STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST SEBEPOŠKOZOVÁNÍ. Kristýna Pavlíková Markéta Samcová

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST SEBEPOŠKOZOVÁNÍ Kristýna Pavlíková Markéta Samcová České Budejovice 2012

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času Sebepoškozování Self-harm Autoři: Kristýna Pavlíková Markéta Samcová Škola: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, České Budějovice, Husova 3 Konzultant: Mgr. Veronika Plecerová České Budějovice 2012

Čestné prohlášení Prohlašujeme, že jsme předkládaný projekt na téma Sebepoškozování vypracovaly samostatně a použily jen pramenů, které citujeme a uvádíme. V Českých Budějovicích dne... Kristýna Pavlíková... a Markéta Samcová...

Poděkování Tímto bychom chtěly poděkovat Mgr. Veronice Plecerové za cenné rady a připomínky k naší práci. Poděkování také patří všem respondentům, kteří byli ochotni vyplnit dotazník, a dívkám, které se nám svěřily se svými příběhy. Rovněž bychom chtěly poděkovat PhDr. Daliboru Váchovi za pomoc s překladem anotace do anglického jazyka. V Českých Budějovicích dne... Kristýna Pavlíková... a Markéta Samcová...

Anotace Tato práce je teoreticko-empirická a zabývá se sebepoškozováním. Cílem práce bylo zjistit postoj a informovanost adolescentů o sebepoškozování. Práce je rozdělená na dvě části, teoretickou a praktickou. V úvodu uvádíme důvody, které nás vedly ke zvolení tématu. Teoretická část je rozdělena na několik kapitol. V nich jsme se zaměřily na charakteristiku záměrného sebepoškozování, metody sebepoškozování, rizikové skupiny, mechanismus sebepoškozování, důvody sebepoškozování, léčbu sebepoškozování, předcházení sebepoškozování, nejdůležitější důvody proč přestat a adolescenci. V empirické části popisujeme způsob získání informací a výsledky výzkumu. Využily jsme dotazníkové metody. O vyplnění dotazníku jsme požádaly pouze adolescenty, dotazník vyplnilo 66 respondentů. Výsledky jsou uvedeny v grafech. Z výzkumu vyplývá, že se jedna ze stanovených hypotéz nepotvrdila a druhá se potvrdila. V závěru shrnujeme výsledky výzkumu dle navržených hypotéz. Práce je doplněna přílohami, které se týkají daného tématu. Klíčová slova: Sebepoškozování; automutilace; autoagrese; rizikové chování; adolescence Annotation This work consists of two parts (the theoretical part and the empirical part) and is focused on the phenomenon of deliberate self-harm (DSH). The aim of the work was to find out the extent of knowledge concerning this topic among adolescents. In the introduction, we stated some reasons for choosing the topic. The theoretical part is divided into several chapters. In them, we concentrated on adolescence, features of DSH, methods of DSH, high-risk groups, mechanisms of DSH, the reasons for DSH, the treatment of DSH, the prevention of DSH and the most important reasons to quit DSH. In the empirical part, we described the way we had obtained information and our research results. We used a questionnaire. The questionnaire was filled out by 66 people (only adolescents). The results are stated in charts. The research shows that one of the given hypotheses was not confirmed; however the second one was confirmed. In the conclusion, we summarized the results of the research according to the proposed hypotheses. The work is completed by annexes connected with the topic. Key words: deliberate self-harm; self-mutilation; self-aggression; high-risk behavior; adolescence

Obsah 1. Úvod 6 2. Teoretická část 7 2.1. Charakteristika záměrného sebepoškozování 7 2.2. Metody sebepoškozování 7 2.3. Rizikové skupiny 8 2.4. Mechanizmus sebepoškozování 9 2.5. Důvody sebepoškozování 9 2.6. Léčba sebepoškozování 10 2.7. Předcházení sebepoškozování 11 2.8. Nejdůležitější důvody, proč chtít přestat 11 2.9. Adolescence 12 3. Praktická část 13 3.1. Téma 13 3.2. Cíl 13 3.3. Hypotéza 13 3.4. Metodika 13 3.5. Analytická část 14 4. Závěr 32 5. Seznam použité literatury 33 6. Seznam příloh 34

1 Úvod Sebepoškozování je v poslední době často zmiňované téma. Mnoho lidí v této uspěchané době má psychické problémy, někteří se s nimi nedokáží vyrovnat a snaží se je řešit tímto způsobem. Chtěly bychom toto téma trochu rozvést a poukázat na příčiny, které k sebepoškozování vedou. Také bychom se chtěly naučit porozumět těmto lidem a snažit se pochopit jejich důvody, které je k tomu vedly. Toto téma jsme si vybraly z toho důvodu, že je to poměrně rozšířený problém mezi adolescenty a chtěly bychom tuto problematiku více prozkoumat a zároveň bychom chtěly poukázat na některé z jejich příběhů. Jedna z nás se jeden čas také sebepoškozovala. Objevilo se velmi mnoho problémů, všechno se začalo hroutit a sebepoškozování jí pomáhalo přijít na jiné myšlenky, i když věděla, že se tím bohužel nic nevyřeší. Dnes už se nesebepoškozuje a její zkušenosti se do této práce mohou hodit. 6

2 Teoretická část 2.1 Charakteristika záměrného sebepoškozování Záměrným sebepoškozováním se rozumí kompulzivní nebo impulzivní zraňování vlastního těla, které je motivováno potřebou vyrovnat se s nesnesitelnou psychickou bolestí či úzkostí a znovu získat pocit rovnováhy emocí; bez zjevného záměru ukončit život a bez záměru sexuálního nebo dekorativního (Jan Sutton) Sebepoškozování má původ v sociokulturním prostředí. Dříve bylo sebepoškozující se chování považováno za sebevražedné gesto, ale tyto teorie popírají názory odborníků (Suyemoto, Favazza, Menninger), podle kterých není záměrem zemřít, ale snaha vyrovnat se s problémy a zůstat přitom naživu. Faktory vedoucí k záměrnému sebepoškozování, mohou vést k chování suicidálnímu. Sebepoškozování může mít mnoho příčin a různou dobu trvání. Nemusí být spojeno přímo s psychickým stavem úzkosti a neschopností zvládat problémy, projevuje se i u psychicky nemocných lidí, kdy se objevuje jako následek jejich stavu. Pro sebepoškozování je charakteristické, že se toto sebezraňující chování opakuje, je návykové a lze ho označit jako závislost srovnatelnou se závislostí na drogách. Ve společnosti se o něm ví, ale mluví velmi málo, s tímto problémem se však potýká mnoho osob, především dospívajících. 2.2 Metody sebepoškozování Metody sebepoškozování jsou různé. Jedinec může své tělo sebepoškozovat sebou samým (kousáním, škrábáním, štípáním, zarýváním nehtů do kůže či rozškrabáváním starých jizev). U mužů se často vyskytuje sebetlučení, kdy se může například jednat o tlučení hlavou do zdi nebo o mlácení pěstí do tvrdých předmětů. Další metodou sebepoškozování je sebetrávení - užití nadměrného množství léků, nejčastěji sedativ a antidepresiv. Jedinci k sebepoškozování často užívají různé nástroje (nůž, nůžky, žiletka, jehla, cigareta). Nejčastější metodou sebepoškozování je způsobování si řezných ran, nejčastěji v oblasti předloktí. Postiženými tělesnými partiemi nejčastěji bývají ruce, nohy a oblast břicha. Jedinci si často vybírají snadno dosažitelná místa, která se ale dají lehce skrýt. Objevují se i taková zranění, která jsou nesmírně náročná vykonat (jedinec se například musel zkroutit do extrémní polohy, aby se dokázal zranit tam, kde se zranil). 7

