Metodika hodnocení škod zvěří na polních plodinách

Transkript

1 Metodika hodnocení škod zvěří na polních plodinách Výstup č. V002 Projekt NAZV č. QF 4192 Metodika hodnocení škod působených zvěří na polních plodinách

2 Metodika stanovení škody zvěří pro jednotlivé druhy plodin 1 Obecně ke způsobům stanovení velikosti poškozené plochy a ocenění škody Objektivní zjištění rozsahu poškození, jež je základem pro ocenění vzniklé škody je časově, finančně i materiálně nejnáročnějším úkolem, přičemž náklady na zjištění škody v mnoha případech převyšují potenciální výši náhrady. V běžné praxi rovněž nikdy nemůže být dosaženo kvantifikace všech způsobených škod a je třeba se omezit na přiměřeně vypovídající výsledek. Při tvorbě metodik pro jednotlivé druhy plodin jsme vytipovali porosty se znatelným poškozením, u kterých jsme zjišťovali poškození co nejdůkladněji procházením celé plochy. Tento způsob je pro praxi nepoužitelný pro časovou náročnost, ale je možné jej zjednodušit výběrem reprezentativních ploch. Z praktického hlediska je vhodné metodiky hodnocení škod rozdělit do dvou skupin: a) metodiky pro stanovení velikosti či podílu poškozené plochy nebo množství či podílu poškozených rostlin, případně biomasy = stanovení rozsahu poškození b) metodiky ohodnocení vzniklé škody = ocenění škody Před popisem jednotlivých metod je třeba definovat frekventované výrazy poškození a škoda, které se často zaměňují. Poškozením se v této souvislosti rozumí jakékoliv porušení celistvosti rostlin, zejména okusem, pošlapáním či poválením. Škoda naopak znamená majetkovou újmu poškozeného. Z uvedených definic tedy vyplývá podstatný rozdíl, že ne každé poškození, které zvěř způsobí na porostech zemědělských plodin je škodou (přinese snížení výnosu či zvýšení nákladů). O tom, jak se různé druhy poškození vegetativních částí vybraných plodin projevují na následných výnosech pojednává předchozí část zprávy a výsledky výše uvedených experimentů jsme využili při tvorbě metodik. 2 Možné přístupy ke zjištění velikosti poškozené plochy Pro hodnocení škod na zemědělských plodinách zůstává v platnosti skutečnost, že chybí jasný popis metod, jak u konkrétních plodin škodu stanovit. Průkopnické práce Charváta a Mikulky jsou sice významným, ale z dnešního pohledu ne zcela dostačujícím pokrokem v této oblasti, protože řeší jen jeden z možných způsobů ocenění škod. Těmito autory publikovaná metodika ošetřuje pouze ohodnocení ploch zničených porostů, ale už ne způsob, jakým tuto plochu kvantifikovat. Navíc jsou zde vypočítány průměrné ceny vycházející z průměrných výnosů zemědělských plodin v České republice a výkupních cen zemědělských komodit v roce tvorby tohoto materiálu, což může přinášet výrazné odchylky od skutečnosti, způsobené rozdíly ve výnosech a kvalitě porostů a neustálým pohybem tržních cen. V extrémních případech by se tak mohlo stát, že by se zemědělcům více vyplatilo, aby byl porost poškozen od zvěře a zaplacena škoda, než jej sklízet a prodávat. Výsledkem naší práce jsou předložené metodiky, které řeší způsob určení rozsahu poškození a následný výpočet škody je založen na výnosu konkrétního porostu a realizační ceně v daném roce. Ze zpracovaného přehledu využitelných metod hodnocení škody mohou být u zemědělských plodin využity následující postupy: 2

