Obnova VKP lipová alej Vrchotovy Janovice

Obnova VKP lipová alej Vrchotovy Janovice OBSAH IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE 2. CHARAKTERISTIKA STAVU ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ 3. NÁVRH SADOVÝCH ÚPRAV 4. GRAFICKÁ ČÁST 4.1. SOUČASNÝ STAV S NÁVRHEM PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ 4.2. NÁVRH VEGETAČNÍCH ÚPRAV 5. SLEPÝ POLOŽKOVÝ ROZPOČET 5.1. CELKOVÝ REALIZAČNÍ ROZPOČET 5.2. SEZNAM OŠETŘOVANÝCH STROMU S KALKULACÍ CEN ZÁSAHU 5.3.SEZNAM DŘEVIN URČENÝCH K ODSTRANĚNÍ S KALKULACÍ CEN 5.4. SEZNAM ROSTLINNÉHO MATERIÁLU S KALKULACÍ NÁKLAD 5.5. OCENĚNÍ PRACÍ A OSTATNÍHO MATERIÁLU 6. PŘÍLOHY 6.1. TECHNICKÉ NORMY A PŘEDPISY 6.2. SPECIFIKACE VÝSADEB 6.3. ÚDRŽBA 6.4. FOTODOKUMENTACE 6.5.TECHNOLOGIE VÝSADEB A ŘEZU 6.5.1.TECHNOLOGIE VÝSADEB 6.5.2.TECHNOLOGIE ŘEZU 1

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Akce: OBNOVA VKP - LIPOVÉ ALEJE VRCHOTOVY JANOVICE Zadavatel: MĚSTYS VRCHOTOVY JANOVICE Vrchotovy Janovice 2 257 53 Vrchotovy Janovice IČO: 233005 Seznam parcelních čísel: k.ú. Vrchotovy Janovice: 2255/1, 1239/1 Projektant: Ing. Lukáš Kaprál Prokopova 1590 25801 Vlašim Tel.: 725 708 184, e-mail: kapral.lukas@seznam.cz 2

1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE Tento projekt řeší rekonstrukci registrovaného VKP - lipové aleje u Vrchotových Janovic. Přírodní podmínky: nadmořská výška 427 m.n.m. průměrná roční teplota vzduchu 7 C průměrný roční úhrn srážek 650 mm klimatická oblast mírně teplá Okrsek mírně teplý, mírně vlhký se studenou zimou vegetační typ bukový zemědělský výrobní typ bramborářský 2. CHARAKTERISTIKA STAVU ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Městys Vrchotovy Janovice se nachází ve Středočeském kraji, přibližně 14 km jihozápadně od města Benešov. Leží v členité a lesnaté oblasti na rozhraní Benešovské pahorkatiny a Votické vrchoviny. Krajina je díky tomu mírně zvlněná s nejvyšším bodem Ohraženka ležícím v 577 m n. m. Obcí protéká Janovický potok. Oboustranná alej tvořená jedinci lípy srdčité (Tilia cordata) a dvěma jedinci dubu letního (Quercus robur) podél silnice ve směru od Vrchotových Janovic ke křižovatce se silnicí I.třídy č.18. Věková struktura je různorodá s převahou původních jedinců. 3. NÁVRH SADOVÝCH ÚPRAV Jednotlivé zásahy jsou navrhovány s ohledem na to, že alej je významným krajinným prvkem a zároveň krajinnou dominantou. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že alej lemuje příjezdovou silnici do Vrchotových Janovic a je třeba zajistit provozní bezpečnost stromů. Prvním krokem bude odstranění poškozených nebo odumřelých jedinců. U zbývajících jedinců bude proveden bezpečnostní řez. Záleží na věku daného jedince. Dále je u některých stromů ze statických důvodů nutná redukce koruny a instalace volné bezpečnostní vazby. Ta se bude instalovat v jedné nebo ve dvou úrovních (Cobra 2t, Cobra 4t), v závislosti na stavu konkrétního jedince. Společně s bezpečnostním řezem bude provedeno odstranění jmelí bílého (Viscum album), kterým jsou nejstarší jedinci silně napadeni. Po provedení těchto opatření bude za odstraněné jedince a do stávajících mezer provedena nová výsadba tak, aby výsledkem byla kompaktní lipová alej. Celkem bude pokáceno 39 stromů, ošetřeno 123 stromů a vysazeno 61 stromů. Podrobněji viz. 4.1,4.2.. 4. GRAFICKÁ ČÁST 3