2.3 Rizikové skupiny Většina lidí si myslí, že se sebepoškozují pouze mladiství, a že většinou jsou důvodem malichernosti, ale není tomu tak. Bývají to i lidé staršího věku. Sklony k sebepoškozovaní mají především Jedinci, kteří byli pohlavně zneužiti, nebo sexuálně či fyzicky týráni. Tito lidé ještě k nepříjemným pocitům mají velmi problematický vztah k vlastnímu tělu, které je teď,,zneužité, nečisté, špatné.'' Své tělo nechtějí, nebo se bojí mít rádi. Zranění buď přináší chvíli, kdy se k svému tělu mohou chovat kladně (postarat se o něj, ošetřit ho), anebo je to pro tělo trest. V případě trestání těla bývají zranění zvláště krutá a soustředěná na místa, jež mají s původním traumatem spojitost (prsa, stehna, genitálie). Lidé, kteří zažili nějakou jinou pro ně velice traumatickou událost, která zanechala obzvlášť silnou stopu na jejich psychice. Takovou traumatickou událostí může být např. úmrtí blízké osoby, dlouhodobá šikana apod. Ženy, protože mají větší sklon sebeobviňovat se a vztahovat problémy na sebe. Mladí, protože jsou zatím nezralí a nemají dost zkušeností s řešením problémů a překonáváním překážek. Děti, které byly odloučeny od rodičů nebo děti ze špatně fungujících rodin, kde je například jeden z rodičů drogově závislý, nebo dítěti není poskytovaná dostatečná péče a je přehlíženo. Drogově závislí Příslušníci některých subkultur či sekt, kde je sebepoškozování specifickým znakem. Není však jasné, jestli je sebepoškozování znakem příslušnosti, nebo se sympatie k subkultuře objevují až po prvních epizodách sebepoškozování. Osoby s psychickými poruchami, u kterých se nejedná o problém v rámci nemoci, ale u kterých se sebepoškozování přidá jako další samostatný psychický problém, jehož vznik nemoc pouze podnítila. Jsou na něm závislé, stejně jako mohou být výše zmíněné skupiny. Pokud sebepoškozování přetrvá i do vyššího věku (po 30. roku), pak se většinou jedná o zafixované chování. Mnohdy jde u jedince o touhu dokázat si, že,,na to má'' a chce poznat, jaký je to pocit, když se řízne. Jde o adrenalin. V takových případech si způsobují nejčastěji rány na rukou. 8

2.4 Mechanismus sebepoškozování Jedinec se dostane do stavu, se kterým si sám neporadí, který mu je nepříjemný, a nutně potřebuje úlevu. Jak se do tohoto stavu dostal, jak se při něm cítil a proč ho napadlo zrovna ublížit sám sobě, si většinou již nedokáže vzpomenout. Důvodů může být celá řada: pocit lítosti, přetížení, negativní emoce, frustrace, vztek, osamělost, flashbacky (náhlé a intenzivní vzpomínky na prožitá traumata). 2.5 Důvody sebepoškozování 1. Fyzická bolest odvede pozornost od nepříjemných psychických bolestí, se kterými si sebepoškozující se jedinec neví rady. 2. Při poranění dochází k vyplavení endorfinu, který pomáhá organismu zvládnout fyzickou bolest, což přináší člověku okamžitou úlevu, po které prahnul. 3. Poranění odvede pozornost od nežádoucích pocitů. Zaměstná mysl praktickými starostmi, protože rána se musí omýt, ošetřit, zavázat, krev nesmí kapat na koberec, Toto působení je však jen dočasné a problémy se objeví znovu a ve vážnější formě (ať už ty staré, z důvodu nimž se jedinec poranil, nebo zcela nové) a člověk se poraní opět, protože jednou to pomohlo (stejně jako u drogy se zde vypěstuje spojení pocitu úlevy s tímto aktem a vzniká závislost). Jedinec se navíc za své jednání (například slabost nebo ublížení si) stydí, protože ví, že společnost by jej neakceptovala. K pocitu studu se přidává pocit strachu, že se to někdo dozví, a snaha stopy po zranění skrýt (nechodit na koupaliště, nosit dlouhé rukávy, ) nebo nepřipustit, jak se to stalo (tvrzení, že se zranil nějakou nehodou, nebo že už si ani nevzpomíná, jak se mu to přihodilo) a izolovat se od okolí. Tyto pocity vyústí v negativní emoce a často ještě ve spojení s jinak způsobenými negativními emocemi jsou opětovným důvodem k ublížení si. Člověk je pak plně odhodlán před svým okolím vše utajit, rozhodně se k ničemu nepřizná a sám sobě nepřizná, že potřebuje pomoc, a tak se na takovéto případy přichází většinou náhodou. Lidé, kteří se vědomě fyzicky zraňují, často uvádějí, že to dělají proto, aby uvolnili napětí a řezání jim pomáhá,,cítit se naživu''. Mezi další důvody patří paradoxně pocit kontroly nad životem. Nejčastější příčinou však bývají psychické problémy. Sebezraňování je řešením typu "vytloukání klínu klínem". Bolest fyzická vytlačuje bolest psychickou. Často jsou zmiňovány i pocity viny a následné trestání se. 9

2.6 Léčba sebepoškozování Léčba sebepoškozování je velice obtížná a to zejména tehdy, když je pro sebepoškozujícího se jedince sebepoškozování jediným způsobem, jak se cítit lépe. Psychoterapie Psychoterapeutické přístupy je nutné přizpůsobit jedinci.jsou využívané metody komplexního přístupu pro léčbu posttraumatické stresové poruchy a v rámci individuální psychoterapie nejčastěji postupy racionální emočně-behaviorální terapie. Cílem je naučit se technikám, jak zvládat vypjaté situace vedoucí k sebepoškozování nebo jak se jim vyhnout. Pokud se psychoterapeutovi podaří odstranit primární problém, sebepoškozování většinou vymizí. Využívá se individuální i skupinová terapie (v psychiatrických léčebnách). Farmakoterapie Léčebné postupy u sebepoškozování jsou psychofarmakologické a psychoterapeutické. Psychotickým pacientům se podávají antipsychotika. Pro farmakologickou léčbu sebepoškozování u pacientů se schizofrenii se využívá podávání citalopramu, fenfluraminu, fluoxetinu, naloxonu, naltrexonu nebo atypických antipsychotik a antidepresiv. Citalopram lék ve formě tablet, který se užívá k léčbě depresivního onemocnění, panické poruchy nebo obsedantně kompulzívní poruchy (neurotická, resp. úzkostná porucha). Zvyšuje v určitých oblastech nervové soustavy hladinu serotoninu (látka tělu vlastní, která je důležitá pro správnou činnost nervové soustavy, při depresivních poruchách je v mozku nedostatek serotoninu) Antidepresivní účinek se zpravidla projevuje během 2-4 týdnů léčby, optimálního účinku při léčbě panické poruchy se obvykle dosahuje po 3 měsících léčby. K nástupu účinku při léčbě obsedantně kompulzivní poruchy dochází po 2-4 týdnech léčby s dalším zlepšením při pokračování léčby. Fluoxetin - lék používaný zejména při léčení deprese. Patří do skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), látek, které zabraňují zpětnému vychytávání mediátoru serotoninu z nervové synaptické štěrbiny. U pacientů s hraniční poruchou osobnosti se často užívá lithium, carbonicum, karbamazepin, valproát nebo lamotrigin či gabapeptin, thymoprofylaktika, které snižují u jedinců problémy s kontrolou impulzů. Metody se samozřejmě kombinují a existuje i celá řada nových terapií speciálně zaměřených na tento problém. 10

