PPU - Pedagogika a psychologie pro učitele obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

Transkript

1 PPU - Pedagogika a psychologie pro učitele obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ Státní závěrečná zkouška z pedagogiky a psychologie pro učitele má komplexní charakter. Studující má prokázat, že zvládl pojmovou strukturu pedagogiky a psychologie, chápe podstatné vztahy v daném vědním oboru a orientuje se v základních vývojových tendencích včetně aktuálního vývoje v ČR. Zná pedagogicko-psychologické zákonitosti vývoje žáka a tomu odpovídající cíle, metody a prostředky výchovy a vzdělávání. Při státní závěrečné zkoušce se hodnotí schopnost myšlenkové syntézy poznatků v interdisciplinárních vztazích, přehlednost poznatků, znalost aktuální odborné literatury a aktuálních informací o výchově a vzdělávání. Vyžadují se pohotové, terminologicky přesné a logicky utříděné odpovědi. Posuzuje se schopnost a připravenost studentů aplikovat poznatky v praxi. Studující si před zahájením zkoušky vylosuje jeden tematický okruh z oblasti A (pedagogika) a jeden tematický okruh z oblasti B (psychologie). Kompetence pro vyučování a výchovu se při státní závěrečné zkoušce posoudí po předložení pedagogického deníku. Tematické okruhy A pedagogika 1. Výchova a společnost Společnost a její výchovný potenciál, společenská role výchovy. Aktuální problémy výchovy. Hodnotový systém společnosti a člověka. Škola a její funkce ve společnosti. Nejzávažnější formy ohrožení dětí. Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Deklarace práv dítěte (1959), Úmluva o právech dítěte (1989), dokumenty EU. 2. Věda, Pedagogika jako vědní disciplína Věda, vědecký výzkum. Rozdíl mezi vědeckým a každodenním poznáním. Základní přístupy ke zkoumání. Předmět, charakter, význam a cíle pedagogiky. Charakteristika jednotlivých pedagogických disciplín. Vztah pedagogiky k dalším vědním disciplínám. 3. Současná vzdělávací politika, legislativní dokumenty Lisabonský proces. Školský zákon. Vyhláška o základním vzdělávání. Zákon o pedagogických pracovnících. Problematika celoživotního učení a celoživotního vzdělávání. Tzv. 4 pilíře vzdělávání. Práva a povinnosti žáků a jejich zákonných zástupců, financování škol. Kariérní řád.

2 4. Vývoj pedagogického myšlení Výchova ve starověku. Středověk, scholastika, univerzity. J. A. Komenský (hlavní díla a pojetí výchovy). J. Locke (sensualismus, empirie). J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi, L. N. Tolstoj. Pragmatická pedagogika, progresivismus (J. Dewey). J. F. Herbart, herbartismus. Pedagogika 20. století. 5. Školský systém v českých zemích a jeho vývoj Školství v českých zemích před rokem Školství v ČSR do roku 1939 (Chlup, Příhoda, Kádner). Socialistická pedagogika a její důsledky pro školní výuku. Východiska reforem po roce 1990: Humanizace, demokratizace, liberalizace. Autonomie školy, decentralizace. Školský systém. Aktuální vývoj v ČR. 6. Cíle a obsah edukace; kurikulární dokumenty Funkce cílů v procesu vyučování, hodnocení dosažených cílů, význam cílů v učební činnosti žáků. Vymezení obsahu vzdělání, činitelé určující obsah, druhy a formy obsahů vzdělání. Bílá kniha. Strategie RVP ZV. ŠVP. Klíčové kompetence. Specifické úkoly 1. stupně. 7. Alternativní koncepce výuky Východiska reformních názorů (Rousseau, Tolstoj, Pestalozzi, Dewey). Reakce na školu 19. století. Pedocentrismus. Systém Montessori. Waldorfská škola. Jenský plán. Pragmatická pedagogika, Daltonský plán, koncepce C. Freineta. Česká tradice: 30. léta pedagogický reformismus (Příhoda). Otevřené vyučování, Zdravá škola, Začít spolu. 8. Učitelství jako povolání Proměny v pojetí učitelské profese. Učitel a etika, pedagogické dovednosti učitele, vlastnosti učitele, úskalí učitelské profese. Učitel/učitelka na 1. stupni ZŠ, autorita učitele. Profesní klíčové kompetence. Profesní vývoj, další vzdělávání. 9. Didaktika primární školy Výchovná funkce vyučování. Vyučování a učení, interakce žáků a učitele. Didaktické zásady. Didaktická analýza učiva. Metody a organizační formy vyučování a jejich charakteristika. Vnitřní (školní) podmínky, vnější (sociální) podmínky vyučování. Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů. Domácí příprava. Transmisivní a konstruktivistický přístup ke vzdělávání. 10. Výuka čtení v primárním vzdělávání Rozvoj čtenářské a funkční gramotnosti. Etapy výuky prvopočátečního čtení analyticko - syntetickou metodou. Nácvik čtení genetickou metodou a metodou splývavého čtení. Nácvik čtení globální metodou. Čtení s porozuměním. Příprava učitele na vyučování čtení.

