Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku. - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití

Transkript

1 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech

2

3 Obsah Zdìné lidové stavby v okrese Ústí nad Orlicí Radim Urbánek, OkÚ Ústí n.o., referát kultury, mlád. a tìl... 5 Zvláštnosti zdìného domu z konce 19. století v Širokém Dole na Polièsku Ludìk Štìpán, Soubor lidových staveb Vysoèina... 7 Vyøezávané klasicistní dveøe na Polièsku David Junek, Mìstské muzeum Polièska...10 Výzkum lidové architektury v jihozápadních Èechách - okres Klatovy Luboš Smolík, Muzeum v Klatovech Zdìná lidová architektura na území severovýchodního Klatovska. Roman Tykal, MìÚ Mìèín Dokumentace zdìné lidové architektury ve sbírkách muzeí na okrese Pøíbram Lubomír Procházka, Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy...19 Podíl zdìných staveb na venkovské zástavbì v Èeských zemích v letech Josef Vaøeka - Ústav pro etnografii a fokloristiku AV ÈR Praha Nejstarší zdìné sýpky na Plzeòsku - souèasný stav poznání Tomáš Karel, PÚ v Plzni Nihošovice - soustava goticko renesanèního a baroknì klasicistního šlechtického sídla se dvory Ing. Stanislav Dvoøák, PÚ v Èeských Budìjovicích...30 Hlinìný dùm, problematika jeho památkové obnovy a využití PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì Malá Morávka L.Dìdková, PÚ v Ostravì Kapacitní studie využití hanáckého statku pro potøeby Památkového ústavu v Olomouci - studentská práce Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. - VUT - FA Brno Struèná informace o lokalitách navštívených pøi exkurzi po Sedlèansku a Pøíbramsku:... 39

4

5 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Zdìné lidové stavby v okrese Ústí nad Orlicí Radim Urbánek, OkÚ Ústí n.o., referát kultury, mlád. a tìl. Vzhledem k tomu, že v Podorlicku a Orlických horách byl v minulosti dostatek jehliènatých lesù, jsou roubené stavby ještì z období kolem poloviny 19. století velmi poèetné. I proto nejstarší pùvodní nám známé vesnické zdìné lidové stavby jsou až z 18. století, což pøi srovnání se stavbami z progresívnìjších oblastí z èeského území není nikterak znaèné stáøí. U zdìných domù se jako stavební materiál používala lomová opuka, pískovec, nepálené a pálené cihly. K nejstarším zdìným vesnickým domùm se øadí èp.10 z Hrušové jehož stavbu lze pøedpokládat v 18. století. Mj. i proto, že jeho prostorová skladba je odpovídající archaickým objektùm - široká pøízemní síò, patrová síò a také široká, úroveò stropu svìtnice je vyšší než stropu sínì, nad pøízemními ještì patrové komory, druhý trakt s pùdorysnì stejnì umístìnou èernou kuchyní s komorou jako u objektù (roubených!) znaèného stáøí, kupø. Èistá u Litomyšle èp.171 (okr.svitavy), Cerekvice n.l. èp.11 (okr.svitavy), Vraclav èp.49 (okr.ústí n.o.), nebo Vraèovice èp.2 (okr.ústí n.o.). Pøi zmínce o tìchto domech je nutné dodat, že právì uvedený druhý trakt je vždy zdìný a zcela støízlivì je možné øadit tyto èásti nejstarších vesnických domù Vysoèiny, snad i s jejich síní a tøetím dílem, do 18. století. (Za konzultaci k tìmto stavbám dìkuji manž. Syrovým.) Daleko výraznìji se ve zdejším prostøedí zapsalo klasicistní období. Vhodnìjší než jednotlivé objekty je jmenovat obce, v nichž jsou klasicistní stavby více zastoupeny: Horní Tøešòovec, Horní a Dolní Heømanice, Lukavice, Dlouhá Tøebová, Kunvald, Sopotnice, Damníkov, Dolní Dobrouè. A zvláštní pozornost si pak zaslouží vsi s patrovou zdìnou klasicistní zástavbou: Zálší, Vraclav, Zámrsk, Vraèovice, Tisová, Hrušová a jistì nejvýraznìjší Sedlec. Do podorlických vesnic pronikly i stavby a úpravy pseudoslohové. Výraznì se projevily pøedevším na vzhledu bohatších vsí (Vraclav, Jehnìdí, Øetová, Horní a Dolní Sloupnice, Nìmèice, Tøebovice, Žichlínek a další). Pozoruhodné jsou i drobné úpravy - kupø. pøestavba komory roubeného domu èp.125? v Mladkovì na krám, s osazením bohatì vyøezávaného pseudobarokního výkladce. Celou øadu staveb, tvoøících i souvislejší celky, zanechalo období historizujících slohù na architektonické podobì obcí Èervená Voda, Bílá Voda, Mlýnický Dvùr, Mlýnice, Horní Orlice a Šanov. Zdejší domy jsou pøízemní i patrové, s bohatì zdobenými kamennými portály a kamenným ostìním oken èi s profilovanými šambránami. Na rozdíl od objektù z mladších období, pro které je na vesnici typická již jen fasáda nebo úprava truhláøských a viditelných èástí tesaøských prvkù, mùžeme v interieru pseudoslohových staveb v Èervené Vodì a okolí vidìt litinová zábradlí, kamenné a litinové sloupy a ojedinìle také... K ucelení této struèné charakteristiky podorlických staveb a vesnic je nutné uvést objekty secesní. Vznikaly zde jako pùvodní stavby projevující se tak svojí èlenitou hmotou i tvarem a plošným èlenìním otvorových prvkù (dùm èp.? v Kunvaldu,...), ale jsou též dílem pøestavby, jako dùm èp. 102 v Øetové. Ten byl postaven v první ètvrtinì 19.století jako pøízemní s trojdílnou dispozicí a po nìkolika drobných úpravách v prùbìhu 19.století dostal na zaèátku našeho století souèasnou secesní podobu rozšíøením o další obytné místnosti pøipojené k prvnímu dílu, úpravou støechy doplnìním jedním velkým a dvìma malými vikýøi, osazením úzkých vysokých oken s rozèlenìným vrchním poutcem a pøedevším novou fasádou s figurální a vegetabilní štukovou výzdobou. Pro úplnost pohledu na vesnické zdìné stavby (a nejen na nì) v této èásti Podorlicka z hlediska památkové péèe je tøeba dodat, že jen nìkteré z objektù jsou prohlášeny za kulturní památku. Snahou referátu kultury je urèitou ochranu tìchto staveb zajistit, a to jednak postupným podáváním návrhù na prohlášení za kulturní památku a také využitím dalších možností, které z právních norem týkajících se

6 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití památkové péèe nevyplývají. Tj. prostøednictvím stavebních úøadù, pøípravou podkladù pro ÚPD (mimo soupisy kulturních památek také soupisy památkovì hodnotných objektù, vè. jejich popisù, hodnocení, datování a doporuèených opatøení). A snad je možné optimisticky se dívat na skuteènost, že stále èastìji zástupci obcí a sami obèané upozoròují a snaží se pomoci památkovì hodnotné stavby chránit a zachránit.

7 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Zvláštnosti zdìného domu z konce 19. století v Širokém Dole na Polièsku Ludìk Štìpán, Soubor lidových staveb Vysoèina Vítám snahu poøadatelù tohoto semináøe posunout prostøednictvím našeho rokování poznání vývoje vesnického zdìného domu. Souèasné poznatky se opírají pouze o prùzkum nejvýraznìjších oblastí nebo o prùzkum, jednotlivých lokalit, které mìly to štìstí, že se jejich prostì nìkdo ujal. I když náš semináø ještì nemùže zaplnit všechna chybìjící místa, pøinese podle vytèeného programu další kamínky chybìjící k doplnìní obrazu pøepestré mozaiky a umožní zpracování syntézy tohoto jevu. Zvláštností této tématiky oproti starším formám lidového stavitelství je to, že zde nemùžeme navázat na práci prvních badatelù aktivizovaných obrozeneckým obdobím a celonárodními výstavami na konci 19.století. Napøíklad K.V. Adámek ve své rozsáhlé práci z roku 1900 Lid na Hlinecku se vùbec o zdìném domì v rámci lidového stavitelství nezmiòuje, naopak na jiném místì øíká, že...k vymizení našich svérázných budov lidových zajisté také stavební øády pøispívají a kasárnové uniformování našich obcí urychlují.... Pøi hodnocení zdìných lidových staveb musíme tedy brát v úvahu vliv oficiální architektury, stavebních øádù nutnost pøedkládat stavebná plány a tudíž míru pouèení jejich autorù, kterými byli zedniètí a tesaøští mistøi nebo stavitelé s vyšším vzdìláním. Dále to byl vliv stavebníka na pùdorysné a prostorové uspoøádání, èasto požadujícího tradièní èlenìní a v neposlední øadì zedník provádìjící vnìjší omítky. Zkoumání tìchto vlivù nám v mnoha pøípadech umožní archivní stavební plány, a to zejména tam, kde je mùžeme porovnat s výsledkem stavebního díla. Metodika stavebních plánù byla v posledních letech vícekrát publikována. 1 S hodnocením zdìného lidového domu souvisí nutnost zkoumat do kdy mùžeme hovoøit ještì o lidovém stavitelství nebo alespoò o lidové tvorbì. Tak se èasovì dostáváme až do druhé poloviny 20. století, pro jejíž hodnocení nám chybí èasový odstup, jaký chybìl Adámkovi, Prouskovi, Chotkovi a dalším pro hodnocení lidových staveb po vìtšinu období 19. století. Tìmito otázkami se zabývaly jednotlivé pøíspìvky v tématicky volném vydání Zpráv památkové péèe 3/1995 autorù Pavla Bureše, Josefa Vaøeky, Martina Ebela s Jiøím Škabradou, Karla a Vìry Kuèových, Vìry Kováøù a pøíspìvek mùj. Kamínkem, který bych rád do zmínìné tvoøené mozaiky poznání lidového zdìného domu vložil, je struèná zpráva o tìchto stavbách, které se vyvíjely v poslední tøetinì 19.století západnì od Polièky ve vsi Široký Dùl. Jedná se o selské pøízemní i patrové domy, postavené v rámci ètyøbokého dvora v letech 1868 až 1895, jejichž štíty a prùèelí vynikající zlidovìlou klasicistní výzdobou. Výjimeèností je nejen jedno z nejpozdnìjších použití tohoto slohového výrazu, ale i poèet sedmi domù dosud zachovalých v rámci malé vesnice, kde byly prakticky prvními zdìnými stavbami. První, kdo na klasicistní štíty v Širokém Dole upozornil, byl architekt Ladislav Štìpánek. 2 Jeho zjištìní pøevzal Václav Mencl do knihy Lidová architektura v Èeskoslovensku a uvedl jej do kontextu takto zdobeného zdìného domu ve východních Èechách, což pøinejmenším dobovì nebylo pøesné. 3 Autorem zamìøení nìkterých zdìných domù byl v 60. letech 20. století architekt Jaroslav Vajdiš. Vùbec první prùzkum lidové architektury provedl v Širokém Dole Karel Chotek a publikoval jej v roce V tehdejší dobì byl samozøejmì pøedmìtem zájmu pouze roubený dùm. Na jedineènou Chotkovu práci má navázat program Mìstského muzea a galerie v Polièce, zastoupené zde pøítomným øeditelem Mgr. Davidem Junkem, a vyhlášený v lednu letošního roku pod názvem Výzkum specifik lidové architektury V Širokém Dole (okr. Svitavy) a význam zednické rodiny Lorencùv 19. století. Tomuto úkolu muzea pøedcházel prùzkum a podrobné zhodnocení vyøezávaných dveøí z Polièska, pøevážnì klasicistních, což úzce souvisí se zmínìnými domy v Širokém Dole, jak uslyšíme z referátu pana øeditele.

8 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Široký Dùl leží necelých 6 km západnì od Polièky v nadmoøské výšce kolem 550 m.n.m. V poslední tøetinì 19. století, kdy byly postaveny zkoumané stavby mìla ves 104 až 105 domù s 596 až 654 obyvateli. Vývoj sídla, pøipomínaného od 12. století, podrobnì popisuje Karel Chotek ve zmínìné národopisné monografii ŠirokéhoDolu. Pøestavby selských domù na zdìné v období poslední tøetiny 19. století v Širokém Dole lze struènì charakterizovat takto: Èíslo popisné 3 bylo pøestavìno v roce 1868, 33 v roce 1873 (?), 8 v roce 1876, 4 v roce 1881, 5 v roce 1886, 25 v roce 1894 a èp.3 v sousední Støíteži v roce Tyto domy mají dodnes zlidovìlé klasicistní štíty, pøípadnì i prùèelí, a pøedstavují v prùmìru nejmladší skupinu domù s klasicistními štíty u nás. Výzdoba štítu pilastry byla zámìrem autora stavby od samého zaèátku. Rozvržení pilastrù, jejich døíkù a hlav je tvoøeno již v hrubém zdivu vysazením cihel pøed plochu štítu. Detailní výzdoba pilastrù v Širokém Dole je vedle jihoèeských štítù jediná u nás, kde jsou uplatnìny lidové ornamentální prvky v takové míøe pøímo na hlavní ploše pilastru. Jihoèeští Šochové, Patáci, Bursa a další zdobili hlavní plochu pilastru v návaznosti na hlavici, ze které spouštìli èabraky, stužky s jetýlkem nebo hvìzdièkou. V Širokém Dole je ornament na ploše pilastru bez návaznosti na výzdobu hlavice. Nepodstatnìjší rozdíl obou oblastí je v koneèném slohovém pojetí a také v tom, že štít v Širokém Dole nikde nepøesahuje obvod støechy. Ze srovnání s klasicistními štíty na Broumovsku a Náchodsku, kde nejstarší štíty jsou datovány 1815, je zøejmé, že i když tamní štít také vychází z øímsy nad prùèelím a je také sevøen obvodem sedlové støechy, má blíže k oficiální architektuøe vynecháním ornamentu, náznakem antických hlavic, kládí a kanelování. Nejvìtší rozdíl však pøedstavuje výraznìjší sklon støechy, umožòující na Broumovsku do štítu umístit okna ve tøech vrstvách. Také ve srovnání s klasicistními štíty na lidovém domì sousedního Chrudimska, datovanými pøevážnì do první poloviny 19. století, jsou štíty v Širokém Dole výraznì mladší. Na Chrudimsku èasto obrys štítu pøesahuje obvod støechy, pilastry jsou hladké, nanejvýš zdobené slohovými prvky jako kanelováním nebo rustikou. Pokud se zde na klasicistním štítì vyskytl lidový ornament, pak na ploše mimo pilastr. Mezi Širokým Dolem a Sousedním Chrudimskem není v tomto smìru žádná souvislost. Navíc zásluhou architekta Františka Schmoranze a jeho následovníkù bylo Chrudimsko již od roku 1852 zaplaveno novogotikou i na štítech a prùèelích selských domù, èímž i v tomto prostøedí tvorba klasicistních øešení rychle ustoupila. 5 Mezi další zvláštnosti hodnocených staveb si pøipomeòme vìtrání prostoru podlahou svislým kanálkem ve zdi, vyvedeným ven pod štítem, kamenné okenní parapety ve svìtnicích s odvodòovacími drážkami a otvorem do nádobky pod parapetem nebo dosud ve dvou pøípadech zachované stejnì øešené zavìšené kurníky v prùjezdu do uzavøeného dvora. Svým rozsahem jsou výjimeèné peèlivì øazené texty tesaøem do vazby domù èp.4 a 8, podobnì jako otvory pro zasouvání závor nejen u dveøí, ale i u oken v pøízemí a v patøe, což mùžeme sledovat na èp.4. Kamna na døevìném roštu se soustøednýma nohama, v 19.století na Polièsku znaènì rozšíøená, mùžeme vidìt dosud v èp.25 a 8. Nepøíznivou okolností pro prùzkum je úplná absence stavební plánové dokumentace, která se pro toto období z fondu Okresního úøadu vytratila a nenašla se ani ve zlomcích ve fondu Berní správy, obce, ani mezi rodinnými dokumenty. Nevyjasnìná je dosud úloha zedníka Jana Lorence, pøípadnì jeho synù Josefa, Františka a Jana. Ladislav Štìpánek toto pøíjmení zachytil pøi prùzkumu pøed rokem Miroslav Janotka, provádìjící v Širokém Dole sociologický prùzkum v letech 1973 až 1976 popisuje Josefa Lorence, narozeného roku 1855, jen jako zednického dìlníka a jeho otce, narozeného roku 1832 dokonce jako chalupníka - tkalce a pomocníka (snad zednického?). 6 Také usilovné archivní bádání nepøineslo dosud upøesnìní