V současné době je v USA velmi populární metodou takzvaná Dialectical Behavioral Therapy (DBT), kterou vyvinula americká psycholožka Marsha M. Linehan původně pro terapii hraniční poruchy osobnosti. Cílem je naučit klienty následujícím dovednostem: dosažení "moudré mysli", tedy rovnováhy mezi rozumem a citem, zvládání mezilidských vztahů, zvládání impulzů negativních pocitů a krizových situací, regulaci emocí. Největší úspěch má DBT v součinnosti s terapiemi, které se zaměřují na další specifické problémy jako prožitá traumata, rodinné vztahy, sebepoškozování a podobně. Léčba však rozhodně není krátkodobou záležitostí, protože člověk musí změnit své chování a znovu se naučit řešit problémy, regulovat emoce a být dostatečně motivován. Musí se naučit technikám, jak zvládat vypjaté situace, nebo jak se jim vyhnout. Mezi základní předpoklady, které dokážou osvobodit člověka z kruhu sebepoškozování, patří vůle najít vlastní vnitřní hodnotu. 2.7 Předcházení sebepoškozování Sebepoškozování je, stejně jako pokus o sebevraždu, voláním o pomoc a člověk, který ubližuje sám sobě, rozhodně potřebuje při odvykání dohled odborníka a pochopení rodiny. Prevence je možná! Lepší než řešit důsledky určitého negativního chování a jednání je takzvaná prevence, neboli způsob předcházení těmto negativním jevům: 1. Preventivně působí osvěta, respektive odtabuizování tématu. S dospívajícími je třeba na toto téma diskutovat. 2. Je potřeba podporovat a rozvíjet otevřenou komunikaci v rodině, schopnost mluvit o svých pocitech, umět je vyjadřovat a ventilovat, pokud jsou nepříjemné a negativní (třeba sportem, křikem, rozcupováním papíru). 3. Je třeba naučit se přistupovat k problémům čelem a konstruktivně (nikoliv sebedestruktivně) je řešit. 4. Lidé by se měli naučit,,bránit si svoje hranice'' a uvědomovat si, co ještě chtějí a co již ne. 2.8 Nejdůležitější důvody, proč chtít přestat V této kapitole bychom se chtěly zmínit o důvodech, které vedou nebo by měly vést k ukončení sebepoškozování dostaneš zpět svůj život dokud si nepřestaneš ubližovat, nemůžeš změnit to, kolik věcí v tvém životě je sebepoškozováním ovlivněno. sebepoškozováním si ubližuješ jak fyzicky, tak psychicky sebepoškozování je závislost, která se vymkne z kontrole bez sebepoškozování se budeš lépe cítit nikdy víc si nebudeš muset čistit oblečení od krve nebudeš se dostávat do potíží, které sebepoškozování přináší žádné další výmluvy 11

můžeš pak pomoci přestat i ostatním žádné další jizvy každou chvíli takto vidíš staré jizvy budeš moci nosit oblečení, které budeš chtít ukážeš druhým, že jsi lepší, než si oni myslí můžeš sportovat nejsi ničím vinná/ý nemusíš se stále nenávidět budeš na sebe hrdá/ý 2.9 Adolescence Adolescence je lokalizovaná přibližně mezi 15. a 20. rokem života člověka. Na začátku je pohlavní zralost a ukončení základní školy, na konci tohoto období je ekonomická nezávislost a nástup na VŠ, popřípadě do zaměstnání. Na adolescenci se dnes už nepohlíží jako na přechodné období mezi dětstvím a dospělostí, ale od počátku 80. let se o adolescenci mluví jako o samostatné plnohodnotné etapě psychologických disciplín. V tomto období by mělo dojít k dosažení plného rozvoje tělesných a duševních schopností. Vývoj adolescenta Adolescence je vývojovou etapou, ve které má dojít ke splnění několika vývojových úkolů, především jde o snížení závislosti na rodičích. Pro celé období adolescence je charakteristická zvýšená sebereflexe. V tomto období řeší jedinec otázky vlastní identity, poznává své možnosti a svá omezení. V životě adolescenta hrají důležitou roli postoje, které jedinci pomáhají udržovat sounáležitost se skupinou. Na začátku tohoto období se ztotožňuje se svými vrstevníky a jeho identita je formována právě okolím. Postupem času se jedinec naopak snaží odlišit od ostatních a snaží se si vytvořit svou vlastní jedinečnou identitu a vliv vrstevníků klesá. S vytvářením vlastní identity je spojeno experimentování, a to jak v zájmech, postojích, tak např. v oblékání. Jedinec se snaží být sám sebou a formovat všechny své projevy zvoleným směrem. Adolescent získává pocit, že sám ví, co je pro něj nejlepší. Kolem 16. roku se jedinec snaží zbavit závislosti na rodičích a zvyšují se závazky a zodpovědnost vůči vrstevníkům. Dlouhodobá osobní perspektiva nemá pro jedince v tomto věku ještě příliš veliký význam, zajímá ho především blízká budoucnost. Přesto má v tomto období adolescent za úkol zvolit si typ střední školy. S věkem ubývá jeho náladovost. Ve věku od 17-20 let se jedinec zaměřuje především na své budoucí plány a cíle. Zvyšuje se jeho zodpovědnost a obnovují se vazby s rodiči. Uvažuje především nad volbou vysoké školy nebo nad výběrem vhodného zaměstnání. 12

Sociální vztahy v období adolescence V adolescenci dochází ke změně postojů k dospělým, ve kterých adolescenti už nenacházejí autoritu, jako dříve. V této etapě dochází ke konfliktům s rodiči často z důvodu, že rodiče nejsou spokojeni s chováním potomka. U adolescentů se oslabuje dosavadní bezvýhradná důvěra k rodičům a začínají mít před nimi tajemství, která teď raději svěřují svým přátelům. V období adolescence se uvolňují vazby na rodinu, ale protože jedinec není ještě schopen být plně samostatný, hledá více oporu a porozumění u vrstevníků. V období adolescence se vyvíjí také vztah k opačnému pohlaví. Vztahy bývají z počátku krátkodobé a dochází často ke značné idealizaci protějšku. Zralost jedince se projevuje schopností navázat dlouhodobý vztah. Rizikové chování v období adolescence Adolescenti mají často sklony k rizikovému chování. Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila adolescenty jako samostatnou rizikovou skupinu. Za rizikové chování lze považovat chování, které má negativní následky a ztráty. K tomuto chování se v období adolescence řadí nadměrné užívání návykových látek, předčasný pohlavní život a negativní jevy v psychosociální oblasti. Adolescenti touží po atraktivitě, která je vede k zapojení se do aktivit spojených s rizikovým chováním. Pro jedince v tomto vývojovém období je důležitá sounáležitost s vrstevnickou skupinou, ta se často stává motivem pro zapojení se do výše uvedených rizikových aktivit. Vrstevníci mají silný vliv na změnu postojů adolescenta k rizikovému chování. Někteří autoři považují rizikové chování v tomto věkovém období za součást normálního vývoje. Do nějakého typu rizikových aktivit se zapojí většina adolescentů, toto rizikové chování odeznívá nejčastěji do období dospělosti. Podle Labátha mají k rizikovému chování sklony spíše jedinci, kteří jsou odmítáni vrstevníky. 13

