Historické zahrady a parky a jejich obnova z pohledu zahradního archeologického v zkumu 1

Transkript

1 Historické zahrady a parky a jejich obnova z pohledu zahradního archeologického v zkumu 1 Milan JANâO Obr. 1. Lond n, Privy Garden, v sledn vzhled zahrady rekonstruované na základû studia ikonografick ch podkladû a informací poskytnut ch zahradním archeologick m v zkumem. (Foto I. Truxová) 1 Historické zahrady a parky jsou neoddûlitelnou souãástí areálû památkovû chránûn ch objektû. Vût ina z nich zaznamenala bûhem staletí své existence sloïit v voj ovlivnûn módními trendy, vkusem majitelû i samotnou délkou Ïivota jejich nezadrïitelnû promûnlivé a souãasnû i pomíjivé vegetaãní sloïky. Dnes jsou historické zahrady a parky pfiedmûtem ochrany a údrïby, a to ve stejné mífie jako památkové objekty, v jejichï bezprostfiední blízkosti byly zakládány, rozvíjeny, udrïovány a promûàovány. Komplexní ochranu a údrïbu historick ch zahrad a parkû za tièuje takzvaná Florentská charta. Florentská charta, Charta ochrany historick ch zahrad, je jedním ze základních mezinárodních dokumentû ICOMOS o ochranû kulturního dûdictví. Od svého vypracování a pfiijetí v roce 1981 pfiedkládá definici historick ch zahrad a parkû, formuluje zásady jejich údrïby, konzervace, restaurování a restituce, konkretizuje moïnosti jejich vyuïití a definuje jejich právní a správní ochranu. Podle ãlánku 17 Florentské charty, t kajícího se zásad a podmínek restaurování a restituce historick ch zahrad, platí: Pokud zahrada úplnû zanikla nebo pokud máme k dispozici jen hypotetické prvky z jejího postupného v voje, pak nelze realizovat rekonstrukci zahrady a zároveà pro ni nadále vyuïívat pojem historická zahrada. 2 Nové moïnosti získávání doposud chybûjících informací o podobû, v voji a promûnách historick ch zahrad a parkû nabízí zahradní archeologick v zkum. Za první evropskou realizaci zahradního archeologického v zkumu se povaïují vykopávky v zahradách Kirby Hall v Northamptonshire v roce Po nesmûl ch zaãátcích se zahradní archeologie od druhé poloviny 20. století prosazuje pfiedev ím v zemích západní Evropy a ve Spojen ch státech americk ch. Od sklonku 20. století nachází uplatnûní také v historick ch zahradách a parcích âeské republiky. Zahradní archeologick v zkum musí pfiedcházet kaïdé zam lené a pfiipravované rekonstrukci historické zahrady a parku. 4 Poskytuje informace, které není moïné získat jin m zpûsobem. Díky nim je moïné pfiistupovat k celkov m rekonstrukcím pûvodního plánu zahrady v konkrétním období. Rekonstrukce provedená na základû odkrytého pûdorysu se mûïe zcela shodovat s prostorov m rozvrïením pûvodních prvkû vãetnû relativních v - 1 Pfiíspûvek je upravenou verzí referátu Problematika obnovy historick ch zahrad a parkû z pohledu archeologie pfiedneseného dne 5. ãervence 2008 na konferenci Historické zahrady KromûfiíÏ 2008 Co ohroïuje historické zahrady? konané ve dnech ãervence 2008 v KromûfiíÏi. Lze ho povaïovat za jeden z v sledkû úkolu Systematick prûzkum, vûdecké vyhodnocení, odbornû podloïená obnova prostorové identifikace nemovitého archeologického fondu, fie eného v rámci v zkumného zámûru Ministerstva kultury âr Odborné poznávání, vûdecké hodnocení a evidence nemovitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny. 2 Jana POLÁKOVÁ (ed.): Mezinárodní dokumenty o ochranû kulturního dûdictví, Praha 2007, s. 128, Judith ROBERTS: What is Garden Archaeology? This quarter Judit Roberts explanins that garden archaeology is a lot more than just digging, 4 Florentská charta, ãlánek 15. Jakékoli restaurování, a tím spí e jakoukoli obnovu historické zahrady nelze zahájit bez vypracování dûkladné studie, vycházející z odborného prûzkumu, eventuálnû i zahradního archeologického v zkumu a ze zhodnocení v ech shromáïdûn ch dokumentû, t kajících se dané zahrady a obdobn ch zahrad, aby byl po v ech stránkách zaji tûn vûdeck charakter návrhu. Jana POLÁKOVÁ (ed.), cit. v pozn. 2, s

2 ek jejich umístûní. Zahradní archeologick v zkum je nezbytn pro ovûfiení pravdivosti a vûrohodnosti navrhované rekonstrukce historické zahrady. Informace, které poskytuje, mají také rozhodující v znam pfii stanovení podmínek péãe o ni a její jednotlivé ãásti. Zahradní archeologick v zkum by mûl b t souãástí pfiípravné fáze v ech navrhovan ch zámûrû zmûn s pfiedpokládan m dopadem na zastfienou podobu historick ch zahrad. DoloÏí-li pfiedstihová fáze zahradního archeologického v zkumu v znamné nálezy a potvrdí navzdory minul m po kozením neoddiskutovatelné hodnoty zkoumané zahrady, mûly by se novû zji - tûné nálezy a hodnoty uchovat a dle moïností prezentovat. 5 TotéÏ by mûlo platit i v pfiípadech, kdy zahradní archeologick v zkum vyvolá stavební ãinnost v místech historické zahrady, jejíï podoba bude s koneãnou platností zniãena. Realizaci zahradního archeologického v zkumu musí pfiedcházet teoretická pfiíprava, bez které by v zkum nemûl b t vûbec zahajován. Mûla by platit stejná pravidla, jeï platí i pro pfiípravu celkové obnovy zahrady. 6 Souãástí pfiípravy by mûlo b t vypracování podrobného stavebnû-historického prûzkumu historické zahrady, tak jak to navrhují P. Macek a P. Kfiejãifiík. 7 Na základû stavebnû-historického prûzkumu a dal ích poznatkû je moïné klást poïadavky a stanovit cíle zahradního archeologického prûzkumu a v zkumu. Pokud zahradnímu archeologickému v zkumu nepfiedchází teoretická pfiíprava a jasné vytyãení cílû, mûïe zpûsobit nezvratné po kození zkoumané historické zahrady, parku nebo komponované krajiny. 8 Zahradní archeologick v zkum 9 Zahradní archeologick v zkum, navazující na pfiedchozí teoretickou pfiípravu, se skládá z nedestruktivní ãásti prûzkumu a na ni, po vyhodnocení nedestruktivní fáze, je-li to nutné, navazující vykopávky. Nedestruktivní archeologick prûzkum zahrnuje soubor technik, metod a teorií, zamûfien ch na vyhledávání a vyhodnocování archeologick ch pramenû bez provedení destruktivního zásahu do terénu. Základem nedestruktivní ãásti v zkumu je povrchov prûzkum antropogenních tvarû reliéfu historické zahrady. Jeho souãástí je vizuální prûzkum, geodeticko-topografick prûzkum za vyuïití dostupn ch obrazov ch podkladû a plo ná nivelace. Navazuje geobotanická indikace, identifikace ukazatelû dfiívûj ích zahradních úprav. Nejãastûj ími sledovan mi pfiíznaky jsou zmûny v pfiirozeném prûbûhu terénu, terasování nebo svahování. Prohlubnû a pfiíkopy identifikují bazény, ka ny a fontány, cesty nebo i stromy. Vizuální prûzkum a rozbor tvarû a rozvrïení jednotliv ch prvkû v zahradách odhaluje linie dfiívûj ích záhonû a jejich ohraniãení vûãi okolnímu prostoru. PÛvodní umístûní stromû lze odvodit ze sníïenin po odstranûní pafiezû, ale rovnûï z vitálnosti vegetace rostoucí na jejich místû a povzbuzované úrodností substrátu vzniklého rozkladem kofienov ch zbytkû. Studium druhû, forem a struktury vûtvení zachovan ch stromû a kefiû mûïe b t klíãem k pochopení jejich dfiívûj í funkce nebo vyu- Ïívání stejnû jako období, kdy byly vysázeny. Zásadní informace mohou rovnûï vzejít z rozboru vztahû mezi stromy a jednotliv mi prvky pfiírodní a kulturní krajiny, jako jsou pfiirozen terénní reliéf, hranice sídel nebo trasování komunikací. 10 Povrchov prûzkum a v zkum antropogenních tvarû reliéfu historické zahrady nebo parku zavr- uje povrchov sbûr movit ch archeologick ch nálezû. V pfiípadû historick ch zahrad jsou nenahraditeln m zdrojem informací úlomky stavebního materiálu, cihel, opracovan ch kamenû, maltového pojiva, krytiny, tabulového skla, mu lí, obsidiánu, sopeãného tufu a zlomkû umûlé krápníkové v zdoby ze zanikl ch zahradních staveb a jejich v zdoby. Dal ími nálezy jsou úlomky nebo ãásti zahradní keramiky a jiného movitého vybavení zahrady. Na povrchové prûzkumy a dokumentaci ukazatelû dfiívûj ích úprav zahrad navazuje dálkov prûzkum a aplikace pfiírodovûdn ch metod geofyzikálního mûfiení a geochemick ch anal z. Dálkov prûzkum zahrnuje snímaní krajiny z druïice, snímání kolm mi snímky, prospekci z nízko letícího letounu a infraãervené snímkování. Zakládá se na identifikaci pfiíznakû porostov ch, vegetaãních, pûdních, stínov ch, sráïkov ch (dé È, povodnû, sníh) a teplotních (mráz, sucho, rozdíly teplot materiálû uloïen ch v zemi, hlíny, cihel, kamene, pojiv). Jejich dokumentace má zásadní v znam pfii identifikaci a pfiesném lokalizování dfiívûj ích pû- in, alejí, záhonû, vodních kaskád, bazénû a dal- ích zahradních staveb. 11 Geofyzikální mûfiení, soubor geofyzikálních metod tvofien ch magnetometrickou prospekcí a dal- ími elektrick mi odporov mi metodami, umoïàují poznávání zastfien ch pozûstatkû historick ch zahrad pod jejich souãasn m povrchem. âasto jde o zcela unikátní informace, které by bûhem bûïn ch archeologick ch vykopávek zûstaly nepoznané. Ve zji tûn ch lineárních a ováln ch anomáliích mohou b t s pomocí kartografick ch a ikonografick ch podkladû identifikovány podzemní ãásti zdûn ch nebo dfievûn ch staveb, altánû, skleníkû, umûl ch jeskyní, také terasních zídek a schodi È, základû podstavcû zahradní plastiky a vodních dûl. S pomocí geofyzikálních mûfiení lze identifikovat dfiívûj í záhony, cesty a aleje. Mûfiení tuhosti a kyprosti terénu umoïàuje vymezit pû iny slouïící k pohybu z prostoru pravidelnû zahradnicky upravovan ch záhonû. 