9 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech úlohy zedníkù Lorencù, a tak vedle zmínky architekta Štìpánka nám prozatím Lorence jako tvùrce zdejších klasicistních štítù pøipomínají pouze iniciály J L na domì èp.4 z roku Prùzkum zdìného domu v Širokém Dole, zabezpeèovaný Mìstským muzeem a galerií v Polièce ve spolupráci se Souborem lidových staveb Vysoèina, by mìl po svém dokonèení a zpracování pøispìt k celkovému hodnocení tohoto jevu u nás a zároveò obohatit poznání domu se ètyøbokým dvorem v jeho vrcholném vývoji. 1 Ebel, M - Škabrada, J.: Pùvodní plánová dokumentace lidové architektury. Zprávy památkové péèe 15, 3/1995, s Štìpán, L.: Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východoèeských archivù II. Technické a spoleèenské stavby. Pardubice 1990 Štìpán, L.: Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východoèeských archivù I. Sídla, domy a zemìdìlské stavby. Zámrsk Štìpánek, L: Klasicistní štíty v lidové architektuøe ve východních Èechách. Èeský lid 45, 4/1958, s. 151, Mencl, V: Lidová architektura v Èeskoslovensku. Praha 1980, s Chotek, K: Široký Dùl - národopisná monografie èeské vesnice. Národopisný sborník Èeskoslovanský, X, Praha Štìpán, L - Vaøeka, J.: Klíè od domova. Hradec Králové 1991, s Ústav etnografie a folkloristiky v Praze. Pozùstalost Miroslava Janotky, sign. III i 1, inv.è. 1494, 1512 Široký Dùl èp.33 (okr. Sy) Zdìná èást usedlosti je z 80. let 19. století Zamìøil Ing. Petr Šatáø v r.1997 Široký Dùl èp.4 (okr. Sy) Pøestavbausedlosti z roku 1881 Zamìøil Ing. Petr Šatáø v r.1997

10 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Vyøezávané klasicistní dveøe na Polièsku David Junek, Mìstské muzeum Polièska Mìstské muzeum v Polièce se již dlouhodobì vìnuje prùzkumu a dokumentaci domovních vrat a dveøí na Polièsku. Uspoøádalo také øadu výstav a v r vydalo publikaci Klasicistní domovní vrata v Polièce. V souèasné dobì pøipravuje vydání publikace vìnované vyøezávaným dveøím venkovských objektù na Polièsku. Polièka náležela v 18. století mezi støednì velká, ale mimoøádnì zámožná královská mìsta, což se odrazilo v øadì významných staveb a umìleckých poèinù. Do r byla Polièka centrem vlastního panství a od r byla sídle okresního úøadu. V roce 1845 postihnul mìsto zhoubný požár, po kterém následovala rozsáhlá klasicistní pøestavba. V následujícím období došlo k výmìnì øady domovních dveøí a vrat. Pøestože i nadále trvala obliba vrat s lícem vyskládaným z prken kladených v rùzných smìrech, novì se prosazují vrata vyøezávaná. Na vzniku souboru více jak 80 vyøezávaných vrat a dveøí se podílelo snad všech 12 místních truhláøských mistrù, kteøí mìli rozmanitý rukopis i kompozièní schemata, ale spoleèná jim byla velká míra rustikalizace. Dr. Dobroslav Líbal uvádí, že se v Èechách nenajde druhý tak pozoruhodný soubor vrat a dveøí, který nepochybnì patøí k nejvzácnìjším pøíkladùm èeské umìlecké truhláøské práce v slohovém období klasicismu. K pozoruhodným rysùm polièského souboru patøí i to, že nároènì zdobená vyøezávaná vrata se objevují nejen na bohatých právováreèných domech v centru mìsta, ale i na pøízemních domcích malorolníkù a øemeslníkù v okružní ulici a na pøedmìstích. Nìkteré pøedmìstské domy mají dokonce honosnìjší vrata než domy na hlavním námìstí. Za snad nejkrásnìjší mùžeme považovat dvoukøídlé dveøe nìkdejší hospody èp.20 Horní pøedmìstí (po r.1845). Vyslovenì lidová øezba dvojice lvù mùže vycházet z dobové lidové plastiky, ale v øezbáøské výzdobì polièských vrat je zcela ojedinìlým figurálním prvkem. Mìstská produkce pøímo ovlivnila i nìkolik pøedmìstských statkù. Èp.99 a 101 Dolní pøedmìstí mají jednokøídlové dveøe, èímž se øadí k tradiènímu venkovskému prostøedí, zatímco dále uvedené statky mají dveøe dvoukøídlé odpovídající mìstské produkci. Ètyøkøídlý statek èp.135 Horní pøedmìstí pochází patrnì z 60.let minulého století a mìl dvoukøídlé dveøe se sluneèními motivy, které nepochybnì vznikly v nìkteré polièské truhláøské dílnì. Objekt je v havarijním stavu, proto byly dveøe pøevzaty do muzejních sbírek a restaurovány. Druhý obdobnì starý ètyøkøídlý statek èp.122 Dolní pøedmìstí byl až do nynìjší pøestavby mimoøádnì zajímavým objektem. Výbava zdobnými truhláøskými prvky nemìla v regionu obdoby - dvojice obrácená k pøístupu mìla líc vyskládaný z profilovaných prken sbíhajících se ke svislé a vodorovné ose. Støedový na roh postavený ètverec obsahoval øezbu dvanáctilistového kvìtu v zdobném orámování. Na téže stìnì byly v kamenném portálu osazeny jednokøídlové dveøe s kanelovanými kosoètverci a výrazným pùlsluncem v jehož støedu byl sluneènicový kvìt. Hlavní vstup byl z boku dvoukøídlovými dveømi, kde se pùvodnì opìt vyskytovaly kvìty ve ètvercích postavených na roh. V hlavici klapaèky byl použit motiv dubových listù (viz též nedaleké Telecí). Na nìkolika interiérových dveøích se objevovaly kosoètvereèné motivy. O polièských klasicistních dveøích a vratech máme velice jasnou pøedstavu díky soupisu z r. 1922, fotografické dokumentaci Jana Kopøivy z r a nedávným rozsáhlým prùzkumùm. Zcela odlišná situace je u venkovských objektù, kde prùzkumy probíhají od r a pøišly dlouho po dvanácté hodinì. Novodobé pøekryvy z poèátku století, 30. let, 70. let i souèasnosti nám již znemožnily poznat v úplnosti podobu dveøí a vrat 19. století. Cílené prùzkumy muzea i celoplošný výzkum dveøí ve vesnicích bývalého polièského okresu, provedený Svìtlanou Kleinerovou v r , pøinesly pro 19. století materiál toliko fragmentální. V následujícím výbìru bych pøedstavil pouze nejzajímavìjší exempláøe na Polièsku v 19. století:

11 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech BUKOVINA hájenka typická ukázka panského objektu z 1. pol. 19. století, na kterém byla osazena dvojice vyøezávaných dveøí s typickým klasicistním slunce. Jedná se patrnì o mìstskou produkci. KROUHEV èp. 148 zdìný statek Jana Pospíšila z r má jednokøídlé vyøezávané dveøe. Ve støední výplni je redukovaný motiv rotujícího slunce. NEDVÌZÍ èp.3 zdìnou èást ètyøkøídlého statku nechal vystavìt r Josef Svoboda. Jednokøídlé dveøe jsou dìlené klapaèkou a imitují tak dvoukøídlé. Jedná se o prvek v Nedvìzím mimoøádnì rozšíøený (ostatní dveøe, ale nejsou zdobené, mají jen hladké výplnì). POMEZÍ (LAUBENDORF) èp. 37 ètyøkøídlý zdìný statek ze 3. ètvrtiny 19. století (dataci ztìžuje fakt, že majitel spálil záklopové prkno s datováním - prý 1865). Mimoøádnì kvalitní øezba - horní výplnì se zavíjenými sluneènými paprsky nepochybnì vychází z výzdoby polièských vrat èp.32, rovnìž pro støedovou výplò by bylo možno hledat inspiraèní zdroje v Polièce. Trojlaloènaté kouty výplní se nepochybnì inspirovaly novogotikou (snad dle v té dobì dokonèovaného polièského kostela). Nyní je dále ovìøována pøípadná totožnost autora s limberským lidovým øezbáøem JFKK, který je zastoupen ve sbírkách polièského muzea. POMEZÍ (LAUBENDORF) èp. 87 ètyøkøídlý zdìný statek z 2. poloviny 19. století náležel panu Fordinalovi. O zámožnosti vypovídají již rozmìry objektu. O mimoøádné snaze po reprezentaci pak vypovídá pøíjezdová kaštanová alej a vyøezávaná vrata. Nepochybnì se jedná o pøímý dovoz z polièské dílny (viz též polièská vrata èp.70, 73, 91, 168 ad.) Tato vrata nemají obdobu ve venkovském prostøedí na celém Polièsku (srovnatelný import - litomyšlský? - je na rychtì v Morašicích v sousedním Litomyšlsku). SÁDEK èp.8 statek se zdìnou èástí z 2. poloviny 19. století. Dvoukøídlé dveøe jsou zdobené negativním (zahloubeným) reliéfem, který je neobvyklý a ojedinìle se vyskytuje i u polièských dveøí èp.142. Statek zajímavý z hlediska stavebního vývoje je památkovì chránìn, ale bohužel pøedstavuje typickou ukázku limitovaných možností památkových orgánù aktivnì zasáhnout do jeho chátrání. STAŠOV (DITTERSBACH) èp.178 obchod (kolonial) s hospodou a øeznictvím. Dvoukøídlé dveøe èlení ètveøice výplní se stejným motivem z propletených listù. Zajímavá je i volutová hlavice klapaèky. ŠIROKÝ DùL èp.8 ètyøkøídlý zdìný statek nechal postavit v r Jan Novotný. Zdìným statkùm v Širokém Dolu je vìnován samostatný pøíspìvek. Vyøezávané dveøe mají jasnì vysledované pøedlohy v Polièce. ŠIROKÝ DùL èp.4 ètyøkøídlý zdìný statek nechal postavit r Josef Støítežský. Dvoukøídlé dveøe jsou zajímavé pøedevším vyøezávanou výplní s motivem kytky v kvìtináèi. Tento motiv, bìžný na malovaných skøíních, je ve výzdobì dveøí ojedinìlý. nynìjší restaurátorské prùzkumy odhalily pùvodní velice pestrou barevnost. ŠIROKÝ DùL èp.5 zdìný statek byl vystavìn v r Dvoukøídlé dveøe vycházejí ve dvou dolních výplních a diamantované okopnici z dveøí èp.8 Široký Dùl a v horní výplni se objevuje kytka v kvìtináèi (odlišnì provedená od èp.4 Široký Dùl). Klapaèka ovinutá stonkem s listy mohla být inspirována malovanými lomenicemi, ale také øadou obdobnì provedených klapaèek v Polièce. Zajímavé je ojedinìlé zobrazení kalichu ve vrcholu klapaèky (ostatní evangelické statky v obci mìly štukové kalichy ve štítech). Nejstarší nalezená barevná vrstva byla okrová, ale patrnì se nejedná o pùvodní z doby vzniku dveøí. Dveøe se nyní nacházejí ve sbírkách polièského muzea. Klasicistní tvarosloví proniká postupnì z Prahy a ostatních center a zámkù i do venkovských mìst a mìsteèek. Odtud pak proniká opìt s èasovým zpoždìním - nìkdy ve slohovì èisté podobì, jindy rustikalizované - i do panských venkovských staveb (fary, školy, správní budovy, hájenky, hostince, mlýny apod.). Vesniètí truhláøi se s uvedenými inspiraèními zdroji vyrovnávali dle svých schopností a možností. Poøízení vyøezávaných dveøí bylo nepochybnì prestižní záležitostí a projevem snahy po reprezentaci. Vyøezávané dveøe byly èasto jediným zdobným prvkem zdìného statku. Jindy tvoøily souèást

12 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití zednicky èi štukatérsky zdobeného prùèelí. Soubìžnì však existovala i øada zámožných kamenný statkù s obyèejnými skládanými dveømi (Oldøíš èp.80) - záleželo na osobnosti majitele jsou formu vlastní reprezentace zvolil. U roubených statkù ve zkoumaném regionu nebyly vyøezávané dveøe doloženy. Klasicistní a poklasicistní cítìní vyjádøené v øezbáøské výzdobì dveøí pøežívalo na Polièsku - nepochybnì pod inspirujícím vlivem velké kolekce mìstských vrat a dveøí - až do 90. let 19. století (Støítìž èp.3). Dveøe jako významný doklad výtvarné kultury si zaslouží podrobný prùzkum, prezentaci a ochranu. Velký význam pro budoucnost mùže mít rozsáhlá fotodokumentace dosud dochovaných exempláøù. Záchrana nejvýznamnìjších exempláøù se mùže odehrávat v nìkolika rovinách - osvìtovou a zainteresováním majitele, zapsáním do státního seznamu movitých památek nebo uložením v regionálnì pøíslušném muzeu. Pøíspìvek by mìl být chápán jako podnìt k další diskusi a podklad pro pøípadné budoucí souborné shrnutí problematiky truhláøských zdobných prvkù lidového domu. Literatura: Líbal, Dobroslav - Junek, David - Kopøiva, Jan - Holomý, Zdenìk - Hájek, Jiøí: Klasicistní domovní vrata v Polièce, Mìstské muzeum a galerie v Polièce, Polièka 1994 Junek, David: Vyøezávané dveøe z Polièska (na venkovských objektech 19. století) Jitøenka (regionální mìsíèník), Polièka kvìten, èerven, èervenec 1995 Pomezí, usedlost èp.37 - detail dveøní výplnì

