Nkteré výjimené vlastnosti projektu II. vojenského mapování na území ech, Moravy a Slezska. Úvod Cílem II. vojenského mapování bylo vytvoení mapového díla s jednotnými kartografickými (volba kartografického zobrazení, souadnicového systému, mítkové ady map) a geodetickými základy (trigonometrická sí etzc doplovaná v souladu s postupem topografických prací), s jednotným obsahem vojensky dležitých objekt zobrazených podle jednotného katalogu objekt 1 (znakového klíe). Nové topografické mapování mlo odstranit polohové deformace a nesoulady zákresu objekt na jednotlivých mapových listech I. vojenského mapování 2. V prbhu II. vojenského mapování došlo pedevším z ekonomických, ale i asových dvod ke zmn technologie. Území ech bylo zmapováno podle modifikované technologie v letech 1842 až 1852, území Moravy a Slezska 1836 až 1840. Pvodní koncepce II. vojenského mapování Pvodní geodetické základy Roku 1806 byl císaem Františkem I 3. schválen návrh vypracovaný generálem A. Mayerem z Heldensfeldu, šéfem štábu generálního ubytovatele, na vybudování vojenské triangulace pro celé území rakouské monarchie jako referenního geodetického systému II. vojenského mapování (Františkova). Vojenská triangulace (v [4] uvádna jako astronomicko-trigonometrická sí) mla tvoit nejen základ nového mapování, ale také umožnit vytvoení souvislé mapy celé monarchie z chybn orientovaných map I. vojenského mapování. Ješt téhož roku zahájila triangulaní kancelá Topografického ústavu ve Vídni 4 pod vedením plukovníka štábu Richtera práce na budování vojenské triangulace. V obtížných podmínkách (malý poet dstojník, špatná dopravní obslužnost atd.) byla v letech 1806 1808 a 1810 1811 vybudována souvislá trigonometrická sí až k budapešskému poledníku. Triangulaní práce byly pozastaveny roku 1809 (válené tažení) a 1811 (úsporné dvody). Triangulace byla opt zahájena v roce 1816. Souadnice všech trigonometrických bod byly ureny v souadnicovém systému svatoštpánském a využity pravdpodobn pi revizním topografickém mapování v echách v letech 1812 1819. Roku 1810 byl císaem schválen návrh zahájit práce na tvorb speciální mapy 1:144 000. Na tehdejší dobu velmi neobvykle a pekvapiv byla tehdejším šéfem štábu, maršálem Radeckým, pvodní koncepce tohoto návrhu rozšíena o svolení uvolnit speciální mapu 1:144 000 bez jakýchkoli omezení veejnosti a zárove zpracovat a též uvolnit pro veejnost mapu generální 1:288 000. Heldensfeldv projekt sít I. ádu pedpokládal zamení tí základních triangulaních etzc podél rovnobžek 46, 48 a 50 : Zagreb (Záheb) Timioara (Temešvár) Braov (Brašov), 1 Katalog objekt II. vojenského mapováníje k dispozici na http://www.kma.zcu.cz/vichrova. 2 První vojenské mapování (Josefské) v echách probíhalo v letech 1764 1767 (273 mapových list), revize mapových list pro toto území a pípadn nové mapování 1780-1783 (143 mapových list), na Morav probíhalo mapování v letech 1764 1768 (126 mapových list), revize i nové mapování 1779 1781 (40 mapových list). Ve Slezsku probíhalo první vojenské mapování v letech 1763 1764 (40 mapových list). 3 V literatue je uvádno též jméno František II., avšak jedná se stále o jednu osobu. Císa František byl prvním ímským (František I.) a zárove druhým rakouským císaem (František II.). 4 Topografický ústav byl zízen u štábu generálního ubytovatele roku 1806. Zajišoval vyhotovení vojenského popisu území, vybudování triangulace a vlastní mapování. Zpoátku spolupracoval s civilními odborníky, jejichž úkolem bylo vyškolit vojenské dstojníky štábu, kteí tímto nalezli mírové využití po ukonení války s Francií (1805).