3 2.1 Určení skutečné velikosti poškozené plochy procházením a odhadem velikosti dílčích ploch Tato metoda je nejběžnější a zdánlivě nejjednodušší. Využili jsme ji u všech sledovaných plodin, ovšem jde často o metodu velmi pracnou, zejména v nepřehledných vysokých porostech a všude tam, kde byly poškozeny pouze menší plochy, případně byly poškozeny rostliny po celé výměře. Zejména u škod srnčí zvěří, která po sobě zanechává málo výrazně znatelných stop je tato metoda málo použitelná. Naopak dobře je takto možné kvantifikovat veškeré poškozené plochy většího rázu, případně nízké porosty, které lze snadno přehlédnout. Vzhledem k pracnosti zjištění poškozené plochy touto metodou je nutno se v praxi omezit jen na výrazně poškozené porosty a u nich jen na větší poškozené plochy. U větších ploch méně přehledných porostů je vhodné předem lokalizovat poškozená místa např. z vyvýšených míst. V případě menších a přehledných ploch je nejlepší projít a ohodnotit všechna poškozená místa, u větších ploch je třeba vybrat zkusné plochy, které reprezentují zbývající část porostu. Při hodnocení celé plochy je třeba v závislosti na přehlednosti porostu stanovit systém jeho procházení tak, aby některé části nezůstaly mimo (vynechání poškozených ploch). Pokud jde o plochu, která je rovnoměrně poškozena celá, je možné odhadnout procento poškození na celém poli jako jedné ploše. Při sledování jen části porostů je nutno pečlivě vybrat zkusné plochy tak, aby nedošlo ke zkreslení výsledků (viz dále). U jednotlivých dílčích ploch se provádí odhad jejich velikosti, který se vyjádří buď jako redukovaná plocha se stoprocentním poškozením, nebo se vyjádří skutečná poškozená plocha s odhadnutým procentem poškození. 2.2 Stanovení podílu poškozené plochy či podílu poškozených rostlin procházením Určování podílu poškozené plochy či rostlin má proti předcházející metodě obrovskou výhodu v tom, že nevyžaduje přesnou lokalizaci poškozených ploch, ani určování jejich přesné velikosti. Tím je vlastní práce na poli výrazně zrychlena při zachování dostatečné přesnosti. Nevýhodou této metody je omezená možnost využít jednoduché přepočty poškozené plochy na ceny dle metodiky Charváta a Mikulky. U této metody půjde prakticky vždy o systém zkusných ploch na který se zjistí procento poškození. Toto procento je při zajištění reprezentativnosti zkusných ploch možné s přiměřenou chybou převést na poškozenou plochu, pokud je známá velikost parcel či jejich sledovaných částí. V každém případě ovšem bude výsledek zatížen další chybou. Zjišťovat je možné podíl plochy např. sledováním pruhu určité konstantní šíře (transekty) a zaznamenávání délky poškozených a nepoškozených částí, či využít obdélníkové, čtvercové či kruhové plochy různých velikostí s ohledem na přehlednost porostu a zřetelnost poškození. Tuto metodu je možné využít i pro detailnější sledování poškození rostlin, kdy je možné na vytyčeném pruhu zaznamenávat poškozené a nepoškozené rostliny. 2.3 Stanovení celkové poškozené plochy prostřednictvím dálkového průzkumu země (snímky z letadel, balonů či družic). Tato metoda je na první pohled velmi atraktivní v tom, že bez výrazných nároků na čas umožňuje nasnímat velké plochy a na nich přesně zjistit velikost poškození. Podmínky za kterých poškození vzniká a převažující způsoby, jakými se zvěř v plodinách chová, 3

