Jak začít provádět vibrační diagnostiku. Metodická příručka. Ref: 09052003 TR

Jak začít provádět vibrační diagnostiku Metodická příručka Ref: 09052003 TR 1

Obsah Úvod... 3 Úkoly vibrační diagnostiky... 3 Základní pravidla... 3 Měřící místa... 5 Výběr měřících míst... 5 Označení měřících míst:... 6 Jak probíhá pochůzkové měření.... 6 Stanovení názvu skupin,soustrojí a strojů... 7 Příprava měřícího místa... 8 Co to je měřící místo... 8 Typy měřících podložek... 8 Instalace podložek... 9 Měření... 11 Podmínky pro měření...11 Zpracování naměřených dat...12 Jaké typy měření zvolit... 13 Detekce a analýza...13 Nastavení pro běžné typy strojů...13 Jak nastavit detekční měření v případě nestandardních typů strojů?...13 Analýza...14 Tvorba stromu pochůzky v programu DDS2000... 15 Vytvoření databáze...15 Vytvoření pochůzkového stromu...18 Přenesení pochůzky do přístroje a zpět...23 2

Úvod Obsahem této metodické příručky je stručný popis činností, nutných při zavádění vibrační diagnostiky. Důraz je kladen na popis zásadních kroků, tak aby jste byli schopni v co nejkratším čase zahájit praktický provoz diagnostiky. To znamená diagnostická měření, vyhodnocení dat a především výstupní protokoly pro řízení údržby. V této příručce předpokládáme, že nemáte prozatím žádné zkušenosti s vibrační diagnostikou. Popisujeme praktické kroky a nedáváme si úkol současně vysvětlit do hloubky proč tyto kroky provádíme popsaným způsobem. To je již úkolem školení, studia literatury apod. Manuály jednotlivých jmenovaných zařízení a programů nejsou součástí této příručky. Úkoly vibrační diagnostiky Pokud mluvíme o vibrační diagnostice, máme na mysli pravidelná měření, jejichž cílem je především: 1. Zjistit změnu provozního stavu stroje 2. Určit příčinu změny 3. Doporučit zásah údržby (oprava, seřízení, domazání, atd.) 4. Kontrola úspěšnosti zásahu údržby ( včetně prohlídky demontovaných dílů pro potvrzení analýzy). Základní vibrační diagnostika řeší dvě základní úlohy: 1. Diagnostika mechanického stavu stroje ( nevývaha, nesouosost, uvolnění, apod.) - MS 2. Diagnostika stavu valivých ložisek - VL. Dále existují speciální úlohy, které lze pouze částečně také řešit základními postupy. Pro úspěšné diagnózy vyžadují použití speciálních metod i měřících přístrojů (snímačů). Jedná se např. o diagnostiku kluzných ložisek. Základní pravidla 1. Jestliže měřené hodnoty vibrací postupem času stoupají, je to indikátor změny provozního stavu. 2. Jestliže naměřené hodnoty se postupem času nemění, pracuje stroj v ustáleném provozním stavu. To nemusí nutně znamenat, že tento stav je dobrý. Pokud bude provedena např. nekvalitní montáž ložiska, pak bude naměřena ihned vysoká hodnota signálu. Tato hodnota zůstane po nějakou dobu stabilní (ložisko zatížení vydrží), poté dojde k rychlému nárůstu a zničení ložiska. Tato krátká životnost ložiska může být hodiny, dny, týdny někdy dokonce měsíce. 3. Spolehlivost diagnostiky nikdy nebude 100%. Vždy budou existovat poruchy, které se vyvinou v čase kratším, než jsou pravidelná měření. Poruchy způsobené únavou materiálu mohou mít čas vývoje i pouze několik sekund (praskliny, zlomy). Důkazem účinnosti diagnostiky je především pokles nákladů na údržbu (nikoliv na nulu) a pokles nečekaných odstávek (nikoliv jejich vyloučení). 3

4. Důsledné použití norem je možné pouze pro speciální stroje, pro něž existují speciální normy. Nelze jednoduše definovat mezní hodnoty vibrací obecně pro širokou škálu strojů. Lze vytvořit normy pro speciální stroje (např. turbíny) a tyto normy jsou silným nástrojem diagnostika. Obecné normy mají pouze charakter doporučení, jak limitní hodnoty definovat. Konkrétní hodnoty v normách uvedené jsou pouze pro případ, kdy skutečně neexistuje žádná z možností, jak získat hodnoty platné pro konkrétní stroj. 4

