VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Komunikační bariéra u pacienta s fatickou poruchou, jako ošetřovatelský problém Bakalářská práce Autor: Jana Polanská Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Trčková Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce se zabývá komunikací osob s afázií a následnou integrací mezi intaktní populaci. Tato práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a praktickou část. V teoretické části se věnuji komunikaci, druhům afázií, diagnostikou a následnou logopedickou intervencí. V praktické části jsou prezentovány výsledky výzkumného šetření, kde jsem se zabývala problémy klientů s afázií a začleněním do společnosti. Klíčová slova: Komunikace, afázie, integrace, logopedie Annotation This thesis deals with communications of people with aphasia and subsequent integration between intact population. This work is divided into two parts, theoretical and practical part. The theoretical part deals with the communication, types of aphasia, diagnosis and subsequent speech therapy intervention. In the practical part presents the results of an investigation, where I dealt with the problems of clients with aphasia and inclusion into society. Key words: Communication, aphasia, integration, speech therapy

Poděkování Na tomto místě bych chtěla především poděkovat paní Mgr. Kateřině Trčkové za odborné vedení mé bakalářské práce, za její čas, trpělivost a cenné připomínky. Dále bych chtěla poděkovat respondentům za jejich čas strávený nad vyplňováním dotazníků a v neposlední řadě logopedickým ordinacím, které nám umožnili uskutečnit výzkum. Děkuji také mé rodině za trpělivost a podporu při vytváření této práce.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

OBSAH 1 ÚVOD... 8 1.1 Cíl práce... 10 1.2 Pracovní hypotézy... 10 2 TEORETICKÁ ČÁST... 11 2.1 Komunikace... 11 2.1.1 Vymezení pojmu komunikace... 11 2.1.2 Formy komunikace... 11 2.1.3 Získané neurogenní poruchy řečové komunikace... 12 2.2 Anatomie... 12 2.2.1 Centrum řeči... 12 2.2.2 Příčiny poškození jednotlivých center... 13 2.3 Afázie... 14 2.3.1 Definice... 14 2.3.2 Etiologie podle příčiny... 14 2.3.3 Symptomatologie... 15 2.3.4 Typy afázií... 16 2.3.5 Diagnostika afázií... 17 2.3.6 Terapie u osob s afázií... 19 2.3.7 Afatik v domácím prostředí... 20 2.3.8 Prognóza afázie... 20 2.4 Logopedie v praxi... 21 2.4.1 Logopedie... 21 2.4.2 Možnosti terapie... 21 2.4.3 Pomůcky při terapii... 22 2.4.4 Intervaly terapie... 22 2.5 Ošetřovatelský proces... 22 2.5.1 Kvalita života... 22

2.5.2 Problémy a komunikace s afatikem ve zdravotnickém zařízení... 23 3 PRAKTICKÁ ČÁST... 25 3.1 Metodika výzkumné práce... 25 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 25 3.3 Vlastní výsledky výzkumu... 27 3.3.1 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 1... 27 3.3.2 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 2... 28 3.3.3 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 3... 29 3.3.4 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 4... 30 3.3.5 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 5... 32 3.3.6 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 6... 33 3.3.7 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 7... 35 3.3.8 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 8... 37 3.3.9 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 9... 38 3.3.10 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 10... 40 3.3.11 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 11... 41 3.3.12 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 12... 43 4 DISKUZE... 44 5 ZÁVĚR... 46 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 48 SEZNAM OBRÁZKŮ... 50 PŘÍLOHY... 52

1 ÚVOD Komunikace je nejdůležitější prvek v lidském životě. Většina lidí si nepřipouští, jaké by bylo žít bez ní, pokud se to jemu samému či nějaké blízké osobě nestane. Myslím si, že spousta lidí o tomto onemocnění neslyšelo a třeba se s ním ani nesetkalo. Vybrala jsem si bakalářskou práci na téma:,,komunikační bariéra u pacienta s fatickou poruchou, jako ošetřovatelský problém, z důvodu přiblížení této problematiky běžné populaci. V dnešní době procento nemocných stále pomalu vzrůstá. Myslím si, že je to velice přínosné téma jak pro laickou veřejnost, tak i pro zdravotnické pracovníky. Zdravotníkům by moje práce mohla přiblížit samotné onemocnění a hlavně dát rady, které by mohli využít při setkání s takto nemocným jak po stránce dorozumívání, tak po stránce empatie a pochopení pocitů nemocného, protože mnoho zdravotníků se mnohdy s tímto onemocněním nesetkali a třeba neví, jak s takovým člověkem správně komunikovat a vysvětlit mu určité výkony. Proto se někteří lidé s afázií mohou cítit méněcenní až handicapovaní a velice často se distancují od okolí a zůstávají uzavření. Mají obrovské útočiště právě u logopeda, kterého navštěvují a s nímž se cítí naprosto přirozeně, protože on přesně ví, jak s takovýmto člověkem komunikovat, aby se cítil rovnocenný. Při psaní mé práce jsem se setkala s ochotnými logopedickými pracovníky, kdy někteří byli mile překvapeni, že se zabývám touto problematikou. Bakalářskou práci rozdělím na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se budu zabývat komunikací, jejími formami a získanými neurogenními poruchami, kde se okrajově zmíním i o jiných ovšem ne méně závažných poruchách řeči. Dále se zde věnuji uložení řečových center a příčinám, které vedou k řečovým poruchám. Stěžejní kapitolou mé bakalářské práce je samotná afázie, kde vysvětlím její definici, dále příčiny vzniku, rozdělení, symptomatologii, diagnostiku, začlenění pacientů s touto poruchou do společnosti a prognózou této poruchy. Do této části práce jsem také zařadila téma logopedická praxe, tzn. práci s afatiky či pacienty s afázií v logopedických ordinacích, kde byl prováděn i samotný výzkum. V neposlední řadě se budu věnovat kvalitě života afatiků a komunikací s nimi ve zdravotnických zařízeních. Chtěla bych Vám přiblížit možnosti, kterými lze komunikovat s takto nemocným a které lze využít i v běžném životě. 8

V praktické části mé bakalářské práce zhodnotím výzkumné šetření. Jak již bylo uvedeno výše, výzkum byl prováděn v logopedických ordinacích za pomoci sestavených dotazníků. Logopedi tyto dotazníky zařadili do sezení v rámci terapie. Někteří, co postupují terapii již déle, si je odnášeli sebou domu a výborně si s nimi poradili. Měla jsem v úmyslu zaměřit své šetření pouze na kraj Vysočina, ale bohužel pro nedostatek respondentů jsem navštívila i vybrané logopedické ordinace v hlavním městě naší republiky. 9

1.1 Cíl práce - Zmapování integrace osob s fatickou poruchou mezi intaktní populaci. - Zjistit možnosti komunikace pacientů s afázií. - Zjistit problematiku v běžném životě pacientů s afázií. 1.2 Pracovní hypotézy - U pacientů v průběhu terapie dochází ke zlepšení v komunikaci. - Pacienti mají problém se zařazením do společnosti. - Více jak 60 % respondentů je spokojeno s komunikací personálu ve zdravotnických zařízeních. 10

