Pnrclwsed for the. LIBRARV uf the UNIVERSITY OF TORONTO. fwiu. the KATHLEEN MADILL BEQUEST

Transkript

1

2 Pnrclwsed for the LIBRARV uf the UNIVERSITY OF TORONTO fwiu the KATHLEEN MADILL BEQUEST

3

4

5 ýrodních um, spis obsahující úvodiii lánky z Národních Novin rok i )0, ^opsaných ni! K. I HAvlika Borovského. redaktora tchto nomu. T^C-y' V HOE KIIT3ÍE, Tiskárna Františka Procházky,

6 ftb^i^, r.: K 5^EB U^

7 Síiilcciiemu Panu muži. * djepisci eského národu, vrnému liajiteli svobody a práva. vémije tento spis ua ziianieuí hluboké své úcty a upiíniné oddanosti \ yda\a<el.

8

9 Uatež, Vysoce vážený Pane! vnování tohoto spisu mého pijinonti s toti samou srdeností, s kterou Vám Jej vnuje nelíená úcta moje k. záshihám Vaším o probuzení a zvelebení našeho milého národu, úcta moje k té vrné a neunavené statenosti Vaši, s kterou již od mladistvých lei bojujete duchem svým o lepší budoucnost naší vlasti. Píinu k vydání tohoto spisu zavdala mi z mnohých stran projevená žádost, Djíli v menší knize pohromad hlavnjší zásady a myšlénky pstované v památných letech 1848, 1849 a 1850 v Národních Novinách. Neobsahuje tedy pítomný spis žádné nov sepsané vci, nýbrž jest jenom sbírka nkterých mých lánk uveejnných toho asu v Národních Novinách. Pi výboru tchto lánk byl zetel mj obrácen hlavn k tsmu, abych do pítomného spisu pijal jen lánky jejichžto obsah jakýmkoli spsobem ješt nyní mže zajímali tenástvo 5 buto že se o uskutenní zásad v nich projevených posud jedná, bute že jsou vrný odlesk doby té, která je zrodila, bulo aby se iímto Duchem Národních Novin docílil jistý systematický celek všelikých myšlének hýbajících vn esko-slovanským národem. Jenom lyry lánky z Národních Novin ode mne nesepsané pipojil jsem také do obsahu své knihy. Pede vším Vašnostin spis o foederaci rakouské, kterýžto považoval jsem co základní myšlénku Národních Novin, a který posud ješt považuji za spolený náš prápor : proež také doufám, že ran optné uveejnní jeho pi této ^ píležitosti neráíle za zlé pokládati. Ostatn jsem pibral spisek : Die Dentschen Hegemonen od jistého Poláka (praví se Klaczky) sepsaný a ode ran peložený, vyslovující velmi trefn hlubiny srdce slovanského ; pak e Victora Hugo pi zahájení sjezdu pokoje r. 1849, a konen báse, která se íci zdála velmi píhodn spis ukonovati. Dlouho jsem byl na rozpacích mámli ve svých láncích pi tomto druhém otištní nkteré zmny uinili, kterých nyní po optném pehlížení tu i tam potebu a prospšnost nahlížím.

10 že Jsem loho konené neuinil, nýbrž všechno olisknouli dal tak doslovn, jak bylo svého asu v Národních Novinách, píina toho jest ná.slednjíci : Mnozí, kteí se nyní pi všeobecné politické reakci obyejn z nechvalilebných ohledu velice zmnili ve svéra smýšlení, vytýkali mi neje;lnou, jakobych se byl nyní co zde v Kutné Hoe..Slovana" \^'dávára, velice byl uchýlil od zásad pstovaných ode mno v Národních Novinách. Tmto tedy chtl jsem spolu pítomným ispisem v slabou jejich pamt vštípiti, že duch Národních Novin v roku 184S 1850 nebyl v celku žádný jiný, než jest nyní duch Slovana, a jestli nyní skuten veliká již jest mezera mezi mnou a tmito protivníky mými, že píina toho není mé pílišné naped kráení, nýbrž jejich pílišné nazpátek couvání. Aby ledy ti a takoví v n- kterych suad sebe nepatrnjších zmnách mých lánk nemohli najíti vílaiiou záminku k tvrzení že jsem zmnil nyní r to co sepsáno b)lo nkolik let díve: ponechal jsem radji lánky beze všeliké zranv. Psáno v Kutné Hoe dne 4. kvtna K. Havlíek.

11 Obsah. Naše politika I, II. III. IV. 1. Rakou.ská vláda a Poláci. 6. Pátelm našim na venkove srdené pozdravení! (Po událoslech ervnových r. 1848). 8. Nco o reakci. 11. Schwarz-Roth-Gold. (Proti Vídenským Frankfiiiíistm). 13. lánek, o kterém bych si pál, aby jej kaidv etl a rozvážil. IT. eští deputovani na snmu íšském a jejich Wynjší postavení k ministerstvu. 24. Slovo v Cas o nepoctivosti našich nepátclu. 27. Slované v revoluci Vídenské (t(itiž íjnové r ) 29. O sankci císaské. 32. Poláci a revoluce ve Vídni. 34. Z Moravy. Obrázek cestopisní v listopadu Hlasování o suvrenit národu. 45. Neobyejný katechismus ruský pro Poláky. 48. Hlas eský k bratrm Jihoslovaníím. 53. Rekrutování. 54. Nové volby do Frankfurtu. 55. Po rozpuštní íšského snmu. 57. Výklad oklrojované ústavy od 4. bezna. 60. Právo mocnáovo rozpustiti snm. 64. Útcha ve zlém ase. 66. Vysvtlení nynjších okolností, 1. H. HI. Bezen Í Slované a Rakousko. 73. Prodávání novin. 75. Sjezd biskupský ve Vídni r Válka uherská a Slované. 76. Porotní soud nad redaktorem Národních Novin pro lánek: Výklad oktrojované ústavy od 4. bezna. 78. Obrana opposice Dvojice ministerská a snmy Poteba foederace (5eský snm Die deutschen Hegemoncn. Peklad. 107, Uhry a rakouské ministerstvo Také nco o svornosti Ruské vojsko v Uhích Proti Prager Zeitungu. I. H. HI. (Polemika.) 135. Šlechta a Slované Reformv v církvi. 142.

12 I o zákazu Národních Novin Obranu liberální- náiodn; ílrany. 116, ["'roli sliromóidní biskup rakonskycii riiorváli a oklrojírka. It54. Nová knížka od hiabl Lva Thuna. 155: Slalcnosl politická Naiozenny Jeho Milosti Císaské Vládním novinára Hec Viktora Hugo pi zahájení sjezdu pokoje r Porota. (Posouzení zákonu o porotcích.) 173. Knicanin a Praha. (O jfho zamýšlené návštv} Uspoádání obcí místních Ješlé nco o zízení obcí Dalemilova kronika eská Amnestie v Uhích Rovnoprávnost Slované v Uhích Focderace. (Polemika proti vládním novinám.) 191. Slovanské náeí ve školách Taktika nmecká. 194* Naše obávání Obrana slovanských íoederalistu Nebezpeí ministerských zízení obecních. á08 Proti nadvládu Nmc O návštv Jeho Milosti Císaské v Praze Pruská vojna. (V prosinci 1849.) 316. Rakouská moc v Nmcích Národní eské divadlo Vládní noviny a Nmci Zápov..Presse" ve Vídni Dva copy. (Proli Reichszeitungu) Reichszcitung a Slované Jak se chovati k úadm O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousích. Sep.sáno od Fr. Palackého Národní Noviny. Stav jejich k obecenstvu Foederalisté a centrali^sté. L II K Jihoslovanm! V lednu Myšlénky cizozemce o lánku Palackého eská gymnasia Vládní kroky Ponížený a salyrický dopis redaktora Národních Novin z Prahy do Brna Proli Deutsche Zeilungu Slovo a in. Báse 379.