13 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Výzkum lidové architektury v jihozápadních Èechách - okres Klatovy Luboš Smolík, Muzeum v Klatovech Nosné téma semináøe lidové architektury v Høímìždicích je jiného obsahu. Pøijmìte, prosím proto nìkolik následujících poznámek jako informaci o realizaci úkolù výzkumu lidové architektury na okrese Klatovy. Od poèátku existence klatovského muzejního ústavu (založeno roku 1882) je zøejmý zájem na dokumentaci nemovitých kulturních památek. Dobové techniky umožnily pøedevším fotodokumentaci, dokumentaci kresbou, realizaci modelù, soupis a popis památkových objektù (soupis památek historických a umìleckých, fond muzejního archívu). Rozsah a zamìøení uvedené dokumentace byl v rùzných období historie muzea rùzné kvality a závisel pøedevším na osobnosti zpracovatele a motivaèním momentu (napø. období Národopisné výstavy èeskoslovanské, meziváleèné období; po r napø. v souvislosti se sestavováním seznamu nemovitých kulturních památek a inventarizací tohoto seznamu, inventarizací objektù lidové architektury, zpracováním podkladù pro zámìr pošumavského skanzenu u Annína nebo pøi pøípravì publikace Lidová architektura Klatovska). Realizace nìkterých projektù Okresního muzea v Klatovech od roku 1991 (Expozice lidové architektury v Chanovicích jako záchranný projekt pro v terénu ohrožené památky lidového stavitelství jihozápadních Èech, Restaurování souboru modelù lidové architektury, Soupis inventáøe kaplí v majetku obecních úøadù, Soupis kresebné dokumentace lidové architektury, Katalog objektù lidové architektury okresu Klatovy, zpracování podkladù pro památkové zóny obcí nebo ochranná pásma památkových objektù) si nutnì vyžaduje plošnou pasportizaci v zájmovém území a vytvoøení informaèní databáze. Projekt Výzkum lidové architektury v jihozápadních Èechách - Okres Klatovy si proto klade za cíl zdokumentovat a popsat fond lidového stavitelství bez ohledu na zapsání v Seznamu nemovitých kulturních památek (z tohoto pohledu je terén jihozápadních Èech silnì podhodnocen a v Seznamu je uvedena jen asi jedna tøetina objektù). Výsledky tohoto základního výzkumu budou metodikou zpracování návrhù památkových rezervací a zón zakresleny do katastrálních map. U zvláštì ohrožených objektù bude poøízeno zamìøení (dùležité i pro pøípadný transfér objektù). Výsledky výzkumu budou pøedány pro odbornou práci dále Památkovému ústavu v Plzni a Státnímu ústavu památkové péèe v Praze. Dílèí spoluprací pøispívají do pøedstaveného projektu kolegové plzeòského Památkového ústavu. Za úkol si kladou sbìr informací a poøízení dokumentace lidové architektury Kašperskohorska. V této oblasti byl již døíve prùzkum provádìn. Projekt poèítá s jeho pokraèováním a systematickým doplòováním. Uvedená èást regionu klatovského okresu má svoji specialitu, a to existenci trojdílných obytných domù komorového typu i objekty chlévní (zdìné i døevìné), nalézt zde mùžeme dále objekty alpského typu. Situaci lze odùvodnit odlehlostí kraje, dostupností stavebního materiálu a nìmeckým etnikem. Projekt, který by mìl území okresu zmapovat v letech , je ocenìn grantem Ministerstva kultury ÈR v programu projektù výzkumu a vývoje.

14 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití

15 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech

16 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Zdìná lidová architektura na území severovýchodního Klatovska. Roman Tykal, MìÚ Mìèín Území severovýchodního Klatovska tvoøí kopcovitá krajina v podhùøí Šumavy, na rozhraní nynìjších okresù Klatovy a Plzeò-jih. Z hlediska typologie lidového domu se jedná o oblast patøící k domu jihozápadních Èech, tvoøenou v této èásti styèným pásmem domu podhùøí Šumavy s plzeòským domem. Pùvodní venkovská zástavba v této oblasti byla, jak je patrno z map Stabilního katastru ještì v 30. letech 19. století, pøevážnì døevìná. Zdìné stavby se vzhledem k pozdìjšímu rozšíøení vyskytovaly v menším množství. Ve vìtšinì pøípadù se jednalo o stavby vrchnostenské nebo o novì vystavìné objekty, vznikající od konce 18. století již dle tehdejších nových protipožárních naøízení. O pøevaze døeva jako stavebního materiálu svìdèí mimo jiné také napø. zmínkaz r o faøe v Mìèínì /KT/ ve zprávì nepomuckého vikáøe pražské konzistoøi, ve které se uvádí:...že to je jen srub døevìný, podobný leckteré selské chalupì, nežli obydlí faráøskému. /1/ Nová zdìná barokní fara zde byla vystavìna až r Avšak také v této èásti Klatovska se v nìkterých lokalitách vyskytovaly zdìné stavby sahající svým vznikem nejménì do století. Do souèasnosti se v terénu zachovaly objekty nìkolika kamenných špýcharù. Nejznámìjší z nich jsou dva vìžové špýchary v Ostøeticích /KT/ u èp. 4 a 14. Že se jednalo o stavby ponìkud výjimeèné, svìdèí mimo jiné i to, že se dostaly již koncem minulého století do prvního odborného soupisu památek pro okres Klatovy, spoleènì s dalšími dvìma dnes již zboøenými špýchary v této obci u èp. 6 a 10./2/ Také nová odborná literatura si všímá tìchto špýcharù pouze z hlediska jejich stavební konstrukce, nezabývá se však pøíèinami jejich vzniku./3/ Zatím se nepodaøilo zjistit, že by podobná situace jaká byla pùvodnì pøed zboøením špýcharù u èp. 6 a 10 v Ostøeticích existovala také v jiné lokalitì této èásti Klatovska. I když menší kamenné špýchary dosud stojí v okolí Plánice a Nepomuka - Bližanovy /KT/ èp. 4, 10, Vítkovice /KT/ èp. 5, Neurazy /PJ/ èp. 11, Nová Ves u Nepomuka /PJ/ èp. 10, Klikaøov /PJ/ èp. 11. Také ve starší regionální literatuøe nacházíme zmínku o kamenném gotickém ostìní špýcharu v Èernovsi u Mìèína /KT/ èp. 5./4/ Tento špýchar byl zboøen roku 1912 a na jeho místì vystavìn nový obytný dùm, ve kterém dosud existuje sklep z této staré stavby. Že se opìt jednalo o ojedinìlý pøípad špýcharu v širším okolí svìdèily donedávna vzpomínky pamìtníkù. O existenci zdìných obytných staveb nebo alespoò jejich èástí z tohoto pozdnì støedovìkého období nebyly dosud známy žádné doklady z této èásti Klatovska. V letošním roce se podaøilo zachytit v Tøebíšovì /KT/ èp. 4 dobovou fotografii domu této usedlosti z doby pøed jeho pøestavbou, která probìhla kolem r Na této fotografii je zachycena nádvorní strana pøízemního domu, krytého sedlovou doškovou støechou, vpøedu s roubenou svìtnicí, za kterou následuje èást se síní a komorou vyzdìná z kamene. Vstup do této èásti a tedy i do celého domu je tvoøen pùlkruhovì zaklenutým vchodem s okoseným ostìním. Podle vzpomínek pamìtníkù se toto ostìní skládalo ze ètyø kamenných kvádrù, které byly po pøestavbì domu uloženy na zahradì usedlosti a po roce 1970 použity do základù novì budované garáže. Také dosud udržovaná tradice o husitské faøe v místech nynìjší usedlosti svìdèí o znaèném stáøí tohoto objektu. Výraznìjší rozšíøení zdìných venkovských staveb v této èásti Klatovska nastalo až od konce 18. století. Sledujeme-li na mapách Stabilního katastru napø. zástavbu dvou novì vzniklých osad Hráze / KT/ a Nové Vsi /PJ/, vzdálených od sebe cca 5 km, z nichž Hráz vznikala postupnì od poloviny 18. století a Nová Ves až kolem roku 1790, vidíme již rozdíly v použitém stavebním materiálu. Na Hrázi jsou stavby pøevážnì døevìné, kdežto v Nové Vsi je již vìtší poèet staveb zdìných.

17 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech K první rozsáhlejší výstavbì nových zdìných domù dochází ve starých sídlech napø. na Žinkovském panství až po roce 1833, kdy byl jeho majitelem knížetem Janem z Lobkovic vydán dekret povolující výstavbu nových domù na vrchnostenských bez užitku ležících pozemcích. Na základì takovýchto vrchnostenských povolení pak vznikly celé nové èásti obcí. Napø. v Mìèínì /KT/ ulice pod zámkem, která spojila dvì do té doby pomìrnì od sebe vzdálené èásti starého osídlení, v Petrovicích u Mìèína vznikla poèátkem 40. let 19. století celá nová èást obce nazvaná Dráhy, která se podstatnì rozšíøila v jeho prùbìhu./5/ Od poloviny 19. století pak dochází k postupnému nahrazování pùvodní døevìné zástavby zdejších vesnic zdìnými stavbami. Znaènì se rozšíøily zdìné brány nad vjezdy do selských a vìtších chalupnických usedlostí. Pozoruhodný soubor se jich zachoval v Petrovicích u Mìèína /KT/ u èp. 7, 8, 9, 10,11 a 16. Stavby domù z tohoto období se vyznaèují jednoduchým prùèelím s malou valbièkou ve vrcholu štítu - Radkovice /KT/ èp. 3, 16, 26. V nìkterých vesnicích v okolí Švihova a Chudenic se objevují zdìné stavby se štíty lidového baroka - Malechov /KT/ èp. 33, Èervené Poøíèí /KT/ èp. 58, Tøebýcinka /KT/ èp. 7, Jíno /KT/ èp. 19. V ojedinìlých pøípadech se tyto štíty objevují také v jiných èástech Klatovska - Nìmèice /KT/ èp. 10, Domažlièky /KT/ èp. 12. Od konce 19. století až do doby kolem roku 1920 se postupnì zaèínají pøestavovat vìtší selské usedlosti i jejich hospodáøské objekty, a již pùsobením požárù nebo vlivem pokroku, který zaèal pronikat na venkov se založením rùzných hospodáøských spolkù. Jako pøíklad zde mùžeme uvést výstavbu nových zdìných usedlostí v Kokšínì u Švihova /KT/. Z této obce byl vybrán typický statek èp. 18 pro zhotovení modelu na Národopisnou výstavu èeskoslovanskou v Praze r Tento statek se ještì v období pøíprav pro tuto výstavu skládal ze zdìného stavení s chlévy pod jednou støechou, naproti obytnému stavení stál roubený špýchar s kolnou a chlévy pro ovce, dále chlívky a kurníky, vzadu uzavírala nádvoøí pøíènì postavená døevìná stodola. Krytina všech objektù byl došková. Vstup do usedlosti uzavírala zdìná brána se zaklenutým vjezdem, krytá sedlovou støíškou. Tento model je dnes bohužel nezvìstný a jeho podoba je známa pouze z dobového popisu./6/ Již rok po skonèení Národopisné výstavy byl v roce 1896 pøestavìn roubený špýchar této usedlosti, jak dokládá datace na dosud zachovaném zdìném patrovém špýcharu vystavìném na jeho místì a postupnì pak celá usedlost. Obytné stavení nese v prùèelí dataci Také u dalších usedlostí v této obci byly ve stejné dobì nahrazeny roubené špýchary zdìnými /napø. èp. 13/. Jediným roubeným objektem zde dochovaným je špýchar u èp. 20. Další velkou vlnou výstavby nových zdìných venkovských staveb ve sledované oblasti Klatovska bylo období let , kdy docházelo k pøestavbám také menších chalupnických a domkáøských usedlostí. Nejprve vlivem pozemkové reformy, po jejímž provedení si mohli drobní zemìdìlci zakoupit vlastní pùdu a tak rozšíøit svá hospodáøství, k nimž pak bylo tøeba prostornìjších budov. Nejprve to byla výstavba nových zdìných stodol, mnohdy na pozemcích tìsnì sousedících s intravilánem obce, k nimž pak brzy pøibyly obytné a další hospodáøské budovy celých usedlostí. Zejména v tìch pøípadech, kdy pùvodní domky umístìné uvnitø obce nemìly kolem sebe potøebný pozemek pro výstavbu vìtšího hospodáøství. V tomto období docházelo také k èetným požárùm starých objektù, krytých vìtšinou došky. A již zpùsobených neš astnou náhodou nebo v mnoha pøípadech samotným majitelem, který byl výhodnì pojištìn a tak si dopomohl k nové stavbì, což bylo vìtšinou veøejným tajemstvím. Mnohdy tak vyhoøely z vìtší èásti celé vesnice - Èepinec /PJ/, Radachovy /PJ/. Stavby z tohoto meziváleèného období stále vycházely z pùvodního tradièního uspoøádání lidového domu a to jak v interiéru tak i exteriéru. V prùbìhu 2. svìtové války se výstavba na venkovì ponìkud zastavila a po jejím skonèení vlivem brzké kolektivizace zemìdìlství skonèil tradièní zpùsob života na vesnici a s ním také zpùsoby tradièní výstavby.

18 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Ke zdìným lidovým stavbám v této oblasti Klatovska náleží také technické stavby - mlýny - Èepinec /PJ/ èp. 1, Partoltice-Chudinka /PJ/ èp. 22, Újezd u Plánice /KT/ èp kovárny - Petrovice u Mìèína /KT/ èp. 17, Dehtín /KT/ èp. 13. Nelze opomenout také drobné sakrální stavby, které doplòují obraz jednotlivých sídel. Sem patøí zejména návesní kaplièky, kamenné køíže a boží muka. Tyto stavby se nejvíce rozšíøily ve 2. polovinì 19. století, kdy po vzniku samostatných obcí, jejichž zastupitelstva rozhodovala o dìní v obci a mohla postupnì získat hospodaøením s obecním majetkem potøebné prostøedky na jejich výstavbu. Návesní kaplièky nahradily vìtšinou pùvodní jednoduché døevìné sloupové zvonièky - napø. Bíluky /KT/ r. 1874, Petrovièky /KT/ r V nìkterých obcích s farními kostely byly rozmístìny drobné kaplièky využívané pøi prùvodu o církevní slavnosti Božího tìla. Podoba zdìného vesnického domu na území severovýchodního Klatovska prošla za období od konce 18. století do 1. poloviny 20. století rychlým vývojem, který skonèil pøevratnými zmìnami po roce / Památky dìjepisné statku a mìsta Mìèína, rukopis P. Romana Voøíška, kaplana v Žinkovech z r Archiv Národního muzea v Praze, Sbírka F - Mìèín. 2/ Vanìk - Hostaš: Soupis památek v politickém okrese Klatovském, Praha 1899, s / Mencl: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980, s Vodìra - Škabrada: Jihoèeská lidová architektura, Èeské Budìjovice 1986, s. 112n, s. 120 n. 4/ Šlégl: Politický okres Pøeštický, Pøeštice 1925, s / Pozemkové knihy velkostatku Žinkovy - Státní oblastní archív Klatovy. 6/ Vìstník Národopisné výstavy èeskoslovanské v Praze, roè. II, è. 6, z , s. 46.