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Komunikace,, Komunikace představuje moc. Kdo se naučí ji efektivně využívat, může změnit svůj pohled na svět i pohled, kterým svět pohlíží na něj. Anthony Robins 2.1.1 Vymezení pojmu komunikace Komunikační proces člověka je složen ze tří důležitých prvků: řeči, sluchu a hlasu (Aleš Hahn, 2007). Komunikace je důležitým prvkem v životě každého z nás. Zařazuje nás do společnosti a vytváří první dojem. Umožňuje nám navazovat vztahy. Slouží k výměně informací, dorozumívání a sdělování. Komunikaci dělíme na intrapersonální a interpersonální. Intrapersonální komunikace tj. hovoření sami se sebou: posuzujeme nebo poznáváme sami sebe. Interpersonální komunikace tj. působení na druhé: poznáváme je a poskytujeme jim možnost poznat nás. V každém interpersonálním komunikačním procesu je zdroj (mluvčí) a přijímač (posluchač). Velice důležitá je zpětná vazba tj. reakce na sdělení (DeVito, 1999). Zobrazení komunikačního procesu viz seznam obrázků: obrázek číslo 1. 2.1.2 Formy komunikace Komunikaci nám umožňuje forma psaná a mluvená. Forma psaná tj. prostřednictvím dopisů, vzkazů, obrázků či e-mailů. Formu mluvenou dělíme na dvě složky: verbální a neverbální. Verbální složka představuje slovní signály, umožňuje nám ji řeč. Řeč je specificky lidská schopnost pomocí které sdělujeme informace a jsme schopni interpersonálního dorozumívání (Kejklíčková, 2011). Neverbální (nonverbální) komunikace se neprojevuje mluvením, ale chováním. Neverbálními projevy jsou mimika, gestikulace (gesta), haptika (doteky), proxemika 11

(vzdálenost), posturologie (postoj těla), kinetika (pohyb těla), teritorialita (vymezování prostoru) (DeVito, 1999). Forma komunikace (Hanzlíková, 2006): a) přímé předvedení oznámení b) neverbální vyjádření c) zobrazení informace obrázkem, diagramem, náčrtem d) symbolická komunikace pomocí symbolů zejm. slovních 2.1.3 Získané neurogenní poruchy řečové komunikace,,poruchou řeči nazýváme výraznou odchylku ve zvukové podobě mluvního projevu, a to jako celku nebo v jeho jednotlivých částech, dále neschopnost správně mluvu používat a také neschopnost řeči porozumět. (Kejklíčková, 2011, s. 23). Rozlišujeme poruchy na bázi postižení: (Neubauer, 2007). - motorických řečových mechanismů (tj. dysartrie, řečová dyspraxie) - individuálního jazykového systému (tj. afázie) - kognitivně komunikačních funkcí (tj. demence, poruchy verbální paměti a dalších funkcí na bázi traumatu CNS) - primárních funkcí orofaciálního traktu (tj. dysfagie, orální dyspraxie) 2.2 Anatomie 2.2.1 Centrum řeči Řečové funkce (schopnost porozumět řeči i schopnost formulovat slova) je v rozsáhlých oblastech kůry na pomezí čelního, spánkového a temenního laloku v dominantní hemisféře (nejčastěji levá). Pravá hemisféra přispívá k řečové komunikaci tím, že ovlivňuje emocionální složky řeči (mimiku, gestikulaci), (Káš, Országh, 1980). Je důležité určit, zda je člověk pravoruký nebo levoruký, protože centrum řeči leží v dominantní hemisféře. U praváků je dominantní téměř vždy levá hemisféra, u leváků 12

pouze v 70 %. Většina lidí má dominantní levou hemisféru (asi 80 %), asi 17 % osob má dominantní pravou hemisféru a u 3 % populace se řečová dominance nedá prokázat (Škodová, 2003).,,Motorické centrum ( Brocovo) ovládá aktivní tvorbu řeči (expresi) a nese své jméno podle francouzského chirurga Pierra Paula Broca (1824 1861). Senzorické centrum (Wernickovo) zajišťuje porozumění řeči (recepci) a je pojmenováno podle německého psychiatra a neurologa Carla Wernickeho (1848 1905). (Kejklíčková, 2011, str. 42). Motorické centrum řeči tj. Brocovo je uloženo v dolní části čelního laloku u naprosté většiny lidí se nachází v levé mozkové polokouli (viz výše). Pro optimální řeč jsou důležité i další oblasti mozku např. motorické oblasti, které ovládají funkci jazyka, dýchacích a mimických svalů. Senzorické centrum řeči tj. Wernickovo leží na rozhraní laloku spánkového, temenního a týlního (v parieto okcipitální oblasti), (Fiala, 2008, Orel, 2009). Zobrazení řečových center v levé hemisféře viz seznam obrázků: obrázek číslo 2. 2.2.2 Příčiny poškození jednotlivých center Nejčastější příčinou vzniku poškození jsou cévní onemocnění mozku a cévní mozkové příhody. Na druhém místě jsou traumatická poškození tkáně CNS (komoce, kontuze).,,vznik chronicky přetrvávajících poruch řečové komunikace na bázi poruch paměti, fatických funkcí či motorických řečových poruch zapříčiňují především mozkové zhmoždění a krvácivé stavy s tvorbou hematomů (Neubauer, 2007, str. 33). Nádory centrální nervové soustavy (CNS) mají pozvolný či skokově progredující nástup. Neprojevují se tak náhle jako např. cévní mozkové příhody (CMP). Infekce centrální nervové soustavy (encefalitidy, meningitidy, meningoencefalitidy, myelitidy) mohou při komplikovaném průběhu zanechat chronické postižení v oblasti řečové komunikace a verbální paměti. Často vznikají po traumatickém poranění či po operativním zákroku (Neubauer, 2007). 13

Degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy (CNS) diagnostikovány při Parkinsonově, Alzheimerově či Pickově chorobě, všech demencích a některých typů obrn (Neubauer, 2007). 2.3 Afázie 2.3.1 Definice Termín afázie je odvozen z řečkého slova basis řeč, a značí zápor (Škodová, 2003). Afázie (fatické poruchy) jsou získané poruchy příjmu (percepce) a produkce (exprese) jazykové složky, vznikající nejčastěji při poškození kůry dominantní mozkové hemisféry (Ambler, Bednařík, Růžička, 2004). Afázie se projevuje především nemožností se srozumitelně vyjádřit pomocí verbální řeči, narušením schopnosti chápat signální význam slov, obtížemi s výběrem vhodných výrazů z mentálního slovníku, nedostatky při sestavování souvislých vět a zvláštnostmi v užívání gramatických kategorií. Tyto problémy jsou často doprovázeny poruchami v oblasti čtení, psaní, popřípadě apraxií. Jsou jednou z nejzávažnějších a nejmučivějších poruch, jakým může být člověk vystaven (Neubauer, 1997). Afázie neboli aphasia je ztráta již vyvinuté řeči nebo její porozumění. Je to především důsledek ložiskových lézí korových a podkorových oblastí mozku (Dvořák, 1998). 2.3.2 Etiologie podle příčiny I. Získané postižení mozkových cév: A) lokální změny cév vedoucí k ložiskové ischemii a způsobující malacii (tj. změknutí a odumření, nekróza části mozkové tkáně v důsledku cévní mozkové příhody) infarkt mozku, B) generalizované změny cévní způsobující generalizované ischemické postižení a vedoucí k víceložiskovým ischemickým změnám, eventuálně k atrofii mozku, C) krvácení hemoragie mozková, způsobující zničení nebo utlačení mozkové tkáně (nejčastější příčinou je hypertenze neboli vysoký krevní tlak). II. Extracerebrální příčina (snížení prokrvení mozku): 14