12 Po vyhodnocení nedestruktivní fáze prûzkumû následují, je-li to nutné, vykopávky. Provádûjí se buì plo nû, pro získání podkladû umoïàujících pfiesnou rekonstrukci zkoumané historické zahrady, nebo cílenou sondáïí pro poznání jednotliv ch ãástí historické zahrady, jejich klíãov ch bodû a prvkû. Bûhem v zkumu je moïné identifikovat jednotlivé záhony a pû iny, jejich vedení a povrchovou úpravu. Sledování profilû sond umoïàuje rekonstrukci pûvodních úrovní terénû i sledování zmûn ve vyuïívání historick ch zahrad. Odkryv ãástí zanikl ch architektur nás informuje jak o jejich stáfií a v voji, pouïit ch stavebních materiálech, tak o jejich rozsahu, ãlenûní, v zdobû, funkci, vyuïití a pfiíãinách zániku. Kromû nemovit ch nálezû pfiiná í v zkum soubor movit ch nálezû (keramiku, sklo, dfievo, kovy a dal í), dokládajících uïitkové a okrasné vyuïití zkoumaného místa. Pfii v zkumu dochází k odbûru vzorkû pro anal zy pylû a dal ích zbytkû rostlin, semen, zuhelnatûl ch nebo zmineralizovan ch ãástí kofienov ch systémû, listû a stonkû, potvrzujících v skyt 5 GraÏyna NOVOTNÁ: Zahradní archeologie. Nástroj poznání historick ch zahrad, in: Zahrady park krajina 13, ã. 4, 2003, s ; Úmluva o ochranû archeologického dûdictví Evropy, tzv. Maltská konvence (revidovaná), (S.m.s. ã. 99/2000), ã. 4, odst Jana POLÁKOVÁ (ed.), cit. v pozn. 2, s Petr MACEK, Pfiemysl K EJâI ÍK: Stavebnû historick prûzkum. Historick v voj památky zahradního umûní a jeho interpretace, in: Zahrada park krajina 13, ã. 4, 2003, s Jan HENDRYCH a kol: Kulturnû historická anal za oblasti Kuks a Betlém v rámci pûvodního nadaãního panství Choustníkovo Hradi tû. Územní studie a návrh managementu. V voj koncepcí a nástrojû pro záchranu národnû cenn ch kulturních krajin na pfiíkladu svûtového kulturního dûdictví UNESCO, PrÛhonice Termín zahradní archeologick v zkum jsem pfievzal z ãlánku 15 Florentské charty, Jana POLÁKOVÁ (ed.), cit. v pozn. 2, s Martin KUNA a kol.: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha 2004, s , ; Gra- Ïyna NOVOTNÁ, cit. v pozn. 5, s Martin KUNA a kol., cit. v pozn. 10, s , ; Jana PECHOVÁ: Interpretace leteckého archeologického snímkování zámeckého areálu na Valãi, in: PrÛzkumy památek 12, ã. 1, 2005, s ; GraÏyna NOVOTNÁ, cit. v pozn. 5, s Martin KUNA a kol., cit. v pozn. 10, s ; Gra- Ïyna NOVOTNÁ, cit. v pozn. 5, s

3 daného rodu nebo druhu v zahradû, pfiípadnû v jejím okolí. Stejnû dûleïité informace pfiiná í anal za pozûstatkû hmyzu, mûkk Û a drobn ch obratlovcû. Chemické rozbory pûdy a rozbor pûdní mikrostruktury jsou v chozím bodem pro poznání zpûsobû obdûlávání pûdy a hnojení. 13 Zahradní archeologick v zkum, nebo archeologie v zahradû? I kdyï jsou cíle zahradního archeologického v zkumu známé, dochází k zámûnû zahradního archeologického v zkumu za v zkum provádûn v zahradû. Jeho cílem není poznání historické zahrady, n brï poznání pravûkého a stfiedovûkého osídlení na místû zahrady. Tímto zpûsobem byl prezentován zahradní archeologick v zkum na v stavû PraÏské historické zahrady, kde jako archeologie zahrad byly pfiiblíïeny v sledky záchranného archeologického v zkumu na námûstí Republiky v Praze, odhalená torzální architektura stfiedovûké a novovûké zástavby a pohfiebi tû u klá tera kapucínû. Jedinou informací, kterou mûïeme vãlenit do v sledkû vze l ch ze zahradního archeologického v zkumu, je v sledek pylové anal zy dokládající pûstûní brambor, tabáku a citrusû v klá terní zahradû. 14 K dal í závaïnûj- í zámûnû zahradního archeologického v zkumu za v zkum stfiedovûkého osídlení na plo e historické zahrady do lo v Zákupech, pfii v zkumu zdej- ích barokních terasov ch zahrad. 15 Realizace zahradního archeologického v zkumu v âeské republice Od sklonku 90. let 20. století bylo v âeské republice uskuteãnûno nûkolik zahradních archeologick ch v zkumû. Provádûny byly jak v kulturní krajinû (Jiãín, vald tejnsk Libosad a okolní komponovaná krajina; Kuks, Nov les a b valé porkovské panství Choustníkovo Hradi tû; Valeã, zámecká zahrada s parkem; Veltrusy, zámecká zahrada a park), tak v zahradách rozprostfien ch kolem zámeck ch a palácov ch objektû (âerven DvÛr, zámecká zahrada; âesk Krumlov, zámecká zahrada; KromûfiíÏ, Libosad; Manûtín, zámecká zahrada; Praha, palácové zahrady pod PraÏsk m hradem; RaduÀ, zámecká zahrada; Zlatá Koruna, klá terní zahrady) a v zahradách vytvofien ch na jejich vnitfiních nádvofiích (Praha, zahrady Paláce lechtiãen; Kutná Hora, zahrady jezuitské koleje uchrámusv. Barbory). Zahradním archeologick m v zkumem byly také získávány informace o zahradách vznikajících kolem vil stavûn ch ve 20. století (Praha, Müllerova vila) a interiérech historick ch oranïerií a skleníkû (Lednice, Palmov skleník). Provádûn zahradní archeologick v zkum byl veden jak formou nedestruktivních prûzkumû (âerven DvÛr, Valeã, Zlatá Koruna), tak formou vykopávek. Zkoumány byly celé historické zahrady i jejich jednotlivé objekty, fontány (Buãovice, Nebílovy, Praha-Troja, Valeã), gloriety (Ploskovice), akvadukty (Lednice), lázeà (Pern tejn, terasové zahrady; Praha, palácové zahrady), vodní kaskáda (Valeã), skleníky a oranïerie (Nebílovy; KromûfiíÏ, Holandská zahrada; Praha, palácové zahrady), zahradní labyrint (âesk Krumlov, zámecká zahrada), divadlo zhotovené ze stfiíhan ch dfievin (âerven DvÛr), terasy (Lednice, Veltrusy, Zlatá Koruna) a zahradní observatorium (Îamberk). Pozornost byla vûnována i movit m archeologick m nálezûm a jejich souborûm, získávan m v zkumem historick ch zahrad a parkû a jednotliv ch objektû, které se v nich nacházejí (Praha, palácové zahrady; KromûfiíÏ, Holandská zahrada; JindfiichÛv Hradec; Mnichovo Hradi tû, klá ter kapucínû a dal í). 16 Cílem následující ãásti pfiíspûvku není prezentace v ech vyjmenovan ch v zkumû a jejich v sledkû. Rád bych pfiedev ím upozornil na v zkumy dûleïité z metodického hlediska. Z nich by mûlo vyplynout, kde, proã, za jak m úãelem, za jak ch podmínek a jak m zpûsobem se zahradní archeologick v zkum provádí, co lze od nûj oãekávat, co pfiiná í a jaké jsou jeho moïnosti a limity. Na základû tûchto informací jiï lze vyslovit zobec- Àující zásady provedení smysluplného a úspû ného zahradního archeologického v zkumu. Praha. Palácové zahrady pod PraÏsk m hradem V roce 2000 byla ukonãena rehabilitace palácov ch zahrad pod PraÏsk m hradem. Jeden z nejnároãnûj ích úkolû památkové péãe 90. let 20. století byl úspû nû doveden do cíle díky spolupráci historikû, historikû umûní, architektû, zahradních specialistû, restaurátorû a archeologû. Spoleãnou zásluhou v ech zúãastnûn ch se povedlo oïivit nejen podobu, ale i ducha zahrad. Malá Fürstenberská zahrada, pûsobivá kompozice rokokové terasové zahrady vybudovaná na sklonku 18. století podle italsk ch vzorû, patfií dodnes mezi nejkrásnûj í v Praze. Intaktní stav její pûvodní koncepce je patrn na Langweilovû modelu Prahy. Od druhé poloviny 19. století aï do poãáteãních desetiletí 20. století pro la zahrada fiadou v raznûj ích úprav, pfii nichï byla zbavována dûleïit ch komponentû. Na konci 19. století zanikly stavby oranïerií. Do lo k odbourání nûkter ch ãástí parcelaãních zdí mezi Malou Fürstenberskou a Kolovratskou zahradou a k propojení obou prostorû v horní ãásti. Rehabilitace Malé Fürstenberské zahrady by v ak nebyla moïná bez zahradního archeologického v zkumu. Z parteru od Malého Fürstenberského paláce je symetricky fie en nástup pod baldach n schodi Èového glorietu. V pfiízemí, v prostoru pod glorietem byly odkryty a následnû prezentovány zbytky pûvodní láznû s fragmenty dochované dekorativní v malby. Bûhem pfiípravy koncepce rehabilitace Malé Fürstenberské zahrady byla pozornost vûnována moïnostem obnovy zanikl ch oranïerií. Podrobn prûzkum se soustfiedil na získání konkrétních údajû o jejich stavu pfied demolicí. Jejich vzhled je doloïen jak na Langweilovû modelu, tak na fotografii F. Fridricha z doby kolem roku DÛleÏitou skuteãností bylo, Ïe zadní a boãní stûny obou staveb, tedy podstatná ãást objektû, zûstaly i s nûkolika závaïn mi detaily umoïàujícími jejich rekonstrukci zachovány na místû. Dal í dûleïité podrobnosti byly získány v prûbûhu v zkumu. Ten odhalil základy pfiedních stûn obou oranïerií a napomohl objasnit i ostatní stavební návaznosti. Pfii vytûïování zásypû do lo k obnaïení ploch cihlové podlahy, zbytkû topn ch a odvodàovacích kanálkû, zaloïení palet vstupû i pozûstatkû vyrovnávacích schodi È. Nalezená kování z dfievûn ch rámû ãelních stûn se stala podkladem pro vyhotovení replik. Syntéza na místû získan ch konkrétních informací, doplnûn ch poznatky ze studia existujících památek, umoïnila upfiesnit konstrukci i detailní fie ení jako podklad pro vûrohodnou rekonstrukci obou zanikl ch staveb. Kolovratská zahrada, umístûná v b valém stfiedovûkém parkanu opevnûní Malé Strany, patfiila 13 GraÏyna NOVOTNÁ, cit. v pozn. 5, s Petr JU INA: Archeologie zahrad, in: Petr JU INA, Miroslav KUBOV, Eva SKALICKÁ (eds.): PraÏské historické zahrady, Praha 2007, s Milan JANâO: Îádost Krajského úfiadu Libereckého kraje o poskytnutí stanoviska k zahájení správního fiízení ve vûci nedodrïení podmínek urãen ch rozhodnutím orgánu státní památkové péãe k pfiedstihovému záchrannému archeologickému v zkumu horní terasy národní kulturní památky zámku Zákupy (okr. âeská Lípa, Libereck kraj), Praha 2004, Archiv NPÚ ÚP. 16 âást informací o zahradních archeologick ch v zkumech byla publikována (viz dále). Za informace z doposud nepublikovan ch v zkumû dûkuji pfiedev ím kolegûm z oboru Historické zahrady a parky pûsobícím v NPÚ ÚP nebo v jednotliv ch NPÚ ÚOP a rovnûï kolegûm archeologûm z NPÚ a krajsk ch a regionálních muzeí âeské republiky. 360