3 11. Metodika výuky psaní v primárním vzdělávání Psaní jako senzomotorická činnost s endogenními a exogenními vlivy. Analyticko - syntetická metoda ve výuce psaní (etapy nácviku). Genetická metoda nácviku psaní. Legislativa a metodika výuky nevázaným písmem. Některé příčiny chyb při nácviku elementárního psaní a jejich odstraňování. Metodika psaní levou rukou. Příprava učitele na vyučování psaní. Různé typy písma. 12. Hodnocení a evaluace Smysl a funkce hodnocení, druhy hodnocení, formy zkoušení a hodnocení, pedagogická diagnostika. Různé způsoby hodnocení a jejich vliv na edukační proces. Autoevaluace žáka, učitele, školy. 13. Základní otázky výchovy, průřezová témata Cíle výchovy a hodnotová orientace společnosti. Autorita, svoboda, normy chování. Výchovné styly a jejich důsledky. Výchovné konflikty. Cíle a úkoly průřezových témat v základním vzdělávání. Environmentální výchova. Výchova ke zdravému životnímu stylu. Pracovní výchova. 14. Edukační proces; pedagogická komunikace Proces výuky, jeho systém, průběh a fáze. Učitel a žák v edukačním procesu. Proměny pedagogické komunikace v závislosti na různých konceptech výuky a různých výchovných stylech. Klima školy a klima třídy. 15. Srovnávací pedagogika, multikulturní výchova Teorie a metodologie srovnávací pedagogiky. Charakteristika vybraného zahraničního vzdělávacího systému se zaměřením na primární vzdělávání (mimo Slovensko) a jeho komparace se systémem vzdělávání v ČR. Multikulturní výchova metody a cíle. Aplikace Multikulturní výchovy v edukační praxi. 16. Sociální aspekty edukace, aktuální problémy Sociální podmíněnost výchovného procesu. Různé životní a výchovné situace. Diferenciace, selekce. Aktuální problémy a možnosti jejich řešení: Násilí, šikana, xenofobie, rasismus. Závislosti. Prevence sociálně patologických jevů. Metody výchovného působení. Volnočasové aktivity. Působení médií ve výchově. 17. Škola a rodina. Otevírání školy Rodina jako sociální činitel, funkce rodiny. Výchovně-vzdělávací funkce školy. Dokumentace školy a vnitřní předpisy. Spolupráce rodiny a školy, možné konflikty. Pravidla komunikace s rodiči. Úloha třídní učitelky (třídního učitele). Týrané dítě. Spolupráce školy a obce.

4 18. Speciální pedagogika Základní kategorie a pojmy ve speciální pedagogice (žák se speciálními vzdělávacími potřebami, integrace, zdravotní postižení, ucelená rehabilitace atd.) Vyrovnávací a podpůrná opatření ve škole. Speciální školství v ČR. Poradenský systém v ČR. 19. Žák se speciálními vzdělávacími potřebami Žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzdělávání žáků. Charakteristika jednotlivých druhů zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění. Vzdělávání žáků nadaných. 20. Integrace, individualizace Integrace (formy, podmínky atd.). Tvorba individuálního vzdělávacího plánu. Specifika práce se žáky s jednotlivými druhy zdravotního postižení. Legislativa v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Individualizace. Kooperace. Individuální přístupy k žákům. Integrace žáků se sociálním znevýhodněním a žáků z minoritních skupin. 21. Syndrom ADHD/ADD Definice, diagnostika, etiologie, symptomy, terapie ADHD/ADD, žák s ADHD/ADD ve škole, výchovné zásady a možnosti práce. Prognóza ADHD/ADD a jejich projevy v adolescenci. Sociální význam těchto poruch. 22. Specifické vývojové poruchy učení Definice, etiologie, klasifikace, diagnostika SPU. Hodnocení a klasifikace žáků s SVPU. Sluchová a zraková percepce, problematika laterality. Reedukace a kompenzace dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie. Možnosti řešení výukových obtíží žáků se SVPU. Sociální aspekty SVPU.