Salzburg (Solnohrad) Wiener Neustat (Vídeské Nové Msto) Györ (Ráb) Suceava (Suava), Karlovy Vary Praha Kralický Snžník viv (Lvov). Výše uvedené etzce byly vzájemn propojeny temi poledníkovými etzci: pražským (Rijeka Wels Praha), vídeským (Zagreb Varaždín Wien Kralický Snžník), tokajským. Rozmr sít byl odvozen ze základny u Vídeského Nového Msta 5 v Dolním Rakousku, která byla nov pipojena na vídeskou hvzdárnu. Nov byla urena základna u Welsu 6 v Horním Rakousku s pozdjším propojením na základnu u Rábu 7. Úhlová mení byla provádna teodolity repetiní metodou. Prmrné délky stran trigonometrické sít byly 20 km, nejdelší strana Boubín Kamýk mila 44 km [8]. Pvodn mla být celá sí vojenské triangulace urena v jednotném souadnicovém systému 8, svatoštpánském, aby bylo možné provést souvislé zobrazení celé monarchie v jednotném kladu mapových list. Na triangulaci se z velké ásti podíleli hejtm. Fallon (postupoval od Vídn smrem na Pavlovské vrchy, Znojmo, Špilberk, Svitavy, Králíky až na Králický Snžník), hejtm. Maurich (postupoval od Znojma smrem k Melku, Welské základn až k Praze) a por. Kielmann (postupoval od Králického Snžníku smrem na Hradec Králové, Karlovy Vary a Cheb) [12]. Postup prací a jejich zajištní dokládá píloha.1, ze které je patrné, že území ech, Moravy a Slezska bylo v íjnu roku 1819 již plošn pokryto geodetickými základy a tyto trigonometrické body byly využívány pro revizi pípadn nové mapování vybraných sekcí josefského mapování. Pvodní kartografické základy Dle pvodního projektu mla být celá monarchie zobrazena v píném válcovém zobrazení Cassini-Soldnerov 9 s dotykovým geografickým poledníkem procházejícím trigonometrickým bodem sv. Štpán. Toto zobrazení je ekvidistantní v kartografických polednících a dotykovém základním poledníku. Sekce mapových list v mítku 1:28 800 10 byly voleny jako rovinná sí pravoúhelník o rozmru 24 x 16 (vídeských palc), rovnobžných se souadnicovými osami, zobrazující území 2,4 x 1,6 rakouské míle. Sekce byly znaeny od západu na východ nejprve velkými písmeny abecedy R, Q,..A, pak ímskými íslicemi od I, II, LXIV. Vrstvy byly znaeny od severu k jihu 16, 17,..102. Klad mapových list mítka 1:28 800 a jejich oznaování jsou patrné z obr.1. Pouze pro vybrané sekce mapových list v okolí velkých mst nebo dležitých vojenských objekt a cviiš bylo použito dvojnásobného mítka 1:14 400 11. Podle výše popsaného pvodního sekního dlení (kladu mapových list), které je stejné jako u I. vojenského mapování, bylo dle [12] zmapováno: (1807 1808) Solnohradsko (31 mapových list) a Berchtesgadensko (38 list) (1809 1819) Horní a Dolní Rakousko (160 list) (1801 1809) a (1816 1821) Tyrolsko, Vorarlbersko a Lichtenštejnsko (164 list) 5 Základna u Vídeského Nového Msta byla zamena roku 1762 abbém Josefem Liesganigem (délka 6 410,90 vídeských sáh), pemena roku 1806 (délka 12 158,144 m). 6 Základna u Welsu byla zamena roku 1806 (délka 7 904,16 vídeských sáh = 14 990,053 m). 7 Základna u Rábu byla zamena roku 1810 (délka 9 429,43 vídeských sáh = 17 882,723 m). 8 Ve svatoštpánském souadnicovém systému byly ureny souadnice trigonometrických bod pouze v Dolním a Horním Rakousku, Solnohradsku, Tyrolích a v SZ ásti Uher. 9 Toto zobrazení je v literatue známé pod názvem Cassiniho zobrazení. Bylo použito pro mapu Carte de France vyhotovenou v letech 1750-1793 Césarem Francoisem Cassinim de Thury (1714-1784) a jeho synem Dominiguem. Pozdji toto zobrazení upravil pro mapování v Bavorsku Johann Georg Soldner (1776 1833) a takto bylo pevzato pro mapování Rakousko-Uherska. 10 Das einfache oder Ganze Maß: 1 na map = 400 ve skutenosti. Po pepotu 400 = 400. 6. 12 = 28 800 lze psát mítko 1:28 800. (1 - víd. sáh, 1 - víd stopa, 1 - víd. palec). 11 Das doppelte Maß: 1 = 200, tj. 1:14 400.
