Jednak proto, že letošní ročník vzhledem k proběhlému veletrhu MBK při Salimě v Brně byl pouze jednodenní a takový má především

Transkript

1 Číslo 7 Ročník VII 11. července 2006 Cena 16 Kč Vážení čtenáři, na straně č. 7 Vám přinášíme zpravodajství ze Dnů chleba Společně Andrej Babiš, majitel společnosti Agrofert Holding, a. s., hovořil na tiskové konferenci o ekonomické situaci své firmy. Sdělil, že Agrofert Holding má 13miliardový úvěr a roční obrat jeho více než 200 firem činí 69 miliard. Je to zdravá firma, řekl jeden německý průmyslník nedlouho po konferenci a dodal, že je běžné, aby velká firma měla tak třetinu peněz vypůjčených od bank. Andrej Babiš přitom, jak prozradil novinářům, hledá někoho šikovnějšího, než je sám, aby si trochu uvolnil ruce a mohl se věnovat pouze chemické divizi. Tu dělá více než dvě desítky let, vystudoval ji a umí se v této branži pohybovat. Potravinářství hodlá dál rozvíjet a zejména se chce v příštích měsících soustředit na pekárenství. V Jevišovicích u Prahy dokonce vystaví velkou pekárnu a malé bude kupovat. Proč to ale vše říkám. Tento podnikatel s tak velkým obratem a širokým portfoliem vypadal klidně až spokojeně, a přesto nešetřil kritikou. Podle jeho slov se v Evropské unii našim potravinářům rozhodně nevede lépe. Zatím na vstup ČR do Evropské unie doplácejí. Jen těžko se dostávají se svým zbožím na trhy EU, nikdo nebrání levným dovozům z třetích zemí a nikdo ani nemá zájem propagovat tuzemskou produkci na domácích pultech. Mluvil tak, jako před několika dny před jeho tiskovou konferencí hřímal v aule České zemědělské univerzity Jan Veleba, prezident Agrární komory. Zemědělci si vstupem do EU nepolepšili, řekl tam před zraky řady zahraničních expertů Veleba, a hned poté byl napomenut pracovníkem českého zastoupení v Bruselu, hochem, který se zřejmě hledí co nejrychleji Bruselu zavděčit, jak to činí slabší nátury. Andrej Babiš tato slova rozvedl a řekl, že kdyby byli všichni zemědělci EU bez dotací, což by si přál, Češi by z konkurence vyšli dobře, je o tom přesvědčený. Usiluje, jak přiznal, o užší propojení prvovýroby se zpracovateli, které přinese stabilitu do obchodních vztahů a také potřebný kapitál pro podniky prvovýroby. Právě stabilita je důležitá proto, aby dočasné výkyvy, například krátkodobě vyšší ceny v zahraničí, neměnily směřování trhu, řekl Babiš. Jiné mantinely pro podnikání a rozdíly v systémech podpor hrají roli i v potravinářství. Za příklad posloužila biopaliva a jejich výroba v okolních zemích. Například ve východním Německu staví německá firma zařízení na zpracování 570 tisíc tun řepky a 200 tisíc tun MEŘO a na tuto investici dostala od státu 31 milionů eur nevratné dotace. U nás nikdo nevratnou dotaci nedostane. Stejné je to i s biolihem, kdy třeba v Německu je stavba lihovaru silně dotovaná, zatímco u nás stále ještě není legislativa kolem lihového programu jasná. Tento problém doslova pálí jak zemědělce, tak zpracovatele. Co vidí ale tento podnikatel jako ránu do vazu potravinářů, bylo zpřísnění standardů ve výrobě bez dotační injekce, k níž u starých členských zemí došlo. To je v jistém slova smyslu pro mnohé firmy likvidační. V podstatě se omezila vnitřní konkurence a uvolnil se tím prostor dotované konkurenci ze starých členských zemí EU, řekl Babiš. Mluvil i tom, že je třeba spolu komunikovat a vzájemně se informovat o výrobních záměrech. Proto do Kostelce u Jihlavy svolal koncem června jak zástupce svých 3 masokombinátů, tak dodavatele jatečných zvířat, aby si vysvětlili způsob dalšího podnikání a vzájemné obchodní spolupráce. Jen tak lze podle něj čelit tlakům z vnějšku a bránit se konkurenci. Eugenie Línková Pekařský obor hledá východiska Na přelomu května a června se pekaři a cukráři pravidelně scházejí v Pardubicích. Nejinak tomu bylo i letos. Kulturní dům DUKLA se ve čtvrtek 25. května 2006 stal Mekkou pekařů, kteří zde slavili své DNY CHLEBA. I když s výjimkou těch, kteří uspěli v pořádaných soutěžích, to až zas tak velká sláva nebyla. Blíží se konec marketingového roku a mlynáři již obhlížejí zlátnoucí porosty obilovin v očekávání výsledků nové sklizně. Obilí jako základní surovina je pro mlýny rozhodující jak z hlediska kvality, tak i ceny. Kvalita obilí je základem uživatelských vlastností mouky a jeho cena tvoří % všech výrobních nákladů mlýna. Pohled na porosty je letos příznivý a jsou předpoklady dobré sklizně. Přesto nelze předbíhat, protože definitivní výsledky sklizně