Měřící místa Pro posuzování vývoje provozního stavu stroje je důležité zajistit,aby podmínky pro jednotlivá pravidelná měření byly při každém měření co nejvíce podobné. Výběr měřících míst U rotačních strojů jsou zdrojem vibrací síly, které jsou způsobeny především nevývahou. U pístových strojů jsou to také nevývahy rotačních částí a síly vznikající při pohybu pístu. Částečnou výjimkou jsou vibrace, které používáme pro diagnostiku valivých ložisek (VL). Jejich zdrojem jsou síly související s odvalováním kuliček (válečků), které se objevují především v důsledku nerovností drah, chybně nastavených vůlí, špatné volby typu ložiska, přetížení ložiska, nedomazání apod. V drtivé většině případů je diagnostika stavu valivých ložisek základním požadavkem uživatele. Informace o stavu ložiska jsou obsaženy ve vyšších frekvencích měřeného signálu. Nepříjemnou vlastností vyšších frekvencí je skutečnost, že se velmi rychle tlumí v závislosti na vzdálenosti od ložiska. Měřící místa proto vybíráme tak, aby přenos vibrací byl tlumen co nejméně, to znamená co nejblíže součásti, která je zdrojem vibrací. Pokud to není možné, volíme dílec stroje, který je v co nejpevnějším kontaktu se sledovanou součástí. Nepoužíváme různé kryty apod., vždy se musí jednat o dílec s co nejvyšší tuhostí - protože tuhost má také vliv na šíření vysokých frekvencí. Měřící místa zvolená s ohledem na diagnostiku ložisek nám budou obvykle vyhovovat i pro diagnostiku mechanického stavu (MS). Jsou to nevývaha, nesouosost, mechanické uvolnění, atd. - jedná se stavy, které diagnostikujeme na nižších frekvencích ( cca do 1000Hz). Tyto frekvence již nejsou významně tlumeny a změříme je na mnoha místech stroje. pokud nikoliv je potřeba ještě vytvořit místa další. Potřebujeme vždy získat měření pro radiální a axiální směry. Chování stroje může být velmi odlišné pro vertikální a horizontální směr. Na obrázku je typická volba měřících míst. Je potřeba zvolit místo pro každé ze čtyř ložisek, tzn.co nejblíže (měření stavu VL). Volí se obvykle radiální směry. Doplněn je pak pouze axiální směr pro měření MS, pro měření v radiálních směrech využijeme míst pro diagnostiku VL i pro diagnostiku mechanického stavu (MS). 5

Označení měřících míst: Pro označení měřících míst nejsou dána žádná pevná pravidla. Doporučujeme vždy vycházet z označení míst na stroji, které jste v údržbě zvyklí používat. Směr značení měřících míst volíme obvykle od pohonu stroje směrem k hnané součásti,a to i v případě, že nechceme rozdělovat soustrojí na jednotlivé stroje. Je vhodné se soustředit na umístění ložisek a podle nich označovat místa. Záleží na Vás jak budete chápat stroj, zda jako dvě části (tj.motor a ventilátor, tzn. ložiska L1,L2 pro motor a L1,L2 pro ventilátor - viz.obrázek), či jako jeden stroj (tzn. ložiska L1,L2,L3,L4) Na obrázku je jeden systém označování, který lze použít: L x xx xx L = ložisko x 1 xx xx 1 = pořadové číslo ložiska na stroji x x Rx xx R = směr měření vzhledem k ose otáčení - radiální x x AX xx AX = směr měření vzhledem k ose otáčení - axiální x x xv xx V = směr měření vzhledem ke gravitaci - vertikální x x xh xx H = směr měření vzhledem ke gravitaci - horizontální x x xx 45 45 = směr měření vzhledem ke gravitaci ve stupních (pro případ, že směr není H ani V, t.j. horizontální = 0, vertikální = 90) Jak probíhá pochůzkové měření. Abyste mohli sledovat stav všech strojů, musíte pravidelně měřit vibrace na zvolených měřících místech. Naměřená data jsou uložena v počítači a tam probíhá také vyhodnocení. Proces měření a přenosu dat do počítače se nazývá pochůzkové měření. Pochůzka je seznam strojů, který jste naplánovali společně změřit. Bylo by neefektivní měřit stroje jednotlivě a vždy odbíhat přenést data do počítače. Pochůzkou se tedy rozumí předpis (mapa, cesta), podle které se v podniku při jednom měření pohybujete. V počítači je uložen seznam všech strojů Vašeho podniku, které chcete diagnostikovat. Pro snadnou orientaci má tento seznam stromovou strukturu. Jeden kompletní měřící cyklus sestává z těchto fází: 1. Výběr strojů, které chcete změřit, v počítači. Tomuto seznamu se říká pochůzka. Prozatím je prázdná, protože u strojů nejsou žádná nová naměřená data. Dalším úkonem je přenesení pochůzky do měřícího přístroje. 2. Opustíme kancelář a jdeme všechny stroje skutečně proměřit. Přístroj nám ukazuje seznam požadovaných měření. Postupně procházíme všechny stroje v pochůzce a u každého postupně proměříme všechna měřící místa. 3. Po provedení všech požadovaných měření jsou všechna data uložena v přístroji a po návratu do kanceláře je přenesete do počítače. Tam jsou připravena pro vyhodnocení. 4. Nyní provedete vyhodnocení dat a výsledkem budou zprávy pro údržbu, či řízení podniku. 6

