Učební texty pro značkaře. díl ZNAČKOVÁNÍ PĚŠÍCH A LYŽAŘSKÝCH TRAS A TERÉNNÍCH CYKLOTRAS CESTOVNÍ PŘÍKAZ KE ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI

Transkript

1 KLUB ČESKÝCH TURISTŮ RADA ZNAČENÍ Učební texty pro značkaře díl B ZNAČKOVÁNÍ PĚŠÍCH A LYŽAŘSKÝCH TRAS A TERÉNNÍCH CYKLOTRAS CESTOVNÍ PŘÍKAZ KE ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI 2005

2 Tyto učební texty jsou určeny členům KČT pracujícím ve značkařských složkách. Ve smyslu jednotného řízení značení turistických tras spravovaných KČT jsou závaznou směrnicí pro tuto činnost. Podrobný popis značkování PZT a LZT je doplněn stručným popisem značkování terénních cyklotras, nutným pro řešení situací na společných úsecích různých přesunů. Učební texty se nezabývají značením silničních cyklotras. Toto 2. vydání dílu B učebních textů pro značkaře nahrazuje 1. vydání z roku 1996.

3 OBSAH 1. ZNAČKOVÁNÍ TURISTICKÝCH TRAS Pásové značky a pravidla jejich umísťování Jednoduchá pásová značka Vícebarevné značky Zvláštní značky Značka na tenkém objektu Upozorňovací značka Základní pravidla pro umísťování značek Poloha značky na objektu Umísťování značek Obousměrné značkování Značkování rozcestí Značkování úseků bez rozcestí Značkování mimo komunikace Zajištění obtížně označitelných úseků Značkování v horském terénu Značkování v okolí informačního místa 10 Str Šipky a pravidla pro jejich umísťování Jednoduchá šipka Dvojšipka Vícebarevná šipka Základní pravidla pro umísťování šipek Poloha šipky na objektu Umísťování šipek Zajišťování rozcestí Tvarové značky a pravidla pro jejich umísťování Místní značení Významové značení Ukončení značené trasy Odbočky značených tras Odbočka k vrcholu s rozhledem nebo k vyhlídce Odbočka ke zřícenině hradu nebo jiného objektu Odbočka k jinému významnému objektu Odbočka ke studánce nebo pramenu Naučné stezky Pravidla pro umísťování tvarových značek Nepoužívané tvarové značky Pravidla pro společné umísťování značek různých přesunů 23 III

4 1.4. Odlišnosti značkování lyžařských tras Způsoby značkování LZT Jedna či více vzájemně navazujících PZT je použito jako LZT PZT použitelné jako LZT s nevýznamnými změnami jejich průběhu LZT vede střídavě v dlouhých úsecích po stávajících PZT a po samostatných LZT Samostatná LZT vede v krátkých úsecích také po PZT LZT vedené samostatně bez souběhu s trasami jiných přesunů LZT vedené jen udržovanou lyžařskou stopou Výstražné tabulky LZT Volba objektu pro umístění značky Vhodné objekty Nevhodné objekty Zakázané objekty Technika značkování Úprava podkladu a okolí značky Použití nátěrových hmot pro značkování Způsob malování jednotlivých druhů značek Používání šablon Postup při malování značek Samolepicí značky Objekty pro použití samolepicích značek Způsob aplikace samolepicích značek Skladování samolepicích značek Trubkové držáky koncových značek a šipek Používání zastírací barvy Náhrada značení textem Organizace činnosti značkařské skupiny Příprava značkařské akce Organizace práce ve skupině Uzavření značkařské akce Hodnocení spolehlivosti a zachovalosti značkování 42 Str. IV

5 2. CESTOVNÍ PŘÍKAZ KE ZNAČKAŘSKÉ ČINNOSTI, CESTOVNÍ NÁHRADY A NÁHRADY KVALIFIKOVANÝM ZNAČKAŘŮM ZA VYBRANÉ ČINNOSTI A PRÁCE Směrnice k proplácení náhrad za značkařskou činnost Jízdné Stravné Nocležné Nutné vedlejší výdaje Náhrady kvalifikovaným značkařům za vybrané činnosti a práce Cestovní příkaz ke značkařské činnosti Činnost vedoucího značkařské skupiny po ukončení akce Hlášení o značkařském výkonu 50 Rejstřík 55 V

6 Přehled dílů učebních textů A B C D E1 E2 F G H J K L Značkařský materiál Značkování pěších a lyžařských tras a terénních cyklotras Cestovní příkaz ke značkařské činnosti Směrovky a tabulky Turistické vývěsní a informační mapy Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci První pomoc Značkařská topografie Organizace turistického značení Finanční a materiálové plánování a rozpočtování Koncepce sítě turistických značených tras Údržba sítě turistických značených tras Změny v síti turistických značených tras Značení v zahraničí Evidence Zásady textové náplně směrovek a tabulek Revize turistických značených tras Právní ochrana značení Značkařská kvalifikace Odznak Turista-značkař M Vývoj turistického značení Odkaz na jiný díl je v textu uveden v závorce spolu s číslem příslušné kapitoly. VI

7 ÚVOD Turistickým značením ve smyslu ČSN se rozumí celý komplex značení pro různé druhy přesunů. Tyto učební texty se zabývají problematikou nejrozšířenějšího turistického informačního systému, kterým je značení pro pěší turistiku spolehlivě použitelné jen v období bez sněhové pokrývky. Dále pak značením pro lyžařskou turistiku a turistiku provozovanou na jízdních kolech na trasách vedoucích převážně po účelových komunikacích (tzv. terénním cykloturistickým značením). Značkováním v rámci tohoto systému se rozumí činnost zaměřená na vybavování turistických tras značkami a dalšími informačními prvky (směrovkami, tabulkami, turistickými vývěsními mapami apod.). Turistické značené trasy musí turistu vést spolehlivě a bezpečně terénem tak, aby nebyl nucen cestu hledat, ale aby se mohl plně věnovat svým turistickým zájmům. Síť veřejných dopravních prostředků i soukromý motorismus umožňuje každému jednotlivci využívat značených tras prakticky na území celého státu. Z toho důvodu je nezbytné přísně dodržovat jednotné zásady značení turistických tras všemi značkařskými složkami i všemi značkaři a nepřipouštět individuální přístupy při řešení běžných situací. VII

8 Znázornění barev v obrázcích Šrafované plochy Čáry (trasy) červená (č) vedoucí modrá (m) vedoucí zelená (z) vedoucí žlutá (žl) vedoucí (PZT) i upozorňovací (CZT) bílá (b) vedoucí (LZT, CZT) i upozorňovací (PZT) oranžová (ož) upozorňovací (LZT) zastírací (hn) (ilustrativně jen u některých značek) bezbarvá (bb) (u směrovek bez vedoucí barvy v hrotu) Zkratky použité v textu TZT PZT turistická značená trasa pěší značená trasa ETZT TVM počítačový program Evidence TZT turistická vývěsní mapa LZT lyžařská značená trasa TM turistická informační mapa CZT TIM ÚV KČT cykloturistická značená trasa turistické informační místo Ústřední výbor Klubu českých turistů NS EDC MTC naučná stezka evropská dálková cesta mezinárodní turistická cesta VIII