může ovlivnit vývoj počasí. Jednak proto, že letošní ročník vzhledem k proběhlému veletrhu MBK při Salimě v Brně byl pouze jednodenní a takový má především pracovní ráz bez přístupu veřejnosti. A jednak také proto, že se v průběhu prvního pololetí rozhodli někteří členové opustit členskou základnu svazu. Bohužel, nejde o zanedbatelné výrobce, ale o ty největší, často nazývané lídry trhu, jako jsou Odkolek, Penam, Delta Pekárny, či o některé subjekty ze skupiny Český pekař. Ačkoliv první dva jmenovaní měli možnost se bezprostředně podílet na činnosti nejvyššího svazového orgánu mezi valnými hromadami, tj. představenstva svazu, rozhodli se ukončit členství s tím, že svaz nenaplňuje jejich představy o fungování takovéto organizace. V žádném případě to neznamená ukončení svazové činnosti, představenstvo přijalo příslušná opatření k tomu, aby svaz i nadále mohl plnit jeden ze svých základních úkolů hájit Mlýny v očekávání nové sklizně oprávněné zájmy svých členů. V tom může být ale jádro rozdílných názorů na to, co kdo považuje za oprávněný zájem. Kdyby to zákon o ochraně hospodářské soutěže připouštěl, tak by takovým oprávněným zájmem bylo určitě stanovení minimálních odbytových cen. V určité podobě je tento postup možný v sousedním Rakousku, kde svaz čas od času vyhlašuje nárůst nákladů vyvolaný působením okolních vlivů a najde se jen málo těch, kteří toho nevyužijí. Podmínky v EU nejsou stále jednotné, a tak co může jeden, nemohou další. Co mohl svaz v této oblasti udělat a také udělal je, že označil veřejně oznámení některých výrobců o nutném navýšení cen za naprosto oprávněné požadavky dané prudkým nárůstem vstupních nákladů. Jako rozhodující jsme označili paliva, energie a pohonné hmoty. Zvláště u paliv a energií není možné se bránit, protože dodavatelé se státní účastí mají zajištěno monopolní postavení a Energetický regulační úřad přeci nepřipraví stát o zajímavé příjmy. Zaplatíme to bohužel všichni. Hned jsme byli pod palbou dotazů, kolik je skutečný podíl energií a paliv na jednom výrobku, kolik činí změna ceny od dodavatelů a o kolik procent vlastně chceme zvýšit ceny? Nikoho nezajímá, že jen např. zisky dodavatele elektrické energie za půl roku jsou vyšší, než je celkový roční obrat pekařských a cukrářských výrobků, a že s výjimkou závěru roku 2003 ceny pekařských výrobků neustále od r klesají. Vždyť do cen není dlouhodobě promítána ani roční inflace (což znamená na každém kilogramu chleba ztrátu 7,30 Kč, tj. téměř polovinu současné prodejní ceny, a na běžném pečivu ztrátu 10,10 Kč/kg), která v souhrnu od roku 1997 představuje již více jak 40 %. Připadal jsem si jako v době, kdy ještě existovaly regulované ceny a cenová vyhláška. Jen místo novinářů se tehdy ptaly kontrolní orgány. Nevím ale, zda není možné zdůvodnění Energetického regulačního úřadu o zdražení cen energií proto, že ještě nedosahují evropské úrovně, považovat nakonec za dobrou zprávu, protože v úvahu tak již připadá v budoucnosti navýšení jen o několik procent, která do evropské úrovně ceně energie scházejí. Kdybychom se měli chovat jako energetici, pak by navýšení muselo činit více jak 60 %, protože naše ceny proti evropským jsou takové popelky. Nemáme však monopol, a tak v tomto případě ekonomické zákony skutečně platí. Kde je velká konkurence, tam je i nízká cena. A tak za obhajobu oprávněných zájmů musíme považovat to, že řekneme, co nám vadí. Vadí nám především nerovné postavení vůči našim odběratelům. Jenom díky němu musíme přistupovat na úhrady zalistovacích poplatků, příspěvků na letáky, které lákají zákazníka na slevové ceny pod úrovní nákladů, poplatků za závoz nově otevřených prodejen, příspěvků na výročí, bonusů a skont. Stejně tak musíme přistupovat na vrácení neprodaných nebalených výrobků a postarat se o jejich nákladnou likvidaci. Ačkoliv obchodník za většinu našeho zboží utrží peníze v den dodávky, nechá se bezplatně dodavatelem úvěrovat nejméně po dobu 45 dní, větši- Dokončení na straně 3 České mlýny zpracovávají ročně přibližně tis. tun potravinářské pšenice a 160 tis. tun žita. ČR je v těchto obilovinách soběstačná. Především to platí v případě potravinářské pšenice a letošní sklizeň nebude výjimkou. Výkyvy nastávají u žita. Meziročně kolísají osevní plochy, výroba a v návaznosti na to i ceny. Žito se muselo v některých letech dovážet ze zahraničí a dovážela se také žitná mouka. Podobná situace nastává i v tomto roce, kdy je již jisté, že domácí úroda žita