4 3 2 4 Obr. 2. Praha, palácové zahrady pod PraÏsk m hradem, Malá Fürstenberská zahrada na Langweilovû modelu Prahy s dochovan mi skleníky a terasními zídkami oddûlujícími ji od Malé Kolovratské zahrady. (Reprofoto) Obr. 3. Praha, palácové zahrady pod PraÏsk m hradem, podlaha jednoho z dvojice skleníkû Malé Fürstenberské zahrady bûhem zahradního archeologického v zkumu. (Reprofoto) Obr. 4. Valeã (okres Karlovy Vary), zámecká zahrada, leteck zábûr s vyznaãen mi pfiíznaky, liniemi teras, alejí a cest. (Reprofoto) k nejvíce zdevastovan m. Sesuvy zeminy vedly ke zfiícení pfieváïné ãásti dûlicích terasov ch zdí. Jejich rekonstrukce byla moïná poté, co byly podstatné ãásti jejich pûvodního zaloïení identifikovány v prûbûhu v zkumu, stejnû jako torzo schodi tû podél v chodní dûlicí zdi. Obnovení dûlicích a terasov ch zdí se schodi tûm Kolovratské zahrady umoïnilo její opûtovné osamostatnûní jako svébytného celku. V souladu s historick m stavem byla Kolovratské zahradû pfiifiãená uïitková funkce. 17 V sledky zahradního archeologického v zkumu palácov ch zahrad pod PraÏsk m hradem nejsou doposud zpracovány a publikovány. Na zpracování ãeká soubor kvûtináãû z 18. a 19. století, ulo- Ïen v odboru archeologie NPÚ ÚP v Praze. PfiedbûÏného publikování se doãkaly informace t kající se osídlení místa v století. 18 Valeã. Zámecká zahrada a park PrÛzkum a v zkum byl vyvolán nedochovan mi archivními, obrazov mi a kartografick mi informacemi o podobû a promûnách zámecké zahrady a parku. Barokní pfiestavba zámku Valeã byla zahájena v roce 1695 z podnûtu Jana Kry tofa hrabûte Kagera ze tampachu. Zahrada byla zakládána v letech a rozvíjena v letech Na jejím vzniku se podíleli ital tí stavitelé F. Barelli a od roku 1701 G. A. Biana Rossa. Hlavní osa barokní zahradní kompozice zaãínala uprostfied západního zámeckého prûãelí. Pokraãovala pfies sedlo zvané Mezihora lesním prûsekem k protûj ímu kopci, na jehoï vrcholu ukonãuje stavba Lusthausu (Neuhaus) pohledovou osu. Josefské vojenské mapování podporuje my lenku, Ïe zámecká zahrada byla koncipována do tvaru osmicípé hvûzdy, obdobnû jako zahrady zámku âerven DvÛr v jiïních âechách a praïské Troje. V barokní zahradû stál letohrádek a terasovitá stavba, pfiedchûdce pozdûj ího teatronu. Souãástí zahrady byl systém fontán, kaskáda s trojicí vodních pfií er, rozmístûné pískovcové a terakotové sochy a souso í a mezi nimi v mobilních ná- 17 Václav GIRSA, Pavel JERIE, Miloslav HANZL: Restituce malostransk ch palácov ch zahrad pod PraÏsk m hradem (Velká Pálffyovská, Kolovratská a Malá Fürstenberská zahrada), in: Palácové zahrady pod PraÏsk m hradem, pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe, Praha 2001, s Martin OMELKA: Rekonstrukce palácov ch zahrad a archeologie, in: Palácové zahrady pod PraÏsk m hradem, pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe, Praha 2001, s

5 5 6 Obr. 5. Valeã (okres Karlovy Vary), zámecká zahrada, schodi tû odhalené bûhem v zkumu v roce 2008 naznaãuje dal í kompoziãní osu smûfiující ke kostelu Nejsvûtûj í Trojice pfieru enou stavbou skleníkû v 19. století. (Foto M. Janão) Obr. 6. KromûfiíÏ, pohled na Libosad s mûstem a zámkem KromûfiíÏ, kresba F. B. Wernera z doby pfied rokem 1750 je pouhou kopií star í pfiedlohy J. M. Vischera a J. van den Nypoorta z roku Proto ani nezachycuje stav po roz- ífiení Holandské zahrady na poãátku 18. století. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) dobách vla ské stromy. Po roce 1780 do lo kpfiebudování barokní francouzské zahrady na krajináfisk park. Vyschla barokní kaskáda, byly zasypány fontány, vyhloubeno bylo koupadlo Fischelteich. Svoji definitivní podobu získal teatron. Hlavní prostor pfied západním prûãelím zámku byl pfietvofien v travnatou plochu s nepravideln mi cestami doplnûnou solitérními stromy. Hlavní osa barokní kompozice smûfiující k Neuhausu zûstala zachována. V 19. století vzniklo dne ní uspofiádání cestní sítû na svazích pahorku a v zámecké zahradû. Nedostatek archivních pramenû, dobov ch popisû a vyobrazení dokumentujících podobu zámecké zahrady na Valãi v 18. a 19. století k dispozici jsou mapy vojensk ch mapování, mapy stabilních katastrû a popis páïete hrabûte F. A. porka, F. Rakovského byl jedním z hlavních dûvodû, proã se pfiistoupilo k leteckému prûzkumu. Ten byl uskuteãnûn v únoru roku 2004 v dobû vegetaãního klidu, kdy bylo listí stromû opadané a jemn snûhov popra ek zv razàoval kontury zanikl ch objektû, cest a ohraniãení a porostov ch a stínov ch pfiíznakû. Celkovû bylo pofiízeno 58 ikm ch leteck ch snímkû ir ího okolí mûsteãka Valeã se zámkem, parkem a kopcem Neuhaus. Letecké snímkování valeãského zámeckého areálu zv raznilo podobu nûkter ch historick ch prvkû pûvodní a bûhem staletí se mûnící zahradní kompozice. Sníh a stíny zjasnily na zámeckém pahorku terénní valy v nejvy í ãásti náhorní plo iny se zaniklou tvrzí, jejíï ruina byla v dobû baroka pfiestavûna na vyhlídkov altán. O nûco níï stával uprostfied kruhové nádrïe napájející kaskádu gloriet. Letecké snímkování potvrdilo smûr hlavní kompoziãní osy zahrady od zámku kolem teatronu a pfies iluzivní bránu k vrcholku Neuhaus s ruinou Lusthausu. Její trasa, z pohledu od zámku zcela nerozeznatelná, se projevila díky zv razàujícímu snûhovému pokryvu. Sníh zdûraznil stopy cest a pû in pfied zámkem, pocházejících z 19. a poãátku 20. století, a to i tûch, které jsou dnes zarostlé a jejichï trasy jsou rozeznatelné jen pfii detailním zkoumání. Anal za leteck ch snímkû nezodpovûdûla otázky t kající se umístûní zdûn ch objektû a jednotliv ch ramen hvûzdice zachycené na josefském mapování. Vysvûtlení je tfieba hledat v úpravách provádûn ch v 19. století, kdy plochu západnû od zámku pfievrstvily naváïky pfiekr vající pûvodní barokní kompozici. 19 Poznatky získané leteck m snímkováním umoïàují vytipovat plochy, na kter ch by bylo moïné provést podrobn geofyzikální prûzkum a následnou cílenou sondáï. Po nedestruktivním prûzkumu Valeãské zahrady byla v roce 2007 zahájena 1. etapa v zkumu navazujícího ãásteãnû i na star í, doposud pouze informativnû publikované vykopávky provádûné od roku 1979 na nûkolika místech zámeckého areálu. Zkoumáno bylo okolí teatronu, iluzivní brány a pfiedev ím ir í prostor zaniklé vodní kaskády. Zde byla dokumentována jak horní nádrï napájená ze studen dva kilometry vzdáleného vrchu Filífi vodou vedenou zbytky dfievûného potrubí do tfií kamenn ch vodních pfií er, tak i nejniï í bazén s fragmenty kamenn ch a terakotov ch plastik. V prûbûhu v zkumu v roce 2007 byla uskuteãnûna cílená sondáï useverní terasy zámku, navazující na v sledky nedestruktivního leteckého prûzkumu. Dal í sonda byla poloïena u letohrádku. V zkum zamûfien na poznání náplnû pûvodní barokní zahrady a ovûfiení umístûní zahradní architektury bude pokraãovat i v následujících sezonách. Jedním ze zkouman ch míst bude i prostor mezi zámeck m kostelem Nejsvûtûj í Trojice a zámkem, kde nález torza schodi tû v roce 2008 naznaãil dal í kompoziãní osu, pfieru enu v 19. století stavbou skleníku. 20 KromûfiíÏ. Holandská zahrada Zahradní archeologick v zkum na první pohled ikonograficky zcela dostateãnû dokumentované zahrady Libosad kromûfiíïského zámku zalo- Ïené v roce 1665 z podnûtu biskupa Karla II. z Lichtensteina-Castelkornu je jednou z nejv znamnûj ích man ristick ch zahrad na sever od Alp. Z podnûtu iniciátora a stavitele Libosadu pfiipravili v roce 1691 J. M. Vischer a J. van den Nypoort album 33 grafick ch listû obsahující dvojici plánû Libosadu a fiadu detailních zábûrû, vãetnû dvou plánû rozvodû vody v objektu ústfiedního pa- 19 Jana PECHOVÁ, cit. v pozn. 11, s Karel DRHOVSK : Zahrada zámku Valeã. Historické zahrady a parky 2008 Západní âechy. Hrdûjovice, s ; V roãní zpráva NPÚ ÚOP v Lokti, Praha 2008, s. 24. Za informace o v sledcích zahradního archeologického v zkumu na Valãi v roce 2008 dûkuji Mgr. R. irokému, Ph.D., ZIP, o.p.s., PlzeÀ. 362