1819 zapoato mapování Uher, 1827 perušeno a dokoneno 1869 (1079 list) (1820 1821) Lombardie, Benátsko a na podkladu katastru 1820 1822 Modena (330 list) (1853 1869) malá ást Sedmihradska (49 list), vtšina dokonena až v letech 1869 1873 (1864 1866) Srbsko, Temešvárský banát a banátská hranice Jihomoravské pohranií a Vitorazsko bylo zmapováno spolen s Dolním a Horním Rakouskem v pvodním kladu mapových list. V letech 1842-1852 však byly tyto lokality mapovány znovu podle nové koncepce s využitím katastrálního polohopisu a v novém kladu, aby byly mapové listy eských zemí asov jednotné. Na územích, kde nebylo uskutenno katastrální mapování, tj. nebylo možné využít výsledky mapování stabilního katastru, probíhalo II. vojenské mapování dle pvodní koncepce až do roku 1869. Obr.1 Klad a znaení mapových list 1:28 800 dle pvodní koncepce Pvodní postup topografických prací a výsledky mapování Druhé vojenské mapování bylo zahájeno souasn s trigonometrickými pracemi roku 1806 v Horním a Dolním Rakousku a Solnohradsku. Již roku 1809 bylo pozastaveno a nahrazeno revizí prvního vojenského mapování, jež mlo být opraveno a zdokonaleno. Když se ukázalo, že zrevidované mapy není možné použít pro vyhotovení speciální mapy 1:144 000, bylo opt zahájeno II. vojenské mapování. Topografické mapování bylo provádno metodou mického stolu. Do sít vojenské triangulace, která byla zhuštna grafickou triangulací (body IV. ádu), byly grafickým protínáním, krokováním nebo odhadem vzdálenosti zakreslovány objekty polohopisu. Pro vyjádení terénního reliéfu byly v Rakousku poprvé využity Lehmannovy šrafy 12. Skalní stny a skaliska byly zobrazeny svtle hnd obrysovým polygonem s 12 Johann Georg Lehmann (1765-1811) saský topograf, autor zobrazení terénního reliéfu v pdorysném prmtu pomocí stupnice rozdílné tloušky šraf tak, aby byl zejmý smr nejvtšího spádu, jeho velikosti (vyjádeno intenzitou šraf) a zárove byl vyjáden tvar topografické plochy [7]. U vypuklých ploch se šrafy rozbíhají, u vhloubených ploch se sbíhají a u rovných ploch jsou rovnobžné.
nepravidelnou výplní skvrnkami tmav hndé až erné barvy [7]. Tímto zpsobem vznikly pvodní topografické mapy pouze na ásti území monarchie. Prbh a technologie II. vojenského mapování v eských zemích Na územích (nap. echy, Morava, Slezsko, Korutany, Štýrsko, Dalmácie), kde již bylo ukoneno nebo práv probíhalo katastrální mapování, byla s ohledem pedevším na ekonominost výrazn modifikována technologie II. vojenského mapování tak, aby bylo možné využít takka aktuální výsledky mapování stabilního katastru pro vyhotovení vymovacích sekcí a následn i pro tvorbu pehledných geografických a správních map jednotlivých zemí mocnáství. Modifikovány byly nejen geodetické a kartografické základy, ale i postup mapovacích prací. Nové geodetické základy Budováním trigonometrické sít byla povena triangulaní kancelá c.k. generálního štábu. Triangulaní práce provádli v letech 1807 1840 pouze vojenští dstojníci, tzv. trigonometi, kteí o své innosti vedli podrobné záznamy. Po roce 1840 se na mických pracích podíleli též civilní topografové. Sí byla budována v jednotlivých zemích po etapách. Nejprve byla vybudována sí I. ádu, která byla poté zhušována podle mapovacích poteb až do IV. ádu. Zahájení mapovacích prací na daném území bylo podmínno dokonením triangulace. Podle tehdejších pedpis byla trigonometrická sí budována tak, že na ploše jednoho triangulaního (fundamentálního) listu, tj. území jedné tverení rakouské míle (Quadrant- Meile), ležely nejmén ti trigonometrické body, z nichž alespo jeden musel být pímo pístupný k mení se zaruenou viditelností minimáln jedné orientace na zbývající dva body. 13 Podrobnji o organizaci práce pojednává [8]. Rozmr sít byl uren ze ty pímo mených základen, které byly ureny v sáhové míe, zavedené patentem Marie Terezie z 30. ervence 1764 14. Základny u Vídeského Nového Msta a u Welsu v Horním Rakousku byly pevzaty z vojenské triangulace. tyi pímo mené základny triangulace stabilního katastru: u Vídeského Nového Msta, u Welsu v Horním Rakousku, u Radovce v Bukovin, u Hall v Tyrolsku. V echách byla sí I. ádu (Grosse Netz) vybudována v letech 1824 1825 a 1827 1840, na Morav v letech 1821 1826. Budování sítí II. a III. ádu (Kleine Netze) záviselo na postupu mapovacích prací. Sít II. a III. ádu byly v echách vybudovány v letech 1825 1840 a na Morav v letech 1822 1829. Celá sí byla dokonena roku 1858. U 12 590 trigonometrických bod byly ureny i nadmoské