1.3. POJEM, STRUKTURA, MÍSTO MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO

Transkript

1 16 Nadžda Rozehnalová, Jií Valdhans 1.3. POJEM, STRUKTURA, MÍSTO MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO Pojem, pedmt a struktura mezinárodního práva soukromého Ve vd eského mezinárodního práva soukromého existuje shoda na definici tohoto právního odvtví. Lze tak využít bez dalšího obecn pijímanou definici Z. Kuery z jeho uebnice Mezinárodní právo soukromé (Brno: Doplnk, 2009): Mezinárodní právo soukromé pedstavuje soubor právních norem upravujících soukromoprávní vztahy (tj. vztahy práva obanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, vetn právních norem upravujících postup soud a jiných orgán i úastník, píp. i jiných osob a vztahy mezi nimi vznikající v ízení o obanskoprávních vcech, v nmž je obsažen mezinárodní prvek. Je nutné si povšimnout nkolika termín v definici: a) Soukromoprávní vztahy, tj. vztahy práva obanského, obchodního, rodinného a pracovního. Zde je nutné zdraznit, že otázka pipuštní existence kolizí právních ád je omezena pouze na pedmt úpravy mezinárodního práva soukromého. Zásadn kolizím nepodléhají vztahy jiné, typicky vztahy veejnoprávní. U nich platí zásada teritoriality práva, resp. se lze zabývat exteritoriálními úinky. Ponkud jinou otázku, velmi praktickou pro oblast obchodní, pedstavuje dopad veejnoprávních norem na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. O této otázce budeme dále hovoit. b) Mezinárodní (cizí, peshraniní) prvek. Pedmtem úpravy jsou pouze ty soukromoprávní vztahy, které obsahují mezinárodní prvek. Ten mže být dán v rzných skutenostech subjektu (osoby mají rznou státní píslušnost, rzný domicil), skutenosti právn významné pro vznik a existenci právního vztahu (uritá skutenost nastala v zahranií), pedmtu právního vztahu (tj. nepímém pedmtu, kdy nap. vc, která je pedmtem smlouvy, se nachází v za-

2 Vybrané kapitoly z mezinárodního práva soukromého 17 hranií) nebo v právním vztahu, který souvisí i je závislý na jiném právním vztahu a tento se ídí jiným právním ádem. Teorie eského mezinárodního práva soukromého (viz Z. Kuera) rozlišuje mezi právn významným mezinárodním prvkem (kvalifikujícím vztah jako spadající pod normu mezinárodního práva soukromého) a právn nevýznamným mezinárodním prvkem (nemajícím tento význam a ponechávajícím vztah tudíž v dosahu disciplin obanské právo, obchodní právo, rodinné právo, pracovní právo). Mezinárodní prvek mže být zetelný a jasn identifikovatelný, mže však být také mén zetelný a podléhat i rzným kvalifikacím a pípadn dokazování v prbhu ízení. c) Právní normy upravující postup soud a jiných orgáni úastník, píp. i jiných osob a vztahy mezi nimi vznikající v ízení o obanskoprávních vcech, v nmž je obsažen mezinárodní prvek, tj. jinými slovy normy procesní. Druhá ást definice reaguje na skutenost, že eská vda mezinárodního práva soukromého adí do svého rozsahu i oblast procesní tam, kde se jedná o situace obsahující mezinárodní prvek Místo mezinárodního práva soukromého v systému práva eská vda mezinárodního práva soukromého nikdy nezastávala pozice internacionalistické. Nepovažovala tudíž mezinárodní právo soukromé za souást mezinárodního práva veejného. Rovnž s pozicemi civilistickými, adícími mezinárodní právo soukromého do dosahu obanského práva, se setkáváme v eské právní teorii spíše ojedinle. eská vda mezinárodního práva soukromého považuje tuto disciplinu za samostatné právní odvtví, které je souástí práva vnitrostátního. Z tohoto pístupu nutn vyplývá, že každý stát má své mezinárodní právo soukromé. Od jiných soukromoprávních vnitrostátních disciplin se mezinárodní právo soukromé liší svými prameny (výrazné zastoupení norem mezinárodního pvodu).

3 18 Nadžda Rozehnalová, Jií Valdhans Termínu mezinárodní, který laiky mate a nastoluje tak asociaci smrem k mezinárodnímu právu veejnému, je nutné rozumt z pohledu sou- asného pístupu k mezinárodnímu právu soukromému ve smyslu reakce na existenci mezinárodního prvku v soukromoprávních vztazích. Nikoli ve smyslu práva spoleného mezinárodnímu spoleenství. Posledním problémem, který je teba zmínit, je otázka: Pro vlastn existuje mezinárodní právo soukromé, jaký má smysl i úel? Jako základní úel lze uvést napomáhání mezinárodní spolupráci, a to ve všech oblastech spoleenského života. Samozejm v popedí stojí spolupráce ekonomická Evropská unie a mezinárodní právo soukromé Otázkou, kterou je vhodné vysvtlit již v úvodní ásti, je problematika komunitarizace mezinárodního práva soukromého, která se stala aktuální vstupem R do EU. Ta je dnes rovnž vedoucím smrem rozvoje mezinárodního práva soukromého, resp. evropského mezinárodního práva soukromého. Vytváení nejprve spoleného, pozdji jednotného vnitního trhu, v nmž se prakticky neuplat ují ekonomické hranice mezi lenskými státy, díve i pozdji narazí na otázku rozdílných právních úprav v jednotlivých státech, pokud jde o oblast práva soukromého. Píklad Mezi eským obchodníkem a nmeckým obchodníkem je uzavena smlouva o dílo. Tato smlouva se - neídí jako závazkový vztah žádným spoleným evropským právem, ale je podízena - mezinárodnímu právu soukromému místa, kde je pípadný spor ze smlouvy ešen. V pípad vzniklého sporu musí strana, která chce zahájit ízení, zkoumat, který soud kterého státu má dánu pravomoc k ízení. Tento soud, ešící nap. žalobu o nezaplacení kupní ceny a náhradu škody, pak musí zjistit, kterým právním ádem se bude spor ídit a tento národní právní ád bude aplikovat. Souasn aplikuje i národní procesní normy. Vydané rozhodnutí je rozhodnutím státu místa vydání a má-li být uplatnno v jiném stát, musí projít procesem uznání a výkonu, resp. prohlášením vykonatelnosti.