Stanovení názvu skupin,soustrojí a strojů K vyhodnocení naměřených hodnot slouží program v počítači. V tomto programu je nutno nejdříve vytvořit strukturu Vašeho podniku (tj. seznam všech strojů). Obvykle se volí 4 úrovňová struktura označení strojů. Je to Závod, Skupina strojů, Stroj, Měřící místo. Záleží pouze na uživateli jakou strukturu vytvoří, na kvalitu provádění diagnostiky to nemá význam. Opět doporučujeme tvořit takové názvy a struktury, na které jsou pracovníci podniku již zvyklí. Je potřeba volit jednoznačná označení strojů a měřících míst, aby nebezpečí provedení měření na špatném místě bylo co nejmenší. Jestliže provedete měření na špatném místě, tuto chybu již následně těžko zjistíte a může mít zásadní vliv na Vaše vyhodnocení! Na obrázku je uveden příklad dělení skupin,soustrojí a strojů tak jak je zobrazen v programu v počítači, z něhož je patrné přiřazení a označení měřícího místa,k danému stroji a skupině. Vzhledem k omezené šířce displeje v měřícím přístroji je vhodné nevytvářet mnohostupňové struktury a dlouhé názvy. Ztěžuje to orientaci při měření, čili zvyšuje pravděpodobnost měření na chybném místě. 7

Příprava měřícího místa. Co to je měřící místo. Jednoduchá odpověď zní, že je to místo, na kterém provádíme měření. Abyste získávali kvalitní měření, je nutné místa pro měření předem připravit. Při pravidelně prováděných měřeních je nutné aby snímač byl upevněn vždy stejným způsobem na stejném místě. Abyste mohli provádět diagnostiku ložisek, je nutné upevnění snímače magnetickou podložkou nebo ještě lépe napevno přišroubováním. Zapomeňte na ručně přikládané sondy - nelze změřit vyšší frekvence. Z praktického hlediska je přichycení šroubem méně používáno, protože příprava měření trvá déle a většina uživatelů používá magnetickou příchytku. Ta je pevně přišroubována na snímač a magneticky je přitlačena na kovový povrch stroje. Tak snímač drží a je možno provádět měření. Kvalita přichycení výrazně ovlivňuje výsledek Vašeho měření. Pokud se snímač houpe, poskakuje apod. je Vaše měření zbytečné. Taktéž vrstva barvy je velký odpor pro vyšší frekvence. Povrch magnetické příchytky je zabroušen a stejně kvalitní povrch je nutné vytvořit na stroji. To je ale prakticky nemožné, pouze v dílně jste schopni zabrousit rovnou plochu o velikost 3x3 cm. I kdybyste tak postupovali, kvalita oceli v případě např. ložiskových domků není vysoká a Váš upravený povrch rychle podlehne korozi. Stává se tak nepoužitelným. Řešením je použití měřících podložek. Jedná se válečky průměru cca 26mm a výšky 10mm se zabroušeným povrchem. Jsou vyrobeny z magnetické nerezové oceli. Na zvolená místa na stroji se lepí speciálním lepidlem, které zajišťuje dokonalý přenos i vysokých frekvencí vibrací. Podložka je kryta plastovým krytem, který se odstraní pouze na dobu měření. Výhoda krytu je i v tom, že v případě nátěru stroje je Vaše měřící místo zachováno. Pokud by se natřel povrch podložky, je znehodnocena. Před přilepením podložky stačí pouze na hrubo obrousit povrch stroje a odmastit. Trvanlivost podložek je časově neomezena, v praxi je to vždy až do násilného odstranění. Typy měřících podložek Pro přípravu míst jsou dodávány dva základní druhy měřících podložek. Je to jednoduchá měřící podložka pro dobře dostupná místa na strojích a speciální T podložka pro měření na elektromotorech (pro upevnění do žebrového chlazení). Obě podložky jsou opatřeny i závitem M6, umožňujícím přišroubování snímače. 8