19 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Dokumentace zdìné lidové architektury ve sbírkách muzeí na okrese Pøíbram Lubomír Procházka, Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy Fotografická a kresebná dokumentace uložená ve fondech vlastivìdných muzeí mùže (vedle výsledkù studia archívních pramenù) doplnit poznatky z terénních výzkumù lidového stavitelství jednotlivých regionù. O možnostech využití tìchto dokumentaèních materiálù nejsou odborníci zabývající se touto problematikou (a to platí i pro pracovníky památkové péèe) vždy informováni. Fondy kresebné a fotografické dokumentace uložené ve sbírkách muzeí pøíbramského okresu lze využít ke studiu zdìné lidové architektury v oblasti støedního Povltaví, Sedlèanska, Bøeznicka a pøispívají tak k poznání vývoje lidového stavitelství v jihozápadní èásti støedních Èech. Ve fondech muzeí na okrese Pøíbram jde pøevážnì o kresby a akvarely, pouze Mìstské muzeum v Sedlèanech vlastní fotografie vesnických staveb a to oblasti Sedlèanska a Petrovicka, které zhotovil uèitel Èenìk Habart v 1. polovinì 90. let 19. století pro krajinský odbor NVÈ v Sedlèanech. Akvarely J. Burdy, pùvodním povoláním rovnìž uèitele, vzniklé v 1. polovinì 20. století (uložené rovnìž v sedlèanském mìstském muzeu) zachycují však výhradnì roubené stavby sledovaného regionu. Galerie Ludvíka Kuby v Bøeznici uchovává ve svých sbírkách akvarely Anny Sequensové ( ), která kromì své hlavní tvorby dokumentovala také lidové stavby na Bøeznicku, nebo dlouhá léta žila v Dobré Vodì u Bøeznice. Autorka absolvovala Vysokou školu umìleckoprùmyslovou (byla žákyní Jakuba Schikanedera) a od r pùsobila jako profesorka kreslení. Zdìné stavby dokumentovala zvláštì v obci Strážištì. Zde autorka zachytila zdìný pøízemní dùm s prkennými štíty (usedlost u Mázdrù), dále dvùr blíže neuvedené zdìné usedlosti kryté slámou, u níž je hospodáøská èást (chlév) situována do úhlu k obytné èásti a rovnìž zdìný chlév a na nìj v jedné ose navazující neprùjezdnou stodùlku rovnìž blíže neurèeného stavení, jehož sedlová støecha je krytá slámou s øadou šindelù na okraji støechy. Okresní muzeum v Pøíbrami, specializované pøedevším na dokumentaci pøíbramského hornictví, vlastní velmi zajímavé akvarely horníka Václava Lexy (narozeného v r v Pøíbrami a zemøelého zøejmì tìsnì pøed 1. svìtovou válkou), které pocházejí hlavnì z l Akvarely mají znaènou dokumentární hodnotu, nicménì vykazují rysy tvorby naivního malíøe. Mezi jeho dokumentací se objevují i zdìné stavby, jako napø. Vaškova chalupa ve Zdaboøi (1906) se zdìným štítem s nikou mezi okny. Benátova chalupa v Orlovì (1906) pøedstavuje zdìný pøízemní objekt s tøemi okennými osami ve štítovém prùèelí, s kabøincem a se sedlovou støechou krytou slámou. Chalupa Štìpána Skøivánka v Jeruzalémì (1907) je zdìným domem s nárožní bosáží a nikou mezi okny, støechu opìt pokrývají došky. Autor též zachytil tradièní zástavbu hornické enklávy v Pøíbrami - na Bøezových Horách, kde štítovì orientované zdìné pøízemní domy s podlomením a polovalbovou støechou dokumentoval r na domkách A. Kadlce a J. Sneidra. Další zdìná vesnická stavení, vìtšinou s polovalbovýlmi støechami krytými slámou, nakreslil v r V. Lexa v Orlovì, Oseèi, a Sádku. Èenìk Habart, autor též rozsáhlé monografie Sedlèansko, Sedlecko a Voticko, které vycházelo v polovinì 20. let, provedl v l rozsáhlou fotografickou dokumentaci, jejímž cílem bylo zachytit významné kulturní památky sedlèanského okresu (existoval až do r. 1960). Mìstské muzeum v Sedlèanech vlastní pìt alb této cenné fotografické dokumentace. Vzhledem k tomu, že ve sledovaném regionu se nacházely pøevážnì roubené stavby - kromì roubených obytných èástí zemìdìlských usedlostí je tento soubor snímkù cenný zvláštì pro poznání vývoje hospodáøských staveb Sedlèanska a Petrovicka, pøedevším roubených patrových špýcharù a roubených stodol - objevují se v Habartových albech snímky objektù zdìné vesnické zástavby pouze v malé míøe. Jde zejména o obec Skoupý (u Petrovic), kde autor zdokumentoval napø. Štemberkùv zdìný statek s lomenicí a sedlovou støechou krytou došky a patrový zdìný Bílkùv statek s valbovou støechou krytou taškama. Celkový pohled na obec Cholín u Vltavy (u Sedlèan) pak dokumentuje jednotlivé rozptýlené zdìné usedlosti této lokality - statek, mlýn

20 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití a hostinec. Kromì lidové architektury È. Habart fotografoval vesnické kostely, Boží muka, kaplièky, dále též tvrze, zámky a mlýny. I tento velmi struèný a torzovitý pøehled kresebné a fotografické dokumentace ke zdìné lidové architektuøe jednotlivých regionù na území okresu Pøíbram potvrzuje aktuálnost studia muzejních dokumentaèních fondù našich vlastivìdných muzeí.

21 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Podíl zdìných staveb na venkovské zástavbì v Èeských zemích v letech Josef Vaøeka - Ústav pro etnografii a fokloristiku AV ÈR Praha 1 (Rozbor map z pøipravovaného Národopisného atlasu -první prezentace pro odborné kruhy) V Národopisném atlasu Èech, Moravy a Slezska, který se zpracovává v Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ÈR, je poèítáno se souborem map, vìnovaných lidové architektuøe. K mapování se vybírají jen ty jevy lidové architektury, které v kartografickém pojetí pøinášejí nové informace: ukazují rozšíøení daného jevu v prostoru, jeho vztah k ostatním jevùm lidové kultury, spojitost s pøírodním prostøedím a další souvislosti. Národopisná mapa je synchronní, a proto také prameny, jež jsou podkladem k jejímu sestavení, musejí vycházet z jedné èasové roviny. K vypracování mapy stavebního materiálu (a konstrukcí) jsme vyšli z map stabilního katastru ( ), doplnìných výsledky terénních výzkumù lidových staveb daného období, a z údajù získaných výpisy z archivních dokladù a z odborné literatury. Pro atlas se na toto zadání pøipravilo celkem sedm analytických map bývalých krajù a jedna syntetická mapa Èeské republiky. Zatímco na souhrnné mapì byly z technických dùvodù zakresleny jen hlavní vodní toky a bývalá krajská mìsta, na analytických mapách jsou navíc zaznamenána i okresní mìsta a názvy lokalit, u nichž se zjiš oval pomìr døevìných a zdìných staveb, pøípadnì další údaje. Na souhrnné mapì je zakresleno na 1600 lokalit, z nichž vìtšinu pøedstavují farní obce s nejbližšími osadami. Mapa je barevná (stejnì jako ve stabilním katastru i zde žlutá znaèí døevìnou a èervená barva zdìnou zástavbu) a pomìr døeva ke zd ivu je vyjádøen v procentech. Do map byla také zakreslena izolinie rozšíøení hrázdìného zdiva v severozápadních a severních Èechách a na Osoblažsku (výzkumy J. Vaøeky v letech ), izolinie rozšíøení domù s roubeným patrem (výzkumy J. Vaøeky a J. Scheybala v letech ) a západní hranice domù s podlomením (výzkum J. Vaøeky v letech ). Další údaje, týkající se stavebních konstrukcí, obsahuje komentáø. Vìrohodnost map stabilního katastru, které - jak už jsme uvedli - byly východiskem k sestavení map stavebního materiálu, ponìkud zpochybnil Jiøí Škabrada v èlánku K problematice barevného rozlišení vesnických staveb na mapách stabilního katastru v Èechách (Škabrada 1984, 199 an.), v nìmž uvedl pøíklady nesprávného vybarvení objektù z 19 lokalit v Èechách. Autor v citovaném pøíspìvku pøedkládá hypotézu, že kvalitativním kritériem oznaèení domù v mapách stabilního katastru rozhodovaly nejzávažnìjší podmínky požárního zabezpeèení objektu, tedy povaha topeništì, døevìný nebo zdìný komín a èerná kuchynì. Dále autor právem upozoròuje na nezbytnost konfrontovat údaje z map s poznatky konkrétního stavu jak objektu, tak celé lokality. Tento požadavek pøi použití kvantitativní metody však není realizovatelný. Pøi tvorbì stabilního katastru zemìmìøièi stáli èasto pøed nesnadným rozhodnutím, jak na malé ploše barevnì rozlišit domy a usedlosti, zbudované z rùzných stavebních materiálù. Mùžeme právem pøedpokládat, že rozhodujícím kritériem v tomto smìru byly pøízemní stìny domu, a to podle materiálù, které pøevažovaly. Proto stodoly s mohutnou døevìnou konstrukcí krovu s høebenovou vaznicí, nesenou sloupy, se zpravidla zakreslovaly èervenì, jestliže jejich stìny byly postaveny z nespalného materiálu (stodoly v usedlostech èp. 33 a 41 v Bøežanech [o. Klatovy] s nevysokými zdìnými stìnami u peren jsou v mapách stabilního katastru vybarveny èervenì stejnì jako stodoly u èp. 1 a 12 v Tøebízi [o. Kladno], kde bylo zvykem budovat tuto konstrukci na vysokém kamenném základì; totéž u døevìné zvonice v Kvílicích, o. Kladno, usazené na vysoké kamenné podezdívce). Nezdøídka vidíme na mapách stabilního katastru jeden objekt vyznaèen i dvìma barvami, jestliže jedna jeho polovina byla zdìná a druhá døevìná.2 Odborník nìkdy žasne, s jakou peèlivostí a dùkladností

22 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití zemìmìøièi se svými figuranty mapy zpracovávali. Samozøejmì tomu tak nemuselo být vždy a ve všech pøípadech. Navíc práci zemìmìøièù komplikovala i stavební situace na èeské vesnici první poloviny 19. století. V našich archivech jsou z této doby uloženy stovky žádostí vrchnostem o postavení nové budovy v areálu usedlosti, vyzdìní dosud døevìné hospodáøské èásti nebo pøední roubené svìtnice.3 Samostatnou kapitolu tvoøí roubené stavby v kožichu. Pøi terénních výzkumech zvláštì v Poohøí a na Hané jsme našli domy, jejichž roubené svìtnice a komory byly tak dùkladnì z vnìjší i vnitøní strany obezdìny kamenem nebo ohozeny hlínou, že ani samotní majitelé o døevìné konstrukci nevìdìli do doby, než pøistoupili k rozšíøení oken nebo dokonce k rozebrání stavby. Domy opatøené silnou hlinìnou omazávkou se obvykle znaèily jako zdìné (Luèice èp. 2, o. Klatovy; Lochousice èp. 9, o. Plzeò-sever; Boleves èp. 2, 7 a 10, o. Plzeò-mìsto). Zdá se, že leckdy v tìch pøípadech, kdy kožich roubenou stìnu chalupy dostateènì nepotlaèil, byla taková stavba ve skice vyznaèena žlutì. Usuzujeme tak na základì konfrontace map stabilního katastru s doklady v Eichlerovì sbírce, pocházejícími z téže doby jako mapové elaboráty. Tak napø. F. X. Reyndam, faráø obce Ševìtína v bývalém Budìjovickém kraji, v dotazníku farnosti ze dne 14. prosince 1825 kromì jiného napsal, že obydlí sedlákù i chudých domkáøù dobøe vyhlíže jí, nejvíce je jich ze døeva, a to v kožichu.4 To se zcela shoduje s vybarvením zástavby této vesnice na mapì stabilního katastru jen o necelé dva roky mladší, na níž je daleko více než polovina staveb oznaèena jako døevìných vèetnì šesti celodøevìných usedlostí. Jestliže Jiøí Škabrada v nìkterých pøípadech zjistil (v citované práci uvádí kolem 30 pøíkladù), že barevné rozlišení staveb na mapách stabilního katastru není zcela pøesné, neznamená to ještì zpochybnìní tohoto pramene jako celku. Dvì barvy, žlutá a èervená (u èervené dva odstíny, tmavší pro veøejné budovy), nemohly postaèit pro rozlišení složitosti stavebních podob tehdejší architektury. Tak barevné rozlišení neèiní rozdíl mezi stavbou z hlíny, kamene, nepálené a pálené cihly, nemùže zachytit srub v kožichu, krèkovou stavbu, hrázdìné zdivo a mnoho dalších, pøedevším materiálovì a tektonicky kombinovaných staveb. Nehledì na to, že i vìtšina roubených staveb mìla pøed polovinou 19. století dost podstatné èásti zdìné, jak je z dochovaných památek dostateènì známo. Užívat žluté a èervené barvy pro rozlišení døevìných a zdìných staveb se už v 18. století uèili studenti v pøedmìtu základy situaèního a terénního rýsování na evropských polytechnikách a vpodstatì tato praktika vychází z tradice ještì starší. Zemìmìøièi museli míchat barvy podle pøesných receptur, ale podrobná analýza stavebních detailù a materiálù se v geometrické praxi nepøedpokládala, nebo byla považována za vedlejší záležitost. Ještì ani v druhé polovinì 19. století, tedy po dokonèení všech p rací souvisejících s realizací stabilního katastru, pøi nichž zemìmìøièi naèerpali tolik praktických zkušeností, nedošlo v otázce zobrazování døevìných a zdìných budov k žádnému upøesnìní. Svìdèí o tom vysokoškolská pøíruèka F. Novotného z roku 1892, která se v otázce katastrálního mapování neodlišuje od dvorského patentu z a od instrukce z , jež podle autora podnes v platnosti jest a tím tvoøí základ pro rýsování situaèní (Novotný 1892). Oproti døívìjším instrukcím5 pøiná ší Novotného uèebnice zdokonalení jen v tom, že rozlišuje vedle døevìných a kamenných staveb budovy a obydlí z hlíny a pøedepisuje pokládat je svìtle hnìdou barvou (sépií smíšenou se sienou). Dále pak rozlišuje stavby s døevìnými sloupy a s kamennými pilíøi. K dalšímu zdokonalení dospìla praxe až poèátkem našeho století, kdy poèala rozlišovat na katastrálních mapách budovy obytné i hospodáøské, což na mapách stabilního katastru rozeznat nelze.6 Praxe žluté a èervené barvy nedoznala žádné zmìny. Tvùrci instrukcí pro kreslièe katastrálních map stabilního katastru si ostatnì uvìdomovali, že kreslièi budou muset nìkde podle vlastního úsudku rozhodnout, k jaké barvì se v jednotlivých konkrétních pøíkladech pøikloní. Pro úplnost uvádíme pøíslušné pasáže z roku Katastrální prameny, v tom rovnìž mapy, zamìøovaly pozornost pøedevším na obytné budovy. To je patrno z toho, že i podle instrukce mìly být pøesnìji s užitím pásmových nebo tyèových pomùcek vymìøovány právì jen obytné budovy, zatímco hospodáøské stavby mìly být zakreslovány jen na základì ménì pøesného odhadu mìøením na kroky.8

