1. Psychologie: www.cz-milka.net 1. Systém psychologických věd: Základní: Obecná psychologie schopnost soustředěnosti, učení, pozornost, paměť Vývojová psychologie o vývoj člověka od početí až do doby úmrtí, celý život člověka Psychologie osobnosti co člověk chce, motivační cíle a jejich konflikty, vývoj osobnosti, struktura, charakter Sociální psychologie jak se člověk chová ve skupině, spolupráce ve skupině, dynamika davu, vztah člověka k lidem aj. Srovnávací psychologie srovnávání biologických druhů (lidí a zvířat) Psychopatologie duševní nemoci = psychické poruchy (bludy, halucinace, okna ), vznik a vývoj Aplikovaná: Klinická: lékařská, psychodiagnostika, psychoterapie zaměřeno na problémy jedinců Práce a organizace, inženýrská psychologie doprava, trh, reklama Pedagogická 2. Cíle psychologie osobnosti: Popis osobnosti k pochopení jedince, vztahy a souvislosti Výklad zjištěných jevů v souvislosti s vnitřními a vnějšími podměty Předvídání osobnostních projevů výskytu určitého projevu (při zátěži, v zaměstnání) Ovlivňování jejich dalších výskytů dalšího vývoje (poradenská a psychoterapeutická činnost) 2. Antická psychologie: 3. Antická psychologie: Aristoteles 384 322 př.n.l. Peri psychos. De anima. rozebírá různé stupně duše Hippokrates 460 370 př.n.l. O starší medicině z rodu lékařů, nedá se oddělovat tělo a duše, teorie čtyř temperamentových typů tj. cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik Galenos 130 201 n.l. dotáhnul Hippokratovu teorii: Žlutá žluč, obdoba ohně cholerik Černá žluč, obdoba země melancholik Hled, obdoba vody flegmatik Krev, obdoba vzduchu - sangvinik 3. Vědecká psychologie: 4. Asocianismus: 1879 v Lipsku založen Psychologický institut, kde zkoumali základní elementy duševního dění => počitky = to co vnímání (zrakové, sluchové), emoce, vnímání, řeč) a zákonitosti jejich spojování = zákonitosti vytváření asociací. Zákon podobnosti založený na podobném Zákon kontrastu když vidím černé, vzpomenu si na bílé Zákon dotyku v prostoru a čase při vrácení se na místo či podobné místo si vybavíme minulou vzpomínku Zkoumali, jak se lidé učí, jak rychle apod. Hodně z toho je založeno na asociačních zákonech. Čím víc se toho opakujeme, tím více si to pamatujeme > zastaralé, hloupé biflování. 5. Tvarová psychologie = gestaltismus: Psychické celky existují jako dobrý tvar v myšlenkách, a člověk má tendenci hledat v průběhu vnímání dobré tvary a doplňovat si je. Např. čtyři čáry ve tvaru čtverce > hodně lidí řekne, že to je nedodělaný čtverec. Wolfgang Koulet 20. léta 20. století experimenty se šimpanzi učení vhledem 6. Behaviorismus: Americký směr 20. léta popisující chování behavior jedinců, protože jen to je objektivně pozorovatelné. J. B. Watson: Stimulus Reakce (SE) Nitro člověka je černá skříňka. 7. Hlubinná psychologie: Psychoanalýza Sigmund Freud (1856 1939) předpokladem bylo zrcadlo, ve kterém se odráží osobnost. Zdroje psychické energie vyvažování těchto sil, přeměny energií pudů uvnitř osobnosti a jejich využití je zdrojem všeho chování:
Pud sexuální energie směřuje k sebezáchově i záchově druhu Pud smrti destruktivní síly. Složky: ONO ID (Pudová složka): nevědomá část osobnosti, princip slasti, zdroj pudové energie. EGO JÁ (Rozumová složka): princip rozumu, reality, zvažuje činy a jejich následky SUPEREGO NADJÁ: princip dokonalosti, osobní morálka jednotlivce Freudovy vrstvy osobnosti: Vědomí co se nám vybavuje, co si právě teď uvědomuje Předvědomí (podvědomí) snadno si to vybavíme Nevědomí věci z nižšího věku si normálně nevybavujeme, různé techniky (transové stavy) se snaží právě jít do tohoto nevědomí Ego obranné mechanismy snaží se někam zařadit nevyřešené problémy. Mechanismy, které působí na nevědomé úrovni a chrání naše Ego, před přáními, které vyvolávají úzkost. Vytěsnění útěk od nepřijatelných myšlenek a přání chlapeček miluje svojí maminku, tatínka by nejradši zaškrtil, ale ví, že to udělat nemůže J Sublimace energie uvolněná sexuálním přáním převedená do tvořivé činnosti chlapeček zamilovaný do sousedky jí zryje zahradu, pomůže postavit bazének J Racionalizace motivy činů jsou v nevědomí, ale vysvětlujeme si je pro sebe společensky přijatelnými motivy člověk 3 roky nepracoval na diplomové práci, ale když jí měl odevzdat, vymlouval se na aktuální věci, že jim netekla voda, stěhovali babičku J Regrese a fixace ego se vrací na nižší bezpečnější stadium vrací se do minulosti, kdy mu bylo dobře a uklidňuje se stejnými způsoby, necucá si palec, ale třeba cigaretu J Individuální psychologie Alfréd Adler žák Freuda, došlo však k rozporu => vlastní směr, vychází z psychoanalýzy, názorové rozdíly. Nutno překonat pocity méněcennosti Lidé usilují o moc Schopnost spolupráce Cíl vývoje osobnosti: sociální cit, schopnost spolupráce vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého. Vliv sourozeneckého pořadí na dítě. Analytická teorie Carl Gustav Jung žák Freuda, došlo však k rozporu => vlastní směr Kolektivní nevědomí zděné Persona jak si člověk představí sám sebe, Animus ideální muž, Anima ideální žena, Stín; postavy v pohádkách kladné a záporné archetypy. Osobní nevědomí získané osobně nedořešené komplexy Vědomí Ego střed osobnosti Já das Selbst propojuje vědomí a nevědomí Ego: Ego Já Hodnotí a chápe sám sebe, vyvíjí se Sebehodnocení - přejímá z okolí Ego - nejvyšší motivační princip Řídí se principem reality Zvažuje činy Má dynamickou funkci Devalvace - zklamání