9 1. ZNAČKOVÁNÍ TURISTICKÝCH TRAS 1.1. PÁSOVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Jednoduchá pásová značka Pěší jednoduchá pásová značka je čtvercová a skládá se ze tří stejně širokých vodorovných pásů. Prostřední vedoucí pás je proveden jednou z pestrých barev (červenou, modrou, zelenou nebo žlutou) a oba krajní upozorňovací pásy jsou bílé. Výška jednotlivých pásů je 30 mm. Mezi vedoucím a upozorňovacími pásy je ponechána mezera o šířce 5 mm, aby se barvy při nanášení nesmíchaly a značky byly výraznější. Celkové rozměry jednoduché pásové značky jsou tedy 100 x 100 mm (obr. 1a.). Lyžařská pásová značka má stejný tvar a velikost, jako značka pěší, tj. čtverec o straně 100 mm. Její krajní upozorňovací pásy jsou však oranžové a ze čtyř barevných odstínů pro vedoucí pás se používá místo žlutého bílý (obr. 1b.). Pásová značka terénních cyklotras je obdobná jako lyžařská značka, liší se však od ní svou velikostí a barvou upozorňovacích pásů, které jsou žluté. Výška jednotlivých pásů je 40 mm. Mezi vedoucím a upozorňovacími pásy je ponechána mezera o šířce 10 mm. Celkové rozměry jednoduché pásové značky terénních cyklotras jsou tedy 140 x 140 mm (obr. 1c.). Obr. 1a. Obr. 1b. Obr. 1c. Jednoduchá pásová značka Jednoduchá pásová značka Jednoduchá pásová značka PZT LZT CZT Vícebarevné značky Vícebarevnou značkou se rozumí výhradně kombinace značek jediného přesunu. Značky různých přesunů se nikdy nespojují do společné vícebarevné značky. Prochází-li společně určitým úsekem několik značených tras téhož přesunu. ale různých vedoucích barev, umísťují se vždy společně na jeden objekt všechny jejich značky v závazném tvaru vícebarevné značky, která se tvoří podobně jako značka jednoduchá tak, že se mezi vedoucí pásy vkládá vždy jen jeden upozorňovací pás. Šířka značky a výška jednotlivých pásů i mezer se zachovávají (obr. 2). 1

10 Učební texty pro značkaře díl B Obr. 2. Vícebarevná pásová značka Obr. 3. Náhrada vedoucí barvy písmenem Ve vícebarevné značce PZT se dodržuje pořadí barev ve směru shora dolů červená, modrá, zelená, žlutá (viz F 1.4.). Ve vícebarevné značce LZT i CZT platí pořadí vedoucích barev červená, modrá, zelená a bílá. Není-li na vyhlédnutém objektu na výšku dost místa pro vícebarevnou značku a v blízkém okolí není jiný vhodnější objekt, je výjimečně přípustné vyhotovit značky jednotlivých vedoucích barev vedle sebe. V tomto případě se mezi jednotlivými značkami PZT a LZT vynechá svislá mezera široká 30 mm a mezi značkami CZT mezera 40 mm, aby nevznikl dojem, že jde o nějakou značku kombinovanou. Umísťování značek vedle sebe na souběhu různých přesunů viz Vícebarevné značky na společném úseku několika tras různých vedoucích barev je někdy nutné vyhotovit na objektu, kde dosud nebyly. Je to zejména tehdy, když vnějším zásahem vznikne ve značení mezera. Nejsou-li k dispozici vedoucí barvy ostatních tras, je bezpodmínečně nutné dodržet pravidlo o umístění společné vícebarevné značky (nebo šipky, viz ) na jednom objektu tím, že se namalují všechny upozorňovací pásy celé příslušné kombinace a pro každý chybějící vedoucí pás se ponechá nevyplněná mezera, do níž se vepíše upozorňovací barvou počáteční písmeno příslušné vedoucí barvy (obr. 3). Tím se turistovi naznačí, že v tom místě probíhají také jiné značené trasy. Ostatní vedoucí pásy se doplní dodatečně - při nejbližší příležitosti nebo při obnově příslušných značených tras. I u stávajících vícebarevných značek a šipek se obnovují všechny upozorňovací pásy (pokud to vyžadují), aby nevznikl dojem, že neobnovené souběžné trasy jsou zrušeny aznačky nebyly dosud odstraněny. To platí i při značení a obnově souběhů PZT, LZT a CZT (viz ), kdy je nutno mít s sebou vždy i upozorňovací barvu příslušného přesunu (bílou, žlutou, oranžovou). Pokud jsou na souběhu značených tras různých vedoucích barev jednoho nebo více přesunů značky chybně umísťovány samostatně na různých objektech, hovoříme o tzv. střídačce (výjimka viz ). 2

11 Část 1.1 PÁSOVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Zvláštní značky ZNAČKA NA TENKÉM OBJEKTU Na tenkých objektech do průměru 60 mm (tenký strom apod.) se značka namaluje po celém obvodu tohoto objektu (obr. 7) a všechny pásy značky se vyhotoví širší (viz také ) UPOZORŇOVACÍ ZNAČKA Není-li situace za rozcestím nebo v průběhu cesty dobře označitelná a vhodný objekt je ve větší vzdálenosti, umístí se na něm značka výjimečně většího formátu - tzv. volavka - která z dálky lépe upoutá pozornost turisty na správný směr. Její maximální rozměry jsou 300 x 300 mm. Volavka se na objektu umísťuje vždy jako čelní značka (viz ). Pokud to tvar a rozměry objektu neumožňují, nemusí být u volavky dodržen čtvercový tvar. Tato výjimka platí jen pro pásovou značku Základní pravidla pro umísťování značek Značky se kladou ve směru cesty tak, aby byly viditelné již z dálky a svým umístěním - vyjadřujícím pokyn POJĎ ZA MNOU - turistu spolehlivě vedly. Pásy značky musí být vodorovné. Jakákoliv odchylka od této polohy je nepřípustná, protože svádí turistu k domněnce, že jde o značku odlišného druhu (tvarovou), kterou je případně vyznačena i jiná trasa. Značka na jednom objektu se pro zvýraznění nezdvojuje, ale použije se další značky na sousedním objektu nebo jiného způsobu (viz ). Stejně tak v případě, že se dvě značené trasy stejné vedoucí barvy křižují nebo v určitém úseku jdou v souběhu po stejné cestě, neznačkuje se společný úsek dvojitě POLOHA ZNAČKY NA OBJEKTU Obr. 4. Přeponová značka Poloha značky na objektu musí zajišťovat viditelnost celé značky ze směru přicházejícího turisty asoučasně naznačovat nebo zvýrazňovat směr cesty. Takovou značkou je značka přeponová. Její plocha leží na přeponě pravoúhlého trojúhelníka, jehož jedna odvěsna je rovnoběžná se směrem značené trasy a druhá je na ni kolmá. Nejvhodnějšího nastavení značky se dosáhne tehdy, svírá-li její plocha se směrem trasy úhel větší než 45 tak, aby při chůzi byly již zdálky patrny oba její okraje 3