Instalace podložek Budete potřebovat především následující pomůcky: úhlová bruska, sada pilníků, smirkový papír, odmašťovadlo (líh,ředidlo), měřící podložky, lepidlo. Plochu na kterou budeme snímač přikládat následovně upravit: -zbavit povrch barvy,koroze popř.nerovností obroušením -odmastit Oba typy uvedených měřících podložek se upevňují na měřící místo pomocí tmelu METAL TECH SG. Lze použít i jná lepidla podobných vlastností. Jde o dvousložkový tmel na bázi epoxidu,který svými vlastnostmi nejlépe vyhovuje tomuto účelu. Je tvořen dvěma látkami,u kterých mechanickým zpracováním dojde k chemické reakci a po řádném promísení a zaschnutí,vytvoří tvrdou hmotu odolnou tlaku,teplotě i vlhkému prostředí. V případě jednoduché podložky postupujeme následovně. Z tmelu odkrojíme ostrým nožem asi 3 mm tlusté kolečko,které navlhčenými prsty zpracujeme v homogenní hmotu.z této hmoty následně vytvoříme váleček o průměru cca.2 3 mm a položíme jej na nebroušenou stranu podložky. Po té podložku s lepidlem přitlačíme na předem očištěné místo a za soustavného tlaku a pootáčení podložky kruhovými pohyby tam a zpět lepíme na stroj tak,aby byla hmota pravidelně vytlačena po celém obvodu podložky.účelem je,aby vrstva tmelu v místě styku podložky s podkladem byla co nejtenčí.! POZOR NESMÍ DOJÍT K ÚPLNÉMU VYTLAČENÍ TMELU! Přebytečný tmel můžeme odstranit,nebo uhladit kolem podložky.na závěr opatříme podložku krytkou. Při použití T podložky je množství tmelu pro upevnění, závislé na velikosti mezery mezi žebry,takže nelze jednoznačně stanovit předem, kolik tmelu zpracovat.tak jako u jednoduché podložky,musí být předem co nejlépe očištěn a odmaštěn prostor mezi žebry,do kterého budeme T podložku vkládat. Tento prostor vyplníme potřebným množstvím tmelu tak,aby po zasunutí podložky zůstala obnažena pouze válcová část podložky. Tmel kolem,řádně upěchujeme. Na závěr opatříme podložku krytkou. 9

10

Měření Podmínky pro měření Pro úspěšné měření,vyhodnocování a sledování vývoje (trendu) naměřených hodnot je neméně důležité zajistit,aby měření probíhalo na jednotlivých měř.místech vždy za stejných (či maximálně podobných) provozních podmínek. Jedná se hlavně o otáčky stroje a zatížení stroje (výkon). Vedle toho je samozřejmé, že snímač je kvalitně přichycen na měřící místo, tj. magneticky nebo šroubem. Při nedodržení těchto zásad sice provádíte měření hodnot vibrací v jednotlivých provozních režimech,ale nemůžete obvykle spolehlivě sledovat vývoj provozního stavu stroje. Hodnoty vykazují velké změny mezi sebou a tyto rozdíly jsou dané různými podmínkami provozu při měření. Pro některé stroje, které mění podmínky velmi rychle je nutno zvolit i speciální měřící postup. Jedná se např. o výtahy či ramena s malým zdvihem, kdy provoz v zátěži trvá několik desítek sekund. Pak je nutné zajistit aby měření proběhlo právě v tomto čase. Je tedy nutné předem stanovit v jakém režimu bude stroj měřen.opakovaná měření pak musí být prováděna vždy ve stejných otáčkách a v průběhu měření ani při jednotlivých pochůzkách nesmí dojít k jejich změně. Na rozdíl od otáček není kladen tak veliký důraz na změnu zatížení stroje,pokud nedojde k výraznému nárůstu (dvojnásobek)nebo poklesu zatížení.zásadní chybou je však měření jednotlivých pochůzek v různých režimech,např.běh na prázdno a následně v plném zatížení. Pro sledování vývoje provozního stavu stroje jsou pak taková měření nepoužitelná. Nalepením podložek na měřící místa je zajištěno místo a plocha k měření.dalším faktorem,který může ovlivnit naměřené hodnoty je přítlak, kterým je snímač držen na podložce. Různým přítlakem při měření,výrazně ovlivňujeme naměřené hodnoty. Proto jsou nepoužitelné snímače s ručním přítlakem. Nejlépe je použít magnetickou příchytku, což je opláštěný magnet,jehož obal je vyrobený z magnetické nerezové oceli a opatřený závitem M6 pro upevnění snímače. Jeho použitím získáte jistotu,že přítlačná síla na měřící podložku je vždy stejná. Při práci s magnetem je nutné dbát na čistotu a magnet neodkládat bez ochranné krytky. Silný magnetismus způsobí znečištění dotykové plochy, která se velmi špatně čistí. 11

