NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

Transkript

1 Page 1 of 8 IV.ÚS 34/97 ze dne N 49/8 SbNU 11 K otázce pozbytí státního obanství eské republiky (rozdíl mezi nabytím cizího státního obasntví na vlastní žádost a volbou) eská republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky USPrnSO Právo na soudní a jinou právní ochranu IV. ÚS 34/97 > Zákon NR 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky dsledn rozlišuje institut volby státního obanství a institut nabytí státního obanství na vlastní žádost podle ustanovení 17 cit. zákona, a to opodstatnn, nebo volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádost pedpokládá konsenzus druhé strany. Z tohoto dvodu volbu státního obanství nelze podadit pod pípad nabytí cizího státního obanství na vlastní žádost podle citovaného ustanovení. Všechny akty, jimiž jednotlivec má i mže pozbýt státní obanství eské republiky, musí být nutn pozmnny jeho souhlasným projevem vle. O takový souhlasný a jednoznaný projev vle však ve stžovatelov pípad nejde, a to tím spíše, že stžovatel jej uinil v situaci, kdy zákon NR. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, neupravuje volbu státního obanství státním obanem eské republiky, a tím postrádá ustanovení nezbytné pro pedvídatelnost a seznatelnost následk takového právního úkonu, a rovnž nezbytné v zájmu právní jistoty. < Ústavní soud eské republiky rozhodl dne v senát ve vci ústavní stížnosti Ing. P. U. proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne , j. 38 Ca 305/96-21, t a k t o : Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne , j. 38 Ca 305/96-21, se z r u š u j e. O d v o d n n í : Dne byla Ústavnímu soudu doruena ústavní stížnost, kterou se stžovatel dožaduje zrušení rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne , j. 38 Ca 305/ Tímto rozsudkem Mstský soud v Praze zamítl správní žalobu stžovatele, která smovala proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru vnitní správy, ze dne , j. MHMP 70379/OVS 1176/1994, zamítajícímu jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního úadu v Praze 2 ze dne , j. 606/4-2571/94. Tímto rozhodnutím bylo ureno, že podle ustanovení 13 písm. c) a 17 zákona. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, nelze stžovateli vydat osvdení o státním obanství eské republiky.

2 Page 2 of 8 Stžovatel uvádí, že vc byla již projednávána Ústavním soudem, který usnesením ze dne , sp. zn. I. ÚS 2/95, ízení perušil a postoupil plénu návrh na zrušení ustanovení 17 zákona. 40/1993 Sb., který byl s touto ústavní stížností spojen. Nálezem ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 5/95, byl tento návrh zamítnut. K tomu stžovatel uvádí, že výklad pléna považuje za znan restriktivní a rozporný s ústavním poádkem eské republiky, že jej však respektuje. ízení o ústavní stížnosti pak pokraovalo ped I. senátem Ústavního soudu, který nálezem ze dne , sp. zn. I. ÚS 2/95, napadený rozsudek Mstského soudu v Praze zrušil, a to z toho dvodu, že v ízení ped soudem byly porušeny zásady spravedlivého procesu vyplývající z l. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a l. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech. Na základ tohoto nálezu Mstský soud v Praze vc znovu projednal, tentokrát v ústním jednání, rozhodl však stejn, tj. žalobu rozsudkem zamítl. Z rozsáhlé argumentace ústavní stížnosti jsou podstatné pedevším následující skutenosti: Stžovatel se narodil v Praze. Jeho rodie byli až do svého úmrtí eskoslovenskými státními obany, stejn jako stžovatel, který pak od byl též státním obanem eské republiky. eskoslovenské ani eské státní obanství až do zániku eské a Slovenské Federativní Republiky nikdy nepozbyl, takže od byl ve smyslu 1 odst. 1 zákona. 40/1993 Sb. pouze státním obanem R. Dne uinil podle 3 zákona Národní rady Slovenské republiky. 