Zachování Obranné mechanismy: Vytěsnění Sublimace Racionalizace Regrese, fixace Sebeovlivňování Veřejná identita 8. Humanistická psychologie: Carl Ranson Rogers, profesor vzdal se místa na protest, ústav vlastní. Filosoficky k existencionalismu. Nedirektiní na člověka orientovaná terapie. Podmínky vztahu, kde jde o rozvoj osobnosti: Umění být sám sebou, shoda prožitků a sdělení, umět sladit to, co prožívám se svým okolím a myšlením, přijmout se tak, jak jsem Bezpodmínečné přijímání jedince jaký je Empatické porozumění, uvědomování si pocitů Vzrůstající otevřenost prožívání přijímat za své co život přinese, uvědomovat si sebe Vzrůstající existenciální kvalita bytí osobnost a já se vynořují ze zkušeností, bez překrucování Vzrůstající důvěra v organismus, nechat se vést svým tělem i když není neomylné
Abraham Maslow Harlowovy opice, během války výzkumy lidské motivace. Zkoumání životů sebeaktualizujících se jedinců, peak experiences mimořádné, člověka přesahující zážitky. Struktura lidských potřeb pyramida kontinuum: Metapotřeby spjaté s bytím v nejhlubším slova smyslu, nejvyšší hodnoty lidského potenciálu sebeaktualizace Vyšší potřeby: Úcta, náležení, láska Nižší potřeby: Bezpečí Fyziologické potřeby redukce tenze při nedostatku 4. Metody psychologie: 9. Metody poznávání osobnosti: Pozorování sledujeme okolí, objekty za účelem získání informace (náhodné, systematické) Introspekce pozorování vlastního prožívání, meditace, sledování vlastních duševních pochodů Extrospekce pozorujeme chování druhých (skryté pozorování) Studování problému Cíl Objektivita Zaznamenávat Systém Přemýšlení Formulace výsledků co nejdříve Experiment: Přirozený (pozorování) nebo laboratorní Řízeně přizpůsobujeme podmínky Laboratorní experiment je lépe kontrolovatelný, ale jeho výsledky nelze úplně převést do praxe Rozhovor: Řízený rozhovor dotazník, povídání, přesné odpovědi Dialog ve skupině Dotazníky lépe rozvinutý rozhovor, nevýhodou je, že se nemůžeme na špatně položenou otázku dotázat Psychologické testy měří pouze jak se jedinci povedl ten konkrétní test právě teď, měli by je používat jen psychologové Testy - pozornosti, paměti, IQ... jen na určitou osobu, hodnocení a stupnice Psychodiagnostické metody hodnotící, postojové škály; literární, výtvarná či hudební díla vypovídají o osobnosti, hodnocení kreseb dítěte => mentální úroveň dítěte, prožívání dítěte 5. Počátky vývoje dítěte: 10. Vývoj osobnosti: Děti: Potřeba stimulace: Mít dítě je živel, vzruch, naplnění manželství, nenudíme se Nemít nuda, nemůžeme si užívat života, uvázána doma Smysluplnost světa rozvoj osobnosti rodičů: Mít dítě umožní vnitřní růst rodičů, učí nás životní moudrosti Nemít jen u plotny, stále stejné, omezující Životní jistota citové vztahy: Mít dítě přijímá i vrací lásku, opora ve stáří Nemít ohrožuje naši jistotu, stále se o ně bojíme, jsme vydíratelní, zranitelnější Společenská hodnota: Mít jsme normální rodina v očích společnosti, dítě vztah zhodnocuje Nemít dítě brání v dosažení naší kariéry, uzemní nás Otevřená budoucnost: Mít je stále se nač těšit, překonáváme v dětech svůj biologický čas, předáváme část sebe, tvořivé dílo součást vývoje lidského rodu Nemít dítě nám brání v tvůrčím díle, omezení osobní svobody Funkce rodiny: Biologická Ekonomická Ochrana a pomoc Výchova a kontrola dodržování norem Uspokojování sociálních potřeb, lásky, porozumění Působení rodiny na dítě:
Předává základní modely sociální interakce a komunikace v malé skupině Základ socializace Modely k napodobování, identifikaci Druhy lidského učení: Senzomotorické učení činnostem Poznatkům, vědomostem Metodám řešení problémů, intelektuálním postupům (řešení rovnic ) Socializace: Napodobování Zpevňování odměny, tresty Identifikace vnitřní ztotožnění se vzorem Zástupné učení Anticipační chování podle očekávání druhých Obecné zákonitosti vývoje a formování osobností Interakce vnějších a vnitřních požadavků, podmínek a řešení rozporů Formování osobností působením požadavků zóny nejbližšího vývoje Formování osobností v činnostech rozvíjí se, co je trénováno www.cz-milka.net 11. Období lidského života: Prenatální: Plod je velmi brzy připraven pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití a pro interakci se zevním světem Od 20. týdne cítí bolest, od 24. týdne přežívá Je schopen se učit Je aktivní, kontroluje své okolí Získává schopnost sociální interakce Vývoj předčasně narozených dětí: JIP několik měsíců, zátěž pro rodinu, zátěž pro dítě celkově nezralé, klokánkování, pobyty matek Novorozenecké: Chování Brazeltonova škála Schopnost učit se Prosociální chování novorozence, synchronizace interakčních řetězců, emoční vyladění, vyladěnost v čase, intuitivní chování dospělých Kojenecké do 1 roku: Vývoj jemné i hrubé motoriky Charlotta Buhlerová, Arnold Gesell vývojový směr, střídání funkční asymetri, laterilizace, individuálně řízná maturace, autogerulace dítě ví, kdy má hlad atd. Kognitivní vývoj Piaget kruhová reakce, asimilace, akomodace, trvalost předmětu Socializace 3. měsíce preobjetální, 3. 6. měsíc předběžný objekt, 8. měsíc objekt separační úzkost Batolecí 2. 3. rok: HM od prvních krůčků k chůzi po schodech JM kostky od věže ze 2 k 10 od čmárání ke kruhu Řeč od prvních slov k lidskému způsobu rozhovoru, symbolické významy slov Kognitivní vývoj symbolické, předpojmové myšlení Emoční a sociální první vzdor, paralelní hra ke spolupráci, konflikty dvojná vazba Předškolní 4., 5. a 6. rok: Motorika zdokonalování obratnosti, kola JM kresba, sebeobsluha knoflíky, kličky Řeč k vnitřní regulaci svého chování Názorné myšlení (pokusy s korálky), prelogické vázáno na činnosti a sebe (egocentrické, antropomorfické, magické) Sociální osvojování rolí, význam hry Mladší školní Dospívání Časná a střední dospělost Pozdní dospělost Stáří Kmetství 6. Vývoj osobnosti: 12. Psychosexuální vývoj osobnosti: Freduovo pojetí psychosexuálního vývoje: Orální zóna slast jedinec zakouší při sání a polykání. Anální stadium slast je spojená s vylučováním
