ESTETIKA Artefiletika. Artefiletika jako nový směr výtvarné pedagogiky. Definice a význam základních pojmů artefiletiky

Transkript

1 ESTETIKA Artefiletika Artefiletika jako nový směr výtvarné pedagogiky Název artefiletika se skládá ze dvou slov. První Arte latinsky ars, artis poukazuje na silnou vazbu k umění. Druhé slovo filetický je inspirováno filetickým přístupem ve výchově. V tomto přístupu je intelektový rozvoj propojen s rozvojem emocionálním a sociálním. Je také možné k druhému slovu názvu přistupovat jako k překladu, v tomto případě latinské slovo -fil- znamená mít rád, tedy artefiletika by mohla být milovnice umění. Artefiletické pojetí vyrůstá z výtvarné výchovy a je inspirováno arteterapii. Artefiletika je název pro zvláštní přístup uplatňující se v uměleckých aktivitách ve vzdělávání a ve výchově (SLAVÍKOVÁ, V., SLAVÍK, J., ELIÁŠOVÁ, S., 2007, s.13). Myšlenkou artefiletiky je najít se společně s celou skupinou v zážitku, a pomocí reflexního dialogu se k němu vrátit, nejen jej vytvořit a odložit. Tím je artefiletika zajímavá. Definice a význam základních pojmů artefiletiky U nás se artefiletikou začal jako první zabývat Doc. Slavík, zde je jeho hlaví charakteristika: Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělání, které vychází z umění a expresivních kulturních projevů (výtvarných, dramatických, hudebních apod.) a směřuje k poznávání i sebepoznávání prostřednictvím reflektivního dialogu a zážitcích z expresivní tvorby nebo vnímání umění. Artefiletika slouží mimo jiné jako pozitivní prevence různých duševních nebo sociálních problémů, nebo při jejich nápravě ( SLAVÍKOVÁ,V., SLAVÍK, J., ELIÁŠOVÁ, S., 2007, s.15). Je zaměřena převážně na tvoření, které závisí na prožitku. Jedinec má možnost vlastní realizace námětu. Dále rozvíjí komunikační schopnosti nejen v dialogem, ale i ve skupině o své práci a vyjadřuje své myšlenky. V neposlední řadě rozvíjí spolupráci ve skupině, což je u dnešních dětí velmi důležité. Komunikace je schopnost dorozumět se s ostatními, navázat kontakt, rozhovor a udržet hovor. V průběhu volnočasých aktivit probíhá ve dvou hlavních podkategoriích a to: Komunikace mezi učitelem a žákem a dětmi mezi sebou. Obě kategorie mají své specifika. Učitel s žákem může komunikovat v různých pozicích, z nadřazené pozice autority, může být partnerem, průvodcem, nebo kamarádem. Každá pozice má na žáka určitý vliv a ovlivňuje jeho zkušenosti.

2 Děti mezi sebou komunikují z různých rolí, které ve třídě nastávají. Také naslouchání druhým a sebevyjádření patří do kategorie komunikace. Naslouchání druhým je schopnost, kterou se děti učí. Není pro ně jednoduché udržet pozornosti, zaměřujeli učitel pozornost na jiného žáka například při reflexním dialogu. Artefiletický přístup Zde bych chtěla detailněji popsat kroky, které jsou důležité k rozpoznání artefiletiky od jiného výtvarného pojetí. Artefiletika pokládá výtvarnou produkci žáků jako první poznávací krok, na který navazují další - reflexe a dialog mezi žáky (SLAVÍKOVÁ,V., SLAVÍK, J., ELIÁŠOVÁ, S.,2007, s.13) Reflektivní dialog Jedna s typických částí artefiletiky. Bez dialogu nemůžeme říci že se jedná o artefiletiku. Následuje hned po výrazové hře a považujeme ho za první rozhodující kritérium pro rozpoznání artefiletiky v praxi. Pomocí reflexního dialogu se vracíme zpět k minulým zážitkům a hledáme v nich poznání. Týká se nejen uměleckých a kulturních stránek zážitku, ale i jeho psychických, sociálních a sociobiologických souvislostí. Cílem reflektivního dialogu je: dát možnost k mluvení o svých pocitech a dojmech, které doprovázely výrazovou hru najít výstižná slova nebo výraz pro důležité zážitky, které doprovázely výrazovou hru, která se dítěte osobně týkaka upřesnit si svůj pohled na tyto zážitky a porovnat je s pohledy ostatních účastníků výrazové hry uvědomit si shody a rozdíly v zážitcích různých lidí a s dosaženými zkušenostmi dále pracovat najít důležité souvislosti mezi vlastní výrazovou hrou a jinými uměleckými (kulturními) projevy vyřešit možné vnitřní neúspěchy nebo nepohody, které vznikly během výrazové hry a podělit se s ostatními o radost z vydařeného díla promyslet, posoudit a vyzkoušet možnosti okamžiků výrazové hry, které jsou vnímány jako důležité pro poznávání, a nebo naopak málo uspokojivé a málo završené. Vzdělávací motiv