13 Naše p(»litika. (N. N. v Dubnu 1848). I. Nastala nám nyní šcastná doba samovlády, mžeme nyní sami osudy své zaíditi, sami se o sebe postarati. Dojdeme-Ii k moci a slávé, bude zásluha naše. zstanerae-li opt v ponížení aneb v polo- "datosti, bude hanba naše. Nyní se již nesmíme vymlouvati na vládu, nesmíme již co déli neb nedosplci od vlády cekati, aby se o nás starala. Máme svobodné slovo, svobodný tisk, máme parlament nejliberálnjším spsobem sestavený: starejme se tedy sami o sebe. Proto tedy musíme pede vším znáti ouel svj, musíme védéti. co chceme, kam sméojerae, abychom se uchopiti mohli náležitých prostedk k dosažení svého cíle. Mnoho nám chybí, nevíme skuten, eho se díve uchopiti, proto zapotebí jest jednati se strany krok našich, jakým poádkem pistoupiti hodláme k novozrození svému. První a nejhlarnejsi pée naše musi být o národnost, o ja%yk. Batí milí! nedejte se svésti neupímnými hlasy, kteí íkají, že to jen forma jest, jen vc postranní, že pro jazyk a národnost nesmíme zapomenout na dležitjší vci. Tof jsou hlasové neupímných skrytých nepátel národu našeho. Nejvtší svoboda bez národnosti není nic, protože jest to svoboda jen pro cize, pro utlaovatele a pány naše, ne pak pro nás. Což pomohla posud Iranm svoboda anglická, což pomohla našim Slovákm svoboda uherská! Odpovzte na tuto otázku vy všichni zlomyslní mluvkové, kteí byste nás nyní rádi na nepravou cestu svedli! Což prospívá ernochm, otrokm v jižních zemích sev. amerického Soustátí, nejsvobodnjší zízení tchto zemí. Tolik jim prospívá, že jsou po dobytku první pechod ke koním, nebot i l«oné snad za vyšší tvor se tam pokládají. Kdekoli nepanuje vaše e, vaše národnost, jste utlaenci i v nejsvobodnjších zemích. Vždyf pak jest svoboda slova, svoboda tisku první základ veškeré ostatní svobody. Kde ale váš jazyk z ouad a škol jest vylouen, lam odata jest vám, to jest národu vaše?nu více svoboda tato, než skrze policií a censuru. Censuc a policii vyhnete se pece, vytisknete spisy za hranicemi, mluvíte tak, aby dlouhé ucho policie k uštm vašim nezasáhlo: ale kde e vaše národní vymezena jest z ouad a ze škol, lam zaven jest tuhým zámkem jazyk hdu, tam panuje nkolik privilegovaných cizím jazykem a pro- V 1

14 linvú lid ve vlastní zemi jeho. Povstane vás nkolik pátel národu, podivnou náhodou zpamatovalí jste se vycvieni byvše co služebnici jiného národu, že mále povinnost peovati o lid svj, chcete k nmu Híluviti. abyste jej povznesli a povzbudili. Ale lid váš nerozumí vám, protože jeho jazyk jsa ustavin jen v kuchyni a chlév, nemá ani slov pro vci vyšší, ostatní nerozumní a zlomyslní posmívají se vám, sami ti. o které se staráte, nevidí toho potebu a neuznávají vaše zásluhy. Takový byl stav náš až do nejnovjších dn, chcete v nm zstati i po této revoluci? Chcete aby pi zrušení škodlivých privilegií, kterých nkteí na škodu ostatních užívali, jenom nejškodlivjší, nejstrašlivjší privilegium jazyka zstalo. Chcete aby na vašeho starého otce, který nmecky neumí, každý potluka již co na nižšího tvora dol hledl s opovržením aneb snad s oulrpností. Ctte se sami a budou vás ostatní ctíti. II. Morava. Nejdležitjší vc pro zachování a dstojnost národnosti naší jest spojení celého národu eskoslovanského ve svazek jeden, abychom tak s celou spolenou silou svou stáli mohli proti nepátehim svým a proti všelikému nebezpeenství. Tuf se arci obrací zraky echa do Moravy a na Slovensko, Moravana na Slovensko a do Cech, a Slováka také snad k Praze a k Brnu (?). Tof jest arci tžká ale nesmírn dležitá otázka pro celou budoucnost národu našeho, a mžeme íci, že ona rozhodne vlastn, máme-li zahynouti nebo ve sláv trvali. VidímeC zajisté, že každý z našich tí kmen, eský, moravský slezský sám pro sebe jen tžce odolá silným nepálclým svým, spojeni však byli bychom jist národem silným a ctihodným, jenžby dstojn stáli mohl vedle soused svých. Jaké toto spojení býti má, lot rozhodnouti není ani naše povolání ani doba tato nepipustí o vci té rozhodného slova. Podáme zde jen v krátkosti skromný náhled svíij o Morav. Na Morav jsou s ohledem na tuto vc tri strany : strana n- mecká, hlavn obyvatelé královských mst, která chce spojení s N- meckem, ale o které se íci maže, že jest ze všech nejslabší 5 strana národn sinýšlejici, která te i naši literaturu a která dobe rozumí, jak dobré by bylo Morav i Cechm, kdyby se oužej spolu spojily *, a strana netená, to jest, celý veliký lid slovanský, který maje jakousi provinciální zášf a nenávist proti Cechm (znamenité že se u Cech proti Moravanm nic podobného nenalézá), pece hrdý jest národn a nechce náležet k Nmcm. Srovnávají-li se t\to dv strany, není pochybnosti, kdo na Morav zvítzí. Abychom ale toto spojení usnadnili, pronášíme zde následovn mínní své : Morava o( pede vším o to dbá. by si tolik práv a tolik s*"obody vydobyla, co již my v Ce-

15 3 chách máme. Af pede vším se postará také o takovou autonomii (samovládu) jako my Cecilové již máme, af jest samostatná zemé ve spolku Rakouském, jako budeme my Cecilové pak až si všeho toho vydobude, af se mezi sestrami eskou a Moravskou svobodné vyjednávají, chtéjí-li být mezi sebou oužej spojeny, nebo nic. Myslíme, že pak obé nebudou po niem více toužiti, než po spokojení, ale daleko budiž od nás Cechu, abychom chtéli krev svou vlastní Moravu k néemu nutiti, co by se jí nelíbilo. m. Rakousy. Nad Rakouskem sebraly se nyní boue a mraky, ale neví se bude-li z nich padati zhoubný hrom aneb ourodný dešf. Jsme pesvdeni že Rakousko pi celém tžkém stavu svém pece ješt s vtší velebností a mohutností povstati muže z rozhodné doby této^ bude-li moude a dle okolností íditi kroky své. My Slované západní, Slované svobodní, echoslované, Jihoslované, a Poláci pevn stojíme s rakouským císastvím, považujeme je za pirozenou pásku, která nás bratry rozené ouzce k sob váže a ve spojeaí tuží proti velikému nebezpeenství. Mrzelo nás Cechy, mrzelo Jihoslovany, mrzelo Poláky, že ve Vídui zavlály barvy revoluce nmecké ba republiky nmecké, mže se snad íci! Rádi zapomínáme na tuto dobrotivou slabost naší vlády, s kterou se proti vlastnímu prospchu svému dala do rukou frankfurtských nmeckých patriot! Ale co tomu ekne asem svým historie, že Praha zachovala barvy rakouské, když je sama Víde, sama vláda vídeiiská o- pustila! O ironie osudu! Cechové jsou rakouštjší než Rakušané sami I My v Praze, my v Záhebe starali jsme se lépe a vytrvaleji o váš prospch! A však doufáme, že vláda se upamaiuje na nás a na sebe ; my si pejeme aby ve Vídni vlály barvy jen rakouské ne ale nmecké my nejsme Nmci, a takové my praví 38 milion lidu s námi. Uvažte toto pánové u vlády! Vyknte konené tu zásadu, že jest císaství rakouské spolek rozliných národ stejné dstojnosti, stejného práva, z nichžto žádný žádnému neslouží. Tak jedin bude pevn stát íše rakouská: ale co nmecká íše rozpadne se zajisté co nevidt. Kýž by již konen pestala vláda vídenská kojit se njakou nadjí na korunu císaství nmeckého, která zajisté nebude nyní lepší než byla za Karla IV., jenž pravil : Chci radji být bohatým eským králem než chudým nmeckým císaem!"! Kýž by již konen odvrátila vláda vídenská oi své od Vlaská a od Nmecka a obrátila se na tu stranu^ kde jest jí vykázáno pole k slavné innosti. Již slavný krajan náš pán Albrecht Waldsleln. vévoda Friedlandský. radil ped 300 lety císai k takové politice. V soiikromných dopisech k císai, které posud zachovány jsou, radil výslovn aby