4 Vybrané kapitoly z mezinárodního práva soukromého 19 Podobné problémy vznikají nejenom v oblasti pohybu zboží, ale i služeb, osob i kapitálu. Tyto veejnoprávní kategorie se ve své konené realizaní fázi napl ují v rovin práva soukromého. Není tak možné ponechat tyto problémy neešené a spoléhat se na možnou budoucí mezinárodní úpravu. Navíc zde více a více pistupují hodnoty sdílené EU a snaha o jejich ochranu. V námi sledované oblasti je to napíklad ochrana v oblasti spotebitelského i pracovního práva. Samozejm právo zná i možnosti ešení takto složitých problém. Je jím unifikace práva, která buto vytvoí jednotnou právní úpravu a není nutné aplikovat národní práva (unifikace hmotných norem) nebo vytvoí jednotné kolizní normy a není nutné aplikovat národní kolizní normy (unifikace kolizního práva) a souasn sjednotí a usnadní stanovení pravomoci soudu a uznání a výkonu soudních rozhodnutí. Již pi vzniku Evropských spoleenství bylo pamatováno na nutnost ešení celé problematiky s tím, že v prvé ad je nutné ešit problémy v oblasti procesní. Pokud se dnes podíváme zptn na vývoj komunitarizace mezinárodního práva soukromého a procesního, je možné vidt následující etapy: I. Období od vzniku ES do pijetí Maastrichtské smlouvy. Tuto oblast nebylo možné upravit komunitárním právem, nebo pravomoci ES nebyly tak široce koncipovány. Do pvodního znní Smlouvy o založení ES byl vložen lánek 220 (dále 293). Ten umožnil jednání o pijetí nkterých opatení práv v oblasti procesního práva. Vzhledem k neurit formulovaným pravomocem bylo využito nikoli komunitárních prostedk (naízení, smrnice), ale mezinárodních smluv. V tomto období byla pijata Úmluva o píslušnosti soud a uznání a výkonu rozhodnutí ve vcech obanských a obchodních (Bruselská úmluva), její interpretaní protokoly dávající pravomoc k interpretaci úmluvy Evropskému soudnímu dvoru, Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (ímská úmluva) a rovnž interpretaní protokoly k ní. Ob úmluvy byly omezeny na státy ES. Vedle toho vznikly návrhy dalších úmluv. Tyto však nevstoupily v platnost. II. Od Maastrichtské smlouvy po Amsterdamskou smlouvu. Maastrichtská smlouva vytvoila Evropskou unii. Vedle již existujícího komunitárního pilíe vznikly dva další zahrnující spolenou zahraniní a bezpe-

5 20 Nadžda Rozehnalová, Jií Valdhans nostní politiku (pilí dva) a spolupráci v oblasti justice a vnitních vcí (pilí ti). Námi sledovaná problematika spadala do pilíe tetího. Prostedkem úpravy zde nadále byly mezinárodní smlouvy. Ve sledovaném období vznikla ada návrh mezinárodních úmluv z oblasti práva procesního i kolizního. Stejn jako ada návrh úmluv z pedchozích období se ani tyto nestaly platnými. III. Amsterdamská smlouva základ pro komunitarizaci mezinárodního práva soukromého. Pevedením problematiky spolupráce v oblasti civilní justice do prvého pilíe vznikl právní základ pro to, aby nadále mohly být tyto otázky upraveny nástroji komunitárními a souasn byla dána pravomoc Evropského soudního dvora k interpretaci jednotlivých ustanovení. Dnes se již zažil termín spolený evropský justiní prostor ve vcech civilních. R tak 1. kvtnem vstoupila nejenom do prostoru jednotného evropského trhu, ale také do jednotného justiního prostoru. Je skuteností, že rychlost pijímání norem (ve form naízení, smrnic, rozhodnutí Rady) je impozantní. IV. Po pijetí Lisabonské smlouvy. Vstup v platnost Smlouvy o fungování EU sice neznamenal žádný dramatický posun v této oblasti, nicmén opt posunul dále pravomoci v nkterých otázkách. Spolupráce v oblasti justiní je obsažena v lánku 81. Pipome me si jeho znní: 1. Unie rozvíjí justiní spolupráci v obanských vcech s mezinárodním prvkem založenou na zásad vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí. Tato spolupráce mže zahrnovat pijímání opatení pro sbližování právních pedpis lenských stát. 2. Pro úely odstavce 1 pijímají Evropský parlament a Rada ádným legislativním postupem opatení, která mají, zejména pokud je to nezbytné k ádnému fungování vnitního trhu, za cíl zajistit: a) vzájemné uznávání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí mezi lenskými státy; b) peshraniní doruování soudních a mimosoudních písemností; c) sluitelnost kolizních norem a pravidel pro urení píslušnosti platných v lenských státech; d) spolupráci pi opatování dkaz; e) úinný pístup ke spravedlnosti; f) odstraování pekážek ádného prbhu obanskoprávního ízení, v pípad poteby podporou sluitelnosti úpravy obanskoprávního ízení v lenských státech; g) rozvíjení alternativních metod urovnávání spor;