výšky ve vídeských sázích s pesností na dv desetinná místa vztažené k hladin Jaderského moe. Body trigonometrické sít I. ádu byly vždy pímo pístupné (možnost centrického postavení mického stolu) a jejich prmrná vzdálenost byla 40 km. Výsledné namené vrcholové úhly trojúhelník sít I. ádu byly opravovány o sféroidický exces. Sí byla vyrovnána pravdpodobn po menších celcích, nejednalo se tedy o klasické vyrovnání, jaké se používá dnes. Sí II. ádu byla vytvoena trojúhelníky o stranách 9 15 km, které byly vloženy mezi body I. ádu. Vyrovnána byla jako sí rovinná. Trigonometrická sí III. ádu byla opt vytvoena vložením trojúhelník o délkách stran 4 9 km do sít II. ádu. Body této sít byly trvale stabilizovány (asto vže kostel, zámk a dalších významných budov). Sí IV. ádu byla vytvoena grafickou triangulací. 13 Uvažujeme-li, že jeden mapový list druhého vojenského mapování o rozmrech dvakrát dv míle byl vytvoen ze ty fundamentálních list katastrálního mapování o velikosti jedné tverení míle, lze tedy usuzovat, že na jeden list vojenského mapování pipadlo 10 až 12 íseln urených trigonometrických bod a pípadné další body ze zhuštní grafickou triangulací. 14 1 Palec (Zoll) = 0,026340 m; 1 stopa (Fuss) = 12 palc = 0,316081 m; 1 sáh (Klafter) = 6 stop = 1,896484 m; 1 míle (Meile) = 4 000 sáh = 7 585,936 m.
Souadnice pro echy byly ureny v rovinném souadnicovém systému gusterbergském s poátkem soustavy v trigonometrickém bod Gusterberg (Horní Rakousko), pro Moravu a Slezsko v systému svatoštpánském s poátkem souadnicové soustavy v trigonometrickém bod Svatý Štpán ve Vídni. V echách (51 953 km 2 ) obsahovala sí I. III. ádu 2 623 trigonometrických bod urených v souadnicovém systému gusterbergském. Na plochu jednoho triangulaního listu, tj. 57,5 km 2, pipadly ti trigonometrické body. Trvalá stabilizace bod byla provedena až v letech 1845 1850, kdy se podailo nalézt a stabilizovat už jen 2 234 bod. Na území Moravy (27 375 km 2 ) v souadnicovém systému svatoštpánském bylo íseln ureno 1 069 bod, z nichž v letech 1850 1852 bylo stabilizováno pouze 833 bod. Na plochu jednoho triangulaního listu, tj. 57,5 km 2, pipadly dva trigonometrické body [10]. Nové kartografické základy Stejn jako pro katastrální mapování bylo zvoleno píné válcové zobrazení 15 ekvidistantní v kartografických polednících a dotykovém poledníku (kartografický rovník), který byl zvolen stedem zobrazovaného území a procházel nkterým významným bodem trigonometrické sít (Gusterberg, Sv. Štpán). Rozhodnutí o volb vtšího potu zobrazovacích soustav 16 bylo motivováno zejména snahou o co nejjednodušší sestavení map správních kraj, jednotlivých zemí a celého státu z map stabilního katastru jako map pvodních. Dalším dvodem byla nutnost ešit problematiku nepíznivého délkového zkreslení 17 v kartografických rovnobžkách okrajových ástí zobrazovaného území na úrove grafické pesnosti map mítka 1:2 880. Zobrazovací rovnice popisující vztah mezi sférickými souadnicemi (y,x) a rovinnými souadnicemi (Y,X) v rovinných souadnicových systémech stabilního katastru (S-SK) jsou jednoznan popsány vztahem Y=y, X=x. Osa +X je vložena do jižní vtve obrazu místního poledníku procházejícího zvoleným trigonometrickým bodem, osa +Y je kolmá na osu X, smrem na západ. 15 Viz. pozn.9. 16 Systémy stabilního katastru (S-SK) byly užívány pro mapování stabilního katastru. Na území našeho souasného státu byl používán souadnicový systém gusterbergský (použitý jako zobrazovací soustava pro Království eské, Horní Rakousko a Solnohrady) a systém svatoštpánský (použitý jako zobrazovací soustava pro Moravu a Slezsko, Dolní Rakousko a Dalmácii). Dále byl zvolen systém innsbrucký (pro Tyrolsko a Vorarlbersko), systém krimbergský (pro Korutansko, Krasko a Pímoí), systém schöcklbergský (pro Štýrsko), systém radovecký (pro Hali) a systém lvovský (pro Bukovinu). Tchto pvodních sedm soustav bylo pozdji rozšíeno ješt o systém ivaniský (pro území Chorvatska) a systém budínský (pro Uhersko). 17 Mítkem mapy se rozumí pomr délkového elementu ds ku délkovému elementu dso, kde je dso délkový element na referenní ploše, ds jemu odpovídající element na Mo-krát zmenšené referenní ploše Pracujeme-li s rovinným obrazem ds na map délkového elementu referenní plochy dso, platí pro nezkreslené délky pomr a pro nezkreslené délky pomr vyjaduje hlavní mítko. ds : ds=1 ds : dso = 1 : Mo Pro ostatní délkové elementy se pomr spojit mní v závislosti na poloze zkoumaného místa a smru délkového elementu. Pomr nazýváme vedlejší mítko mapy. Pomr mítkových íslic ds : dso = 1 : M Mo : M = ds : ds =dz vyjaduje délkové zkreslení (deformaci délek) v okolí délkového elementu ds. Hodnotu vyjadující zkreslení v délkovém elementu nazýváme vliv délkového zkreslení a zpravidla se uvádí v mm/km. ds M o ds - ds 1 = 1 = = dz 1 ds M ds