16 cisa upustil od rad jezovilá, aby nechal války náboženské (s protestanty), která jen nepátelství proti císai plodí, ale aby se obráni ua Turecko. Kdyby byl tenkráte císa rady tohoto slavného echa uposlechl, luohlo byl Rakousko nejmohutnjší zem v Evrop, mohlo byt veliká íše Slovanu svobodných. Tenkráte by byla i naša vlast eská zase rozkvitla, german.sace násilná nebyla by vyhubila tolik tisíc a tisícii Slovanu! Waldštejn padl ob Jezovitii. Co se ale tenkrát ped 200 lety nestalo. mii/,u se posud státi. Posavad panuje v Turcích despota asialický a jeho dráhové hubí liil tichý slovanský, jenž úpí pod bemenem cizonárodního otroctví. Slované v Turcích hledí na vykupitele spolukmenovcc své do Rakous, oekávají od tchlo svobodných bratí svých dar svobody a samostatnosti národní. Na této stran po Dunaji kvte pro Rakousko blaho a velikost, ne ale ve Vlaších, ne vhallii. Skoda na stokrát penz a krve ve Vlaších! Skoda toho nákladu, který vynaložený jest na ponmení Halie! Vyhozeno, marn vyhozeno. Lepší odmna byla by vdnost celého národu polského, než Hali province nespravedliv dob}ta a hríjzou držená pi mocnáství. Nepochybujeme, že celé Polsko, kdyby zas nyní povstalo na svt, vrným bude spojencem Rakouska, vrným spojencem Cech a jižních Slovan. Bylaf by to pkná mohutnost od beh baltických až k behm Stedozemního moe, lepší než veškeré Nmeclvo! IV. Nmecko. Stav nynjší tohoto národu, jenž díve pod jménem Deutscher Bund v zempisech se jmenoval, nanejvýš jest hoden naší eské pozornosti v dležitém tomto ase. Mocnáství Rakouské až k asm Napoleona neslo jméno jednotlivých zemí, a spolený náš panovník, jehož hlavní síla byla v království uherském a eském, nesl až po tu dobu titul císae nmeckého. Ze toto císaství malomocné a jen skoro prázdný titul bylo, o tom mluví zjevné historie. Když Napoleon i tento pouhý titul nmeckého císaství zniil zízením spolku Rýnského, složil císa nmecký jméno své, a tu nastalo jméno císaství Rakouského, jehožto dva nejhlavnjší sloupové byly Cechy a Uhry. Napoleonova síla klesla, a místo císaství nmeckého, nastal Nmecký Spolek (Deutscher Bund), to jest jakýsi podivný svazek samostatných malých knížat nmeckých. Císa Rakouský František I. uinil nejhlavnjší politickou chybu svou tím. že k tomuto nmeckému spolku také pistoupil: ne s celým císastvím, ale jen s vtší polovicí, totiž s tak nazvanými nmeckými zemmi svými. Tenkráte ješt musela naše uboliá vlast Cechy a Morava trpti liše nazvání nmecké province, tenkráte se nikdo neptal národu našeho, chceme-li pistoupit k nmeckému spolku, tenkrát byl císa pastý, a my jsme byli jeho stádo. OJ té doby ná-

17 leželi jsme k némeckéraii spolku, ovšem jen více dle jména, a jak se zdá nejvíc proto, aby mohl Mcttrnich pevahou svou ve spolku s Pruskem a s nkterými jinými podobnými vládami kazil v ostatním Nmecku všechno šlechetné a dobré, aby se mohl opíti všemu pokroku v ivmcích. Piznejme se smle, že jsme my nmeckému spolku jen k ostud slouiili. Rakousko, to jest Mcttrnich, byl nejhlavnjší škdce v celém Nmecku; skrze nho nesmli ostatní Nmci svobody užívati, nás pravé postavil despota ten za závaží pokroku n- meckého, a tn pevahu, kterou v nmeckém spolku skrze náš poet ml, jen ke zlému užíval. My jsme byli vždy v nmeckém spolku jen Kocourkov, na nás celé Nmecko prstem ukazovalo, s potupným úsmchem o nás Oesterreichrach" mluvilo atd. Toto vyznání není hanba naše^ proto že se tata ostuda, tyío pekážky nedly s naší vli, nýbrž proti ní. My jsme musely stát tam, kam nás vstrili, proto že jsme ješt nemli dosti sily a zmužilosti, abychom íci mohli platn;,^yechceme. ''' Nestyme se tedy za io vyznání, tím více když se nyní o druhé dobrovolné spojení s Nmeckem jedná. Na budeme nyní dále plativou figuru v n- meckém spolku pedstavován? Zachce se nám isnad býti v Nmecku posledními, kdežto mžeme býti v Cechách prvními? ismci ve Frankfurt nás toužebné ke spolku zvou, Suselka, Makovika, Kuranda jsou volaví jíkavci, kteí nás mojí do klece pivábili; budeme tak hloupí a sedneme na vjiku? Promní se celá eská zem v Nmecký Brod a v Sosovice, které s nmeckým práporem jako Don Quichotte do pole vytáhli proti Cechm? Nikoli, eský národ, eská zem odjakživa radovala se z vtšího daru rozumu a úsudku. Když vás nkdo, o nmž dobe víte, že vždy vašim ouhlavním protivníkem byl (a to byli hlavní vdcové parlamentu Frankfurtského odjakživa) tak uctiv do domu svého zve, budete se tázati s nedvrou na píinu této nenadálé sladkosti. Což pak budete vit, že eská zem nevyhnutelné koení jest k uvaení nové nmecké íše? Což jsme my Cechové tak nesmírné potebný lánek v etze velikého svobodného Nmecka? Bláhovci! fantasie nmeckých doktriná, kteí se nyní zbhli ve Frankfurt, blouzní poeticky po behách Rýna i Dunaje! Rýn a Dtniaj jsou hlavní žíly velikého Nmecka, které fantasie jejich naplnilo ale, ale, ale jednu žílu jim podrali Francouzi, a druhou žíhi podetnonli musí Slované. Dunaj jest eka slovanská, Dunaj jest náš, a to jest vlastn první a poslední jednání celé té tragedie.. Nám Cechm naznail osud estné ale nebezpené místo první bašty slovanské na západ; hájili jsme hory své tvrze po tolika vku se ctí, budeme je hájiti posud, a Dunaj bude naše slovanská eka^ Rakousko bude slovanská íše. Padneme my Cechové veta b'idft po sláv Slovan svobodných západních, veta bude po Rakousku I

