Lektorovaly Doc. Zdenka Švarcová, Dr., Harumi Jamada. cë Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari ( P!~), 2007 cë LEDA spol. s r. o.

Transkript

1

2 Autorky děkují všem, kteří přispěli k vytvoření této učebnice. Byli to zejména doc. Zdenka Švarcová a Harumi Jamada (q0%ž), které celý text lektorovaly a svými cennými radami v mnohém vylepšily, Rjóko Itó (ä¼p) a Petr Holý. Rice a Rise Hajaši ( Ì, Ì ) patří dík za napsání dopisu Šimonovi a Johance (str. 343). Za podnětné připomínky děkujeme také všem našim studentům, kteří s námi v posledních dvou letech použitou metodiku trpělivě testovali. Lektorovaly Doc. Zdenka Švarcová, Dr., Harumi Jamada cë Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari ( P!~), 2007 cë LEDA spol. s r. o., 2007 ISBN

3 Obsah Úvodem Lekce 1: Co je to? Čí je to? Á éu n K^O CD1/ ~K U n K^O CD1/ Slovní druhy v japonštině Podstatná jména Stavba věty Spona Partikule Kontextová partikule o Pádová partikule n Národy a národnosti Ukazovací a tázací zájmena Tázací partikule K Tázací partikule n Zdvořilá odpověď Sufixy za jmény Lekce 2: To je moje. A tamto také jš_ OFSF g CD1/ O ~ n jk g CD1/ Osobní zájmena Přivlastňovací vazby s osobními zájmeny Kontextová partikule Větná partikule Větná partikule n Větná partikule ˆ Větná partikule m Partikule h ve spojovací funkci Partikule K ve funkci spojky nebo Fráze při představování Výměna vizitek

4 Lekce 3: Kde je to? Co je tam? Á éu _a n W D CD1/ å}š n ÑüÈ CD1/ Existenciální slovesa B, D Pádová partikule k Místní zájmena Pádová partikule L Rozdíly v použití partikulí o a L Spojování partikulí Otázky a odpovědi Rodinné vztahy Základní pozdravy a fráze používané při setkání Pozdravy používané při prvním setkání v daný den Pozdravy používané při loučení Pozdravy při odchodu Pozdravy při návratu Lekce 4: Co je vlevo? Je tu někdo? X Wdn-g CD1/ KDWƒn-g CD1/ WpSFH n~hg CD1/ Dny v týdnu Pomocná jména s významem místa Partikule h a Tázací zájmena `Œ a jk Zájmenné výrazy příslovečné a zpřídavnělé Zdvořilostní prefixy J, T Lekce 5: Mám děti. Trochu zlobí W X O CD1/ éüáó n-g CD1/ Přídavná jména Nečasovatelná přídavná jména Časovatelná přídavná jména Příslovce Slovesa B a D ve významu mít Mezivětná spojka L, ale

5 Spojky QŒi, WKW a g Poděkování Lekce 6: Máte rád tenis? Bojíte se myší? KD n CD1/ J U g CD1/ g M[Dr CD1/ Barvy Pravidla pro popis věcí a bytostí Vazba N1 o N2 L Adj Popis Vyjadřování pocitů a přání Příslovce KjŠ, B~Š Příslovce \ \ Formální spona gb Spojka K ve významu protože Omluvy Lekce 7: Jak je to velké? Kolik to stojí? qýu ndh CD1/ Fan-g CD1/ Číslovky Japonské číslovky Příslovce _Oq a YSW Sinojaponské číslovky Telefonní čísla Jednotky měny, míry a váhy Jednotky měny Základní měrové jednotky Profese Lekce 8: Kolik je koček? Kolik je hodin? å, CD1/ M FWdn-g CD1/ Numerativy Vyjadřování času hodiny a minuty Další časové výrazy Partikule K, ~g