Falické stadium pozornost jedince na genitální oblast, autoerotické chování Komplexy Oidipův, Elektřin, řeší identifikací s rodičem stejného pohlaví Období latence zdánlivý spánek sexuálních impulsů Genitální období působení libida s novou silou Eriksonovo pojetí psychosexuálního vývoje: Osm údobí v životě člověka, každé stadium má určený úkol: Anatomie X stud a pochyby Iniciativa X vina předškolní věk Snaživost X méněcennost mladší školní věk Hledání vlastní identity X konfůze rolí Intimnost X izolace mladá dospělost Generativita X stagnace zralá dospělost Integrita já X zoufalství pozdní dospělost a stáří Piagetovo pojetí kognitivního vývoje: Senzomotorická inteligence Semitická či symbolická funkce Konkrétní myšlenkové operace 7 8 let Formálně-logické operace Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti: Prekonvenční úroveň: 1. morálka daná trestem, egocentrickým podřízením se moci 2. naivně účelový hédonismus, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb Konvenční úroveň: 3. morálka daná standardními obrazy společnosti, morálka poslušného dítěte 4. morálka daná autoritou, fixovaná pravidla Postkonvenční úroveň: 5. morálka daná sociální smlouvou, společnými hodnotami, právem jednotlivce 6. morálka daná zásadami vlastního sebevědomí, respektování druhých a abstraktních etických principů 13. Osobnost: Představuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v různých obdobích a za různých okolností jeho života. Nositelem abstraktního pojmu osobnost je konkrétní člověk, osoba, která žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná. Psychická struktura osobnosti je uspořádaný celek rysů osobnosti, dispozic, které určují způsob prožívání, reagování a chování jedince = celek, který má určitou vnitřní strukturu charakteristickou pro každého => osobnost celistvá Osobnost jedinečná každý je zvláštní, jedinečný Pojetí sebe sama proti světu Utvářena sociálním učením a společenskými vztahy. Struktura uspořádaný celek rysů dispozic, které určují reagování a chování jedince Poznání výkonnostní zda na něco máme Temperament průběh intenzity dějů ovlivňuje způsob zpracování informací Motivace směr a síla o co člověk usiluje 7. Obecné zákonitosti psychiky: 14. Psychická činnost: Východiskem psychologického zkoumání člověka a jeho života je rozbor jeho činností. Činnost (aktivita) prostupuje celým životem člověka a spočívá v jeho neustálém vzájemném působení, ovlivňování se s prostředím. Lidská činnost (aktivita) znamená realizaci aktivního vztahu člověka ke skutečnosti, slouží k udržení jeho rovnováhy s prostředím. Vědomí řízení činnosti zajišťuje psychika člověka. Psychiku můžeme zkoumat z hlediska: Duševních stavů = okamžitých rozpoložení naší psychiky, připravenosti k tomu, aby nějaký děj mohl vůbec probíhat. Psychických procesů = aktivit, které mají nějaký počátek, průběh a konec, je-li nám např. horko, přecházíme do stínu, chceme se napít atd. Stálých obecných rysů (vrozených i získaných), obecných dispozic k určitému jednání. 15. Psychické procesy: Přiměřená adaptace na prostředí předpokládá: Dobré poznání prostředí, zajišťují poznávací kognitivní procesy:
Počitky informují nás o vnitřním i vnějším prostředí, co vidíme, slyšíme, cítíme Vnímání komplexnější obrazy skutečnosti Představy uchování a opětované vybavení Rozumové poznání pochopení Myšlení zprostředkované a zobecněné poznávání předmětů, jevů a skutečností Řeč vnější, vnitřní, nástroj verbálního myšlení Využívání zkušeností procesy paměti Přiměřený vnitřní vztah emoce, city Přiměřené jednání vedoucí k cíli vůle www.cz-milka.net 16. Psychické stavy: = připravenost k určitému jednání, obrané mechanismy zkreslují Pozornost duševní stav, ovlivňuje aktuální funkčnost jedince vlastnosti: Přepojování pozornosti mezi činnostmi souběžně jen činnosti, které jsou zcela automatizované Výběrovost pozornosti všímáme si jen něčeho, co se nás týká těhotná žena zjišťuje, že takových žen je všude plno, majitel nového auta zjišťuje, že stejné auto má spousta dalších lidí Kolísání pozornosti během delší činnosti Rozsah pozornosti 6 7 prvků, kolik prvků je člověk schopen si zapamatovat Citové stavy ve vnímání celková připravenost, vnímat co souvisí s naším cílem: Členění vjemového pole figura pozadí (ON ONA) Zaměřenost vedoucí k seskupování celků Očekávání něčeho ve společenském styku laické chyby v posuzování druhých osob! Halo-efekt Stereotypy Předsudky vidíme-li za rohem auto, předpokládáme, že je celé Osobnostní filtr každý věnuje různým věcem různou pozornost, sám si volí, kolik pozornosti čemu věnuje Aktivace = stavy pozornosti, uvedení organismu do stavu připravenosti k vnitřní nebo k vnější činnosti. Stupně aktivace: Nulový stupeň bezvědomí, hluboký spánek, ztráta vědomí Snížený stupeň Střední stupeň bdělý stav, plné vědomí Zvýšený stupeň soustředěná činnost, maximální