4 ovšem neumožňují přesné určení velikosti poškozených ploch a zcela takto uniká mozaikovitý okus rostlin, pokud nedojde k poválení porostu. Další nevýhodou je vysoká cena. Tento způsob určení velikosti poškozené plochy je tak vhodný jen tam, kde jde o velké souvislé plochy poválených porostů. 2.4 Stanovení ztrát na celé ploše pomocí kontrolních ploch bez vlivu zvěře Metoda využívající kontrolních ploch, na kterých je vyloučen vliv zvěře umožňuje zcela objektivní a zároveň hospodárné stanovení ztrát na produkci, protože je při tomto způsobu omezena subjektivita hodnocení poškozených ploch či rostlin. Nevýhodou této metody jsou zvýšené náklady na založení těchto ploch a pořízení potřebného materiálu a také chybějící metodika na jejich zakládání, kdy je třeba postihnout variabilitu porostů a heterogenitu půdních podmínek pozemku (velikost a počet ploch a jejich rozmístění na parcelách). 2.5 Stanovení ztrát na celé ploše pomocí kontrolní sklizně bez zakládání kontrolních ploch V určitých případech je možné využít i kontrolní sklizeň bez předchozího založení kontrolních ploch. Předpokladem využití této nejméně pracné metody je možnost vytyčení poškozených a nepoškozených ploch ve sledovaném porostu, přičemž je nutná srovnatelnost výnosů na těchto plochách. Těmto podmínkám ovšem vyhoví jen malá část případů, protože vliv zvěře je sice zpravidla nerovnoměrný a soustředěný do blízkosti okrajů hraničících s lesem, ale v těchto okrajích je porost často horší jak na zbývající části parcely, což znemožňuje porovnání. Tam, kde je ovšem porost rovnoměrně vyvinutý na celé sledované ploše a jen část je výrazněji poškozena je využití této metody nejlepší. Výnos nepoškozených rostlin na obou plochách je možné ověřit na ručně sklizených vzorcích a při vlastní sklizni je třeba zaznamenat plochy všech odděleně sklizených částí a výnos na nich. Snížení hektarového výnosu na poškozených plochách je při vyloučení jiných faktorů způsoben zvěří. Tuto metodu lze doporučit všude tam, kde lze stanovit potřebnou homogenitu porostů. 4

5 2.6 Přehled metod pro zjišťování rozsahu způsobených škod na polních plodinách - nevhodná, 0 omezeně použitelná, * využitelná, ** optimální Metoda Nízké porosty -ječmen Vysoké porosty - kukuřice Velké poškozené plochy Plocha procházením Podíl plochy či rostlin Dálkový průzkum Kontrolní plochy Kontrolní sklizeň Střední porosty pšenice, oves Mozaikovité poškození na menších plochách Mozaikovité poškození jednotlivých rostlin * 0 0 ** 0 - ** * * 0 ** ** 0 0 * ** 0 - ** ** ** 0 ** ** ** ** ** Možné přístupy k ocenění zjištěného poškození 3.1 Ocenění ztráty na produkci z velikosti poškozené plochy a průměrných tabulkových hodnot Tuto metodu vypracovali Charvát a Mikulka pro hlavní zemědělské plodiny, pěstované v ČR. Její výhodou je, že její použitelnost při znalosti poškozené plochy je velmi jednoduchá. Velkým nedostatkem této metody se ale jeví, že publikované údaje o škodě na plochu vycházejí z průměrných výnosů a průměrných cen v daném roce. Proto tato metoda neumožňuje přihlédnout ke kvalitě poškozovaných porostů a údaje jsou již v době publikování zastaralé a při větším pohybu realizačních cen či se mohou výrazně odchýlit od skutečnosti. Použitelnost této jednoduché metody ve stávající podobě je proto problematická a výsledky ocenění mohou být při řešení škodních událostí a sporných případů zpochybněny. 3.2 Ocenění ztráty na produkci podle velikosti poškozené plochy na základě dosaženého výnosu a aktuálních realizačních cen produktů. Stanovení škody výpočtem podle výnosu a aktuálních cen je na jednu stranu pracnější, ale přináší významnou výhodu v tom, že respektuje stav sklizeného porostu a aktuální ceny. 5

