************************** ************************ Nezanedbávejte péči o holuby Mike Lambert Už od pradávna chovatelé hledají něco, co pomůže jejich holubům vyhrávat. Kniha o tom by určitě byla velmi humorná a určitě by se stala bestselerem. Když jsem byl malý kluk, zkoušeli jsme doplňky ke krmivu nahradit rezavými hřebíky ve vodě, popelem z tabáku v krmení a pytlíkem s 5ti kg pravého holubího krmení, které muselo nahradit normální stravu a bylo navlas stejné, jako krmení pro slepice. A měli jsme dobré výsledky! Dnes člověk stojí před obchodem, kde mají několik druhů krmných směsí pro holuby a regály plné drahých doplňků stravy, které jsou krásně zabaleny a samolibě se samy vychvalují. Z časopisů o holubech a z internetu člověk často získá dojem, jako by vyhrávání cen záviselo jenom právě na těchto doplňcích stravy. Doby obyčejného krmení a vody jsou už dávno pryč. Důležité doplňky ke krmivu, které v chovu poštovních holubů nutně potřebujeme, jsou minerály, grity, česnekové oleje a kvasnice. Bezpochyby lze do vody přidávat také jablečný ocet a výtažek ze zeleniny. Ale pokud člověk nedokáže pomocí těchto prostředků udržet svoje holuby zdravé, tak má špatné holuby. Když se dny prodlužují a slunce více hřeje, musejí přijatelní holubi s těmito jednoduchými prostředky ukazovat rostoucí formu: lesklejší a hustější peří, bělejší ozobí a delší trénink ve větší výšce. To je základ. Pokud chovatel na tento základ nedosáhne, má méně dobrých holubů nebo on sám dělá chyby. Ale ne- nechte se znechutit. I já jsem nechal přezimovat holuby, z nichž mnozí teď ukazují, že nepatří na závodní holubník. Ty vyřadím už během sezóny. Aby chovatel získával výsledky a zejména přední výsledky, musí tomuto základu ještě něco přidat, a to závodní formu. Tu lze trochu zvýšit přídavky krmení pro podporu výkonnosti, ale i to je vždy sporné. Během své dlouhé chovatelské kariéry jsem si v době, kdy jsem měl úspěchy, někdy myslel, že nějaký určitý produkt byl tím nej-nej, ale příští rok už to vůbec nebyla pravda. Nebo například co u mne prospívalo, to nepůsobilo u přátel nebo naopak. Zkoušení a testování nějakého výrobku patří ke kouzlu naší záliby, ale jedna věc je a zůstává nejdůležitější - dobří holubi. Doplňky ke krmivu jsme nahradili rezavými hřebíky ve vodě. /14

15 5/květen 2018 Syn lovce ptáků Raymond Cobut František Soukup Když Pierre Bachelet psal svoji báječnou hymnu o černém světě uhelných dolů (Les corons), zapomněl na holubníky v uhelných osadách. Všeobecně bylo známé, že horníci, trávící většinu svého času pod zemí, potřebují ke svému pobytu tam nahoře i nějakou zálibu, kterou by mohli provozovat venku, na vzduchu, na sluníčku. Potřebovali zkrátka světlo, život a pohledy vzhůru do oblak. A to chov poštovních holubů naprosto splňoval. Vedle těchto uhelných osad měl své holubníky i Raymond Cobut (*2. listopadu 1923). Když mu po 25ti letech práce pod zemí začaly zdravotní potíže a báňský lékař mu po vyšetření našel v plících uhelný prach, zahodil krumpáč, ukončil fárání do dolů a vše hornické vyměnil za profesionální činnost u holubů. A udělal dobře. Psal se rok 1966 a byl to začátek jeho velké kariéry. Během ní se dostal mezi takové velikány, jakými byli pánové Duray, Bricoux atd. Jméno Cobut bylo nyní uvedeno na každém seznamu, znamenajícím světovou proslulost. Šestkrát reprezentoval svoji vlast na olympiádách poštovních holubů, kde jeho holubi soutěžili v různých sportovních kategoriích. Jeho holubi