Zpracování naměřených dat Způsoby vyhodnocení naměřených dat jsou dány úrovní použitých měřících přístrojů. Na nejnižší úrovni zpracováváme data pouze jejich zapisováním tak, jak jsou zobrazovány na displeji přístroje. Je to vhodné pro malé provozy, kde se při malém počtu měřících bodů nevyplatí výkonný software a kdy sledujeme pouze statické širokopásmové hodnoty základních vibrodiagnostických měření. Cílem je zjištění poruch jako vada ložiska, nevývaha, nesouosost, mechanické uvolnění, rezonance, apod. V rozsáhlých provozech s velkým množstvím strojů, kde jde o velké množství dat s cílem úplného měření všech statických i dynamických hodnot,se neobejdeme bez softwaru pro vyhodnocení naměřených hodnot,ve kterém lze zobrazit grafy spekter a časových záznamů s možností tiskových výstupů ve formě statistik nebo provozních hlášení.. V prostředí DDS 2000 lze vytvořit výše zmíněný pochůzkový strom,za pomocí námi předem zvoleného schématu s dělením po jednotlivých úrovních až k měřícímu bodu.ten, jak je patrné na obrázku, je tvořen datovými buňkami (koncovou větví stromu),do kterých se ukládají provedená měření. Názvosloví jednotlivých skupin,soustrojí,strojů a měřících bodů je zcela na volbě uživatele,avšak označení datové buňky je dáno volbou signální cesty. 12

Jaké typy měření zvolit Jestliže již jsou připravena měřící místa a je vytvořen jejich seznam v databázi, pak je zapotřebí zvolit pro každé z nich typy měření, která budete pravidelně provádět. Detekce a analýza Nejdříve vysvětlíme základní dělení práce diagnostika. Základním úkolem je sledovat provozní stav strojů a hodnotit, zda je ustálený (tj. nedochází ke změnám). Jestliže je zjištěn nárůst hodnot vibrací, pak je nutné určit příčinu a doporučit údržbě, jaký zásah má provést. Odborně jsou tyto dvě činnosti nazývány DETEKCE (inspekce) a ANALÝZA. Důvodem tohoto dělení je zajištění efektivity diagnostiky. Úkolem detekce je měřit co nejčastěji na co největším počtu strojů. Nelze provádět při každém měření složité a dlouhotrvající měřící metody, je možné používat jen jednoduché a rychlé metody. Na strojích musí být měřeno na co nejméně měřících místech, současně však musí být zaručeno, že tato měření jsou dostatečnou zárukou zjištění změny provozního stavu (tzn. vznikající poruchy, opotřebení, seřízení, mazání apod.). Správné nastavení diagnostické detekce je vždy otázkou výběru správných jednoduchých metod. Jestliže při pravidelných detekčních měřeních je zjištěna změna hodnot (obvykle nárůst), pak buď je možné přímo určit příčinu (tzn. výsledky detekčních měření stačí i pro analýzu) nebo je nutné provést další měření pomocí složitějších metod. Nastavení pro běžné typy strojů Pro běžné typy rotačních strojů (tzn. čerpadla, ventilátory apod.) je vhodné pro detekci zvolit širokopásmová měření rychlosti a zrychlení. Měření efektivní rychlosti kmitání v pásmu do 1000 Hz je standardním typem měření, jehož úkolem je odhalit závady typu nevývaha, nesouosost, mechanické uvolnění apod. čili sledovat mechanický stav. Měření zrychlení v různých pásmech je pak především indikací stavu valivých ložisek. V případě přístrojů Adash řady 4000 doporučujeme na běžných strojích pro detekci definovat následující typy měření: LF-RMS (efektivní rychlost kmitání v pásmu 10 1000 Hz) HF-RMS (speciální parametr pro stav ložiska, efektivní zrychlení v pásmu 5 16 khz) LIN-RMS (širokopásmový parametr, efektivní zrychlení v pásmu 0,8 Hz 16 khz) Parametr HF může být nahrazen parametrem HF-ENV, což je obálková analýza v pásmu 5-16 khz. Doporučujeme jej pro stroje pracující ve stabilním režimu, protože je citlivější než HF a v případě změny režimu stroje může změnit svou hodnotu. To způsobuje těžkosti při zpracování, protože trend hodnot je ovlivněn dvěma faktory stavem ložiska a režimem provozu. Jak nastavit detekční měření v případě nestandardních typů strojů? Je potřeba oddělit dva případy: 1. Netypické stroje se stabilním provozem, např. převodovky, stroje s kluznými ložisky, stroje produkující rázy, reciproční (např. pístové) stroje, šroubové kompresory apod. Volba vhodných metod měření obvykle vyžaduje nejprve provést analytické měření. Jeho výsledkem je pak doporučení 13