5 Tematické okruhy B - psychologie 1. Vývoj psychologie jako vědy Vývoj psychologie jako vědy od předvědeckého období po současné psychologické směry. Stručná charakteristika každého období a směru včetně nejznámějších představitelů. Přínos v oblasti výchovy. 2. Pojetí předmětu psychologie Pojetí předmětu psychologie v kontextu historického vývoje. Systém psychologických disciplín, jejich úkoly a význam pro pedagogickou teorii a výchovnou praxi. Výklad základních psychologických pojmů: psychika, vědomí, nevědomí, chování, prožívání. Přehled hlavních skupin psychických jevů. 3. Podmíněnost lidské psychiky Biologická a sociální determinace lidské psychiky. Historické pojetí determinace vývoje lidské psychiky (např. enviromentalistická teorie, nativistická teorie, interakcionistická a individualistická teorie). Vliv prostředí a výchovy na prožívání a chování dítěte. 4. Vývoj jako celoživotní proces Činitelé, mechanismy a zákonitosti psychického vývoje. Problematika periodizace. Eriksonovo pojetí vývojových stadií. Uplatnění Eriksonova modelu v pedagogické praxi. Souvislost stadií odpovídajících školnímu věku se školní praxí. 5. Charakteristika, struktura a vývoj kognitivních procesů Vnímání, pozornost, představování, řeč a myšlení. Procesy paměti. Řešení problémů a jejich strategie. Úroveň kognitivních procesů u dítěte raného, středního a staršího školního věku. Piagetovo pojetí rozumového vývoje a jeho souvislost se školní praxí. 6. Motivační a volní procesy Obecné pojetí motivace, motivy, potřeby. Teorie potřeb podle A. Maslowa a její aplikace na prostředí školní třídy. Volní procesy. Způsoby motivování a posilování volních vlastností dětí raného, středního a staršího školního věku. 7. Emocionální procesy Klasifikace emocí, jejich vlastnosti a projevy. Vztah mezi emocemi a motivací. Emoční inteligence. Náročné životní situace (frustrace, konflikt, stres), techniky zvládání. Úzkost, strach a tréma u dětí, jejich prevence. 8. Psychologie učení a vyučování Psychologická analýza procesu učení. Druhy učení (podmiňování, percepčně motorické učení, verbální učení, pojmové učení, učení řešením problémů), výsledky učení (vědomosti, dovednosti, návyky).

6 9. Individuální zvláštnosti osobnosti a učení Psychologická analýza příčin neprospívání, intelektové a mimointelektové příčiny školního neúspěchu. H. Gardner - teorie mnohočetných inteligencí a její souvislost se styly učení dopad na školní praxi. 10. Schopnosti a problematika inteligence Schopnosti jejich pojetí a druhy. Stupně rozvoje schopností. Vybrané definice a modely inteligence. Rozložení IQ v populaci (Gaussova křivka). Měření inteligence včetně diagnostiky mimořádného rozumového nadání. Možnosti vzdělávání mimořádně rozumově nadaných žáků. 11. Psychologická problematika osobnosti Psychologické pojetí osobnosti, vybrané definice. Základní koncepce psychologie osobnosti. Struktura osobnosti podle S. Freuda, C. G. Junga, A. Adlera. Osobnostní kompetence učitele. 12. Vývoj a utváření osobnosti Vznik a vývoj já. Teorie já C. Rogerse. Sebehodnocení, sebeúcta. Sebevědomí. Výchovné styly a jejich dopad na osobnost. Znaky zralé osobnosti. Principy teorie Rogerse a jejich využití v pedagogické praxi. 13. Typologie osobnosti Různá pojetí pojmu typ, temperamentové a netemperamentové typologie. Přístup k různým typům žáků v procesu vzdělávání. 14. Psychologie morálního vývoje Charakter jako individualita, jako integrace vlastností, jako vztažnost jedince k sociálním hodnotám. Osobnostní a sociální faktory formování charakteru. Typy charakteru. J. Piaget, Kohlberg a jejich teorie morálního vývoje. Postoje žáků a jejich formování. 15. Socializace Podstata socializace osobnosti. Činitelé socializace rodina, škola, vrstevnické skupiny, práce, masmedia. Socializace jednotlivých stránek lidské bytosti socializace myšlení, citů, jednání. Mechanismy socializace (sociální činnosti, nápodoba, identifikace, sugesce). Interiorizace a exteriorizace. 16. Sociální skupina Sociální skupiny a jejich charakteristika. Malá sociální skupina. Struktura a dynamika skupiny. Skupinový vliv sociální facilitace, sociální zahálení, deindividuace, konformita. Interakce a komunikace ve skupinách. Sociální role, jejich vznik a formování. Sociální