A) embolie ze srdce nebo z karotidy uzavření mozkové tepny uvolněnou krevní sraženinou, embolus (vmetek) se může rozpadnout a jeho částečky mohou uzavřít i drobnější cévy, B) snížení prokrvení mozku při insuficienci srdeční, C) trombóza sraženina krve v cévách, příčinou bývá arterioskleróza. III. Vrozené postižení mozkových cév: A) aneurysma (vrozené zeslabení s výdutí stěny cévní), B) arteriovenózní malformace. IV. Mozkové tumory nezáleží na histologické povaze, ale pouze na lokalizaci. V. Poúrazové stavy Otřes mozku (comotio cerebri), zhmoždění mozku (contusio cerebri). VI. Zánětlivá onemocnění mozku. VII. Degenerativní onemocnění CNS. VIII. Intoxikace mozku. IX. Dětská afázie náhlé přerušení a poškození dosud normálně vyvíjející CNS, příčiny jsou podobné, jak u dospělých jen nebývá tak častou příčinou CMP. (Hahn, 2007, Škodová, 2003) 2.3.3 Symptomatologie Parafázie je základní charakteristický symptom u afázií. Označení pro deformace slov různého typu a stupně. Parafrázie snížená schopnost až nemožnost větného vyjádření. Charakteristická pro Brocovu afázii. Poruchy rozumění jsou ihned patrné po kontaktu s osobou s afázií. Klient často vykoná úkon správně, avšak pokynům docela nerozumí a pochopí je z dané situace. Jsou průvodním jevem. Perseverace ulpívání na předchozím podnětu i při dalších odpovědích, kdy daný podnět již nepůsobí. Logorhea překotná rychlá mluva se sníženou srozumitelností pro častý výskyt žargonových parafázií. Anomie porucha pojmenování. Součástí amnestické afázie (Škodová, 2003). 15

2.3.4 Typy afázií Brocova (motorické) afázie Porucha v plynulosti a v expresivní složce řeči je dominantní. Neschopnost produkovat mluvu, ale relativně dobře je u tohoto typu zachováno porozumění. Většinou přechází v anomickou, kondukční a transkortikální afázii (Neubauer, 2007). Často se u tohoto typu vyskytují alexie (neschopnost číst) a agrafie (neschopnost psát). Spontánní mluva není možná, nedokáže opakovat předříkaná slova (Cséfalvay, 2007). Wernickeova (senzorická) afázie Dominuje špatné porozumění, opakování a pojmenování, verbální parafráze, dobrá fluence (plynulost) řeči, neuvědomění si vlastní poruchy řeči. Produkce mluvy je zachována, ale je nemožná, protože pacient vůbec nerozumí (Neubaur, 2007). Globální (totální) afázie Postižení všech fatických funkcí. Špatná plynulost projevu. Není schopen sdělit informaci a porozumění verbálnímu projevu je velice narušeno. Někdy produkce jednotlivých slov, slabik či slovních spojení, která většinou nesouvisí s daným tématem. Tato afázie může přetrvávat nebo se upravovat do obrazu motorické afázie (Neubauer, 2007). Kondukční (centrální) afázie Relativně dobrá úroveň plynulosti a rozumění verbálnímu projevu. Dominantní je špatné opakování s fonematickými parafrázemi. Tato afázie má dobrou prognózu, úprava kompletní nebo přetrvávají anomická rezidua (Neubauer, 2007). Transkortikální senzorická (echolalická, asémantická) afázie Dobré opakování slov, ale porušené porozumění. Prognóza dobrá buď se zcela upraví, nebo přecházejí v anomické obtíže (Neubauer, 2007). Transkortikální motorická (echolalická, adynamická) afázie Člověk málo spontánně hovoří, často chybí v odpovědích přísudek. Rozumění je relativně dobře zachováno. Prognóza dobrá do anomie (Neubauer, 2007). 16

Smíšená transkortikální afázie (syndrom izolace řečových zón) Schopnost reprodukovat slova a automatizované fráze. Těžko hledají adekvátní slovo. Porucha porozumění řeči (Cséfalvay, 2007). Anomická amnestická afázie Plynulá mluva, kterou přerušují anomické pauzy. Porozumění nebývá porušeno. Poruchy čtení a psaní. Obtíže při pojmenování činností či předmětů. Porucha nalézání slov ze své slovní zásoby. Je to častý fenomén u všech předchozích typů afázií. Většinou se vyskytuje jako reziduum po některém typu afázie (Neubauer, 2007). 2.3.5 Diagnostika afázií Orientačně mohou provádět vyšetření lékaři (nejčastěji neurologové) avšak detailní a komplexní vyšetření afázie spadá do kompetencí klinického logopeda. V prvních dnech po vzniku onemocnění je těžké klasifikovat stupeň afázie, pacienti mnohdy nejsou schopni spolupracovat v delším intervalu (někdy pouze několik minut). Logoped musí zmapovat všechny aspekty afázií řadou diagnostických postupů (metodiky, testy). Diagnostika má za cíl zjistit typ a stupeň afázie, úroveň každodenní komunikace, analyzovat specifické symptomy afázie nebo vyšetřit specifickou populaci. Testy opakujeme za 2 3 měsíce od zahájení léčebné rehabilitace (Cséfalvay, 2007, Neubauer, 2007). Zobrazení klasifikace testů afázie viz seznam obrázků: obrázek číslo 3. Screeningové testy afázie 1. Aphasie Schnell Test V tomto testu se hodnotí typické oblasti mapované v každém testu afázie: pojmenování předmětů a obrázků, čtení slov, opakování slov, psaní a porozumění slyšitelné řeči. Odpovědi pacienta se zaznamenávají podle přesně stanovených kritérií. Výhodou testu je, že kvantifikace je možná i když pacient není schopen realizovat všechny části testu (Cséfalvay, 2007). 17