detekčních metod. Podrobné vysvětlení přesahuje účel této publikace. Probereme pouze stručně základní případy. Převodovka Obvykle se měří standardní LF-RMS, HF-RMS, LIN-RMS. Je nutno mít na zřeteli, že opotřebení ozubení se bude projevovat podobně jako opotřebení ložisek. Při analýze je nutno odlišit tyto případy (např. použitím poruchových frekvencí ložisek). Kluzná ložiska. Olejový film velmi tlumí veškeré projevy pocházející z hřídele. Nárůst hodnot zrychlení je patrný obvykle až při přidírání rotoru. Stačí pouze měřit LF-RMS a LIN-RMS a zvážit použití bezkontaktních měření vibrací hřídele on-line systémem. Nasazení takového systému je již ekonomicky náročnější, čili je otázkou důležitosti stroje. Rázové stroje. Efektivní hodnoty vibrací nedávají dobré výsledky, je vhodné použít měření špičkových hodnot LIN- Peak a LF-Peak. Nejlépe je již i pro detekci aplikovat měření časových signálů LF, LIN. Reciproční stroje. Obvykle je vhodná kombinace LF-RMS, LIN-RMS, LF-Peak, LIN-Peak, HF-RMS. Šroubové kompresory. Nestačí standardní LF-RMS, HF-RMS, LIN-RMS. Je nutné měřit i spektrum LIN a pozorně sledovat jeho vývoj. Opotřebení ložiska zde obvykle bývá stíněno zubovou frekvencí kompresoru. 2. Stroje s nepravidelným provozem. U těchto strojů platí zásada - vždy měřit při stejném druhu provozu. Např. v případě měření na podavači, který přemisťuje výrobky z pásu na palety, je vhodné zvolit okamžik po uchopení výrobku a měřit při zdvihu a otáčení. Tyto okamžiky mohou být i velmi krátké a je nutno zvolit takovou práci s měřícím přístrojem, abychom měli jistotu, že měření proběhlo ve správném okamžiku. Často se v těchto případech aplikuje měření časových signálů i pro účel detekce. Pokud si nejste jisti nastavením svých měření, vždy konzultujte situaci. V případě ADASH spol. s r.o. je možné využít služby www.adashservice.cz, kde lze přiložit fotografie stroje a výsledky prvních analytických měření. Pak je možné efektivně poradit řešení, obvykle bez nutnosti externího ekonomicky náročného měření. Analýza Popis všech možností analytických měření se vymyká obsahu této publikace. Obecně řečeno, jedná se vždy o měření časových záznamů, spekter, řadových analýz apod. V praxi však k nutnosti jejich použití nedochází příliš často, protože už z detekčních měření lze jednoznačně určit mnoho poruch. Pro pochopení analytických metod a jejich úspěšné používání organizujeme mnoho školení a především pomáháme uživatelům při vyhodnocení dat z jejich konkrétních strojů. Nabízíme systém poradenství, jehož cílem je, abyste v co nejkratší době dosáhli viditelných diagnostických úspěchů. 14