3 Druhým kriteriem pro odlišení artefiletiky od jiného vzdělávacího pojetí, je systematická práce se vzdělávacími motivy ( SLAVÍKOVÁ, V., SLAVÍK, J., ELIÁŠOVÁ, S.2007, s.15) Vzdělávací motiv v artefiletice bereme jako motivační zdroj nového poznání. Spolu s reflektivním dialogem slouží jako vzdělávací výzva k poznávání podobností a rozdílů mezi jednotlivcem, čemuž říkáme sebepoznávání, a obecnými kulturními projevy. Tím se rozvíjí do podoby učební úlohy, která pramení z žákova vlastního objevu vztahů a souvislostí mezi osobním prožitkem a kulturními souvislosti. Poznání světa a sebe samého Třetím důležitým kritériem, pomocí kterého lze artefiletiku rozpoznat od jiných druhů vzdělávání je propojení poznávání světa se sebepoznáváním. Probíhá prostřednictvím reflektivního dialogu. V tomto směru se artefiletika podobá arteterapii. Právě díky tomu může artefiletika podporovat u dětí realistické postoje k sobě a sobě samým a též k druhým lidem. Rozvíjí jejich sociální dovednosti, zvyšuje citovou odolnost a obohacuje komunikační dovednosti (SLAVÍKOVÁ,V.,SLAVÍK,J.,ELIÁŠOVÁ,S. 2007,s.15). Základní obsahové pojmy artefiletiky Artefiletika využívá ve své teorii pojmy, které vycházejí z terminologie pedagogického a sociálního konstruktivismu ( SLAVÍKOVÁ, V., SLAVÍK, J., ELIÁŠOVÁ, S., 2007, s.15). Nyní bych chtěla vysvětlit několik pojmů, který mi se artefiletika zabývá: Umělecké dílo Artefiletika chápe slovem umění nejen význačné umělecké projevy, ale všechny tvořivé činnosti a jevy v běžném životě. Třeba prostou dětskou kresbu nebo malování, amatérské fotografování, gesto, když vstoupí do hlediska uměleckého zájmu. Takové umělecké dílo může být vnímáno, jako nástroj hry a zdroj individuálního prožitku. Fáze artefiletické výuky Nyní přiblížím fáze, které by měla artefiletická výuka (projekt, dílna) obsahovat. Artefiletická výuka může probíhat individuálně anebo ve skupině. To závisí na potřebách, které vyžaduje tvorba. Základem této výuky je reflektivní dialog, při kterém žáci s učitelem sedí v kruhu.