23 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Úplné znìní 466 dotyèné instrukce lze interpretovat tak, že v rozhodování o èerveném vybarvení pùdorysných ploch budov se mìli mìøièi øídit materiálem, z nìhož bylo jádro budovy ( das Innere aller gemauerten Gebäude ).9 Bereme-li v úvahu praxi, je zøejmé, že jádro budovy mìlo jistou souvislost s topeništìm, avšak nelze pøedpokládat, že by urèujícím kritériem mohl být døevìný nebo zdìný komín. Vybarvení map stabilního katastru je možno srovnat s archivními údaji o poètu døevìných a zdìných komínù a se stavem otopného zaøízení na jednotlivých panstvích v dobì zhotovování map. Vypracovali jsme proto takový vzorek z nìkolika vesnic bývalého panství tøeboòského, kde v dobì vzniku map stabilního katastru nebyly už vùbec nebo témìø žádné døevìné komíny, ale pøesto je v mapách stabilního katastru velká èást staveb zakreslena žlutì. Údaje o konstrukci komínù jsou podle hlášení vrchnostenského kominického mistra.10 Pro úèel, k jakému byly katastrální mapy sestavovány, nebyla povaha stavebního materiálu urèujícím kritériem, a proto lze vysvìtlit i tolerování jisté nedùslednosti tam, kde ani instrukce nemohla postihnout všechny složitosti v detailu venkovských staveb. Berní instrukce o klasifikaci budov z roku výslovnì uvádí, že hlavní dùraz je tøeba klást na klasifikaci budov obytných a pøitom že se budovy mají klasifikovat pro berní úèely bez zøetele k materiálu, z nìhož jsou vystaveny:... Die Wohngeb äude werden ohne Rücksicht auf das Materiale, aus welchem sie erbaut sind... ( 8). Daleko vìtší dùraz, zvláš se zøetelem na domovní daò ve mìstech, se v této berní instrukci kladl na prostorovou rozlehlost budov a na to, zda jsou pøízemní nebo patrové. Rozdìlení domù na 12 tøíd se øídilo poètem obytných místností, pøièemž patrové obytné budovy s více než 5 obytnými místnostmi se hodnotily vždy o tøídu výše než pøízemní se stejným poètem obytných místností ( 11).12 Vesnická stavení, zahrnutá pon ejvíce v nejnižší XI. a XII. tøídì (4-5 a 1-3 obytné místnosti), vìtšinou nebyla v této klasifikaci považována za patrová, i když patro mìla, nebo zpravidla se skládala z ménì než 6 místností. Nicménì instrukce stanovila - a v elaborátech stabilního katastru se také skuteènì dodržovalo pravidlo, že patro stavení je v takových pøípadech uvedeno v rubrice poznámek ( 18).13 Z uvedených dùvodù je proto nezbytná konfrontace indikaèní skici s oceòovacími operáty stabilního katastru a jeho dalšími pøílohami, kde jsou stavby charakterizovány v pøíslušných rubrikách; zejména máme na mysli tzv. originál stabilního katastru (uložený v SÚA Praha), v nìmž jsou protokoly stavebních parcel, a dále velmi cenný mladší tzv. duplikát stabilního katastru z doby kolem roku 1848, kde jsou zvláš cenné oceòovací operáty s všestranným popisem vèetnì stavební podoby jednotlivých vesnic, s údaji o poètu zdìných a døevìných budov, dále stavení z nepálených cihel vèetnì staveb smíšených ze døeva a zdiva, dále údaje o druzích krytiny a o pojištìní u tøech základních a nìkterých dalších pojiš oven. Již zbìžné srovnání oceòovacích operátù a indikaèní skici (uložené v SÚA Praha) a tzv. císaøského povinného otisku (uloženého v Ústøedním archivu geodézie a kartografie Geodetického ústavu v Praze) zcela zøejmì ukazuje, že barevné rozlišení materiálu staveb v mapách neodpovídá v plné míøe písemným charakteristikám stavební podoby jednotlivých vesnic v oceòovacích operátech.14 Lze to bez rozpakù pøipsat uvedené jisté volnosti mìøièù pøi barevné interpretaci materiálu vesnických staveb. Ostatnì znovu pøipomínáme, že hlavním úèelem jak map, tak písemných katastrù bylo získat podklady pro zdanìní, které se na venkovì týkalo hlavnì zemìdìlské pùdy, nikoliv domù, zahrnutých pøevážnì v kategorii nejnižší (od 20 krejcarù do 1 zl. danì) bez rozdílu stavebního materiálu. Studium katastrálních map ukazuje, že se mìnila povaha i kvalita kreslièských prací s rostoucími zkušenostmi mìøièù (mìøení postupovalo v Èechách od jihu k severu zemì a protáhlo se na dvì desetiletí). Práci zemìmìøièù komplikovaly i jiné faktory (více Pokorný 1959; Mašek 1948; Boguszak-Císaø 1961). Naše mapy nerozlišují mezi obydlím a hospodáøskými budovami a ani nevypovídají o tomto jevu z hlediska sociálního rozvrstvení vesnice. Na poèátku 19. století byl totiž v Èeských zemích nemalý poèet obcí s vyzdìnými domy, ale hospodáøské stavby, nejèastìji stodoly, zùstaly døevìné (nìkolik typických pøíkladù: Bohuslav, o. Tachov; Èepirohy, o. Most: 75 % zdìných domù, stodoly témìø všechny døevìné; Slatinice, o. Most: 80 % zdìných domù, stodoly vìtšinou ze døeva; Tøískolupy, o. Louny: 80 % zdìných dom ù, stodoly døevìné; Buková, o. Jihlava: domy z 85 % zdìné, hospodáøské budovy z 80 % døevìné; Louèky, o. Jihlava: statky zdìné, hospodáøské stavby døevìné; Popice, o. Jihlava: obydlí vesmìs

24 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití zdìná, hospodáøské stavby z 50 % døevìné; Litenèice, o. Kromìøíž: statky zdìné, stodoly døevìné; Rymice, o. Kromìøíž: domy zdìné, stodoly døevìné; Mouchnice, o. Vyškov: statky zdìné, stodoly døevìné; Petrovice, o. Znojmo: statky zdìné, stodoly døevìné; Svárov, o. Uherské Hradištì: statky zdìné, stodoly døevìné a malé; Vracov, o. Hodonín: stodoly døevìné a malé; Tøebìtín, o. Blansko: domy zdìné, hospodáøské budovy vyzdìny jen asi ze 40 %, stodoly jen ze døeva). Èasto se také setkáváme s pøípady, kdy statky v obci jsou již vyzdìny, ale chalupy zùstaly ještì v roubené konstrukci (Lodìnice, o. Beroun: statky z 80 % zdìné, chalupy z 90 % roubené; Levín, o. Litomìøice: statky z 85 % zdìné, chalupy ze 70 % døevìné; Posluchov, o. Olomouc: statky kromì stodol zdìné, chalupy roubené; Dolní Bojanovice, o. Hodonín: st atky zdìné, chalupy a stodoly døevìné). Z hlediska užití stavebního materiálu jsou však i vyrovnanìjší vztahy mezi statky a chalupami (Klášter Hradištì n. Jiz., o. Mladá Bolelslav: 95 % roubených statkù, 60 % roubených chalup) a ojedinìle je pomìr také obrácený (Mìsteèko, o. Rakovník: 85 % døevìných statkù, ale 80 % zdìných chalup). V Pièínì (o. Pøíbram) bylo poèátkem 19. století v jižní èásti obce již na 80 % zdìných staveb, zatímco v severní èásti stále ještì zhruba 80 % døevìných objektù. Øada ve snic byla pøestavìna až ve druhé polovinì 19. století (Machov, o. Náchod: témìø všechny stavby døevìné, od poloviny minulého století celá obec postupnì vyzdìna) nebo ještì pozdìji. Už pøi zbìžném pohledu na mapu Pomìr døevìných a zdìných staveb v procentech podle stabilního katastru vidíme, že poèátkem 19. století mìly na venkovì jednoznaènou pøevahu døevìné (pøevážnì roubené) stavby. Zdìný dùm byl rozšíøen v nejbližším okolí Prahy a na severozápad od hlavního mìsta, tedy na Slánsku, kde se èásteènì mísil s hrázdìnou konstrukcí, a na støedním a dolním Poohøí, odkud zasahoval až k úpatí západních Krušných hor. Tato oblast, na mapì zvláš nápadná, pøedstavuje nejkompaktnìjší ú zemí zdìného/kamenného domu v Èeských zemích v první polovinì 19. století. Jak prokázal etnograficko-historický výzkum, kamenný dùm byl v této bezlesé kulturní krajinì znám již v pozdním støedovìku. Oblast kamenného domu byla objevena poèátkem sedmdesátých let (srovn. Vaøeka 1973, 86 an.). Zdìný dùm, postavený pøevážnì z kamene, mìl podle této mapy vìtší èi menší zastoupení také v Polabí, v jižních a jihozápadních Èechách (blatské vesnice, které se pyšní bohatì zdobenými prùèelími zdìných statkù, byly pøed necelými dvìma sty lety zèásti ještì døevìné) a v jižní èásti Èeskomoravské vrchoviny. Zdìná výstavba na tìchto územích probìhla z velké èásti až v 19. století, avšak i tam byly nalezeny desítky obytných domù a hospodáøských staveb (špýcharù), pocházejících z pozdního støedovìku neb o raného novovìku (Škabrada-Smetánka 1974, 236 an.). Na Moravì dominuje zdìná zástavba v její jižní a støední èásti, zatímco ve Slezsku a hlavnì pak v karpatské oblasti jednoznaènì pøevažuje døevìná zástavba. Na Hané a na Slovácku jde, jak ukazují recentní doklady, pøedevším o hlinìný (døevohlinìný) dùm, jehož pøesnìjší rozšíøení mapa nemùže podle pramenù, jež jsou k dispozici, zachytit. Podle dosavadních výzkumù byla hlína asi až do století spíše doplòkovým materiálem døevìných konstrukcí nežli základním stavivem. Technologie výstavby hlinì ných budov byla rùzná - od vrstvení pøes války a nabíjení až po nepálené cihly; ty se uplatòovaly nejvíce až v 19. století, a to urèitým dílem i v Èechách (doplòkový materiál pøi výstavbì domu nebo hospodáøských budov, pøi nástavbì patra a pøi stavbì domù sociálnì slabých vrstev obyvatelstva). Emanuel Baláš ještì roku 1968 napsal v Èeskoslovenské vlastivìdì, že zároveò s døevem a hlínou uplatòoval se v lidovém stavebnictví i kámen, jehož se používalo nejprve na podezdívku, ke konstrukci stìn pøi topeništích a k vyzdívání sklepù. Od 18. a zvláštì v 19. století se pak užívá kamene v hojné míøe k stavbì celých objektù, a to pøedevším hospodáøských a pak i obytných, a to nejdøíve v oblastech, kde ho byl dostatek a kde naproti tomu byl nedostatek lesù (Baláš 1968, 114). Balášùv názor neuvádí me proto, abychom snižovali význam jeho kapitoly v Èeskoslovenské vlastivìdì, ale k upozornìní, jak výraznì pokroèil výzkum zdìného domu v Èechách v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nové poznatky o kamenném domu vycházely z objevu už zmínìné rozsáhlé oblasti této architektury, v níž byla na Slánsku odkryta èást zaniklé støedovìké vsi Svídna (13./ polovina 15. století) rovnìž postavené z kamene (Smetánka 1988). Existenci kamenného domu v této oblasti v minulých stoletích potvrdily i archivn í doklady a nálezy v terénu. Další vesnické kamenné stavby z pozdního støedovìku byly zjištìny i mimo uvedenou oblast, zvláštì v jižních a jihozápadních Èechách na základì stavebnì-

25 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech historického prùzkumu (Škabrada-Smetánka 1974, 236 an.). Pøínos tohoto výzkumu kromì jiného spoèíval v tom, že jeho autoøi jemnìjšími metodami dìjin umìní rozlišili stavby s pozdnì gotickými architektonickými èlánky od staveb, kde tyto èlánky byly použity druhotnì. Až do této doby etnografové s výjimkou nìkolika datovanýc h špýcharù ze 16. století tyto stavby kladli do 18. nebo 19. století. Kamenný dùm se tedy na èeském venkovì neobjevuje až v 18. století, jak se pøedpokládalo ještì poèátkem šedesátých let, ale jeho historie sahá až do 14. století (Svídna). Etnokartografický výzkum prokázal rozšíøení tohoto domu v první polovinì 19. století jak v souvislejším pásmu a menších okrscích, tak jeho vìtší èi menší zastoupení v oblastech tradièního domu roubeného èi v oblasti výskytu hrázdìného zdiva. Samostatnou kapitolu pak pøedstavuje oblast hlinìného domu na støední a jihovýchodní Moravì. Poznámky: 1 Sta byla zpracována v rámci grantu GA AV ÈR è. A Na vyhodnocování stabilního katastru jako pramene etnografického studia se autorsky podílela Lydia Petráòová, excerpci map tzv. císaøských otiskù provedl Ladislav Štìpánek, terénní etnografické výzkumy Josef Vaøeka, kartografické zpracování Karel Zpìvák. 2 Barevné rozlišování døeva od zdiva nebylo vždy pravidlem, jak ukazuje Mapa tøeboòského panství z roku Na této mapì, která je jedineèným pramenem pro národopisné studium, jsou mìstské i vesnické stavby zakresleny èervenì, tmavohnìdì (s èernými vlnovkami) je vyznaèen typ plužiny, v zelených odstínech lesy a louky a modøe vodní plochy a žlutì mosty (SOA Tøeboò, sign. IA 1b). 3 Viz napø. žádosti a plánky na pøestavbu èásti nìkterých jihoèeských usedlostí z roku 1837, zhotovené zednickým mistrem Adamem Sachaøem (SOA Tøeboò, inv. è. 50). 4 Archiv Národního muzea v Praze, Eichlerova sbírka, složka 27, krabice G Instruction zur Ausführung der zum Behufe des Allgemeinen Catasters in Folge des 8 ten und 9 ten Paragraphes des Allerhöchsten Patentes vom 23. Dezember 1817 angeordneten Landes - Vermessung. Wien Instruction zur Classifikation der Wohngebäude. Wien (Ústøední archiv geodézie a kartografie Geodetického ústavu v Praze, A 12-10b, 5164b). Instruction zur Ausführung der zum Behufe des Allgemeinen Catasters mit dem allerhöchsten Patente vom 23. Dezember 1817, angeordneten Grund - Ertrags - Schätzung. Brünn 1840 (Ústøední archiv geodézie a kartografie Geodetického ústavu v Praze, A 12-19a, 11/64). 6 Instruktion zur Ausführung der Vermessungen mit Anwendung des Mesztisches behufs Herstellung neuer Pläne für die Zwecke des Grundsteuerkatasters. Wien Obytná stavení mají nadále vyznaèenu frontu silnìjší èárou, hospodáøská mají zakreslen pùdorys bez vyznaèení fronty. 7 VI. èást, I. oddíl 460 Der Grundriss aller Häuser und Gebäude von welches Art sie immer sind, wird mit schwarzer Tusche gezogen. Steinerne Kreuze werden mit Carmin - Linien bezeichnet. VI. èást, III. oddíl Von der Colorierung 466 Die Chausseen (v citovaném Škabradovì èlánku mylnì pøepsáno jako Schauffeen), das Innere aller gemauerten Gebäude, die steinernen Brücken werden mit blassem Carmin, die öffentlichen Gebäude mit starkem Carmin angelegt. Die Fronte der Gebäude wird durch eine innerhalb des Gebäudes an dem Umfange gezogene, stärkere Carmin - Linie bezeichnet. 467 Alle Fahrwege werden mit lichtbrauner, die Saum - und Fusswege mit lichtgelber Farbe angelegt. 468 Alle hölzernen Gebäude werden blassgelb angelegt. Bei den hölzernen Wohngebäuden wird die Fronte durch eine Tusch - Linie bemerkt. 473 Der Saffranbau wird durch Carmin, mit etwas Blau gemischt, licht - violett, der Grappbau rötlichbraun bezeichnet. Die Farbe der Grapp - Pflanze wird mit Zinnober erhöhet. 8 Instrukce 1824, Substantivum das Innere se gramaticky jednoznaènì vztahuje k budovám (ve smyslu vnitøky - jádra zdìných budov), v žádném pøípadì k vnitøku (tedy plochám) pokládaných obdélníèkù (za toto upøesnìní