Tvorba stromu pochůzky v programu DDS2000. Tato část není manuálem pro práci se zmíněným softwarem.program je natolik rozsáhlý,že činnost související se sběrem a ukládáním dat je pouhým zlomkem možností tohoto programu. Informace obsahující tento oddíl dokumentu jsou pouze úvodním návodem jak vytvořit pochůzku. K tvorbě stromu bychom měli přistupovat,až po definitivním osazení měřících míst na strojích. Vytvoření databáze Prvním krokem je vytvoření databáze s libovolným názvem s nímž souvisí vznik dvou hlavních souborů a to datového souboru název.mdb do něhož se ukládají všechna naměřená data a servisního souboru dds2000_srv.mdb v němž jsou obsaženy např.schémata měřených strojů. Umístění těchto souborů pro případné kopírování je v adresáři Program Files/Adash/DDS2000CZ Databázi vytvoříme pomocí okna Databáze na liště programu DDS 2000.V jeho nabídce vybereme Manažer databázových zdrojů po jehož zvolení se nám otevře dialogové okno Správce zdrojů ODBC dat 15

Tlačítkem Přidat otevřeme nové dialogové okno z názvem Vytvoření nového zdroje dat a z nabídky vybereme ovladač Microsoft Acces Driver (*mdb) 16

Použijeme nabízené tlačítko Dokončit a v dalším okně,v kolonce Název zdroje dat,uvedete vámi zvolený název databáze, který se bude zobrazovat v okně Databáze / Seznam databází Kolonku Popis není nutné vyplňovat a použitím tlačítka Vytvořit zobrazíme dialogové okno Nová databáze, ve kterém vyplníme kolonku Název databáze, nejlépe vystihujícím názvem skupiny měřených strojů,ovšem pouze osmimístným. Po potvrzení volby,tlačítkem Ok se zobrazí zpráva o vytvoření databáze a následným uzavřením všech oken, tlačítkem Ok dokončíte vytvoření databáze. V případě neúspěchu jsou podrobnosti tvorby databáze popsány v manuálu programu DDS2000 i s uvedením potřebného softwarového vybavení,vašeho PC. 17

Vytvoření pochůzkového stromu Ve vytvořené databázi pokračujeme tvorbou pochůzkového stromu. Postup si předvedeme na modelové situaci, kdy monitorované soustrojí nám bude představovat elektromotor a ventilátor žíhací pece, s uložením ve dvou ložiscích, tak jak je vyobrazen na schématu v kapitole Výběr měřících míst. Otevřením nabídky Databáze / Vybrat a otevřít si vybereme námi vytvořenou databázi a stiskem tlačítka Otevřít databázi se dostáváme k vlastnímu vytvoření pochůzkového stromu. (název databáze se zobrazí v levém horním rohu obrazovky). Po otevření nabídky Stromy a následném potvrzení Vytvořit nový se dostáváme k vytvoření základní větve stromu, kdy v kolonce Jméno uvedeme námi zvolený název závodu, nebo jeho části, s možností přiřadit typovou bitmapu, kterou můžeme vybrat z nabídky v kolonce Typ. Po potvrzení volby tlačítkem Ok se otevře okno,ve kterém se zobrazí vámi vytvořená základní větev stromu. Příkazem Přidat položku vytvoříme stejným způsobem nižší úrovně stromu.jejich počet není omezen. Avšak počet úrovní by mněl být, vzhledem k přehlednosti, co nejmenší. 18

V další úrovni již určujeme pomocí tlačítka Rozšířené, důležité podmínky pro vytvoření měřícího místa a následně datové buňky. Označením pole Stroj, jednoznačně určíme soustrojí,které se zobrazí v seznamu měřených strojů na displeji přístroje A4101. Tento příznak se vztahuje na všechny nižší úrovně stromu. Vytvoření datových buněk a měřících míst dovoluje i vyšší úroveň stromu než s příznakem stroj, při načítání do přístroje však tyto datové buňky nepřenáší. Další volbou je pole Měřící místo, které je úzce vázáno na příznak stroj a je důležité pro pozdější vyhodnocování a tvorbu protokolů.tímto příznakem vždy označte každou další vytvořenou větev. Ostatní pole jsou z hlediska tvorby první,základní verze vašeho stromu nepodstatná. 19

Strom v rozvinutém tvaru do úrovně s označením stroj pak vypadá následovně Na schématu je patrný příznak M (stroj) u větve s označením soustrojí. Opakovanou volbou Přidat položku vytvoříme výše popsaným způsobem další větve stromu, které tvoří jednotlivé části soustrojí.v našem případě elektromotor a ventilátor. Pro zkrácení práce lze použít pravé tlačítko myši,pro vyvolání okna Strom.Tímto jsme nadefinovali hlavní tvar stromu. 20