2. Mississippi Aphasia Screening Test Screeningový test vyšetřující poruchy fatických funkcí v akutním stadiu. Určen k rychlé diagnostice. Výhodou je časová nenáročnost testu (1 10 minut). Hodnotíme automatickou řeč, pojmenování, fluence při popisu obrázků, opakování, porozumění slovům, psaní podle diktátu, porozumění alternativním otázkám, porozumění mluvené řeči a čtené instrukci. Každá část má několik položek a jsou hodnoceny různým počtem bodů (Cséfalvay, 2007). Komplexní testy afázie Jsou to komplexnější diagnostické testy afázie. Využívají se po ustálení klinického obrazu afázie tj. po několika dnech, týdnech až měsících. Pacienti jsou schopni spolupracovat déle (Cséfalvay, 2007). 1. Kvalitativně orientované testy Hodnotí kvalitu a způsob při řešení dané úlohy. Zdali je pacient schopen úlohu vyřešit a hlavně jaké jsou jeho odpovědi (např. pojmenování předmětů na obrázku) (Cséfalvay, 2007). 2. Kvantitativně orientované testy Umožňují zhodnotit symptomy afázie a určují jejich rozsah. Hodnocení na základě jednotlivých řečových funkcí (opakování, spontánní řeč pojmenování a porozumění mluvené řeči) (Cséfalvay, 2007). 3. Testy funkční komunikace Hodnotí efektivitu komunikace navzdory existujícím fatickým poruchám (Cséfalvay, 2007). Speciální testy afázie Používají se pro specifickou oblast, některé jazykové deficity, specificky zaměřený výzkum či specifickou populaci. 18

1. Boston Assessment of Severe Aphasia Používá se u pacientů s těžkými poruchami, kde není možné použít jiné, komplexnější testy afázie. Rychlá kvantifikace produkce řeči a poruch. Získání informací o verbálních i neverbálních schopnostech. Je možné zjistit i mírné zlepšení u pacientů s těžkým stupněm afázie (Cséfalvay, 2007). 2. Token Test Autory jsou italští afaziologové De Renzi a Vignolo (1962). Hodnotí míru i drobných poruch porozumění řeči osob s afázií. Označení pochází z angličtiny (token = příznak, symbol, znak). Má screeningový charakter. Test obsahuje 20 plotének o různých velikostech, tvarů a barev. Je rozdělen do několika částí a jejich obtížnost se postupně zvyšuje. Díky tomuto testu lze odlišit afatické poruchy od neafatických. Umožňuje nám zjistit závažnost afázie (Kejklíčková, 2011). 2.3.6 Terapie u osob s afázií V akutní fázi - na počátku onemocnění - jsou osoby s afázií obvykle hospitalizovány na neurologickém oddělení. Terapie by měla být vždy systematická, strukturovaná, adaptovaná a intenzivní. V akutní fázi je prováděna individuálně a intenzivněji, je zaměřena na restituci fatické poruchy a na udržení popř. znovuzískání psychické stability pacienta. V chronickém stádiu je terapie zaměřena na obnovu sociálních kontaktů. Lidé s afázií se mohou účastnit rekondičních pobytů nebo žádat o pobyt v lázních (Škodová, 2003). Ke každému pacientovi je potřeba přistupovat individuálně, podle závažnosti a typu postižení. Nejdůležitější je navázání kontaktu s pacientem, upoutání pozornosti a odstranění rušivých zvukových elementů. Důraz klademe na klidné prostředí, časovou flexibilitu, na afatika nespěcháme, neboť špatně reaguje na náhlé podněty či stres. Řekne-li osoba s afázií nějaké slovo, neznamená to, že ho dokáže vyslovit pokaždé. Mluvit bychom měli pomalu, oddělujeme slova a podporujeme komunikaci pomalou a jasnou neverbální gestikulací. Při konverzaci s pacientem je dobré,,neodbíhat od tématu, je vhodné vybírat si konkrétní témata a hovořit o nich v krátkých větách. Opakovat jednotlivá slova, zdůrazňovat klíčová slova, ale nezvyšovat hlas a nekřičet! Neopravujeme chybné gramatické tvary v mluvě a nehodnotíme jeho projev. Stále 19

navazovat kontakt dalšími tématy a ukázat vzájemné porozumění. Jsme trpěliví. U těžkých poruch může mít pacient problémy s porozuměním. Přesto je to stále myslící a cítící osoba, nemluvíme za něj, ani o něm jako by tu nebyl nebo nebyl schopen myslet. Řeč se zde nerovná myšlení! (Neubauer, 2007) 2.3.7 Afatik v domácím prostředí Pro afatika je velice těžké začlenit se do společnosti a vést plnohodnotný život. Ve většině případů se straní kontaktu s ostatními lidmi, mají strach z nepochopení ze strany ostatních lidí. Setkávají se s tzv. komunikační bariérou (překážka bránicí dorozumění dvou nebo více osob). Po propuštění z nemocnice pacient přechází na ambulantní péči, pokud je mobilní dochází do logopedické ordinace. Při imobilitě má pacient nárok na logopedickou péči u lůžka (Cséfalvay, 2007). Logoped pacientovi poradí s běžnými denními činnostmi. Pomáhá pacientovi se tzv. rozmluvit a normálně fungovat v běžném životě, tedy obnovovat sociální vazby. Na důležitém místě je klientova rodina, mnohdy je na klientovi poznat, zda se mu rodina věnuje a tím se zlepšuje jeho stav i jeho řeč. Na druhé straně pokud klient nemá snahu sám doma procvičovat nebo ho rodina nepodporuje, efektivita logopedické péče je velice špatná. Kromě logopedické péče je nutná rehabilitace a v některých případech i nutnost vyhledat pomoc psychoterapeutickou (Škodová, 2003). 2.3.8 Prognóza afázie U prognózy afázie je důležité nezapomenout na poškození mozku a podstatu patologického procesu. Velmi důležitým a někdy zastíněným faktem je samotný postoj afatika k onemocnění. Prognóza závisí na stupni a typu afázie. Nejhůře jsou na tom klienti s afázií globální. Po zánětlivém onemocnění mozku je prognóza poměrně dobrá. U úrazů a poranění mozku je nutná dlouhodobá rehabilitace, stanovení prognózy bývá obtížné (Škodová, 2003). 20

2.4 Logopedie v praxi 2.4.1 Logopedie,,Logopedie je věda, která zkoumá narušení komunikační schopnosti u člověka z hlediska jeho příčin, projevů, důsledků, možnosti diagnostiky, terapie, prevence i prognózy. Klinická logopedie je aplikovaný obor logopedie směrem do zdravotnické, medicínské oblasti. (Škodová, 2003, str. 22) Logopedie je skladba dvou slov řeckého původu (logos = slovo, nauka, řeč, paideia = výchova). Zabývá se poruchami řeči u dětí a dospělých. Poprvé byl tento termín použit v roce 1924 vídeňským lékařem Emilem Fröschelsem (1884 1972). Věnuje se výchově řeči, správnému používání řeči, ale také mezilidské komunikaci. Náplní logopedie je diagnostika, reedukace mluvy a řeči vůbec. Patří sem odstraňování, nebo zmírnění poruch mluvy, čtení, psaní a mezilidské komunikaci (Kejklíčková, 2011). 2.4.2 Možnosti terapie Terapii rozdělujeme na terapii individuální a terapii skupinovou. A dále na metody doplňující jednotlivé terapie. Individuální terapie přítomnost pouze klienta a logopeda. Rozvíjíme dále druhy komunikace, které klient nejvíce potřebuje a můžeme u nich pozorovat mírná zlepšení (Škodová, 2003). Skupinová terapie stimulace všech psychických funkcí, doporučuje se maximálně šest osob při jednom sezení, zahrnují simulaci reálných situací, rozhovory na určitá témata a řešení problémů, společenské hry (Neubauer, 2007). Doplňující terapie mohou být muzikoterapie, arteterapie, canisterapie. Muzikoterapie využívání hudby jako terapeutického prostředku, můžeme ji považovat i za způsob relaxace jako utišující a zklidňující prostředek. Užití této metody stabilizuje svalový tonus a tím napomáhá dechovým a fonačním cvičením (Škodová, 2003). 21

