Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK
1. Úvod 1. C1q, C1q a apoptóza, C1q u SLE 2. Anti-C1q, patogenita anti-c1q 3. Stanovení anti-c1q 2. Prevalence anti-c1q u různých onemocnění 3. Anti-C1q u SLE 4. Anti-C1q u AITD 5. Závěr
klasická cesta komplex antigen/protilátka tka lektinová cesta alternativní cesta MBL aktivační povrch C1q,r,s C4 + B C2 amplifika kační P smyčka D C3-konvert konvertáza aktivace C3 vazba C3b na mikrob. povrch nebo imunokomplex C5-konvert konvertáza C5a vznik termináln lního lytického o komplexu C5b-C6 C6-C7-C8-C9C9 osmotická lýza buňky
Biologické funkce komplementu 1. Opsonizace a fagocytóza 2. Čištění organismu od imunokomplexů 3. Indukce zánětu z anafylatoxiny stimulace žírných buněk k a neutrofilů 4. Buněč ěčná lýza mikrobů,, zvláš áště opouzdřených 5. Zesílen lení specifické imunitní odpovědi di
C1 - komplex C1q C1s C1r C1q, C1r, C1s C1q velký glykoprotein, 410 kd, hexamer, globulární hlavice navázané na kolagenovitou část (trojitá šroubovice) C1q se váže na C H 2 domény IgG nebo C H 3 domény IgM v imunokomplexech C1r a C1s jsou proteázy
C1q se globulární částí váže specificky na Fc oblast těžkých řetězců µa γ Každá Fc oblast má jen jedno vazebné místo pro C1q Jedna molekula C1q se musí vázat na dva těžké řetězce Ig, aby byla aktivována C1q aktivují jen imunokomplexy navázané na multivalentní antigeny, ne volné Ab IgM může vázat více molekul C1q = efektivnější komplement-fixující protilátka než IgG
Funkce C1q Aktivace klasické cesty komplementu Úklid apoptotických tělísek, nekrotických částic a imunokomplexů z organismu fagocytóza makrofágy Spolu s dalšími specif. proteiny se váže na lupusové antigeny (dsdna a nukleární proteiny) a aktivuje komplement. Tyto komplexy poté podporují rozpoznání a interakce autoreaktivních B-lymfocytů s buňkami kostní dřeně Botto, Walport, Immunobiol 2002 Hraje roli v aktivaci a proliferaci T-lymfocytů, které exprimují C1q-receptor. C1q má antiproliferativní účinek Chen, J Immunol 1994
C1q a apoptóza C1q se specificky váže na apoptotická tělíska (Korb, J Immunol 1997; Navratil,J Immunol 2001; Gaipl, Cell Death Differentiation 2001) C1q-deficientní myši mají zvýšené množství apoptotických buněk v ledvinách (Botto, Nature Genetics 1998) Makrofágy C1q-deficientních myší a lidí mají sníženou schopnost odstraňovat apoptotická tělíska in vitro (Taylor, J Exp Med 2000) Odstraňování apoptotických buněk je zřejmě zprostředkováno C1q (Mevorach, J Exp Med 1998; Ogden J Exp Med 2001) a vázaným C3 (Mevorach, J Exp Med 1998) C1q-deficience urychluje autoimunitní procesy u myší (Mitchell, J Immunol 2002)
Apoptóza a C1q Makrofág Buňka Apoptóza C1q Apoptotické tělísko - fosfolipidy - nukleoproteiny - dsdna - spojující molekuly (C1q, lektiny, β2-gpi...) Receptory
C1q Fosfatidylserin, kardiolipin, jiné Spojující molekuly Přímá vazba na receptory Kontrolovaná aktivace komplementu CR1? C1qRp? Makrofág Calreticulin-CD91 DAF MCP CD59 Vazba CRP
C1q v etiopatogenezi SLE - hypotéza Nedostatek C1q může vyvolat: Defektní clearance apoptotických tělísek a nukleárních autoantigenů Defektní clearance imunokomplexů Únik autoreaktivních B-lymfocytů z negativní selekce C1q u SLE nefritidy: Pozitivně nabitá molekula C1q se váže na negativně nabitou GBM tvorba C1q/anti-C1q IC in situ, aktivace komplementu
Anti-C1q protilátky tky Vysokoafinitní protilátky tky (IgG( a IgA) rozpoznávaj vající kolagenovitou část C1q 1971: první zpráva o monomerní vazbě IgG na C1q u nemocných s hypokomplementémi mií (Agnello, Clin Immunol Immunopathol 1971) 1978: precipitace C1q monomerním IgG u nemocných s HUVS 1984: nález n anti-c1q u SLE (Uwatoko, Clin Immunopathol 1984) Clin Immunol
Patogenita anti-c1q - Vazba anti-c1q na C1q v tekuté fázi velmi slabá, ale dosáhne vysoké afinity v případp padě konformační změny C1q ve vázanv zaném m stavu Patogenní efekt anti-c1q jen lokáln lně ve tkáních (ledviny) - Anti-C1q samy o sobě neaktivují komplement. Vazba na C1q však v ke zvýšen ené aktivaci vést v můžm ůže ( vazbu IgG, produkci C3b circulus vitiosus) - koncentrace C1q produkce ANA, anti- dsdna - Negativní korelace s C1q antigenem a C4 v sérus