získali 16 mezinárodních a domácích prvenství, z toho 3 x v Barceloně. Mezi nespočetnými cenami, které zdobí jeho byt, zaujímá hlavní místo pohár věnovaný Belgickým svazem za vítězství na dlouhých tratích. Vedle toho zde najdeme i vyznamenání, které dostal v Barceloně a v Bruggi O rozhovory s Raymondem Cobutem byl zájem. za to, že po sobě následujících třech letech jeho nejhorší umístění nebylo pod 20. místo. Za nejlepší úspěchy může poděkovat svým holubicím, z nichž ta nejlepší 78/ x úspěšně absolvovala km Letu Zdar OKÉNKO DO HISTRORIE dlouhou trať v Barceloně. Raymond se svoji manželkou Germane mají dva syny a vnučky. Děti jsou vždy připraveny mi pomoci, pokud je o to požádám, ale /15

16 Letu Zdar 5/květen 2018 OKÉNKO DO HISTRORIE není mezi nimi ani jeden, který by měl dobré oči pro holuby. Všechno musím udělat já, já jsem na holubníku kapitánem. Takto představoval Raymond svoji osobu a holubářskou činnost. Nutno dodat, že svoje holuby opatruje s vteřinovou přesností a ani tak mu nezůstává pro jednotlivé holuby dostatek času. Neexistuje, aby ho někdo při práci na holubníku vyrušoval. Zkrátka, jak je na holubníku, na nic jiného nemá čas. Raymond Cobut přišel na svět se vztahem k holubům. Proč právě k holubům, to nikdo neví. Možná vše vychází z jeho kladného přístupu k přírodě. Jako malého chlapce ho zajímalo vše, co žilo a blízkost přírody mu nebyla cizí. Často chodil s otcem do lesa na lov nebo rybařit. Pokud by ho chtěl někdo odradit od rybaření nebo lovu, musel by ho přivázat ke stromu. Znal každý druh ptáka v okolí a už jako malý kluk se naučil zpívání ptáků napodobovat. Určitě zde platí, že mezi lidmi, kteří mají rádi přírodu, se najde mnoho chovatelů poštovních holubů. Rodina Raymondův zájem o holuby podporovala a dokonce i sousedi se přičinili, aby jeho zájem zvýšili. Krátce po válce totiž byli poštovní holubi téměř v každé chalupě. Raymond u sousedů na holoubky trpělivě čekal a posléze se tento vztah k holubům stal tak pevným, že začal budovat svůj vlastní holubník. První holuby dostal od strýce své budoucí manželky a dále svůj chov rozšiřoval. Už s těmito prvními holoubky dosahoval pěkných úspěchů. Jedna jeho holubice získala v roce umístění a stala se Raymond mezi svými chovnými holuby. tak 1. Esem v oblastním sdružení. Úspěchy přicházejí, když člověk svoji práci umí a dělá ji dobře. Jsou chovatelé, kteří sice mají holuby rádi, vynaloží na ně hodně peněz, ale přes to všechno úspěch nedosahují. Chybí jim totiž cit, odhad a pochopení myšlenek holuba. Jednou mne jeden francouzský chovatel požádal, abych mu zajistil dobré holuby, neboť s těmi svými nebyl schopen dosáhnout žádných úspěchů. V dopise mě snažně prosil o pomoc. Odepsal jsem mu, že musí nejprve dosáhnou úspěchy s holuby svými a poté si pořizovat holuby cizí. Chce to jen trpělivost, píli a hlavně pravidelnost. Podobný dopis jsem dostal i od jednoho argentinského přítele a dal mu podobnou radu. Byl zklamaný, když jsem ho v dopise nabádal k trpělivosti, bez které chov poštovních holubů vybudovat nelze. On mě poslechl a povedlo se. Na památku a jako poděkování mi poslat dvě zlaté medaile, na kterých byla napsána věta: Milému příteli Raymondu Cobutovi. Raymond Cobut má s poštovními holuby takovou trpělivost, jakou měl jeho otec, když chytal ty nejopatrnější ptáky a byl schopen si je i ochočit. Možná toto je i jedno z tajemství úspěchu. Dalším tajemství je rozhodnutí o založení vlastního chovu. Když se Raymond rozhodl, že si založí svůj vlastní chov, sehnal si holuby z takových zdrojů, které potvrzovali svoje schopnosti. Jako první přišel na řadu Ernest Duray. Mistr Duray ale věděl, co se stane s jeho holuby, pokud němečtí okupanti přijdou do jeho vlasti. Byl chytrý a svoje nejcennější kousky umístil u řezníka Henryho Tillmana, který dal holuby do jednoho svého tajného holubníku. Zde mohli holubi v klidu sedět na vejcích a tak Tillman vychoval i několik potomků. Po okupaci si Duray přivezl své holu- /16