výkony, pouze kratší dobu zkoušky, závod Maximální stupeň afekt, zhoršení výkonů, poruchy paměti a funkcí, ztráta kontroly nad svými činnostmi 8. Vědomí: 17. Vědomí: Pojetí sebe, pocit vlastní hodnoty, pojetí světa Různá pojetí vědomí podle Koukolíka: Stav bdělosti opak bezvědomí Pracovní paměť počínání zpaměti, smysl věty Orientovaná pozornost Vědomí sebe sama, lidské sebeuvědomování si, narušené chorobami Různá vědomí v psychologickém pojetí podle Balcara: Prožívání veškerého duševního dění Uvědomování si prožívaného, vnitřní zobrazování a zpracování Uvědomování si sebe, jako prožívajícího narušeno v psychotických stavech Vědomí vnáší do osobní dynamiky integritu sjednocující kvalitu: Prožívání a uvědomování si vzhledem k vnějšímu světu pojetí světa Prožívání a uvědomování si sebe sama pocit vlastní hodnoty Sebehodnocení: rozvíjí se v průběhu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jeho nejbližší okolí, rodina, vrstevníci a později, jak se sám porovnává s ostatními. 9. Psychická struktura osobnosti: 18. Vlohy a schopnosti: Vlohy: Vrozená vnitřní výbava jedince každý využívá jen několik = to co potřebuje Rozložené v populaci podle Gaussoovy křivky normálního rozpoložení Rozvíjejí se učením a dozráváním do schopností Schopnosti složité vlastnosti osobnosti rozvinuté z vloh. Druhy schopností: Podle stupně obecnosti:
Obecné Speciální Podle druhu činnosti: Smyslové Motorické Rozumové-intelektové Umělecké Rozlišené faktorovou analýzou: Smyslové vnímání percepční modality: Vizuální rozlišování barev, pohybu Zvuková citlivost, sluchová rozlišovací schopnost Smysl pro rovnováhu Smysl kinestetický když zavřeme oči, víme, zda sedíme, ležíme, otáčíme se Pozornost Psychomotorické závisí na funkcích CNS a tělesných vlastnostech: Síla svalová Koordinace pohybů Zrychlení motorické Statická přesnost Pružnost pohybů Rozumové intelektové komplexní pojetí. Paměť, uchování informací. Dispozice k myšlení: Kognitivní poznávací schopnosti Produktivní myšlení o Konvergentní užívá logické postupy s jediným závěrem, dedukce, poučky k řešení problému o Divergentní tvořivost, hledá více nových způsobů řešení problému Hodnocení správnosti 19. Paměťové procesy: Zapamatování, uchování vybavování, znovupoznávání Druhy paměti: Úmyslná neúmyslná; úmyslná úmyslně se snažím si něco zapamatovat, neúmyslná zapamatujeme si hned poprvé Krátkodobá dlouhodobá; krátkodobá např. diktát, dlouhodobá např. co jsem dělala o prázdninách Deklarativní nedeklarativní; deklarativní co jsme schopni říci, že si pamatujeme, jsme schopni reprodukovat (např. u zkoušky člověk se učil, ale nedovede pak odpovídat na otázky), nedeklarativní umíme to, ale nedokážeme to reprodukovat Názorná, slovně-logická; názorová např. podle obrázků Mechanická logická 20. Inteligence: Obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům. Úhrnná globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím. Dispozice k myšlení. Složky vzhledem k tomu, že jde o vlastnost: Vrozená fluidní souvisí s vývojem CNS = mozku Získaná krystalická rozvíjí se celý život, pokud se učíme a požíváme CNS = mozek Rozložení inteligence opět vzhledem k tomu, že jde o vlastnost Gaussova křivka normálního rozložení platí i pro inteligenci! Zděděné vlohy po rodičích mají tendenci upravovat se z extrémů k průměru v dalších generacích. Typy inteligence jiné rozlišení: Teoretická inteligence abstraktní operace Praktická inteligence konkrétní operace s objekty Sociální inteligence schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích, zahrnuje schopnost: Navazovat kontakty Vést rozhovory a taktně je ukončovat Udržovat interakci, přesvědčovat druhé Vcítit se do druhých (empatie) Správně vnímat sociální situace schopnost sociální percepce Rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci Emociální inteligence sociální inteligence: Schopnost úspěšně zvládat vlastní život Schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
21. Měření inteligence: Alfred Binet měl zjistit, jak poznat žáky, kteří nestačí ve škole a potřebují odlišné osnovy mentální věk Wiliam Stern pojem IQ = poměr mentálního ke skutečnému věku x 100 R. B Cattell (1971) dvě složky inteligence: Fluenční daná biologicky mozku Krystalizovaná daná ontogenetickou Sternberg: Školní inteligence Inteligence pro rozpoznání problémů Inteligence ulice, krys H. Gardner systematická teorie inteligence, poukazuje na nutnost změn ve školním systému, aby všech osm dimenzí inteligence: Jazyková srozumitelné vyjadřování, schopnost vysvětlovat, vyprávět příběhy Hudební vnímat hudbu, zapamatovat si melodie, komponovat, aktivně hrát Matematická a logická Prostorová orientace v přírodě Tělesná a kinestetická tanec, sport, manuální šikovnost, obratnost Intrapersonální být v kontaktu se svými pocity, emocemi, sám se sebou Interpersonální sociální percepce, Rozvoj citu k přírodě Gilford: Plynulost (fluence) plynulost při vybavování si: Slovní slova min Asociační asociace, synonyma Myšlenková pojmy Výrazová věty ze 3 slov Pružnost (flexibilita) pohotovost v užívání osvojených informací a obrazů, spontánní a adaptivní užívání Propracování (elaborace) zpracování námětu, dokreslení tvarů Původnost (originalita) novost zpracování Citlivost (senzitivita) k postižení jádra problému Redefinice nový pohled na problém, jinak než dosud, nový směr řešení 22. Emociální inteligence: Význam uvědomován s poznatky o rozdílnosti funkcí hemisfér: Levá koreluje se vzděláním Sbírání všech fakt, Časově náročné, Logická řešení, analytické postupy Poznávání smyslu, rozum Přesná, tvrdá fakta Zvažování, zkoušení a ověřování Slova, čísla, symboly Mužský způsob (maskulinita) Izolovaný Pravá globální, koreluje s přežitím Asociativní Okamžité rozhodování, celostní Pravděpodobnostní rozhodování Metoda pokus, omyl Intuitivní řešení, cit Měkké informace Víra ve správnost rozhodnutí Ženský způsob (femininita) Skupinově zaměřený Emociální inteligence: Úspěšné zvládání vlastního života Dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi (obsahově = sociální inteligence) Rozvíjen náhodně, nesystematicky, v průběhu socializace, důležitější pro uplatnění se v praxi, podceňována v klasickém systému vzdělávání. 