6 3.3 Výpočet škody na základě zjištěného podílu poškození (plochy, jedinců) a dosaženého výnosu a realizačních cen. Tato metoda vychází ze zjištěné ztráty na výnosu, vyjádřené podílem poškozené plochy či rostlin a tím umožňuje přesnější vyjádření ztrát i tam, kde je obtížné měřit plošný rozsah poškození. Její objektivita závisí na přesnosti zjištění podílu poškození na zkusných plochách a je srovnatelná se stanovováním ploch. Složitý výpočet může být řešen počítačovou aplikací. 3.4 Ocenění ztráty z kontrolní sklizně na plochách s vyloučením vlivu zvěře Touto metodou je přímo vyjádřena ztráta sledovaného produktu a její ocenění vychází z realizované ceny a je tak zcela objektivní. Jde navíc o postup nenáročný na čas při zjišťování škody. Překážkou většího využívání této metody je nutnost přípravy nejlépe ještě před tím, než zvěř začne porost poškozovat, znalost variability porostu na poli a zpracovaný systém instalace srovnávaných ploch. Při definování vstupních podmínek jde o metodu nejméně pracnou, z hlediska poskytovaných výsledků o metodu objektivní. 3.5 Ocenění ztráty z kontrolní sklizně na plochách zjevně nepoškozených Tato metoda se podobá předchozí s tím rozdílem, že nejsou předem budovány kontrolní plochy. Její využitelnost je obdobná, ale naráží na problémy s nerovnoměrností porostů, která je většinou překážkou pro objektivní stanovení ztráty. V příhodných podmínkách jde ovšem o nejméně pracnou a dostatečně přesnou metodu a její byť výjimečné využívání je vhodné. Metodu ocenění ztráty na produkci z velikosti poškozené plochy a průměrných tabulkových hodnot vypracovali Charvát a Mikulka pro hlavní plodiny pěstované v ČR a publikovali ji ve dvou příručkách. Ostatní metody dosud nebyly ověřeny a publikovány. Na sledovaných plochách jsme proto u jednotlivých plodin ověřili použitelnost stanovení různých typů poškození na zkusných plochách a navrhli způsob výpočtu způsobené škody. Ve spolupráci s kolegy z VÚRV jsme pak upravili tabulkové hodnoty vyjadřující cenu na poškozenou plochu a navrhli způsob výpočtu z aktuálního výnosu a realizační ceny. Na dvou plochách jsme ověřili použitelnost leteckého snímkování. Pro stanovení náhrady za poškozenou plochu doporučujeme vycházet z nákladových položek ceny prací, uvedených např. v publikaci: Kavka, M. a kol. Normativy zemědělských výrobních technologií. ÚZPI, Praha, s. 6

7 4 NÁVRH METODIKY - STANOVENÍ ROZSAHU POŠKOZENÍ POROSTŮ PROCHÁZENÍM Při odhadu jakékoliv škody na zemědělské kultuře je třeba se v první fázi rozhodnout, zda škodu vůbec vyčíslit a uplatňovat nárok na její náhradu nebo náhradu neuplatňovat. Při nízké intenzitě poškození je zjišťování škody zpravidla časově náročné a nález málo průkazný. Náklady na vyčíslení škody tak mohou přesáhnout konečnou částku, představující skutečnou škodu. Proto doporučujeme nejprve porosty se škodami přehlédnout z vyvýšeného místa či techniky, případně projít a vymezit plochu, na které jsou škody, odhadnout jejich výši a zvážit, zda se vyplatí škodu vymáhat. Pokud bude škoda většího rozsahu a vyplatí se ji vymáhat, postupujeme podle následujících kroků: 4.1 Předběžné zhodnocení a rozhodnutí o uplatňování škody 4.2 Orientační vytýčení hranic poškozené kultury a vyměření její plochy Poškození je na ploše porostu zpravidla nerovnoměrně rozmístěno. Největší bývá v blízkosti lesa, odkud zvěř na pole přichází, případně v enklávách pole v lese. Směrem ke středu pole pak intenzita poškození zpravidla klesá. Pro objektivní vyjádření škody je výhodné celou plochu rozdělit na části, na kterých je poškození podobné a ty hodnotit odděleně. 4.3 Návrh dílčích ploch či transektů Využití dílčích ploch je vhodné zejména u těch plodin, kterými se hůře prochází, případně tam, kde se obtížně monitoruje počet řádků. Naopak transekty mají výhodu u porostů, kterými lze snadno procházet a u nichž je možné snadno kontrolovat několik řádků. Plošky budou umístěny na průsečících linií, které budou tvořit síť. Data z plošek na této síti by měla co nejspolehlivěji podat obraz o intenzitě poškození kultury vzhledem k nerovnoměrnosti poškození při hranici pole s lesem a dál do středu pole. Proto by základní linie (podélná) měla vést zónou se střední intenzitou poškození a další linie zónou nejintenzivnější a nejméně intenzivní pastvy (tu je možno vynechat a tuto plochu vůbec nehodnotit). Kolmo na tyto linie by měly být vytyčeny pomocné linie (příčné), které zajistí ověření rovnoměrnosti poškození porostu po celé délce zkoumaného území. Počet linií bude záviset na rovnoměrnosti poškození kultury a velikosti poškozené plochy. Vzdálenost mezi příčnými liniemi by neměla být větší než 100 m. Na každém průsečíku linie příčné a podélné bude zjištěn stupeň poškození plodiny na dílčích vzorcích (ploškách) v závislosti na rovnoměrnosti poškození. Velikost a tvar ploch je třeba volit s ohledem na druh plodiny a intenzitu poškození. Nejvhodnější jsou obdélníkové plochy o šířce odpovídající několika řádkům a určité odhadované délce, kruhové plochy o odhadnutém poloměru, kdy hodnotitel stojí uprostřed, popřípadě čtvercové plochy opět posuzované z jednoho místa. Rozměry ploch musejí být přizpůsobeny zejména přehlednosti porostu. Nejčastěji jsou využívány plochy, které mají nejvzdálenější okraj od jednoho do čtyř metrů. 7