18 liakouská vláda u Poláci. Y Krakov dne 7. máje Pijeda dne 4. veír do Krakova, našel jsem mésto v takovém stavu, jakoby nedávno od nepítele vydobyto bylo. Na mnolijth místech vytrhána dlažba, okna rozbyta, rozstílena, leckde známky bomb a kulí, všude plno vojska, na rynku po celou noc n Sukenice stojí a bivuaknje asi setnina jako v poli ped nepítelem, ze zámku dávného staroslavného sídla král polských všude míhají se bílé kabáty.^ochránc svobody a prátm Poláka,^' všude na vysokém zámku, nyní v kasárny promnném, vidti ješté místa, odkud se dávol} mstu ony známé poslední dkazy královské, a kus takového dkazu asi 5 liber daroval mi náš vel. p. Tupý-Jablonskrj, jen/ zde na Zvierzyiíci faráem jest, na památku, jak se v Krakov slavilo udlení konstituce. Již po cesté skrze pruské Slezsko setkával jsem se s emigranty polskými, kteí pokládajíce mne pro eskou, bílou a ervenou kokardu za Poláka, dvrn mi výstrahu dávali, že, vracím-li se z Paíže, nebudu do Krakova vpuštn, a vypravovali mi o všem, co se v posledních dnech pihodilo. Celá skoro emigrace opustila byla Krakov a ve Vratislavi se zdržovala. V Krakov nemeškal jsem ihned obeznámiti se úpln s okolnostmi nynjšími, a maje rozmluvy s muži nejrozmanitjšího smýšlení, s emigranty demokratické i aristokratické strany, s obany krakovskými radikálního i mírného smýšlení, s ostatními meškajícími šlechtici z Halíe a jmenovit ze Lvova, s malými mšfany zdejšími, s židy, s eskými ouedniky zde ustanovenými, s dstojníky vojska a konen i s rcpresenlaríty zdejší policie, a ze všech tch nejrozmanitjších krásných i ošklivých, voavých i smrdutých kvítk utvoil jsem si konen obraz pravdivý o stavu zdejších záležitostí vbec, jakož hlavn o událostech v Krakov v nejposlednjších dobách. Nejlepší ovšem zprávy podal mi náš milý Jablonský, jenž jsa svdkem oitým všeho, nedívá se na událostí zdejší ani okem janiár a satrap systému Metternichova, kteroužto roli zd bohužel naši odrodilci eští co oaedníci a dstojníci vojenští hrají, ani zas s pedpojatým srdcem utišlného Poláka, jemuž nedovolí cit národní, nechváliti všechny kroky krajan svých a nehaniti všechno, co od nenávidné vlády rakouské pocháž-í : Jablonsk}', jediný snad v celém Krakove spravedlivý, jest soudce obou stran ve zjevném nepátelství proti sob postavených, ponvadž pouze srdce a rozum slovanský nestrann souditi mže o tchto pomrech. Snažil jsem se dle možnosti vysvtliti Polákm nynjší politiku eskou, která u nich všeobecné pochvaly došla 5 kdy^ž jsem ale mínní naše strany Polska pednášel, tu patrn rozpadaly se smýšlení Polák na dv strany. Strana opatrná mírná srovnávala se s tím, '

19 tak že echoslované. Jihoslovanc a Poláci spojeni politicky a pomáhajíce jeden druhému jisté a bezpen dojdou spoleného ouele svého, jenž jest samostatnost a dstojnost náiodní a pohtická svoboda, a z toho ohledu hotova jest, obeslati sjezd slovanský v Praze ku konci máje vypsaný, bychom se tam spolené poradili o záležitostech slovanských vfibec a rakouských zvlášt. Akoli nebudou Poláci snad nikdy tak ouzce spojeni s náhledy eskými jako jsou Jihoslované. a akoli také není možná,. upímný a tuhý svazek mezi Cechy a Poláky utvoiti, jako jest mezi Jihoslovany a námi, pece doufám, že srozumní mezi Poláky a námi obma stranám mnohé výhody pinese, zvlášt v pádech nyní nepedvídaných, kterých se ale odíkali nesmíme za nynjších as, za kterých jest všechno možné, i rozpadnutí rakouské íše. Ubezpeen jsem, že pi lakové politice, jaká až posud u minislerslva vídenského v obyeji byla, snadno ješt do zimy muže byli vela po císaství rakouském, a ani my Cechové neuchránímc rozpadnutí jeho. Každý v pohtice zbhlý vyznati musí, že vlastn jen náhod dkovati budeme, udrží-li se Rakousko, jist ale ne ministerstvu, které za posledních dob všem svým národm (vyjma Ylachy a Poláky) pátelství své ukazovalo, jen že bohužel každému na ou- Iraty jiného kmenu. Tak na p. ze zdvoilosti k Nmcm naizovalo nám, abychom obeslali frankfurtský parlament, ze zdvoilosti k Maarm nepovolilo žádosti liir, ze zdv^oilosti k Ilirm uinilo baa Jelait-e komendantem vojenského pomezí, ímž mezi Maary^ zjevné zbrojení povolalo, ze zdvoilosti k ásti Moravan špatn smýšlející nepovítlilo spojení naše s Moravou proti zjevnému právu, vymlouvajíc se, že ob strany tázány býti musí. Taková politika znamená nikomu se nezachovat, sednout si mezi dv stolice. A z té píiny musíme, akoli si upímn pejeme trvání rakouské íše, pece i pípravy inili a o tom pomýšleti, co poneme, roztrhne- li se násiln svazek náš s Rakouskem, a z této píiny" musí nám mnoho záležeti na srozumní s jinými pirozenými spojenci našimi. Co se Polák týe, poínají šice nyní rozumli trochu, co to jest vzájemnost slovanská, a pesvdili se, že nejsme my pátelé vlády ruské. Mírná strana zdejší, ve Lvov i v Poznani a nepochybn ješt více v království polském a na Litv srovnává se mnoho s náhledy našimi, a však prudká strana zajisté ješt nkolikrát vtrhno s sebiju povážlivjší krajany do neštstí, jako ku p. v Krakov v posledních tchto dnech, jmenovit 26. dubna, kde Krakov byl dv hodiny bombardován kuiemi, kartái a kongrevskými raketami. Popisy události té, které v pražských nmeckých asopisech umístny byly, pochází od zdejšího c. k. ouedniclva a jsou píliš jednostranné. Jisto jest, že ob strany chybily, ale vtší vina jest na stran c. k. vlády, a pokud se ouednictvo v Hahi nezmní, pokud zde budou jen ci-

20 8 zinci nejvíc oiiradovati, není pomyšlení na nojaký pokoj v Halii. C. k. onednictvo a národní strana (o sedlácích zde e býti nemže, prolo že náležitého vzdlání nemají) stojí proti sobe ustaviné co zjevní nepátelé a jeden druhého všelikj^mi dovolenými i nedovolenými, lidskými i nelidskými prostedky zniiti usilují. Te zde panuje generál Šfik. eský pán. jehožto pedek nkdy ped staroraést-.<ikou radnicí co rebellant odpraven byl, a který pi píchodu svém zdejšímu obyvatelstvu prý pohrozil, že všechno rozstílí, nebndou-li se dobe chovat, pozdji ale tento píkrý krok svj ponkud vymlouval. Svobody tisku a divadla užívají zde y plné míe, národní garda není žádná, shromažovati se nyní nesmí, a zbra nikomu nositi není dovoleno. Ba kdo za bránu V3'jde, musí mít vysvdení od policie! Co ale pekáží ouplnému srozumní mezi jinými Slovany západními a Poláky, jest polská hrdost, nedokavost a neznalství okolností. Polák (mluvím zde o vtší ásti, akoli jsou výjimky malé) nezná nic než Polsko a Franconze, o Nmecku již má kivé náhledy, ale pomry Slovan západních dokonce nezná. Tak zde ku p. nemají ani zdání o záležitostech uhersko-slovanských, a tyto dni stojí ve zdejších polských novinách, že han chorvátský Jelachich na elo se postavil reakce!! Pkná reakce, zrovna taková, jakou Poláci proti Rusm obmýšlejí I Hrdost nedovolí Poláku mluviti a mysliti o nem jiném, než o obnovení celé Polsky, jak byla za starodávna, to jest od Baltu až snad k ernému moi! Daleká cesta, marné volání! Co bylo, již nebude! I eská zem sáhala jednou od Baltu až k Adrii, ale žádnému Cechu nenapadlo obnoviti luto íši! To jest nejvtší chyba, že v Polsku jen lidé bez zamstnání totiž šlechta ustavin bez práce o politice pemýšlí a jedná. Jinak by byly cesty Polák mnohem praktinjší : nebo lovk, který jinak zvyklý jest se životem zápasit, zná i všeliké tžkosti v politice zdravéji uvážit a dobré cesty hájit, a nepouští se jako polský šlechtic bez vesla na moe. A pokavad se nezmní tato stránka charakteru polského, pokavad sám lid polský neuiti potebu samostatnosti národní : posavad nemají Poláci dle mého domnní žádné jistoty k dosažení zámr svých. Pátolum našim na venkove srdené pozdravení! (Po událostech ervnových r Nedivíme se, panuje-li nyní v myslích mnohých na venkove zmatek a nejistota. Slyšíte tam podivné ei, a když my samy v Praze vlastn nyní nevíme, co se dále díti bude, což divu, že na venkov tím mén vdti mžete. Ze všech stran donáší se nám do Prahy zprávy, kterak se mnozí na venkove z toho, co se v Praze