6 vilonu a v celém areálu. 21 Toto bezpochyby jedineãné dílo pfiedstavuje v rámci znám ch man ristick ch zahrad âeské republiky zcela ojedinûlou dokumentaci s mnoïstvím technick ch detailû. V pravdû velice blízké podobû 22 byly v obrazovém albu zachyceny i ty ãásti zahrady, které se dodnes nedochovaly, nebo se dochovaly ve znaãnû pozmûnûném stavu. Právû s odkazem na obrazové album a dal í ikonografické podklady, napfiíklad kresby F. B. Wernera z období pfied rokem 1750, vycházející v ak z grafik z roku 1691, 23 by bylo moïné konstatovat, Ïe jsou k dispozici ve - keré potfiebné informace t kající se Libosadu a realizace zahradního archeologického v zkumu je bezpfiedmûtná. JiÏ první cílená sondáï v prostoru Holandské zahrady potvrdila opak. Pfies relativnû vysok poãet vyobrazení zachycujících Libosad nejsme o vzhledu náplnû Holandské zahrady informováni jinak neï archeologicky. 24 V zkum uskuteãnûn v letech v Holandské zahradû vyvolala pfiipravovaná rehabilitace a rekonstrukce celého areálu Kvûtné zahrady. Holandská zahrada, zaloïená jako souãást Libosadu, zanikla pfied rokem Stalo se tak se zmûnou její funkce a v souvislosti se zásahy do barokní podoby Libosadu, zejména pfii úpravách vstupní ãásti a skleníkû. Její podobu zachycuje a objasàuje pouze existující ikonografická dokumentace. V zkum byl smûrován jak do severozápadní ãásti Holandské zahrady, takzvané Pomerantzen Garten, se zaniklou trojicí 26 oranïerií, tak do jihov chodní ãásti zahradní plochy vyuïívané v pravém slova smyslu jako holandská kvûtinová zahrada, Blumen Garten. Cílem v zkumu bylo lokalizování zanikl ch objektû, zejména oranïerií. Sledovány byly rozvody vody. Pozornost byla zamûfiena i na identifikaci dal ích zanikl ch objektû barokní podoby zahrady. Jednalo se napfiíklad o vodní nádrïku a dal í drobné stavby blíïe neznámého úãelu (zakreslené na situaãním plánu 32 obrazového alba a grafice 30), související s vybavením Pomerantzen Garten. Ovûfiováno bylo místo pûvodního vztyãení fontány s plastikou fiíãního boha Neptuna na ose zahrady v její prvotní, je tû neroz ífiené podobû (grafika 29). V zkum mûl rovnûï doloïit, co v e z vyobrazeného stavu rytin z roku 1791 bylo realizováno a co zûstalo jen projektantov m zámûrem nebo umûleckou vizí rytcû a malífiû. 27 V prûbûhu v zkumu v roce 2001 byl zdokumentován skleník dûlící Holandskou zahradu na Pomerantzen a Blumen Garten (1/2001) a bûhem roku 2002 dal ích sedm objektû a souborû objektû (1/7 2002) souvisejících s vybavením a provozem Holandské zahrady. Odkrytí pûvodního zaloïení fontány se sochou Neptuna (7/2002) v Blumen Garten potvrdilo tehdej í, asi o polovinu uï í ífiku Holandské zahrady. Obû oranïerie v severozápadní a jihov chodní ãásti Pomerantzen Garten (1/2001; 2/2002), jejichï základy byly kompletnû prozkoumány, zaznamenaly sloïit v voj, v rámci kterého lze vyãlenit dvû (aï tfii) základní fáze. Star í fáze oranïerie, pozdûji skleníku 1/2001 s trojdíln m ãlenûním ze 60. a 70. let 17. století je doloïena zbytkem zdiva v západní ãásti. Není vylouãeno, Ïe pfiedchûdcem této stavby byl star í dfievûn objekt, snad doloïen nálezem spáleného prahového trámku v úrovni koruny základového zdiva. Tento objekt je snad moïno spojovat s domem pro pomeranãovníky zmiàovan m v roce 1671 v souvislosti s poïárem vznikl m z nepozornosti zahradníka. Mlad í fáze skleníku spadá aï do poãátku 18. století. V tomto období dochází k celkovému roz ífiení Holandské zahrady na v chod a k zániku severov chodní (takzvané tfietí) oranïerie. S pfiestavbou a roz ífiením Holandské zahrady lze spojovat jámu na vápno v sverov chodní ãásti Pomerantzen Garten. Ke star í oranïerii, promûnûné na studen skleník, byla dostavûna stfiedová ãást a severov chodní ãást vytápûná dvojicí pecí. Na poãátku 18. století byl k severnímu okraji stfiedního skleníku pfiistavûn men í vytápûn skleník (1/2002) obrácen ãelní stranou k jihozápadu, doplnûn pravdûpodobnû plastickou v zdobou s obsidiánem a mu lemi. 28 Obdobn v voj zaznamenala i oranïerie 2/2002, pozdûj í kasino, v severozápadní ãásti Pomerantzen Garten. V zkum prokázal star í fázi ze 60. a 70. let 17. století, radikální roz ífiení v polovinû 18. století a závûreãnou klasicistní úpravu. 29 Konfrontujeme-li archeologicky doloïenou situaci Holandské zahrady s vedutami 1 a 2 a plánem rozvodu vody 32 obrazového alba z roku 1691, lze konstatovat, Ïe obû veduty zachycují star í, neroz ífienou podobu Holandské zahrady s pûvodním umístûním Neptunovy fontány a star í, neroz- ífienou podobu obou oranïerií. 30 Opomeneme-li odkryté pûdorysy, jejich vzhled po pfiestavbû na poãátku 18. století neznáme, stejnû jako neznáme podobu skleníku 1/2002 vystavûného u roz ífieného skleníku 1/2001. V roce 1691 neexistovaly a po jejich vzniku dal í obrazová dokumentace zachycující pozmûnûn stav Holandské zahrady nebyla, jak se zdá, vyhotovena Ondfiej ZATLOUKAL (ed.): KromûfiíÏ: Kvûtná zahrada Kremsier Flower Garden 1691, NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi Vischerovy grafické listy se vûrnû drïí své pfiedlohy a ãasto zobrazují celek zahrady i s ir ím extravilánem, viz celkové vyobrazení Libosadu od jihozápadu s pohledem na mûsto KromûfiíÏ se zámkem a s ãástí Podzámecké zahrady. Nypoortovy grafiky jsou pojaty s urãitou mírou vlastní umûlecké invence a od zobrazovaného materiálu se v mnoha detailech odli ují ãi jej pfiekrucují. Dokládají to jeho zpodobení oranïerie, Holandské zahrady ãi ba- Ïantnice na celkovém vyobrazení Libosadu od jihov chodu. Pfiedpokládá se, Ïe tato veduta zachycuje pouze navrhovan stav Holandské zahrady, a ne ten, kter byl ve skuteãnosti realizován; viz Ondfiej ZATLOUKAL (ed.), cit. v pozn. 21, s Ondfiej ZATLOUKAL: Et in Arcadia Ego. Historické zahrady KromûfiíÏe, Olomouc 2004, s Helena CHYBOVÁ (a): PfiedbûÏné v sledky první etapy archeologického v zkumu holandské ãásti Kvûtné zahrady v KromûfiíÏi v roce 2001, in: Zámeck palmov skleník. Sborník, Brno 2002, s ; táï (b): Pfiíspûvek archeologie k poznání zaniklé podoby holandské ãásti Kvûtné zahrady v KromûfiíÏi, in: Zprávy památkové péãe 68, ã. 4, 2008, s Na plánu z roku 1830 jsou v prostoru Holandské zahrady zachycené pouze dvû ka ny kruhová, nacházející se na místû prostfiedního skleníku, a Neptunova ka na, nacházející se v jiïní ãásti; viz Petr VITULA, Radmila STRÁNSKÁ: Archeologické v zkumy na objektech ve správû NPÚ ÚOP v Brnû ; in: Památková péãe na Moravû 12, 2006, s. 25, obr Tfietí oranïerie, umístûná za severov chodní ohradní zdí a v prostoru Pomerantzen Garten, se smûrem do zahrady projevovala pouze dvojicí vstupû a tfiemi okny, viz Ondfiej ZATLOUKAL (ed.), cit. v pozn. 21, obr. 2, 30 a Helena CHYBOVÁ (a), cit. v pozn. 24, s ; Helena CHYBOVÁ (b), cit. v pozn. 24, s Cílená sondáï v zkumu do míst pfiedpokládan ch objektû znám ch z obrazového alba potvrdila jejich pfiítomnost, nikoliv podobu zachycenou na grafikách. Odpovûì na otázku, zda se v zahradû nacházejí dal í obrazovou dokumentací nezachycené stavby, by mohl podat v zkum doposud neprozkouman ch úsekû zahrady, jenï by mûl následovat aï po zpracování a fiádném publikování v sledkû v zkumû v roce 2001 a 2002 a v zkumû star ích. 28 Ondfiej ZATLOUKAL (ed.), cit. v pozn. 21, s. 46, 48; Helena CHYBOVÁ (b), cit. v pozn. 24, s , obr Helena CHYBOVÁ (b), cit. v pozn. 24, s , obr Na tuto skuteãnost upozoràují také Petr VITULA, Radmila STRÁNSKÁ, cit. v pozn. 25, s Dal í potfiebné informace o podobû a promûnách Holandské zahrady a Libosadu pfiinese studium pramenû uchovan ch v arcibiskupském archivu v KromûfiíÏi. Tato mezera ve znalostech historie kromûfiíïského Libosadu je jednou ze zásadních brzd pfiipravovaného zahradního archeologického v zkumu, kter by bez pfiedchozího archivního prûzkumu nemûl b t vûbec zahájen. 363

7 7 8 Obr. 7. Zlatá Koruna (okres âesk Krumlov), opatská zahrada, v sledky geofyzikálního prûzkumu s viditeln mi lineárními a ováln mi anomáliemi dokládajícími v torzu dochovanou zahradnickou úpravu jednotliv ch teras. (Reprofoto) Obr. 8. Zlatá Koruna (okres âesk Krumlov), opatská zahrada na Matzovû geometrickém plánu (1787), terasová úprava zahrady vzniklá bûhem pûsobení posledního opata B. Bylanského, jejíï pozûstatky ãásteãnû zachytil nedestruktivní archeologick prûzkum. (Reprofoto) Bûhem v zkumu Holandské zahrady v roce 2002 byly zachyceny vodovodní toly a achty propojené potrubím (5/2002), jejichï trasa pfiibliïnû odpovídá trase vodovodu zachyceného na vyobrazení 32 obrazového alba. V podobû kanálku z pískovcov ch blokû v hloubce 1,5 m byl identifikován také záhon prozatím neurãen ch rostlin v Pomerantzen Garten (6/2002) zachycen na vedutû 1 a grafice 30 a soustava sedmi ãtvercû neznámého urãení rozloïen ch podél západního okraje Pomerantzen Garten (3/2002), znám ch z veduty 1 a plánu 32 obrazového alba. 32 V zkumem neidentifikovaná zûstává tfietí oran- Ïerie, umístûná za severov chodní ohradní zdí Pomerantzen Garten. Pokud zanikla na poãátku 18. století, v souvislosti s roz ífiením Holandské zahrady na severov chod, nemusely po ní, stejnû jako po pûvodní ohradní zdi, zûstat stopy. Mohly v ak b t pfiíli nepatrné na to, aby mohly b t bûhem sondáïe v roce 2002 identifikovány. Zlatá Koruna. Klá terní zahrady Zahrady klá tera Zlatá Koruna jsou poprvé doloïeny po skonãení tfiicetileté války. V souvislosti s opravami klá terních budov je zmiàována konventní a klá terní zahrada. Tfii zahrady pfiipomíná popis klá tera z roku Nejvût í rozmach zaznamenávají zahrady Zlaté Koruny ve druhé polovinû 18. století bûhem pûsobení posledního opata Bohumíra Bylanského. V této dobû vzniká terasová úprava opatské zahrady zachycená na vedutû T. Schneggera z roku a Matzovû geometrickém plánu z