6 Měsíce Dny v měsíci Roky Lekce 9: Kam půjdete? Co to čtete? ô U n å CD1/ 'fs FD g CD1/ Slovesa Slovesa souhlásková Slovesa samohlásková Vyňatá slovesa Nepravidelná slovesa Pádová partikule Pádová partikule g Pádová partikule k Pádová partikule x Slovesa se zvláštními vazbami Tabulka slovesných vzorů a přípon Lekce 10: Máme jen vodu. Chceme jíst BUOUoiFgYK CD1/ isg_y~yk CD1/ FjN oox fgyk CD1/ Partikule `Q a WK Partikule `Q Partikule WK Přací sufix _D Onomatopoia Hlasy zvířat Partikule h ve větách uvádějících přímou a nepřímou řeč Sufix jl označující souběžný děj Rozhodnutí vyjádřené vazbami ky, km Lekce 11: Kde jste byl? Koho jste potkal? M[dhßy n CD2/ FjN g CD2/ W OŒ CD2/ n]h CD2/

7 Stupňování přídavných jmen Stupňování příslovcí Tvoření substantiv z přídavných jmen Partikule g Minulý čas Minulý čas spony Minulý čas nečasovatelných přídavných jmen Minulý čas časovatelných přídavných jmen Minulý čas sloves Lekce 12: Kdo je větší? Kdo spí déle? å,nœmw CD2/ K~O CD2/ 'ÏnMg CD2/ 'Ïn-g CD2/ KHŠng Ên-g CD2/ Srovnávání dvou objektů Vyjádření vyšší míry vlastnosti Příslovce a ch, YSW, ch, Zch Vyjádření stejné míry vlastnosti dvou objektů Vyjádření nižší míry vlastnosti Lekce 13: Co je nejlepší? Všechno je dobré! å,nnš n CD2/ å}šhmg CD2/ g Ên-g CD2/ Srovnávání tří a více objektů Vyjádření stejné míry vlastnosti tří a více objektů Neurčitá zájmena Rozšířené partikule Partikule kddf Partikule hwf Sinojaponská příslovce DcW k, h k Lekce 14: Učil jste se? Jak dlouho? å,nf![di CD2/ å,nf! CD2/ Vyjádření doby trvání

8 Hodiny, minuty, vteřiny Dny, týdny, měsíce, roky Vyjádření věku Přechodník Přechodník spony Přechodník nečasovatelných přídavných jmen Přechodník časovatelných přídavných jmen Přechodník sloves Spojovací tvar sloves Lekce 15: Nikdo nepřišel. Věděl jste to? ºn¹ÝüÄ CD2/ >g CD2/ Vyjádření pravidelně se opakujících časových úseků i okolností Prefix Î (~D) Výraz Thk Přechodník koncovky záporu jd a přací koncovky _D Průběhový čas Pokračování probíhajícího děje Stav, který nastal a přetrvává Opakující se děj Záporné tvary průběhového času Sloveso å (W ); vědět, znát Vyjádření obsahu českého slovesa mít Sloveso d; mít, vlastnit, držet Sloveso KF; mít ; chovat Lekce 16: Pojďte rychle sem! Znáte tu paní se psem? å,nõ à çó CD2/ Wv7nÖÆ Ã g CD2/ Rozkazovací způsob Rozkazovací tvar slovesa U ve spojení se substantivy Přívlastek a přívlastkové vazby Přívlastkové věty se sponovým přísudkem Přívlastkové věty s adjektivním přísudkem Přívlastkové věty se slovesným přísudkem

9 Lekce 17: Byl jste v Japonsku? Já tam asi pojedu hoö CD2/ OÁ éu _anhoöxnš L CD2/ U _OnD g CD2/ D7J [ g CD2/ Zástupná pomocná jména n a Sh Pomocná jména n a Sh ve spojení se sponou Pomocná jména n a Sh ve spojení s adjektivy a slovesy Nominalizace větných frází pomocí n a Sh Rozdíly v používání pomocných jmen n a Sh Modální fráze ShLgM, umět, moci Vyjádření minulé zkušenosti pomocí modální fráze ShLB Spojka ng Pravděpodobnostní způsob Opisné tvary pravděpodobnostního způsobu Lekce 18: Otevřeme okno? Už je otevřené! B JiŠ CD2/ U nj_og CD2/ hoönld0g CD2/ Slovesa podmětová a předmětová Jednoznačně podmětová slovesa Jednoznačně předmětová slovesa Slovesa, která mohou být podmětová i předmětová Dvojice podmětových a předmětových sloves Přechodník předmětových sloves ve spojení s pomocným slovesem B Vazba sloves pohybu s partikulí k Přání k různým příležitostem Lekce 19: Až vystuduje, bude chemikem å,nkl CD2/ nšpu K ô U xnkl CD2/ ô U K nšpu xnkl CD2/ ŠKaƒ hšuaƒ K âóo hèïêaƒ xnkl CD2/ Vyjádření změny stavu Sloveso j Sloveso Y