Arteterapie využívá výtvarných prostředků k ovlivňování a léčbě lidské psychiky (Škodová, 2003). Canisterapie léčba za přítomnosti zvířat. Klienti jsou více motivování, méně stresováni a celková atmosféra je uvolněnější (Galajdová, 2011). 2.4.3 Pomůcky při terapii Využívání speciálních obrázkových materiálů (např. komunikační kniha pro osoby s afázií). Komunikační kniha obsahuje několik set snadno vnímatelných černobílých piktogramů, tím ulehčuje komunikaci mezi klientem a jeho komunikačním partnerem. Logoped využívá při terapii zrcadlo, aby se klient mohl vidět při vyslovování souhlásek, samohlásek či jednotlivých slov. Využívá různé kartičky s obrázky, k procvičování paměti. (Cséfalvay, 2007). 2.4.4 Intervaly terapie Terapie může probíhat buď intenzivně, nebo intervalově. Intenzivní terapie znamená, že klient dochází do ordinace několikrát týdně či denně, nebo aspoň jednou za týden. Tento interval se nejčastěji využívá ze začátku léčby. Později přechází v terapii intervalovou, kdy klient dochází v odstupu několika týdnů či měsíců (Škodová, 2003). 2.5 Ošetřovatelský proces Prostřednictvím ošetřovatelského procesu uspokojujeme potřeby zdravého i nemocného člověka. Sestra jej využívá při plánování ošetřovatelských aktivit a postupů při ošetřování nemocného. Pojem potřeba člověka je projevem nějakého nedostatku, jehož odstranění je nutné. V průběhu života se potřeby každého člověka mění jak kvalitativně tak kvantitativně. Potřeby rozdělujeme na biologické (narušení homeostázy), ekonomické (nutnost něco mít, vlastnit), psychologický (vyjadřuje psychický stav a je spjat se sociálním životem jedince) (Trachtová, 2001). 2.5.1 Kvalita života Kvalita = jakost, může být vyjádřena kvalitativními (vycházející z hodnotícího systému toho, kdo ji posuzuje) a kvantitativními (objektivními, měřitelnými) indikátory. Kvalita 22

života představuje dlouhodobý cíl ošetřovatelské péče. Ošetřovatelská péče by se měla zaměřovat na fyzické aspekty, ale hlavně na návrat pacientů do běžného života. Zahrnuje proces hodnocení. Nejčastějším objektem hodnocení je individuální život, který zahrnuje jevy a činnosti charakterizující živý organismus. Hodnocení, zda je, či není náš život kvalitní, je založené na porovnávání našeho života se žádoucím, očekávanou úrovní existence, nebo se životem druhých lidí (Gurková, 2011).,,Kvalita života pacientů s chronickými chorobami je multifaktoriálně podmíněná. Do určité míry je závislá na intenzitě a trvání symptomů onemocnění, jednotlivé symptomy zase závisí na aktivitě onemocnění, jeho formách, lokalizaci a rozsahu jako i na případných komplikacích (fyzické aspekty kvality života). Rovněž je determinovaná psychickými a sociálními faktory (aktuální psychický stav, osobnostní charakteristiky, sociální opora apod.). (Gurková, 2011, str. 139) V konceptu kvality života jsou zahrnuty různé oblasti zkušeností člověka od fyzických funkcí, dosahováním životních cílů a prožívání životního štěstí (Gurková, 2011)...Kvalita života je podle Ferransové v ošetřovatelství vymezena jako (Gurková, 2011, str. 25): 1. schopnost vést normální život 2. štěstí, spokojenost 3. dosahování osobních cílů 4. schopnost vést sociálně aktivní život 5. jako úroveň potenciální tělesné a mentální kapacity 2.5.2 Problémy a komunikace s afatikem ve zdravotnickém zařízení Problémy nemocného (Venglářová, 2006): a) Neschopnost vyjádřit své myšlenky chápe to jako nepochopení své osoby. b) Nerozumí sdělení, které vyjadřují druzí nemůže proto reagovat a tím se může jevit jako nespolupracující. c) Člověk využívá při myšlení tzv. vnitřní řeč, u nemocného chybí a omezuje ho tak v plánování dalších kroků, nemůže průběžně hodnotit svou činnost. 23

První dny jsou pro pacienta velice frustrující, mnohdy si ani neuvědomuje, co se s ním stalo a nedokáže si představit, jak se bude jeho život vyvíjet dál. Zdravotnický personál je tu proto, aby klientovi pomohl překonat první okamžiky a adaptování dané situaci. Za klientem dochází logoped, který potvrdí poruchu řeči, diagnostikuje typ poruchy a pracuje s ním na budování jeho komunikace. Ovšem logoped za klientem pouze dochází a nemůže se mu věnovat stále. Většinu času s klientem tráví sestry a pečovatelé, komunikují s ním po konzultaci s logopedem, řídí se jeho pokyny. V komunikaci se využívá hlavně neverbální složka (gestikulace, mimika, haptika, kinetika). Dále můžeme komunikovat pomocí tužky a papíru či komunikační tabulky, nezatěžujeme ho dlouhým dialogem. Pokud vysvětlujeme klientovi důležité pokyny (např. k vyšetření, postup léčby) musíme se ujistit, že všemu dostatečně rozumí (Venglářová, 2006). 24

3 PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části je popsána metodika výzkumu, charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí. V hlavní části jsou zpracovány vlastní výsledky výzkumu. 3.1 Metodika výzkumné práce Jako výzkumnou metodu jsem zvolila kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Dotazník, viz příloha A, byl zcela anonymní a obsahoval 12 otázek, z toho 6 mělo podotázku. Otázky byly polozavřené, kde respondenti měli prostor i pro vlastní odpověď a dále v dotazníku byl typ otázek uzavřených. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky byly určeny pro klienty s fatickou poruchou. Dle specifických kritérií mé bakalářské práce nebylo možno dosáhnout vyššího počtu respondentů. Rozdala jsem 70 dotazníků, návratnost byla 60 vyplněných dotazníků. Výzkum byl prováděn v logopedických ordinacích. V kraji vysočina jsem oslovila logopedické ordinace v Bystřici nad Pernštejnem, Novém Městě na Moravě, Žďáru nad Sázavou, které má na starosti Mgr. Olga Pavlíková a dále v Jihlavě, kde ordinuje Mgr. Kateřina Trčková. Dále jsem navštívila ordinace v centru Prahy, kde přijaly mé dotazníky pouze 3 logopedické ordinace a to ordinace Mgr. Julie Exnerové, Mgr. Kláry Anghelescé a Mgr. Jarmily Haškové. V ostatních ordinacích jsem byla odmítnuta pro malý počet klientů s afázií nebo se specializovaly pouze na dětskou logopedii. Do výzkumu bylo zahrnuto 60 respondentů 32 mužů a 28 žen. Nejčetnější skupinu tvořili klienti ve věku 71 let a více. 25