4 Tento kruh (z psychoterapie nazýváme kruh bezpečí ) je bezpečným sociálním klimatem, který blahodárně působí na tvořivost a upřímnost výpovědí tak, aby nebyly utlumeny úzkostí. Obvykle se artefiletická výuka skládá ze 4 fází: Rozehřívající aktivita: Rozehřívající aktivity, tzv. ledolamky (ice-breakers) slouží k uvolnění a k naladění na další aktivitu. Umožňují účastníkům vzájemně se poznat, stát se součástí skupiny. Do ledolamek by se měl zapojit i učitel, tím se stává pro žáky součástí skupiny. Výrazová hra: Výrazová hra je jedním z hlavních obsahů artefiletické výuky. Zpravidla ji předchází motivace. Do výrazové hry se žáci dostávají pomocí fikčního světa. Využívají se zde různé techniky kresba, malba, modelování. Reflexe: Reflexi můžeme vnímat jako tzv. expresivní interpretace nebo jako reflektivní dialog. Expresivní interpretací se rozumí umělecká parafráze výrazové hry, která ji předcházela. Žák např. dramatizuje své výtvarné dílo, nebo je přehrává jako hudbu atp. Reflektivní dialog probíhá za pomoci verbální komunikace. Uzavírací aktivita: V této fázi se využívají podobné aktivity ledolamkám, mají však opačný účinek. Jejich úkolem je účastníky zklidnit a vrátit zpět do reálného světa. Výtvarné činnosti Nyní bych chtěla napsat, stručně o výtvarných činnostech dětí předškolního věku. Děti předškolního věku ve výtvarných činnostech rády objevují, experimentují a vyhledávají nové zkušenosti. V průběhu činnosti se často setkávají s tajemstvím, učí se tvořit, prožívají radost z úspěchu a zklamání z neúspěchu. Můžeme říci, že pomocí výtvarných činností děti zkoumají svět. Děti nemusí při výtvarné činnosti jen sedět u stolku a malovat štětcem na papír. Lze využít netradičních materiálů např. malování perem, dřívkem, prstovými barvami, na různé povrchy. Výtvarné činnosti u dětí rozvíjí tvořivost, tvůrčí schopnosti, fantazii a v neposlední řadě sebepoznání. Tvořivost je schopnost, duševních schopností, které umožňují tvůrčí činnosti. Vedou k nápadům, řešení, uměleckým formám. Vznikají tak jedinečné a originální výrobky.

5 Fantazie je představivost, jinak řečeno myšlení v obrazech. Na základě dřívějšího poznatku si dítě vytváří nové představy. Hlavním znakem je novost kombinací, které ještě dítě neprožilo, přesto je hlavním zdrojem dříve vnímaná realita. Sebepoznání prostřednictvím poznání sebe samého, mohou děti lépe pracovat v sociální skupině, poznávat ostatní vrstevníky nebo svět. Volnočasové aktivity Jelikož při našem zařízení probíhají volnočasové aktivity, v jedné z nich realizuji svůj projekt. Proto bych zde chtěla volnočasové aktivity přiblížit. Významnou roli pro uplatnění ve společnosti a utváření osobnosti zaujímají školní i volnočasová zařízení. Děti se zde seznamují s novými kamarády a vrstevníky. Tyto zařízení a jejich aktivity mají za úkol přispívat k pozitivní socializaci, výchově ke zdravému životnímu stylu a zároveň slouží jako prevence nebezpečí sociální deviace. Ve volném čase si jedinec vybírá své činnosti sám, dobrovolně, podle vlastních zájmů. Většinou je dělá rád a přinášejí mu pocit uvolnění a uspokojení. U dětí je nutné citlivé pedagogické vedení, které musí být nenásilné. Nabídka činností by měla být pestrá a přitažlivá, aby děti zaujala a obohatila. Proto je nutné se zamyslet nad způsobem, jak ve volnočasových aktivitách přispívat k rozvoji a uspokojování biologických a psychických potřeb dítěte. Záleží nejen na vhodném pedagogickém vedení, ale i na motivaci, která je v tomto případě převážně vnitřní, protože si aktivitu dítě vybírá podle svých zájmů. Dále na stanovení cílů. Při volnočasových aktivitách jsou cíle většinou obecné a komplexní, ty jsou špatně ověřitelné, proto si v rámci projektů stanovujeme cíle konkrétní.

6