roku Opatská zahrada byla tvofiena trojicí teras fiazen ch za sebou a propojen ch hlavní osou, jeï je zároveà dûlila na dvû symetrické poloviny. Nejvy í terasa oválného pûdorysu byla ze v ech stran ohraniãena mûkce modelovan mi travnat mi svahy. Druh parter s pûdorysem ãtverce rozdûlen m cestním kfiíïem na ãtyfii segmenty doplàovaly star í skleníky, loubí a fíkovna. ikm mi rampami poloïen mi na svah, uprostfied kterého se nacházela kaskádová fontána, se vstupovalo na dolní terasu s ãtvercovou vodní nádrïí a sallou terenou. Zahradu uzavíral triumfální oblouk otevírající pohled do fiíãní nivy Vltavy. Dal í zahrady byly situovány mezi mal a velk konvent (konventní zahrada) a jiïnû od velkého konventu (kuchyàská zahrada). V zkum uskuteãnûn v letech 2001 a 2002 vyvolal odborn zámûr lokalizovat a ovûfiit stav pozûstatkû barokní zahrady a její architektury. Vzhledem k tomu, Ïe se nedochovaly terénní relikty, jeï by bylo moïné interpretovat jako pozûstatky známé zahradní architektury, pfiedcházel v zkumu geofyzikální prûzkum. Lineární a oválné anomálie shodující se s barokní vedutou T. Schmeggera byly ovûfieny v zkumem v sedmi sondách. První etapa v zkumu probûhla na plo e opatské zahrady, kde byly poloïeny tfii sondy. Pouze v jedné z nich, v prostoru nejvy í terasy, bylo objeveno zdivo z blíïe nedatované stavby, která nekoresponduje se stavem znám m z dochované obrazové a kartografické dokumentace. Dal í v zkum byl smûrován do prostoru mezi velk m a mal m konventem. Na místû kruhové anomálie bylo identifikováno místo barokní fontány známé ze Schmeggerova vyobrazení, zcela odstranûné po zru ení klá tera. V sondû pfied v chodním prûãelím velkého konventu byla ve vzdálenosti ãtyfi metrû od konventu zachycena terasní zeì barokní zahrady. I kdyï obrazové a kartografické podklady podrobnû informují o vzhledu zahrady klá tera Zlatá Koruna a její architektufie, archeologie neodhalila pozûstatky, které by bylo moïné jednoznaãnû spojovat s barokními zahradními úpravami a zahradní architekturou. Pokud geofyzikální prûzkum alespoà rámcovû naznaãil ãlenûní opatské zahrady na záhony a terasy, v sledek vykopávek je takfika negativní. Souãasná úroveà povrchu zahrad 32 Helena CHYBOVÁ (b), cit. v pozn. 24, s , obr. 3. Podkládání kamenû jako prostfiedku pro udrïení vlhkosti zmiàuje jiï PLINIUS Star í: Kapitoly o pfiírodû, Praha 1974, kap. 16, s Marie PAVLÁTOVÁ, Marek EHRLICH: Zahrady a parky jiïních âech, Praha 2004, s K historii klá terních zahrad Zlatá Koruna viz také Jarmila HANSOVÁ: Zahrady v cisterciáckém klá tefie Zlatá Koruna, in: V bûr. âasopis pro historii a vlastivûdu jiïních âech 39, ã. 2, 2002, s Jifií OL AN: B valá opatská zahrada na Matzovû geometrickém plánu z roku 1787, in: Martin GAÎI (ed.), Klá - ter Zlatá Koruna. Dûjiny památky lidé, âeské Budûjovice 2007, s ; Jarmila HANSOVÁ: MatzÛv Geometrick plán klá tera Zlatá Koruna z roku 1787, in: Martin GAÎI (ed.), Klá ter Zlatá Koruna. Dûjiny památky lidé, âeské Budûjovice 2007, s

8 10 9 Obr. 9. Kutná Hora, b valá jezuitská kolej u chrámu sv. Barbory, podoba severní zahrady zachycena na plánu J. J. Manna z roku (Archiv plánû NPÚ ÚP) Obr. 10. Kutná Hora, b valá jezuitská kolej u chrámu sv. Barbory, prostor bûhem zahradního archeologického v zkumu se zv raznûn mi nálezy terasních zídek a ka ny. (Reprofoto) klá tera Zlatá Koruna zhruba odpovídá úrovni v období baroka. Po zru ení klá tera byly ve keré okrasné zahradní úpravy odstranûny. AniÏ by byl terén nav en, ãímï by do lo k pohfibení a uchování stop star ích zahradních úprav, byla pûvodní okrasná zahrada promûnûna na uïitkovou. Stavby, pro které nebylo vyuïití, byly rozebrány. Bûhem v ech úprav po zru ení Zlaté Koruny do lo k témûfi úplnému zniãení pûvodní barokní podoby klá terních zahrad, coï sv m negativním zji tûním potvrdil i zahradní archeologick v zkum. Poslední existující stopy barokních zahrad zaznamenal geofyzikální prûzkum. Jsou v ak pfiíli kfiehké a neuchopitelné na to, aby je souãasné metody vykopávek byly schopny zachytit. 35 Kutná Hora. B valá jezuitská kolej u chrámu sv. Barbory Jednou z dominant Kutné Hory je vedle chrámu sv. Barbory monumentální budova jezuitské koleje. V znamná stavba G. D. Orsiho a K. I. Dientzenhofera vznikala po etapách v letech , aniï by byla zcela dostavûna. Adaptace koleje na mezinárodní v stavní a kongresové centrum si vy- Ïádala rozsáhlé zásahy do obou v minulosti zahradnicky upravovan ch nádvofií. Pfiedcházel jim archeologick v zkum, pfiiná ející ve své zahradní fázi zcela nové a pfiekvapivé informace o v voji a promûnách tohoto na první pohled zcela zniãeného prostoru. V zkum doloïil, Ïe svaïit terén zahrady severního nádvofií byl trojicí terasních zídek rozãlenûn do ãtyfi v kov ch úrovní. Nejvy í zídka, vyzdûná z cihel, byla na vnûj í stranû ãlenûná ozdobn mi polopilífii. Základní osu úpravy tvofiila pû ina mezi refektáfii severního a stfiedního kfiídla, procházející první terasní zídkou prûchody s kamenn mi prahy. Pû ina v dal ím pokraãování obcházela fontánu, doloïenu kruhov m kamenn m základem. U fontány bylo doloïeno dfievûné potrubí se Ïelezn mi spojkami. Pomocí schodi tû pfiekonávala pû ina tfietí terasní zídku. Prostup poslední zídkou byl v dal í fázi omezen na jedin vchod, komponovan pfiímo na osu vchodu do stfiedního kfiídla. Schodi tû a cestu lemovaly po stranách zídky. Na západní stranû byla parková úprava uzavfiena vysokou terasní zdí vyrovnávající v kov rozdíl mezi parkem a úrovní horního plata. Poznatky získané zahradním archeologick m v zkumem byly konfrontovány se situací zachycenou plánem Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a jezuitskou kolejí od J. J. Manna z roku Ten je podáním severního nádvofií se zahradou znaãnû schematick. Zachycuje jen ty nejdûleïitûj í objekty, schodi tû, fontánu a dva záhony ãlenûné do kfiíïe systémem pû in a naznaãen mi broderiemi buxusû. Nezaznamenává trojici terasních zídek ani zídku lemující osovou cestu a schodi tû. V zkum severního nádvofií zachytil také zánik zdej í parkové úpravy, související se zru ením koleje v roce Zmizelo ãlenûní pomocí terasních zídek a celé nádvofií bylo srovnáno do jednotné plochy beze stop po architektonickém fie ení. Úpravu témûfi ãtvercové plochy dûlené pû inami na ãtvrtiny, zachycenou indikaãní skicou v roce 1840, odstranila ve 20. století pfieváïnû asfaltová plocha. Zcela jin v voj zaznamenalo jiïní nádvofií. JiÏ bûhem pfiíprav v stavby koleje byl jeho terén sní- Ïen o 5 metrû, aby se následnû, po rezignaci na v stavbu jiïního kfiídla, upustilo i od pûvodního zámûru úpravy nádvofií, které bylo osázeno stromy, jak opût dokládá plán jezuitské koleje a okolí z roku Ve keré pozûstatky zahradních úprav zachycené v zkumem odstranilo hloubení suterénû pro technické zázemí Centra umûní Kutná Hora na jafie roku Praha. PraÏsk hrad, Palác lechtiãen Tereziánsk ústav lechtiãen, zbudovan na místû renesanãního paláce pánû z RoÏmberka, pro el v letech zásadní rekonstrukcí. Její souãástí byl v zkum dokumentující archeologické situace od pfielomu 9. a 10. století aï po polovinu 20. století. Zahradní archeologick v zkum Paláce lechtiãen, smûrovan do prostor stfiedního a západního nádvofií, jejichï povrchy byly sniïovány do úrovnû tereziánské pfiestavby, pfii- 35 Jifií HAVLICE: V sledky archeologick ch prûzkumû ve Zlaté Korunû v letech , in: Martin GAÎI (ed.), Klá ter Zlatá Koruna. Dûjiny památky lidé, âeské Budûjovice 2007, s Jan FROLÍK: Jesuit college in Kutná Hora: courtyards and their facitilities in the 17th 19th century. Archaeological excavations in , in: Jaromír ÎEGLITZ (ed.), Studies in Post-Medieval Archaeology 2, Praha 2007, s

9 12 Obr. 11. Jiãín, Libosad, rekonstrukce pûvodní zam lené podoby Vald tejnovy zahrady navrïená J. Hendrychem a M. Líãeníkovou, doplnûná o zji tûní zahradního archeologického v zkumu. (Reprofoto) Obr. 12. Praha, Palác lechtiãen, zahrada, jeï zde mûla vzniknout jiï v dobû tereziánské pfiestavby, byla zaloïena aï v 19. století. Do té doby zûstával prostor, v rozporu s navrïen m a schválen m projektem, zadláïdûn. (Reprofoto) Obr. 13. Jiãín, Libosad, zeì bazénu v prostoru nejniï ího, ãtvrtého parteru Vald tejnovy zahrady. (Foto M. Janão) 11 nesl neãekané poznatky o jejich promûnách v prûbûhu 18. a 19. století. Na západním nádvofií byla zachycena úprava ze druhé poloviny 18. století. Jejím stfiedem byla nádrï na vodu na cihlovém základu. Vedlo k ní dfievûné potrubí, pfiebyteãná voda byla odvádûna cihlov m kanálkem smûfiujícím do jihov chodního rohu nádvofií. Tereziánskou podobu nádvofií pfiekryly úpravy v 19. století. Ty sestávaly z cihlové obruby záhonû a trávníkû, ãásti dláïdûné plochy a uv chodního okraje umístûného kompletnû dochovaného základu kamenné vodní nádrïe, vãetnû pûvodního pfiívodu vody. Podél stûn byl trávník lemován betonovou obrubou napodobující kofien. Stfiední nádvofií slibovalo dochování star ích zahradních úprav z období roïmberského vlastnictví. RoÏmberkové si svoji zahradu zfiídili po roce 1573 na místû zbofieného domu pánû z RoÏmitálu. I kdyï se bûhem sondáïe pod vrstvou tereziánsk ch bouraãek podafiilo identifikovat vrstvu zahradní zeminy, nebylo moïné s ohledem na rozsah sondáïe podobu roïmberské zahrady poznat a rekonstruovat. Na rozdíl od dochovan ch plánû z období tereziánské pfiestavby, které na stfiedním nádvofií vykreslují parkovou úpravu, zjistil archeologick v zkum pro tereziánské období kompletní v dlaïbu, provedenou z koãiãích hlav. Chybûla pouze uprostfied, kam je kladena z písemn ch pramenû známá nádrï na vodu. KÛlové jamky hloubené do dlaïby dokládají, Ïe nádvofií bylo vyuïíváno spí e utilitárnû. Snad zde stály nûjaké lehãí stavby hospodáfiského charakteru. V 19. století byla tereziánská dlaïba pfievrstvena zahradní zeminou. Plocha byla rozãlenûna na 13 záhony a cestiãky lemované obrubou z betonu provedenou jako pafiezy a kofieny. âást obrub se zachovala pouze v negativu jako Ïlábek. Plocha záhonû byla osázena kefii ãi stromky, které po sobû zanechaly stopu pravideln ch jam. Tato úprava zanikla v letech , kdy byla pfiekryta jednorázovou naváïkou. Dne ní podoba západního a stfiedního nádvofií Paláce lechtiãen nebyla v sledky zahradního archeologického v zkumu ovlivnûna. Zahradní archeologick v zkum provádûn na nádvofiích Paláce lechtiãen potvrdil, Ïe zdej í v voj byl podstatnû sloïitûj í, neï se pfiedpokládalo. Probíhal jinak, neï mu pfiedepisovala dochovaná plánová dokumentace, vycházející ze skuteãn ch poïadavkû vlastníkû a správcû paláce. 