12 Učební texty pro značkaře díl B Obr. 5. Čelní značka (obr. 4). Úhel natočení totiž umožňuje naznačit správný směr cesty. Toho lze využít i na rozcestí, kde se cesty rozbíhají v ostrém úhlu a jediný označitelný objekt stojí právě v jeho vrcholu. Jestliže se značka umístí svou plochou kolmo na směr značené trasy, nazývá se čelní značka (obr. 5). Ta sice nejlépe vyhovuje optimální viditelností, nenaznačuje však další směr trasy. Proto se jí využívá jen výjimečně v těch případech, kdy se klade zvýšený požadavek na dobrou viditelnost značky nebo tam, kde nelze zhotovit značku přeponovou. Mezi přeponovou a čelní značkou je určitý vztah, vyplývající z průměru objektu vybraného pro zhotovení značky. Přeponová značka se umísťuje ve 45 výseči přivrácené ke směru cesty podle obr. 7. To plně platí pro objekty o průměru ca 250 mm a větším. Na objektech menšího průměru však zabírá značka větší část obvodu objektu, úhel natočení značky ke směru cesty se zvětšuje, až při průměru ca 100 mm a menším se zhotovuje značka již prakticky čelně, případně se zhotovuje kolem celého objektu (viz a obr. 7 větší hodnoty průměrů odpovídají značkám terénních cyklotras). Zjednodušeně lze k přeponovým značkám dodat, že se na objektu umísťují tak, aby se spíše blížily značkám čelním než bokovým. Boční značky (bokovky), rovnoběžné se směrem značené trasy, se zásadně nepoužívají (obr. 6). Výjimkou je značkování na zdech a plotech rovnoběžných se směrem značené trasy, pokud to je nezbytně nutné. Hlavní nevýhodou boční značky je to, že je viditelná až z bezprostřední blízkosti, takže se lehce přehlédne. Za boční značku se považuje i taková přeponová značka, u níž úhel natočení je menší než 45, takže ze směru přicházejícího turisty není vidět - zejména na objektech menšího průměru Obr. 6. Boční značka - celá její plocha (oba okraje značky). Obr. 7. Situování značky v závislosti na průměru objektu 4

13 Část 1.1 PÁSOVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Na nárožích a hranolových sloupech se umísťují rohové značky. Ty přecházejí z čelní strany objektu přes hranu na stranu boční, tj. do směru značené trasy. Aby byl u této značky zdůrazněn správný směr značené trasy, vyhotoví se její boční část v normální velikosti, tj. 100 mm u pěší a lyžařské značky a 140 mm u značky terénních cyklotras, čelní část se zúží na polovinu délky jednoduché pásové značky, tj. na 50 mm u pěší a lyžařské značky a na 70 mm u značky terénních cyklotras. Výška značky se nemění (obr. 8). Když značená trasa mění svůj směr a obchází rohový objekt z obou stran, má rohová značka rozměry 100 x 100 mm (140 x 140 mm u značek terénních cyklotras) na obou navzájem kolmých plochách. Používání této značky se připouští jen v nevyhnutelných případech, protože jde v podstatě o značku bokovou. Obr. 8. Rohová značka Doposud uvedené způsoby umísťování značek jsou použitelné jen na svislých objektech. Je-li nutno umístit značku na vodorovnou plochu (plochý kámen, obrubník apod.), vytvoří se značka vodorovná, jejíž pásy jsou rovnoběžné se směrem značené trasy Při vícebarevné značce se udržuje pořadí vedoucích barev tak, že nejméně významná vedoucí barva je nejblíže ke středu cesty. Není-li možno vyhotovit vícebarevnou vodorovnou značku, použije se způsobu uvedeného v kap Umísťování vodorovných značek na souběhu různých přesunů viz Lyžařské značky a také jejich závazné kombinace se značkami jiných přesunů (viz ) se jako vodorovné z důvodu očekávaného zakrytí sněhem nepoužívají. 5

14 Učební texty pro značkaře díl B UMÍSŤOVÁNÍ ZNAČEK Značky se umísťují ve výšce očí člověka průměrného vzrůstu, tj. u PZT a CZT asi 1,6 m nad zemí a u LZT asi 1,8 m (zohledněna výška sněhové pokrývky). Přitom se bere v úvahu sklon cesty a její situování v terénu. Značka se umísťuje - výš na příkře klesající cestě a na objektu ve svahu náspu nebo pod náspem cesty; - níž na příkře stoupající cestě a na objektech ve svahu výkopu a nad výkopem (úvozem) cesty. Jinak se pod nebo nad uvedenou hranici umísťuje značka jen ve zvláštních případech, jako např. na kamenech, na objektech hodných zvláštního zřetele (viz ), nebo když by byla kryta např. neodstranitelnými větvemi, pravidelně parkujícími automobily apod. Výškové umístění značek na soubězích různých přesunů viz Zatáčí-li cesta, značkuje se vždy na vnější straně oblouku, pokud jsou tam vhodné objekty. Pokud vede pěší značená trasa obcí ulicemi s chodníky, značkuje se po určitém chodníku tak, aby tato trasa bezdůvodně nepřecházela vozovku. Je-li třeba, přechází se vozovka na přehledných místech kolmo, a to pokud možno po vyznačených přechodech pro chodce. Jsouli vhodné objekty podél vozovky, tj. mezi chodníkem a vozovkou (např. sloupy veřejného osvětlení), umísťují se na ně přeponové značky tak, aby byly přivráceny k chodníku, nikoli k vozovce. Při souběhu s CZT se v tomto případě používá čelních značek, aby byl jejich soubor viditelný i z vozovky, nebo se pouze značky CZT k vozovce přivrátí (jejich svislá osa nebude shodná se svislou osou ostatních značek na témž objektu, přivrácených k chodníku). Pokud by ani v tomto případě nebyla viditelnost značek CZT z vozovky uspokojivá, vyznačkuje se v příslušném úseku trasa CZT samostatně, jakoby její souběh se značením jiného přesunu neexistoval OBOUSMĚRNÉ ZNAČKOVÁNÍ Trasu je nutno značkovat obousměrně, pro oba směry současně. Je proto třeba za stálého ohlížení kontrolovat situaci, jak se jeví turistovi, který jde v protisměru. Na zastavěných plochách (v obcích) se pro směr ze sídla vyžaduje zvýšený počet značek. Zhotoví-li se značka pro jeden směr, zhotoví se zpravidla jiná pro směr opačný, a to nejlépe asi v poloviční vzdálenosti mezi značkami původního směru. (To umožní později spolehlivější sledování trasy, vykazující nedostatky, vzniklé zejména cizím zásahem, a to občasnou kontrolou značení v opačném směru.) Je nutno dbát toho, aby se značky neumístily na dva vedle sebe stojící stromy nebo jiné objekty tak, že by byly k sobě přivráceny. V určité situaci by tak mohl vzniknout dojem, že jde o branku (viz ), která by turistu mohla svést ze značené trasy. Pokud to není nezbytné, neumísťují se značky pro oba směry na stejný objekt, protože jeho zánikem se může trasa stát nespolehlivou pro oba směry. Tento požadavek není nutno dodržovat u objektů trvalého charakteru, jako jsou např. betonové nebo ocelové sloupy elektrického vedení. Výjimečně se používá jednosměrného značkování, je-li z určitého důvodu dovolen nebo doporučen průchod pouze jedním směrem (např. po některých naučných stezkách). 6