nebude schopna pokrýt spotřebu. Není to ale problém zásadní a neřešitelný. Potřebné množství žita bude dovezeno z okolních států. Před každou novou sklizní nastávají diskuse mezi zemědělci a zpracovateli o cenách. Letos tomu není jinak. Agrární komora ČR uspořádala 27. června Obilnářské fórum, na kterém vyjádřila nespokojenost se současnými cenami obilovin a vyhlásila základní představu o jejich zvýšení a dalším vývoji. Naopak Svaz průmyslových mlýnů ČR se nechce k cenám vůbec vyjadřovat, protože každé takovéto vyjádření působí kontraproduktivně. Mlynáři nemají dominantní vliv na cenový vývoj potravinářského obilí. Navíc je cena obilovin tak citlivou záležitostí pro výsledky hospodaření jednotlivých podniků, že je třeba ji ponechat svobodnému rozhodování a jakýmkoliv vyjádřením neovlivňovat individuální obchodní vztahy a jednání. Mlýnské podniky jsou zcela samostatnými subjekty a podnikají v konkurenčním prostředí na národní i mezinárodní úrovni. O cenách v celé obilní vertikále rozhoduje především cena finálních výrobků, tedy mouky ve drobném spotřebitelském balení, pečiva a chleba. Tyto ceny jsou dlouhodobě stlačovány obchodními řetězci až pod hranici rentability a nedaří se v tomto směru učinit obrat. Nestačí ani podpora politiků a nevládních organizací, včetně Agrární a Potravinářské komory. Přesto jim za jejich úsilí patří dík. Již dva roky jsme členy EU a působí na nás evropská regulace trhu obilovin. Zatímco v prvním roce se nepodařilo udržet cenovou úroveň díky vyso- Dokončení na straně 3

2 2 / z domova aktuálně Potravinářský zpravodaj 7 / 2006 Kde se bere mor? Proti moru včelího plodu existuje jediný postup celá včelstva včetně úlů se musí vždy spálit přesto se stále vyskytují nové případy. Teorií je několik. Na každé něco je a nelze opominout žádnou z nich. U medu domácí provenience by problém být opravdu neměl, protože čeští včelaři dobře vědí, že by se utajení nemocných včelstev nevyplatilo. U dovozových medů pak veterinární kontroly dokladů a namátkově i zásilek z EU a důsledně každé ze třetích zemí by měly též zaručit, že se mor včelího plodu na naše území zavléci nemůže. Přesto se občas mor včelího plodu objeví, nejnověji v několika případech Zázraky se moc nedějí na jižní Moravě. Někteří včelaři vznesli dotaz a domněnku, zda není možné mor zavléci do úlů s nakoupenými voskovými mezistěnami. Toto jsou v rámečcích upevněné základy nových plástů, které si včely v úlech dostaví. Ani toto riziko nelze podcenit, proto nyní Státní veterinární správa ČR ukládá všem krajským veterinárním správám, v jejichž krajích působí výrobci těchto voskových mezistěn, aby zkontrolovali, zda výrobní proces odpovídá bezpečnostním parametrům, za kterých by se případné zárodky moru včelího plodu zlikvidovaly. Výroba musí probíhat totiž tak, že vosk pro mezistěny musí být zpracován při teplotě minimálně 117 C po dobu jedné hodiny. Nelze očekávat, že by veterinární kontroly shledaly všechny dozorované subjekty jako bezvadné. Podle dosavadních zkušeností, například s cílenou dozorovou akcí zaměřenou na jogurty, lze ale přes jistá pochybení konstatovat, že žádný výrobek by neohrozil zdraví lidí. Z 550 odebraných vzorků z území celé ČR jich nevyhovělo 62 požadavkům legislativy nebo deklarovanému složení a orgány státního veterinárního dozoru uložily korun pokut. Kontroly probíhaly celý únor do poloviny března a nyní byla akce vyhodnocena. Nejčastěji byli zákazníci šizeni neodpovídajícím obsahem tuku, v naprosté většině (v 52 případech) jogurty obsahovaly tuku méně, než bylo deklarováno na obale, ve 14 případech navíc nevyhovoval obsah tuku požadavkům platné vyhlášky. V 11 případech obsahoval bílý jogurt přídavek škrobu, což je též nepřípustné. V 9 případech neodpovídal obsah kulturní mikroflóry. Celkem byl špatný výsledek zjištěn 86krát, z čehož vyplývá, že některé vzorky nevyhověly ve více ukazatelích. Je třeba uvést, že bílý jogurt se má vyrábět pouze z mléka, podmáslí a smetany (popřípadě jejich směsi) a musí obsahovat v optimálním poměru zastoupené mikroorganismy Streptococcus salivarius subsp. termophillus a Lactobacillus delbruckii subsp. bulgaricus. A minimálně deset milionů těchto živých mikroorganismů musí být obsaženo v jednom gramu bílého jogurtu. Celá tato kontrolní akce probíhala v celé ČR a byla zaměřena na jogurty domácí provenience i výrobky dovezené, a to ve výrobních závodech, v distribučních skladech a v místech určení. Jedna zásilka byla vrácena, šlo