37 Jiãín. Libosad PfiestoÏe Vald tejnova zahrada pod jeho valdickou loggií nebyla nikdy úplnû dokonãena, zûstávají její pozûstatky v mluvn m dokladem o jeho pfiedstavû a plánech. Areál zahrady o rozloze 305 x 340 metrû mûl b t spolu s loggií, velitelsk m stanem, antick m castrem opevnûn m ohradní zdí pfieru ovanou bastiony grott. Vstupem do ní bylo dvouramenné schodi tû loggie. Hlavní parter, k nûmuï schodi tû sestupovalo, byl její nejv e poloïenou ãástí. Dal í ãtyfii partery postupnû sestupovaly do nejniï ího bodu v krajinû, do mûlkého záfiezu poblíï Valdického potoka zásobujícího vodou v nejniï ím parteru vloïen bazén, dvojice rybníkû, do nichï mûl b t umístûn labyrint z opracovan ch kamenû umoïàující jejich pfiekonání cestou, do poslední chvíle zcela utajenou. Z nejniï ího místa na konci zahrady pak terén stoupal novou ãástí obory, aï vyvrcholil jako point de vue osy kompozice. Místo zvané kdysi lidovû rundel neslo drobnou kruhovou stavbu s pfiístavbou na západní a v chodní stranû. SondáÏ zahradního archeologického v zkumu probûhla v roce 2002 na pûti místech zahradních parterû uvald tejnské loggie. Jejím cílem bylo ovûfiení správnosti rekonstrukce zahrady navrïené J. Hendrychem a M. Líãeníkovou. NejdÛleÏitûj- ím zji tûním v zkumu Libosadu bylo poznání konstrukce jednoho z pilífiû brány zaloïené pfii ústí cesty do nejspodnûj ího z parterû. Touto bránou se vstupovalo do labyrintu umoïàujícího pfiekonání vodní plochy, hladiny dvojice pravoúhl ch rybníkû. Dal ím z v sledkû je odkrytí pozûstatkû terasní zdi posledního z parterû kolem dvojice bazénû. Tato zeì byla rozbofiena teprve na sklonku 19. století, v souvislosti s v stavbou blízkého dvora Obora. V zkum Libosadu potvrdil pûvodní pfiedpokládan zámûr úpravy pfiechodû mezi druh m aï ãtvrt m parterem. Nebyly zde terasní zídky, vyïadující umístûní schodi È v hlavní osové spojnici. Ani schodi tû, ani stopy po jejich zaloïení zahradní archeologick v zkum nepotvrdil. Jednotlivé partery rozdûlovaly modelované svahy umoïàující jízdu na koni, pro niï byla zahrada Vald tejnské loggie urãena. Pouze horní parter s trojicí fontán ve tfiech quadri, dostupn schodi tûm z loggie, byl urãen pro pû í chûzi. Souãástí Vald tejnovy zahrady byla vodní díla, fontány. Geofyzikální prûzkum provádûn v roce 2006 na plo e horního parteru nezachytil stopy po Ïádné podzemní konstrukci. Geofyzikálnímu prûzkumu pfiedcházel v zkum provádûn v roce 2002 pfied jiïní fasádou v chodního kfiídla dvora, 37 Jan FROLÍK: B val tereziánsky ústav lechtiãen / ãp. 2 na PraÏském hradû (archeologie a stavebnû historick prûzkum), in: Staletá Praha 24, 2003, s

10 Obr. 14. Praha, Müllerova vila, dobová fotografie zachycující úpravu svahu zpevnûním kameny vyskládan mi do sítû na koso kladen ch ãtvercû. (Reprofoto) Obr. 15. Praha, Müllerova vila, úprava svahu vyskládáním do ãtvercû na koso bûhem zahradního archeologického v zkumu. (Reprofoto) Obr. 16. Lednice (okres Bfieclav), palmov skleník, rehabilitovaná podoba oválného jezírka a meandru potûãku vze lá z v sledkû zahradního archeologického v zkumu. (Reprofoto) 14 kde byly nalezeny dva paralelní z kamene vyzdûné kanálky, bûïící ikmo od fasády pfiesnû do stfiedu v chodního ze tfií quadri vymûfien ch pfied loggií, zachycen ch na stabilním katastru z roku Oba kanálky byly zfiízeny patrnû v letech , kdy Vald tejn zmiàuje práci kameníkû a zedníkû pfii fontánû. V zkum Libosadu pfiispûl k poznání vyuïití zahrady v 19. století. Sonda ve v chodní ãásti svahu mezi druhou a tfietí terasou zachytila slabou cihelnou zídku základu skleníku vystavûného v roce Uvnitfi skleníku byly odkryty stopy cihelné dlaïby a zazdûn kanálek, vnû b valé pfiíãné zdi pak dobfie dochovaná venkovní dlaïba. Tato ãást byla, jak ukazuje stabilní katastr z roku 1842, v pozdûj ích dobách jako jediná zahradnicky vyuïívána. Patfiila jí také kamenná studna, odkrytá tûsnû vedle cesty. 38 Praha. Zahrada Müllerovy vily Zahrada Müllerovy vily vznikala jako souãást v jimeãné funkcionalistické realizace 30. let 20. století. DÛm v zahradû navrhl architekt Adolf Loos ve spolupráci s Karlem Lhotou. K souãinnosti pfii fie ení zahrady, pûvodnû asi pfiímo v rámci Loosovy dílny, byl pfiizván Camillo Schneider, spolutvûrce zámeckého parku v PrÛhonicích. Dokládají to návrhy z roku 1929 a dûraz na ztvárnûní vegetaãního uzávûru na rozhraní rovinaté a svaïité ãásti zahrady, kter umoïnil pojednání hlavní ãásti zahrady jako reflexe na halu uvnitfi domu. Z terasy mezi domem a uzávûrem stfiíhané tmavû zelené tisové stûny se stal spoleãensk a obytn prostor pod ir m nebem, analogick k hlavní hale v domû. Její zelen mramor nahradila tmavû zelená tisová stûna, pestrost kavkazsk ch, persk ch a afghánsk ch kobercû kvûtnaté záhony. Celkov plán fie ení zahrady zpracovali v roce 1931 Karl Foerster a Hermann Materna. Vycházeli pfii tom ze situaãního plánu z roku 1930 s v kopisem terénních úprav, fie ení opûrn ch zídek i schodi È vstupní ãásti a oplocení zahrady z Loosovy autorské dílny a pfievzat ch Schneiderov ch specifikaãních plánû. V souvislosti s rekonstrukcí Müllerovy vily zapoãatou v roce 1997 byla zahájena také rehabilitace zahrady. ShromáÏdûné dobové plány i vyobrazení a jejich konfrontace s v sledky archeologického v zkumu nabídly pfiekvapivé mnoïství informací o prûbûhu jejího utváfiení. Ukázalo se, Ïe budování zahrady bylo tvofiiv m procesem, probíhajícím do jisté míry pfiímo na místû. Tento zpûsob práce se uplatnil jak pfii formování ústfiedního prostoru pod taktovkou C. Schneidra, tak zejména pfii realizaci zpevnûní a osázení severního svahu v závûreãné fázi vytváfiení zahrady. Zde byl na základû pfiedem stanovené a v kresy dokumentované terénní modelace pfiímo na místû dotváfien zpûsob zpevnûní, doloïen dobov mi fotografiemi. Na plánech se nevyskytuje, stejnû jako detailní náplà v sadeb. 39 Zahradní archeologick v zkum zahrady Müllerovy vily, jeden z prvních v âechách, umoïnil rehabilitaci jejích pûvodních souãástí a prvkû, k nimï patfiily opûrné zídky, schodi tû a kamenné zpevnûní severního svahu v podobû síèového vzoru na koso kladen ch ãtvercû. Anal za zuhelnatûl ch a zmineralizovan ch zbytkû kofienû, podloïená vzpomínkami sousedû Franti ka Müllera, potvrdila, Ïe akcentem ústfiedního prostoru zahrady se v rozporu s pûvodním návrhem stala sakura pilovitá, ve formû Fugenso. 40 Lednice. Palmov skleník O novostavbû zámeckého oranïerijního skleníku uvaïoval Alois Josef II., kníïe z Liechtensteinu, jiï roku Jeho v stavbû zahájené 16. ãervence 1843 pfiedcházela asanace zámeckého divadla, barokní oranïerie a chrámku múz od architekta Engela. Skleník, postaven v letech , je dílem fieditele liechtensteinské stavební kanceláfie G. Wingelmüllera, po nûmï práci pfievzal architekt J. Heidrich. Po svém dokonãení v roce 1845 byl skleník tvofien nûkolika na sobû závisl mi prostorami ve tfiech úrovních. Otevíral ho Kvûtinov sál pfiístupn jak zvenãí, tak z âerveného salonu zámku. Na nûj navazoval vlastní prostor oranïerie, od roku 1880 palmového skleníku. Poslední ãást skleníku, navazující na klasicistní schodi tû, tvofiil prostor katakomb otevírající se do anglického parku. 41 První úprava skleníku se uskuteãnila jiï roku 38 Petr ULIâN : Zahrada Vald tejnského casina u Jiãína, in: Eli ka FUâÍKOVÁ, Ladislav âepiâka (eds.): Vald tejn. Albrecht z Vald tejna. Inter arma silent musae?, Praha 2007, s BoÏena PACÁKOVÁ-HO ËÁLKOVÁ: Zahrada vily, in: Karel KSANDR (ed.): Müllerova vila, Praha 2000, s Vítûzslava OND EJOVÁ: Rehabilitace zahrady, in: Karel KSANDR (ed.): Müllerova vila, Praha 2000, s Bûhem diskuse o nutnosti zahradní archeologie mû na toto mimofiádnû zajímavé a podnûtné zji tûní upozornil Bc. K. Ksandr. V odborné literatufie jsou uvádûny pouze odkazy na sousedku, paní A. Schäfferovou. Odkaz na pfiípadné anal zy zbytkû pûvodní sakury zde chybí. 41 Karel KSANDR, Pavel ZAHRADNÍK: Dûjiny a konstrukce palmového skleníku Liechtensteinského zámku v Lednici, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 3, s