Tab. 1: Pohlaví Pohlaví Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Muž 32 53 % Žena 28 47 % Celkem 60 100 % Tabulka číslo 1 ukazuje, že z celkového počtu bylo 53 % mužů a 47 % žen. Tab. 2: Věk Věk Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení 18 30 3 5 % 31 40 7 12 % 41 50 9 15 % 51 60 12 20 % 61 70 13 22 % 71 více 16 27 % Celkem 60 100 % Tabulka číslo 2 ukazuje věkové kategorie respondentů, z nichž nejčetnější skupinu tvořila věková kategorie 71 více s 27 %. Druhou nejčetnější skupinou byl věk 61 70 s 22 %. Dále věk 51 60 let s 20 %, věk 41 50 let s 15 %, věk 31 40 let s 12 % a nejméně zastoupenou věkovou skupinou byl věk 18 30 let s 5 % respondentů. 26

3.3 Vlastní výsledky výzkumu Výzkumu se zúčastnilo 60 respondentů. Pohlaví nebylo zohledňováno a věk respondentů byl stanoven nad 18 let. 3.3.1 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 1 Jak dlouho, navštěvujete logopedickou ordinaci? Tab. 3: Odpovědi na otázku č. 1 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Méně než rok 14 23 % 1-2 roky 19 32 % 2-3 roky 9 15 % 3 roky a déle 18 30 % Celkem 60 100 % 32 % všech dotazovaných navštěvuje logopedickou ordinaci 1 2 roky, dále 30 % respondentů 3 roky a déle, 23 % navštěvuje ordinaci méně než rok a 15 % 2-3 roky. Graf 1: Znázornění odpovědí na otázku číslo 1 27

3.3.2 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 2 Jakou formu terapie využíváte? Tab. 4: Odpovědi na otázku č. 2 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Individuální terapie 51 85 % Skupinová terapie 9 15 % Celkem 60 100 % Z celkového počtu respondentů, 80 % podstupuje terapii individuální a 15 % terapii skupinovou. Graf 2: Znázornění odpovědí na otázku číslo 2 28

3.3.3 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 3 Jak často u Vás probíhá terapie? Tab. 5: Odpovědi na otázku č. 3 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Intenzivně 36 60 % Intervalově 24 40 % Celkem 60 100 % U 60 % respondentů terapie probíhá intenzivně, což je několikrát denně, alespoň jednou týdně nebo několikrát týdně. 40 % dotazovaných dochází na terapii intervalově a proto jsem jim položila podotázku v jakých intervalech. Graf 3: Znázornění odpovědí na otázku číslo 3 Podotázka: Pokud na terapii docházíte intervalově, je to? Tab. 6: Odpovědi na podotázku č. 3 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Jednou za 2-3 týdny 18 75 % Jednou za měsíc 4 17 % Jednou za dva měsíce 2 8 % Jiné 0 0 % Celkem 24 100 % 29

Z respondentů, kteří označili intervalovou terapii, jich 75 % dochází jednou za 2 3 týdny, 17 % jednou za měsíc a 8 % jednou za dva měsíce. Graf 4: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 3 3.3.4 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 4 Pociťujete zlepšení po dobu, co navštěvujete logopedickou ordinaci? Tab. 7: Odpovědi na otázku č. 4 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 52 87 % Ne, nepociťuji žádnou změnu 8 13 % Celkem 60 100 % Z celkového počtu uvedlo 87 % respondentů, že pociťují určitou změnu a jakou jsem se ptala v další podotázce. Pouhých 13 % nepociťuje žádnou změnu po dobu návštěv. 30

Graf 5: Znázornění odpovědí na otázku číslo 4 Podotázka: Pokud jste odpověděl (a) ANO, je to po stránce? Tab. 8: Odpovědi na podotázku č. 4 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Psychické 34 39 % Komunikační 47 53 % Sociálního zařazení 7 8 % Celkem 88 100 % Respondenti měli možnost označit více odpovědí. Nejčetnější odpověď byla zlepšení po stránce komunikační 53 %, dále po stránce psychické 39 % a nejméně odpovědí bylo po stránce sociálního zařazení 8 %. 31

Graf 6: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 4 3.3.5 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 5 Na jakých místech se nejčastěji setkáváte s komunikační bariérou? Tab. 9: Odpovědi na otázku č. 5 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Obchody 37 31 % Zdravotnická zařízení 20 17 % Úřady 44 36 % Studium 1 1 % Zaměstnání 16 13 % Jiné 3 2 % Celkem 121 100 % Dotazovaní měli opět možnost vyznačit více odpovědí, nejvíce se setkávají s komunikační bariérou na úřadech 36 %, dále pak v obchodech 31 %. V 17 % ve zdravotnických zařízeních, 13 % v zaměstnání. Možnosti jiné zodpověděli 2 % a udali zde restaurační zařízení a v jednom případě zde byla uvedena rodina. Dále v 1 % to bylo studium. 32

Graf 7: Znázornění odpovědí na otázku číslo 5 3.3.6 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 6 Využíváte v těchto případech nějaké pomůcky? Tab. 10: Odpovědi na otázku č. 6 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 41 68 % Ne 19 32 % Celkem 60 100 % 68 % respondentů odpovědělo, že využívá pomůcky pro odstranění komunikačních bariér a 32 % odpovědělo, že nevyužívá. Dále jsem se chtěla dozvědět, jaké pomůcky využívají ti, co odpověděli ano. 33

Graf 8: Znázornění odpovědí na otázku číslo 6 Podotázka: Pokud jste odpověděl (a) ANO jaké? Tab. 11: Odpovědi na podotázku č. 6 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Psaní 36 27 % Gesta 30 23 % Komunikační tabulky 9 7 % Telefon (mobil) 27 21 % Počítač 23 18 % Jiné 6 5 % Celkem 131 100 % Respondenti označovali více odpovědí, nejčastěji jim pomáhá v dorozumívání psaní 27 %, gesta 23 %, 21 % využívá telefonu (mobilu), 18 % počítač, 7 % komunikační tabulky, 5 % používá jiné pomůcky a uváděli zde tlumočníka v podobě rodinného příslušníka. 34

Graf 9: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 6 3.3.7 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 7 Změnilo se Vaše sociální postavení? Tab. 12: Odpovědi na otázku č. 7 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 47 78 % Ne 13 22 % Celkem 60 100 % 78 % respondentů uvedlo, že došlo ke změně jejich sociálního postavení a v podotázce měli uvést, v jaké oblasti je změna nejvíce ovlivnila. U 22 % ke změně nedošlo. 35