40/1993 Z.z. volbu, na základ které získal též státní obanství slovenské. Jak stžovatel pipomíná, tento zákon Slovenské republiky rozlišuje získání státního obanství udlením na základ žádosti ( 7) a jeho získání volbou ( 3). Jak stžovatel dále uvádí, odmítl mu Obvodní úad pro Prahu 2 vydat osvdení o státním obanství R pesto, že pi podání žádosti tento orgán výslovn upozornil na to, že volbou provedenou na velvyslanectví SR dne projevil pouze vli získat též slovenské obanství, nikoli však vli pozbýt obanství eské. Tento jeho názor však nebyl správními orgány, pozdji pak ani soudem, akceptován. Stžovatel trvá na názoru, že napadený rozsudek je v rozporu se zákonem i Ústavou R. Podle jeho názoru je závr o pozbytí státní píslušnosti ex lege na základ 17 zákona. 40/1993 Sb. závrem, který ignoruje ústavní princip obsažený v l. 12 odst. 2 Ústavy a který interpretuje platný zákon. 40/1993 Sb. v rozporu s tímto lánkem. Nesouhlasí s názorem Mstského soudu v Praze, že každý pozbývá státní obanství R, jestliže získá na základ své žádosti státní obanství jiného státu. Soud vycházel z názoru, že projev vle nabýt cizí státní obanství v sob nutn obsahuje i projev vle smující ke ztrát obanství eského. Takový výklad považuje stžovatel za nepípustn extenzivní a nepihlížející ke skutenosti, že žádný právní pedpis eské republiky ani její ústavní poádek neobsahují princip zákazu dvojího státního obanství a že toto naopak výslovn pipouštjí. Oban, který projeví vli získat i jinou státní píslušnost, má právo spoléhat na to, že pedpisy o nabývání a pozbývání obanství R budou správn aplikovány. Za ústední otázku považuje tedy to, jakou vli ten, kdo podle právních pedpis jiného státu zvolil jeho obanství, skuten projevil, a nikoli to, jakou vli jeho projevu podsouvá státní orgán, který zákon aplikuje. Pi posuzování vci bylo povinností soudu vykládat zákon. 40/1993 Sb. v souladu s Ústavou jako normou vyšší právní síly a respektovat ústavní pokyn, který výslovn zakazuje odntí státní píslušnosti proti vli doteného obana. Pro výklad projevu vle považuje stžovatel za analogicky použitelná obecná výkladová pravidla, která jsou uvedena v ustanovení 35 obanského zákoníku, na základ kterých dospívá k závru, že jestliže Ústava

3 Page 3 of 8 nezakazuje dvojí nebo i víceré státní obanství, nelze projev vle smující k získání státního obanství jiného státu ztotožovat s projevem vle smujícím ke ztrát státního obanství R. Opaný výklad pirovnává k praxi bývalého režimu, který nap. emigraci bez povolení vykládal jako implicitní projev vle smující k opuštní majetku, který emigrant na území státu zanechal. Konen pak, s odvoláním na jazykový (gramatický) výklad rozdílu mezi pojmy "zbavení" a "pozbytí" státního obanství, který podal Ústavní soud R v již zmínném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/95 ve vztahu k l. 12 Ústavy R, je stžovatel názoru, že naprosto stejná logika mla být použita i pi výkladu 17 zákona. 40/1993 Sb., pokud jde o rozlišení pojm "žádost" a "volba". Pedpokladem pozbytí státního obanství R je podle citovaného ustanovení zákona nabytí cizího státního obanství "na vlastní žádost". Stžovatel uvádí, že takovou žádost nikdy nepodal, a ji zákon platný ve Slovenské republice upravuje, nýbrž provedl volbu státního obanství. Tuto volbu provedl vdom a práv proto, že vdl, že pozbytí státního obanství R je spojeno pouze s pípadem, kdy k získání jiné státní píslušnosti došlo na základ žádosti a byl proto pesvden, že takový následek u nho nehrozí. Ze všech výše uvedených dvod je stžovatel názoru, že postupem orgán státní moci došlo vi nmu k porušení práv zaruených v l. 36 odst. 1 Listiny, v l. 95 odst. 1 a v l. 112 odst. 1 Ústavy a v dsledku toho je krácen i v základním politickém právu, které vyplývá z l. 21 Listiny. Tím je jako údajný cizinec diskriminován, což pedstavuje porušení zásady rovnosti vyjádené v l. 3 odst. 1 Listiny, v l. 