21 pihodilo, velice ndiijí. Kdo ale json tito, jenž se radují? Znáte Je dle skutk jejich pedešlých 5 oni se nyní radují, že prý jest po konstituci a po svobod. Nevte takovým eím: konstituci a svobodu váin nikdo vzíti nemivže, dovedeme-li se všichni mužné hájiti. Ani sám císa Pán nyní konstituci naši odvolali a nazpt vzíti nemže, protože již samostatné nepanuje a protože všechny zmny, které se nyní platn v zemi naší stáli mají, jenom od snmu s potvrzením J. M. C. vyjíti mohou. Na snm ale si vy sami voliti miiete zástupce své, a proto by nikdy možno nebylo, svobodu a konstituci nám vzíti, kdyby každý dle sil svých o právo dbal a peoval. Avšak jest všeobecn známo, že vtší ást našeho národu pro zanedbalost a nevzdlanost svou ani se o obecné záležitosti nestará, a že jen, abychom tak ekh', z hotového bráti chce, aby již dosažených svobod auastni byli beze všeho piinní svého. Známo vám jest díistaten, že jest veliký poet fidí. kterým nový poádek konstituéní velmi nevhod pišel, ponvadž jim nyní možno nebude, lehkým zpsobem dobe živu býti. Kdo jsou tito lidé, víte sami nejlépe, znáte je, máte jich všude nkolik na blízku. Ti by se ovšem rádi vynasnažili, aby zas všechno pi starém zpiisobu ziistalo, a všelikých prostedk užívají k dosažení svého ctle. Proti tmto musíme se ted}' všemožn opírati a svobodnou konstituci svou proti nim hájiti, zvlášt nyní, kde u všeobecném zmatku všechno se kolotá, snm za snmem se vypisuje, ale žádný se posud nedrží. My žijeme nyní v podivném stavu : konstituce nám již nkolik msíc udlena jest, ale po celý ten as máme místo konstiluce zmatek nad zmatkem. Za celý ten as nebylo ješt asu na svolání skuteného njakého snmu. Tak žijeme zatím na pólo bez zákon: nebof ty svobody které nám j/ž vdéleny jsou (nejen slíbeny), nikterak se nedají srovnati se starými zákony a jmenovit se starými ouady. Odtud povstalo vlastn tolik zmatk všude a v Cechách zvlášt. Nešastnými událostmi po Sv. Duchu utrpla naše eská vc alespo na as nesmírnou ránu. To si jakožto moudí a rozvážliví lidé nesmíme zapírati. Nepátelé naši použijí toho neštstí velmi 0- bratn proti nám : akoli každý, kdo pi onch událostech v Praze pítomen byl, dobe vdti musí, že Cechové i Nmci na barikádách vedle sebe stáli, a že s druhé strany ve vojšt Nmci. Cechové, Poláci, Maarové proti povstalým bojovali, pece umla nepátelská strana která již dávno všemu eskému se protiví, celou vc pedstavili jako boj mezi Cechy a Nmci a jakožto porážku ech. A skuten vc ta i vypadá jako porážka naše. Praha jest nyní v stavu obležení, ztratila na ten as všechny výhody konstituní, a ponvadž Praha jest naše jedin stedišt, odkud vychází všechen národní život, u- trpla tím národnost eská velikou škodu. Kdybychom my Cechové

22 10 krom' Prahy ješt jiná velká m(^sta inji jako Némci, kdybychom zatím mohli jako obyt^ejné pokraóovati, nepocítili bychom ani následky onoho vzbouení. Tak to ale všichni a celá zem Irpli musí: s Prahou porazena jest celá zem. Mámc-li ale ze všeho toho neštstí dobe vyjíti a na lom stupni, kteréiio jsme se pracn dodlali, zíislali, nevyhnuteln zapotebí jest, ídili se dle následujících zásad : 1. Zachovati všude v celé zemi co možná nejvtší poádek, aby nebylo príiny vytýkati nám nezákonnosti, abychom pod tou záminkou nemohli na as svobod svých pozbaveni býti. Kdo vám nyní radí k njakému násilí, toho považujte bu za nerozumného neb za svého tajného nepítele. Projevujme vli svou vždy cestou zákonní, a budme jisti, že se vždy po dobrém to státi musi, eho si oelý národ peje. Žádná moc na svt není tak silná, aby mohla odolati spravedlivé žádosti celého národu. 2. Aby si skuten cely národ o svou svobodu a o dobré své pravé jak náleží peoval, o to se musíte vy probuzenjší a vycvienjší starati. Musíte ostatním všechno, co sami v tchto novinách tete neb od jinud z dobrého pramene víte (lži nevte, kterých se nyní mnoho rozsívá), vysvtliti a je pouovati. Hlete všehkým zpsobem rozmnožiti poet stejn svámi smýšlejících, neleniijte si slov k pouení, nebof jen na léto cest dojdem svého cíle. Vte, že rozumné pouení jest lepši a proti mnohým zlým nebezpenjší zbra, než prach a železo. 3. Chovejte se zvlášt nyní neohrožen, nedávejte snad njakým nesmlým zalezáním ncpátehim naším moc do rukou. Vystupujte tak, jak zvykli jste byli, sice hned proti nám nabudou vtší smlosti a budou nás krom toho ješt osoovati. 3. Dávejte dobrý pozor na všechny ty, kteí nyní proti nám vystupují, nám nadávají, zlé pejí a z toho Pražského neštstí, které každý pravý pítel vlasti oplakává, se tší. Pamatujte si ly osoby as jejich plesání nebude dlouhý, ukáže se brzy pravda ale proto si je dobe pamatovati musíme, abychom budoucn aspo v- dli, na koho se mžeme spolehnouti a koho se vn varovali. Pijde rozliné volení ouedník, depulovaných atd., což nev} hnulcln s konstitucí spojeno je*t, a budete aspo vdt, koho volili nemáte, Ieba se vám potom Bh ví jak lichotil. «5' Na svém dobrém právu všude pevn slujte, a pamatujte si, že kdo své právo dobrovoln zadává, nejen sob nýbrž ijinýmš kodí. I když se jinému vašemu spoluobanu bezpráví dje, pamatujte mu se ozvati: pomyslete si: dnes mn, zejlra tob; nebute jako ty ovce, které, když jednou z nich vlk odnášel, nic si nevšímaly -a ješlé se radovaly, že jinou vzal. Poznenáhla ale i na n ada pišla, a vlk cele stádo puhllii. Tuk nemá poádný oban nikdy žá-