8 Transekty mají podobu pruhů v okolí průsečíků jednotlivých linií. S výhodou je možné je využít u nižších širokořádkových plodin, kterými lze snadno procházet a kde lze rychle stanovit šířku pruhu podle počtu řádků. I u hustě setých plodin jsou využitelné a s výhodou lze využít kolejové řádky. Šířka transektu může být určena roztečí kol, nebo určitým počtem řádků od koleje, zpravidla v rozmezí od jednoho do čtyř metrů. U obou typů zkusných ploch je třeba nasbírat reprezentativní vzorek. V případě rovnoměrného spasení porostu může být počet odebraných vzorků na jednom bodu přiměřeně snížen až na 3 s tím, že variační koeficient by neměl přesáhnout 30%, přičemž by podle velikosti pole mělo být zkontrolováno 20-60% plochy pole. Největší podíl je třeba zkontrolovat tam, kde je poškození ojedinělé a silně poškozená místa se střídají s zcela nepoškozeným porostem. V těchto případech je zpravidla výhodnější využít vyvýšené body, lokalizovat místa poškození a kontrolovat jen ta, přičemž je třeba vyjádřit jejich plochu. Principiálně by v krajním případě mělo zjištění škody na jedné ploše zabrat 2 pracovníkům 1 pracovní den. S tím, že náročnost zjištění by měla být v relaci s předem odhadnutou výší náhrady = řádově tisíce Kč 2 hod; desetitisíce Kč 4 hod. statisíce Kč 8 hodin. 4.4 Sběr dat o poškození na plochách V případě většího rozsahu poškození je možné odhadovat přímo poškozenou plochu v metrech čtverečních na jednotlivých zkusných plochách, případně odhadovat velikost veškeré poškozené plochy na poli. Zpravidla ovšem bude výhodnější na poli zaznamenávat pouze podíl poškozené plochy. Ten na transektech hodnotíme pomocí dílčích úseků, kde zaznamenáváme podíl poškození, u čtvercových či obdélníkových ploch pak zaznamenáváme podíl poškození na celé ploše, nebo na jejich dílčích částech (u čtvercových či kruhových ploch stojí hodnotitel ve středu a odděleně hodnotí poškození v dílčích čtvercích, nebo výsečích kruhu). Pro následný přepočet jsou nezbytná následující východiska: 1. odhad podílu poškození na dílčích plochách stejné velikosti 2. plochy musejí být rovnoměrně rozmístěny po poli 3. je třeba znát výměru sledovaného pole či jeho částí 5 STANOVENÍ INTENZITY POŠKOZENÍ NA JEDNOTLIVÝCH PLODINÁCH 5.1 Ozimé obiloviny a řepka ve fázi růstu Protože okus listů v prvních fází růstu ozimů nemá prokazatelný vliv na výnos, je účelné hodnotit poškození jen tam, kde jsou porosty zcela zničeny a na celých plochách jsou evidentní mezery po chybějících rostlinách. Taková intenzita poškození bývá zpravidla na hranici lesa a pole v místech, kde zvěř pravidelně vychází na pastvu. V době gradace hraboše polního bývá ozim v prostoru jednotlivých kolonií zcela spasen na kruhovitých plochách a tyto škody je třeba odlišit od škod zvěří kontrolou pobytových stop. Jednoduchou metodou procházením transektem je u tohoto typu poškození možné zjišťovat podíl plochy s různou intenzitou poškození (pro urychlení lze využít kategorie 0, 10, 30, 50, 75, 90 a 100%). U tohoto typu poškození je velmi důležitý termín šetření. Škodu zjišťujeme v závislosti na počasí v březnu a dubnu, kdy rostliny začnou růst (odnožovat). V té době se totiž 8