10 Modální fráze Shkj a ShkY Časové věty Vazba přechodníku a partikule K Vazba sloves a podstatných jmen s výrazem Œg (Bhg) Vazba sloves a podstatných jmen s výrazem Mk (~Hk) Časové věty vyjadřující souběžný děj Výraz hdf ve spojení se substantivy Další numerativy Příklady sezonních pozdravů Příklady formálních dopisů Lekce 20: Studenti japonštiny jedou do Japonska å,n~ Lh Ëá Á ³nfLå,xQf_sËa~W_ q g uxq Á ³nf_aooSmnŠ K khfaƒow~w_ LoKcq)ýn) x cfe~w_ Lo K_ MfßiFgp To ßyfD~Y

11 Úvodem Učebnice moderní japonštiny se skládá z hlavního svazku obsahujícího gramatiku, články a cvičení, učebnice písma a klíče se slovníčkem. Celý komplex doplňují tři CD, která nabízejí kromě nahrávek i volně šiřitelný textový editor JWPce vhodný pro zápis japonštiny. S editorem je propojen i elektronický japonsko-anglický a anglicko-japonský slovník, který obsahuje také japonská místní a osobní jména, a znakový slovník umožňující vyhledávání čínských znaků několika různými způsoby. Učebnice je určena nejen pro výuku s učitelem, ale je vhodná i pro samostudium gramatika je vysvětlena systematicky, v klíči jsou řešení a překlady všech cvičení, znaky jsou rozepsané po jednotlivých tazích a k nácviku správné výslovnosti slouží nahrávky abeced, článků a některých cvičení. Učebnice obsahuje gramatiku a slovní zásobu potřebnou k základní konverzaci, její zvládnutí umožňuje vykonat i základní mezinárodní zkoušku z japonštiny Japanese Proficiency Test (Nihongo nórjoku šiken) stupně 4kjú. V učebnici je však probráno mnohem více znaků, než tato zkouška vyžaduje. Při vytváření učebnice jsme se opíraly o své zkušenosti s výukou japonštiny a pokusily jsme se napsat ji tak, aby vyhovovala potřebám českých a slovenských studentů. Veškeré připomínky uvítáme na mailových adresách dita@orient.cas.cz a denisa@vostry.cz. Errata a odpovědi na nejčastěji kladené otázky najdete na internetové stránce Informace o dalších pomůckách k výuce japonštiny i ostatních jazyků naleznete na stránkách nakladatelství LEDA, Struktura lekcí a práce s učebnicí Učebnice obsahuje 20 lekcí, každé lekci v hlavním svazku odpovídá příslušná lekce v učebnici písma. Lekce 1 až 19 jsou strukturovány stejným způsobem a slouží k systematickému studiu, 20. lekce se věnuje zejména hovorové japonštině běžně používané v neformálních rozhovorech. Jednotlivé lekce obsahují text sestávající z jednoho či více článků a dialogů, za nímž následují dvě poslechová cvičení ověřující porozumění textu. Slovní zásoba k článku je uvedená hned za článkem a obsahuje i odkazy na gramatiku. Texty jsou psané přirozeným jazykem a jsou v nich reálie týkající se života v Japonsku, proto je v některých větách použita gramatika přesahující rámec gramatiky dosud probrané; tyto věty jsou společně s frázemi uváděny za slovní zásobou k článku. K procvičení gramatiky slouží modelové věty, v nichž jsou pro lepší přehlednost některé gramatické částice (partikule) zvýrazněny barevně. Za modelovými větami následuje vždy další slovní zásoba a za ní výklad nové gramatiky proložený cvičeními. Na konci některých lekcí jsou pro doplnění výkladu navíc informace a fráze týkající se komunikační strategie, které dokreslují použití zvolených jazykových prostředků. 13