3 Praktická část 3.1 Téma Sebepoškozování 3.2 Cíl C1: Zjistit postoj adolescentů k sebepoškozování C2: Zjistit informovanost adolescentů o sebepoškozování 3.3 Hypotéza H1: Většina adolescentů má negativní postoj k lidem, kteří se sebepoškozují. H2: Většina adolescentů je dostatečně informovaná o sebepoškozování. 3.4 Metodika Při výzkumu jsme použily dotazníkovou metodu. Dotazník (viz Příloha č.1) je zaměřen na postoj adolescentů k lidem, kteří se sebepoškozují, a na informovanost adolescentů o sebepoškozování. Osloveno bylo 66 respondentů, návratnost dotazníků byla 100%. Dotazník je rozdělen do dvou částí. První část obsahuje dvě otázky týkající se identifikačních údajů, druhá část dotazníku byla vypracována na základě stanovených hypotéz. Dotazník obsahoval celkem 17 otázek. 14

3.5 Analytická část V analytické části projektu uvádíme výsledky výzkumu, které jsme získaly pomocí dotazníků. Výsledky jsou zpracovány grafickou formou. První část dotazníku obsahuje identifikační údaje respondentů týkající se věku a pohlaví. Vyplnění těchto otázek bylo povinné. Informace jsou zpracovány v tabulce č. 1 a 2. 1. Kolik je Vám let? Tabulka č. 1: Věk respondentů Věk Počet respondentů 15 let 7 16 let 16 17 let 18 18 let 6 19 let 9 20 let 4 21 let 6 2. Jaké je Vaše pohlaví? Tabulka č. 2: Pohlaví respondentů Pohlaví Počet respondentů % Chlapci 25 37,88 % Dívky 41 62,12 % O vyplnění dotazníku jsme požádaly pouze adolescenty, věkové rozmezí oslovených respondentů je tedy 15 21 let. Z tabulky č. 2 vyplývá, že většinu respondentů tvoří dívky (41; 62,12 %), chlapců odpovídalo méně (25; 37,88 %). 15

Druhou část dotazníku tvoří patnáct otázek. Zodpovězení čtyř z nich nebylo povinné. 3. Setkali jste se ve svém okolí se sebepoškozováním? Graf č. 1: Výskyt sebepoškozování v okolí respondentů 24,24% 48,48% 27,27% Ano (v rodině, u přátel apod.) Pouze zprostředkovaně Ne Z grafu vyplývá, že většina dotazovaných se se sebepoškozováním již někdy setkala, a to osobně, u přátel, známých či v rodině (32; 48,48 %), nebo pouze zprostředkovaně, např. z doslechu (18; 27 %). Ostatní dotazovaní uvedli, že se se sebepoškozováním ve svém okolí nesetkali (16; 24 %). Z tohoto grafu lze usoudit, že termín sebepoškozování není mezi adolescenty neznámý. Domníváme se, že i ti, kteří odpověděli záporně, se s tímto termínem již setkali a jsou o sebepoškozování alespoň částečně informovaní. 16

4. Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že se Váš(e) kamarád(ka) sebepoškozuje? Graf č. 2: Reakce adolescentů 25 20 20 15 15 14 11 10 5 5 4 0 Vyhledali odbornou pomoc Oznámili to jeho/jejím rodičům Popovídali si ní/s ním Nechali si to pro sebe Podle situace Řekli o tom některému z učitelů Na tuto otázku odpovídali všichni dotazovaní a mohli zvolit více nabízených možností. Dotazovaní nejčastěji volili možnost vyhledání odborné pomoci (20; 30,3 % z celkového počtu respondentů). Někteří respondenti by o sebepoškozování řekli rodičům kamaráda/kamarádky (15; 22,72 %), někteří uvedli, že by sebepoškozování řešili přímo s jedincem, který se sebepoškozuje, a snažili se mu sami pomoci (14; 21,21 %). Menší část respondentů by si tuto informaci nechala pro sebe (11; 16,67 %). Někteří adolescenti uvedli, že by záleželo na situaci (5; 7,5 %). Nejméně respondentů zvolilo možnost oznámení sebepoškozování některému z učitelů (4; 6,06 %). Většina respondentů (39; 59,09 %) by si o sebepoškozování kamaráda/kamarádky promluvili s další osobou (odborník, rodič, učitel), to je asi nejlepší a nejúčinnější řešení. Pokud je sebepoškozování časté a závažné, je nejlepším řešením vyhledat odbornou pomoc. Domníváme se, že ve skutečnosti lidí, kteří by si to ponechali pro sebe, je více, než těch, kteří by se snažili hledat pomoc mezi dalšími lidmi. 17

5. Sebepoškodili jste se někdy? Graf č. 3: Vztah k sebepoškozování 15,15% 28,79% 56,06% Ne Ano Pouze jsem o tom, že se sebepoškodím, přemýšlel/a, ale neudělal/a jsem to Více než polovina oslovených adolescentů (37; 56,06 %) nemá vlastní zkušenost se sebepoškozováním. Někteří respondenti (10; 15,15 %) o tom, že se sebepoškodí, už někdy přemýšleli, ale z nějakého důvodu to neudělali. Téměř třetina námi oslovených respondentů (19; 28,79 %) má vlastní zkušenost se sebepoškozováním. Záměrem této otázky bylo rozdělit respondenty na ty, kteří se již někdy sebepoškodili, a ty, kteří se sebepoškozováním osobní zkušenost nemají. Je alarmující, že vlastní zkušenost se sebepoškozováním má takové procento adolescentů. 18

6. Jaký byl Váš důvod? Graf č. 4: Důvod sebepoškozování 6 5 5 5 4 3 3 2 2 2 2 1 1 0 Deprese Problémy ve škole Problémy doma Chuť to vyzkoušet Šikana Záliba v krvi Sebevražda partnera Na tuto otázku respondenti odpovídali pouze v případě, že na předchozí otázku odpověděli ano (19). Tato otázka byla otevřená, respondenti mohli uvést více možností. Pro lepší přehlednost jsme podobné odpovědi sjednotily a také graficky zpracovaly. Nejčastěji respondenti volili možnosti ''Deprese'' (5; 26,32 % respondentů, kteří odpovídali na tuto otázku) a ''Problémy ve škole'' (5; 26,32 %). Deprese může být důsledkem některých z ostatních uváděných možností. Následují problémy doma, v rodině (3; 15,79 %). Další odpovědi ''Chuť to vyzkoušet'' a ''Záliba v krvi'' se zde vyskytly každá dvakrát (2; 10,53 %). Dva z odpovídajících (2; 10,53 %) uvedli, že jejich důvodem, proč se sebepoškozováním začali, byla šikana. Oba tito respondenti ještě upřesnili, že se jednalo o šikanu na základní škole. Pouze jednou se zde objevila odpověď, že sebepoškozování bylo důsledkem psychického zhroucení z důvodu sebevraždy partnera (1; 5,2 %). Podobný výsledek byl očekáván, zastoupeny zde jsou příčiny, které jsou uváděny v literatuře a jsou podloženy výzkumy odborníků. Cílem této otázky bylo zjistit, jak se liší skutečné příčiny sebepoškozování od příčin, které respondenti považují za nejčastější. Odlišnostem v odpovědích se věnujeme u otázky č. 9, na kterou odpovídali všichni respondenti. 19