Graf 10: Znázornění odpovědí na otázku číslo 7 Podotázka: Pokud ANO jaká oblast života je nejvíce ovlivňována? Tab. 13: Odpovědi na podotázku č. 7 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Rodina 44 22 % Přátelé 38 19 % Zaměstnání 17 9 % Vzdělávání 11 6 % Zájmy 24 12 % Psychika 32 16 % Soběstačnost 27 14 % Jiné 3 2 % Celkem 196 100 % Dotazovaní označovali více odpovědí a nejčetnější odpověď byla oblast rodiny 22 %, na druhém místě přátelé 19 %. Dále 16 % psychika, 14 % soběstačnost, 12 % zájmy, 9 % je ovlivňována v oblasti zaměstnání, v 6 % je to zaměstnání a 2 % odpověděli jiné a napsali v rámci pohyblivosti a práci s počítačem. 36

Graf 11: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 7 3.3.8 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 8 Jaký je Váš nynější psychický stav? Tab. 14: Odpovědi na otázku č. 8 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Strach, úzkost 33 22 % Smutek 27 18 % Frustrace 44 30 % Deprese 20 14 % Nepociťuji psychické potíže 22 15 % Jiné 2 1 % Celkem 148 100 % Respondenti měli možnost výběru více odpovědí, 30 % pociťuje frustraci, strach a úzkost 22 %, 18 % smutek, 15 % nemá žádné psychické potíže, 14 % má deprese a 1 % zvolilo jiné a odpověděli naději. 37

Graf 12: Znázornění odpovědí na otázku číslo 8 3.3.9 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 9 Pomáhá Vám někdo s běžnými denními činnostmi (např. nakupování)? Tab. 15: Odpovědi na otázku č. 9 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 43 72 % Částečně potřebuji dopomoc 12 20 % Ne, zvládám běžné činnosti sám (a) 5 8 % Celkem 60 100 % Z celkového počtu respondentů odpovědělo 72 %, že potřebuje pomoc, částečnou dopomoc potřebuje 20 %, a 8 % zvládají běžné činnosti sami. Dále jsem se dotazovala, těch co odpověděli ano nebo částečně kdo jim nejčastěji pomáhá. 38

Graf 13: Znázornění odpovědí na otázku číslo 9 Podotázka: Pokud ANO nebo ČÁSTEČNĚ kdo Vám pomáhá? Tab. 16: Odpovědi na podotázku č. 9 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Rodina 39 71 % Přátelé 13 24 % Jiné 3 5 % Celkem 55 100 % Nejčetnější odpovědí byla rodina 71 % a přátelé 24 %. V 5 % bylo zodpovězeno jiné a odpovědi byly sociální pracovníci. Graf 14: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 9 39

3.3.10 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 10 Co vnímáte jako největší problém při vykonávání běžných činností? Tab. 17: Odpovědi na otázku č. 10 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Komunikace obecně 36 60 % Neochota porozumět 11 18 % Netrpělivost 7 12 % Nedostatek času 6 10 % Nemám žádné problémy 0 0 % Jiné 0 0 % Celkem 60 100 % Ze všech respondentů 60 % zvolilo komunikaci, 18 % neochotu porozumět, 12 % netrpělivost, 10 % nedostatek času, zbylé dvě možnosti nikdo nezvolil. Graf 15: Znázornění odpovědí na otázku číslo 10 40

3.3.11 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 11 Po dobu Vaší hospitalizace používal personál nějaké pomůcky ke komunikaci s Vámi? Tab. 18: Odpovědi na otázku č. 11 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 48 80 % Ne 12 20 % Celkem 60 100 % 80 % respondentů odpovědělo, že personál používal pomůcky a proto jsem se dále dotazovala, jaké to byly pomůcky. 20 % označilo, že personál nekomunikoval pomocí pomůcek a proto jsem se dotázala, zda by to respondenti uvítali. Graf 16: Znázornění odpovědí na otázku číslo 11 Podotázka a): Pokud jste odpověděl (a) ANO jaké? Tab. 19: Odpovědi na podotázku č. 11 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Tužka, papír 41 51 % Komunikační tabulky 5 6 % Gesta 34 43 % Jiné 0 0 % Celkem 80 100 % 41

Respondenti zaznamenávali více odpovědí, nejčastější odpověď byla tužka a papír 51 %, další nejčastější odpověď byla gesta 43 %, komunikační tabulky zvolilo 6 %. Graf 17: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 11 Podotázka b): Pokud jste odpověděl (a) NE uvítali byste to? Tab. 20: Odpovědi na podotázku č. 11 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Ano 7 58 % Ne 5 42 % Celkem 12 100 % U této podotázky odpovědělo 58 % dotazovaných, že by uvítali nějaké pomůcky a 42 % to vyhovovalo bez pomůcek. Graf 18: Znázornění odpovědí na podotázku číslo 11 42

3.3.12 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 12 Byl (a) jste spokojen (a) s komunikací ze strany zdravotnického personálu? Tab. 21: Odpovědi na otázku č. 12 Možné odpovědi Počet odpovědí Procentuální vyhodnocení Komunikace byla výborná, personál byl ochotný. 40 67 % Komunikace byla dostačující. 12 20 % V komunikaci byly značné nedostatky. 8 13 % Personál nevěděl jak semnou komunikovat. 0 0 % Personál byl neochotný semnou komunikovat. 0 0 % Personál se o komunikaci vůbec nesnažil. 0 0 % Celkem 60 100 % Z celkového počtu respondentů 67 % bylo spokojeno s komunikací personálu, 20 % zhodnotila komunikaci jako dostačující, 13 % odpovědělo, že v komunikaci byly značné nedostatky a zbylé možnosti nebyly označeny. Graf 19: Znázornění odpovědí na otázku číslo 12 43

4 DISKUZE Výzkumný vzorek pro tento výzkum byl 60 klientů. Specifickým kritériem u respondentů byla diagnóza fatické poruchy. Logopedi, kteří byli klíčový pro provedení výzkumu, byli velice vstřícní a vyplňování dotazníků zařadili do rámce terapie. Vyhodnocením dotazníků jsem potvrdila všechny 3 hypotézy, které jsem si stanovila. Hypotéza číslo 1: U pacientů v průběhu terapie dochází ke zlepšení v komunikaci. Tato hypotéza se mi potvrdila v otázce číslo 4, zda pociťují zlepšení po dobu, co navštěvují logopedickou ordinaci, odpovědělo 87 %, že ano, a proto jsem položila podotázku, v jaké oblasti zlepšení nejvíce vnímají, zde mi odpovědělo 53 % dotazovaných, že po stránce komunikační. Dále mi 13 % odpovědělo, že nepociťují žádné zlepšení nevím z jakého důvodu, ale vysvětluji si to tím, že mohli terapii podstupovat teprve krátkou dobu, protože 23 % odpovědělo v otázce číslo 1, jak dlouho navštěvují logopedickou ordinaci, že ji navštěvují méně než rok. Zlepšení se může projevovat až po déle trvající terapii, avšak nemám to podložené, proto je to pouze má domněnka. Hypotéza číslo 2: Pacienti mají problém se zařazením do společnosti. Tato hypotéza se mi potvrdila, 78 % respondentů odpovědělo ano na otázku číslo 7, zda se změnilo jejich sociální postavení. Na otázku číslo 8 jaký je jejich nynější psychický stav klienta, odpovědělo 30 %, že jsou frustrováni a dalších 22 % cítí strach a úzkost. Právě psychický stav může být určitá bariéra, která neumožňuje klientům se integrovat do společnosti, pouze 15 % odpovědělo, že nemají žádné psychické potíže. Dále mají respondenti problém s vykonáváním běžných činností, jako příklad jsem k otázce číslo 9 uvedla nakupování, 72 % odpovědělo, že potřebují pomoc a 20 % částečnou dopomoc. Na otázku číslo 10 co vnímají, jako největší problém při vykonávání běžných činností odpovědělo 60 % respondentů komunikaci, což je důležitý prvek pro zařazení do společnosti. 44