9 často objeví rostliny i na v předchozích měsících zdánlivě zcela zničených plochách (rytím divokými prasaty) a naopak pozdější kontrola by byla velmi pracná, protože by povyrostlé porosty omezovaly přehlednost. Příklad: Pro zjištění podílu zcela zničených částí na poli o velikosti 400x250m navrhujeme metodu transektu o šířce 10 m (5 m na každou stranu od hodnotitele). Tento transekt vedeme ve třech vzdálenostech od okraje lesa a na něm zaznamenáváme poškození na úsecích 10 x 10m. Transekty procházíme tak, že vynecháváme každý druhý úsek a na úseku, který hodnotíme se zastavíme a odhadneme poškození v kategoriích 100, 75 a 50%. Při větší nerovnoměrnosti je vhodné zhodnotit poškození v jednotlivých čtvrtinách úseku a zaznamenat výsledný průměr. Za jednu hodinu lze tímto způsobem v závislosti na složitosti zápisů zhodnotit m transektu, což odpovídá až pěti hektarům. Počet transektů je třeba zvolit individuálně, podle rovnoměrnosti poškození, tak, aby bylo vyloučeno zkreslení vlivem nevhodného výběru úseků. 5.2 Obiloviny a řepka před sklizní Mléčnou zralostí začíná období maximální atraktivity obilovin pro veškerou býložravou zvěř. V této době se na příhodných plochách koncentrují jak přežvýkavci, kteří okusují klasy a působí méně nápadné škody, tak divoká prasata, která porosty navíc pošlapávají. Podle typu poškození zjišťujeme počty zničených rostlin či odkousaných klasů, nebo podíly uválených ploch. Velmi se osvědčuje, zejména u vyšších porostů, předběžná kontrola z vyšších míst, nebo alespoň projití porostu po vyjetých kolejích, kdy celou plochu rozdělíme na dílčí části s podobným rozsahem poškození, čímž výrazně snížíme potřebný počet zkusných ploch. V jednodušším případě, kdy jsou plošně poválené a zničené celé plochy je kontrola jednodušší a na transektech či plochách zaznamenáváme podíl zničené plochy. Tam, kde se vyskytuje jen srnčí zvěř, jsou škody ovšem mnohem méně znatelné, protože porosty jsou minimálně poválené a jen jim chybí klasy. Na některých místech je i toto poškození závažné a pro jeho zjištění je třeba stanovit počet chybějících klasů. Nejvíce se osvědčili úseky po 5 m, kde zaznamenáváme poměr mezi poškozenými a nepoškozenými klasy. Příklad: Pro zjištění podílu zničených jednotlivých rostlin navrhujeme metodu transektu o šířce zhruba 0,5 m (několik řádků). Vzhledem k náročnosti na čas budeme tímto způsobem hodnotit jen nejvíce poškozenou část. ve vytyčené části pole o známé výměře vedeme dva až tři transekty a na nich zaznamenáváme poškození na úsecích o délce jednoho metru. Transekty procházíme tak, že hodnotíme každý desátý až dvacátý úsek a na úseku, který hodnotíme se zastavíme a odhadneme poškození v kategoriích 100, 75 a 50%. Za jednu hodinu lze tímto způsobem v závislosti na složitosti zápisů zhodnotit 1000 m transektu, což odpovídá až jednomu hektaru. Počet transektů je třeba zvolit individuálně, podle rovnoměrnosti poškození, tak, aby bylo vyloučeno zkreslení vlivem špatného výběru úseků. Přesto jde o metodu značně pracnou. Plošné poškození zjistíme podobně jako ve fázi růstu s tím rozdílem, že je třeba počítat s menší přehledností porostu a tím úměrně menší šířkou transektu či ploch. 9