Experimentální aplikace myších mab proti C1q způsobila komplementem zprostředkované poškození glomerulů u těch myší, které měly zvýšenou akumulaci C1q v glomerulu v důsledku uložených IC tvořených Ab proti glomerulárním antigenům Trouw et al., J Clin Invest 2004
Stanovení anti-c1q 70. léta: RIA vazba IC a 7S reaktantů (později identifikovaných jako anti-c1q Ab) na C1q, který je fixován na solidní fázi ELISA stanovení anti-c1q pomocí buď celého C1q, nebo jeho kolagenní části (CIC se stanovují s pomocí globulární části molekuly C1q) Jak zamezit interferenci s IC při stanovení anti- C1q? NaCl v inkubačním médiu >0,15 M
Komerčně dostupné ELISA kity Bühlmann Lab. AG (Switzerland) U nás v zastoupení firma Biovendor Cut-off 15 U/ml (získaný z analýzy dat 220 dárců krve) Dražší, osvědčený Orgentec Cut-off 10 U/ml Levnější
Prevalence anti-c1q u systémových autoimunit Hypokomplementemická urtikariální vaskulitida Smíšené onemocnění pojiva (MCTD) 100% 94% SLE v závislosti na přítomnosti nefritidy 20-98% Feltyho syndrom 76% Polyarteritis nodosa 27% Temporální arteritis 0% Revmatoidní artritida Revmatoidní vaskulitida Sjögrenův syndrom Běchtěrevova nemoc Systémová skleróza 0-4% 32% 13% 8% 0-13%
Prevalence anti-c1q u nefropatií Membranoproliferativní glomerulonefritidy 88% SLE nefritida 83-98% Jiné proliferativní glomerulonefritidy 0% Akutní poststreptokoková glomerulonefritida u dětí 33% IgA nefropatie 0-13%
Prevalence anti-c1q u dalších onemocnění Dna 10% Hepatitida C 26% HIV/AIDS 13% Chronická lymfocytární tyreoiditida Gravesova-Basedowova tyreotoxikóza 21% 30%
Prevalence anti-c1q ve zdravé populaci Prevalence stoupá s věkem: 40-50 let 4 % 70-80 let 18% V naší studii: 72 dárců krve - 8%
Anti-C1q u SLE nefritidy Vynikající negativní prediktivní hodnota pro přítomnost aktivní proliferativní SLE nefritidy Koncentrace anti-c1q se zvýší několik týdnů až 6 měsíců před vznikem aktivní SLE nefritidy Negativita anti-c1q téměř vylučuje vznik nefritidy v příštích 6 měsících (sensitivita 95%) Trendelenburg, Arthritis Rheum 1996
Naše studie (Basel, Lausanne, Madrid, Paříž, Praha): 38 nemocných s aktivní SLE nefritidou, 36 proliferativní typ Renální biopsie v době odběru anti-c1q Trendelenburg, Nephrol Dial Transplant 2006
Koncentrace anti-c1q u SLE oproti kontrolám
Koncentrace anti-c1q protilátek u různých tříd SLE nefritidy
ROC křivka anti-c1q protilátek v rozlišení mezi aktivní a neaktivní/nepřítomnou SLE nefritidou
Pokles koncentrace anti-c1q po léčbě
Anti-C1q u autoimunitních tyreopatií První nález zvýšené prevalence anti-c1q u orgánově specifického onemocnění Gravesova-Basedowova tyreotoxikóza: 7/23 (30%) pozitivních Chronická lymfocytární tyreoiditida: 11/52 (22%) pozitivních Potluková 2007, submitted
Koncentrace anti-c1q u autoimunitních tyreopatií p<0.05 p<0.05 p<0.005 p<0.01 N/s 200 150 100 50 50 Anti-C1q in U/ml 40 30 20 10 0 HT GD MNG Normal controls
Anti-C1q protilátky korelují s parametry funkce štítné žlázy u autoimunitních tyreopatií TSH FT4 FT3 TPOAb TgAb TRAb Chronická lymf. tyreoiditida r = 0.29; P < 0.05 N/s N/s (P = 0.08) N/s (P = 0.07) r = 0.36, P < 0.005 - Gravesova- Basedowova tyreotoxikóza r = -0.43; P < 0.05 r = 0.44; P < 0.05 r = 0.47; P < 0.05 N/s N/s N/s Uzlová přestavba štítné žlázy N/s N/s N/s N/s N/s - Kontroly N/s N/s N/s N/s N/s -
Závěr 1 Anti-C1q protilátky jsou klinicky významným markerem proliferativní SLE nefritidy, kde mají i patogenní roli. Jejich nepřítomnost tuto diagnózu prakticky vylučuje a to i pro dalších 6 měsíců. S léčbou jejich koncentrace klesá. Jsou vhodné k monitoringu úspěšnosti imunosupresivní léčby SLE nefritidy.
Závěr 2 Anti-C1q protilátky se vyskytují u řady systémových autoimunitních a některých infekčních onemocnění Byly nalezeny i u autoimunitních tyreopatií, u kterých korelují s funkcí štítné žlázy. Vyskytují se i u zdravé populace, kde zřejmě nemají klinický význam.
Poděkování Marten Trendelenburg, Laboratoř klinické imunologie, Basilejská univerzita, Švýcarsko Petra Šandová, Laboratoř klinické imunologie VFN, Praha Jan Jiskra, Zdeňka Límanová, Daniel Smutek, 3. interní klinika VFN a 1. LF UK Eva Jančová, Klinika nefrologie VFN a 1. LF UK Vám za pozornost.