17 5/květen 2018 Letu Zdar OKÉNKO DO HISTRORIE by zpět, potomky však nechal u Tillmana. Pro oba to bylo dobré řešení. Tillman se pak díky odchovům stal v letech 1946 a 1947 mistrem Belgie na dlouhých tratích. Raymond Cobut si od něho dovezl vajíčka, ze kterých vzešla holoubátka, na kterých později založil chov. Pravda, že mu to nestačilo a další plány měl v hlavě. V roce 1951 uspořádal Duray v Brusselu velkou aukci, kde si Raymond Cobut zakoupill několik dobrých holubů. Durayovi holubi patřili v té době mezi nejlepší v Belgii. Dále si Cobut opatřil několik holubů od chovatele L. Condoua, jehož holubi pocházejí ze slavných a úspěšných chovů. Z veřejné aukce si koupil také holuby Catrysse a později na svém holubníku představil holuby od Jacobse Cartiera, jehož holubi jsou v Belgii známí jako velmi dobří bojovníci na dlouhé vzdálenosti. Na základě všech těchto holubů vytvořil Raymond svůj chov. Všechny jeho holubi jsou stejného typu, ani příliš velcí, ani příliš malí, s velmi dobrými vlastnostmi křídel. Ale když si je vezmete do ruky, jsou pevní a oči mají s jasně červenou barvou. Raymond říká, že aby někdo v holubářství získal jméno, je potřeba, aby zazářil v mistrovstvích a na dlouhých tratích. Chovatel se musí rozhodnout mezi střední a dlouhou tratí, protože věnovat se oběma nejde dohromady. Z praxe je známo, že holub na dlouhé tratě pomaleji dozrává. Raymond si pro svoji holubářskou cestu vybral Barcelonu a jeho celoroční plánování bylo směrováno tímto směrem. Raymond Cobut patří k chovatelům, kteří se úspěšně specializovali na dlouhé závody. Všichni jeho holubi byli na tyto tratě pečlivě vybíráni a připravováni. Všech 40 holubů v jeho závodním týmu mělo dva nebo více let. Ročáci byli umístěni v jiném holubníku na zahradě a létali přirozenou metodou. Holoubata se účastnila závodů až do vzdálenosti 300 km. Výsledky těchto závodů nebyly důležité. Hlavním důvodem bylo, aby holoubata získala zkušenosti. Dvouletí holubi museli ve dvou letech letět šestkrát ve vdovských závodech do 500 km. Závodní výsledky nebyly důležité, ale jejich fyzický stav ano. Když totiž holubi přiletí ze závodu, neměli by vypadat unaveně. Každodenní tréninky kolem holubníku byly jednu hodinu ráno v /17

18 Letu Zdar 5/květen 2018 OKÉNKO DO HISTRORIE 7.00 a další hodinu v hodin. Dle závodního plánu létali holubi Raymonda Cobuta od 170 km do 860 km plus Barcelona 1019 km. V roce 1970 měl Raymond Cobut tým 14ti holubů na dlouhé tratě. Z těchto holubů jich 10 získalo nejvyšší cenu ve čtyřech závodech, takže 10 holubů vyhrálo 40 ocenění ve čtyřech závodech dohromady. Je to maximálně možné a je to opravdu něco mimořádného. S těmito vynikajícími výsledky byl Cobut v roce 1970 v Belgii v závodech číslo jedna. Dalším aspektem metody Raymonda Cobuta bylo to, že jeho holubi si udržovali schopnost orientace a vitality až do velmi pozdního věku. Například v týmu v roce 1970 byli dokonce i sedmiletí holubi, kteří získali čtyři