Obr.2 Volba souadnicových soustav systém stabilního katastru [5]. Využitím kartografických základ stabilního katastru a generalizovaného polohopisu katastrálních map, což patí k hlavním znakm modifikované technologie, bylo nutné zmnit i klad mapových list. Nový klad mapových list II. vojenského mapování vycházel z kladu mapových list stabilního katastru, jež byl vytvoen rozdlením rovinného souadnicového systému rovnobžkami se souadnicovými osami. Vzdálenost sekních rovnobžek byla 2 rakouské míle, tj. 8000 sáh. Vzniklé mapové listy (tverce 2 x 2 rakouské míle) mají v mítku 1:28 800 rozmr 20 x 20 (vídeských palc), tj. 52,68 x 52,68 cm. Jeden mapový list II. vojenského mapování zobrazuje plochu ty fundamentálních list stabilního katastru. Sloupce (Colonne) rovnobžné s osou X byly znaeny ímskými íslicemi od souadnicové osy smrem na východ (O ostliche Colonne východní sloupec) a na západ (W westliche Colonne západní sloupec). Vrstvy (Schichte, Sectione) rovnobžné s osou Y byly íslovány arabskými íslicemi od severu k jihu. Klad mapových list II. vojenského mapování pro echy v gusterbergském pro Moravu a Slezsko ve svatoštpánském souadnicovém systému je v píloze 2. Podle [12] bylo v tomto kladu s využitím polohopisu stabilního katastru zmapováno: (1821 1824) Goricko, Gradiska, Terst a chorvatské pobeží (86 list) (1825 1835) Korutany, Krasko a Istrie/Ilyrie (111 list) (1826 1836) Štýrsko (129 list) (1828 1831, dokoneno až roku 1863) Bukovina (28 list) (1836 1840) Morava a Slezsko (146 list) (1842 1852) echy (267 list) (1851 1854) Dalmácie (129 list) (1861 1863) Hali (129 list)
(1867 1869) Chorvatsko, Slavonsko a chorvatsko-slavonská vojenská hranice (261 list) Modifikovaná technologie mapovacích prací O využití katastrálních dat pro II. vojenské mapování rozhodla Dvorská komise pro úpravu dan pozemkové, která byla zízena dopisem císae Františka I. ze dne 21. srpna 1810. Komise dohlížela na pípravu a mické práce pro vznik stabilního katastru ve všech zemích rakouské monarchie, urovala postup prací a vyhotovovala protokoly o jejich prbhu, které pedkládala císai. V zásadních vcech žádala císae o rozhodnutí. Blíže v [6] nebo v [8]. I pes neutšené finanní pomry v monarchii na poátku 19. století prosadila komise vybudování trigonometrické sít, jako jednotného polohového základu pro celé mapování stabilního katastru a pozdji i druhé vojenské mapování. Možná práv finanní tíse byla jedním z hlavních dvod, které vedly Dvorskou komisi k tak neotelému, prozíravému a modernímu rozhodnutí využít výsledky katastrálního mapování i pro tvorbu topografických map. Na územích, kde již bylo ukoneno nebo práv probíhalo mapování stabilního katastru, byl využit zjednodušený a do mítka 1:28 800 pantograficky zmenšený polohopisný obsah katastrálních map 1:2 880. Malý asový odstup mezi katastrálním a topografickým mapováním umožnil pevzetí tém úplného a takka aktuálního polohopisu. Práce topografa se tedy mohla omezit na úpravu polohopisu podle vojenského znakového klíe a na zamení terénního reliéfu a nových objekt, nezobrazených v katastrální map. Mapování provádli vojenští topografové (dstojníci štábu generálního ubytovatele, píslušníci sboru vojenských inženýr a pluk) rozdlení do mapovacích oddíl v potu 8-9 len. Vlastní mapování pak bylo provádno na tvrtin mapové sekce, tj. na vymovacích listech zobrazujících plochu 1 tverení míle (57,5 km 2 ). Vymovací listy byly po vykreslení nalepovány do pedem konstruovaných rám na napnuté plátno. Použití polohopisu katastrálních map znan urychlilo a zefektivnilo topografické práce. V lokalitách, kde byl k dispozici katastrální polohopis, zpracoval jeden topograf s mickým pomocníkem ze stavu mužstva 12 tvereních mil ron, tj. 3 sekce podle nového kladu mapových list, po pepotu 690 km 2. Podle pvodní technologie bez využití generalizovaného polohopisu katastrálních map pouze 4 6 tvereních mil ron, tj. 230 345 km 2. Dynaminost je patrná i z asové posloupnosti prbhu II. vojenského mapování, jež probíhalo 63 let. Území ech bylo zmapováno za 10 let, Morava a Slezsko pouze bhem ty let! Také podstatn klesly poizovací náklady na zmapování jedné tverení míle, z pvodních 250 zlatých (bez využití katastrálního polohopisu) na 120 zlatých (s možností využít katastrální polohopis). Podrobnji v [12 ]. Obr.3 Duplicitn mapované území v oblasti Vitorazska