10 5.3 Kukuřice a slunečnice na začátku růstu Poškození těchto plodin okusem je sice poměrně časté, ale nemusí ve všech případech znamenat trvalé zničení rostliny. Zejména kukuřice, pokud nedojde k razantnímu poškození rychle regeneruje. Slunečnice po okusu růstového vrcholu vytváří boční výhony, ale ty v zapojených porostech často vytvoří jen malá květenství. Jednou okousané a obražené rostliny jsou navíc zvěří opakovaně vyhledávány. Intenzitu poškození evidujeme v době, kdy rostliny dosáhnou cca 30cm výšky. Vzhledem ke snadnému sledování jednotlivých řádků jsou nejvhodnější transekty s úseky širokými na určitý počet řádků, podle výšky sledovaného porostu. Přitom počítáme na úsecích 5 m poměr mezi zničenými jedinci a rostlinami odrůstajícími bez známek poškození. Pořídíme záznamy o počtu jedinců na plochách nepoškozených. 5.4 Kukuřice a slunečnice ve fázi před sklizní Jakékoliv procházení vzrostlých porostů kukuřice a slunečnice je nejen obtížné a nepříjemné, ale pro omezenou dohlednost i časově náročné. Výhodou je, že škody na těchto plodinách jsou zpravidla většího rozsahu a jsou lokalizovány v určité vzdálenosti od okraje pole. Pro jejich určení je tak možné využít vyvýšených míst, případně u škod velkého rozsahu i letecké snímky. Ty je ovšem stejně třeba doplnit o pozemní sledování, které potvrdí, že porosty byly skutečně poškozeny od zvěře. Pokud není možné využít žádno techniku je vhodné u škod většího rozsahu odhadnout rozlohu poškozených ploch, u rozptýlených škod menšího rozsahu je pak možno využít procházení, kdy se hodnotí vždy dva okolní řádky. Škodu vyčíslujeme podobně jako u ozimu na základě poměru mezi zničenými a nepoškozenými rostlinami. 5.5 Řepa cukrová V průběhu vegetace zvěř spásá chrást, ale zpravidla jen v rozsahu, který nebrání řepě v odrůstání. Zjišťování podílu odejmuté listové plochy je komplikované a vliv na tvorbu bulvy neznámý. Pro zhodnocení škody proto stačí jedna kontrola před sklizní, kdy zaznamenáváme podíl poškozených bulev. Základní vzorek je 50 jedinců vedle sebe na řádku, u kterých odhadujeme podíl odebrané hmoty z jednotlivých rostlin a ten převedeme na celé rostliny a vyjádříme procento zničených bulev. Řepa je častěji poškozována hrabošem než zvěří a proto je třeba tyto dva druhy poškození rozlišovat (viz Atlas poškození polních plodin zvěří savci příloha). 5.6 Výpočet škody ze zjištěných údajů na poli o podílu poškození. Tento výpočet slouží k přepočtu podílu poškození zjištěnému na zkusných plochách přímo na celkovou způsobeno škodu. Škoda (Š) je finančním vyjádřením rozdílu mezi vypočítaným teoretickým výnosem (TV), kterého by jsme dosáhli bez poškozených částí a skutečným výnosem (SV), který byl zjištěn při sklizni. Skutečný výnos vyjádříme v běžných jednotkách (tuny, kg) a cenu (C) vyjádříme v korunách za použitou jednotku. Cena by měla být taková, za kterou byla získaná produkce realizována v dané sklizni, případně taková, která mohla být dosažena, pokud by porost nebyl poškozen (v případě, že poškození prokazatelně vedlo ke snížení realizační ceny), 10