7 pozice ve skupině. Školní třída jako malá sociální skupina. Sociální klima třídy. Sociometrie. 17. Rodina Charakteristika rodiny, její znaky, struktura a funkce. Rodina jako socializační činitel, rodinné interakce. Význam rodiny pro dítě, typy nesprávné rodinné výchovy. Změny rodičovských a partnerských rolí ve 21. stol. a jejich dopad na vývoj dítěte. 18. Školní úspěšnost Psychologická problematika školní úspěšnosti. Výkonová motivace. Atribuční procesy. Úspěšný a neúspěšný žák, hlediska úspěšnosti. Výkonové a sociální potřeby (potřeba úspěšného výkonu, potřeba vyhnutí se neúspěchu, eventuelně potřeba vyhnutí se úspěchu, potřeba kooperace - potřeba soutěžení). Atribuce v podmínkách úspěchu a neúspěchu. Aspirace přiměřenost volby cílů (souvislost se sebepojetím, mírou sebevědomí). Závislost na úrovni výkonových potřeb. Důsledky neúspěchu (vliv na aspirační úroveň). 19. Vstup dítěte do školy Školní zralost a připravenost dítěte na školu, systémový přístup k dané problematice. RVP pro předškolní vzdělávání. Konkretizované výstupy. Diagnostika školní zralosti v pedagogické praxi. Situace zápisu do 1. třídy. Indikace a důsledky odkladu školní docházky. Aktuální legislativa. 20. Vývojové zvláštnosti dítěte raného školního věku Kognitivní vývoj, emoční vývoj a socializace. Dětství zanedbávané, scholarizované, ostrovní, emocionálně přetížené (Helus, 2004). Ohrožení psychického vývoje. Role žáka a spolužáka. 21. Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka Pedagogická diagnostika. Předmět, znaky a typy ped. diagnostiky. Základní oblasti diagnostické činnosti na 1. stupni ZŠ. Metody ped. diagnostiky (anamnéza, rozhovor, pozorování, dotazník, rozbor výsledků činnosti). 22. Pedagogicko-psychologické poradenství Vznik a vývoj poradenského systému v ČR. Funkce systému. Legislativní zakotvení. Instituce poradenství (školy, PPP, SPC, SVP, NUV). Instituce zřízené mimo resort školství a jejich funkce (K-centra, nízkoprahová centra, peer programy). Možnosti spolupráce poradenských institucí, rodičů a školy.