26 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití dìkujeme germanistce PhDr. Alenì Šimáèkové, CSc.). 10 Stav komínù na tøeboòském panství: Branná v obci 4 døevìné komíny (è. 13, 29, 32, 34), žádný døevìný komín, na mapì stabilního katastru z roku 1827 dobrá polovina staveb zakreslena žlutì (1848 celkem 53 domy a 446 obyvatel); Bøilice v obci 25 døevìných komínù, žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 jen asi 10 polozdìných usedlostí, ostatní døevìné (1848 celkem 64 domy a 473 obyvatel); Dolní Bukovsko v obci žádný døevìný komín, žádný døevìný komín, na ma pì z roku 1828 v centrální zástavbì z èásti vyzdìno pøes 20 domù, ostatní pøevážnì vyznaèeny jako døevìné (1848 celkem 145 domù a 939 obyvatel); Domanín v obci 11 døevìných komínù (è. 6, 9, 10, 14, 15, 16, 23, 26, 27, 28, 31), žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 zdivo jen u asi jedné pìtiny staveb, 15 usedlostí zcela døevìných (1848 celkem 42 domy a 331 obyvatel); Dunajovice v obci 25 døevìných komínù, žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 vesnice z velké èásti vy zdìna, stodoly pøevážnì ještì døevìné (1848 celkem 46 domù a 292 obyvatel); Mladošovice v obci 6 døevìných komínù (è. 22, 27, 28, 33, 34, 35), žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 vìtšina staveb døevìných, z toho více než polovina usedlostí celodøevìných a jen 3 usedlosti polozdìné (1848 celkem 43 domy a 295 obyvatel); Suchdol n. L v obci 32 døevìných komínù, žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 pøes 90 % staveb døevìných a jen zhruba 10 usedlostí polozdìných, vý jimeènì celozdìných (1848 celkem 102 domy a 900 obyvatel); Ševìtín v obci 2 døevìné komíny (è. 3, 4), žádný døevìný komín, na mapì z roku 1827 více než polovina døevìných staveb, z toho na 6 celodøevìných usedlostí, pastouška stranou obce zakreslena jako zdìná (1848 celkem 40 domù a 43 obyvatel). Na jindøichohradeckém panství bylo v roce 1791 ještì 126 døevìných komínù, avšak na dùrazné pøíkazy krajského úøadu se jejich poèet bìhem dvou let snížil o 112, takže v roce 1793 zaznamenal kominický mistr na tomto panství už jen 14 døevìných komínù. A už se poèet døevìných komínù na panství do konce první ètvrtiny minulého století ještì snížil èi zvýšil, nebo všechny byly odstranìny, údaje na mapách stabilního katastru s tímto faktorem zøejmì nepoèítají: Hatín - na mapì z roku 1828 je ještì zakres leno nìkolik celodøevìných usedlostí (1848 celkem 23 domy a 240 obyvatel); Jarošov n. N. - na mapì z roku 1828 témìø tøetina staveb døevìných, hlavnì stodoly (1848 celkem 63 domy a 557 obyvatel); Kostelní Radouò - na mapì z roku 1828 vìtšina staveb (asi 90 % ) døevìných; Ratiboø - na mapì z roku 1828 usedlosti na návsi z velké èásti vyzdìny (1848 celkem 50 domù a 487 obyvatel); Roseè - na mapì z roku 1828 statky na návsi z velké èásti vyzdìny s výjimkou stodol. Obdobná situace byla i na hlubockém panství a na statku Chøeš ovice. Vrchnostenský úøad v Hluboké n. Vlt. podával v letech 1808 až tedy v dobì zhotovování map stabilního katastru - pravidelné každoroèní hlášení krajskému úøadu v Èeských Budìjovicích, že na panství nejsou žádné døevìné komíny. Rovnìž správa statku Chøeš ovice hlásila v letech , že na statku nejsou žádné døevìné komíny. - Údaje o poètu døevìných komínù byly pøevzaty z práce Adolfa Kalného, Požární ochrana v minulosti, rkp. è. 394 a 394a, ÚEF AV (v poznámkovém aparátì rukopisu jsou uvedeny pøíslušné signatury fondù SOA Tøeboò); údaje o poètu domù a obyvatel jsou èerpány z díla Františka Palackého (Palacký 1848, 305 an.). 1 Instruction zur Classifikation der Wohngebäude Wien Formular A bez patra s patrem Wohnungs - Bestandteile tø. zl. tø. zl II 25 I III 20 II IV 16 III V 12 IV VI 8 V VII 6 VI VIII 4 VII IX 3 VIII X 2 IX XI XII 20 krejc.

27 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Za obytnou místnost se považují podle 9 pouze svìtnice (Zimmer) a komory (Kammer) skuteènì obývané, nikoli kuchynì, sklepy, pùdy, dílny atd. 14 Z lokalit uvádìných J. Škabradou uveïme jako pøíklad Skalsko, o. Mladá Boleslav. Oceòovací elaborát stabilního katastru z roku 1853 zde vypoèítává: domù 76 z toho z kamene a vypálených cihel 11 ze døeva 27 z kamene a døeva 38 Rubrika z kamene a døeva není pøedtištìna, sèítací komisaø ji pøedepsal rukou a tak si vypomohl; o jedenáct let starší indikaèní skica z roku 1842 tu však zachycuje 26 èervených obytných objektù. Z toho je zcela zøejmé, jak naložili s nejpoèetnìjší skupinou domù ze smíšeného materiálu kreslièi mapy: èást zakreslili žlutì, èást èervenì (SÚA Praha, inv. è. 792, Bo 466). Použitá literatura: Baláš, Emanuel 1968: Sídelní ormy a bydlení. In: Èeskoslovenská vlastivìda III, Lidová kultura. Orbis, Praha 1968, s Boguszak, F. - Císaø, J. 1961: Mapování a mìøení èeských zemí od poloviny 18. století do poè. 20. století. Praha Mašek, František 1948: Pozemkový katastr. Praha Novotný, František 1892: Základy rýsování situaèního a errainního pro posluchaèe vysokých škol technických a pro praktickou potøebu. Praha Palacký, František 1848: Popis Království èeského. Praha Pokorný, Ota 1959: Obraz Èech v pol. 19. století v díle stabilního katastru. In: Sborník Spoleènosti zemìpisné 64, è. 3 Smetánka, Zdenìk 1988: Život støedovìké vesnice. Zaniklá Svídna. Praha Škabrada, Jiøí 984: K problematice barevného rozlišení vesnických staveb na mapách stabilního katastru v Èechách. Památky a pøíroda 4, 984, s Škabrada, Jiøí - Smetánka, Zdenìk 1974: Architektura zemìdìlských usedlostí pozdního støedovìku v Èechách (Pøíspìvek k poznání hmotné kultury støedovìké vesnice). Archeologické rozhledy 26, s Vaøeka, Josef 1973: K otázce vývoje a geografického rozšíøení kamenného domu v Èechách. Èeský lid 60, s

28 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Nejstarší zdìné sýpky na Plzeòsku - souèasný stav poznání Tomáš Karel, PÚ v Plzni Zdìné sýpky patøí zpravidla k nejstarším dochovaným stavbám vesnické zástavby. Jsou k tomu pøedurèeny snahou tehdejších stavebníkù po dùkladných stavbách, schopných poskytnou bezpeèí životnì dùležitým zásobám. Tato situace je dobøe patrná i pøi výzkumu lidové architektury v širším okolí Plznì Dosavadní pozornost byla vìnována pøedevším vesnicím, které jsou dnes souèástí mìsta Plznì. Díky této pozornosti a rovnìž díky nepochybnì konstrukènì nadprùmìrné úrovni vesnické zástavby se zde v souèasnosti nachází pøevážná vìtšina dokladù pøedbìlohorské stavební kultury regionu. Kromì sklepù a jednotlivých, druhotnì použitých detailù se jedná pøedevším o sýpky. Nápadnì hmotné, èasto samostatnì stojící sýpky nejhùøe unikaly pozornosti badatelù. Tyto objekty jsou proto v odborné literatuøe známy již od dvacátých let tohoto století, zejména díky pracím Josefa Brože (Brož 1934). K nejvýznamnìjším objektùm patøí sýpka, stojící netypicky ve støedu usedlosti èp.7 v Plzni- Bolevci. Jedná se s nejvìtší pravdìpodobností o pozdnì gotickou stavu, upravovanou v renesanci a v klasicismu pøestavìnou. Z nejstarší etapy se dochovaly pozoruhodné kamenické detaily. Ostìní vìtracího okénka a zlomky portálku jsou dokladem vyspìlé kamenické produkce zprostøedkované blízkou Plzní. Zejména vìtrací okénko, rozvíjející motiv klíèové støílny, vyniká jemností provedení (obr.1). V renesanci dostala stavba etážový štít a sgrafitovou rustiku, svojí úrovní rovnìž pøevyšující venkovskou stavební kulturu (obr.2). Vnitøní dìlení na patra, vstup ze dvora a krov jsou až klasicistního pùvodu (Foud 1995). Další pozoruhodná sýpka stojí v èele dvora èp.28 v Èernicích. Vstup z kamenného perónu ústí do polokruhového portálku s okosením pozdnì gotické tradice (obr.3). Toto umístìní pøi bránì do dvora patøí ke klasickému uspoøádání, které se opakuje u vìtšiny dalších objektù, kdy sýpka tvoøí dominantu usedlosti, obrácenou do návsi. Jak tato sýpka, tak i pøedchozí pøíklad pravdìpodobnì pùvodnì stály izolovanì vùèi ostatním objektùm usedlostí. Rovnìž v dalších plzeòských vesnicích je dodnes dochováno nìkolik starobylých sýpek. V Koterovì stojí v usedlosti èp.7 sýpka se dvìma køížovými støílnami, pravdìpodobnì renesanèního pùvodu. V Božkovì je jádro renesanèní sýpky zastavìno v hospodáøských budovách èp. 20. Rovnìž renesanèní je snad i sýpka umístìná za bránou usedlosti èp.13 (Škabrada 1979). Další obdobnou sýpku z èp. 18, obrácenou do návsi, známe již pouze ze staré fotografie (obr. 4). Ve vsi Újezd stojí pùsobivá mohutná sýpka vedle brány usedlosti èp. 10 s kamenickými detaily, které mohou být renesanèního pùvodu (obr. 5). Tento struèný výèet je možno doplnit ještì nìkolika objekty charakteru patrových komor, které jsou a i pùvodnì byly souèástmi obytných stavení. Jedná se na území dnešní Plznì v Božkovì v usedlosti èp.15 o komoru situovanou v zadní èásti obytného domu a pøístupnou v pøízemí ze dvora polokruhovým portálkem s okosením. Obdobného charakteru je komora v èp.11 ve Vstiši v okrese Plzeò -jih a další, nedávno rozpoznaná v èp.2 v Èerveném Újezdì v okrese Plzeò - sever (Foud 1997). Nìkolik dalších dokladù je dochováno v torzech, zejména suterénní prostory komor, identifikované díky dochovaným goticko - renesanèním portálùm napøíklad v Plzni - Liticích.(Anderle 1996). Tímto výètem jsme v podstatì uvedli všechny dosud známé nejstarší zdìné sýpky selských usedlostí na Plzeòsku. Soubor je pro úplnost nutno doplnit ještì objekty v prostøedí agrárních mìsteèek, které stojí na pomezí vesnické stavební tvorby. Pokud pomineme charakterovì svébytné komorové domy se støedním prùjezdem, situované na širokých parcelách, máme z tohoto prostøedí achováno nìkolik objektù, blízkých poslednì jmenované skupinì. Patrové komory, navazující v zadní èásti na obytné stavení najdeme ve Mìstì Touškovì (Karel 1996). Nejpozoruhodnìjší je situace dochovaná v èp.44. Velká patrová komora mìla patro pøístupné ze dvora po vnìjším schodišti nebo pavlaèi okoseným polokruhovým portálkem.

29 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Suterén, zasahující do další èásti domu je ze dvora pøístupný hrotitým portálkem. Jedná se tedy o schéma známé napøíklad z Dublovic a Bražné v okrese Pøíbram. Opìt zde vidíme køížovou kamenou støílnu, tentokrát spolu s další šikmou støílnou v poloze umožòující aktivní obranu objektu. Další støílna se pùvodnì nacházela v zrcadlové poloze k dochované, po levé stranì vstupu (obr. 6). Zajímavý doklad poskytuje také situace v domì èp.15 v Dobøanech v okrese Plzeò - jih. V zadní èásti pøízemního, štítovì orientovaného domu je nad baroknì zaklenutým obytným pøízemím v pùdním polopatøe velká komora, oddìlená od pùdy mohutným zdìným štítem s polokruhovým okoseným portálkem ve støedu. Obdobný zadní štít se do dvora obrací trojicí pyramidálnì uspoøádaných vìtracích okének v kamenných ostìních. Tento výèet jistì není zdaleka úplný, vzhledem ke známém faktu, že výzkum vesnické stavební kultury se potýká s nedostatkem tradièních datovacích umìlecko - historických pomùcek. Použitá literatura: Anderle, J.1996: Stavebnì historický prùzkum obce Plzeò-Litice, strojopis uložený v archivu PÚ v Plzni Foud, K.1995: Pozdnì støedovìký špýchar v Plzni- Bolevci, in: Zprávy památkové péèe 7, Foud, K.1997: Pozdnì barokní roubený dùm v Èerveném Újezdì, in: Èeské památky 1, Karel, T.1996: Pozdnì gotické domy mìsta Touškova,in: Prùzkumy památek 1,31n Škabrada, J. 1979: Nejstarší objekty zjištìné stavebnì historickým prùzkumem Božkova a Bolevce, in: Archeologia historica IV, 175n

30 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Nihošovice - soustava goticko renesanèního a baroknì klasicistního šlechtického sídla se dvory Ing. Stanislav Dvoøák, PÚ v Èeských Budìjovicích V rámci prùzkumové èinnosti související s inventarizací a zjiš ováním aktuálního stavu památkovì chránìných objektù na Volyòsku byla vìnována pozornost i zámku v Nihošovicích. Pøi místním šetøení však neunikly pozornosti rùzné architektonické a výtvarné prvky situované západnì od zámku, aniž by byly v evidenèní kartì zachyceny a slovnì èi fotograficky. Nebo se jednalo zejména o výskyt ornamentální sgrafitové bosáže na ohradní zdi pøi vjezdu (vèetnì pozdìjších barokních nátìrù a pøemaleb), o nápadnì strmé sklony støech objektù a zejména potom nelogicky otoèený štít vzdálenìjší stodoly zesilující sloupky smìrem ven, rozhodli jsme se touto lokalitou zabývat podrobnìji. Tento podrobnìjší prùzkum potvrdil zprvu nabyté domnìní, že se jedná o dochovanou èást goticko renesanèního areálu staré tvrze a pøilehlého dvora vè. ohradní zdi, který není zapsán v seznamu kulturních památek. Je zajímavé, že stodola byla oproti pùvodnímu rozmìru šíøky v 19. století zmenšena asi o metr, avšak rozsah dochované sgrafitové bosáže je i dnes kolem 50%. Objekty se strmými støechami byly pùvodnì èeledníky a stáje a budou ještì dále podrobnìji zkoumány. Z tvrze se dochovaly n západním køídle sklepy a zdivo do výše asi 50 cm nad jejich úroveò. Druhé køídlo (východní) dosud obsahuje prostory nìkdejšího sálu v pøízemí a zbytek zdiva dávající pro svou mohutnost tušit, že zde stála vìž. Stávající zámek byl pravdìpodobnì zøízen rekonstruováním renesanèního køídla bývalé gotické renesanèní tvrze a barokní pøístavbou. Vnìjší omítkové vrstvy dosti patrné a zejména pak nález dokonale zachovaného komína se sgrafitem a otisky pùvodní støechy jsou toho jednoznaèným dùkazem. Novodobìjší hospodáøský areál byl proto budován na východì od zámku. Jedná se o barokní špýchar, stodolu se zvláštním archaickým podsklepením, s toèitou a svažující se chodbou a velké severojižní køídlo stájí a navazující obytné èásti køídla v jedné hmotì vzniklé kolem pøelomu 18. a 19. století. Areál je degradován novostavbou kanceláøí JZD ze 60. a 70. let. Vzhledem k tìmto okolnostem je tøeba vynaložit patøièné úsilí na architektonickou a kulturní rehabilitaci, nebo celý areál kromì zámku není zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek a je stále vystaven pouze utilitárním potøebám.