o jogurty původem z Německa, neodpovídal obsah tuku. V současné době kromě normální běžné rutinní činnosti státního veterinárního dozoru probíhají další akce. Do konce května tak proběhlo například 23 kontrol podmínek při přepravě potravin živočišného původu. Dvě zásilky drůbežího masa tak byly vráceny, jedna na Slovensko, druhá do Polska, obě z důvodu nedodržení teplotního režimu stanoveného pro přepravované zboží. Určitě musejí jak výrobci, tak ti, kdo se zabývají obchodem a přepravou potravin a surovin živočišného původu, počítat s kontrolami veterinárních inspektorů. A to jak v rámci kontrol domácí produkce, tak produkce z členských zemí nebo třetích zemí. Důvěru zákazníků si Státní veterinární správa ČR získala, je však třeba ji udržovat. Usvědčit traviče je obtížné Státní veterinární správa ČR potvrzuje, že případy otrav volně žijících ptáků, zejména dravců, ale i jiných zvířat, způsobil v naprosté většině karbofuran (2,3-dihydro-2,2-dimethyl-7-benzofuranol methylcarbamat), který traviči pro jeho snadnou dostupnost používají do návnad. V ČR je karbofuran uváděn na trh jako přípravek na ochranu rostlin (pesticid) ve formě postřiku a granulí pod základním obchodním názvem Furadan. Karbofuran není obsažen v žádném biocidním přípravku, který byl schválen k používání Státní veterinární správou ČR v potravinářských nebo zemědělských provozech. Takovýto způsob hubení volně žijících zvířat přímo zapovídá zákon na ochranu zvířat proti týrání, je to však málo platné. Letos (od ledna do dubna, popřípadě května) ve Státním veterinárním ústavu v Jihlavě a v Praze prokázali otravu karbofuranem u 41 zvířat: 19 káňat, 6 orlů mořských, jednoho pochopa rákosního, 3 strak, jedné koroptve a dále u 3 vyder, ale i 4 psů, lišky, tchoře, kuny a hranostaje. Lze konstatovat, že se pod čísly Státního veterinárního ústavu v Jihlavě skrývá 6 hromadných otrav. V jednom případě šlo o 2 káňata, lišku a 3 straky, návnadou byla koroptev, v druhém případě bylo na místě otráveno 5 káňat, při třetím byly otráveny 3 vydry, tchoř a kuna, při čtvrtém případu 6 káňat, v pátém případě byla otrávena 2 káňata a jako zdroj byla určena otrávená straka a při šesté hromadné otravě uhynula dvě káňata a návnadou byl bažant. Pro představu, jak tomu bylo v loňském roce, uvádíme, že v roce 2005 bylo prokázáno 12 otrav, především ptáků, samozřejmě karbofuranem. Nejde tedy o náhodu, ale o úmyslné a zlomyslné zabíjení zvířat, které je v rozporu se zákonem a je prováděno velmi odporným a pro trávená zvířata velmi bolestivým způsobem. Řešením je samozřejmě účinný postih, který mají na starosti orgány činné v trestním řízení, ale je jasné, že usvědčit pachatele je velmi obtížné. Právě proto, že se obliba karbofuranu jako jedu zvyšuje, je dalším možným řešením omezit, popřípadě ztížit možnost opatřit si jedy, v tomto případě v podstatě volně dostupný pesticid. Státní veterinární správa ČR usiluje o obnovení jednání o omezení používání karbofuranu v ČR. V EU se již delší dobu uvažuje o jeho povolení maximálně pro moření osiva. Labutě zabily klostridie 11 uhynulých labutí nalezených u Vlkovského rybníka u Veselí nad Lužnicí nezkosila ptačí chřipka, ale bakteriová infekce způsobená rodem Clostridium. Šlo v podstatě u nás o první hromadný úhyn ptáků, u kterých je vysoká pravděpodobnost onemocnění ptačí chřipkou. Proto byly všechny labutě odeslány na vyšetření do Národní referenční laboratoře pro ptačí chřipku ve Státním veterinárním ústavu Praha a okamžitě vyšetřeny. Testy podezření nepotvrdily a následné vyšetření stanovilo jako příčinu uhynutí na klostridiovou infekci. Podle ohledání okolí lze usuzovat, že se labutě infikovaly přímo na vodní ploše, protože právě zde je možné se za určitých okolností setkat s bakteriemi rodu Clostridium, zatím byla prokázána bakterie Clostridium perfringens. Jde o patogenní bakterie, které patří mezi anaerobní mikroorganismy, tj. ty, které nepotřebují ke své existenci kyslík a přežívají především v bahně. Další podrobná vyšetření pokračují. Z uvedeného je patrné, že monitoring na ptačí chřipku se provádí pečlivě nadále tak, jak se má. Těžce se prosazuje lepší welfare brojlerů Na přípravném jednání v Bruselu, kde se hovořilo o podkladech pro jednání Rady ministrů zemědělství zemí EU, zaznělo, že je třeba v případě podmínek pro chov brojlerů přijmout jasné stanovisko. Není to nic nového a stejný názor má i Státní veterinární správa ČR. Jedině za podmínek jasných a odborně