Základní znalosti z rétoriky, příprava proslovu k rodičům Rétorika = řečnictví nebo řečnické umění, verbální projev - je to věda o mluvení - má původ v antickém Řecku (5. st. př. n. l.) - řec. Rhésis znamená řeč z toho vzniklo rhétor (= řečník) - související pojmy: komunikace (širší pojem), stylistika a argumentace - spis Rétorika napsal Aristotelés ve 4.st. n. l.
Mezi známé řečníky patřili: Protágorás, Platón, Aristotelés, Cicero, Fidel Castro, Winston Churchil, Adolf Hitler a Benito Mussolini - u nás: Jan Blahoslav, Jan Hus, J. A. Komenský (zdůrazňoval bohatství slov, stručnost a srozumitelnost, příjemný obsah, hloubka) - vedle gramatiky a dialektiky patřila RÉTORIKA k 3 původním svobodným uměním (tzv. triviu), které se vyučovalo na středověkých univerzitách
Postup tvorby řečnických děl: 1) INVENCE - inventio = nalezení látky či tématu řeči 2) ORGANIZACE - dispositio = uspořádání a struktura té látky 3) STYL - elocutio = nalezení výrazu a formy, v nichž bude řeč pronesena 4) ZAPAMATOVÁNÍ - memoria = zapamatování si připravené řeči, uložení si do paměti 5) PŘEDNES - actio = samotný přednes, výstup
- předmětem RÉTORIKY jsou řeči soudní, poradní a oslavné (nás se ta první netýká) - uvědomujeme si: správné dýchání, artikulaci (zřetelnost, vyslovování), tempo řeči, pauzy, nádechy, tón (příjemný, nepříjemný odráží emoce), hlas (výška, síla) - obsah vyjádření: stručnost, citlivost (ne arogance, urážení), srozumitelnost - důležité je vyjadřovat se gramaticky správně, souvisle bez parazitních slov
RVP PV: Předškolní pedagog by měl provádět poradenské činnosti pro rodiče ve věcech výchovy a vzdělávání v rozsahu svých kompetencí. Měl by vést s rodiči průběžný dialog o dítěti. - každý pedagog se musí umět správně VYJADŘOVAT po stránce VÝZNAMOVÉ i FORMÁLNÍ - proslov má učitelka MŠ při schůzkách s rodiči, při besídkách a jiných veřejných akcích MŠ (vysvětlování, seznámení s novými skutečnostmi, )
Vyjadřování - logika, přesné formulace, sled - diskuse, aktivizace posluchačů - zásady: obsažné sdělení, frázování, intonace, výslovnost, spisovnost, souslednost - větná melodie, přízvuky ve slovech (hlavní a vedlejší) - dnešní trend: neformálnost (prvky, citlivě, nepřehánět) - oživení příběhy, otázkou, zamyšlením aktivizace posluchačů
Činitelé projevu: = co ovlivňuje projev 1) činitelé vnitřní = subjektivní (osobnost řečníka) 2) vnější = objektivní (funkce projevu a prostředí) - funkce projevu: prostě-sdělovací, estetická, ovlivňující (agitační)
Útvary mluvených projevů: - zpráva (co se stalo) - oznámení (co se stane) - vzkaz (prostřednictvím třetí osoby) - referát (např. o aktuální události) - přednáška (výklad, úvaha, vysvětlování tématiky) - proslov, projev (např. kulturní událost)
Výběr slohových prostředků: - neutrálních, přehlednost projevu - kontakt s posluchačem napětí, oční kontakt, otázky - přiměřená gesta + prostor pro dotazy, aktivizace posluchačů: Tuto písničku si můžeme zazpívat všichni společně. Budeme rádi, když se k nám připojíte.
Co si připravit: - téma, hlavní body (stručnost!) - jak budu aktivizovat posluchače? (Příběhem, hrou neob dám prostor pro dotazy?) - dodržení časového limitu, začátku, jasný závěr
Uvědomuji si: - Kde budu mluvit (prostředí) - Ke komu budu mluvit (jací jsou moji posluchači)? - Co budu říkat (co bude obsahem)? - Co si mají posluchači odnést?
Posluchač vnímá: Ne pouze mluvenou řeč, ale ovlivňují ho i další faktory (záleží na jeho předchozí zkušenosti, na tom, jaký je) Příležitost (proč přišel?) Prostředí (kde jsme) vnímá ho vizuálně, ale cítí i vůně Neverbální projevy (např. gesta, postoj,...) Atmosféru Co mám na sobě Jestli mu projevuji respekt, přízeň, úctu