Duplicitn mapované území V rámci mapování ech, Moravy a Slezska bylo dle nové koncepce znovu mapováno území Vitorazska a jihomoravského pohranií, jež bylo zmapováno již v letech 1812 1819 spolen s Horním a Dolním Rakouskem. Vzhledem k tomu, že mapová kresba II. vojenského mapování pro Dolní Rakousko pokrývá celé mapové listy bez ohledu na tehdejší zemské hranice, je možné na území pekrytu, viz. obr.3, porovnávat obsah tchto map (použitý znakový klí), mimorámové údaje (soupisné údaje dležité pro zásobování a pesuny vojsk) i hodnotit pesnost zobrazeného polohopisu. Porovnáním obsahu map duplicitn mapovaného území vyznaeného na obrázku 3, bylo zjištno, že byl zmnn zpsob zákresu zemské hranice, císaské silnice první tídy a zejména lesa. Na mapových listech vyhotovených pi mapování ech (1842 1852) jsou nov zakresleny objekty trigonometrický bod a katastrální hranice, které se na mapových listech vyhotovených pi mapování Dolního Rakouska nevyskytují. Rozdíly užitého znakového klíe jsou uvedeny v tabulce 1. Zobrazení téhož území (ásti rybniní soustavy východn od Tebon) s odstupem 25 let je na obr. 4. Metodika a výsledky hodnocení pesnosti zobrazeného polohopisu jsou podrobn popsány v [9]. Tab.1 Rozdíly užitého znakového klíe na duplicitn mapovaném území v oblasti Vitoraszka íslo znaky Pedmt Grafické znázornní v lokalit Dolní Rakousko (1809 1819) V11-01 trigonometrický bod echy (1842 1852) katastrální hranice V21-01 zemská hranice V24-04 císaská silnice 1. tídy V221-25 les Odvozená mapová díla pro území ech, Moravy a Slezska Podle pvodního plánu mla být speciální mapa 1:144 000 vyhotovena souvisle v celé monarchii s jednotným kladem list a íslováním. Jeden mapový list o rozmrech 14,4 x 9,6 ml zobrazovat území 9 sekcí 1:28 800 tzv. pvodního sekního dlení, tj. území 7,2 x 4,8 rakouské míle. Sekce mapových list speciální mapy mly být ztotožnny s arami pvodního sekního dlení 1:28 800, což skuten nastalo nap. v Horním a Dolním Rakousku. V echách, na Morav a ve Slezsku ztotožnní sekcí mapových list speciální mapy 1:144 000 se sekním dlením 1:28 800 nenastalo, protože bylo použito jiné, tzv. nové sekní dlení 1:28 800. Výjimku tvoí mapové listy území Vitorazska a jihomoravského pohranií, vyhotovené v letech 1812 1819. Zobrazením a kladem mapových list byla speciální mapa 1:144 000 jednolitým dílem, i když byla odvozována z map 1:28 800, jejichž technologie vyhotovení nebyla na celém území monarchie jednotná (na ásti zemí byl využit obsah katastrálních map). Speciální mapa 1:144 000 se stala prvním veejným neutajovaným dílem rakouské státní kartografické tvorby. Oproti pvodnímu zámru byla vydána pro jednotlivé zem se samostatným názvem. Speciální mapa Království eského byla vydána v letech 1847 1860 tiskem z mdirytiny na 38 mapových listech a jednom listu s kladem sekcí. Originály mapových list
jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv Kriegsarchiv Wien). Tisky tchto map jsou uloženy v Ústedním archivu zemmictví a katastru v Praze (ÚAZK), v archivu Historického ústavu Akademie vd eské republiky, v Moravském zemském archivu (sbírka není kompletní) a ve sbírkách Národního technického muzea. Speciální mapa Markrabství moravského a ástí Vévodství slezského byla vydána roku 1844 na 19 mapových listech tiskem z mdirytiny. Originály mapových list jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni, tisky mapových list v Ústedním archivu zemmictví a katastru v Praze, v archivu Historického ústavu Akademie vd eské republiky, v Moravském zemském archivu a ve sbírkách Národního technického muzea. Dle pvodního plánu mla být zpracována a pro veejnost uvolnna též generální mapa 1:288 000. Mapy byly vydány opt pro jednotlivé zem se samostatným názvem, avšak pro veejnost uvolnny nebyly. výez mapového listu XV-37, datováno 1817 výez mapového listu IV-16, datováno 1842-43 Obr.4 ást rybniní soustavy východn od Tebon Generální mapa Království eského byla v originále vyhotovena na tyech listech roku 1860 a vydána v roce 1865. Originály mapových list jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni, tisky mapových list v Ústedním archivu zemmictví a katastru v Praze, v archivu Historického ústavu Akademie vd eské republiky a ve sbírkách Národního technického muzea.