ocenění ve čtyřech závodech. V roce 1971 tito holubi opět vyhráli. Životnost holubů je samozřejmě výsledkem výběru, ale současně i skutečností, že se během prvních dvou let svého života nezúčastnili těžkých závodů. Chovatelé, kteří létají aktivně se svými ročáky a holoubaty delší těžké závody později zjistí, že tito holubi jsou již ve věku tří let vyčerpaní. U holubů Raymonda Cobuta dosahovali holubi maximální výtěžnosti po dosažení tříletého věku. Proto si svůj sportovní život prodlužovali. Vdovská metoda byla na holubníku Raymonda Cobuta velmi jednoduchá. Holubi mohli vidět holubice před jejich nasazením jen krátkou dobu - asi 20 sekund. Tato metoda se vztahovala na všechny holuby, kteří nemají zkušenosti s vdovstvím. Například všichni dvouletí holubi bez zkušeností s vdovstvím viděli své holubice před závodem. Starší holubi obvykle své holubice před košováním neviděli. Je nutné, aby chovatel znal povahu každého holuba a příprava před závodem musí být vytvořena každému holubovi na míru. Pro některé holuby nebo holubice je tento mentální trénink naprosto nezbytný. Se zkušenostmi ze soutěží může každý chovatel zjistit, která z těchto metod je pro každého holuba ta nejlepší. Po závodě zůstávali holubi s holubicemi několik hodin. Často z dlouhých těžkých závodů dorazili holubi pozdě večer, takže směli zůstat se svými holubicemi až do příštího rána. Raymond Cobut se snažil zkrátka zjistit zvláštnosti u každého holuba, aby rozhodl o jeho přípravě, což znamenalo zisk mnoha cen. /18

19 5/květen 2018 Letu Zdar Fenomén moderní doby - stres MVDr. René Bergmann Stres a napětí jsou nedílnou součástí našich životů. Někdo stres pravidelně zažívá v práci, jiný v mezilidských vztazích. Stres se mimo jiné projevuje únavou, bolestí hlavy, nevolností, svalovým napětím, změnou chutí k jídlu (vlčím hladem, nebo naopak nechutenstvím), skřípáním zuby, podrážděností a vztekem. Stres je taková fyziologická reakce, kterou naše tělo reaguje na život ohrožující situace. Dostaneme-li se do takové situace, náš mozek vyšle signál do hypofýzy. Ta dá povel nadledvinkám k uvolnění stresových hormonů do krve. Omezí se činnost v ten okamžik nepotřebných orgánů, jako jsou například žaludek či ledviny, a veškerá energie je přesunuta do svalů jiných, v tu chvíli důležitých orgánů. Tělo se tak připraví na život zachraňující reakci boj nebo útěk.tato stresová problematika může být velmi široká a náročná. Týká se nejen člověka, ale vlastně celého živočišstva. Nás ale zajímají především důsledky v chovu poštovních holubů. V běžné představě považujeme stres za psychickou zátěž nebo rušivý faktor, který znemožňuje nebo ztěžuje dosáhnutí určitého cíle, a to hlavně pokud jde o uspokojení potřeb. Každý živočich má vrozené osobní formy projevu, které jsou dány jeho instinktem. Jde o nervový mechanismus, který reaguje na vnitřní a vnější podněty. Je odstupňovaný podle významu pro život, přesněji pro přežití. Vyúsťuje v souladu (koordinaci) všech smyslů, přesněji pohybového aparátu. Nejvýraznější je to u ptáků. V podsta- Hele, nemluvte na mne, mám depresi.. tě jakýkoliv stres je příčinou změn v životních projevech zvířat, v jejich instinktech, zvycích (vrozených nebo naučených) a způsobech života. Chování zvířat je složité. Má specifické základní formy možností a způsobilostí k určité činnosti. Nejzákladnější činností je pud sebezáchovy, obstarávání potravy a vody. Dále je to zajišťování potřeb energie, následuje sexuální