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod a v l. 26 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech. Dovolává se též nálezu Ústavního soudu R sp. zn. IV. ÚS 215/94. Vyjádení, které na výzvu Ústavního soudu podal pedseda senátu Mstského soudu v Praze JUDr. L. L., se odvolává na odvodnní rozsudku ze dne Soud nesdílí názor, že by stžovatel byl zkrácen ve svých právech, nebo i když zákon. 40/1993 Sb. v 17 užívá pojem "žádost", není z tohoto možné dovozovat, že v pípad volby státního obanství SR úinky spojené s nabytím cizího státního obanství nenastanou. Vzhledem ke specifickému zpsobu nabývání státního obanství oban eské republiky a Slovenské republiky po rozpadu eské a Slovenské Federativní Republiky se soudu jeví jako logický výklad zákona, že volba státního obanství je stejným projevem vle jako žádost a že tedy nastávají úinky stanovené v 17, tj. pozbytí státního obanství R. Magistrát hl. m. Prahy se svého postavení vedlejšího úastníka vzdal podle 28 odst. 2 zákona. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se dále seznámil s obsahem spisu a s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2/95, ze kterého vyplývá, že Ústavní soud se v tomto rozhodnutí nezabýval hmotnprávní stránkou vci a že jeho zrušovací nález se opírá pouze o zjištní, že ízení jako celek nebylo v souladu se zásadami spravedlivého procesu, zakotvenými v l. 90 a 96 odst. 2 Ústavy, v l. 38 odst. 2 Listiny a v l. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech. K nálezu je pipojeno odlišné stanovisko soudkyn JUDr. I. B., podle jejíhož názoru se nález ml vypoádat i s obsahem projednávané vci. Byl-li stžovatel jako oban zaniknuvší eské a Slovenské Federativní Republiky nositelem eskoslovenského státního obanství, které zastešovalo i obanství slovenské, lze stží konstatovat, že volbou podle zákona Národní rady SR.

4 Page 4 of 8 40/1993 Z.z. nabyl cizí státní obanství. Podle l. 89 odst. 2 Ústavy jsou všechny orgány, tedy i senát Ústavního soudu, vázány nálezy Ústavního soudu. Pesto, že existují i jiné názory, mlo by být nesporné, že povaha nálezu Ústavního soudu je takového charakteru, že závazný není pouze jeho výrok, ale i právní názory a vty vyslovené v odvodnní nálezu. S ohledem na tuto skutenost byl tedy senát povinen pi svém rozhodování respektovat nález pléna ÚS sp. zn. Pl. ÚS 5/95, ze dne V tomto nálezu považuje Ústavní soud za podstatné, že k nabytí cizího státního obanství podle 17 zákona NR. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, dochází vlastním projevem vle obana (žadatele) a že zákonným následkem takového projevu vle je ztráta státního obanství eské republiky. Jestliže tedy oban projevil (projeví) vli nabýt na vlastní žádost cizí státní obanství, musel (musí) si být vzhledem k jasnému a kategorickému znní napadeného zákonného ustanovení vdom toho, že de lege lata pozbývá státní obanství eské republiky, jakmile získá státní obanství cizího státu. Pokud pesto takový úkol uinil (uiní), je povinen snášet právní následky, které s tímto úkonem platné právo spojuje. Ustanovení 17 citovaného zákona není proto v rozporu ani s lánkem 3 odst. 1 Listiny, s lánkem 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, s lánkem 26 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech. Jak se v uvedeném nálezu dále konstatuje, vychází naše souasná právní úprava ze zásady jediného výluného státního obanství, žádný právní pedpis eské republiky ani její ústavní poádek neobsahují princip umožující existenci dvojího státního obanství. Jádrem projednávané vci je tedy otázka, zda stžovatel, který vzhledem k ustanovení 1 odst. 1 zákona NR. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, byl ke dni státním obanem eské republiky, toto obanství pozbyl provedenou volbou státního obanství Slovenské republiky ze dne V tomto smru Ústavní soud doplnil ízení výpovdí stžovatele jako úastníka ízení, z níž zjistil, že prohlášení o volb státního obanství Slovenské republiky uinil dne na velvyslanectví Slovenské republiky v Praze, a to vyplnním píslušného formuláe, který pedal pítomné konzulce s tím, že si chce souasn ponechat i státní obanství eské republiky. V tomto smyslu stžovatel hovoil o zamýšleném kroku již ped s nkolika desítkami osob a po pevzetí osvdení o získání státního obanství Slovenské republiky, vydaného mu v tentýž den, i se zpravodajem TK. Jak dále stžovatel uvedl, vedly jej k tomuto postupu ti dvody, a to rovnž i to, že tuto právní cestu považoval za uritý precedens pro nkolik desítek tisíc etnických ech žijících na Slovensku. Mstský soud v Praze pi posuzování shora uvedené otázky nepovažoval za rozhodující to, jak stžovatel svj úkon provedl, ale tu skutenost, že dobrovoln a projevem vlastní vle získal obanství jiného státu. Pitom to, že tento projev spojil s výhradou, že si nepeje ztratit obanství eské republiky, nepovažoval z hlediska ustanovení 17 citovaného zákona za právn relevantní. Ústavní soud má však za to, že tato argumentace by byla zcela namíst a bylo by ji nejen možno, ale také nutno akceptovat vzhledem k již uvedeným závrm pléna Ústavního soudu ve vci sp. zn. Pl. ÚS 5/95 za pedpokladu, že volbu státního obanství lze podadit pod pípad nabytí cizího státního obanství na vlastní žádost podle ustanovení 17 citovaného zákona. V této souvislosti však, podle názoru Ústavního soudu, nelze pominout, že zákon NR. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, oba tyto instituty dsledn rozlišuje, a to opodstatnn, nebo volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádost pedpokládá konsenzus druhé strany. Jakkoli

5 Page 5 of 8 tedy na jedné stran o obsahovém významu pojmu volba lze mít stží pochybnosti, jsou na druhé stran úinky pozbývání státního obanství podle ustanovení 13 citovaného zákona spojovány pouze s prohlášením ( 16) a nabytím státního obanství ( 17). Podle posléze uvedeného ustanovení je podmínkou pozbytí státního obanství eské republiky naplnní skutkové podstaty pedpokládající nabytí cizího státního obanství "na vlastní žádost". Zákon NR. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, obsahuje sice i ást tetí, týkající se zvláštních ustanovení o státním obanství eské republiky v souvislosti se zánikem eské a Slovenské Federativní Republiky, žádné z tchto ustanovení však neupravuje volbu státního obanství státním obanem eské republiky, a proto ani právní úinky takové volby. Možnost takové volby je upravena pouze v zákon Národní rady Slovenské republiky. 40/1993 Z.z. tak, že ji mže uiniti osoba, která byla ke dni státním obanem eské a Slovenské Federativní Republiky a není pitom státním obanem Slovenské republiky ( 3 odst. 1). Práv v této souvislosti teba zdraznit, že státní obanství je právním statusem, se kterým právní ád spojuje zvláštní práva a povinnosti. Proto také všechny akty, jimiž jednotlivec má i mže pozbýt státní obanství eské republiky, musí být nutn podmínny jeho souhlasným projevem vle. O takový souhlasný a jednoznaný projev vle však ve stžovatelov pípad nepochybn nejde, a to tím spíše, že stžovatel jej uinil v situaci, kdy zákon NR. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, postrádá, jak již bylo uvedeno, ustanovení týkající se volby státního obanství státním obanem R a jejích právních úink, tedy ustanovení nezbytné pro pedvídatelnost a seznatelnost následk takového právního úkonu, a tím nezbytné práv v zájmu právní jistoty. Ústavní soud sdílí v tomto smru stanovisko naší právní teorie, že jedním ze základních znak a pedpoklad právního státu a zárove právní jistoty, jako jednoho z jeho atribut, je takové uspoádání státu, v nmž každý, fyzická osoba i osoba právnická, mže mít dvru v právo. Podstata právní jistoty spoívá tedy v tom, že každý mže spoléhat na to, že mu stát poskytne efektivní ochranu v jeho právech, že mu státní moc dopomže k realizaci jeho subjektivního práva, bude-li mu v tom nkdo neprávem bránit, a zárove spoléhat na to, že ho stát postihne zákonem pedvídanou, a žádnou jinou než pedvídanou, sankcí za to, že porušil právní pedpis, a konen na to, že ho nepostihne sankcí, jestliže právní pedpis neporušil. V uvedeném tkví dvod, pro prvním pedpokladem jistoty v oblasti aplikace práva je seznatelnost právní normy, resp. seznatelnost právního stavu a pedvídatelnost právního rozhodnutí (viz Viktor Knapp: Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 205 a násl.). Dospl-li tedy Mstský soud v Praze k opanému závru, a to pomocí aplikace ustanovení 17 citovaného zákona, jenž podle názoru Ústavního soudu na projednávanou vc nedopadá, je tento jeho závr v extrémním rozporu se skuteným projevem stžovatelovy vle, jakož i s již konstatovaným nedostatkem právní úpravy volby státního obanství státním obanem eské republiky v zákon NR. 40/1993 Sb. a jejích právních úink, kterýžto nedostatek iní v projednávané vci irelevantními další otázky, a to nap. i otázku pípadného dalšího stžovatelova státního obanství. Vzhledem k uvedeným zjištním a závrm má proto Ústavní soud za to, že stžovatel státní obanství eské republiky prohlášením ze dne nepozbyl, takže nebyla-li mu poskytnuta ochrana proti postupu správních orgán, odmítajících mu vydat osvdení o státním obanství eské republiky, porušil Mstský soud v Praze tímto postupem jeho ústavn zaruené právo zakotvené v lánku 90 Ústavy R, jakož i lánku 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto z uvedených dvod podle ustanovení 82 odst. 2 zákona. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrhu ústavní

6 Page 6 of 8 stížnosti vyhovl a napadené rozhodnutí podle ustanovení 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. P o u e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brn dne 5. kvtna 1997 ODLIŠNÉ STANOVISKO soudce JUDr. P. V., podané podle 22 zákona. 182/1993 Sb. ve vci ústavní stížnosti Ing. P. U. Podle mého názoru mla být ústavní stížnost zamítnuta, a to z tchto dvod: Podle l. 89 odst. 2 Ústavy jsou všechny orgány, tedy i senát Ústavního soudu, vázány nálezy Ústavního soudu. Pesto, že existují i jiné názory, mlo by být nesporné, že povaha nálezu Ústavního soudu je takového charakteru, že závazný není pouze jeho výrok, ale i právní názory a vty vyslovené v odvodnní nálezu. S ohledem na tuto skutenost je tedy senát povinen pi svém rozhodování respektovat nález pléna ÚS, sp. zn. Pl. ÚS 5/95, ze dne , podle kterého nelze jako porušení l. 12 odst. 2 Ústavy kvalifikovat takovou zákonnou úpravu, která pedpokládá, že oban, který na základ vlastní iniciativy získal obanství jiného státu, pozbude své pvodní obanství. Plénum Ústavního soudu rovnž vyložilo dvody, pro které nepovažuje za totožné pojmy "zbavení" a "pozbytí" státního obanství. Stejn tak je senát vázán názorem pléna, že nelze akceptovat kategorické a obecn formulované tvrzení stžovatele, že žádný právní pedpis R ani její ústavní poádek neobsahují zákaz dvojího státního obanství, ale že je naopak pipouštjí. Plénum naopak konstatovalo, že zpsob pozbytí státního obanství, který je obsažen v 17 zákona. 40/1993 Sb., vyplývá práv ze zásady jediného výluného státního obanství, na kterém je tento zákon vybudován. Souasn Ústavní soud konstatoval, že existující právní úprava zániku státního obanství R je v plném souladu s tendencemi souasné moderní demokratické Evropy i s právní úpravou v ad jiných zemí, zejména pak v tch, které ratifikovaly Dohodu o omezení pípad nkolikanásobné státní píslušnosti a o služb v ozbrojených silách v pípad nkolikanásobné státní píslušnosti ze dne Další významnou skuteností je, že v souvislosti s ukonením existence SFR nebyla mezi nástupnickými státy uzavena žádná smlouva ešící otázky státního obanství. Z tohoto dvodu nelze patrn pi hledání spravedlivého rozhodnutí vycházet jen z právní úpravy eské, ale i ze zákona o státním obanství Slovenské republiky. 