7. Jakým způsobem jste se sebepoškodili? Graf č. 5: Způsob sebepoškození - použitý nástroj 7,14% 14,29% 14,29% 64,29% Žiletka Nůž Skalpel Léky Na tuto otázku odpovídali respondenti v případě, že na otázku č. 5 (Sebepoškodili jste se někdy?) odpověděli Ano. Tato otázka byla otevřená a nepovinná a odpovědělo na ni 14 respondentů. Z grafu vyplývá, že se nejčastěji jednalo o žiletku (9; 64,29 %), skalpel (2; 14,29 %) nebo nůž (2; 14,29 %), tedy o běžně dostupné nástroje, které způsobují řezné a bodné rány. Takový výsledek byl předpokládán. Jeden z respondentů (1; 7,14 %) uvedl, že požil nepřiměřené množství léků, šlo o předávkování. Z důvodu malého počtu respondentů se nám nepodařilo zjistit, rozdíly mezi metodami sebepoškozování chlapců a dívek. Na tuto otázku odpovídali pouze dva chlapci. Potvrdila se nám pouze domněnka, že nejčastější metodou sebepoškozování je řezání, škrábání a vyrývání různými nástroji. Podle výzkumů je tato metoda častější u žen, u mužů převládá sebetlučení. Dr. Favazza a Dr. Conteriová ve své studii uvádějí, že většina jedinců (75 %) způsoby kombinuje, zkouší nové, ale postupem času většinou upřednostňují pouze jeden. 20

8. Co považujete za sebepoškozování? Graf č. 6: Metoda sebepoškozování 70 63 60 50 47 40 35 30 22 20 10 0 Řezání se Záměrné popálení, opaření Škrabání, kousání se Škrcení 4 Úmyslné zlomeniny 1 1 Anorexie Štípání se Na tuto otázku odpovídalo všech 66 respondentů a bylo možné označit více než jednu nabízenou možnost a také doplnit vlastní názor. Možnost ''Řezání se'' označili téměř všichni respondenti (63; 95,45 %). Většina odpovídajících také označila odpovědi ''Záměrné popálení a opaření'' (47; 71,21 %), ''Škrábání a kousání se'' (35; 53,03 %). Méně často byly voleny odpovědi ''Škrcení'' (22; 33,33 %), dále ''Úmyslné zlomeniny'' (4; 6,06 %). Dotazovaní ještě doplnili možnost ''Mentální anorexie'' (1; 1,51 %) a ''Štípání se'' (1; 1,51 %). Nabízené bylo i tetování a piercing, tuto možnost nikdo nezvolil. O tom, že nejčastější metodou sebepoškozování je sebeřezání, jsme se přesvědčily jak ve výsledcích výzkumů odborníků, tak u odpovědí na předešlou otázku. O tom, co je a není sebepoškozování, by se dalo diskutovat. Někdo považuje za sebepoškozování rozsáhlá tetování či piercing, ale za formu sebepoškozování lze považovat i nadměrné pití alkoholu a užívání drog, žádný z našich respondentů takovou možnost ale neuvedl. Zaujala nás odpověď ''Mentální anorexie'', nemoc spočívající v poruše příjmu potravy. Mentální anorexie se týká především lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození. Důsledkem anorexie je celkové porušení hormonální rovnováhy, chřadnutí všech tkání organismu a úbytek svalové hmoty. Přidružují se i psychické změny deprese, izolace jedince, popřípadě i chuť zemřít. 21

9. Jaké jsou podle Vás nejčastější příčiny sebepoškozování? Graf č. 7: Nejčastější příčiny sebepoškozování 45 40 41 35 33 30 25 28 27 20 20 15 10 5 2 1 0 Neš ťastná láska Problémy doma Problémy ve škole Snaha upoutat pozornost Sexuální/fyzické týrání Uznávaný styl (emo) Záliba v krvi Na tuto otázku bylo možné odpovědět opět zvolením více nabízených možností a také doplněním dalších. Odpovídali všichni oslovení respondenti. Většina adolescentů (41; 62,12 % respondentů) si myslí, že důvodem sebepoškozování je nejčastěji nešťastná láska, a polovina, že problémy doma (33; 50 %). Problémy ve škole byly označeny celkem 28krát (28; 42,42 %). Někteří respondenti uvedli, že jde pouze o snahu na sebe upozornit (27; 40,91 %), uznávaný styl, subkultura (1; 1,51 %) a záliba v krvi (1; 1,51 %). Dvacet respondentů (20; 30,3 %) se domnívá, že sebepoškozování je častým důsledkem fyzického či sexuálního týrání. Když máme k dispozici odpovědi na tuto otázku, můžeme je porovnat s těmi u otázky č. 6, kde jsme se dotazovaly respondentů, kteří se někdy sebepoškodili, jaký byl jejich důvod. Odpovědi se liší. Adolescenti, kteří mají se sebepoškozováním vlastní zkušenost, uváděli nejčastěji jako důvod problémy ve škole. Tato možnost se u této otázky objevila až na 3. místě. Ze všech oslovených respondentů se 41 domnívá, že důvodem je nejčastěji nešťastná láska. O nešťastné lásce, či rozchodu se nikdo ve své odpovědi na otázku č. 6 nezmínil. Z toho lze usoudit, že společnost má zřejmě mylnou představu ohledně příčin, které vedou k sebepoškozování. Domníváme se, že je to způsobeno tím, že jedinci, kteří se sebepoškozují, často nemluví o důvodech, které je k sebepoškozování opravdu vedly. 22

10. Domníváte se, že jedinec, který se sebepoškozuje, má blíže ke spáchání sebevraždy? Graf č. 8: Sebepoškozování a sebevražedné sklony 9,09% 22,73% 68,18% Ano Ne Nevím Jan Suttonová charakterizuje sebepoškozování:,,kompulzivní nebo impulzivní zraňování vlastního těla, které je motivované potřebou vyrovnat se s nesnesitelnou psychickou bolestí či úzkostí a znovu získat pocit rovnováhy emocí; bez zjevného záměru ukončit život a bez záměru sexuálního nebo dekorativního." Podle této charakteristiky se tedy nejedná o snahu život ukončit. Graf ukazuje, že většina dotazovaných se ale domnívá, že jedinci, kteří se sebepoškozují mají blíže ke spáchání sebevraždy (45; 68,18 %). I přesto, že na předchozí otázku, jaká je častá příčina sebepoškozování, uvedlo 27 respondentů (27; 40,9 %) pouhou snahu upoutat pozornost, někteří z nich se domnívají, že i tito jedinci mají k sebevraždě blíže. Záporně na tuto otázku odpovědělo 15 respondentů (15; 22,7 %), někteří respondenti (6; 9,1 %) zvolili možnost ''Nevím''. Podle některých odborníků není cílem sebepoškozování zemřít, ale naopak se sebevraždě vyhnout a zůstat naživu. V žádném případě to ale neznamená, že záměrně se sebepoškozující jedinec nemá sebevražedné sklony. U těchto osob je riziko sebevraždy vyšší, než u jedinců sebepoškozováním netrpících. 23