aktivita a látková výměna. Mezi formy chování zvířat, kde je CO NÁS ZAJÍMÁ nutné i energetické zabezpečení, patří rodičovské starosti, agresivita, strach, projevy pohody (koupání, zívání), dále kolektivní sdružování se ve skupinách (stádech) a dorozumívání se. Z hlediska našich zájmů má prvotní význam průběh výcviku a orientační činnost ( v čase i prostoru). Všechny uvedené činnosti může postihnout rušivý faktor, který nazýváme stres, s velmi pestrými důsledky. Člověk, tvor rozumný, není výjimkou. Má však výhodu sebekont- /19

20 Letu Zdar 5/květen 2018 CO NÁS ZAJÍMÁ roly a sebeovládání. I zde rozhoduje inteligence, vzdělání a vůle. Nejdůležitějšími rušivými činiteli v životě zvířat jsou: hlad, žízeň, bolest, strach, nepříznivé klimatické podmínky, geo a technopatogenní zóny a jakékoliv neočekávané změny v prostředí. Vzniká zde porušení funkcí tělesných orgánů, hlavně smyslů, dále úrazy a nemoci. Když je rušivý element častý, zdlouhavý a velmi nepříjemný, vznikají určité formy deprese. U citlivých jedinců jsou velmi výrazné. U holubů jde o běžné tělesné a psychomotorické následky. Projevují se nepokojem, strachem, ztrátou zájmu o životní potřeby, chřadnutím, dostavuje se nechutenství a ospalost. Odolnost holubů je oslabená. Drobné ptactvo při nečekaném útoku dravce z úleku znehybní, stejně jako žába před hadem a není schopná se pohnout. Stejně i silný holub se při útoku i slabšího dravce po ucítění bolesti od drápů přestane bránit, i když je tu možnost, že by se predátorovi mohl ještě z jeho drápů vytrhnout. Ubrání se jen zkušení jedinci. Stresy podle původu a intenzity mají různé následky. Mohou způsobit různé formy a stupně deprese. Z praxe víme, že například kráva už při úrazu slabým elektrickým proudem zalehne. Nikdo a ničím ji nepřinutí, aby se vrátila do normálu a musí jít na porážku. Kůň na místě, kde utrpěl bolestivý úraz, zastaví a jen s velkým úsilím ho donutíme, aby kráčel dále. Osudné místo vždy přeskočí s projevem strachu. Když není mladý poštovní holub před závody cvičený na pobyt v koši, není u něho probuzený pudový smysl pro návrat domů. Zaži- Holub se při útoku dravce po ucítění bolesti od drápů přestane bránit, i když je tu možnost, že by se predátorovi mohl ještě z jeho drápů vytrhnout. Ubrání se jen zkušení jedinci. je první bouřku, sníh, útok dravce, výstřel a je tak vylekaný (stres), že u něho nastane zmatek ve funkcích tělesné činnosti. Zpravidla se domů už nevrátí. Holub získává zkušenosti postupem věku a díky tréninkům se se stresy a depresemi může vypořádat. Holub necvičený a tělesně nepřipravený, pokud nebyl připraven na orientaci hlavně v lesnatých a hornatých krajích, z únavy a strachu se vzdá své snaze vrátit se domů i pár kilometrů od holubníku. A pokud se ocitne v příznivé zóně, kde si najde bezpečí a zdroj obživy, je natrvalo ztracený. Zřídka ho k návratu domů přinutí jiný stres, např. dravec nebo pohlavní pud, pokud byl doma vedený např. vdovskou metodou. Neznalost a nedbalost chovatelů v dodržování uvedených požadavků při výcviku poštovních holubů, způsobuje nevyčíslitelné zbytečné ztráty a škody. A to nejen v peněžence. Stresy a depresemi trpí i řada holubářských nadšenců. Mnozí se tak předčasně vzdávají svého chovu, o kterém ve svých depresích tvrdí, že je beznadějný. Stresy a deprese tu byly a budou. A to jak u lidí, tak i u zvířat. Je jen na nás, jak se budeme chovat nejen k sobě, ale i ke svým svěřencům, holubům i ostatním zvířatům. /20