6. PŘÍLOHY 6.1. TECHNICKÉ NORMY A PŘEDPISY Při realizaci zeleně je nutné dodržovat platné normy Sadovnictví a krajinářství ČSN DIN 18 915 Práce s půdou, 19 917 Zakládání trávníků, 18 916 Výsadby rostlin, 18 919 Rozvojová a udržovací péče o rostliny. 6.2. SPECIFIKACE VÝSADEB Pro výsadby jsou navrženy obalované sazenice pro lepší ujímavost a snížení povýsadbového šoku. Protože se jedná o veřejné plochy s velkou kumulací osob byly pro okamžitý estetický efekt a pro snížení škod vandaly zvoleny sazenice o větší velikosti. listnaté stromy specifikace výpěstků: musí být min. 2x ve školce přesazován - solitérní strom se zemním balem nebo v kontejneru v závislosti na době výsadby s dobře prokořeněným kořenovým balem, který musí odpovídat velikosti stromu - strom se zapěstovanou, hustou, rovnoměrně zavětvenou korunou odpovídající habitu daného taxonu - obvod kmene ve výšce 1 m viz tabulka rostlinného materiálu - výška nasazení korunky musí být minimálně 2,5 m - výměna stávající zeminy prosátá středně těžká ornice (50%) s příměsí kompostu (30%) a písku (20%) viz PD - kotvení stromu jedním nebo třemi kůly frézovaný kůl pr.70-100 mm, výška 2,5 m, příčka - frézovaný půlkůl, délka min. 60 cm - obal kmene z rákosové rohože (min. výška 180 cm) ochrana proti mrazu a korní spále - mulč provzdušňovací, estetický a protivýparný horizontální prvek, využití mulčovací kůry nebo kačírku (frakce 16-32),vyška 10 cm, směrem ke středu rostliny snížit vrstvu, tvar misky - závlahová sonda flexibilní trubka perforovaná (průměr 8-10 cm), výplněná kačírkem (frakce 16-32) - při výsadbě budou dřeviny zásobeny živinami pomocí tabletového hnojiva Silvamix (5 ks 1ks/10g/strom) - zálivka 100 l ke každé rostlině 6.3. ÚDRŽBA Pro zdárný růst a vývoj nově realizovaných výsadeb je nezbytné zajistit následnou intenzivní péči dle ČSN DIN 18 919. Povýsadbová péče spočívá v následujících opatřeních: odplevelování Dřeviny ve skupinách průběžně odplevelovat (ve vegetačním období přibližně 1x za 3 týdny - plevele nesmí vykvést). Stupeň zaplevelení je nejvyšší v prvním období po výsadbě, postupně klesá se zapojováním skupin. 4

zavlažování V případě dlouhodobého nedostatku měřitelných srážek je třeba v prvním letech po výsadbě zajistit zálivku. Zvlášť důkladně zavlažovat ty dřeviny, které byly vysazeny jako vzrostlé. V suchém letním období zalévat dřeviny, které se projevují vadnutím. řez Důležitý je provádět výchovný řez u nově vysazených stromů a keřů, který může zabránit pozdějším problémům. U roubovaných dřevin je nutné průběžně odstraňovat plané výhony, vyrůstající z kořenů a z kmínku pod místem naroubování. pravidelná kontrola kotvení a ochrany kmene a jeho včasné odstranění ošetření mechanických poranění ochrana stromu před chorobami a škůdci 6.4 FOTODOKUMENTACE Foto č.1: Pohled na vzrostlé jedince lípy srdčité (Tilia cordata) 5

Foto č.2: Pohled na další část oboustranné aleje Foto č.3: Pohled na neperspektivního jedince lípy srdčité (Tilia cordata) s tlakovým větvením 6