15 Část 1.1 PÁSOVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ ZNAČKOVÁNÍ ROZCESTÍ Rozcestí je místo, v němž se značkované i neznačkované cesty protínají nebo spojují či rozcházejí. Za rozcestí se však nepokládá odbočka (přejezd) na pole, průsek v lese bez cesty nebo odbočující ulice, o níž nemůže být turista ani při špatné viditelnosti na pochybách, že je slepá. Při značkování věnujeme rozcestím největší pozornost, protože to jsou místa, kde může turista omylem odbočit ze značené trasy. Z toho důvodu musí být všechna rozcestí obousměrně zajištěna značkami i tehdy, odbočuje-li od značené trasy jiná cesta třeba v ostrém úhlu zpět. Výjimku tvoří pouze terénní cyklotrasy vedoucí po komunikaci vyššího řádu, kdy se připouští upustit od značkování jejich rozcestí s komunikacemi výrazně nižšího řádu, pokud na ně neodbočují. Nastane-li tento případ na souběhu s PZT nebo LZT, není to považováno za vznik střídačky (viz ). Obr. 9. Naváděcí a potvrzovací značky První značka pro příslušný směr pochodu se umísťuje zásadně až za rozcestím tak, aby z něj byla dobře viditelná a jednoznačně naváděla do dalšího směru trasy. Nazýváme ji proto značkou naváděcí. Není tedy správné umístit tuto značku přímo do rozcestí. Často ani nebývá vhodné její umístění na prvním stromě za rozcestím, je-li možno ji namalovat až na další vhodný objekt, maximálně však do vzdálenosti 10 m od rozcestí. Lze tím mnohem zřetelněji naznačit další směr trasy. Není-li možnost výběru objektu směrově nejspolehlivějšího, naznačí se směr alespoň natočením značky nebo použitím značky rohové. Rozcestí značených tras mezi sebou i jejich rozcestí s některými neznačenými komunikacemi je nutno zajišťovat v obou směrech ještě další značkou v těsné blízkosti za značkou naváděcí. Nazývá se značka potvrzovací a používá se pro potvrzení směru značené trasy tam, kde by zničení jediné značky za rozcestím podstatně ztížilo nebo znemožnilo další sledování trasy (obr. 9). Tuto potvrzovací značku není nutno používat - křižuje-li komunikaci, po níž vede značená trasa, jiná komunikace nižšího řádu (např. křižuje-li lesní asfaltovou silničku, po které vede značená trasa, jiná komunikace nižšího řádu (např. jiná nezpevněná lesní cesta); - za vidlicí cest ve směru jejího ostrého hrotu (obr. 10). 7

16 Učební texty pro značkaře díl B Obr.10. Umístění značek na vidlicovém rozcestí Za šipkou (viz ) v novém směru značené trasy se umísťuje také jen jedna značka; ta je však značkou potvrzovací, protože funkci naváděcí značky přejímá tato šipka (obr. 11). Pokud se k umístění značky použije značkařského kolíku (viz ), od požadavku potvrzovací značky se upouští (neosazují se dva kolíky za sebou). Značka před rozcestím je v zásadě bezúčelná. Výjimku tvoří vícebarevné kombinace značky se šipkou na konci souběhu (viz ), které je s ohledem na šipku nutno umísťovat i před rozcestím. Pokračuje-li značená trasa po komunikaci podstatně horší kvality (zejména, když např. v zatáčce cesty pokračuje v původním přímém směru pěšinou do mlází, mezi skály, ploty apod.), vyznačkuje se za rozcestím nebo odbočkou tzv. branka dvěma značkami na stejné úrovni po obou stranách značené trasy. Obr. 11. Šipka s potvrzovací značkou ZNAČKOVÁNÍ ÚSEKŮ BEZ ROZCESTÍ Nekřižuje-li značenou trasu jiná cesta a není-li tedy možno z ní odbočit, nebylo by třeba cestu vůbec značkovat. Jestliže však úsek mezi rozcestími je příliš dlouhý, vzniká u turisty obava, zda nějaké odbočení značky neminul. Proto se i v těchto úsecích umísťují značky, a to tak, aby pro každý směr pochodu nebyly od sebe vzdáleny více než 250 m u PZT a LZT. Tyto značky nazýváme značkami útěchovými.. Pro CZT je stanovena maximální vzdálenost útěchových značek 500 m. Nastane-li tento případ na souběhu CZT s PZT nebo LZT, není to považováno za vznik střídačky (viz ), ovšem značka CZT musí být vždy umístěna na společném objektu se značkou PZT nebo LZT. 8

17 Část 1.1 PÁSOVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ ZNAČKOVÁNÍ MIMO KOMUNIKACE Při značkování volným terénem (zpravidla lesem), bez možnosti sledování jasně patrné cesty je nezbytné, aby byly v obou směrech viditelné alespoň dvě značky. Jejich myšlená spojnice udává jednoznačně směr dalšího postupu a přispívá tak k vytvoření pěšiny, která později umožní snížit nezbytný počet značek ZAJIŠTĚNÍ OBTÍŽNĚ OZNAČITELNÝCH ÚSEKŮ Pro umísťování značek v úsecích, kde nejsou k dispozici vhodné objekty, slouží značkařské kolíky (viz A 10.), které se osazují na všech místech, kde by měly být umístěny značky. V terénu jsou osazeny kolíky ocelové. Po spotřebování jejich nevelké rezervy budou užívápony kolíky plastové. Ty mají téměř stejné rozměry jako ocelové, nedodávají se k nim však čepy (nahrazují se stavebními hřebíky ca 7,1 x 200 mm). Otvory pro ně nutno vyvrtat. Obr. 12. Značkařský kolík Kolík se osazuje tak, že se vykope jáma o hloubce asi 0,5 m, do které se postaví kolík s prostrčenými čepy, založí kameny a zasype vykopanou zeminou, která se důkladně udusá. Nejvýhodnější stabilizace kolíku se dosáhne jeho zabetonováním. Pokud je k dispozici dopravní prostředek, je možno použít i betonových patek. Při zemních pracích při osazování kolíku se dodržují stejné zásady jako při osazování směrovníku (viz C ). Na ocelový značkařský kolík se maluje značka výšky 200 mm (platí i pro značky CZT) při jeho horním konci; značka je omezena z obou stran pruhem hnědé barvy o šířce 50 mm. Hnědou barvou je natřen i celý vrchol kolíku (obr. 12). Na plastový kolík se maluje jen značka bez omezujících pruhů. Na kolík osazený na rozcestí se připevňují trubkové držáky šipek (viz A 10.3.). Tyto držáky s kvalitní povrchovou úpravu umožňují přednostní použití samolepicích šipek. Úseky, na nichž nelze použít značkařských kolíků (například na zemědělsky využívaných plochách bez cest), či kde to není dovoleno (např. na lyžařských sjezdových tratích a frekventovaných lyžařských svazích), se zajišťují některým ze způsobů, uvedených v kap Pokud není možno takto spolehlivě zajistit turistické trasy na holinách, kterými procházejí zimní lyžařské trasy, a na nichž výška sněhové pokrývky dosahuje více než 1 m, lze v těchto případech použít pro umístění značky směrovníku bez stříšky, ale jen po dohodě s Horskou službou. Nátěr takto použitého směrovníku je stejný jako nátěr ocelového kolíku. Přechodně lze obtížně označitelný úsek zajistit volavkou (viz ) vždy na prvním vhodném objektu na obou jeho koncích (např. po polním úseku na prvním stromě lesa, na obou koncích větších pasek, při vstupu do obce apod.). V rizikových situacích, zejména v kalamitních oblastech a v místech s intenzivní těžbou dřeva, se ke zvýšení spolehlivosti značení používá všech na místě dostupných, často tedy 9