21 5/květen 2018 Letu Zdar Vzpomínka na Ernesta Duraye Jan Winter Na začátku mého vzpomínání na vynikajícího belgického chovatele si povšimněte jeho závodních výsledků: OKÉNKO DO HISTRORIE Národní závod z Bordeaux 1937: 8,61,74,79,87,110 Národní závod z Ruffec 1939: 1. cena Národní derby dvouletých 1948: 8,14,32,81,115,125 Národní závod z Pau 1950: 10,18,25,48,52,82, Dax 1955: 1,2,3,4,9,12, 14,17. Poslední závod z Dax byl zvláště těžký, dá se říci, že to byla úplná katastrofa. Avšak Ernest Duray dostal do hodin 8 holubů ve špici a teprve 24 hodin po jeho 17. ceně byl závod ukončen. Toto se stalo jen několik málo dnů před úmrtím velkého mistra. Je to bezesporu svědectví velké síly a schopnosti Duray holubů, především těch na dlouhé tratě a za velmi nepříznivých podmínek počasí. Ernest Duray zemřel na vrcholu své největší slávy. Jsme na pochybách, co máme více obdivovat. Jsou to mimořádné úspěchy, kterých pravidelně dosahoval nebo jeho nadání a jeho talent, se kterým udržoval svůj chov na výši? Každopádně zůstane jeho jméno, které bylo po plných padesát let neustále v popředí, trvale zapsáno v historii poštovního holubářství. Původ holubů Duray v plné dnešní podobě vychází z devíti desetin ze známého závodníka Ruffec. Tento holub vyhrál národní závod z Ruffec roku 1938 a dostal proto jméno tohoto závodu. Holub byl modro-kapratý a vylíhl se roku Jeho otcem byl plavák Palé Tacheté, jeden ze synů slavného Caesara ( Rouz Caesar ). Matka byla mod- rá z Bekamú a pocházela z holubníku Dr. Bricouxe, avšak byla prodána bratrům Danhaive z Basecles, kteří ji pak půjčili Ernestu Durayovi. Holub Ruffec byl jedním z nejlepších závodníků, jaké kdy Belgie měla. Jako dvouletý získal v konkurenci 2107 holubů 6. cenu z Angouléme a ještě téhož roku 3. cenu z Ruffecu, národního závodu v konkurenci 1350 holubů. Roku 1938 bezpečně 1. cenu z téhož závodu za účasti 959 holubů. Získal mimo jiné i zlatou plaketu. Tento znamenitý závodník byl až do posledního roku stále plodným a dožil se 18ti let. Postupně vystřídal mnoho dobrých holubic, se kterými dával podivuhodně dobrý odchov. Mnoho potomků tohoto holuba se stalo základem nových holubníků a odchov znovu vysoce uspokojoval. Ernest Duray byl vášnivým chovatelem a zabýval se především příbuzenskou plemenitbou, mnohdy velmi blízkou. Během měsíce ledna, po skončeném pelichání, začal přísně vyřazovat. Nejlepší z nejlepších, kteří se nejvíce přibližovali jeho představám co do typu, vybíral na nové pokusy zakřížení nebo na spojení s holuby téže krve, kteří však žili v cizím, odlišném prostředí. Tímto spojováním upevňoval žádané vlastnosti svých závodníků a co více, neustále přiváděl čerstvou krev do svého chovu. Ve výběru nově získaných holubů byl velmi přísný a chovné Ernest Duray páry spojoval vždy tak, aby měl bezpečnou záruku v převaze krve výchozího holuba Ruffeca. Tímto holubem záměrně udržoval neustále dominantní znaky, tudíž kmenové znaky a vlastnosti Bekemanů, kteří byli současně pilířem holubníku Dr. Bricouxe z Jelimontu. Ernest Duray byl obyčejný, avšak velmi vlídný člověk čistého srdce a skromný ve vyjadřování. Když například hovořil o svém novém objevu holubu, nechválil ho, nýbrž spokojil se s tím, že řekl: Jedná se o zkoušku Mohl s klidem již tehdy říci, že se pokus podařil, neboť o všech nově získaných holubech mohl toho říci tolik, jako kdyby mluvil o svých, jelikož je určitě dobře znal. Nemůžeme si vzpomenout ani na jeden případ, který by se mu nebyl podařil. Sledujeme-li vzestup jeho chovu od samého začátku, nalézáme znovu a znovu holuby, kteří získali alespoň jednu národní cenu a kteří jsou na pokračování základem dalších úspěšných spojení na tomto slavném holubníku. Poslední případ, kdy roku 1955 z /21