23. Učení: Učení urychluje proces zrání, poznání, ale může působit na úrovně zralosti: Nahodile individuální zkušenost Soustavně věkem
Učíme se: Senzomotorické pohyby Poznatky Metody řešení problémů pravidla, vzorce jak na to Napodobování - rodičů Zpevňování - odměna 60 : 40 trest Identifikaci - ztotožnění se vzorem Zástupné - zkusit Anticipační učení - to co od nás očekávají Žít mezi lidmi www.cz-milka.net 10. Tvořivost: 24. Tvůrčí proces: Fáze tvůrčího procesu: Příprava = nalezení + formulace problému (hypotézy); problém stanovit, citlivě vybrat jádro Inkubace = rozvíjení aktivity, hledání řešení, intuice; informace shromáždění, sbírání, tzv. inkubační proces Osvícení: Iluminace nalezení řešení, vzhled, nápad; nápad nejdůležitější Radost silná kladná emoce Verifikace = ověření v praxi Intuice v tvůrčím procesu: Průnik problému po nevědomí Symbolická transformace Spojování nesouvisejících obsahů Emocionální doprovod Přesun významnosti obsahů Překročení prahů paměti Spojování s vnějšími podněty Zaplňování informačních mezer Průnik nevědomých obsahů do vědomí 25. Tvořivost: Tvořivost = kreativita Schopnost nalézat správná, původní řešení. Součást životního stylu Činitelé: Vnitřní: Inteligence Otevřenost - nové informace Iniciativa - nový řád Pružnost - při poznání něčeho nového Vnější: Konformita - člověk má tendenci chovat se jako ostatní ve skupině, tlak skupiny Kulturní stereotypy Výchovné přístupy Bariéry tvořivosti: Sociální: Kulturní vzorce Sociální normy, názory, tabu, humor, mimosmyslové vnímání Emociální: Strach udělat chybu Neschopnost tolerovat dvojznačnosti Preference role pozorovatele než tvůrce Neschopnost vypnout Nezájem o problémové věci Nadměrná touha po rychlém úspěchu Kognitivní: Přejímání percepčních i myšlenkových schémat Fixace funkcí předmětu Fixace postupů řešení Faktory:
Plynulost slovní, ionizační, myšlenková, výrazová Pružnost pohotová reakce na nové informace Propracování zpracování námětu Původnost originalita Citlivost Redefinice nový pohled www.cz-milka.net 11. Temperament, charakter, rysy osobnosti: 26. Temperament: Obecná vlastnost duševní psychiky jedince Nemá vlastní zážitkový obsah Uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jedince Jedinec se o svém temperamentu dovídá nepřímo porovnáním s ostatními lidmi Podmíněn: vrozené vlastnosti Vlastnosti temperamentu: Celkové ladění duševních dějů (+, -) Práh vzrušivosti snadnost či obtížnost vyvolání duševního děje Odolnost, ovlivněnost jejich průběhu působením jiných vlivů Trvalost reakce na podnět může trvat pár minut, ale i několik dní Zaměřenost duševních dějů, intro-extra Na temperamentu jedince závisí, jak rychle u něho vznikají city, jak jsou intenzivní, jak se projevují navenek a jak rychle se střídají Základní znaky temperamentu: Citové ladění Celkové zaměření Vzrušivost Odolnost Ovlivnitelnost Trvalost Citová a volná vzrušivost 27. Typologie temperamentu: Kritéria: Síla Vyrovnanost Dynamika Typologie C. G. Junga někdy nazývaná typologie funkcí a postojů: Introvert vnitřní prožívání, subjektivní názory, uzavřený, spolehlivý Extrovert zaměřený na vnější svět, přizpůsobivý, otevřený okolí, praktik a realista, zábavný, společenský Čtyři typy funkcí ve kterých se odlišně projevují myšlení, cítění, intuice, pociťování Eysenckovo pojetí temperamentu integroval ve své typologii dřívější pojetí. Dvě dimenze osobnosti: Dimenze extraverze introverze (E) Dimenze neuroticismu s krajními póly (N) stabilita labilita Lze měřit široce používaným dotazníkem EOD. Vzájemný vztah temperamentových vlastností, typů a vlastností chování podle Eysencka: Typy temperamentu: Cholerik silný, nevyrovnaný Flegmatik silný, vyrovnaný, klidný Sangvinik silný, vyrovnaný, živý Melancholik slabý Kretschmerova konstituční typologie podle tělesné stavby a duševních chorob: Maniodeprasivita typ piknický, cyklothymní typ povahy Schizofrenie typ astetický, schizothymní typ povahy Aletický typ viskozní typ charakteru 28. Charakter: Soubor kladných i záporných vlastností, které vyhraňují chování člověka vzhledem k dlouhodobějším cílům a perspektivám, které si ve svém životě vytyčuje. Utváří se během života jedince. Kohlbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti: Prekonvenční úroveň: 1. morálka daná trestem, egocentrickým podřízením se moci