18 Učební texty pro značkaře díl B improvizovaných prostředků (suché stromy zbavené v místě značky kůry, silné větve dostatečně vysoké a přibité k pařezům atd.). Tyto partie značených tras jsou předmětem zvýšené péče (časté kontroly aopravy značení), jejímž cílem je nahradit podle situace v terénu tyto improvizované prostředky řádným značením ZNAČKOVÁNÍ V HORSKÉM TERÉNU Značkování v horském terénu je nutno věnovat mimořádnou pozornost, protože snížená spolehlivost značených tras zde může ohrozit zdraví a za zvlášť nepříznivých okolností i životy turistů. Víc než kde jinde platí v horách i v jiném, výškově pestře členitém terénu, že značka, kterou vidí značkař dobře ze své pozice při jejím malování, nemusí být viditelná z trasy přicházející zezdola (je krytá např. nízkým porostem) a zejména shora (je krytá např. větvemi, viz také kap. 1.4.). V exponovaných hřebenových bezlesých úsecích se značkuje zpravidla hustěji kvůli četnějším případům snížené viditelnosti. Tyto i mnohé jiné úseky značených tras v horách jsou obtížně označitelné a proto se zde častěji uplatňuje praxe podle kap , včetně umísťování značek na tyčích tyčového značení. Značky se umísťují - nebrání-li tomu např. větve - pokud možno výše a na chráněných plochách, aby je nezakryla námraza nebo nepřikryl sníh v podzimních a jarních měsících, kdy lze ještě v těchto oblastech předpokládat provozování pěší turistiky. Proto se kamenů v úrovni okolního povrchu země používá jen výjimečně ZNAČKOVÁNÍ V OKOLÍ INFORMAČNÍHO MÍSTA Značkování v okolí informačního místa se směrovkami (viz C 1.3.) se provádí zásadně tak, jakoby zde směrovky nebyly, aby při jejich případném zničení nedošlo k narušení spolehlivosti značené trasy. Objekt se směrovkami zpravidla nebývá opatřen značkami procházejících značených tras. Někdy, stojí-li mimo trasu, to ani učinit nelze, aby turista při případném zániku směrovek nebyl sveden z cesty (viz také ). 10

19 1.2. ŠIPKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Mění-li značená trasa náhle směr, nebo odbočuje-li na jinou komunikaci a není možno tuto situaci spolehlivě vyznačkovat pásovými značkami, použije se šipky, která jednak na změnu směru výrazně upozorní, jednak navede turistu přímo do nového směru. Šipky se používá i pro zajištění přímého směru, nejsou-li za rozcestím vhodné objekty pro umístění značek Jednoduchá šipka Šipka je tvořena pásovou značkou, jejíž vedoucí pás je v žádaném směru rozšířen do šipky. Její hrot, orámovaný upozorňovacím pásem, svírá úhel 85. Křídla pestré šipky dosahují až k vnějším okrajům upozorňovacích pásů pásové značky. Šířka upozorňovacího pásu lemujícího hrot je u šipky PZT a LZT 15 mm, u šipky CZT 20 mm; mezi upozorňovací a vedoucí barvou je jak u pásové části, tak i u hrotu šipky ponechána mezera o šířce u PZT a LZT 5 mm a u CZT 10 mm (obr. 13). Vedoucí a upozorňovací barvy pásových šipek jsou stejné jako tytéž barvy pásových značek příslušného přesunu včetně řazení vedoucích barev. Obr. 13. Jednoduchá šipka pěších a lyžařských tras a terénních cyklotras 11

20 Učební texty pro značkaře díl B Dvojšipka Obr. 14. Dvojšipka Jediná šipka pro oba směry - dvojšipka - vznikne z pásové značky přimalováním šipkového rozšíření na obou koncích (obr. 14). Pokud objekt nedovoluje zhotovení dvojšipky s jejím přesným vysměrováním do obou směrů nebo z jiných důvodů, použije se dvou šipek umístěných nad sebou; šířka mezery mezi šipkami je v tomto případě u PZT a LZT 30 mm a u CZT 40 mm Vícebarevná šipka Vícebarevnou šipkou se rozumí výhradně kombinace šipek pásových značek jediného přesunu. Šipky pásových značek různých přesunů se nikdy nespojují do společné vícebarevné šipky. Vyžaduje-li situace na společném úseku několika pásových značených tras různých vedoucích barev použití šipek, dodržuje se i zde pravidlo o umísťování šipek všech vedoucích barev na jeden objekt v závazném tvaru vícebarevné šipky (obr. 15). Obr. 15. Vícebarevná šipka Obr. 16. Kombinace vícebarevné značky a šipky Je-li nutno šipky zhotovit ve stejném směru pro dvě souběžné pásové trasy různých vedoucích barev, zúží se střední křídla šipek jen do poloviny výšky vnitřního upozorňovacího pásu. Tato 12

21 Část 1.2 ŠIPKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ zkrácená křídla se oddělí mezerou o šířce u PZT a LZT 5 mm a u CZT 10 mm, ale upozorňovací pás se mezi ně již nevkládá. Není-li nutné vytvoření šipek ze všech částí vícebarevné pásové značky, vznikne kombinace vícebarevné značky a šipky. Tak např. na obr. 16 znázorněná kombinace vícebarevné pásové značky a šipky ukazuje, že pěší modrá značka odbočuje vlevo, žlutá vpravo, zatímco červená a zelená pokračují přímo. Obr. 17. Výjimka z pravidla o dodržování pořadí vedoucích barev U vícebarevných šipek i u kombinací vícebarevných značek a šipek se rovněž dodržuje pravidlo o pořadí barev (viz F 1.4.) s výjimkou případu, kdy je šipka orientována hrotem vzhůru nebo dolů (viz ). V tomto případě se šipka umístí nad nebo pod jednoduchou či vícebarevnou značku či šipku, od níž je oddělena mezerou o šířce u PZT a LZT 30 mm a u CZT 40 mm (obr. 17). Není-li možno na objekt vícebarevnou šipku umístit, lze výjimečně namalovat jednotlivé šipky vedle sebe. Při tom je pořadí šipek dáno směrováním. První v příslušném směru je vždy nejvyšší barva (např. červená odbočující vlevo je zcela vlevo a červená odbočující vpravo je zcela vpravo). Pásové značky se v tomto případě umísťují doprostřed mezi šipky obou směrů, v obvyklém pořadí barev ve směru zleva doprava (obr. 18). Mezi jednotlivými značkami a šipkami se ponechávají mezery o šířce u PZT a LZT 30 mm a u CZT 40 mm. Tímto řešením se zamezí nehezkým kombinacím, při nichž směřují šipky proti sobě nebo šipka proti pásové značce. Umísťování vícebarevných šipek při souběhu více přesunů viz Obr. 18. Značky a šipky umístěné vedle sebe Základní pravidla pro umísťování šipek Šipky se kladou ve směru značené trasy tak, aby byly viditelné již z dálky a svým umístěním - vyjadřujícím pokyn JDI VE SMĚRU MÉHO HROTU VEDOUCÍ BARVY - spolehlivě naváděly turistu do změněného směru značené trasy. Pro šipku se vybírá pokud možno 13