31 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Hlinìný dùm, problematika jeho památkové obnovy a využití PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì Otevøeme-li dílo Václava Mencla Lidová architektura v Èeskoslovensku, najdeme hned na poèátku mapu rozšíøení hlinìného a kamenného domu na jihu Slovenska, Moravy a Èech a jeho styèná pásma. Václav Mencl nazývá tento typ domu domem podunajským. Na Moravì, zejména na jižním a jihovýchodním území, na Slovácku, na støedním Pomoraví, na Hané ale také jinde, na Brnìnsku a na jihozápadní Moravì se podle souèasných prùzkumù podaøilo prokázat dominující hlinìný dùm. Užívání hlíny jako stavebního materiálu je bezpochyby jevem znaèného stáøí. Diluviální ložiska poddajné hlíny moravských naleziš umožòovala snadnou tìžbu tvárné hmoty. Hlína rovnìž snáší a dovoluje kombinování s dalšími materiály, døevem, slámou, kamenem a proutím. Ve fondu památek jihomoravského regionu zaujímají hlinìné stavby významné postavení nejen co do jejich rozšíøení, ale také stáøí, výtvarných i architektonických hodnot. Proto k prioritním úkolùm odborného pracovištì památkové péèe náleží zkoumat, hodnotit a evidovat hlinìné stavby, hledat cesty k jejich záchranì, rehabilitaci a také k využití a uplatnìní v souèasném životì. V návaznosti na výsledky zahranièních badatelských týmù se otevírá cesta smìøující k uplatnìní zkušeností a znalostí získaných studiem tradièních hlinìných staveb pøi nové výstavbì z hlíny jako jedineèného ekologického materiálu. Hlinìné zdivo sloužilo v minulosti a to až do poèátku dvacátého století k výstavbì celých zemìdìlských usedlostí, obytných domù, chlévù, stodol, komor, sušáren a dalších doplòujících staveb hospodáøského dvora. Památky lidového stavitelství dokumentují rùzné druhy technologických postupù, jichž se užívalo k budování hlinìných stìn. Je to jednak nabíjené, èi dusané zdivo, zdivo z hlinìných oválných válkù a koneènì hlinìné cihly, vyrábìné stavebníky a jejich rodinami pomocí døevìné formy. K nejstarším technologickým postupùm patøilo dusání prohnìtené hlíny, èi pìchování hlinìné smìsi (pichovanice na Zlínsku) v bednìném šalování jako v pohyblivé formì k výstavbì stìny, do níž se dodateènì vyøezaly otvory dveøí a oken (Topolná a Kudlovice na Uhersko-Hradiš sku). Další, velmi starý zpùsob získávání stavebního materiálu vyplýval z poddajnosti hlíny zpracované s obilnými plevami v tìsto schopné tvarování v oválné války. Bochníkovité tvary kladli stavebníci diagonálnì ve vrstvách, pøipomínajících antickou techniku opus spicatum. Cihly tvarované rukama v diagonálním postavení a prokládané ve vrstvách povøísly ze slámy se vyznaèovaly mimoøádnou trvanlivostí. Svìdèí o tom doklady uvádìné J.Kšírem z Pøerovska, J.Burianem ze vsí na Vyškovsku, Švábenicích, Paèlavicích a Vážanech i do nedávna zachované ohradní zdi ve Støíbrnicích, Nezamyslicích, Nìmèicích n.h., které zmizely teprve v posledních desítiletích spolu se stodolami v Košíkách v okrese Uherské Hradištì. Válkové zdivo pøekonalo nepøízeò doby i povìtrnostní vlivy na neudržovaných stodolách v Hrušce a na nemnoha dalších reliktech. O stáøí a rozšíøení této techniky svìdèily rovnìž stìny kostelù v Horních Dubòanech a Domèicích na Znojemsku, o nichž se spolu s dalšími dokumenty zmiòuje Václav Mencl. Dnes již vzácný doklad válkového zdiva pøimìl pracovníky Památkového ústavu v Brnì k pøemístìní cca 3m 2 stìny z ohrožené ohradní zídky ve Støíbrnicích do památkové rezervace v Rymicích - Hejnici a k zabudování vyjmutého plátu do ohradní zdi usedlosti èp.65. Stavby z nepálených cihel, vepøovic, vepøákù, kotovic, kotù patøí k nejmladším, nejrozšíøenìjším a dosud k nejzachovalejším objektùm vybudovaným z hlíny, pakliže nejsou vystaveny pøímému pùsobení deštì nebo dalších povìtrnostních vlivù. Jejich výroba ještì není ve vesnickém prostøedí zcela zapomenuta a døevìné formy, užívané ke zhotovování cihel se ještì tu a tam najdou. Do hlinìné hmoty se pøidávaly mimo plevy, nejèastìji jeèmenné nebo drobnì sekanou slámu také praseèí štìtiny. Na jižní Moravì se nacházejí celé soubory památek vystavìné z nepálených cihel, obytné domy v øadové zástavbì Strážnice, Knìždubu, usedlosti na návsi a v památkové rezervaci v Rymicích, usedlosti

32 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití v Kaòovicích a Doubravách na Luhaèovisku, komory a stodoly v Hrubé Vrbce na okrese Hodonín, v jejichž stìnách a štítech se kombinuje, stejnì jako je tomu v obcích s vesnickou památkovou zónou v Javorníku a Vápenkách, nepálená cihla s kamenem. Výrazné zastoupení hlinìného domu tvoøí usedlosti na Vyškovsku, v obcích Rostìnice, Zvonovice, Lysovice, Hluboèany a Kuèerov s obytným domem se žúdrem nebo žúdrovým polopatrem i solitery na Prostìjovsku a Boskovicku. Hlína jako nejdostupnìjší materiál sloužila k výstavbì vinohradnických staveb ve Vlènovì, Veletinách a Èejkovicích. Památky v tìchto rezervaèních souborech dokládají rùzné technologické postupy práce s hlínou, pìchování, hlinìné výplnì hrázdìného zdiva, nepálené cihly. S hlinìnými stìnami budov jsou pevnì spjaty další charakteristické rysy, forma støechy, nejèastìji valbová nebo sedlová se starým typem vyplétaného a hlínou omazaného nebo prkenného štítu pod lehkou doškovou krytinou. K dalším znakùm patøí portikus ve tvaru výstupku, žùdra pøed vchodem do budovy i do hospodáøských èástí usedlosti, sloupoøadí ve dvoøe, oplocení, pletená z proutí nebo z døevìných hontù. Na jižní Hané patøí ke specifikùm práce s hlinou vápenná malta nanášená stejnì jako v jiných èástech Moravy pomocí hadrových pucek, zdobená prsty otevøené dlanì v mokré omítce, tìrkováním užívaným nejen pro stìny obytného domu, ale také chlévù, stodol i zídek. Pro památkovou hodnotu staveb svìdèí rovnìž estetická stránka hlinìných domù, znaky rukodìlné práce, mìkce modelovaná nároží, proláklé stìny, stáøím mírnì zdeformované dveøní a okenní otvory, výstupky i výklenky, což podle Václava Mencla je dáno nepevnì konturovanou hmotou stavby ovlivnìnou tvárnou podstatou hlíny. Pøesto, že se hlinìné stavby vyznaèují vynikajícími vlastnostmi, na pøíklad pevností stìn, udržováním konstantní teploty, odolností proti nepøízni poèasí, jejich další život a uplatnìní, údržba a památková obnova se sestává v našich podmínkách stále problematiètìjší. Vìtší díl památkovì chránìných domù nebo staveb v památkových rezervacích èi zónách slouží k obytným úèelùm, k trvalému i sezónnímu bydlení, k hospodáøské a výrobní èinnosti (vinné sklepy, stodoly, komory). Znaèná èást památek z hlinìného zdiva trpí nedostateènou údržbou, jejíž následky na sebe nenechají dlouho èekat. Proto Památkový ústav v Brnì pøistoupil již pøed nìkolika léty spolu s Okresními úøady jižní Moravy a místními samosprávami k výbìru reprezentativního fondu hlinìné architektury z nejvýznamnìjších lokalit se snahou nejvýraznìjší památky obnovit a najít pro jejich další existenci možnost uplatnìní. Toto je umožnìné pøedevším výstavním nebo expozièním využitím, kulturnì-spoleèenským posláním pro místní knihovnu, jako zkušebna a klubovna folklorního souboru, nebo depozitáø a konzervaèní pracovištì regionálního muzejního pracovištì. (Rymice - expozice sedláøské výroby, kovárna, Topolná 90 - zkušebny a pøírodní amfiteátr souboru, Vlènov 57 - expozice zemìdìlské usedlosti minulého století, Topolná èp.90 - konzervaèní pracovištì Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Tupesy èp památník hrnèíøské a keramické výroby spojený s dílnou a prodejnou, Lysoviceè èp.33 - soukromé místní muzeum). Vedle tìchto již známých a osvìdèených pøíkladù již dokonèené obnovy a nového poslání probíhají rozsáhlá díla obnovy za vydatné finanèní pomoci z havarijního fondu Ministerstva kultury v Ruprechtovì, Senetáøovì, Ježkovicích, Lysovicích, Sebranicích, Blatnici, Veselí-Zarazicích, v Hrubé Vrbce i Vápenkách a na dalších místech. Pøi obnovì hlinìných budov byli pracovníci Památkového ústavu v Brnì postaveni pøed èetná úskalí zejména pøi øešení otázek ryze technického rázu: je vhodné odstranìní vlhkého zdiva? jak doplnit zvìtralé èi jinak poškozené zdivo, a již dusané, válkové nebo z hlinìných nepálených cihel obnova hlinìných a vápennohlinìných omítek a zpùsob jejich nanášení zvláštì nad ohništìm a tìrkováno, t.j. kresba vlnovek èi pùlobloukù prsty otevøené dlanì v mokré omítce zpùsob zpevnìní staticky narušeného zdiva, pøípadnì jeho konzervace zvláštì u stìn z válkù nebo stìn dusaných, zatížení stìn novým krovem zpùsob obnovy dusaných podlah - náhrada za hovìzí trus problematika narušeného cihlového zdiva, které bylo pùvodnì režné

33 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Na tyto otázky byly nalezeny pouze èásteèné odpovìdi a øešená problematika zùstává dosud otevøená. Na tomto místì uvádíme pouze tøi postupy, jichž bylo využito k záchranì památky odsouzené bez rychlé a úèinné pomoci k zániku: Zarazice, dùm èp.46 (okr.hodonín) - vlivem zvyšování silnièního tìlesa se ocitl pod úrovní komunikace, která náleží k neobyèejnì frekventovaným spojnicím mezi jihem a severem Moravy. Dùm byl dlouhodobì neobydlen a prakticky urèen k demolici. Mìstský úøad ve Veselí zahájil po dohodì s Okresním úøadem v Hodonínì, referátem regionálního rozvoje a Památkovým ústavem v Brnì obnovu s cílem pøedat tento objekt do užívání Mìstského muzea ve Veselí n.m. Specializovaná firma navrhla odstranìní vlhkosti betonovými pilíøky èi odstranìním hlinìného zdiva a jeho nahrazením stìnou z pálených cihel s cementovou maltou. Pøestože jde o renomovanou firmu, tento postup nebyl akceptován a dùm byl posléze po urovnání majetkoprávních vztahù pøedán jinému investorovi, mimochodem stavebnímu inženýrovi se zájmem o lidovou kulturu a spolu s ním se zapoèala citlivìjší cesta odvlhèení drenážemi kolem domu odstranìním zdrojù zamokání a odstranìním cementového nástøiku. Ježkovice, usedlost èp.27 (okr. Vyškov) - se sestává z hlinìného obytného stavení, jehož obnova vèetnì doškové krytiny byla provedena poèátkem devadesátých let a pilíøové bednìné stodoly, jejíž nosná konstrukce z nepálených cihel trpìla stejnými neduhy jako dùm v Zarazicích tím, že byla soustavnì podmáèena nìkterými necitlivými úpravami okolního terénu. Pracovníci provádìjící firmy akceptovali návrh PÚ v Brnì a posudek statika spojený s projektem a ochotnì doplnili chybìjící nepálené cihly stejným materiálem druhotnì použitým, avšak do základù vložili železobetonový vìnec místo kamene, který by v daném pøípadì mnohem lépe odpovídal založení stodoly a jejímu charakteru i požadavkùm památkové péèe. Zdùvodnìním bylo statické posouzení a tíha nového krovu a støechy z doškù na pùvodní pilíøe. Zlámec èp.37 (okr. Uherské Hradištì) - pùvodnì byl jedineèným souborem hlinìných staveb uvádìných jako doklad stavební kultury Luhaèovického Zálesí v literatuøe. Z celého areálu zùstala zachována hlinìná sýpka, obnovená péèí Okresního úøadu v Uherském Hradišti a Památkovým ústavem v Brnì v roce Staticky narušené nádvoøí drobného, avšak tøípodlažního objektu vestavìného ve svahu, bylo provádìjící stavební firmou po dohodì s památkovou péèí staženo vnitøními, do stìn zabudovanými táhly a sýpka zbavena tìžké cementové krytiny, kterou nahradily slamìné došky. Zásah do statiky èistì provedený bez betonových pilíøù èi jiných zásahù zachránil památku pøed zborcením. Závìrem k tématice a problematice záchrany a využití hlinìné architektury je nezbytné konstatovat, že ve Velké Británii, Francii i USA se celé vìdecké týmy na univerzitách zabývají návratem k výstavbì z hlíny, považované za ideální ekologický materiál skvìlých tepelných vlastností. V našich pomìrech se pokouší pouze nìkolik nadšencù udržet a obnovit relikty pùvodního bohatství hlinìných staveb. Vlastníci památek i samosprávné orgány obcí se èasto k památkovým objektùm z hlíny chovají bezohlednì a usilují o jejich odstranìní. Postupy prosazované památkovou péèí považují a oznaèují za návrat ke støedovìkým metodám. Vedení stavebních firem i jejich zamìstnanci se zdráhají provádìt vápenné omítky bez nastavení cementem, doplòovat narušené hlinìné zdivo materiálem stejného druhu, odmítají, ba ani neovládají omítku utahovanou lžící, obnovu hlinìných podlah a záklopù. V této situaci pøivítal Památkový ústav v Brnì možnost praktické spolupráce s Vysokým uèením technickým, kde na katedøe pozemních staveb se vyvíjí odborné pracovištì umístìné mimo Brno, na nìmž studenti pod odborným vedením zkoumají stavební kvality stavebního materiálu a aplikují získané poznatky nejen na záchranì, ale také na nové výstavbì objektù z hlíny. Zdá se, že kromì soustavného zveøejòování kvalit staveb z hlíny a budování depozit hlinìných cihel, možností daných speciálními pracovišti na vysokých školách a bez výchovy dorostu stavebních firem k úctì k tomuto tradiènímu a ekologickému materiálu je záchrana památek z hlinìného materiálu mimo muzea v pøírodì stále obtížnìjší, ne-li zcela nemožná. A tomu bychom mìli spoleènými silami s ekology zabránit.