8 Doporučená literatura (pedagogika): AUGER, M. T. & BOUCHARLAT, Ch. Učitel a problémový žák. Praha: Portál. BELZ, H. & SIEGRIST, M. (2001). Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál. CARTER, CHERYL, R. (2014). Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole. Praha: Portál. DRTÍLKOVÁ, I., ŠERÝ, O. ET AL. (2007). Hyperkinetická porucha. Praha: Galén. FASNEROVÁ, M. (2014). Současné předlohy písma na primární škole jako součást reforem ve školství. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. FISHER, R. (2011). Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál. HELUS, Z. (2009). Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál. KALHOUS, Z. & OBST, O. a kol. (2002). Školní didaktika. Praha: Portál. KREJČOVÁ, L., BODNÁROVÁ, Z. (2014). Specifické poruchy učení. Praha: Edika. KOŠEK BARTOŠOVÁ, I. (2014). Metody nácviku elementárního čtení. Hradec Králové: Gaudeamus. MAREŠ, J. & KŘIVOHLAVÝ, J. (1990). Sociální a pedagogická komunikace ve škole. Praha: SPN. MAREŠ, J. (1998). Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál. MICHALÍK, J., BASLEROVÁ, P., FELCMANOVÁ, L. (2015). Katalog podpůrných opatření. Olomouc: UPOL, Dostupné z: NELEŠOVSKÁ, A. (2005). Didaktika primární školy. Olomouc: UP. PASCH, M. a kol. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. PELIKÁN, J. (1998). Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum. PETTY, G. (2013). Moderní vyučování. Praha: Portál. PROCHÁZKA, M. (2012). Sociální pedagogika. Praha: Grada. PRŮCHA, J. (2015). Česká vzdělanost. Praha: Wolters Kluwer. PRŮCHA, J. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál. PRŮCHA, J. (2001). Multikulturní výchova. Praha: ISV. PRŮCHA, J. (2006). Srovnávací pedagogika. Praha: Portál. PRŮCHA, J. (2002). Učitel: současné poznatky o profesi. Praha: Portál. SKUTIL, M. (2015. Kapitoly z primární pedagogiky 1. Hradec Králové: Gaudeamus. SKUTIL, M. a kol. (2011). Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál. SLOWÍK, J. (2007). Speciální pedagogika. Praha: Grada. SOVÁK, M. & EDELSBERGER, L. a kol. (2000). Defektologický slovník. Jinočany: H&H. SPILKOVÁ, V. (2005). Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál. STROUHAL, M. (2013). Teorie výchovy. Praha: Grada. ŠVARCOVÁ, I. (2012), Základy speciální pedagogiky. Praha: Parta. VACEK, P. & ŠVARCOVÁ, E. (2005). Profesní etika pedagogů. Hradec Králové: Gaudeamus.

9 VÁCLAVÍK, V. & PECHÁČKOVÁ, Y. (2014). Alternativní edukační koncepce v současné pedagogické praxi. Hradec Králové: Gaudeamus. VALENTA, M. a kol. (2013). Přehled speciální pedagogiky. Praha: Portál. VALIŠOVÁ, A. & KASÍKOVÁ, H. (2010). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada. ZELINKOVÁ, O. (2003). Poruchy učení. Praha: Portál. ZORMANOVÁ, L. (2014). Obecná didaktika. Praha: Grada. Legislativa: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2013 Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků č. 317/2005 Sb. v aktuálním znění. Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění školní docházky. 48/2005. v aktuálním znění. Vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 73/2005 Sb. v aktuálním znění. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a o změně některých zákonů (školský zákon). 561/2004 Sb. v aktuálním znění. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících v aktuálním znění Doporučená literatura (psychologie): ČÁP, J. & MAREŠ, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. DRAPELA, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. FONTANA, D. (1997). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál. GARDNER, H. (1999). Dimenze myšlení. Praha: Portál. HELUS, Z. (2004). Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál. HRABAL, V. &, HRABAL, V. (2004). Diagnostika. Praha: Karolinum. LAŠEK, J. (2003). Kapitoly ze sociální psychologie I. Hradec Králové: Gaudeamus. MAREŠ, J. & KŘIVOHLAVÝ, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno: MO. MATĚJČEK, Z. (1993). Dyslexie - specifické poruchy učení. Jinočany: H&H. MATĚJČEK, Z. (2011). Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál. MONATOVÁ, L. (1996). Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido. NAKONEČNÝ, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia. ŘEZÁČ, J. (1998). Sociální psychologie. Brno: Paido. ŘÍČAN, P. & KREJČÍŘOVÁ, D. a kol. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada. SERFONTEIN, G. (1999). Potíže dětí s učením a chováním. Praha: Portál. VÁGNEROVÁ, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál. VÁGNEROVÁ, M. (1998). Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum. VÁGNEROVÁ, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. VÝROST, J. & SLAMĚNÍK, I. (1997). Sociální psychologie. Praha: ISV.