12 Při studiu je vhodné nejprve projít veškerou slovní zásobu lekce a pak se postupně seznamovat s gramatikou a ověřovat její pochopení na cvičeních. Po zvládnutí gramatiky celé lekce si student může ověřit, nakolik výkladu porozuměl, na modelových větách. Poté doporučujeme pročíst fráze a užitečné věty a na závěr se věnovat textu (četbě, překladu, převyprávění apod.) a poslechovým cvičením. Podle potřeby lze na úplný závěr lekce odložit i poslední překladové cvičení. Znaky k uvedené lekci lze (kromě první lekce obsahující hiraganu a katakanu) probírat kdykoli v průběhu dané lekce, nové znaky jsou v odpovídající lekci vždy uváděny i se čtením furiganou. V celé první lekci a v textech druhé lekce je pro lepší orientaci použit zápis obsahující mezery mezi jednotlivými slovy, v dalších lekcích už se (stejně jako v běžném japonském textu) tyto mezery neobjevují. Nahrávky CD s nahrávkami obsahují články, dialogy a poslechová cvičení lekcí 1 až 19; výslovnost jednotlivých hlásek a slabik i fonetická cvičení jsou na začátku. Čísla položek ve cvičeních jsou namluvena japonsky (1 iči, 2 ni, 3 san, 4 jon, 5 go, 6 roku, 7 nana, 8 hači, 9 kjú, 10 džú, více viz str. 128). Japonsky jsou namluveny také názvy jednotlivých lekcí (Daiikka, Dainika atd., viz 20. lekci v učebnici písma). Transkripce a fonetická stránka japonštiny Japonština je jazyk otevřených slabik, souhlásky se s výjimkou samostatného (tzv. slabičného) n vždy pojí s jednou ze samohlásek a, i, u, e, o. Výslovnost lze poměrně přesně přepsat latinkou, existují zde však určité odlišnosti ve výslovnosti souhlásek. Rozdílně se vyslovuje například f, které je v japonštině obouretné, nebo r, které má jen jeden ráz a blíží se výslovnosti našeho d či l (v japonštině souhláska l neexistuje). Odlišný způsob mluvy je dán i přízvukem, který v japonštině není důrazový, ale tónový. Ke zvládnutí fonetické stránky jazyka slouží nahrávka, která obsahuje i výslovnost jednotlivých slabik. V učebnici je použita transkripce japonštiny vycházející z češtiny, která výslovnosti japonských slabik velmi dobře odpovídá. Pro úplnost zde uvádíme tabulku obsahující kromě české transkripce ještě transkripci Hepburnovu, kterou používá například Japonsko-český slovník Ivana Krouského, a transkripci japonskou, která je nejjednoznačnější a umožní v přiloženém textovém editoru JWPce zapsat i ty slabiky, které se vyslovují stejně (dvojice X-b, Z-e). Pokud se slabiky přepisují ve všech zmíněných transkripcích stejně, je zde uvedena pouze jedna varianta. Tam, kde se alespoň jedna transkripce liší, jsou pro přehlednost uvedeny všechny tři varianty přepisu. Na druhém místě je červeně uvedena Hepburnova transkripce a na třetím transkripce japonská. 14