11. Označte skupiny lidí, pro které je podle Vás sebepoškozování typické. Graf č. 9: Rizikové skupiny 40 35 37 36 30 29 25 20 19 15 13 10 6 5 0 Jedinci, kteří prožili psych. trauma EMO Psychicky narušení jedinci Mladiství Satanisté, členové různých sekt Nevím K této otázce bylo možné zvolit více možností. Nabízené možnosti byly skupiny lidí, kteří mají podle psychologů sklony k sebepoškozování nejčastěji. Naši respondenti nejčastěji volili možnost ''Jedinci, kteří někdy prožili psychické trauma '' (37; 56,06 %). Dále se dotazovaní domnívají, že rizikovou skupinou jsou jedinci, kteří vyznávají styl EMO (36; 54,55 %), 29 dotazovaných (29; 43,94 %) se domnívá, že časté sklony k sebepoškozování mají psychicky narušení jedinci, např. schizofrenici, kteří mají často i sebevražedné sklony. V takových případech se jedná o psychický problém, jehož vznik byl vyvolán nemocí. Domníváme se, že na tuto skupinu se často ve spojení se sebepoškozováním zapomíná. Mladistvé, jako rizikovou skupinu, označila téměř třetina respondentů (19; 28,79 %). Méně volená možnost byla ''Členové sekt'' (13; 19,7 %). Tito lidé jsou ovlivňováni a je s nimi často manipulováno, mohou být nuceni dodržovat jisté rituály. Malá část respondentů (6; 9,1 %) uvedla, že neví, pro jaké skupiny lidí je sebepoškozování typické. Z grafu vyplývá, že respondenti jako nejrizikovější skupinu považují osoby, které prožily psychické trauma, jako je například znásilnění, týrání nebo šikana. Tito jedinci se s traumatem nedokáží vypořádat a hledají východisko z této situace. Druhou, respondenty nejčastěji uváděnou, skupinou byli příslušníci subkultury EMO, která bývá se sebepoškozujícím a sebevražedným chováním spojována. Nejen u této subkultury se může jednat o napodobování chování ostatních jedinců nebo o chuť sebepoškozování pouze ''vyzkoušet''. Podobně je tomu i u příslušníků různých sekt. Pohlížíme-li na rizikovou skupinu z pohledu věku, mladiství se k sebepoškozování uchylují nejčastěji. 24

12. Domníváte se, že sebepoškozování se týká spíše jedinců určitého věku? Graf č. 10: Závislost výskytu na věku 42,42% 57,58% Ano Ne Z grafu vyplývá, že více než polovina dotazovaných (38; 57,58 %) se domnívá, že se sebepoškozování netýká jedinců určitého věku. Menší část respondentů (28; 42,42 %) s tvrzením souhlasí. Sebepoškozování se může objevit u osob každého věku. Většina respondentů se domnívá, že se sebepoškozování netýká jedinců určitého věku. Usoudila tak možná proto, že sebepoškozování může mít delší trvání, a to i několik let. Podle několika studií většina případů sebepoškozování ustává po pěti až deseti letech. Z toho lze usoudit, že se sebepoškozování netýká pouze určitého vývojového období jedince. 25

13. Jakého věku se podle Vás sebepoškozování týká nejčastěji? Graf č. 11: Rizikové skupiny podle věku 20,00% 15,00% 65,00% 14 let 15 let 16 let Na tuto otázku odpovídalo 20 respondentů, kteří na předchozí otázku odpověděli Ano. Rozmezí odpovědí není veliké. Všichni dotazovaní se shodli, že se sebepoškozování týká nejčastěji věkové skupiny od 14 do 16 let. Nejčastější odpovědí je 15 let (13; 65 % respondentů odpovídajících na tuto otázku), dále 16 let (4; 20 %) a 14 let (3; 15 %). Výsledek potvrzuje, že jedinci v období puberty a mladší adolescence jsou z hlediska věku nejrizikovější skupinou pro vznik sebepoškozování. V období puberty a mladší adolescence dochází k výrazným změnám osobnosti. To, že k první epizodě sebepoškozování dochází nejčastěji už v období mladší a střední adolescence (11 16 let), dokazují také mnohé studie odborníků. Raná adolescence je dle Gavina a Furmana považována za období charakteristické zvýšenou psychickou zranitelností. Řada studií také dokazuje, že mladší adolescence je kritickým obdobím pro další rozvoj všech forem rizikového chování. 26

14. Domníváte se, že sebepoškozování se týká spíše jedinců určitého pohlaví? Graf č. 12: Závislost výskytu na pohlaví 22,73% 77,27% Ano Ne Většina respondentů (51; 77,27 %) na tuto otázku odpověděla, že si nemyslí, že sklony k sebepoškozování mají spíše jedinci určitého pohlaví. Kladně odpovědělo pouze 15 dotazovaných (15; 22,73%). Těchto 15 adolescentů odpovídalo na následující otázku. 27

15. Jakého pohlaví se podle Vás sebepoškozování týká častěji? Graf č. 13: Rizikové skupiny podle pohlaví 0% 100% Mužů Žen Všichni respondenti, kteří si myslí, že sklony k sebepoškozování mají spíše jedinci určitého pohlaví (15; 100 %), v této otázce odpověděli, že to jsou ženy. Sebepoškozování se často jedinci snaží utajit, a tak lze pouze odhadovat poměr sebepoškozujících se mužů a žen. Různé zdroje uvádí různá čísla. Předpokládá se, že se více k sebepoškozování uchylují právě ženy, a to nejspíše proto, že mají častěji tendence se obviňovat a vztahovat problémy na sebe. Ženy také častěji vyhledávají odbornou pomoc než muži. Muži své pocity často ventilují do svého okolí a častěji se uchylují k alkoholismu a jiným závislostem, než ženy. 28

16. Domníváte se, že závislost na sebepoškozování je srovnatelná s jinou závislostí (alkohol, nikotin, PC, pervitin,...)? Graf č. 14: Závislost na sebepoškozování 25,76% 48,48% 25,76% Ano Ne Nevím Z grafu vyplývá, že téměř polovina respondentů (32; 48,48 %) se domnívá, že závislosti jsou srovnatelné. Menší část dotazovaných (17; 25,76 %) se domnívá, že na sebepoškozování nevzniká závislost srovnatelná se závislostí na alkoholu, nikotinu, nebo počítači. Stejná část respondentů (17; 25,76 %) zvolila možnost ''Nevím''. Jedinci, kteří se sebepoškozují, mají tendenci své chování opakovat. To může vést k tomu, že neví, jak přestat. Sebepoškozování lze tedy určitě považovat za určitý druh psychické závislosti. 29

17. Postoj respondentů k lidem, kteří se sebepoškozují V poslední otázce jsme daly prostor respondentům, aby vyjádřili svůj postoj k lidem, kteří se sebepoškozují. Otázka byla otevřená. 17.1 Postoj respondentů Graf č. 15: Postoj respondentů 34,85% 31,82% 33,33% Chápavý negativní neutrální Z vyhodnocení poslední otázky vyplývá, že více než třetina respondentů (23; 34,85 %) má k jedincům, kteří se sebepoškozují, neutrální postoj. Z odpovědí vyplývalo, že tyto jedince přijímají a nerozlišují rozdíl mezi nimi a ostatními lidmi, kteří se nikdy nesebepoškozovali, nebo dotazovaní na tuto problematiku nemají vlastní názor. Tato část dotazovaných ve svých odpovědích často zmiňovala, že je třeba těmto jedincům pomoci a že by se měli naučit problémy řešit jinak. Třetina respondentů (22; 33,33 %) má k lidem, kteří se sebepoškozují, spíše odmítavý postoj a jejich chování nechápou. V těchto odpovědích respondenti často zmiňovali, že se tito jedinci na sebe snaží pouze upozornit. Zbylí respondenti (21; 31,82%) uváděli, že mají kladný postoj k lidem, kteří se sebepoškozují, nemají vůči těmto lidem předsudky a neodsuzují je. Tito respondenti často uváděli, že by lidé, kteří se sebepoškozují, měli vyhledat odbornou pomoc, nebo alespoň pomoc kamaráda, a snažit se odstranit primární problém, příčinu sebepoškozování. 30

17.2 Snaha pomoci Více než třetina dotazovaných (25; 37,88 %) se domnívá, že tito jedinci by měli vyhledat odbornou pomoc. Někteří respondenti také uváděli (12; 18,18 %), že jsou ochotni pomoci svým kamarádům, kteří se sebepoškozují. V některých odpovědích (2; 3,03 %) se objevil názor, že lidem, kteří se sebepoškozují, není poskytována dostatečná pomoc. Lidé, kteří se sebepoškozují, mají mnoho možností, na koho se obrátit. Nejen, že se můžou svěřit někomu ze svého okolí (kamarád, rodič,...), ale s řešením problémů, které jsou příčinou vzniku sebepoškozování, může pomoci psycholog. Je mnoho organizací, které se snaží těmto lidem pomoci. Jsou to například dětská krizová centra, linky důvěry, terapeutické komunity, psychologické poradny a další. 31