Foto č.4: Pohled na poškozenou novou výsadbu, jedinec bez hlavních kosterních větví 6.5. TECHNOLOGIE VÝSADEB A ŘEZU 6.5.1. TECHNOLOGIE VÝSADEB Termín výsadby Při určování vhodného ročního období pro realizaci výsadeb je nutno dbát na druhově podmíněné zvláštnosti jednotlivých taxonů dřevin. Dřeviny s kořenovým balem či kontejnerované lze vysazovat v průběhu celého roku (vyjma suchých období s vysokou intenzitou slunečního záření a mrazových období se zamrzlou půdou). I zde je však nejlepší doba pro výsadbu na podzim po opadu listů a pak v předjaří. Okrasné školky ostatně balový materiál z provozních důvodů expedují pouze v těchto dvou sezonách podzimní (cca od září do zamrznutí půdy) a jarní (od rozmrznutí půdy do začátku rašení). Stálezelené dřeviny a jehličnany se mohou vysazovat s baly po celý rok, s výjimkou doby rašení letorostů. Nejlepší doba pro jejich výsadbu je však brzy na podzim (září až polovina října), aby do zimy zakořenily a mohly přijímat vodu i v zimě. Postup prací při sázení Při výsadbě se musí kořeny dřevin rozprostřít do jejich přirozené polohy. Kontejnery, květináče, fóliové sáčky a obaly, jež nemohou v půdě zetlít, je nutné odstranit. 7

U rostlin s kořenovým balem je nutno rozvázat uzly obalového materiálu na vrchní straně balu a uvolnit úvazek na kořenovém krčku. Je-li kořenový bal obalen přírodní jutou, popř. zajištěn u velkých stromů pletivem z rychle se rozkládajícího tzv. černého drátu, můžeme tyto materiály ponechat ve výsadbové jámě. Oba tyto materiály se přibližně do roka přirozeně rozpadnou a k deformaci kořenového systému tak nedojde. K odstranění pletiva z jámy přistupujeme jen v případě, kdy se jedná o pletivo pozinkované, které se v půdě nerozloží. Hloubka výsadby se musí přizpůsobit druhu rostlin. Rostliny se zpravidla sázejí tak hluboko, jak rostly na předchozím stanovišti. Opadavé keře, kromě štěpovanců, je zpravidla nutno sázet asi o 5 cm hlouběji, než byly pěstovány. Růže a jiné keře štěpované v krčku sázíme tak hluboko, aby bylo místo štěpování zakryto asi 4 cm zeminy. Při výsadbě alejového stromu s balem nejprve změříme výšku balu a pomocí latě upravíme hloubku jámy tak, aby byla shodná s výškou balu. Pak strom umístíme do jámy. Manipulace se stromem je přípustná pouze za bal s pomocí zvedacích materiálů, ale nikoli za kmen stromu. Kořeny či kořenové baly je nutno ze všech stran prosypat, popř. obsypat zeminou či substrátem, který se pečlivě hutní. Přitlačování zeminy ke kořenům věnujeme dostatečnou pozornost, dbáme na to, abychom nepoškodili bal či kořeny, popř. kořenový krček. Zeminu musíme dostatečně přitlačit, zejména v těsné blízkosti kořenů a balu, abychom eliminovali vzduchové kapsy v jámě a předešli tak vysoušení kořenů. Při výsadbě počítáme předem se sedáním zeminy v jámě. Znamená to, že dřeviny vysazujeme o málo výš, aby po slehnutí zeminy byla rostlina v požadované úrovni. Ke konečnému ulehnutí půdy ve výsadbové jámě dochází asi za 6 měsíců od jejího vyhloubení. Po prosypání kořenů či balů se dřeviny ve výsadbové jámě zalijí dostatečným množstvím vody (v případě slehnutí zeminy se doplní substrát). Mladé rostliny v příznivých podmínkách lze sázet pouze s vlhkými kořeny, není třeba je zalévat po výsadbě. Povrch výsadbové jámy, tzv. závlahová mísa, se upraví zvoleným způsobem. Kotvení dřevin Dřeviny po výsadbě je nutno podle potřeby ukotvit. Nejčastěji provádíme kotvení vzrostlých alejových stromů. Instalace kotvení je nutná ze dvou základních důvodů: - strom postrádá velkou část své kořenové soustavy, zejména mohutné kotvící kořeny = není na stanovišti dostatečně fixován = v důsledku pohybů kmene (a současně kořenového balu) při větru dochází k poškozování nově vznikajících tenkých kořínků, - ochrana nově vysazeného stromu před vandaly, poraněním bází kmenů travními sekačkami či křovinořezy, poškozením v průběhu stavebních prací, parkujícími automobily apod. Ke kotvení se používají dřevěné kolíky o průměru 5 7 cm, minimálně 3 ks k jednomu listnatému stromu. Po výsadbě musí být kmen stromu fixovám ke kůlům pomocí vazby z popruhů nebo kokosového provazu. Vazba musí fixovat strom proti pohybům do stran do stran, ale nesmí bránit pohybu směrem dolů. (sesednutí substrátu). Kůl se zatlouká do dna jámy. Podle velikosti dřeviny se používají kůly o delce 2 2,5 m. Kůly se na vrcholech spojí půlkulatými dřevěnými trámky, čímž se zajistí stabilita konstrukce. Rákosová rohož 8