V další úrovni vytvoříme stejným způsobem, jednotlivá měřící místa. Přidáním položky na úrovni elektromotor vytvoříme místa L1RH,L1R45,L1RV,L2RH,L2R45,L2RV,a L2R45, na úrovni ventilátor L1R45 a L2R45.Činnost je totožná jako při tvorbě úrovně elektromotor, s vlastním výběrem typu loga.náš strom pak bude mít, v otevření na úrovni Ventilátor 1, tuto podobu. Pro zkrácení času, můžeme funkcí drag&drop jednotlivé úrovně kopírovat. Jelikož budeme používat pro začátek u všech měřících bodů stejné druhy měření, doporučuji vytvořit 1.měřící místo s již přiřazenými datovými buňkami. Ty se automaticky kopírují i se svými vlastnostmi, zároveň s vybraným měřícím místem. Při dotazu PC zda kopírovat nebo přesunout měřené místo pak stačí přepsat název měřeného místa a potvrdit tlačítkem Kopírovat.Stejným způsobem lze měřící místo i přesunout při chybném umístění ve stromu, použitím tlačítka Přesunout. Poslední úrovní stromu je datová buňka.vytvoření datové buňky je možné po spuštění nabídky strom Přidat datovou buňku Zde v kolonce Přístroj Typ zvolíme námi používaný přístroj a po jeho potvrzení editujeme buňku: -požadovaný interval měření dle výběru -zaškrtnutí políčka Přenést do pochůzky (možné jen po výběru měřícího přístroje) -v poli data Subtyp volbu signální cesty (LF RMS,HF RMS, LIN RMS) - v poli jméno vypíšeme název zvolené signální cesty Každá datová buňka může mít přiřazen pouze jeden typ měření. V našem případě tedy vytvoříme ke každému měřícímu místu tři datové buňky 21

Po přiřazení datových buněk jednotlivým měřícím místům pak vznikne následující tvar stromu, který je v této chvíli schopen přenosu do pochůzkového přístroje. 22

Přenesení pochůzky do přístroje a zpět Přenos pochůzky do přístroje Pro uskutečnění měření je třeba převést námi vytvořený strom, v prostředí DDS2000, do pochůzkového přístroje.propojení přístroje a PC provedeme pomocí sériového kabelu a to propojením výstupu na přístroji A4101, označeným jako RS232 se sériovým portem na PC (COM1,2...). Po fyzickém propojení hardwaru provedeme připojení softwaru. Podmínky pro úspěšné propojení: - otevřené dialogové okno Strom - otevřené dialogové okno přístroje,pomocí nabídky Nástroje/Připojit přístroj - přístroj zapnutý v základním menu, t.j.po stisku klávesy Start Po otevření výběru Připojit přístroj vybereme z nabídky námi připojený přístroj a volbu potvrdíme ENTREM, nebo dvojím kliknutím myši na zvolený přístroj.tímto jsme si otevřeli dialogové okno přístroje pro komunikaci se softwarem DDS2000. Pomocí stejného způsobu jako při kopírování větví stromu, nebo datových buněk, přeneseme zvolenou část stromu, z dialogového okna Strom do okna přístroje A4101. Po zobrazení stromu v okně přístroje, ve tvaru seznamu měřených strojů, použijeme tlačítko Vyhledat. a po oznámení, SPOJENÍ NALEZENO, dokončíme přenos pochůzky tlačítkem Přenést do 4000 23

! Přístroj A4101 musí být zapnut v hlavním menu.! Po stisknutí tlačítka F2,zkontrolujeme úplnost přeneseného stromu v přístroji. Přenos naměřených dat do PC Po provedeném měření uskutečníme stejným způsobem přenos dat do PC v tomto pořadí: - propojíme přístroj a PC kabelem - otevřeme databázi v níž se strom nalézá - v okně Nástroje/Připojit přístroj vybereme náš typ přístroje - tlačítkem Vyhledat uskutečníme propojení - tlačítkem Přenést z 4000 provedeme přenos dat do PC, kde si již naměřená data můžeme prohlédnout - výběrem funkce Uložit do databáze provedeme poslední krok pro úspěšnou archivaci.!pro akce Vyhledat a Přenést z 4000 musí být přístroj A4101 zapnut v hlavním menu.! 24