4 Závěr V dnešní hektické době lidé zažívají velké množství náročných životních situací, proto také rapidně přibývá případů sebepoškozování. Lidé by si měli více užívat života, myslet na své zdraví a nestresovat se, jak je v dnešní době zvykem. Měli by se více věnovat své rodině, přátelům a svým zájmům. Měli by více sportovat, chodit na výlety a do společnosti. To je také způsob jak sebepoškozování předcházet. Důležité je umět se svěřovat ostatním se svými problémy a pocity, nenechávat si starosti jenom pro sebe. Zde je ale riziko, že ne všichni přátelé si tajemství ponechají pouze pro sebe. Hlavní příčinou sebepoškozování je uzavírání se do sebe. Někdy stačí se se svými problémy někomu svěřit a hned se vám uleví. Protože ve dvou se to lépe táhne. Cílem naší práce bylo zjistit postoj a informovanost adolescentů k sebepoškozování. Na základě našich cílů jsme si stanovily dvě hypotézy, které zní:,,většina adolescentů má negativní postoj k lidem, kteří se sebepoškozují'' a,,většina adolescentů je dostatečně informovaná o sebepoškozování.'' Hypotéza H1 se nepotvrdila, protože část respondentů (23; 34,85 %) měla neutrální postoj, část respondentů (22; 33,33 %) měla negativní postoj a část respondentů (21; 31,82%) měla kladný postoj k lidem, kteří se sebepoškozují. Hypotéza H2 se potvrdila, protože všichni respondenti (66; 100 %) jsou dostatečně informovaní o sebepoškozování. Domníváme se, že bychom měli tyto lidi přijímat takové, jací jsou a neodsuzovat je, protože nikdo z nás neví, jestli se nedostane do problémů, které by ho k tomuto rozhodnutí také vedly. 32

5 Seznam použité literatury 1. Deprese- Stres- Diskuse [online]. 2005, 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://naposledy.blog.cz 2. Nová léčba sebepoškozování?. A piece of my dreams... [online]. 24.4.2008 [cit. 2012-03- 25]. Dostupné z: http://ceraa.blog.cz/0804/nova-lecba-sebeposkozovani 3. Sebepoškozování [online]. 2005 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.sebeublizovani.ath.cx 4. ROZSÍVALOVÁ, Eva, Alexandra TREFILOVÁ a Ivo PACLT. Sebepoškozování u dospívajících. Česká a slovenská psychiatrie [online]. 2010 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=639 5. KRIEGELOVÁ, Marie: Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada 2008. ISBN 978-80-247-2333-4. 6. Sebepoškozování jako závažný symptom a nebezpečný společenský jev. ZDN - Zdravotnické noviny [online]. 6.4.2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/sebeposkozovani-jako-zavazny-symptoma-nebezpecny-spolecensky-je-415668 7. Anrexie [online]. 2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.anorekticka.cz/ 8. Macek, Petr. Adolescence. 2. vydání. Praha: Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7. 9. Sebepoškozování. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012, 29. 2. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/sebepo%c5%a1kozov%c3%a1n%c3%ad 10. BURGONOVÁ, Jana. Vliv subkultur na mládež, životní styl dospívajících [online]. Brno, 30. března 2010 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/319305/pedf_b/bakalarska_prace_-_vliv_subkultur_na_mladez.pdf. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA. Vedoucí práce MUDr. Petr Kachlík Ph.D. 33

6 Seznam příloh Příloha č.1 Dotazník Příloha č.2 - Obrázky Příloha č.3 Příběhy 34

Příloha č.1 Dotazník Dobrý den, jsme studentky druhého ročníku SZŠ a VOŠZ České Budějovice oboru Zdravotnického lycea. Chtěly bychom Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je podkladem naší práce pro SOČ na téma Sebepoškozování. Tento dotazník je anonymní. Děkujeme za pravdivé vyplnění. 1. Kolik je vám let?... 2. Pohlaví a. Muž b. Žena 3. Setkali jste se ve svém okolí se sebepoškozováním? a. Ano (u přátel, v rodině apod.) b. Pouze zprostředkovaně c. Ne Kristýna Pavlíková a Markéta Samcová 4. Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že se Váš(e) kamarád(ka) sebepoškozuje? a. Řekli o tom některému z učitelů b. Oznámili to jeho/jejím rodičům c. Vyhledali odbornou pomoc d. Nechali si to pro sebe e. Jiné (uveďte):.. 5. Sebepoškodili jste se někdy? a. Ano b. Ne c. Pouze jsem o tom, že se sebepoškodím, přemýšlel/a, ale neudělal/a jsem to 6. Jaký byl Váš důvod? (Odpovídejte, pokud jste na pátou otázku odpověděli ano).. 7. Jakým způsobem jste se sebepoškodili? (Odpovídejte, pokud jste na pátou otázku odpověděli ano).. 35

8. Co považujete za sebepoškozování? (Možno označit více možností) a. Řezání b. Škrábání, kousání c. Záměrné popálení, opaření d. Škrcení e. Piercing f. Tetování g. Jiné (uveďte):.. 9. Jaké jsou podle Vás nejčastější příčiny sebepoškozování? (Možno označit více možností) a. Problémy ve škole b. Nešťastná láska c. Problémy doma d. Sexuální či fyzické týrání e. Snaha upoutat pozornost f. Jiné (uveďte):.. 10. Domníváte se, že jedinec, který se sebepoškozuje, má blíže ke spáchání sebevraždy? a. Ano (Proč?)... b. Ne c. Nevím 11. Označte skupiny lidí, pro které je podle Vás sebepoškozování typické. (Možno označit více možností) a. Satanisté, členi sekt apod. b. EMO c. Psychicky narušení jedinci (schizofrenici, mentálně postižení,...) d. Jedinci, kteří prožili nějaké psychické trauma (znásilnění, týrání, šikana,...) e. Mladiství f. Jiné (uveďte):.. 12. Domníváte se, že sebepoškozování se týká spíše jedinců určitého věku? a. Ano b. Ne 13. Jakého věku se podle Vás sebepoškozování týká nejčastěji?... 14. Domníváte se, že sebepoškozování se týká spíše jedinců určitého pohlaví? a. Ano b. Ne 36

15. Jakého pohlaví se podle Vás sebepoškozování týká častěji? a. Mužů b. Žen 16. Domníváte se, že závislost na sebepoškozování je srovnatelná s jinou závislostí (alkohol, nikotin, PC, pervitin,...)? a. Ano b. Ne c. Nevím 17. Jaký máte názor na lidi, kteří se sebepoškozují?........ 37

Příloha č.2 Obrázky Zdroje: Sebepoškozování -- foto. In: Anorexie, temno, emo, graffity... [online]. 23. 6. 2007 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.semimyska.estranky.cz/clanky/sebevrazdy-a-sebeposkozovani/sebeposkozovani---- foto.html STOP sebepoškozování - Obrázky, citáty a animace pro Lidé.cz. PROFÍLEK.cz [online]. 15.07.2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://profilek.cz/obrazek/stop-sebeposkozovani Sebepoškozování & Sebevražda: Sebepoškozování. In: Lucčin blog [online]. 28.2.2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://lucymaroszova.blog.cz/0902/sebeposkozovani-sebevrazda Způsoby sebepoškozování. In: Veruce blog [online]. 8.8.2009 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://blog.veruce.cz/psychika/sebeposkozovani/zpusoby-sebeposkozovani Sebepoškozování foto.. In: X.GumineCZek.x [online]. 21.5. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://gumineczek.blog.cz/1105/sebeposkozovani-foto 38