obhajitelných předpisů mohou orgány státního veterinárního dozoru účinně kontrolovat z hlediska welfare chovy kuřat určených k masné produkci. Na jednání zazněly názory tří členských zemí, že požadují zachovat horní hranici hustoty chovaných brojlerů na 38 kg na metr čtvereční. Ostatní členské státy včetně ČR podporují názor, že je možné hovořit i o jiném limitu, ale jedině za podmínky, že budou k dispozici podklady, které vezmou v úvahu odborné hledisko i geografické podmínky. Na konec jednání pak bylo uvedeno, že je potřeba vzít v úvahu i v mnoha případech neodpovídající podmínky v chovu drůbeže v řadě nečlenských zemí, které neodpovídají standardům i trendům v EU. Zde je namístě poznamenat, že zde EU může požadovat po třetích zemích, které chtějí uplatnit svou produkci na intrakomunitárním trhu, aby splňovaly stejné podmínky, které dodržují producenti v EU. Státní veterinární správa ČR podporuje všechny snahy, jejichž cílem je zlepšit pohodu všech chovaných zvířat, i kuřat chovaných pro masnou produkci. Aby toho však bylo možné účinně dosáhnout, musí přijaté normy být jasné, srozumitelné a platné v celé EU a pak je možné podmínky účinně kontrolovat. Josef Duben, SVS ČR Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: Průběžné výsledky kontroly doplňků pro sportovce: největší problémy jsou s označováním, anabolika zatím pouze ve dvou výrobcích Státní zemědělská a potravinářská inspekce zahájila v září loňského roku komplexní kontrolu doplňků stravy a některých potravin pro zvláštní výživu určených pro sportovce. Tato kontrola stále probíhá a bude pokračovat v průběhu celého roku Kontrola je zaměřena na obsah nepovolených anabolik, na skutečný obsah látek uvedených na obalech výrobků a na jejich správné označování. Do konce května tohoto roku inspekce zkontrolovala 212 vzorků různých preparátů určených pro sportovce. Inspekce již dříve informovala o dvou, v nichž byly prokázány zakázané anabolické steroidy. Jedním z nich byl preparát Creatine Pyruvate (DMT ) vyrobený tuzemskou společností Aminostar, s. r. o., který obsahoval 19-norandrostendion (19-NOR-4(5)-ANDROSTENE-3,17- -DIONE) a androstandion (5a-AND- ROSTANE-3,17-DIONE). Dalším výrobkem, v němž inspekce prokázala obsah nepovolených anabolik nandrolone, testosteron a dehydroepiandrosteron (DHEA), byl doplněk stravy s obchodním názvem MULTIPOWER MUSCLE PROFESSIONAL WHEY, ULTRAFILTRATED WHEY PRO- TEIN (DP ) od společnosti USAS s. r. o. Se společností Aminostar s. r. o. již inspekce zahájila správní řízení, se společností USAS bude správní řízení zahájeno. Většina spotřebitelů nakupuje tyto výrobky také proto, že deklarují obsah celé řady konkrétních látek. Jsou to například aminokyseliny, bílkoviny, sacharidy, tuky, je to i jejich energetická hodnota. Součástí této kontrolní akce je proto také kontrola obsahu látek, které jsou uvedeny na obalech. Inspekce do konce května u 15 vzorků zjistila, že preparáty tyto látky obsahují většinou v menším množství, nebo je dokonce neobsahují vůbec. V těchto případech se jedná o klamání spotřebitele a s příslušnými firmami bude zahájeno správní řízení. Také doplňky stravy musejí být řádně označeny např. názvem obchodní firmy a sídlem výrobce nebo dovozce, názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin, údajem o množství výrobku, datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti nebo údajem o způsobu použití. Inspekce do současné doby zjistila nedostatky v označování u 31 vzorků. Nejčastěji šlo o chybějící označení v českém jazyce, častým nedostatkem bylo chybějící varování před překročením doporučeného denního dávkování nebo upozornění na to, že výrobek není určen k používání jako náhrada pestré stravy. Ve všech případech inspekce uložila opatření k nápravě nebo zahájila nebo zahájí správní řízení. Kontrola doplňků stravy pro sportovce bude i nadále pokračovat. Daniela Kolejková, SZPI