22 Letu Zdar 5/květen 2018 OKÉNKO DO HISTRORIE Dax získal Ernest Duray první čtyři ceny, můžeme v těchto vítězných holubech zjistit s velkou bezpečností blízké příbuzné vítězného holuba z roku 1938 slavného závodníka Ruffeca. Dřívějšími oporami kmene byli holubi Le Derby první cena z Angouléme, národní Derby roku Dalším byl Basse první cena z Anggouléme roku 1932, následuje Ecalé de Bass první cena z národního závodu z Dax roku 1933 a neméně slavný Plume Blanche vítěz z Pau roku Chov, stavěný na základě příbuzenské plemenitby, vycházel z největších hodnot krevních linií a sledoval zhuštění nejcennějších vlastností, které se tak neustále upevňovaly. Teprve potom přecházel Ernest Duray ke křížení. V jedné věci byl však nesmlouvavý. Všechny pokusy (rozuměj kříženci), dříve, nežli přišlo zimní vyřazování, musely jako holoubata do koše. Po patřičných cvičných letech následovala zatěžkávací zkouška z Orleansu, což znamenalo vzdálenost, vyžadující dvoudenní transport ke startu. I když roku závodila holoubata z nejzazších vzdáleností, přece to nebylo ještě poslední slovo o bytí či nebytí. Neboť aby holoubě po přepeření dostalo místo na holubníku, muselo již jako holoubě dělat dojem dálkového závodníka robustností, bohatým opeřením, poddajným křídlem a ještě mít něco, co celkově vycítila ruka zkušeného chovatele. Vše toto dohromady dává tušit dobrého závodníka. Bohatá a slavná kariéra Ernesta Duraye je pro chovatele, kteří touží po velkých úspěších, cenným poučením. Je třeba věřit spolu s Ernestem Durayem, co nazývá rasou. Pojem tohoto slova je na místě pouze tam, kde stálost nejlepších dědičných hodnot je trvalým znakem všech vychovaných jedinců, jejichž výsled- ky zůstávají trvalými. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, chov, který skvěle obstál po dobu 40 až 50 let, jehož jméno je spjato s největšími úspěchy, nelze si představit bez nápadné jednotnosti podstatných fyzických znaků a jako stálou veličinu, nemluvě vůbec o vlastnostech povahových. Z tohoto všeho vysvítá stabilita chovu, která je v naší běžné mluvě označována jako rasa. Takto prováděný chovný postup spočíval, jak jsme již jednou řekli, na křížení a na příbuzenské plemenitbě. Při nesčetných návštěvách na holubnících Ernesta Duraye byli vždy všichni návštěvníci nadšeni jednotností typu jeho holubů. Aby si tento typ udržel, vyhledával na zakřížení takového holuba nebo holubici, kteří se nejvíce podobali jeho holubům. Avšak vždy čerpal jen z těch holubníků, které měly nepřetržitě po několik let mimořádné výsledky. Ernest Duray je vzácnou postavou v historii poštovního holubářství. Jeho život je příkladem pevné vůle, neboť nikdo nemůže v našem sportu dosáhnout trvalých výsledků bez houževnaté práce. /22