40/1993 Z.z., jakož i ze vzájemných souvislostí obou úprav, a na základ tohoto zhodnocení odpovdt na otázku, zda nabytí státního obanství Slovenské republiky podle 3 cit. zákona NR SR, tedy volbou, je další výjimkou z principu jediného státního obanství, ze kterého vychází právní úprava R. Pitom nelze pominout skutenost, že zákon NR. 40/1993 Sb. byl vydán a nabyl úinnosti , zatímco zákon NR SR. 40/1993 Z.z. byl vydán až a úinnosti nabyl Jak Ústavní soud zdraznil v již nkolika svých rozhodnutích, je teba pi výkladu a aplikaci právních pedpis vycházet z jejich úelu a smyslu, piemž úel a smysl nelze hledat jen ve slovech a vtách, tedy jen v pozitivním právu. V právním pedpisu vždy jsou nutn obsaženy i právní principy uznávané demokratickými právními státy. Z dostupných srovnávacích studií vyplývá, že jako principy, které jsou v souladu se základními lidskými právy

7 Page 7 of 8 a svobodami, je pedevším uznáváno, že: - nikdo nesmí být svévoln zbaven svého státního obanství, - dobrovolné nabytí jiného státního obanství mže být dvodem, který zákonodárství suverénního státu spojuje s pozbytím obanství dosavadního, - pi udlování státního obanství lze vyžadovat, aby se žadatelé zekli státního obanství jiného (dosavadního), - státní obanství nelze ztratit, jestliže by to vedlo ke stavu bez státní píslušnosti. Mezinárodní právo veejné považuje institut státního obanství za vztah trvalý, který odlišuje skutené obyvatelstvo státu od osob, které žijí na daném území pechodn (cizinci), by pípadn i dlouhodob. Trvalý pobyt na území státu bývá proto jednou z podmínek pro udlení obanství nebo alespo argumentem ke zpochybnní mezinárodních dsledk jiného obanství nkterého obyvatele státu. Státní obanství je tedy jedním z kompetenních titul státu. S pihlédnutím k tmto principm a východiskm je tedy teba posoudit následující fakta: Oba nástupnické státy zakotvily do svých zákon o státním obanství zvláštní ustanovení, která se týkají oban bývalé SFR, resp. která obsahují pravidla pro ešení situací v souvislosti s rozdlením SFR. Zákon slovenský v již citovaném 3, pod nadpisem "volba státního obanství Slovenské republiky" umožnil všem osobám, které byly k státními obany SFR, avšak nebyly státními obany SR, aby si zvolily státní obanství SR. Volbu bylo možné vykonat do Žádné jiné podmínky, než náležitosti písemného vyhlášení, zákon nestanovil (zejména tedy nevyžadoval pobyt na území SR, což je s ohledem na výše zmínné mezinárodnprávní pojetí státního obanství postup ponkud neobvyklý). Zákon NR. 40/1993 Sb. v 1 vymezil, koho považuje za obana nov vzniklé R. Ve zvláštních ustanoveních 18 a 19 pak umožnil, aby toto obanství získali i obané SR, a to volbou. Zákon tedy upravil volbu pouze jako zpsob vstupu do státoobanského svazku, nezná však volbu jako zpsob vystoupení z tohoto svazku. Zákon však souasn stanovil podmínky, zejména nepetržitý trvalý pobyt na území R po dobu dvou let, propuštní ze státního svazku SR (s výjimkou nkterých pípad) a podmínku tzv. beztrestnosti. Ústavnost tchto podmínek byla Ústavním soudem R posuzována k návrhu skupiny poslanc, neústavnost však vtšinou pléna shledána nebyla (nález Pl. ÚS 9/94). Novelou. 139/1996 Sb. pak byly tyto podmínky ásten zmírnny. eská právní úprava tedy vychází z uznávaných mezinárodních princip, podmínky však jsou, resp. byly, vi bývalým obanm SFR na hranici ústavnosti (dle mého soudu za ní - viz separátní vótum k cit. plenárnímu nálezu). Podle 13 písm. c) zákona. 