11 případně taková, za jakou lze ztráty nahradit v těch případech, kdy produkce není předmětem prodeje (krmiva pro vlastní potřebu). Š= (TV SV) * C TV= SV/(1-PP) Při vlastním výpočtu je třeba zjistit vedle výnosu, ceny, celkové plochy pole a plochy jednotlivých částí pole také podíl poškození (PP) na poli. Na základě předběžného posouzení rozsahu poškození na pozemku rozdělíme celé pole na zpravidla 2-4 části - dílčí plochy (DP) dle intenzity poškození, případně i výnosu. Tyto dílčí plochy budeme posuzovat samostatně a pokud je při výpočtu budeme chtít spojit, je třeba znát jejich výměru. Jinak je třeba je posuzovat samostatně. Na těchto dílčích plochách pak zjistíme podíly poškození na dílčí ploše (DPP1 až DPPi), jako průměr z poškození na jednotlivých zkusných plochách (ZPP). Podíly poškození nejčastěji vyjadřujeme jako podíl poškozené plochy, ale při této metodě lze využít i podíl poškozených rostlin) dle návodů uvedených výše. Na každé dílčí ploše přitom zjistíme poškození na zpravidla 5-30 zkusných plochách (ZP). Podíl poškození na dílčí ploše jedna tak vypočítáme jako průměr poškození z jednotlivých zkusných ploch: DPP1= sum(zppi)/nzpp 11

12 Metodika hodnocení škod působených Studované zvěří na pole polních plodinách QF 4192 Schéma práce na poli: DP1 ZP 1.1. až ZP 1.5. DP2 DP3 Podíl poškození na celém poli pak vypočítáme jako součet podílů na jednotlivých dílčích plochách se zohledněním jejich výměry, tedy vynásobením hodnoty DPP podílem velikosti plochy na ploše sledovaného pole: PP= sum(dppi*pi) V výnos (kg, q, t) C cena v Kč za měrnou jednotku (podle V) PP - poškozená plocha (% - podíl z celkové výměry kultury) DPPi - podíl poškození na dílčí ploše Pi podíl velikosti dílčí plochy na celkové ploše pole 12

13 Příklad rozmístění intenzity poškození pole u lesa Nehodnocená plocha Hodnocená plocha les Příklad vedení linií na jejichž průsečících budou zkusné plochy Pole Okraj lesa Směr pohybu zvěře Linie příčná Linie podélná 13

14 Formulář pro výpočet škod zvěří list 1 1 celková plocha 2 sklizeno 3 cena za jednot. 4 podíl poškozené plochy součet výsledků z dílčích ploch 5 teoretický výnos skutečný výnos/(1-ppp) 6 škoda (TV-SV)*cena Příloha poškození na dílčí ploše 1 Výměra dílčí plochy ZPP1 ZPP2 ZPP3 ZPP4 ZPP5 DP1 pošk nepoš pošk nepoš pošk nepoš pošk nepoš pošk nepo 2 Podíl poškození 3 % poškození 4 DPP1 5 PDP1 6 PP1 Komentář k listu 1: 1. celková plocha pole v ha 2. dosažený výnos v t 3. realizační cena v Kč 4. součet řádků č. 6 na všech přílohách č ř.2/(1-ř.4) 6. (ř.5-ř.2)xř.3 Komentář k příloze 1 Počet příloh je libovolný, podle počtu dílčích ploch vymezených na daném poli 1. výměra dílčí plochy v ha 2. poškození na libovolném počtu zkusných ploch 3. výpočet procenta poškození na jednotlivých zkusných plochách = poškozená plocha / (poškozená + nepoškozená) 4. průměr hodnot na ř.3 5. podíl dílčí plochy na celkové výměře pole = ř.1 / ř.1 z prvního listu 6. podíl poškození z plochy 1 = ř.4 x ř.5 14

15 6 Přílohy Obr. 1,2 Záznam z leteckého snímkování poškozených porostů kukuřice focená z letadla (Cesna) a pšenice (obr. 2,3) focená z menší výšky pomocí modelu letadla 15

16 Obr. 5, 6 Použití modelu letadla pro pořízení leteckých snímků z menší výšky 16