2. naivně účelový hédonismus, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb Konvenční úroveň: 3. morálka daná standardními obrazy společnosti, morálka poslušného dítěte 4. morálka daná autoritou, fixovaná pravidla Postkonvenční úroveň: 5. morálka daná sociální smlouvou, společnými hodnotami, právem jednotlivce 6. morálka daná zásadami vlastního sebevědomí, respektování druhých a abstraktních etických principů 12. Motivace: 29. Motivace: Souvisí s principem homeostézy každý organismus je uzpůsoben tak, aby udržoval životně důležité proměnné v rámci přípustné tolerance. Je v podstatě mobilizace sil zabezpečujících udržování rovnováhy. Vnější podněty (stimul) => Vnitřní motivace Vztah člověka ke skutečnosti, kladný/záporný Proces, kdy se snažíme něčeho dosáhnout Nejvíce neuspokojená potřeba řídí chování Rozbor motivace: Co je impulzem k aktivitě? Jaký směr? Jaká je síla aktivity? Jak končí aktivita? Organismus musí být vnitřně připraven (mít potřebu), aby vnější podnět mohl aktivitu vyvolat. Motivaci ovlivňuje: Potřeby: fyziologické X psychosociální Zájmy Ideály 30. Hierarchie potřeb podle Maslowa: Potřeby meta: Potřeby seberealizace realizace svého potenciálu nalezení sebenaplnění Potřeby estetické symetrie, pořádek, krása Potřeby poznávací znát, rozumět, vysvětlovat Potřeby rozvíjecí (růstové): Potřeby ocenění sebeúcty být kompetentní, získání souhlasu a uznání Potřeby sounáležitosti a lásky náležet někomu a někam Potřeby základní: Potřeby bezpečí jistoty, absence nebezpečí Potřeby fyziologické hlad, žízeň, sex 31. Zakončení motivačního procesu: Dosažením cíle Kladné emoce Uklidnění celkové Přerušení procesu Frustrace Přetrvává napětí Příčiny: Pasivní a aktivní Vnitřní a vnější 32. Pocity: Apetence přibližování Averze vzdalování se Libé pocity se rozvíjí jako důvěra Pocit vlastní hodnoty 33. City a emoce: Vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince Vzbuzují činnost a řídí její průběh a bývají i jejím cílem
34. Postoje: Co si myslíme o určitém objektu Víme, a máme názor Informační složky Stabilní systémy, pomáhají stabilizovat jednání Pokud mají špatné informace => předsudek, člověk vnímá jen to co se mu hodí a co nebourá jeho struktury Reakce - diskreditace - osoby, zdroje 35. Předsudky: Informace - předsudek se od postoje liší jen informací Vznik na podkladě nesprávných, nedostatečných a lživých informací Vzbuzují negativní emoce a nepřátelské jednání vůči skupám a jednotlivcům, které vlastně ani neznáme Informace - postoj - konání 13. Stres: 36. Stres: Celkový vnitřní stav Odpověď organismu Hovorově celá těžká situace Podmínka, nepříznivý vliv (stresor) Druhy stresu: Eustres koření života hodný stres, něco, na co se těšíme (vánoce, dovolená ) Distres negativní stres Hypostres zvládnutelný, malý stres Hyperstres přesahuje hranice adaptability, nezvládnutelný Hodný a špatný stres: Eustres je vyvolán podnět, které vedou k: Uspokojení vitálních potřeb Ke stimulaci center libosti v limbickém systému, jsou ovlivněny učením Eustresové činnosti nám přinášejí radost, vyhledáváme je Distres vzniká neuspokojením: Vitálních potřeb Případně stimulací center nelibosti v limbickém systému, mohou být ovlivněny procesy učení Stresory: Fyzikální a chemické jedy, radiace, alkohol Myšlenkové z našeho pohledu Úkolové organizace práce atd. Sociální souvisí s komunikací s druhými Příznaky stresu: Fyzilogické příznaky stresu Emocionální citové příznaky stresu Behaviorální v chování a jednání lidí Stresové události: Traumatické události katastrofy: Ohromení, omráčení Pasivní, podřídivé Úzkosti, poruchy soustředění Neovlivnitelnost nemožnost aktivně zasáhnout -> více vnímána jako stresová Nepředvídatelnost nejistota, předvídatelné šoky -> nižší emoční aktivace, připravenost Životní události změny vyžadující přizpůsobení = zátěž 37. Zvládání stresu: Základní rozhodnutí: Přijmout, co nemohu změnit Bojovat, pokud je naděje Správně a včas tyto situace odlišit Zvládání problému obecně: Pokusit se najít způsoby, jak ho vyřešit nebo změnit Naučit se podobnou situaci včas rozpoznat a vyhnout se jí Postup výběru zbraní J. L. Janis: Naučit se více možných strategií Rozmyslet si, co bude v konkrétní krizi nejlepší řešení Přestat se rozmýšlet a zkusit to
Vydržet dost dlouho, aby bylo možno posoudit účinek!!! Zvládání stresu základní rozhodnutí: Zaměření na zvládání problému zkouším to ještě zvládnout. Zaměření na emoce Už chci klid!, relaxuji, nemyslím na to, zapojuji ego obranné mechanismy Projevuje se v oblasti chování peru, cvičím, relaxuji, hazarduji se zdravím, penězi, chovám se agresivně 38. Obranné mechanismy strategie zvládání stresu: Strategie zaměřené na zvýšení odolnosti: Zbavit se iluzí, nečekat zázrak Zlepšit si informace Probrat strategie, poradit se Nácvik dovedností, které mohou pomoci řídit auto, další jazyk, otužovat se, cvičit, relaxovat Posilovat obranu změnou životního stylu dieta, pohyb, slunce, pěstovat si sociální oporu přátel, humor Pokusit se ubrat zátěže, naučit se říkat ne Lépe hospodařit se svým časem, vytvořit si priority, ostatní lze zkrátit Důvěřovat lidem a delegovat na ně úkoly Spolupracovat s lidmi Strategie zaměřené na emoce: Zabránění zaplavení negativní emocí, pokud podlehnete => neovlivnitelný problém Kognitivní přehodnocení Rozptylující snaha zapomenout v akci Nebezpečné vyhýbání emocím Proč se obelháváme? Účelem obranných mechanismů je dosáhnout iluzivního zvládnutí situace ohrožující danou osobu tam, kde se reálné řešení nebo přizpůsobení se jeví jedinci jako nemožné Obranné mechanismy jsou poměrně stálé dispozice k určitému jednání, jehož úkolem je zkreslovat skutečnost, v situacích, kdy zdroje sil a možnosti jedince, dovednosti nebo motivace nedostačují k úspěšnému zvládnutí vnitřních konfliktů nebo extremních podmínek a je