22 Učební texty pro značkaře díl B dostatečně velký objekt, aby ji na něm bylo možno nasměrovat přesně do požadovaného směru POLOHA ŠIPKY NA OBJEKTU Směr dalšího průběhu značené trasy udává hrot šipky pásu vedoucí barvy. Proto je třeba pečlivě volit objekt pro umístění šipky, aby jí udávaný směr byl správný a naprosto nepochybný. Je to zvláště důležité u složitějších rozcestí a při kladení šipek na stromy menšího průměru, kde malá nepřesnost v poloze šipky znamená velkou nepřesnost ve směru, kterým ukazuje hrot pásu vedoucí barvy. Základním pravidlem pro umísťování šipek zůstává pravidlo čelního pohledu na její šipkovou část (viz ). Ukazuje-li sice hrot šipky do pokračujícího směru značené trasy, ale nesplňuje-li požadavek čelního pohledu, je šipka nesprávně umístěna. V tomto případě hovoříme zpravidla o šipce za rohem, protože její šipková část bývá viditelná až z místa odbočení trasy při pohledu zpět. Pro zajištění přímého nebo od přímého mírně odchýleného směru značené trasy za rozcestím se používá svislé šipky směřující hrotem vzhůru (viz ). Mírným nakloněním vodorovné šipky lze naznačit v případě potřeby úhel odbočení značené trasy v jejím dalším průběhu. Na jiných než svislých objektech přibližně válcového tvaru se šipky umísťují takto následujícím způsobem: Vodorovné objekty (ploché kameny, obrubníky apod.) Na těchto objektech se zhotovují šipky natočené v potřebném úhlu do směru trasy. V případě souběhu tras, z nichž jedna odbočuje, se zhotovuje kombinace značky a šipky nebo dvou šipek obdobně jako v části Tyto objekty se nepoužívají při značkování lyžařských tras (viz ). Svislé rovinné objekty rovnoběžné s dosavadním směrem trasy Tyto objekty, umožňující jen zhotovení bočních značek a šipek (viz ) používáme jen v případech, kdy vblízkosti rozcestí není vhodnější objekt. Na takovém objektu může být umístěna a) vodorovná šipka nebo dvojšipka přímo udávající pokračující přímý směr trasy (viz ); b) svislá či šikmá šipka s hrotem vzhůru nebo dolů. Její směrování je dáno pomyslným sklopením stěny do vodorovné polohy tak, aby po tomto sklopení byla šipka nahoře (stěnu "sklápíme od cesty"). Směřuje-li tedy hrot šipky vzhůru, odbočuje značená trasa na tu stranu, na které je stěna, a směřuje-li dolů, odbočuje na opačnou stranu. Svislé rovinné objekty kolmé k dosavadnímu směru trasy Na takovém objektu může být umístěna a) vodorovná šipka ukazující přímo do směru pokračující trasy; b) svislá šipka s hrotem vzhůru (viz ); c) šikmá šipka s hrotem vzhůru nebo dolů. 14

23 Část 1.2 ŠIPKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Směrování šipky dle b) a c) je dáno pomyslným sklopením stěny do vodorovné polohy tak, aby po tomto sklopení byla šipka nahoře (stěnu "sklápíme od sebe"). Směřuje-li tedy hrot šipky svisle vzhůru, pokračuje trasa v původním přímém směru. Směřuje-li hrot šipky šikmo vzhůru, odbočuje značená trasa v tupém úhlu od původního směru, směřuje-li šikmo dolů, odbočuje trasa od původního směru v ostrém úhlu UMÍSŤOVÁNÍ ŠIPEK Všeobecné zásady pro umísťování šipek jsou stejné jako pro umísťování značek (viz ). Pokud se týká specifického výběru objektu, umísťují se šipky na vhodný objekt v místě odbočení nebo zlomu, pokud možno na protilehlém okraji cesty. Není-li to možné, umístí se na poslední vhodný objekt před odbočením nebo zlomem cesty. V žádném případě se nekladou šipky za odbočení mimo další průběh značené trasy nebo za zlom, kde jsou zbytečné, protože tam již postačuje umístění značky. Za šipkou se v novém směru vždy umísťuje značka, potvrzující další průběh značené trasy (viz ). Ta má být z odbočení nebo zlomu cesty dobře viditelná. Z toho důvodu se umísťuje na prvním vhodném objektu za odbočením nebo zlomem značené trasy. Odbočuje-li mezi rozcestím, na němž značená trasa mění svůj směr, a posledním vhodným objektem před ním, na němž je možno umístit šipku, ještě jiná cesta, doplňuje se šipka údajem vzdálenosti (v metrech) ke skutečnému odbočení značené trasy. Tento doplňkový údaj se uvádí vždy, když je vzdálenost skutečného odbočení trasy od šipky větší než 10 m (obr. 19). Doplňkové údaje vzdáleností se píší na světlém podkladu hnědou barvou a na tmavém upozorňovací barvou daného přesunu. Obr. 19. Šipka s údajem vzdálenosti místa odbočení ZAJIŠŤOVÁNÍ ROZCESTÍ Šipky se používá vždy, odbočuje-li ve špatně přehledném terénu (např. v lese) značená trasa z komunikace vyššího řádu (např. z lesní cesty) na komunikaci řádu nižšího (např. na pěšinu). Vynechá-li se v tomto případě šipka, procházející turista může snadno přehlédnout odbočení, vyznačkované pouze pásovými značkami, a pokračovat po původní komunikaci. Při přechodu 15

24 Učební texty pro značkaře díl B z komunikace nižšího řádu na komunikaci řádu vyššího lze předpokládat, že turista bude další průběh značené trasy na důležitější komunikaci hledat, a proto není nutno šipky používat. Stejně tak není nutno používat šipky na rozcestích tvaru T při vstupu na průběžnou komunikaci z komunikace přípojné, nejsou-li pro to zvláštní důvody (např. nedostatek vhodných objektů pro potvrzovací značku). Není-li na rozcestí bez vhodných objektů pro umístění značky použito značkařského kolíku (viz ) a značená trasa probíhá rozcestím přímým směrem, lze vedení zajistit utvrzující šipkou, a to svislou šipkou s hrotem vzhůru (viz ) nebo při použití vodorovného objektu dvojšipkou (viz ) na nejbližším použitelném objektu v blízkosti rozcestí. Na svislém objektu se jen ve zcela nevyhnutelných případech použije šipky boční nebo dvojšipky (např. na stěně souběžné se směrem značené trasy) nebo dvou šipek bočních pod sebou (ve vzdálenosti 30 mm), pokud by vysměrování dvojšipkou nebylo přesné. 16