Nejčastější místo, kde se respondenti setkávají s komunikační bariérou, označilo 36 % klientů úřady, 17 % označilo zdravotnická zařízení. V těchto případech využívá 68 % respondentů pomůcky v komunikaci, 27 % komunikuje pomocí psaní. Hypotéza číslo 3: Více jak 60 % respondentů je spokojeno s komunikací personálu ve zdravotnických zařízeních. Tato hypotéza se mi také potvrdila, na otázku číslo 12 zda klienti byli spokojeni s komunikací ve zdravotnickém zařízení, odpovědělo 67 %, že komunikace byla výborná a personál byl ochotný, 20 % odpovědělo, že komunikace byla dostačující. Na otázku zda personál používal nějaké pomůcky při komunikaci, otázka číslo 11, odpovědělo 80 % ano a nejčastější pomůckou byla tužka a papír označeno 51 % respondentů, dále volilo 43 % gesta. Většina zdravotnických pracovníků tedy ví a hlavně umí komunikovat s pacienty s fatickou poruchou. 45

5 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývá komunikační poruchou nazývaným afázie. Chtěla jsem přiblížit okolí, jak efektivně komunikovat s těmito lidmi. V teoretické části jsem se věnovala komunikaci, vysvětlila jsem samotný pojem, rozdělila na formy, kterými lze komunikovat. Zabývala jsem se získanými neurogenními poruchami, zde jsem zmínila i další poruchy řeči. V další podkapitole jsem popsala anatomii, uložení jednotlivých řečových center a do seznamu obrázků (obrázek číslo 2) jsem vložila obrázek, kde je zakresleno uložení center v levé hemisféře. Dále jsem se věnovala jednotlivým příčinám, které vedou k poškození řeči. Hlavní kapitolou mé práce byla afázie, kde jsem se věnovala definici pojmu afázie, příčinám vzniku, symptomatologii vztahující se k afázii, jednotlivým typům afázie, diagnostikou, kde jsem popsala jednotlivé testy. Do příloh jsem vložila (příloha číslo C) orientační vyšetření fatických funkcí. Zařadila jsem sem terapii a zásady komunikace s osobou s afázií a začleněním těchto osob do společnosti a samozřejmě následnou prognózou. Dále mi přišlo důležité věnovat se i logopedické praxi. Logopedie, je jedním velkým oborem, já jí věnovala v mé práci pouze pár odstavců, kde popisuji možnosti terapie, pomůcky, které se využívají v těchto ordinacích a dále intervalům jednotlivých terapií. V další podkapitole se věnuji obecně ošetřovatelskému procesu, kvalitě života a dále problémy v komunikaci ve zdravotnických zařízeních. V praktické části je popsána metodika výzkumu, charakteristika vzorku respondentů, výzkumného prostředí a dále samotné zpracování dotazníkového šetření. Výsledky jsem zpracovala do tabulek a následně znázornila v grafech. Dále jsem hodnotila předem stanovené hypotézy, které se mi potvrdily. Kvůli požadavkům na respondenty jsem nesehnala více jak 60 respondentů, avšak si myslím, že pro účely mé bakalářské práce byl tento počet dostačující a výsledky tím nebyly nijak výrazně ovlivněny. Jedním cílem výzkumu bylo, zmapovat integraci osob s fatickou poruchou mezi intaktní populaci. 78 % odpovědělo, že se u nich změnilo sociální postavení, dále 30 % opovědělo, že se cítí frustrováno svým stavem a 22 % cítí strach a úzkost. Druhým cílem bylo zjistit možnosti komunikace pacientů s afázií, 68 % respondentů označilo, že využívají na místech, kde se setkávají s komunikační bariérou pomůcky, 46

nejčastější odpovědí bylo dorozumívání pomocí psaní 27 %, všechny možnosti byly označeny a jsou procentuálně znázorněny v tabulce číslo 11 a grafu číslo 9. Posledním cílem bylo zjistit problematiku v běžném životě pacientů s afázií. 72 % uvedlo, že mají problém s vykonáváním běžných činností. Jako největší bariéru vnímají samotnou komunikaci a to v 60 %. Závěrem lze konstatovat, že předem zvolené cíle bakalářské práce byly splněny. Při zpracovávání tohoto tématu jsem si uvědomovala důležitost individuálního přístupu k lidem s touto poruchou. Myslím si, že je velice přínosné pro mé budoucí povolání zdravotní sestry a doufám, že teoretické poznatky a výsledky praktické části mé práce budou přínosem pro všechny, kterým se dostanou do rukou. 47

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BEDNAŘÍK, Josef, Zdeněk AMBLER a Evžen RŮŽIČKA. Klinická neurologie: Část speciální I. Vyd. 1. Praha: Triton, 2010, 248 s. Logopaedia clinica. ISBN 978-807- 3873-899. CSÉFALVAY, Zsolt. Terapie afázie. Vyd. 1. Překlad Jana Křížová. Praha, 175 s. ISBN 978-807-3673-161. DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 420 s. ISBN 80-716-9988-8. DVOŘÁK, Josef a Svatopluk KÁŠ. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. 3. dopl. a rozš. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2007, 248 s. Logopaedia clinica. ISBN 978-809-0253-667. FIALA, Pavel, Jiří VALENTA a Lada EBERLOVÁ. Anatomie pro bakalářské studium zdravotnických oborů. Praha: Karolinum, 2008, 173 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-802-4614-915. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 167 s. ISBN 978-807-3678-791. GURKOVÁ, Elena. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 223 s. Sestra. ISBN 978-802-4736-259. HAHN, Aleš. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 390 s. ISBN 9788024705293. HANZLÍKOVÁ, Alžbeta. Komunitní ošetřovatelství. 1. čes. vyd. Martin: Osveta, 2006, 271 s. ISBN 978-808-0632-571. KEJKLÍČKOVÁ, Ilona. Logopedie v ošetřovatelské praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 128 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-353. NEUBAUER, Karel. Neurogenní poruchy komunikace u dospělých: [diagnostika a terapie]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 227 s. Sestra. ISBN 978-807-3671-594. NEUBAUER, Karel. Poruchy řečové komunikace u dospělých osob. Asociace klinických logopedů České Republiky, 1997, 52 s. 48