Generální mapa Markrabství moravského a ástí Vévodství slezského byla obdobn jako pro echy vyhotovena v originále na tyech listech v roce 1843 a vydána tiskem z mdirytiny roku 1846. Originály mapových list jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni, tisky mapových list v Ústedním archivu zemmictví a katastru Praze, v archivu Historického ústavu Akademie vd eské republiky, v Moravském zemském archivu a ve sbírkách Národního technického muzea. Podrobnji se problematikou odvozených mapových dl z II. vojenského mapování zabývá [4] nebo [12]. 7. Závr Druhé vojenské mapování probíhalo na území rakouské monarchie po dobu 63 let, tj. 1806 1869. Zmapováno bylo celé území monarchie, krom ásti Halie, Slovenska, Uher a Sedmihradska. echy byly zmapovány v letech 1842 1852 (267 rukopisných kolorovaných sekcí Militär-Aufnahmssektionen von Böhmen), Morava a Slezsko v letech 1836 1840 (146 sekcí). Celé území bylo zmapováno bhem krátkého asového úseku, 16 let! Tím II.vojenské mapování poskytuje kompaktní obraz našeho území tsn ped vrcholem prmyslové a zemdlské revoluce. I když nebyly splnny všechny pedem stanovené cíle, v mnohých ohledech lze toto mapování považovat za dílo moderní a unikátní (nejen zvolenou technologií, ale i obsahem). V porovnání s prvním vojenským mapováním je II. vojenské mapování pesnjší jak z hlediska geometrické pesnosti prvk obsahu mapy, tak polohové pesnosti, protože bylo celé uskutenno na geodetických základech (hlavn na územích, kde topografové mli k dispozici generalizovaný polohopis stabilního katastru, byly vyhotoveny velmi pesné topografické mapy). Modifikovaná technologie II. vojenského mapování znan urychlila a zefektivnila postup mapovacích prací. Porovnání charakteristik pvodní a modifikované koncepce je v tab.2. Pebírání výsledk a souasný prbh velkomítkového a topografického mapování se na dlouhou dobu staly unikátem. Originály mapových sekcí 1:28 800 byly písn utajovány (pístup k nim mly jen nejvyšší velitelské složky rakouské armády). Dnes jsou uloženy Rakouském státním archivu ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv Kriegsarchiv Wien). Výjimku tvoila speciální mapa 1:144 000, která byla prvním veejným a neutajovaným rakouským státním kartografickým dílem. Mapové sekce 1:288 000 navzdory pvodnímu zámru pro veejnost uvolnny nebyly. Tab.2 Charakteristiky map vyhotovených dle pvodní a modifikované koncepce Porovnávaná charakteristika Dolní Rakousko echy doba vyhotovení 1809 1819 1842 1852 triangulace vojenská katastrální souadnicový systém svatoštpánsky gusterbergský sekní dlení pvodní modifikované rozmr mapového listu (ML) 24 x 16 20 x 20 zobrazené území na jednom ML v rakouských mílích 2,4 x 1,6 2 x 2 plocha území zobrazeného na 2 jednom ML v km 221,0 230,2 metodika sbru dat mapová kresba pímé topografické mapování metodou mického stolu pokrývá celý ML bez ohledu na zemské hranice využití generalizovaného katastrálního polohopisu pokrývá jen území do tehdejších zemských hranic
Pílohy Píloha.1. Postup triangulaních prací (stav k roku 1819) s vyznaením kladu mapových list 1:28 800 dle pvodní koncepce [9].