13 Základní řady: B a D i F u H e J o K ka M ki O ku Q ke S ko U sa W ši/shi/si Y su [ se ] so _ ta a či/chi/ti d cu/tsu/tu f te h to j na k ni l nu m ne n no o ha r hi u fu x he { ho ~ ma mi mu me mo ja/ya/ya ju/yu/yu ˆ jo/yo/yo ra Š ri ru Œ re ro wa wo n Znělé řady: L ga N gi P gu R ge T go V za X dži/ji/zi Z zu \ ze ^ zo ` da b dži/ji/di e zu/zu/du g de i do p ba s bi v bu y be bo q pa t pi w pu z pe } po Spřežky: Mƒ kja/kya/kya M kju/kyu/kyu M kjo/kyo/kyo Nƒ gja/gya/gya N gju/gyu/gyu N gjo/gyo/gyo Wƒ ša/sha/sya W šu/shu/syu W šo/sho/syo Xƒ dža/ja/zya X džu/ju/zyu X džo/jo/zyo aƒ ča/cha/tya a ču/chu/tyu a čo/cho/tyo kƒ nja/nya/nya k nju/nyu/nyu k njo/nyo/nyo rƒ hja/hya/hya r hju/hyu/hyu r hjo/hyo/hyo sƒ bja/bya/bya s bju/byu/byu s bjo/byo/byo tƒ pja/pya/pya t pju/pyu/pyu t pjo/pyo/pyo ƒ mja/mya/mya mju/myu/myu mjo/myo/myo Šƒ rja/rya/rya Š rju/ryu/ryu Š rjo/ryo/ryo 15

14 ,1² Co je to? Čí je to? CD1/7 Á éu n K^O S Œ o í Þ ó û Á éu gy Á ³X g Y D&D ³ ó Ô å ü n WƒD gy S Œ o ô U gy íþóu n JO U g Y ¹ í ô X gy ô U o odwƒgy Sn JhSnS o â ó O g Y W F L O [D gy Á éu n YS gy Sn J jns o èï Êaƒ gy Á é U n Y g Y â ó O n D F h gy Sn S o ÈÞü åaƒ gy BKaƒ gy âóo n JhFh gy CD1/8 ~K U n K^O ~K U _ a o Á éu _ a n k{ X n h `agy ~ K W Y Q U o í Þ ó U n K D W ƒ n i F Š F g Y MSU n TW X gy M S U o W Y QU n JOU gy W u gy 16 L 1

15 Saƒ o W Y QU h MSU n Y g Y S F S F [D gy X XO o W Y QU h MSU n YS gy a FLO [ D g Y â ó O n h `a gy Slovní zásoba k článku K^O rodina SŒ toto, viz str. 27 o U gy Á ³X Čech D&D³óÔåü WƒD JOU ¹íô X odwƒ JhSnS O partikule kontextová, vysl. wa, viz str. 23 zdvořilostní sufix, viz str. 33 spona (zdvořilý tvar), viz str. 21 D&D Computers (název smyšlené firmy) člen/zaměstnanec firmy manželka, paní (zdvořilý výraz používaný o ženě někoho jiného) Slovák/Slovenka zubní lékař/lékařka chlapec, chlapeček zdvořilostní sufix, viz str. 33 W FLO[D školák, žák n YS J jns partikule pádová určující přívlastek, viz str. 24 syn holčička, děvčátko aƒ zdvořilostní sufix, viz str. 33 Y dcera, dívka D Fh S BKaƒ JhFh _a mladší sestra dítě, mládě miminko mladší bratr ~K U _a Jamakawovi Á éu _a k{ X h `a KDWƒ ifš F TW X W u sufix množného čísla, viz str. 20 Kučerovi Japonec kamarád, přítel společnost, firma kolega, spolupracovník manžel, pán (zdvořilý výraz používaný o muži někoho jiného) žena v domácnosti h a, s, viz str. 47 SFSF[D a FLO[D student/studentka střední školy (vyšší) student/studentka nižší střední školy L 1 17