3 Potravinářský zpravodaj 7 / 2006 z domova aktuálně / 3 Pekařský obor hledá východiska Dokončení ze strany 1 nou však i 60 (což jsou stávající dohodnuté lhůty splatnosti faktur) a déle. Tento postup nevadí jen nám, vadí zcela jistě i jiným dodavatelům. Je ale zcela nepochopitelné, že ani na úrovni Potravinářské komory se při přípravě novely zákona o ochraně hospodářské soutěže nedokázalo dosáhnout dohody alespoň všech potravinářů. Že bychom už zapomněli na pověst o knížeti Svatoplukovi a jeho třech synech? A tak to zřejmě platí i mezi členy jednotlivých svazů. Nejdříve se schováme za to, co udělá lídr oboru. Až odkryje karty a oznámí navýšení cen hlavním odběratelům obchodním řetězcům, tak bezelstně zákon nezákon o podnákladových cenách vyrazíme do boje s nižší cenou a to by bylo, abychom ten obchod nezískali. Že minulost už mnohokrát ukázala, že takový postup k ničemu nevede a poškodí nakonec celý obor? To se přeci netýkalo nás, ale jiných. A lídr nakonec podnikne odvetnou akci, vyrazí do boje s nižšími cenami pro regionální odběratele. Výsledkem všeho je pouze to, že se o zdražení jen mluví, pekaři jsou v tisku odsuzováni za oprávněné požadavky a obchodníci si zvýší příjmy. Vadí nám také navyšování minimální mzdy, od 1. července to je o 950,- Kč. Ne že bychom nechtěli odměnit pracující v našem oboru řádně za jejich náročnou práci po všech sedm dní v týdnu i o svátcích a dnech pracovního volna. Kritizujeme i jednu z nejnižších průměrných mezd, kterou v našem oboru dosahujeme. Vadí nám především to, že stát si právním předpisem zařídí navýšení odvodů do sociálního a zdravotního pojištění, de facto zvýšením nepřímých daní, a vůbec ho nezajímá, jak se zaměstnavatel může s tímto zásahem vyrovnat. Nařízení lze obejít i tím, že namísto zaměstnání tuzemských pracovníků najmu zahraniční dělníky prostřednictvím zprostředkovatelských agentur. Tato skupina pracovníků není v pracovním poměru a navýšení minimální mzdy se jí přímo netýká. Navíc se nejedná o zvýšení mzdy několika málo zaměstnanců, ale v našem oboru se může minimální mzda vzhledem k nízkým výdělkům týkat třiceti i více procent zaměstnanců a vyvolá ve skutečnosti celoplošné navýšení mezd. Na jednu stranu záslužný čin, jak ale získat potřebné prostředky, když nejsme takové opatření fakticky schopni promítnout do odbytové ceny? Na naše stesky většinou slyšíme jednoduchou odpověď jsme v tržním hospodářství a jakékoliv zásahy by jen narušily jeho princip. Což ale už dávno jeho základní principy nebyly narušeny např. tím, že nikdo nedohlížel na spontánně rostoucí plochy obchodních řetězců a naopak jejich rozvoj ještě podporoval různými pobídkami? Cožpak nenarušujeme tržní princip poskytováním dotací s celou řadou diskriminačních opatření? Vždyť náš obor nebyl zařazen mezi příjemce v rámci programu SAPARD na čerpání podpor z prostředků PHARE v předvstupním období. Stejně tak po vstupu nemůže díky příloze ANEX I ke Smlouvě o založení ES získávat prostředky na zlepšení zpracování zemědělských produktů, i když patříme mezi jejich nejvýznamnější zpracovatele. A pro ministerstvo průmyslu a obchodu jsme s ostatními noanexovými potravináři jen nežádoucí přítěží (z vyplacených podpor do konce roku 2005 od vstupu do EU ve výši 3,75 mld. Kč získali potravináři jen necelých 130 mil. Kč a pekaři z toho necelých 30 mil. Kč). A řešení pro příští plánovací období se hledá jen velmi obtížně. Velmi často slyšíme, proč a jak nic nejde než návrh konkrétního řešení. Za této situace jasně říkáme: Jsme pro zrušení všech dotací za předpokladu, že budou pro všechny vytvořeny stejné podmínky pro podporu nových investic. Jedině tak bude zajištěno rovnocenné konkurenční prostředí. Starosti nám činí i nákup a prodej za podnákladové ceny. Novela zákona o cenách k této problematice platí od 4. čtvrtletí minulého roku a zatím si ji zřejmě vykládá každý, jak potřebuje. Jestliže nakoupím zboží za účelem jeho dalšího prodeje za určitou cenu, pak nákladovou cenou je podle našeho názoru nákupní cena, zvýšená o nutné režie při prodeji. Jestliže někdo v rámci slevové akce prodává zboží pod takovouto cenou, jde jednoznačně o porušení zákona, i když podle zákona o ochraně hospodářské soutěže je po určité období možný prodej za nižší než obvyklé ceny. Vložené paragrafy do zákona o cenách žádné takové ustanovení ale neobsahují. Přesto jednatel obchodní sítě Globus p. Vyhnálek opakovaně v HN (naposledy ) hlásá, že jejich významnou marketingovou věcí je prodávat v akcích pod nákladové ceny a aby nás správně podráždil, tak přidá ještě slogan Levný rohlík? Nejlepší reklama! A příslušné kontrolní finanční orgány mlčí, ačkoliv jde o příjmovou stránku státního rozpočtu. To jen novináři občas vysílají poplašné zprávy, když pravidelně narůstá jeho schodek. I kdyby nakrásně obchodník žádné ustanovení zákonů neporušoval, je jeho chování přinejmenším neetické. Uvědomuje si vůbec, že označuje toho, kdo prodává za jiné, vyšší, ceny než on, za zloděje? A že více než spotřebitele přiláká spíše k nákupům drobné