Píloha.2. Klad mapových list pro echy v gusterbergském souadnicovém systému, pro Moravu a Slezsko ve svatoštpánském systému s vyznaením hranic správních kraj z let 1751 1842 lokalizovaný v S-JTSK [7].
Prameny a literatura [1] Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 angeordneten Landes Vermessung. Wien, 1824. [2] Muster-Blätter für die Darstellung des Terrains in militärischen Aufnahms-Plänen. Zum Gebrauche der Armee-Schulen, auf Befehl und unter der Leitung des k:k:österreichischen Generalquartiermeisterstabs entworfen und mit dessen hoher Bewilligung herausgegeben. 1831-1840. [3] Mapové listy II. vojenského mapování. 2nd Military Survey, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna. Laborato geoinformatiky, Univerzita J.E. Purkyn - http://www.geolab.cz. Ministerstvo životního prostedí R - http://www.env.cz. [4] BOGUSZAK, F. CÍSA, J. Vývoj mapového zobrazení území eskoslovenské socialistické republiky, III. díl: Mapování a mení eských zemí od poloviny 18. století do poátku 20. století. 1. vydání. Praha: Ústední správa geodézie a kartografie, 1961. [5] ADA V.: Obnova katastrálního operátu v lokalitách souadnicových systém stabilního katastru. In. GaKO ISSN 0016-7096, ro. 45(87),. 6, Vesmír 1999. [6] ADA, V. Využití geodetických základ stabilního katastru, historie vzniku a využití mílových tabulek. In. GaKO -ISSN0016-7096, ro.47(89),.10, str.271-280, Vesmír 2001. [7] ADA, V. Koncepce základních bází geodat a historická analogie využitelnosti map stabilního katastru pro druhé vojenské mapování. In Sborník 15. mezinárodní kartografické konference. Zvolen: Lesnícka fakulta Technickém univerzity, 2004. [8] ADA, V. Geodetické základy státních mapových dl 1. poloviny 19. století a jejich lokalizace do S-JTSK. In Historické mapy. Zborník referátov z vedeckej konferencie. Bratislava: Kartografická spolonos Slovenskej republiky a Geografický ústav Slovenskej akadémie vied, 2005. s. 35 48. ISBN: 80-968365-7-9, ISSN: 1336-6262. [9] ADA, V. Hodnocení polohové a geometrické pesnosti prvk II. vojenského mapování lokalizovaných v S-JTSK. In Historická geografie. Supplementum I. Historická krajina a mapové bohatství eska. Prameny, evidence, zpístupování, využívání. Praha: Historický ústav AV R, 2006. s. 82 104. ISBN: 80-7286-093-3, ISSN: 0323-0988. [10] KOVÁK, J. Z innosti triangulaní kanceláe ministerstva financí v r. 1920 1923. Zprávy veejné služby technické, ro. VI. Praha 1924. [11] KUCHA, K. Naše mapy odedávna do dneška. 1. vydání. Praha: Nakladatelství eskoslovenské akademie vd, 1958. [12] KUCHA, K. Mapové prameny ke geografii eskoslovenska. Acta Universitatis Carolinae Geographica. 1967, ro. 2,. 1, s. 57 97. [13] MARŠÍK, Z. Djiny zemmictví. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 1998. ISBN: 80-214-0972-X. [14] SEMOTANOVÁ, E. Mapy ech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Libri, s. r. o., 2001. ISBN: 80-7277-078-0. [15] VICHROVÁ, M. ADA, V. Kartografické vyjadovací prostedky a interpretace obsahu map druhého vojenského mapování. In Historické mapy. Zborník referátov z vedeckej konferencie. Bratislava: Kartografická spolonos Slovenskej republiky a Geografický ústav Slovenskej akadémie vied, 2005. s. 246 255. ISBN: 80-968365-7-9, ISSN: 1336-6262. [16] VICHROVÁ, M. Státní mapová díla poátku 19. století v souasných aplikacích. Diplomová práce. ZU v Plzni. Fakulta aplikovaných vd. Katedra matematiky. Plze, 2005. Vedoucí diplomové práce Doc. Ing. Václav ada, CSc. [17] VICHROVÁ, M. Objekty na topografických mapách 19. století a jejich interpretace pro studium vývoje krajiny. In Historická geografie. Supplementum I. Historická krajina a mapové bohatství eska. Prameny, evidence, zpístupování, využívání. Praha: Historický ústav AV R, 2006. s. 105 121. ISBN: 80-7286-093-3, ISSN: 0323-0988. Podpoeno grantem 205/04/0888 Georeferencování a kartografická analýza historických vojenských mapování ech, Moravy a Slezska.