ohroženo zdraví a dobrý stav jedince. Některé obranné mechanismy: Odvozené od úniku: Rigidita ztuhlost myšlení a jednání Represe vytěsnění z vědomí Regrese krok zpět ve vývoji Inverze převrácené chování Popírání negativismus Aktivní formy: Racionalizace hledání rozumných motivů Sublimace povznášení motivů Obviňování druhých externalizace viny, hledání obětního beránka Identifikace ztotožnění až s fanatickým vůdce, srovnej zástupný stav Psychoterapie jako hlubší přístupy ke zvládání stresu: Dva cíle: Odstranění příznaků Restrukturalizace osobnosti, působení na kořeny příčin stresu Situace: Nadějná přijmout, "bojovat" Beznadějná vyrovnat se s ní 39. Metody a techniky tvůrčího řešení problému: Metoda 6x6 Brainstorming Konvergentní myšlení logické Divergentní myšlení 40. Frustrace: Nedostatek předmětu uspokojení, překážka v cestě k cíli Překážka: Aktivní: vnitřní X vnější Pasivní Vyrovnávání se s frustrací: Únik: Fyzický Psychický zkreslení, fantasie, vzdálení Ustrnutí:
Rezignace nesnaží se něco dělat Stereotypizace Regrese Přizpůsobení se překážce: Vytrvalost Nová cesta Útok, agrese: Projekce na někom svoje chyby Sublimace uvolněná energie se vtělí do něčeho jiného Racionalizace rozumem si osvětlíme naše zklamání Konverze přeměna www.cz-milka.net 14. Začleňování člověka do společnosti: 41. Pozice, status, role: Sociální pozice místo, které jedinec zaujímá ve skupině vědecké tituly, prestižní bydliště, drahý automobil Status relativní, v jedné skupině může být jedinec v čele a v jiné outsider, záleží na tom, jak jedince oceňují členové dané skupiny Role chování ve skupině, očekávané 15. Sociální kognice 42. Sociální styk: Komunikační složka výměna informací, formování, rozvoj v dialogu Interakční složka výměna aktivit a organizace společné bezprostřední činnosti, spolupráce a kooperativa Perceptivní složka vzájemné vnímání, poznávání a pochopení Sociální kontext lidé si vytvářejí scénáře Sociální percepce to, jak vnímáme druhé lidi, bezprostřední vnímání Sociální kognice lidé vidí pouze to, co jsou připraveni vidět. R. W. Emerson Ve dronik don emár ád Osobnostní filtr Každý z nás si doslova volí jak věnuje pozornost různým věcem, jakého vesmíru se bude sám sobě jevit obyvatelem. James Působení okolního světa -> osobnost -> vjemy: Vjemy: Přiměřené Oslabené 0 Zesílené Specifické efekty sociální kognice: Implicitní teorie osobnosti (prototyp) Stereotyp Centrální rys Haló efekt (krásné = dobré) pokud se nám někdo zalíbí na první pohled, ovlivní to naše další vnímání Efekt prvního dojmu Efekt novosti Efekt sumace Stereotyp: Nevědecké a nespolehlivé zobecnění podle příslušnosti ke skupině Pověra zviditelnění černých koček Vnímání druhých podle příslušnosti k sociálním skupinám (xenofobie) Centrální rys: Solomon Asch experiment: sedm charakteristik o neznámém člověku Jaký je člověk, když o něm řekneme, že má nějaké vlastnosti a přitom ho neznáme? Jediná informace zabarví celý dojem Skupina: Interakce mezi jedinci trvá delší dobu Členové se vnímají jako součást této skupiny, mluví o ní my Skupina si vytváří vlastní normy, role, očekávání, jak se budou členové chovat a uplatňuje sankce proti těm, kteří se nepřizpůsobí Skupina má společný cíl nebo zájmy Mezi jednotlivými členy skupiny se rozvíjejí vztahy 16. Teorie komunikace:
43. Sociální komunikace: Formy komunikace: Neverbální 60 70% Verbální 30 40% Sdělování činy tím, co děláme, jak se chováme a jak jednáme Metakomunikace: Používá prostředky, které upřesňují nebo mění významy celého sdělení, jde o pochopení smyslu Při sociální komunikaci platí, že není pravda to, co člověk říká Pravda je to, co slyší ostatní! Struktura komunikace: Kdo komunikátor Co říká Komu komunikant Čím, jak sděluje druh komunikace Kdy a kde co předcházelo, situace Proč s jakým úmyslem motivace S jakým účinkem Co si sdělujeme při setkání? Informace, zprávy, novinky Jak chápat, to, co říkáme Jak nám je, jak se cítíme Postoj k předmětu, o kterém mluvíme Postoj k posluchači, za koho tě považuji Postoj k sobě, za koho se považuje, PVH Náznak průběhu vztahů, pravidel setkání Co si přejeme, žádosti Komunikační prostředky podle smyslových orgánů: Akustické (sluch) řeč včetně svrchních tónů řeči (paralingvistiky) hlasitost, výška, rychlost, intonace, plynulost Vizuální (zrak) pantomimika mimika, gesta, postoje; proxemika, prostředí Taktilní (hmat) haptika (doteky) Olfaktorické (čich) 17. Neverbální komunikace: 44. Neverbální komunikace: Co si sdělujeme beze slov? Emoce Zájem o sblížení Postoj k sobě za koho se považuji Postoj ke druhému, snaha ovlivnit ho Řídíme chod setkání pravidla Jak si sdělujeme beze slov? Mimikou výrazy obličeje Pohledy řeč očí (součást mimiky) Oddálením prostorovým uspořádáním, proxemika Doteky podáním ruky (haptika) Gesty řeč pohybů Fyzickým postojem (posturologie) držení těla Tónem řeči (paralingvistika) Úpravou zevnějšku (oblečení, image ) a předměty kolem nás, prostředí 45. Mimika: Primární výrazy obličeje: Štěstí neštěstí Strach jistota Radost smutek Klid rozčilení Spokojenost nespokojenost Zájem nezájem Neočekávané překvapení splněné očekávání 46. Pohledy, zrakový kontakt:
Anatomie setkání: Letmé pozdvižení obočí, přátelé upoutání pozornosti (1,8 4 m) Opakování přátelského povytažení obočí Sklopení obočí (asi po 3 vteřinách), delší pohled lidi mate Přiměřenost sociálních výměn: Spolupracovníci určitý počet sociálních výměn denně obvyklé (pozdrav) Neodpoví mi => co se děje? Při druhém či třetím setkání již jen kývnutí, úsměv Překročení přiměřenou, obvyklou frekvenci znejistí: Co chce? Proč změna? Delší nepřítomnost (týden se nepotkali) mají dluh, vynahradí si 7 výměn = 2 3 věty www.cz-milka.net 47. Proxemika rozmístění v prostoru: Edward T. Hall čtyři zóny osobního prostoru: Intimní: Užší (15 cm) milování, kojení (hmat, čich) Širší (45 cm) vidíme detaily mimiky, hmat Osobní (45 120 cm) na podání ruky, pasová fotografie Společenská (120 170 cm) cizí lidé, neosobní setkání, vidíme celý trup Veřejná (370 cm) přednášky, koncerty, sportovní utkání probíhá ještě komunikace Rozdílná pojetí osobních zón sdělování přiblížením a oddálením: Rozdíly mezi extroverty a introverty Rozdíly lidé z velkoměst či z málo obydlených oblastí Rozdíly podle národnosti sever x jih Rozdíly podle pohlaví (výzva, agrese) Proxemický tanec hledání míry oddálení vhodné pro oba rozdílné partnery Rozdíly u psychopatických osobností 48. Haptika doteky: Patří mezi výchozí komunikační prostředky, základ pro přežití novorozenců, prevence stresu kdo není dost hlazen, vyschne mu mícha. Rozdíly mezi lidmi souvisí s rozdíly v osobních zónách Pohlazení, plácnutí, masáže, milování, drbání zad, podání ruky Podání ruky pravidla společenská, rozdíly kulturní, způsob podání nezájem, intenzita, dominance, délka, leklá ryba 49. Kinesiologie chování, pohyby, gesta vyjádření rukama, součást kinesiologie Typy gest: Symboly nahrazující slova, pozor odlišná v různých kulturách Ilustrátory dokreslují sdělení, velikost ryb Taktující gesta udávají rytmus, sdělují emoce Bloky odstup od okolí i s užitím předmětů (kabelka, kniha) zakrytí úst, obličeje (už děti), překřížené nohy (až v pubertě) 50. Posturologie sdělování fyzickým postojem Z poloh částí těl lze vyčíst shodu či neshodu v komunikaci, zájem Příklon Odklon Schoulení se do sebe Zabrání do prostoru Pravidla úspěšné řeči těla: První setkání nejdůležitější dojem Síla pohledu: Vždy, když je to možné, opětujeme pohledy Odvracejte pohled dolů Neupírejte oči déle než 3 sekundy v 1. fázi Síla úsměvu užívejte, ale přiměřené úsměvy Využití prostoru vstoje: Nerušte úmyslně zóny Berte v úvahu odlišnosti v zónách Narušením spojeným s pochvalami může + Nestůjte čelem proti neznámému muži ani bokem k neznámé ženě Nestůjte, když druhý sedí, pokud ho nechce zastrašit Když si podáváte ruce: Udržujte suchou dlaň, střední sílu stisku asi 6 sekund
Pro převahu silnější, delší stisk než obvyklé; pro přátelství střední síla, lehce prodloužený + postoj + úsměv Vyhýbejte se zabarveným brýlím, pokud chcete být považován za přátelského jedince Využití prostoru vsedě: Vyhněte se hlubokým křeslům Můžete-li přemisťovat židle nebo křesla, je to lepší Vyvarujte se sedat si vedle neznámé ženy nebo proti neznámému muži 18. Verbální komunikace 51. Verbální komunikace: Znalost řeči a jazyka Kdo, co, komu, jak... Jedna osoba druhé Nesrozumitelnost, redundance (nadbytečné informace) Pravda je to co člověk slyší => chyby => ověření sdělení Nepoužívat cizí slova Dialog Hlas výška, síla, tempo Dýchání respirace Tvoření hlasu fonace Tvoření hlásek artikulace 19. Sociální konflikt 20. Asertivita: 52. Asertivita: Základní asertivita jednoduché vyjádření pocitů Empatická asertivita vnímavost vůči ostatním Stupňovitá asertivita protějšek stále ignoruje, pozor na agresi Konfrontační asertivita při výchově, důkazy Cíl: Vyjádření vlastních emocí Schopnost říci ne Přerušit hovor Ví, co chce a umí to jasně formulovat 53. Metody asertivního jednání "o přeskakující desce", přijmout chybu Sebeotevření Přijatelný kompromis - pokud není v sázce sebeúcta Naslouchání, odmítnutí Otevřené dveře => mimo => více informací 21. Prosociální chování 22. Skupina a její rozdělení: 54. Sociální skupiny: Podle velikosti: Primární: rodina Sekundární: Dyáda dvojice lidí Malé sociální skupiny vzájemně se znají, komunikují spolu a jsou spojovány společným cílem do 30 osob Střední a velké sociální skupiny (předmět sociologie) obyvatelé města, národnostní skupiny, sociální vrstvy a třídy Podle členství: Členské to jsme my Referenční: Pozitivně referenční skupina chtěl bych k nim patřit Negativně referenční skupina jsem rád, že k nim nepatřím
Podle způsobů seskupování skupiny: Formální normy skupinové jsou dány zvenčí (školní řád, zákoník práce), skupina sestavena podle určitých znaků (ročník, zájem o jazyk, pracoviště) Neformální seskupují se na základě vztahů, emociálně (rodina, přátelé) Podle otevřenosti: Otevřené Uzavřené 55. Dav: Velká sociální skupina Ztráta odpovědnosti Ztráta kontroly Anonymita (pomáhá) Nechat sebekontrole => minimální riziko konfliktu Nesmí být demonstrovaná síla 56. Komunikace ve skupině: Plná struktura všichni spokojení Kruhová struktura všichni spokojení Řetězová struktura různé přístupové kanály, možnost zkreslení Vidlicovitá struktura různé možnosti přístupu k informacím => rozdílnost ve spokojenosti Hvězdicovitá struktura malý počet komunikačních kanálů, možnosti přístupu různé, malá spokojenost, vedoucí úloha dobře určitelná 57. Sociometrie: Zjišťování sociálně-emocionálních vztahů 58. Konformita: Přizpůsobení se ve skupinně Přijme názor Vyhoví názoru skupiny Člověk má tendenci chovat se jako ostatní ve skupině, tlak skupiny Pravá souhlasí i vnitřně se skupinou Oportunní nesouhlasí vnitřně se skupinou Ovlivňuje: Atraktivnost skupiny Možnost negativních sankcí Autorita skupiny v očích jedince Kredit skupiny