23 11 dne bezpráví okolo sebe Irpéti, nýbrž všichni spolené musíte vždy kažiiému bezpráví se podrobiti: jenoiu tím docílíte toho, /e všichni zastrašeni budou, kteí bezpráví obmýšlejí. \éco o reakci. (N. N. 7. ervence 1848). Tohoto slova se za našich as tuze mnoho užívalo, a uznali jsme potebu, i v tchto novinách, kde posavad málo místa nalezlo, též nco v as o reakci podotknouti. Patrno jest, že se konstituce mnohým dokonce nelíbí, kteí za starých ca 5 na outraty svých utištných spoluoban dobe a pansky žili: kdo jsou tito, lehce bude uhodnouti, tak že je ani vypoítávati nemusíme. Vzpomete si jen, kdo vás utiskoval, komu jste hodné platiti museli za každý krok, který udékl, kdo se nad vás ostatní nesmírné povyšoval atd., a budtte hned vdti, komu se konstituce nelibí. Ouhlavní ale nepátelé konstituce a svobody jsou nero%umni ouedníci; rozumní a poctiví zajisté se se všemi ostatními obany z naší svobody radují. Piiování a usilování tchto všech nepíznivcn svobody a zastaralých utlaovatelu lidu jmenujeme krátkým slovem reakce ili zpátenictví, a každého takového reakcionáem ili zpáteníkem. Ponvadž jest reakce véc hanebná, nikdo zajisté se nepizná sám, že jest reakcionáj tak jako falešní hráové si na svj dm nevyvsí tabuli: ^,'V. N. falešný hrá'-'-, tak také žádný reakcioná neekne, že si peje reakci, nýbrž bude vždy hledti, chytrým výmyslem spoluobany své o jejich nová práva a svobody obelstíti, aby to naped sami ani nepozorovali, a pak když zpozorují, ani již moci nemyli, opíti se proti svým utiskovateliira. Tof byla dlouhá pedmluva k tomu, co o nynjších okolnostech našich íci chceme. Známo jest, že se po událostech Sv.-Dušních v Praze a v celých Cechách nesmírné zmny staly 5 mnozí poali ouzkostliv kiet: reakce, reakce, pijdeme o svou konstituci. Na to ale naše nynjší vláda hrab L. Thun ubezpeuje nás veejn tiskem, že se konstituce nikterak rušiti nebude. Vládní noviny, které zastávají ve všem mínní hr. Thun a, píší dokonce,.0 vykieném fan~ tomu (t. j. strašidle} reakci." A dále doleji doslovn takto: Povsti, žeby se byli eši strojili vyhubit Nmce a podobné, nemžeme považovat za nic jiného, než za zlomyslné výmysly k hanobení jména eského. Rovnž bylo všude patrno, že se nikdo neopovážil vyknouti slovo o njakém zpronevení císai neb proti spojení s ostatními rakouskými zemmi. Vyjádení takové by ovšem bylo vzbouení jako voda ohe uhasilo, a jist proti tomu obrátilo,

24 i2 kdo by Jej byl pronesl. Ncpochopilelná jest nám ledy báze, jakoby vc eská národní mla ntrpli, nebo sna/cní naše byli zmaeno, nebo dokonce práva národu daná ztenena. Jako nejson svobody konsliliicni, od dobrotivého našeho panovníka dne 15. bezna a 8. dubnu nám udlené, následkem posledn zbhlých událostí ani nejmenším narušeny, tak jsou a budou písn zachována a šetena nedotknutelná práva národnosti naši" atd. Takto psáti a mluviti jest ovšem vc snadná, ale jak tžko jest takovým sloviim viti, když jim skutkové, a to po celé zem", zcela odporují! Jak tžko jest dokázati, že je to lelo, když jsou eky zamrzlé! V Praze jest všem lidem i nejpokojnjším, i národní gard, o které všeobecné známo jest, že na zbouení ouaslenství nemla, odebrána zbrai^ to samé se dje po venkov 5 Praha jest tichá jako hrob, nikdo si netroufá na ulici ani dupnout neb vykiknout, není v celém mst tém ani kusá zbran: a pece jest Praha ješt podnes v obležení vojenském a to jest národní garda; nikomu není dovoleno vydávati bez zvláštního povolení plakáty (ohlášení) neb bžní listy, asopisy drží se rozlii*vmi vyhržkami ve krátkosti*) a to jest svoboda tisku; Žádné schzky se držeti nesmí, a jak doslýcháme, jednalo prý se již o zavení besedy mšfanské a to jest associace: zkrátka v Praze krom toho slova konstituce n)'ní dokonce nic konslituního nevidíme a nezakoušíme. Ovšem všeho toho jediná píina jest stav oblcien', na ale a pro jest tento slav obležení, o tom nás ješt nikdo nepouil. Osobní svoboda a jistota, která nám již udlena jest od JMC, ta se nyní dokonce nezachovává, a nikdy lovk není jist, že za dv hodiny nebude sedt ve vzení na hrad Pražském, kdežto mnozí po mnoha dní ani k výslechu nepišli. Zkrátka nevidiiri.e nikde jednání konsliluní. Snem náš bez-e vší podstatné píiny a proti zjevné vli J. M. C. krále našeho nedr%í se, nebot J. M. C. král náš chtl a naídil, aby snm eský ped íšským se držel, a volby byly z vtší ásti ukonen}'. Proti Vídeskému snmu, na který se krom toho již také volení jen na kvap a tak ka halabala dje, již také poíná jeden hrab, o nmž jesl známo, že dvrník jest hrabte L. Thuna, v jednch zdejších nmeckých novinách chytrým spíisobem vystupovati, s tím oumyslem, aby i k tomu snmu nepišlo. Ptám se tedy: co to jest konstituce bez snmu? Již od polovice bezna máme konstituci na papíe, ale od té doby po tyry m- síce nemohl se žádný snm zapoíti! Je-li to jen náhodou, o! pak pravím: Be/.božná náhodo, která nás okrádáš o naši poctivou svo- *) Redaktor >'. N. byl pro dodatek v ó. 59., jejž k oznámení hr. L. Thuna od 21. ervna uinil, a ve kterém o spiknutí pochybuje, ped hr. L. Thuna na hrad Pražský povolán, tam písné napomenul s výhržkou trestu pi stejném pokracováni.

25 ! 13 bodli! Jen skrze snem mže konstituce skuten nvedena byli. Biide-li to ale ješt dlouho lak beze všeho snmu trvali, což jiného míti mžeme v celé zemi, než nejvtší nepoádek, nejistotu, hádky, osoování a krveprolil!. Staré zízení pestalo, nové se nezavádí! Také se poznenáhla nevzdlanjšímu lidu pro ty nepoádky sama konstituce v nelibost a podezení uvede, neb si ješt pomyslí, že tyto nepoádky jsou následkem konstituce samé! Af se jen p. hrab Thua pesvdí, jak konsiiíun se nyní všude po venkov dje: jsouf lidé nejvíce ouedníci a také od vojska, kteí zjevn íkají posmívajíce se: Již jest po konstituci! Snm jedin mže nám pomoci, a kdo zdržuje snm, jest ouhlavní nepítel svobody, poádku a blaha zem. Jen jedinou vc považte: jaké jest po celé -zemi braní na vojnu; kdyby ale byl snm, ustanovil by snm sám, máli se bráti a jak mnoho vojska zem dáti má, a jsem pesvden 'žeby snm se zejm vyslovil proti vojn, která nepotebná, marná jest a naši zem do nejvtší zkázy uvede. Nebo již skoro vojna celé zemské dchody pohlcuje, dluhy se nesmírn množí a bankrot zemský se vší svou hrzou visí nám nad hlavami Schwarz Rotli Gold. «' (N. N. 5. srpna ISoO). Ve Vídni rojí se nyní asopisy nmecké jako mouchy: nikde snad v celém svt není podnebí asopism tak píznivé jako zde ve Vídni. Zákon o tisku, který vydán jest od ministerstva^ platí zde tak málo jako korán; každý tiskne a píše, jak za dobré (neb vlastn za zlé) uznává. Obyvatelstvo Vídenské udržuje se v ustaviné zimnici tmito asopisy, které se zde všude po ulicích prodávají a ve zvláštních vozíkách ve dne i v noci s vyvoláváním vozí. Náhodou jsou skoro všichni redaktoi.víry té. ktereu vyznávali proroci Habakuk a Nehemiáš, proto pec ale i v sobotu asopisy vydávají. Krom asopis vycházejí ješt poad zvláštní plátky nejrozmanitjšího druhu, z kterýchžto se jeden na druhý zuivostí svou vyznamenávají. V krajinách našich ovšem málo známe všechny ty výrobky Vídenského ducha, leda snad z nadávek, kterými je naši Gutgesinti ustavin pronásledují ; bude tedy snad mnohého tšiti, uiniti si trochu známost s tmito Vídenskými plody. Dnes vnována bu pozornost naše jednomu asopisu, který jménem Schwarz-Roth-Gold," Vereinblatt der Dentschen in Osterreich, náš nejmilejší pítel p. Lohner vydává. Redaktory má tyry, jenžto jsou: Dr. Kuh, J. Rank, A. W. Schopí, F. Uhl, Motto na prvním ísle, které dne 1 1. ervence vyšlo, jest:

26 ! i I..Dculschlnnil, Deiitschlad iiber AUes, (ber alles in der Wcll! lo jest : Naped Néinec a potom lovk! Nmeclví nade všechno i nad spravedlnost. Posud ovšem Jenom lyry ísla vydaná jsou, ale již z nich nabyli jsme pesvdení, ie není lovka na svt, kterého by p. Lohner znmili za spravedlivé nepokládal. asopis tento je organ spolku, jenž hlavn krajiny naše nmecké bouiti proti nám z.a úel si položil, a s jinými tak nazvanými centrálními spolky podobného smru v Liberci, Litomicích, v Rumburku, v Zatci, v Karlových Varích, v Chebu v ustaviném spojení stojí, což tulo podotknuto budiž proto, aby našinci dle možnosti též s druhé strany proti takovým zámrm se postavili a v nmeckých krajinách našich k prospchu našemu a k utvrzení pátelského svazku mezi eskými obyvateli Cech se vynasnažili. Yizmež tedy, eho se nadíti míižeme od Schwarz-Roth-Goldu. Hned v prvním ísle teme velmi naivní a prostodušné nmecké Credo, a v nm doslovn takto : Víme v Ducha svatého humanity (lidskosti), jenž panuje a život udluje všem národm zem, jakéhokoli jména a kmene, a jehožto íše trvá vné. Víme že tento duch na zem pišel jakožto nmecký národ (dass dieser Geisl Mensch geworden ist im deutschen Volke), jehožto dech jest dechem jeho dechir, aby vzbudil všechny národy živé i mrtvé, bdící i spící, aby se velikými stali a dobe se mli na zemi! ald. Jenžto (národ nmecký) posavad na výsosti svobody, odkud k sob povolá všechny muže svého lidu a všech národ, aby spoádáno bylo nyntijší a budoucí." atd...prosté a zjevné jest, co chceme. Chceme spojené Nmecko, nmecké Rakousko... Naše nmectví nelpí na hrud, kde se kdo narodil, na zvuku hlasu, nýbrž na šlecht inu a statenosti smýšlení... Proež náš nejvyšší zákon: Miluj humanitu nade všechno, Nmecko skrze ní, a Rakousko skrze Nmecko!" To jest po esku a králce eeno : Vím, že jenom Nmci jsou lidé, jen oni mají nade všemi jinými panovat, jen Nmci mají rozum, a ostatní národové musejí ekat, až jestli co z toho rozumu zbyde a na n se dostane, od Nmc pochází všechno dobré na zemi. My nechceme mnoho : jen celé Rakousko ponmiti, a za Nmce považujeme nejen toho, kdo se v Nmcích narodil neb nmecky mluví, nýbrž každého, koho donutiti mžeme, aby byl Nmcem. Ostatn se arci samo sebou rozumí, že jsou jiní národové proti nám jen pleva, jen my Nmci jsme statení a šlechetní.'*!!! Ovšem, ovšem, dech jeho jest dechem jeho dechu, lo jest ta hluboká filosofie, a pro ty dechy jste lak nafouknuti, že již vice

27 ! nafoiiknonli se nemiižete. a jak to zvíe v bajce rozpuknouti se musíte, inllí pánové! llued za lim vyznání víry stojí lánek:..dopis mst nmeckých k Praze s nadpisem: Clená paní mámo!- vypracovaný od p. Eduarda Slrache z Rumburku, jenž jest plný jedu ještrího jako ku píkladu-,.ja ty slará Praga, trpóla's, ba podporovala's takové vci ve svých sídlech. Musíme se domýšleti, že upomínka na tvou nkdejší krásu msta královského vzbudila v tob touhu, ve starých svých dnech ješt jednou se o to pokusiti, pi em ti snad lhostejn bylo, sedí-li na tvém trnu potomek ddiného kmene aneb njaký Faster a Villani!' V dnihém ísle teme jednání téhož nmeckého spolku ve Vídni dne 11. ervence. Dr. Nadler iní návrh, aby všechny národní gardy v lak nazvaných rakousko-nmeckých zemích nmeckou kokardu nosili vedle provinciální:'''^ Hin! Pan Uhl myslí ovšem, žeby se to mlo jen ve vši uctivosti žádati v Cechách by to prý bylo tžko. Dr. Schmid radí, aby se to jen od nmeckých okres v Cechách žádalo. Více eník mluvilo ješt o tom, bohužel ale nevíme moude-li neb nemoude, neb o tom sám Schwarz-Roth-Gold zmínky neiní Dr. Nadler praví, že slovanské národy, které nmecké ochrany užívají, *) také z vdnosti za to nmecké barvy nositi mají, aby se tedy u komand národních gard poruení na to vymohlo. Dr. Flógl : To mže jen smýšlení, ne poruení docíliti. Konen pece celý spolek uzavel, že tu vc zatím nechá. Takovým zpsobem ušeteni jsme milosti tohoto spolku od nošení trikoloru krve, žlue a inkaustu, nemohli jsme ale být též ušeteni adressou téhož spolku k nov vyvolenému Reichsverweserovi nmeckému arcikn. Janu, ve které mezi jiným teme : Rate nám popáti nadji, že se rukou V. C. V. vyplní nadje naše, že jest Nmecko povoláno pinésti a zachovati vzdlání po ekách rakouských až k behm erného a Adriatského moe, a že korouhev humanity nesena rukami nmeckými na požehnaných pdách maarských, a na jemné (empfánglich) zemí slovanských národ rozkvete'* atd, Tedy až k ernému a Adriatickému moi, a po Du naji Ale Dunaj je hluboký! V ísle tetím vyvinuje se pede vším zlopovstná theerie departementální, vymyšlená od Ullra-Nmc rakouských na zniení ostatních národ. Dle ní by musely pestati všechny province, všechno by stálo pod jedním ministerstvem ve Vídni, což arci poznenáhla znmení za sebou vésti musí. O tomto plánu chytrém a jezovit- i5 *) Vašku! sméj se!l