16 1. Odpovězte na následující otázky: CD1/9 CD1/10 1. íþóû Á éu o jkx gy K 2. ô û Á íô üu o jkx gy K 3. èïêaƒ n JhFh o `Œ gy K 4. âóo n D Fh o `Œ gy K 5. MSU n TW X o `Œ gy K 6. ~K W YQU n Y o `ŒgY K 2. Vyslechněte si věty k článku a označte, jsou-li pravdivé, nebo nepravdivé MODELOVÉ VĚTY Zdvořilý styl Á é gy Jsem Kučera. SŒ o doh gy To je stůl. íþóu o [ [D gobš~[ Roman není učitel. ô U o Á ³X gobš~[ ¹íô X gy Iveta není Češka. Je Slovenka. BŒ o hfm F `DLO gy K od ]F gy Tamto je Tokijská univerzita? Ano, je. Bn Óë o hfm F Õ üéà gy Tamta budova je Tokijské fórum. SŒ o _jku n O ~ gy K DDH ald~y ~K U n O ~ gy To je auto pana Tanaky? Ne, není. Je to auto pana Jamakawy. B Œ o j g Y K ô U n K p g Y Co je tamto? Ivetina taška. SŒ o X XO n Kp gobš~[ K Není tohle Džundžiho taška? S Œ o È Þ ü å a ƒ n Ù Ó ü «ü g o B Š ~ [ Tohle není Tomáškův kočárek. Sn k N F o èïêaƒ n gy Tahle panenka je Johanky. Neutrální styl É ÄX XƒjD Á ³X ` Nejsem Němec. Jsem Čech. / Není Němec. Je Čech. 18 L 1

17 BŒ o èïêaƒ n k N F ` Tamto je Johančina panenka. Sn rh o _jku n Õéó¹X n h `a ` Tento muž je francouzský přítel pana Tanaky. ] Œ o Á éu _ a n O ~ XƒjD To není auto Kučerových. SŒ o âóo n Úó j n To je tvoje pero, Šimone? / To je Šimonovo pero? âóo n JKBU o Á ³X X ƒjd n Šimone, tvoje maminka není Češka? / Šimonova maminka není Češka? BŒ o jk N SF Co je tamto? Banka. Bn _f n o LcSF ` Tamta budova je škola. Další slovní zásoba ŒD jkx `Œ doh [ [D hfm F `DLO h FM F `D LO hfm F Õ ü éà příklad, vzor (člověk) jaké národnosti kdo jk, j co Kp k N F H td O ~ stůl (v obývacím pokoji, psací) učitel, profesor, doktor, mistr Tokio univerzita, vysoká škola Tokijská univerzita Tokijské fórum (budova) taška, kabela panenka, loutka tužka vůz, auto { kniha od DDH/DH/D JKBU N SF hqd ano ne maminka (zdvořilý výraz) banka hodinky, hodiny V~W iqd budík W~ ostrov Ok W~Pk KDWƒD LO[D BW_ OˆFs akfd az Dl země, stát ostrovní stát, ostrovní země zaměstnanec firmy, úředník student zítra čtvrtek metro mapa pes d~ manželka (skromný výraz) Od bota, boty M FKW učebnice _f n LcSF rh ifvd Óë Úó ÙÓü«ü ³óÔåü budova, dům, stavba škola člověk zvíře, živočich budova (moderní) propiska, pero kočárek počítač L 1 19

18 SLOVNÍ DRUHY V JAPONŠTINĚ V japonštině rozeznáváme dva typy slov slova ohebná a slova neohebná. Obě skupiny obsahují jak slova plnovýznamová, tak slova s významy gramatickými. Neohebná slova jsou podstatná jména, nečasovatelná přídavná jména, zájmena, pomocná jména, číslovky, numerativy, příslovce, partikule a onomatopoia. Ohebná slova jsou časovatelná přídavná jména, slovesa, spona a ohebné koncovky. Všechna ohebná slova se pouze časují, skloňování v japonštině neexistuje. PODSTATNÁ JMÉNA Japonská podstatná jména mají jen jeden tvar nerozlišují rod, číslo ani pád. Ačkoli většinou není množné číslo vyjadřováno, v moderní japonštině existuje několik sufixů (koncovek) množného čísla, které se často pojí především s podstatnými jmény označujícími živé bytosti. Nejběžnější je sufix _ a, např. r h _ a, lidé, i F v d _ a, zvířata, méně časté jsou sufixy L _ a, které se objevují zejména u osobních zájmen (viz str. 38). Množné číslo může být v některých ojedinělých případech vyjádřeno i reduplikací (zdvojením) podstatného jména, např. rhsh, lidé, ~ ~, hory, a podobně. Ve znakovém zápisu se v takovém případě běžně používá tzv. opakovací znaménko : rhsh º, ~ ~ q. Použití sufixů množného čísla a reduplikace je ovšem omezeno pouze na některá slova, nelze je používat nahodile. Obecně lze říci, že i když se v současné, zejména hovorové japonštině stále více projevuje tendence používat sufix _ a, u většiny podstatných jmen není množné číslo explicitně vyjadřováno. Gramatickou funkci podstatných jmen a vztahy mezi nimi určují partikule (viz str. 23). STAVBA VĚTY Obvyklé uspořádání japonské věty je PODMĚT PŘEDMĚT PŘÍSUDEK. V některých případech však tento pořádek větných členů nemusí být striktně dodržován; neměnné je pouze postavení přísudku na konci věty (za ním už mohou následovat pouze modifikátory slovesné, adjektivní i jmenné, větné partikule a některé spojky), pořadí ostatních 20 L 1