U nově vysázených stromů na stanovištích vystavených přímým účinkům slunečního záření může dojít k tzv. korní spále na jejich kmenech. Při korní spále nedochází jen k poranění pletiv druhotné kůry, ale i lýka a kambia. Aby nedošlo k těmto poraněním, je běžnou praxí, že se kmeny obalují rákosovou rohoží, která je chrání před přímou radiací, vysokými letními teplotami a vysycháním povrchových buněk. Ke korní spále jsou více náchylné stromy s tenkou kůrou (javory, buky, lípy) a stromy, jejichž kmeny byly v okrasných školkách od mládí zastíněny. Mulčování Vrstva mulče jako půdního pokryvu nových výsadeb nesmí být vyšší než 7 10 (15) cm. Touto vrstvou již plevel obtížně prorůstá. Pokud použijeme vyšší vrstvu mulče, dřevina do ní snadno prokoření svými jemnými asimilačními kořínky, a je tak více náchylná na teplotní a především vlhkostní změny (zejména je náchylná na sucho). Mezi vrstvu mulče a půdní povrch můžeme umístit ochranné plachetky (geotextilie, bioplachetky z netkaných textilií apod.), které nedovolí růst ani těm nejagresivnějším plevelům. Plocha mulče by zpravidla měla přesahovat plochu výsadbové jámy, a to alespoň o jednu třetinu jejího průměru. Plocha bezprostředně okolo báze kmene a kořenového krčku dřevin by neměla být vůbec mulčována. Je-li tomu tak, vznikají tzv. mulčovací sopky. Tyto sopky udržují v blízkosti kořenového krčku keřů či báze kmene stromů zvýšenou vlhkost a tmu, tedy ideální podmínky pro rozvoj hub, způsobující následně hniloby v těchto místech. Jsou také domovem, ochranou a spižírnou pro hlodavce, kteří okusují kůru a lýko kmene či výhonů, a to zejména v době vegetačního klidu. Doporučuje se proto nemulčovat půdu v okruhu nejméně 10 15 cm od kořenového krčku. Povýsadbová péče Povýsadbová péče je obdobím intenzivní péče o dřevinu a trvá minimálně několik týdnů, u vzrostlých stromů až několik let po výsadbě. V této souvislosti je třeba opět zdůraznit již jednou zmíněné pravidlo: čím mladší (menší) výsadbový materiál, tím rychlejší ujmutí na stanovišti po přesazení a překonání přesazovacího stresu, a tím i ukončení povýsadbové péče o výsadby. A naopak. Povýsadbová péče spočívá především v následujících opatřeních: zálivka a hnojení, péče o závlahovou mísu, kypření a odplevelování výsadeb, výchovný řez korun mladých stromů, pravidelná kontrola kotvení a jeho včasné odstranění, ošetření mechanických poranění vzniklých při výsadbě a v prvních letech po ní ochrana před chorobami a škůdci. 9

Standardní postup při výsadbě stromu: Výsadbová jáma - minimálně 1,5x větší než kořenový bal či kořenový systém vysazovaného stromu - kruhový tvar s kónickým profilem - zdrsnit boční stěny - hloubka cca 2-násobek výšky balu Kůly statického zajištění - 2-3 ks podle velikosti stromu - tlakově napuštěné fungicidními prostředky - zatlouci do dna jámy 10