34 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Malá Morávka L.Dìdková, PÚ v Ostravì O vesnici Malá Morávka, která je významným turistickým a rekreaèním centrem v Jeseníkách jsme už kolegynì a kolegy informovali na semináøi v Litomyšli, ale také na stránkách Zpráv památkové péèe. Dnes bychom vás do této obce rádi znovu pozvali a na nìkolika ukázkách demonstrovali problémy, které pøinášejí souèasné zmìny spoleèenské, ekonomické a technologické. Velmi uvítáme odezvu vás všech, kterým jsou problémy roubených obytných chalup blízké, kdo jim rozumíte a v rámci své pracovní náplnì se k jejich úpravám èi opravám vyjadøujete. Dovolte trochu historických údajù. Jako samostatná vesnice vznikla v období druhé kolonizaèní vlny v dlouhém jesenickém údolí na dnešní trase Rýmaøov, Morávka, Karlova Studánka, Vrbno. Jak ukazují poslední archeologické nálezy, bohužel amatérské, dolovala se v tìchto místech železná ruda už ve støedovìku. Teprve systematický prùzkum by patrnì prokázal, zda se nìkdy døíve tady už i zpracovávala. Zatím víme, že v l6.století stála spoleèná obydlí havíøù pøímo u štol, v jejichž blízkosti také v tomto století vznikly první hamry. Poblíž nich byly postaveny první obytné domky hamerníkù, a to v øadách, øazené blízko sebe. Teprve postupem èasu vznikala na vykluèených místech zástavba rozptýlená. Ponìvadž zpracování rudy likvidovalo ve velkém zdejší lesy, byla od poèátku l8. století tato èinnost pøenesena do novì vzniklé vesnice Ludvíkov a hutì a hamry v Malé Morávce byly pøebudovány na tažírny drátù, drátovny. Ruda se tady, i když už s ne valnými výsledky dále tìžila ještì v l9. století, dráty se tu vyrábìly rovnìž. O jejich likvidaci se postaraly velkovýrobny pøedevším novì vzniklé v Bohumínì. V Morávce zùstala jediná firma zabývající se zpracováním kovu, bývalý Karlùv hamr z l8.století. Dodnes tu však stojí pùvodní obydlí majitelù drátoven, ta jsou však zdìná a døevìné chalupy hamerníkù, hu aøù a havíøù, které byly v závìru l8. století popsány v gruntovních knihách. Na základì jejich studia a terénního prùzkumu byly vypracovány návrhy pro zapsání do Ústøedního seznamu památek. Vìtšina z nich si však na poslední slovo musela poèkat celou øadu let, o tom a následných škodách však už byl referát pøednesený v Litomyšli. Dnes nás doslova sužují problémy nové. Po skonèení poslední války byli z obce odsunuti nìmeètí obyvatelé, zùstalo jich zde pouze nìkolik a ti vymírají. Tìch, kdo sem pøišli bydlet trvale mnoho nebylo a vybrali si povìtšinou domky postavené ve 20. století. Tak jako mnohde jinde se stali zachránci starých chalup rekreanti. Povìtšinou byli z øad inteligence - lékaøi, umìlci, tak jako jinde. Chalupy v pøevážné vìtšinì pøípadù ponechali v pùvodním stavu, neèinili si nárok na velký komfort. Jinak tomu bylo u tìch chalup, které získaly podniky, ty byly vìtšinou záhy silnì poškozeny pøestavbami. Dnes už vìtšina pùvodních chalupáøù nežije a stárnou i jejich dìti. Morávka je atraktivní místo, ceny chaloupek se vyšroubovaly tak, že je bìžný zájemce získat nemùže. Pokud máme pøehled, nejlevnìjší, napadená døevomorkou, pøišla na ,- Kè, jiná však už byla za ,- Kè. Tím se staly dostupné pouze nìkterým podnikatelùm, kteøí navíc cca jeden milion investují do následných úprav. Je pøirozené, že ten, kdo sem pøijede prvotøídním vozem z luxusní vily se neuskrovní v jednoduché chalupì s trámy ohlodanými rùznými brouèky. Nebude ani chaloupku postupnì vyhøívat. Zvláštì když pøíliš èasto slyší, že je nutné jiné objekty zateplovat. A pøestože nepatøí k nejmenším, na rozdíl kupø. od starých obydlí beskydských, poèet místností novým obyvatelùm nepostaèuje, zabydlují rozmìrná podkroví. Všude se dožadují vestavby hygienických zaøízení, a to jak v pøízemí, tak i v pùdních prostorách. Je nabíledni, že finanènì nároèná vestavba podkroví souvisí s rozebráním starých krovù, které by ještì dlouho sloužily, vèetnì velmi dekorativních stolic. O kopiích tìchto krovù pak už nikdo neuvažuje, sestrojují se takové, jaké dnešní tesaøi zvládají. V zásadì si tyto novodobé chalupáøe mùžeme rozdìlit do dvou skupin. Jedni s námi hned v úvodu zdvoøile jednají, rovnìž tak se stavebním úøadem, okresem i správou chránìné oblasti. Ti jsou následnì ve výhodì, a pøestože vùbec nerespektují pùvodní dohody a projekt, nedostanou pokutu žádnou. Ti, kdo výkonné úøady pøehlédnou, dostanou nepatrnou pokutu, kupøíkladu od okresního úøadu 2 krát 4 000,- Kè. A co v tom mají zapoèítáno? Kromì už zmínìného zboøení solidních krovù tøeba vyzvednutí pøízemí o další trámy. Vznikne nový podhled s trámy vybíhajícími ze stìny, které však nic nenesou.

35 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech Pøipojí se pak další umnì vyrobené krycí novotvary, které se zdejší architekturou nemají nic spoleèného. Jedno však nesmíme tìmto novodobým chalupáøùm upøít, mají zájem vlastnit docela pìknou atrapu lidové architektury, nad kterou však znalec zalomí rukama. Dochází tu totiž k nenapravitelným škodám, proti kterým jsou drobné èasem odstranitelné úpravy jako rùzná oplechování a podobnì, zcela zanedbatelné. Daleko smutnìjší je rozšíøení sínì zboøením èerné kuchynì, i když tu vznikne místo pro vestavbu pohodlného schodištì potøebného pro výstup do podkroví, obednìného sádrokartonovými deskami. Vzniká dilema. Povolovat zabydlování podkroví, nebo definitivnì s tímto skoncovat. Víme, že v tìchto chalupách, které mívaly patrové pùdy, byly i komùrky, samozøejmì døevìné. Jsou dnešní roubené stìny zpùsobilé nést to, co se po nich vyžaduje? I když jsou nìkteré trámy nahrazovány novými, asi stìží. A pokud jde o výmìnu trámù poškozených - nikdo se nenamáhá obstarat si dostateènì rozmìrné a zakoupí ty, které sežene v nejbližší prodejnì stavebnin a navíc ve stavu, v jakém vyjely z katru. S následným opracováním se už nikdo netrápí. O úpravách okolního terénu je nám také nemilé hovoøit. Vyrovnávání terénních nerovností, pøípadnì budování ošklivých až kýèovitých teras se tu rovnìž šíøí. Daleko rychleji však døevomorka. Souèasní majitelé si totiž neuvìdomují, že jejich rekreaèní sídla potøebují pøirozený režim, jaký jim vtiskli jejich stavebníci. Stalo se módou obkládat interiéry vším možným. Od umakartu poèínaje, po heraklit a dnes i zmínìné sádrokartony. Zateplují se døevìnky i chalupy z kamene. Nový majitel jedné z nich se letos velmi postavoval nad tím, že má ve svìtnici døevomorku. Zútulnil si totiž interiér tím, že kamenné zdivo /8o cm/ pokryl skelnou vatou a pøikryl døevìným obkladem pìknì nalakovaným. Kondenzace par na sebe nenechala dlouho èekat, rozpadl se mu kus podlahy i obkladu, pøesto však odmítá tento zdroj odstranit ze všech dosud, zdá se, že nenapadených stìn. V letošním roce jsme nalezli zcela náhodnì døevomorku ve ètyøech chalupách, informovanost majitelù je však pramalá. Od souseda, který tuto houbu likviduje, si klidnì pøenesou døevo k sobì domù, aby mìli èím topit, jiní si zase hlínu vybranou z pod podlahy rovnìž napadené, vysypou pøímo pøed práh, aby si vyrovnali terén. Dlouhé by bylo povídání o špatné kvalitì øemeslných prací, ale také o používání nových nátìrových hmot na oknech, která se pøi zjednodušené profilaci zdají být plastová. Smyslem tohoto pøíspìvku by mìlo být sjednocení názorù. Malá Morávka je památkovou zónou, je v ní chránìno více než 5o pùvodních lidových obydlí. Jejich rozšíøení se dožadují i podniky, i když se po listopadu 89 zdálo, že na provoz rekreaèních zaøízení jim nezbude. Navíc se v této obci stalo módou ubytovávat rekreanty, èasto nìmecké èi polské. Promìnu chlívkù na koupelny jsme pøipouštìli, komùrky na pokojíky rovnìž, kùlny zase na garáže. Poslední události však varují. Souhlasíme s tím, že obec není skanzenem. Nemìla by se však stát ani potìmkinovskou vesnicí, v níž by se na domy nedoporuèovalo dívat z blízka.

36 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové využití Kapacitní studie využití hanáckého statku pro potøeby Památkového ústavu v Olomouci - studentská práce Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. - VUT - FA Brno V roce 1994 se stala obec s necelou tisícovkou obyvatel, ležící na polovièní cestì mezi Olomoucí a Litovlí, místem konání sympozia o hlinìné architektuøe. Nebyla vybrána náhodnì. V Pøíkazech, o nichž hovoøíme, se setkáváme dodnes mj. se stavbami vyzdìnými z nepálených cihel a vzácnì uchovanými prùèelími z nichž vystupují typické hanácké žudry i s archaickou konstrukcí špaletových stodol volnì stojících v zahradách. Prudký hospodáøský vzestup zažívala obec, která má dnes menší poèet obyvatel než pøed sto lety od poloviny minulého století, kdy místní rolníci pøestali být ekonomicky závislí na pøekupnících jejich produktù vybudováním vlastní rolnické záložny (1868), akciové sladovny (1873), mlátícího družstva a mlékárny (1896) a první družstevní pekárny na Moravì (1913). Ekonomický rùst byl doprovázen i rozvojem technickým. Veøejné osvìtlení petrolejovými lampami zavedené v roce 1890 bylo nahrazeno elektrifikací obce v roce Èilý hospodáøský život doprovázel i bohatý kulturní a spoleèenský. Staví se škola, veøejné láznì, vzniká sokolská jednota a národopisná skupina, ustavuje se hasièský sbor. Èlenové pìveckého sboru jsou známi B.Smetanovi, s obèany obce udržuje kontakty V.Hálek i T.G.Masaryk. Z umìlcù èinných v Pøíkazích po 2. svìtové válce je možno pøipomenout mj. K.Svolinského. Stále živý zájem místních patriotù o uchování hanáckých tradic vážících se ke slovesné a výtvarné kultuøe (hudba, zpìv, kroje, obøadní zvyky) je zamìøen na jejich dokumentování soudobou zobrazovací technikou. Vzhledem k množství pùvodních památek lidové architektury byly Pøíkazy zvoleny Památkovým ústavem v Olomouci za sídlo Hanáckého skanzenu. Prozatimní expozice otevøená v roce 1990 v Kameníèkovì gruntu je postupnì rozšiøována o nejhodnotnìjší dochované objekty. Snahou památkového ústavu je nalézt odpovídající uplatnìní i pro sladovnu, jejíž èinnost byla v roce 1994 definitivnì ukonèena. Ještì v témže roce je zpracována I.Šobrovou v rámci diplomového projektu na VUT Brno studie, která respektuje všechny charakteristické konstrukce, hmoty a objemy a citlivì vkládá nový hotelový a sportovní provoz tak, aby zùstal neporušen prùmyslový charakter objektu. Další rozsahem nesrovnatelnì menší úkol, který byl na VUT Brno pro Pøíkazy øešen byla kapacitní studie využití èp.47. Tento objekt získal Památkový ústav Olomouc a dle rámcovì stanoveného zadání má v úmyslu sem umístit stravování, ubytování a další atraktivity odpovídající dané lokalitì. V zájmu bylo dále obnovit bývalý poèet okenních otvorù a event. dveøních otvorù. Krátkodobého úkolu se ujali bakaláøi D.Barvíková, E.Skøièková a R.Haška, kteøí na základì vlastního prùzkumu obce a výkresové dokumentace z r. 1872, 1894 a zamìøení stávajícího stavu od SÚRPMO z r vypracovali ve variantách návrh na využití. Do objektu umís ují dvougeneraèní byt pro správce nebo provozovatele, hospodu, která bude zøízena stylovým nábytkem z 30. let 20. století, kategorizované ubytování hostù. K atraktivitám mùže patøit jezdectví na koních, ubytování paraplegikù s možností hipoterapie, rekreaèní projížïky povozy taženými koòmi, sauna, vodní láznì, masáže, ze sálových zábav kuželky, kuleèník, spoleèenské tance, letní scéna a agroturistika spojená s fyzickou prací na statku. Všechny studie zachovávají typickou pùdorysnou hákovou dispozici usedlosti s dvoutraktem ulièního køídla a jednotraktovým dvorním køídlem, vracejí se k pùvodnímu rozvrhu okenních a dveøních os, zachovávají výšku hlavní øímsy i høebene. Regionální zvyklost - arkádové zápraží se znovu objevuje jako zpøíjemnìní vstupu do dvorního køídla nebo u novostaveb kuželkárny a sálu. Místní tvarosloví se uplatòuje pøi úpravách ulièní fasády.

37 Sborník pøíspìvkù ze semináøe poøádaného SÚPP a PÚSÈ v Høímìždicích ve dnech O detailech by bylo možno diskutovat (tvar vikýøù, štuková výzdoba, èlenìní dveøí a vrat, prosvìtlení podstøeší aj.), ale to se vymklo rozsahu kapacitní studie. Celkovì studentské práce prokázaly, že objekt z poloviny 19. století mùže vyhovìt požadavkùm na nìj kladeným dnes a ještì dlouho a dobøe sloužit i ve století 21.

38 Zdìná architektura v Èechách, na Moravì a ve Slezsku - památková ochrana, prùzkumy, dokumentace, památková obnova, rekonstrukce, nové vyu ití Trasa exkurze s vyznaèením nav tívených lokalit