23 5/květen 2018 Letu Zdar Holubi a jejich létání Vet. Gert Rank Pro chovatele není snad nic krásnějšího, než-li sledovat své chráněnce, jak se vznášejí ve velikých výškách nejen nad holubníkem, ale vlastně i nad celou vesnicí či městečkem. Zvlášť zajímavý je pohled při jasné obloze bez mráčků, kdy se holubí křídla lesknou v odraze slunečních paprsků. Už jste někdy sledovali dvě hejna, která mají snahu spojit se? Nadlétávají se, podlétávají se, už už se hejna spojí, ale zase jim to nevyjde, je to prostě zajímavá podívaná. My ze země jim vždy fandíme a držíme palce se slovy: Už se to povede, teď to bude, atd. Jako na fotbale. Sledovat naše hejno holubů na obloze ale není jen zábava. Způsob, jakým holubi létají, je totiž užitečným a spolehlivým bodem pro posouzení závodního týmu. Forma holubů, to je nadšení! Na jedné straně tím myslím fyzické nadšení holubů, které jim dává schopnost dosáhnout i v uzavřené formaci vysokou rychlost. Na druhé straně ale existuje i morální nadšení,, na jehož základě holubi předvádí ve vzduchu nejrůznější kousky. Nejčastěji vylétnou s pleskajícími se křídly a radostně se vznášejí ve vzduchu. Holubi vzlétají proto, že chtějí, aby se za chvíli zase vrátili zpět ze všech možných směrů. Je jasně viditelné, že mají radost z letu, protože fyzické nadšení jde ruku v ruce s morálním. Jsou tu ale holubi, kteří, i když jsou ve výborné formě, nelétají. Ale i zde výjimky potvrzují pravidlo a co platí pro jednoho holuba, nemusí se týkat celého týmu. Nejlepší holub, kterého jsem kdy měl, si vždy sedl na štít domu a začal tam lákat i svoji holubici. Když toto dělal, ze závodu se vždy umístil v první desítce. V mnoha případech jsou holubi na začátku sezóny plni ohně, ale po několika týdnech forma rychle odchází. Proč tomu tak je, může mít hned dvě příčiny. Krmení nebo zdraví. Jak každý chovatel ví, je krmení vdovců dosti ožehavou záležitostí. Mluví se zde již o umění krmit, ale dle mého názoru bychom mohli mluvit spíše o logice krmení. Vedle tělesné práce, kterou musí holubi odvést, má významný vliv na žravost holubů i jejich morální nastavení. Podle mého názoru nesmí být atlet v žádném případě tlustý nebo příliš vyhublý, a je jedno, zda se zde jedná o člověka, koně nebo holuba. Je nutné holuba nakošovat v tom nejlepším stavu. Říká se, že holub, který je ve formě, musí vypadat jako nafouknutý, ale je mnoho chovatelů, kteří přiváží ke košování holuby příliš těžké. Cílem dobře promyšleného krmení dospělého holuba je, aby se holub co nejrychleji regeneroval pro nejbližší závod a aby pro něj měl co nevíce rezerv. Při krmení holubů se tedy musí na jedné straně vzít v úvahu, jaké výkony již holub odvedl (vzdálenost a obtížnost CO NÁS ZAJÍMÁ předcházejícího závodu, stupeň únavy holuba při návratu) a na druhé straně předvídat, co lze očekávat příští víkend. S ohledem na všechny tyto okolnosti musí být v příštím týdnu podáváno krmení jak v množství, tak i v kvalitě. Kvalitou krmení myslím složení krmiva (různé druhy obilí a zrnin). Jiné složení je na přípravu závodu na krátkou trať, jiné složení je na trať dlouhou. Během letu spaluje holub část energie, kterou získal z krmiva. Jestliže se však stane, že holubi dostávají krmiva více, než je potřeba, postupně ztloustnou, zleniví a trénují tím pádem méně. Na druhé straně se ale může také stát, že holubi dostávají stále stejné množství potravy, ale ztloustnou, protože málo trénují a mají např. problémy s trichomonádami. Ještě horší je, když se vyskytne trichomonáda společně s rýmou ( otevřený zobák po krátkém tréninku, vlhké oči, řídký trus ). Zcela logicky jsou holubi, kteří trpí rýmou, často tlustí. Rýma se projeví negativně na sportovních výkonech, ale když jsou ještě holubi navíc moc těžcí, pak už výsledky v závodech nestojí za nic. První věc, kterou tedy musíme udělat, když holubi nechtějí létat, je méně krmit. V praxi to však chovatelé dělají přesně naopak. Po- /23