Charakteristiky interakce rodiče dítě žák - učitel
Výchovný styl v rodině edukační prostředí: rodina a škola emoční vztah dospělých a dětí, jejich způsob komunikace charakter požadavků, způsob jejich kladení a kontroly projevuje se volbou výchovných prostředků a způsobem reagování na ně
Edukační styly Jan Čáp, Ilona Gillernová ŘÍZENÍ SILNÉ STŘEDNÍ SLABÉ ROZPORNÉ ZÁPORNÝ EMOČNÍ VZTAH STŘEDNÍ kombinace KLADNÝ
Účinky způsobů výchovy Optimální kombinace kladného EV a střední Ř, také extrémně kladný EV a slabé Ř Pesimální záporný EV a rozporné Ř (lepší kladný EV a rozporné Ř vyšší stabilita, avšak nižší svědomitost oproti optimu) Záporný EV a silné (příp. střední) Ř nepříznivé pro chlapce, dívky svědomité, avšak labilní, hůře se ovládají
Výchovné vedení v rodině Výchovné vedení v rodině Chlapci Dívky 1991 2002 2013 1991 2002 2013 Slabé 25% 43% 45% 22% 47% 49% Rozporné 36% 44% 40% 23% 35% 35% Silné a střední 39% 13% 15% 55% 18% 16%
Styly výchovného působení učitele Autokratický (záporný EV a silné Ř) - hodně rozkazuje a zakazuje, vyčítá, vyhrožuje, často trestá, vyvolává napětí a strach - málo přihlíží k přáním a potřebám Ž, nesnaží se je poznat - nepřipouští samostatný postup řešení úlohy, omezuje samostatnost a iniciativu - někdy ironizuje a zesměšňuje Ž
Liberální styl s nezájmem o Ž (záporný EV, slabé Ř) - nízké požadavky a nedostatečná kontrola jejich plnění - působí lhostejným dojmem, někdy se chová nejistě, příp. si před Ž stěžuje nad své problémy
Laskavý liberální styl (kladný EV, slabé Ř) - projevuje sympatie k Ž, porozumění pro jejich potřeby, podmínky a problémy - omlouvá nedostatky, kladné nízké požadavky, příp. nekontroluje jejich plnění - litující a ochraňující matka
Integrační styl (kladný EV a střední až zesílené řízení) - snaží se Ž porozumět a pomoci, ochoten mluvit s nimi i o věcech, kt. se netýkají přímo školy - projevuje k Ž důvěru, klade přiměřené požadavky laskavou formou kontroluje plnění (neuráží, neponižuje) - podporuje samostatnost a iniciativu
Význam učitelů pro rozvoj dospívajících zdroj dalšího socializačního vývoje identifikační vzor kompenzace nedostatečně funkčních vztahů v rodině komplementární role k rodičovské (potřeba struktury, řízení a kontroly) (Gillernová, 2010; in L. Krejčová, 2011)
Jak si lidé rozumějí Je pro mne obtížné naslouchat někomu nebo rozmlouvat s někým, když Nejsnazší je pro mne naslouchat někomu nebo rozmlouvat s někým, když Mé silné stránky k dorozumívání se s druhými lidmi jsou Mé slabiny v porozumění druhým lidem jsou
Druhy komunikace verbální linie tematická a interpretační (význam a smysl, který je tématu a komunikaci přikládán) neverbální názorný, smyslově vnímatelný význam (ne pojmový, abstraktní) gesta, pohyby, prostor. umístění, doteky, mimika, pohled, parajazykové projevy
Pedagogická komunikace vzájemná výměna sdělení mezi účastníky výchovně vzdělávacího procesu, která slouží jeho cílům klíčové postaveni v edukačních procesech optimalizace komunikace ve škole přispívá k - utváření příznivého em. klimatu ve třídě, škole - efektivnímu řízení sociálně-psychologických procesů ve skupině - lepším podmínkám pro rozvoj motivace žáků, jejich výkonnosti a úspěšnosti
OKO (Oblíbené Komunikační Omyly) dorozumíváme se pouze slovy slova a věty přesně vyjadřují naše myšlenky nejdůležitější je to, CO říkáme používáme-li stejný jazyk, musíme si porozumět slyšet je totéž co poslouchat a naslouchat
KO-ST (Komunikační Stopky) Přikazování Posuzování partnera Strohý souhlas Nemístné vtipkování Poučování Napomínání Moralizování Poskytování nevyžádaných rad
Použité zdroje Gillernová, I., Krejčová, L. a kol. (2012). Sociální dovednosti učitele. Praha: Grada. Čáp, J., Mareš, J, (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. Krejčová, L. (2011). Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících. Praha: Grada. Komárková, R. a kol. (2001). Aplikovaná sociální psychologie III. Praha: Grada.