19 větných členů může být ze stylistických důvodů někdy změněno. Velmi často je také podmět či předmět vynecháván, je-li znám z kontextu. SPONA Spona se řadí k pomocným slovesům, odpovídá českému slovesu být ve významu být nějaký či být něco, být něčím a ve spojení se jmény vytváří jmenný přísudek. (Sloveso být ve významu nacházet se někde, existovat je častěji vyjadřováno slovesy D a B, viz str. 57.) V neutrálním stylu má spona tvar `, ve zdvořilém tvar g Y a ve formálním (psaném) projevu má složený tvar gb (viz str. 115). Tyto základní tvary spony být, stejně jako základní ( slovníkové ) tvary sloves, nejsou v japonštině neurčitými infinitivy. Ačkoliv je pro zjednodušení do češtiny překládáme pomocí infinitivu, správný překlad je v případě spony `/gy/gb podle kontextu jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou. Základní tvary spony v přítomném čase NEUTRÁLNÍ TVAR ZDVOŘILÝ TVAR FORMÁLNÍ TVAR KLADNÝ TVAR ` gy gb ZÁPORNÝ TVAR gojd gobš~[ gojd gojdgy Tvary přítomného času spony (i dalších sloves) se v japonštině používají rovněž pro vyjádření budoucího času, pro který v japonštině neexistuje samostatný tvar. Pozor na výslovnost slabiky o v záporných tvarech spony vzhledem k tomu, že se zde jedná o partikuli o (viz dále), vyslovujeme tuto slabiku jako wa, tj. de wa nai, de wa arimasen. Ve výše uvedených tvarech lze tuto partikuli posilující zápor vynechat. Neutrální tvary spony používá mluvčí obvykle při neformálních příležitostech, např. je-li věta adresována rodinným příslušníkům, přátelům či dětem. V takovém případě se tento tvar často pojí s některou větnou partikulí, např. ˆ (viz str. 44). Neutrální tvary jsou někdy používány také v neosobním písemném projevu, např. při vyplňování formulářů. V novinových článcích, odborném textu apod. se však častěji používá formální tvar g B (viz str. 115). V ostatních případech se používají zdvořilé tvary spony. { ` { gy Je to kniha. _jku ` _jku gy Je to pan Tanaka. hqd ` hqd gy Jsou to hodinky. L 1 21

20 { gojd { gobš~[ { gojdgy Není to kniha. _jku gojd _jku gobš~[ _jku gojdgy Není to pan Tanaka. hqd gojd hqd gobš~[ hqd gojdgy Nejsou to hodinky. Při běžné konverzaci se často místo tvaru go používá zkrácený tvar Xƒ: { XƒjD { XƒBŠ~[ Není to kniha. _jku XƒjD _jku XƒBŠ~[ Není to pan Tanaka. 3. Tvořte věty podle obrázků a převádějte je do záporu podle vzoru: ŒD { gy Je to kniha. Ò { gobš~[ Není to kniha Věty z předchozího cvičení převeďte do neutrálních tvarů kladných i záporných. ŒD{ gy Ò { ` { gojd 22 L 1