40/1993 Sb. se státní obanství R pozbývá nabytím cizího státního obanství (v závorce odkaz na 17), s výjimkou pípad, kdy k nabytí cizího státního obanství dojde v souvislosti s uzavením manželství nebo narozením dítte. V 17 se pak tento text (z legislativního hlediska ponkud nelogicky) vlastn opakuje s tím, že se zde stanoví okamžik pozbytí státního obanství R, který nastává tehdy, kdy nkdo na vlastní žádost nabyl cizí státní obanství. Pokud budeme respektovat výše zmínnou zásadu, tj. že smysl a obsah právního pedpisu nelze hledat jen v jednotlivých slovech a vtách, ale i ve vzájemných souvislostech a s pihlédnutím k obecn uznávaným právním principm, jeví se být výklad 17, který zaujal Mstský

8 Page 8 of 8 soud v Praze, jako ústavn konformní, resp. rozhodn není výkladem extrémním, který by opravoval Ústavní soud ke zrušení rozhodnutí. Obecný soud totiž nepovažoval za rozhodující to, jak stžovatel svj úkon provedl, ale tu skutenost, že dobrovoln a projevem vlastní vle získal obanství jiného státu. Pitom to, že tento projev spojil s výhradou, že si nepeje ztratit obanství R, nepovažoval za právn relevantní. Pro tento výklad daleko spíše svdí celá koncepce zákona, nebo by postrádalo logiku, aby na jedné stran bylo od tch oban SR, kteí si chtli zvolit obanství R, požadováno vzdání se obanství SR, na druhé stran by však volba obrácená mla za následek ex lege vznik dvojího státního obanství. Jestliže se eská republika deklaruje v preambuli Ústavy jako stát založený na principu obanském, a nikoli národním, pak princip jediného státního obanství je i z tohoto pohledu zcela logický. Oproti této logice však vtšinové stanovisko pipouští, že pokud by každý oban postupoval tak jako stžovatel, skládala by se R z deseti milión bipolit, pípadn by na území nových suverénních stát pevažovali obané "esko-slovenští". Pokud jde o gramatický výklad, je význam slova volba naprosto jednoznaný (volbou se podle Slovníku spisovného jazyka eského rozumí rozhodování pro jednu z nkolika možností, pípadn výsledek tohoto rozhodnutí). Také výklad historický hovoí pro výše uvedené chápání pojmu volby, nebo zcela stejn byla volba koncipována v zákon NR. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství R, v mezinárodních smlouvách o zamezení i úprav dvojího státního obanství (nap. Úmluva mezi SSR a PLR publikována pod. 71/1966 Sb.), jakož i v ústavním zákon. 236/1920 Sb., který ešil tzv. opní právo v souvislostech s rozpadem Rakouska-Uherska. Volba upravená zákony R i SR se tedy jeví být zcela zeteln opcí, tedy zákonným oprávnním oban území, na kterém došlo ke zmn státní svrchovanosti, zvolit si mezi obanstvím nových stát (by v pípad obanství R se znaným omezením). V praxi ani teorii nebylo nikdy pochyb o tom, že optant volí mezi státním obanstvím více stát (bu volí obanství jiné, nebo jinou píslušnost odmítá). Nejde tedy o kumulaci obanství, ale o výbr. Volbu (opci) je tedy zejm nutné považovat nejen za zpsob nabytí státního obanství, ale i za specifický zpsob jeho pozbytí. Z výše uvedeného je zejmé, že gramatický, logický i historický výklad daleko více podporuje názor, že volba je jednostranným aktem výbru jedné možnosti ze dvou (nebo více). Krom toho nelze abstrahovat ani od faktu, že obanství by mlo být právním svazkem, jehož základem je skutené spojení existence, zájm a pocit, spolu s existencí vzájemných práv a povinností (jak definoval Mezinárodní soudní dvr ve vci Nottebohm v roce 1955). Státní obanství je právním svazkem, jehož základem je sociální spojení a solidarita zájm. Vle nabýt obanství by tedy mla být i vlí být trvale spjat s územím, na kterém lovk zpravidla trvale sídlí, a tudíž i vztahem k legální státní moci, která jej ovládá. Jinak eeno, státní obanství by mlo být poutem, nikoli gestem. Ze všech výše uvedených dvod proto zastávám názor, že ústavní stížnost mla být zamítnuta. V Brn dne 5. kvtna 1997