obchodníky, kteří pak snižují nákup zboží od regionálních výrobců a tím tak tyto výrobce poškozuje? O příležitostech k rozkvětu šedé ekonomiky jsme se v této souvislosti zmiňovali již několikrát. Paradoxně tak svým konkurentům pomáhá, protože ti by za podnákladovou cenu zboží od výrobce nedostali a prodají za stejnou konečnou cenu, bez ohledu na cenu pořizovací. A označování takto nakoupených výrobků raději nerozebírám. Bylo by možné pokračovat ještě dále, např. prudce klesajícím zájmem o přípravu na toto krásné, leč nedostatečně honorované povolání, o problémech se závozem čerstvých výrobků z pohledu novely silničního zákona nebo naplňování zákona o inspekci práce. Budeme i nadále hledat cesty, jak se o naše problémy podělit s těmi, kteří o nich mohou rozhodnout, tedy s úřady státní správy i se zastupitelskými sbory. S výsledky jednání budeme seznamovat nejen naši členskou základnu, ale celý obor na našich pravidelných odborných seminářích i v našich odborných periodikách PEKAŘ CUKRÁŘ a ROČENKA pekaře a cukráře. K popularizaci našeho krásného řemesla budeme pořádat soutěže jak o nejlepší výrobky, tak i v dovednostech o tituly Český pekař a Český cukrář roku. S výsledky soutěží ze Dnů chleba se můžete seznámit uvnitř listu. V rámci Knižnice pekaře a cukráře připravíme další svazky odborné literatury. Budeme nadále reprezentovat a hájit zájmy celého oboru. Třeba nakonec ti, kteří dosud nejsou našimi členy nebo naše řady opustili, přijdou na to, že je lepší být za jedním stolem a postupovat společně. Jsme otevřeným svazem bez jakýchkoliv předsudků. Těšíme se na širokou spolupráci se všemi. Ing. Stanislav Musil předseda svazu Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů v ČR Mlýny v očekávání nové sklizně Dokončení ze strany 1 ké úrodě v celé EU (ceny poklesly), ve druhém roce se trh stabilizoval. Intervenční cena obilovin a intervenční nákup působí na jedné straně jako záchytná síť pro zemědělce a na druhé straně postupně vyrovnává ceny obilovin na trhu v celé EU. Přestože jsou v nových zemích ceny obilovin nižší než v zemích původní EU-15, dochází postupně k jejich sbližování. Problémem jsou trvalé přebytky v Maďarsku, které snižují cenovou úroveň na Slovensku, v Rakousku a potažmo i u nás. Nepříznivě působí také rozdíly v kurzech jednotlivých národních měn vůči euru. Z dlouhodobého hlediska je však jasné, že tyto problémy budou překonány. Po našem vstupu do EU se začaly projevovat určité vývojové tendence. Jistě se otevřely nové příležitosti. Záleží jen na našich schopnostech, jak je dokážeme využít. Na druhé straně pociťujeme silný konkurenční boj v mezinárodním měřítku. Náš vnitřní trh s moukou je atakován především ze Slovenska a Polska, ale také z Rakouska a Německa. Není to pouze mouka ve drobném spotřebitelském balení, ale dnes je to i mouka určená pro zpracování v pekárnách. Důkazem o strategii zahraničních konkurentů svědčí i účast mouky vyrobené v Rakousku v letošní národní soutěži Mouka roku. Tato mouka se umístila na druhém místě. Přestože dovozy mouky nejsou z bilančního hlediska rozhodující, je nutné je sledovat. Letos poprvé za dlouhá léta byla vykázána pasivní bilance zahraničního obchodu pšeničné mouky a výrobků z mouky. Dovoz pšeničné mouky se meziročně zvýšil o 5 tis. tun a dosáhl k tis. tun, ale ještě v roce 1999 to bylo pouze pod 1 tis. tun. Vývoz naopak meziročně poklesl o 10 tis. tun a dosáhl k tis. tun. Výrazně se zvyšuje dovoz chleba a pekařských výrobků. Dovoz v roce 2005 překročil hranici 57 tis. tun, zatímco vývoz jen 16 tis. tun. Bilance zahraničního obchodu u těstovin je pouze mírně pasivní 29/ 28 tis. tun, u sušenek je dovoz vyšší než vývoz o 17 tis. tun. Nedobrá je rovněž situace u upravených zrn a klíčků, kdy se zvýšil dovoz o téměř 100 % a naopak se snížil náš vývoz na polovinu. Pokud se podíváme podrobněji na strukturu dovážených výrobků, tak se jedná o výrobky s vyšší přidanou hodnotou, například celozrnné chleby, speciální mouky a moučné směsi, tepelně upravená obilní zrna a stabilizované obilní klíčky. Zahraniční dodavatelé tak vyplňují volný prostor na našem trhu a dovážejí výrobky, které domácí výrobci nevyrábějí. Na současném trhu potravin se objevuje řada výrobků pro speciální účely, jejichž sortiment se neustále rozšiřuje a inovuje. Právě takovéto výrobky by se mohly stát příležitostí pro naše podniky. Podmínkou je investovat do nových technologií a také zajistit kvalitní suroviny. A máme u nás k dispozici