Substrát na dno jámy - malý obsah organického podílu - vyrovnání výškového rozdílu až přibližně na výšku balu - dobře zhutnit Umístění stromu - vrchní část balu v rovině s terénem - ve středu mezi kotvícími kůly - pokud je na kmeni označený směr na sever - respektovat - optimální je v této fázi provést výchovný řez Zasypání jámy - event. umístění závlahové sondy - zahradnický substrát s příměsí rašeliny - pouze ve svrchní části výsadbové jámy 11

6.5.2. TECHNOLOGIE ŘEZU Technika řezu Cílem techniky řezu je volba způsobu provedení řezu ve správný čas a na správném místě (v neposlední řadě i vhodné ošetření řezných ran). Technika řezu se opírá o poznatky získané ze studia biologie dřevin. Při řezu je nutné respektovat: - vedení řezu, - maximální velikost vznikajících ran, - termín řezu, - ošetření řezné rány. Vedení řezu Řez nadzemních částí probíhá v koruně stromu, kde dochází k odstraňování dvou rozdílných typů větví: - větví živých, - větví mrtvých (suchých). Řez živých větví Dochází-li při řezu k odstraňování živých větví, musí být řez proveden se zřetelem na podporu přirozeného obranného systému a ochranné zóny větve stromu. Pokud odstraníme dceřinou větev tak, aby nedošlo k poranění větevního límečku větve mateřské, tyto dva mechanismy relativně spolehlivě (samozřejmě spolehlivě z hlediska přírodních systémů) zabrání průniku patogenů (zejména dřevokazných hub), kteří osidlují čerstvá poranění. Dojde-li však k poranění mateřské větve (jež nastane při řezu za větevní límeček), ochranná zóna jeho větevního nasazení už na aktivní obranu nestačí a strom musí aktivovat další obranné mechanismy ovšem už ne vždy tak efektivní. Z toho důvodu dochází v průběhu času k šíření patogenů do dřeva mateřské větve a během několika let i ke vzniku dutin. Odstraňování živých větví vždy představuje zátěž energetického systému stromu, protože dochází nejen k redukci energií produkující asimilační plochy (listů na odstraněné větvi), ale i k poranění, které vyvolává energeticky náročné obranné reakce. Je proto nutné odstraňovat co nejmenší objem větví nutný pro zajištění žádaného účelu řezu. Řez mrtvých větví Jiná situace nastává při řezu mrtvých (suchých) větví. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí větevního nasazení větve mateřské. Současně protože mrtvá větev již sekundárně netloustne se její báze začíná zavalovat novým každoročním tloušťkovým růstem mateřské větve. V této fázi je potřeba mrtvou větev odstranit, aby mohlo dojít k rychlému uzavření vzniklé rány ránovým dřevem. Mrtvé a odumírající větve musíme proto řezat co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení větve mateřské. Její živá pletiva samozřejmě nesmí být v žádném případě poškozena! Zával v okolí větevního nasazení se nijak neformuje ani neupravuje. Odstranění mrtvých (suchých) větví z koruny stromu je velmi důležité, především z hlediska provozní bezpečnosti. Na druhé straně může v některých případech být odstraňování 12

suchých větví kontraproduktivní. Týká se to především případů, kdy ošetřujeme staré stromy v krajině, které díky svému stáří a vysokému množství mrtvé dřevní hmoty (často již rozpadlé či se rozkládající) představují unikátní biotop pro mnohé další organismy, které jsou na životě v tomto prostředí závislé. Bezpečnostní řez Jedná se v podstatě o minimální variantu zdravotního řezu, účelově zaměřenou na splnění požadavků provozní bezpečnosti stromu. Je to řez relativně levný a má své místo tam, kde není efektivní investovat do nákladného zdravotního řezu. Bezpečnostní řez odstraňuje větve suché, mechanicky poškozené, nalomené či zlomené, větve volně visící v korunách a bezprostředně hrozící svým pádem na zem apod. Bezpečnostní řez: Hlavní zásady : - vedení řezu na větevní límeček Odstraňovat větve - silné suché hrozící odlomením - mechanicky poškozené natolik, že hrozí zlomení Období realizace : Intenzita opakování : - kdykoli - 2-6 let 13