11 Obr. 17. Lednice (okres Bfieclav), akvadukt, nejvy í patro Pekla, slouïící jako prûsaková ãisticí a souãasnû i zásobní nádrï, z níï po zdviïení stavidla odtékala voda do tûlesa akvaduktu a dál do Podzámeckého rybníka. (Reprofoto) Obr. 18. a 19. Lednice (okres Bfieclav), akvadukt, prûraz do tfietí, zakryté nádrïe byl vytvofien poté, co akvadukt ztratil svoji funkci. (Foto M. Janão) Dal í následovala po tfieskuté zimû roku 1880, kdy byla oranïerie promûnûna na palmov skleník se subtropick m klimatem. Poslední rozsáhlá obnova palmového skleníku byla uskuteãnûna ve 30. letech 20. století. Havarijní stav, ve kterém se skleník na poãátku 90. let 20. století ocitl, byl hlavním dûvodem, proã se v roce 1995 pfiistoupilo k obnovû této jedineãné stavby. Rehabilitace lednického palmového skleníku by nebyla moïná bez informací, které poskytl zahradní archeologick v zkum. Po vyklizení rostlin a odstranûní vrstvy zeminy byla odkryta nejenom pûvodní cihelná dlaïba, podklad pro lit asfalt, ale i pfiíãn kanál u vstupu z Kvûtinového sálu, stfiedov kanál, nádrïe na vodu s kohouty a boãní topné kanály smûfiující do stfiedu skleníku vãetnû pûvodních rozvodû horké páry. 42 Bûhem v zkumu podlahy byl objeven systém dvojic nádrïí na vodu s mfiíïemi v podlaze vïdy ve stfiedu pole mezi ãtyfimi sloupy. Dále byly nalezeny u kaïdého sloupu na stranû smûrem k obvodovému plá ti malé podzemní jímky ve tvaru atypického estiúhelníku o hloubce 45 cm. Jednalo se pravdûpodobnû o zásobníky vody pro rostliny v kvûtináãích umístûn ch usloupû, a jak se pozdûji ukázalo, i o pomûcku pfii montáïi a demontáïi sloupû, kde pokles sloupu do jímky umoïnil jeho vyklonûní z horního pfiíhradového nosníku. 43 V zkum pfiedcházel také rekonstrukci jezírka, jehoï podobu znejasnily úpravy v 50. letech 20. století. Ukázalo se, Ïe jezírko bylo podstatnû men í. Mûlo ováln pûdorys a odtokové koryto tvofiilo meandr. 44 I v tomto pfiípadû zahradní archeologick v zkum pfiispûl informacemi, které nebylo moïné získat jin m zpûsobem. PfiestoÏe skleník dosahuje stáfií necel ch 170 let, teprve v zkum umoïnil jeho komplexní poznání a tím pfiispûl k jeho vûrohodné rehabilitaci. Lednice. Akvadukt a grotta Peklo Bûhem promûn Lednicko-valticko-bfieclavského panství v duchu pfiirozeného krajináfiského anglického pojetí, uskuteãàovan ch v letech z podnûtu Jana I. kníïete z Liechtensteinu, do lo k zásadnímu pfietvofiení prostoru zahrad francouzského typu mezi lednick m zámkem a minaretem. JiÏ v roce 1805 posadil J. Hardmuth na bfieh novû budovaného zámeckého rybníku torzo fiímského akvaduktu. 45 Jeho rekonstrukci v letech doprovázel zahradní archeologick v zkum. Cílem v zkumu bylo zjistit, zda byl akvadukt funkãní ve smyslu protékající vody, jak ho zpodobují kva e F. Runka z roku 1815, a pokud ano, jak byl mechanismus jeho napájení. Bûhem v zkumu byly dokumentovány archeologické situace, ve kter ch byly rozeznány dvû stavební fáze. Do první spadá v stavba akvaduktu. Ve druhé do lo k pfiístavbû objektû Pekla a Kamenné brány, pro které byl vyuïit dnes nult pilífi a první oblouk akvaduktu. 46 Vlastní akvadukt, jak dokládá dfievorytina z roku 1807, mûl pûvodnû 16 obloukû oproti dne ním osmi, dochovan m po v stavbû Pekla. Jeho nejvy í patro bylo navrïeno a slou- Ïilo jako rezervoár vody rozdûlen do dvou, pozdûji tfií ãástí, souãasnû i jako jednoduchá a dûmyslná ãistiãka vody. Kalná rybniãní voda z nedochovaného a nelokalizovaného vodojemu, 47 pfiitékající do první nádrïe s jílov m dnem, prosakovala do druhé nádrïe vydláïdûné kameny z rozebrané ãásti akvaduktu. Druhá nádrï byla v krátkém ãasovém odstupu ãásteãnû zaklenuta, snad z dûvodu zneãi Èování padajícím listím a jehliãím. Vznikl tfietí sektor, do kterého prosakovala jiï odkalená voda, která se, dokonale ãistá, vracela odtokov m kanálem se stavidlem zpût do rybníka. V zkum doloïil, Ïe akvadukt lednického parku nebyl jen romantickou stavbou, ale i dûmysln m technick m zafiízením. Jeho ãinnost ukonãila zmûna koncepce technického fie ení zdej ích vodních zdrojû, jeï zpûsobila, Ïe se tato technická památka promûnila na romantickou kulisu a vyhlídku na Minaret, zámek a okolní krajinu Vlastimil SOCHOR: Restaurování zámeckého skleníku v Lednici, odborné problémy a zku enosti, in: Zámeck palmov skleník. Sborník, Brno 2002, s Miloslav BAJER, Jifií KALA: Zámeck skleník kovové konstrukce, kámen, in: Zámeck palmov skleník. Sborník, Brno 2002, s Hana PALÁTOVÁ, Radmila STRÁNSKÁ, Petr VITULA: Lednice, okr. Bfieclav, in: Pfiehledy v zkumû 42, Brno 2001, s Pavel ZATLOUKAL: Architektura neoklasicismu, in: Dûjiny âeského v tvarného umûní (III/1), , Praha 2001, s Milan VLâEK: Problémy akvaduktu v areálu zámku Lednice, in: Zámeck palmov skleník. Sborník, Brno 2002, s Otázka pfiísunu vody do akvaduktu nebyla dodnes spolehlivû vyfie ena. VûÏovitá stavba zachycená na obrazech F. Runka a povaïovaná za vodojem je ve skuteãnosti ãínsk pavilon zachycen také L. Janschem a W. Schulmeistrem, viz Johann KRÄFTNER (ed): Oasen der Stille. Die grossen Landschaftsgarten in Mitteleuropa, Wien Petr VITULA, Radmila STRÁNSKÁ, cit. v pozn. 25, s

12 Buãovice. V zkum fontány na zámeckém nádvofií Buãovick zámek Jana embery âernohorského z Boskovic vytvofien J. Stradou pfiedstavuje od svého vzniku zcela mimofiádné dílo. V roce 1635, kdy Boskovice vlastnil Maxmilián z Liechtensteina a jeho manïelka Katefiina, dcera Jana embery, vznikla v arkádovém nádvofií zámku fontána vytvofiená dle návrhu Giovanniho Giacoma Tencally(?) sochafiem Pietrem Maternou. Z pûvodního díla doposud obdivujeme kompozici okfiídlen ch mofisk ch panen sedících na delfínech, draãích hlav pûvodnû chrlících vodu a bohatû tvarovanou mu li s postavou bakchanta na vrcholu. Smysl skulptury lze lépe pochopit, uváïíme-li, Ïe ji obklopovala nádrï, odstranûná beze zbytku v roce Cílem navrhovaného v zkumu v roce 2002 bylo zjistit, zda je fontána na pûvodním místû, zda byla funkãní ve smyslu vodního reïimu a jaká byla konstrukce a vzhled její nádrïe. V zkum potvrdil, Ïe fontána se nachází na svém pûvodním místû. Nebyla sem pfiemístûna odjinud, napfiíklad z Lednice. DÛleÏit m zji tûním je, Ïe fontána byla v letech funkãní. NádrÏ na vodu pûdorysu kvadrilobu, uprostfied kterého stála sochafiská kompozice, byla pomûrnû mûlká, pfiesahující o 20 cm terén nádvofií. Voda padající z chrliãû zanechala na zbyl ch pískovcov ch deskách pûvodní nádrïe v razné stopy kruhové eroze. NezÛstávala tedy v nádrïi, n brï systémem ÏlábkÛ odtékala pfiímo do barokní stoky. Po opravû kolem roku 1750, kdy byla nádrï doplnûna druhou vrstvou pískovcov ch blokû, byla fontána vyuïívána jen sporadicky. To vedlo k odstranûní spodní nádrïe a uchování stfiedové kompozice s postavou bakchanta, ve kterém místní tradice spatfiovala samotného emberu. 49 V prûbûhu v zkumu zahrady Buãovického zámku, vyvolaného obnovou de Èové kanalizace, byly identifikovány tvrz a románsko-gotick kostel. I kdyï nálezy stfiedovûk ch architektur nespadají do sféry zahradního archeologického v zkumu, k jejímu odkryvu a naru ení nemuselo dojít, kdyby se metodami zahradního archeologického v zkumu, kombinací nedestruktivního prûzkumu a drobné sondáïe v rámci archeologické studie, jeï mûla tvofiit souãást pfiedprojektové pfiípravy, zdokumentovala existující síè barokních a novovûk ch stok, které by poté byly zrekonstruovány nebo v pfiípadû znaãného poru ení nahrazeny potrubím. 50 Zámecká zahrada rozkládající se západnû od zámku byla ideálnû rekonstruována v letech Pfiedpokládá se, Ïe pûvodní renesanãní zahradu doplàovaly altány, loubí a voliéry. BliÏ í informace o nich by mohl podat cílen zahradní archeologick prûzkum a následn v zkum objasàující, zda se napfiíklad u západní zdi, obrácené k zámku, rytmizované slepou arkádou, skuteãnû nacházela pouze v písemn ch pramenech zmiàovaná míãovna. 51 JindfiichÛv Hradec. Nález fajánsov ch kvûtináãû barokní Slavatovské zahrady Jindfiichohradecká zámecká zahrada vznikla bûhem renesanãní pfiestavby zámku za Adama II. z Hradce a jeho syna Jáchyma Oldfiicha. Práce na zakládání zahrady jsou doloïeny v letech , po dokonãení hrubé stavby Rondelu. Barokní etapa v voje zahrady byla zahájena v roce 1657, za SlavatÛ. Zahrada pfied rondelem dostala pravideln plo n rozvrh, dochovan bez vût- ích zmûn aï do poloviny 19. století. 52 V únoru 1977 byl bûhem v zkumu Jáchymova stavení v jedné z odpadních jam identifikován soubor zlomkû fajánsov ch kvûtináãû s alianãními znaky Viléma Slavaty a jeho Ïeny Lucie Ot lie z Hradce. Objevené nádoby byly urãeny na rostlé rostliny. Vznik kvûtináãû se klade do první poloviny 17. století do nûkteré z habánsk ch dílen jiïní Moravy nebo jihozápadního Slovenska. V inventáfiích zámku Jindfiichova Hradce z let 1689 a 1691 je v souvislosti se zámeckou zahradou uvádûn soubor 87 keramick ch kvûtináãû se slavatovsk m znakem. Nelze pochybovat, Ïe je moïné zápis spojovat s nalezen mi kvûtináãi. Marginální poznámka v inventáfii (vysvûtlující, jak bylo s rostlinami ve fajánsov ch nádobách zacházeno v zimním období) nepfiímo informuje o existenci dnes jiï zaniklé oranïerie. 