kvalitní suroviny? Odpověď není jednoznačná. Ale dlouhodobé preferování ceny při obchodním rozhodování vede k nedobrým koncům. Do budoucna bude nutné více prosadit kvalitativní hlediska a zlepšit třídění podle odrůd nebo skupin odrůd stejně tak, jak to u nás již dnes funguje u sladovnického ječmene. Vyhlašované ceny jsou ceny pšenice v kvalitativní skupině B, to odpovídá kritériím pro intervenční nákup, ale neodpovídá to potřebám mlýnů a pekáren. Pokud mlýn nemá kvalitu A, musí si pomáhat zlepšovacími přípravky, což je velmi nákladné. Speciální mouky pro pekárenskou výrobu jsou v zahraničí vyráběny z elitní pšenice, tedy z té nejvyšší kvality. Naopak pro jiné účely může být používána speciální odrůda, která vykazuje zcela odlišné parametry. Pro posílení naší konkurenceschopnosti je potřebné změnit dosavadní přístup a dosáhnout potřebné kvalitativní struktury i u pšenice. Proto jsou oprávněné požadavky zemědělských nevládních organizací, aby zpracovatelé a zemědělci uzavírali dlouhodobé smlouvy, aby se dohodli na odrůdách a množství dodávaných komodit. Tím by nemuselo ani docházet k výkyvům v produkci žita, protože jeho trh je relativně malý. Když se partneři dohodnou na dlouhodobých vztazích a na cenové stabilitě, nebudou spekulovat a zasejí vždy optimální množství. Pro speciální výrobky budou potřeba i ostatní druhy obilovin a pro ně to bude platit dvojnásobně. Dlouhodobé vztahy jsou potřebné i z hlediska zabezpečení zdravotní nezávadnosti výrobků. Vyžaduje to dodržovat určité postupy, přenášet informace například o použitých chemických látkách a také mít spojení v případě problémů a havárií. Je toho mnoho, co by bylo potřebné udělat pro zlepšení naší konkurenceschopnosti. Je však jasné, že to platí vždy pro celý dodavatelský řetězec, všechny jeho subjekty a že to nepůjde bez jejich vzájemné spolupráce. Dr. Pavel Filip předseda dozorčí rady Svazu průmyslových mlýnů ČR Výrobci masa a uzenin v zajetí evropských cen V období nastupující letní sezóny, která bývá mimo jiné spojována s opékáním a rožněním masa, špekáčků, klobás a dalších pochoutek z masa, jsme svědky určitého cenového pohybu. Ceny vepřového a hovězího masa, prozatím v menší míře i ceny masných výrobků, začínají na pultech postupně narůstat. Český svaz zpracovatelů masa a jeho jednotliví členové se tak často setkávají s dotazem, zda tento trend pouze odráží snahu výrobců profitovat ze zvýšeného sezónního prodeje nebo dokonce ze situace v drůbežářství, které se v oblasti odbytu potýká s významnými problémy způsobenými ptačí chřipkou. Na tento typ dotazů je nutné reagovat srozumitelným vysvětlováním, protože oba domnělé důvody nelze za příčinu růstu cen masa a masných výrobků označit. Jaký je tedy ten hlavní důvod? Je jím především skutečnost, že v této oblasti v uplynulých letech nedošlo k jiným nežli sezonním výkyvům cen, a výrobci tak prozatím do prodejních cen nezohlednili některé významné faktory ovlivňující výrobní náklady. Jedná se hlavně o cenový vývoj surovin po vstupu ČR do EU, zejména pak v našich sousedských zemích. Druhým důležitým faktorem, který je shodný pro celou oblast výroby a služeb, je přetrvávající velice vysoká cena energií, přičemž jistě hlavní význam má vysoká cena nafty, plynu a elektrické energie. Od počátku roku došlo u těchto položek k dalšímu zdražení, když cena nafty vzrostla o 4 %, u plynu dokonce o 14 % a elektřina zdražila o 8 %. Navíc obor zpracování masa je spolu s ostatními zpracovateli potravin živočišného původu stále silně zatížen financováním rozsáhlých investic, které byly před rozšířením EU vynuceny novými požadavky na úroveň zajištění zdravotní nezávadnosti výrobků. Z dlouhodobého hlediska je tato cenová situace neudržitelná a postupný růst prodejních cen je prakticky jediným způsobem, jak těmto problémům čelit. Jen od počátku letošního roku u nás vlivem vývoje na trhu EU vzrostla průměrná cena surovin z vepřového masa o více než 11 %, cena surovin z hovězího masa pak o více než 13 %. Jedná se přitom o hlavní výrobní suroviny se zásadním vlivem na nákladovou stránku zpracování masa a výroby uzenin. Odborné odhady výrobců proto uvádějí, že postupné zvýšení prodejních cen vepřového a hovězího masa o 6 až 8 korun za kilogram je nevyhnutelné. Adekvátně k tomuto navýšení by měla růst i cena masných výrobků. Střednědobý a dlouhodobý vývoj bude ale jistě záviset zejména na směru, kterým se bude ubírat celý evropský trh. Ing. Jaromír Kloud předseda ČSZM