25 1.3. TVAROVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Tvarové značení vhodným způsobem doplňuje a rozšiřuje základní síť značení pásového. Při malování tvarových značek je zcela nezbytné používat šablon. To platí i pro obnovu těchto značek Místní značení Pěší místní značka je čtvercová o délce strany 100 mm. Je složena ze dvou pravoúhlých trojúhelníků, jejichž navzájem se dotýkající přepony vedou z levého horního do pravého dolního rohu. Obr. 20. Značka místního značení Obr. 21. Šipky místního značení Mezi oběma trojúhelníky je ponechána mezera o šířce 5 mm (obr. 20). Trojúhelník vedoucí barvy je vždy vpravo nahoře a upozorňovací barvy vlevo dole. Pro trojúhelník vedoucích barev místních značek se používá stejných barev jako pro pásové značky se stejnými zásadami pro jejich řazení. Šipka se vytvoří v případě odbočení vpravo tak, že se trojúhelník vedoucí barvy prodlouží - při ponechání mezery 5 mm - do šipkového hrotu, jehož křídla dosahují až k vnějším okrajům místní značky (obr. 21). Při odbočení vlevo se vytvoří šipka tak, že šipkový hrot vedoucí barvy se připojí k levé straně značky. V obou případech se tento hrot orámuje bílým pásem o šířce 15 mm, s mezerou 5 mm. Lyžařská místní značka (šipka) má stejný tvar a velikost jako je tomu u značek (šipek) PZT. Místní značka (šipka) CZT má stejný tvar jako je tomu u značek (šipek) PZT, avšak velikost značky je 140 x 140 mm Významové značení Významové značky a šipky mají svůj jednoznačný význam a používají se u všech přesunů jen v určitých, přesně vymezených případech. Místo bílé upozorňovací barvy PZT se používá u významových značek LZT barva oranžová a u významových značek CZT barva žlutá. Obrysové rozměry významových značek LZT jsou totožné s pěšími. Obrysové rozměry významových značek CZT jsou stejné jako rozměry ostatních značek CZT, tedy 140 x 140 mm. Ostatní rozměry jsou zřejmé z obr

26 Učební texty pro značkaře díl B UKONČENÍ ZNAČENÉ TRASY Koncová značka upozorňuje na ukončení pásové nebo místní značené trasy nebo na konec významové odbočky u příslušného turistického objektu (studánky, vyhlídky, zříceniny hradu apod.). Koncové značky se tedy nepoužije při styku více značených tras stejné vedoucí barvy (např. na rozcestí tří červeně značených tras), protože se zde jedná jen o ukončení evidenční, nikoliv skutečné. Koncová značka PZT je čtvercová o délce strany 100 mm. Je tvořena středovým čtvercem vedoucí barvy příslušné značené trasy, který je olemován po obvodu upozorňovacím pásem o šířce 30 mm s mezerou mezi oběma barvami o šířce 5 mm (obr. 22). Koncové značky LZT a CZT se od značky PZT liší barevným odstínem upozorňovací barvy a koncová značka CZT i obrysovým rozměrem 140 x 140 mm, šířkou upozorňovacího pásu 40 mm a šířkou mezery mezi oběma barvami 10 mm. Obr.22. Koncová značka Koncová značka se umísťuje na konci značené trasy samostatně (tj. bez stejnobarevné značky pásové, místní nebo významové) na objektu, na němž jsou instalovány směrovky, případně na konci významové odbočky. Turista přicházející po končící značené trase ji musí jasně vidět a proto se tato značka umísťuje čelně ke směru trasy, které se týká. Od koncové značky musí být v protisměru viditelná naváděcí i potvrzovací značka končící značené trasy nebo odbočky (obr. 23). Obr. 23. Východiště značené trasy s naváděcí, potvrzovací a koncovou značkou Pásové značky procházejících tras se spolu s nimi nezhotovují, pokud pro to nejsou závažné důvody. Tyto průběžné pásové značky se vynechávají proto, že objekt se směrovkami svojí polohou nemusí vždy vyhovovat umístění všech pásových značek (stojí např. ve větším odstupu od některé z procházejících značených tras, případně je v takovém sektoru rozcestí, kde by umístění některé z pásových značek mohlo turisty dezorientovat). Každá koncová značka se umísťuje vzhledem k příslušné končící značené trase rovněž čelně. Připouští se však i nevelká odchylka od této polohy, aby bylo možné - dle konkrétních podmínek - tyto značky řadit do uspořádaných svislých či vodorovných tvarů. Na ocelovém směrovníku se koncové značky umísťují pomocí trubkových držáků koncových značek (viz A ) jedné rovině nad sebou tak, aby byly svými plochami přivrácené ke středu rozcestí. 18

27 Část 1.3 TVAROVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ ODBOČKY ZNAČENÝCH TRAS Významovými značkami se značí různé odbočky omaximální délce 1 km od pásových i tvarových značených tras. I značení odboček musí být provedeno obousměrně (viz ). Významové značky odboček jsou čtvercové o délce strany u PZT a LZT 100 mm a ZT 140 mm. V základním čtverci provedeném upozorňovací barvou je vložen symbol odbočky provedený vedoucí barvou. Různobarevné plochy jsou od sebe odděleny mezerou o šířce u PZT a LZT 5 mm a u CZT 10 mm. Šipkové provedení vznikne tím, že se k základní značce přimaluje šipkový hrot vedoucí barvy o úhlu ve směrovém hrotu 85, jehož křídla dosahují až k okrajům významové značky. Ten se opatří pruhem upozorňovací barvy. Mezi upozorňovací a vedoucí barvou je jak u významové části, tak i u hrotu ponechána odpovídající mezera. Obr. 24. Upozornění na začátek významové odbočky Obr. 25. Odbočka od souběhu značených tras, z nichž jedna končí Pokud významová odbočka nevychází z informačního místa plně vybaveného směrovkami, je nutno na ni z obou směrů upozornit významovou šipkou, aby ji turista nepřehlédl. Společně s významovou šipkou se umístí i pásová nebo tvarová značka procházející trasy, aby nevznikl dojem, že došlo ke změně symbolu značení (obr. 24). Vedoucí barva odbočky je shodná s vedoucí barvou procházející značené trasy. Začíná-li významová odbočka na rozcestí značených tras různých vedoucích barev, vyznačkuje se ve vedoucí barvě nejvyšší značené trasy (viz F 1.4.). Např. procházíli rozcestím modrá a žlutá značená trasa, vyznačkuje se odbočka barvou modrou. Jestliže na souběhu dvou nebo více značených tras jedna z tras končí a v blízkosti leží turisticky významný objekt, vyznačkuje se k němu vždy významová odbočka od trasy nejvyšší vedoucí barvy. Končící trasa se ukončí na začátku této odbočky, kde vznikne informační místo (viz C 1.3.) a nikdy se nevede až k objektu místo významové odbočky (obr. 25). 19