53 Zahradní archeologick v zkum. Problémy vypl vající z dosavadní praxe Dosavadní prûbûh zahradních archeologick ch v zkumû v âeské republice doprovázelo kromû úspûchû v získávání informací o historick ch zahradách a parcích také nûkolik klop tnutí, na coï poukazují i jednotlivé archeologické akce. Ta se mohou i v budoucnu opakovat, pokud nebudou pojmenována a jejich pfiíãiny odstranûny. Zásadním nedostatkem dosavadního zahradního archeologického v zkumu je nedostatek specializovan ch zahradních archeologû, schopn ch ve spolupráci se zahradními architekty a zahradníky provádût zahradní archeologick v zkum srovnateln s v zkumy probíhajícími v zemích západní Evropy a Ameriky, tedy v zemích s del í tradicí zahradního archeologického v zkumu a hlub ími zku enostmi. Z toho plyne i nezájem ãeské archeologické obce zkoumat ve vût inû pfiípadû novovûké, aï témûfi souãasné archeologické situace, Obr. 20. Buãovice (okres Vy kov), zámecká fontána na nádvofií bûhem v zkumu zbytkû nádrïe v podobû kvadrilobu. (Reprofoto) Obr. 21. JindfiichÛv Hradec, zámecká zahrada. Jedna z fajánsov ch nádob pro rostlé rostliny zdej í barokní zahrady pfiipomínaná v inventáfiích zámku z let 1689 a (Reprofoto) 49 Martin KRâMA, Olga KRâMOVÁ: Renesance zámeckého areálu v Buãovicích, in: Ingredere Hospes. Sborník Národního památkového ústavu v KromûfiíÏi, KromûfiíÏ 2008, s ; Petr VITULA, Radmila STRÁNSKÁ, cit. v pozn. 25, s. 20; Bohumil SAMEK, Ivan EHOLKA, Jarmila VACKOVÁ, Zdenûk NOVÁK: Zámek Buãovice, Brno 2003, s Radmila STRÁNSKÁ, Petr VITULA: MoÏnosti ochrany archeologického dûdictví na plo nû chránûn ch územích a nemovit ch kulturních památkách na území v pûsobnosti NPÚ ÚOP v Brnû, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 2, s Bohumil SAMEK, Ivan EHOLKA, Jarmila VACKOVÁ, Zdenûk NOVÁK, cit. v pozn. 49, s Marie PAVLÁTOVÁ, Marek EHRLICH, cit. v pozn. 33, s Jana KYBALOVÁ: Habánské fajánsové kvûtináãe na zámku v Jindfiichovû Hradci, in: Památky a pfiíroda 3, 1979, s

13 oznaãované hanlivou nálepkou recent. Vinou neatraktivnosti zahradní archeologie, archeologie novovûku, dochází k situacím, kdy archeolog pfies pûvodní zámûr poznávat archeologicky v voj, promûny a podoby historick ch zahrad obrací svoji pozornost k tomu, co je mu bliï í, k poznávání stfiedovûkého nebo pravûkého osídlení na místû historick ch zahrad, které s nimi obvykle nijak nesouvisí. Nejv e uloïené doklady v voje, promûn a vzhledu historick ch zahrad pfii tom ãasto mizí, aniï by byly zdokumentovány. DÛsledkem malého poãtu specializovan ch zahradních archeologû je i nedostateãné vybavení archeologick ch pracovi È spolehliv mi pfiístroji umoïàujícími provádût pomûrnû nároãné nedestruktivní prûzkumy a odbûry a anal zy vzorkû. Dal ím z nedostatkû, na kter souãasná praxe poukazuje, je neuspokojivá teoretická pfiíprava pfied zahájením zahradního archeologického v zkumu, absence alespoà základního stavebnû- -historického prûzkumu historické zahrady, na jejíï plo e by mûl b t v zkum uskuteãnûn. NevyÏaduje ho ani archeolog, a obvykle ani projektant navrhované obnovy nebo rehabilitace historické zahrady, parku ãi kulturní krajiny. Absence dûkladné teoretické pfiípravy pro chystan zahradní archeologick v zkum mûïe zkoumanou lokalitu váïnû ohrozit ãi nezvratnû naru it. V této souvislosti je tfieba zdûraznit, Ïe kaïd zásah do historick ch zahrad a parkû, nejenom tûch, které vykazují památkové hodnoty dle 2 6 zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, v platném znûní, by mûl b t posuzován komplexnû, tedy z hlediska ochrany v ech jejich hodnot, vãetnû archeologizovan ch. Pokud je zahradní archeologick v zkum realizován, nejsou jeho v sledky obvykle publikovány. Nejãastûji jsou zpfiístupnûny formou nálezové zprávy. Ne kaïd zahradní archeologick v zkum se doãká závûreãné publikace. Pokud se publikují v sledky v zkumû provádûn ch v historick ch zahradách, zdûrazàují se poznatky t kající se pravûkého aï stfiedovûkého osídlení, ale informace o v sledcích vlastního zahradního archeologického v zkumu zûstávají opomenuty. Nedostatek v ãeském jazyce psané odborné literatury vûnované teorii zahradního archeologického v zkumu a publikací jiï zrealizovan ch zahradních archeologick ch v zkumû je dal í pfiíãinou nepopulárnosti zahradní archeologie a nezájmu o její studium. Zahradní archeologick v zkum. Zásady úspû - né realizace Pod povrchem moderních trávníkû jsou dochovány pozûstatky pfiedchozích zahradních úprav, které zanikly buì z dûvodu vysok ch nárokû na údrïbu, nebo v dûsledku zmûn módních trendû, ãi proto, Ïe nebyla zaji tûna pravidelná dlouhodobá údrïba zahrady, parku ãi kulturní krajiny. Poznání pozûstatkû pfiedchozích zahradních úprav umoïàuje zahradní archeologick v zkum. Aby byl smyslupln, je zapotfiebí dodrïet následující zásady: Realizace zahradního archeologického v zkumu pfied zahájením rekonstrukce nebo rehabilitace historické zahrady by mûla b t stejnou samozfiejmostí, jakou je realizace restaurátorského a stavebnû-historického prûzkumu pfied obnovou historické budovy. Zahradní archeologick v zkum by nemûl b t odmítán ani v tûch pfiípadech, kdyï je historická zahrada na první pohled zcela zniãená (Kutná Hora, zahrada jezuitské koleje u chrámu sv. Barbory) nebo kdyï je na první pohled zcela dostateãnû dokumentována jak písemnû, tak obrazovû a kartograficky (KromûfiíÏ, Holandská zahrada Libosadu). Zahradní archeologick v zkum by mûl zcela samozfiejmû pfiedcházet rekonstrukci nebo rehabilitaci zahrad 20. století (Praha, zahrada Müllerovy vily) a zahradní architektury (Lednice, palmov skleník, akvadukt; Buãovice, fontána). Zahradní archeologick v zkum by nemûl b t odsouván do pozadí za archeologii stfiedovûku a pravûku. Bûhem zahradního archeologického v zkumu musí b t získávány informace o podobû, v voji a promûnách historické zahrady a parku, ne informace o osídlení pfiedcházejícím jejich zaloïení (Zákupy, terasová zahrada). Mezioborová pfiíprava zahradních archeologû by mûla b t zahájena jiï bûhem studia na vysok ch kolách. AbsolventÛm zahradní archeologie by mûlo b t umoïnûno dal í vzdûlávání v prestiïních centrech zahradní archeologie a architektury západní Evropy a Ameriky. Pro úspû nou realizaci zahradního archeologického v zkumu je nutné vybavení alespoà vybran ch archeologick ch pracovi È kvalitními pfiístroji potfiebn mi k jeho uskuteãnûní a vyhodnocení, vãetnû odbûru vzorkû a jejich analyzování (NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi). Tato pracovi tû by v pfiípadû potfieby formou dostupn ch subdodávek zaji Èovala ostatním archeologick m pracovi tím stojícím pfied realizací zahradního archeologického v zkumu potfiebn servis. Pfied zahájením zahradního archeologického v zkumu je nutné stanovit cíle, které by mûly b t v ideálním pfiípadû v sledkem multidisciplinárního konsenzu, za úãasti památkáfie, zahradního archeologa, zahradního architekta, zahradníka, paleobotanika, paleozoologa a dal ích, a to jiï od doby pfiípravy zámûru rehabilitace ãi rekonstrukce historické zahrady, pfiiná ejících s sebou také samozfiejmou a nutnou realizaci zahradního archeologického v zkumu (Praha, palácové zahrady pod PraÏsk m hradem). Nedestruktivní fáze zahradního archeologického v zkumu by mûla b t zapoãata aï po provedení stavebnû-historického prûzkumu zkoumané zahrady. Zahájení destruktivní fáze zahradního archeologického v zkumu, je-li nutná, by mûlo následovat aï poté, co byla na základû stavebnû- -historického prûzkumu provedena a vyhodnocena nedestruktivní fáze zahradního archeologického prûzkumu (Nov les u Kuksu). V sledkem zahradního archeologického v zkumu by nemûla b t v Ïádném pfiípadû uvolnûná prozkoumaná plocha pfiipravená pro umístûní novostavby. Na místû historické zahrady nebo parku by i v budoucnu mûly b t okrasné zahrady a parky. V sledkem zahradního archeologického v zkumu by mûlo b t jeho komplexní vyhodnocení, vãetnû vyhodnocení v ech potfiebn ch anal z, zpracované do nálezov ch zpráv a publikování v sledkû jak pro odbornou, tak i laickou vefiejnost. Pokud se zvefiejàují v sledky archeologick ch v zkumû provádûn ch v zahradách, mûla by b t publikována jak zji tûní t kající se pravûkého aï stfiedovûkého osídlení místa, které s historii zahrad obvykle nesouvisí, tak i v sledky zahradního archeologického v zkumu. V sledky zahradního archeologického v zkumu by mûly b t zaãlenûny do následného procesu rehabilitace nebo rekonstrukce zkoumané historické zahrady a mûly by se stát podkladem pro zaji - Èování jejich dal í prûbûïné dlouhodobé údrïby. Zahradní archeologick v zkum nemusí vïdy pfiiná et pfiesné a nesporné informace. Má také své limity vypl vající pfiedev ím z povahy nûkter ch nálezû (Zlatá Koruna, klá terní zahrady). Pfiesto je pfii dodrïení základních pravidel velice úãinn m nástrojem pro spolehlivou interpretaci a péãi, která je pfiedpokladem optimálního vyuïívání a zachování kulturního v znamu historick ch zahrad a parkû budoucím generacím. 370