Příloha č.3 - Příběhy Příběh Týny Kristýna se začala poškozovat v listopadu 2009. Uvádí, že se řezala vždy po etapách.,,v listopadu 2009 jsem to udělala tuším dvakrát a poté až v březnu 2010, kvůli něčemu jinému. Dále pak v říjnu 2010, a nakonec v dubnu roku 2011. Bez sebepoškozování jsem vlastně jen půl roku. uvedla Kristýna. Poprvé jsem se začala poškozovat kvůli klukovi, byla jsem do něj zamilovaná, jenže on mě nechtěl. Byla jsem zoufalá, protože mě ve škole neustále zesměšňovali jeho kamarádi a mě zkrátka nenapadlo nic jiného než taková kravina. Všude jsem četla, jak to pomáhá, tak sem si řekla, že na tom něco bude a zkusila jsem to. Nezklamalo mě to. Bohužel! Dokonce mi to i pomohlo a já se k tomu stále vracela. Pamatuji si, že dřív jsem měla často chuť udělat to znovu. Nebo, když si vybavím, že by mě mohl opustit přítel, hned si vzpomenu na tu myšlenku se říznout a jak by mi to pomohlo. Když jsem se řezala pocity byly smíšené, cítila jsme se jako v euforii, bylo to zajímavé. Vždycky mě polila vlna uvolnění a také mě uklidňoval pohled na stékající krev. Nejdřív sem se poškozovala na rukách, ale jelikož na to přišli rodiče, tak jsem se poškozovala různě po těle. Třeba na kotníku. Rodiče o tom tehdy věděli a ptali se mě na to. Bylo mi jich docela líto a cítila jsme se trochu provinile vůči nim. Kvůli nim jsem na nějakou dobu přestala, ale ne že bych toho nějak extra litovala. Jak říkám každá zkušenost je podle mě k něčemu dobrá, ale je pravda, že se spíše stydím, když někdo zahlédne mé jizvy a zeptá se mě: Ty jsi se řezala? a podobně. Rodiče mi jeden čas navrhovali návštěvu psychologa, ale řekla jsem, že tam nepůjdu. Jsem už v pohodě, sice mě občas napadne myšlenka zkusit to znovu, ale rychle ten nápad zavrhnu. Sice mi řezání v něčem pomohlo, ale proč bych dělala něco, za co se stydím? Myslím si, že k řezání se už nevrátím. Kamarádky o tom také ví, ale neodsuzují mě kvůli tomu. Když někdo začne s tím, že to nechápe a že takoví lidé nejsou normální, pomyslím si jen, že nějakou tou depresí projde každý a že to ještě asi nezažil. Člověk, který soudí ostatní, aniž by věděl, co se jim honí hlavou, co zažili, není asi tolerantní. Toto se sice moc přehlížet nedá, ale když už si někdo tento názor myslí, nemusí ho za každou cenu projevovat. :) Příběh Lili Se sebepoškozováním jsem začala už někdy na prvním stupni, začalo to rozškrabáváním kůže a pokračovalo to tak, že sem se ve dvanácti začala řezat. Tedy spíše, abych to upřesnila, škrábat střepy, občas nůžkami a tak podobně. Tak po půl roce jsem začala se žiletkami. Někdy ve třinácti letech, tak v polovině osmé třídy, jsem to začala dost přehánět. Později to prasklo ve škole a volali to rodičům. Párkrát sem byla u psychiatra a načas sem se na to vykašlala! Lituji toho, protože to ví celá moje rodina a každý si může všimnout mých nespočet jizev, když nemám dlouhé rukávy. Ale musím se přiznat, že kdybych měla novou kůži, asi bych to zkusila znovu. Už se snažím nepoškozovat, ale nejde to a venku z toho asi nikdy nebudu. Během uplynulého roku sem se pořezala šestkrát, ale už to je pro mě úspěch. Občas si působím jen nějakou bolest, po který nezůstávají jizvy (gumička na ruce, štípnutí, ) 39

Příběh Míši Už na základce sem byla outsider, šikanovaná, takže i mírně psychicky labilní, ale všechno to začalo až ve druháku na střední škole, kdy se zabil můj první přítel. Měla jsem sice už kámošky, ale nikomu jsem to neřekla a užírala jsem se tím sama, nikdo nic nepoznal. Asi tři měsíce na to jsem seděla sama v pokoji na intru a byla úplně mimo, šílená deprese a ani nevím, jak mě to napadlo, v životě sem o tom neslyšela, nebo nečetla, že by si někdo záměrně ubližoval. Vzala sem z nástěnky špendlík a několikrát ho zapíchla do předloktí. Najednou se mi ulevilo, bylo mi jedno, že někde uvnitř mě je něco hrozně smutnýho, soustředila sem se jen na tu fyzickou bolest. A tak sem to začala dělat pokaždé, když sem měla špatnou náladu, depku, nebo mě někdo naštval. Bylo to čím dál horší, žiletky, zapalovač, vařící voda a nikdo nic nevěděl. Až skoro za půl roku si jizev všimla kámoška na školním výletě, nevěděla, co má dělat a tak zavolala mojí mámě. Když jsem dojela domů, čekala mě spousta otázek, vysvětlování a tak. Posílala mě k psychologovi, myslela, že je to její chyba. Jenže já samozřejmě psychologa odmítala a dokonce několikrát zkoušela přestat sama, ale vždycky se našel nějaký důvod proč to udělat znovu. Když máma znovu zjistila, že sem neskončila, tak mě chtěla dokonce poslat do blázince. Ale protože máme spolu perfektní vztah, tak jsem konečně pochopila, jak moc jí ubližuju, a to sem nechtěla. Takže jsem skončila, teda aspoň jsem si to myslela. Za další dva roky, po maturitě jsem se konečně dokázala znovu zamilovat, jenže to nedopadlo podle mých představ. Tvrdil, že mě miluje, ale aby na mě zapomněl, našel si jinou, což mě zase rozhodilo. Do toho jsem začala chodit do práce, takže další stres navíc a najednou bylo těch změn a událostí moc. A já najednou zjistila, že zase v ruce držím skalpel, který sem si vzala v práci (pracovala sem v nemocnici) a zase si ubližuju. Jenže už nebyly nikde poblíž kamarádky ze školy. Každá byla pomalu v jiným koutu republiky a já na to byla sama, takže sem v tom lítala další rok s přestávkami. Až před rokem se mi povedlo opět skončit, ale nevím kdy přesně, proč a jak. Zatím se naštěstí držím, ale zároveň mám často chuť zase vzít žiletku, skalpel, nebo cokoliv do ruky a ublížit si. Dokonce abych to vydržela, začala jsem brát antidepresiva, která sem si ukradla v práci a relativně to jde, ale vím, že vyhraný to nemám a asi nebudu mít nikdy. A jestli se za to stydím? Záleží na tom, jak se to vezme, pokud někomu věřím, nebo mám aspoň trochu ráda, tak mi nedělá problém jim říct, že tohle všechno je mojí součástí. Ale lidem, kterým nedůvěřuju, bych to nikdy neřekla. Nevadí mi nosit krátký rukáv a sukni, i když jsou vidět mé jizvy. Jsou prostě mojí součástí a bez nich bych nebyla jaká jsem, a nikomu do toho nic není! 40