28 Učební texty pro značkaře díl B Obr. 26. Provedení významové odbočky k objektu ležícímu v blízkosti informačního místa Nachází-li se v blízkosti informačního místa (viz C 1.3.) významný objekt (vyhlídka, zřícenina apod.), umístí se začátek významové odbočky k objektu na toto informační místo i za cenu krátkého souběhu s některou ze značených tras tak, aby iturista přicházející po jiné značené trase byl na něj upozorněn. Vedoucí barva významové odbočky odpovídá opět vedoucí barvě nejvyšší značené trasy (viz F 1.4.), která informačním místem prochází. V takovém krátkém úseku může tedy dojít k souběhu pásové i významové značky stejné vedoucí barvy (obr. 26). Každá významová odbočka musí být zakončena koncovou značkou (viz ). Jedinou výjimkou je případ, kdy objekt (např. studánka) je přímo na značené trase nebo v její bezprostřední blízkosti a je na něj upozorněno značkou nebo šipkovým provedením značky významové odbočky. Vtomto případě se koncové značky nepoužívá, protože by mohla být dávána do souvislosti s procházející značenou trasou. Na začátku odbočky, tj. na jejím odbočení od průběžné značené trasy, se koncové značky nepoužívá. Neznačené ( bezbarvé ) odbočky viz C Odbočka k vrcholu nebo k vyhlídce Vedoucí barva významové značky pro odbočku k vrcholu nebo k vyhlídce je tvořena rovnostranným trojúhelníkem, orientovaným jedním vrcholem vzhůru (obr. 27). Obr. 27. Významová značka a šipky pro odbočku k vrcholu nebo k vyhlídce 20

29 Část 1.3 TVAROVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Odbočka ke zřícenině hradu nebo jiného objektu Vedoucí barva významové značky je tvořena schůdkovitým znakem zříceniny. Významová značka je vždy orientována tak, jak je uvedeno na obr. 28, takže její šipkové provedení je pro pravý a levý směr odlišné. Obr. 28. Významová značka a šipky pro odbočku ke zřícenině hradu či jiného objektu Odbočka k jinému významnému objektu Kromě nejčastějších odboček k vyhlídce a ke zřícenině hradu nebo jiného objektu je nutno značkovat i krátké odbočky kjiným zajímavým objektům, jako jsou jeskyně, skalní útvary, vodopády, jezírka, jiné přírodní zajímavosti, historicky památná místa, památné stromy, kaple, stálá tábořiště apod. Rozlišením těchto objektů samostatnými významovými značkami by se velmi rozšířil jejich počet, a proto byla pro ně stanovena společná významová značka ve tvaru stylizovaného pomníčku (obr. 29). Obr.29. Významová značka a šipky k jinému významnému objektu Odbočka ke studánce nebo pramenu Leží-li v blízkosti značené trasy upravená studánka nebo pramen, o nichž lze předpokládat, že jsou zdrojem pitné vody, vyznačkuje se odbočka k nim značkami s půlkruhy ve vedoucí barvě značené trasy, od které odbočuje. Půlkruh je umístěn v dolní polovině čtverce a přímkovou částí svého obvodu se kryje s vodorovnou osou značky (obr. 30). 21

30 Učební texty pro značkaře díl B Obr. 30. Významová značka a šipky pro odbočku ke studánce nebo pramenu Naučné stezky Značka naučných stezek (viz F 1.4.) je čtvercová, tvořená zeleným šikmým pruhem, vedeným úhlopříčně z levého horního do pravého dolního rohu značky, a dvěma rovnoramennými trojúhelníky upozoňovací barvy vyplňujícími zbývající plochu značky po obou stranách zeleného pruhu. (obr. 31). Oranžová číslice, označující číslo informačního panelu nebo oddíl tištěného průvodce, se umísťuje doprostřed značky (obr. 32). Podobně jako u ostatních značek i zde se užívá pro odbočení šipky (podle směru v provedení patrném z obr. 33). Obr. 31. Značka naučné stezky Obr. 32. Značka naučné stezky s číslem zastávky Obr. 33. Šipky naučné stezky 22

31 Část 1.3 TVAROVÉ ZNAČKY A PRAVIDLA PRO JEJICH UMÍSŤOVÁNÍ Při umísťování značek naučné stezky nutno dodržovat ochranné podmínky platné pro příslušný prostor. Shodně se značením turistických tras se provádějí značky naučných stezek zásadně jako malované. Kde nebudou pro umístění malovaných značek vhodné objekty nebo to bude vylučovat ochrana chráněného území, použije se značek plechových (viz A 8.), které se umístí na dřevěné sloupky. Tyto sloupky osadí podle pokynů příslušné značkařské složky provozovatel naučné stezky Pravidla pro umísťování tvarových značek Značky a šipky tvarového značení se umísťují podle stejných zásad jako pásové značky a šipky (viz a ). Výjimky nebo upřesnění byly uvedeny u jednotlivých druhů tvarového značení. Pokud dojde k souběhu několika tvarových značek, případně pásového a tvarového značení, musí být všechny souběžné značky umístěny společně na jednom objektu v závazné sestavě. V ní jsou tvarové značky pod značkami pásovými, oddělené od nich mezerou o šířce odpovídající šířce pásu značky příslušného přesunu, tj. 30 mm u PZT či LZT a 40 mm u CZT. Mezery mezi jednotlivými tvarovými značkami odpovídají poloviční šířce pásu značka příslušného přesunu, tj. 15 mm u PZT a LZT a 20 mm u CZT. Pokud je na témž objektu více různých značek, řadí se nejdříve podle druhů a u téhož druhu podle důležitosti barev (viz F 1.4.). To znamená, že nejdříve budou umístěny pásové značky a pod nimi tvarové značky v pořadí: - místní značení; - naučné stezky; - značky významových odboček; - koncové značky. Obecný příklad řazení značek na objektu je uveden na obr. 34. Pokud není na objektu na výšku dost místa, připouští se zhotovit značky vedle sebe se stejnými mezerami jako u svislého řazení (řazení pásových značek vedle sebe viz 1.1.2) Nepoužívané tvarové značky Tvarovou značku pro okružní trasu č. 7, lázeňskou značku č. 10 a významové značky pro odbočku k chatě (přístřešku) č. 17, odbočku k jeskyni č. 18, odbočku k cvičným skalám č.19 uvedené v ČSN Turistické značení KČT k těmto účelům nepoužívá Pravidla pro společné umísťování značek různých přesunů Zatímco souběhy PZT s LZT se s výhodou využívají a i nadále se počítá s jejich vytvářením, jsou souběhy CZT s jinými přesuny nežádoucí; terénní cyklotrasy jsou přednostně vedeny po jiných cestách než trasy pěší nebo lyžařské. Dojde-li v určitém úseku k souběhu tras různých přesunů, zhotovují se všechny jejich značky vždy na společném objektu v závazném souboru v tomto pořadí ve směru shora dolů: 23