28 16 iskéin zstavujeme si pozdji zvlášt promluviti. Dále tamtéž teme obšírné zízení republiky ršeslovanské, jak prý bylo vyjednáno v Praze na slovanském sjezduj pochází tento dležitý dokument jak p. Lohner praví od jistého Rusa, jenž na outéku z Prahy ve Vratislave jej odevidal komusi, z jehožto ruky se dostal zrovna do Schwarz-Roth-Goldu! V celém dokumente se všechny punkty doslovn uvádjí tak, jak by nejlepším spusobem zrovna z protokolu vypsány byly. Ouel ale p. Lohneruv byl len, aby tak naše slovanské záležitosti jen pi^ed svtem do hodného podezení uvedl. Dále statuty spolku Nmc rakouských, z nichž. 1. Úel spolku jest, hájiti národnost nmeckou proti násilí (Uebergriífe} jiných národností," totiž po esku eeno : Lel jeho jest, potlaovali Slovany, aby snad nkdy sesílivše, nemohli být nmecké sláv na závad. Ve 4. ísle jest lánek : Úloha naše na východ,-' velmi zábavný. O Uhersku tvrdí se tam, že musí býti nmecké anebo ruské, a podailo-li by se Moskvanm zmocniti se jižných slovanských zemí, tu by jim arci sloužilo mce stedozemní jako severní, a pak by se vyplnilo staré proroctví Eddy, že ku konci dn veliký had severní všechno zachvátí a ve svých mohutných oudech nmecký svt zadusí.'' Proto prý musí podporovati ivmecko Maary a Rumuny, národy velmi chvalitebné (neb nejsou Slavané!), a všoupnculi tento raaarsko-valašský stát jako závoru mezi Rusko a jižní bojovné Slovanstvo. Zárove arci pak po této maarsko-valašské závoe sklouznou-se Nmci poznenáhla po Dunaji do erného moe, které jim odjakživa zaslíbeno jest: To se nazývá freie Donau! Také cleme žádost mšfan Kadaiiských (Kaaden) z Cech k ministerslvu do Vídn, v nížto pamtihodný punkt jest ten, 5,aby se eský snm v Praze nedržel, kdežto prý by nmetí depulovaní nemli dostatené jistoty osobní!! O spravedlnost! My Cechové máme zde ve Vídni dosti jistoty mezi vámi, a vy mezi námi nemále! O vné privilegium Nmc nad Slovany! Jsem ubezpeen, kdyby se nkterému nmeckému deputovanému na eském snme v Praze nco podobného bylo pihodilo, jako p. Riegrovi ve Vídni, žehy jisl druhého dne haed byli všichni nmetí depulovaní odejeli z Prahy do Liberce! Také tam teme pamtihodný dopis z Chebu od 11. ervence, a v nm taklo: Windischgrálz tentokrát zachoval Prahu pro Rakousy^ rakouská vc byla tu nmecká, a proto se íci mže, že ji pro N- mecko zachoval. Ostatn mu ale Nmecko málo na srdci leží to víme všichni a bude-li to císa žádat, potáhne proti Nmecku. Ale jest muž ímského charakteru, naskrze ctihodný, a dobré služby nám ješt proukázali mže (wir diirften ihn noch sehr brauchen)." Tolik pro poznání jednoho zdejšího asopisu, ostatní jsou mu velice podobni.* Mnoho krásných výklad mají Nmci na svj trikolor:

29 17 tento Lohiier Schwarz-Roth-Gold dává ale píinu k výkladu trochu originálnímu : erná znamená moc, ervená znamená krocana, Žlutá jest zlué. (Jláiiek, o kterém bych si pál, aby jej každý peetl a rozvážil. (N. N. 30. srpna 1848.) Nastaly nám v Rakousích asy, na které jsme ani v nejbujnjších páních pomysliti si netroufali ^ dostalo se nám v Rakousích tolik svobody, že se mnohým zdá až píliš býti! Pravím v Rakousích, proto že se toto poslední nyní o echách íci nemže. ím to ale jest, že pece posud se svým osudem spokojeni b3'ti nemžeme 5 cím to jest, že dosáhnuvše cíle tužeb svých svobody pece jaksi ouzko>sllivé do nejbližší budoucnosti hledíme? Jest to pro nejisiotu, protože té celé svobod ouplné nevíme, že se nám jaksi lehce nabytá býti zdá, a tudy lehce ke ztracení. Pátelé milí! kteí jste upímní a poctiví milovníci svobody, demokratie, rovnosti práv, spravedlnosti atd., kteí jste od jakživa tak svobodné smýšleli již za staré vlád), pokud sp to za pestupek považovalo, kteí nejste liberalisté a demokrati ode dneška snad jen proto, že to nyní v mode jest, že nyní demokracie panuje a vynáší vás, pátelé milí! žádám, abyste se mnou následující rozvážení uinili. Jak stojí nyní v celém rakouském mocnáství záležitosti svobody? Rakousko jest zemé nejedná, nýbrž z rozliných zcela rozdílných, ba nepátelských národ složená, a proto jest v Rakousích mnohem tíž všeobecné usrozcméní a porovnání uvésti, než v kterékoli jiné zemi. Jiné zemc mají obyejné jen rozdíly ve stavech a v politickém smýšlení, ponvadž obyejné jen od jednoho národu obydleny jsou, aneb aspo že pevaha jednoho národu tak veliká jest, že se jí musí jiné slabé ásti ve všem podíditi. U nás ale v Rakpusích Nmec, Maar a Slovan (Vlachy a Rumuny nepoítaje) oste a mohutn proti sob stojí, vždy hotovi jeden na útraty druhého moc svou zvtšiti. Odtud pro všeobecnou svobodu vysvítá vždy veliké nebezpeenství. Slované ješt nejupímnji svobodu pravou milují, oni jediné snad chtí rovnoprávnost všech národ rakouských, neosobujíce si pednost a panování nad jinými, chtí Slované rakouští jen lohk, aby byli rovni ve všem ostatním. To skutené sami ke své cli íci a dokázati mžeme. Nmci a Maarové panovati chtjí, jedni V 2

30 1^ v jedné, dnizi ve druhé polovici Rakouska, lak aby oslalní vedle nich bydlící národové jim podízeni byli. Vlachové dokonce se od Rak!)!iska vší mocí odtrhr:oiili chtji a o to v posledních asích biannou inocí usilovali. Co se tedy polidky národností týe, a když se jen na národnost ohled bére. vidíme palrnó. že ani Nmcúm, ani Maarmn ani Vlachinn na zachováni celého Rakouska nic záleželi nemiiže a nezáleží. Naopak když bérem zíeíel pouze na národnost, musíme uznati, žehy pro Nruice. pro Madary a pro Vlachy vlastn lépe bylo. kdyby Rakousko pominulo a se rozpadlo. Jíémci rakouští by se k nmecké íši pipojili a tak s))ojeni ouzce s oslalníiwi soukmcnovci svými jeden veliký a mocný stát utvoili ; Maai by samostatné veliké Uhersko mli. po které samoslalnosti již dávno baží ctižádost jejich, a ve kterém mocnáství by oni Maai jediným panujícím národem byli, zvtšujíce se poznenáhlým zmaaením všech osiatních mezi nimi bytujících národ ; a Vlachové by se k oslatní Itálii pi vtlili. Sami Rumunové (Valachové) rakouští by v lakovém pádu Rakouska ke svým ostatním spolurodákum v Multaiiech a ve Valachii se pipojili, teba pod tureckou neb ruskou ochranou, kdyby se nemohli samostatn udržeti. Jenom Slované rakouští nemají takových vyhlídek. Kdyby bylo Rusko zem svobodná, konšliluní. mohli by Slované rakouští tak jako Nmci, Maai a Vlachové bažiti po spojení s rodáky svými, aby jakožto jeden veliký národ, jakožto soustátí slovanské etné a snad nejpednjší místo zajímali mezi ostatními národy tohoto svta. Ale Rusko jest zem despotická, a my ostatní svobodní Slované musíme se, bohužel! tohoto vlaslního bratra svého co nejhoršího nepítele varovali. Každý kmen z nás rakouských Slovan jest sám pro sebe slabý, aby vedle jinonárodjiích mocných sousedu estné, samostatné místo zaujímal. Odolá naše eské království, kdyby i skutené mocnou a brannou rukou od ostatního Rakouska se odtrhnouti mohlo (o em nyní pochybuji), odolá pak vojskm celého Nmecka, které by jist rádo takové píležitosti použilo k podmanní Cech? 0<lolají Poláci pemoci cárské, aby se opf všichni v jeden politický stál spojiti mohli? Má Horvatsko dosti moci proti Maarm, Turkm i Nmcm? Dobe tedy, pro se vespolek všichni nespojíme, abychom této potebné síly a mohutnosti nabyli? Odpov na tuto otázku jest následující : My Slované rakouští piedn nejsme pohromad, nesousedíme zrovna vedle sebe, nýbrž oddlení jsme od sebe jinými národy, a proto se sami spojiti nemžeme, nýbrž musili bychom do spolku i tyto mezi námi položené národy pijmouti. Za druhé ale lam, kde skuten pohromad jsme, na severu : Poznaný. Slezsko, Lužice, Cechy, Morava. Slováci, Haliští Poláci a Rusíni. zase naše národní uvédomnní. nose národní