OŠETŘOVATELSKÝ PROCES

Sestra má mít vrozenou inteligenci, charisma, má pomáhat všem potřebným, je profesionálně empatická, teoreticky i prakticky zdatná, v praxi tvořivá, rychlá a spolehlivá v rozhodování, má potřebu celoživotního vzdělávání, je společenská a musí dbát na to, aby její náročná práce byla dostatečně zviditelňována i ve společnosti. prof. P. Klener, přednosta I. interní klin.

HISTORIE Konec 60. let 20. stol. z USA do Evropy Koncepční model vstřícného přístupu k ošetřování nemocných r. 1967 oše. škola Katolické univerzity ve Washingtonu identifikovali 4 fáze

DEFINICE série vzájemně propojených činností, které se provádějí ve prospěch nemocného při individualizované oš. péči vědecká metoda řešení problémů nemocných (sestra) kontinuální a cyklický nikdy nekončící vztah mezi sestrou a pacientem jednotlivé fáze vzájemně prolínají a opakují se ve spirále

VÝZNAM OP vychází z teoretického modelu je základem pro poskytování individualizované oš. péče důkladnější poznání pacienta plánovaná a cílevědomá individuální péče adresnost tvořivost sester základ správného přístupu v průběhu profesní přípravy sester

1. FÁZE kdo je můj nemocný? Zhodnocení nemocného 2 části: 1/ ošetřovatelská anamnéza 2/ zhodnocení současného stavu nemocného rozhovor, pozorování, testování, měření (viz anamnéza power point)

2. Fáze co ho trápí? identifikace potřeb ošetřovatelské diagnózy verbalizace současných i potenciálních problémů i s pacientem stanovení priorit

3. Fáze co pro něho mohu udělat? 2 oblasti: 1/stanovení cílů a očekávaných výsledků 2/ vypracování individuálního plánu péče určení priorit v řešení problému

4. Fáze realizace plánu Plnění své role a úkolů

5. Fáze pomohla jsem mu? Zhodnocení efektu poskytované péče objektivní měřící techniky zjištění dosažení cíle analýza jednotlivých kroků+úprava oš. plánu+získání dalších informací

Zhodnocení nemocného vhodné informace-individuální individuální přístup identifikace problémů, zvyklostí, vytvoření dobrých vztahů, příležitost pro dotazy nemocného-pocit bezpečí a jistot předpoklad koordinované a kontinuální péče zjistit efekt péče

Typy hodnocení Vstupní (základní) - provést max. do 24 hod. po příjmu - oš. anamnéza+rychlé zhodnocení závažnosti stavu ( subjekt., objektivní) Průběžné - upřesnění diagnostiky, korekce plánu Závěrečné - zajištění kontinuity oš. péče (překlad. zpráva)

Obsah hodnocení Identifikační údaje Info. o současném zdravotním stavu Celkové anamnestické informace: 1/Fyzikální hodnocení (hygiena,spánek,dýchání ) 2/Sociální h.(rodina,přátelé ) 3/Psychosociální h.(mentální stav,rce na nemoc) 4/Medicínská problematika(alergie,léky..)

Zdroje informací Pacient Zdrav. dokumentace Rodina+přátelé Členové zdrav. týmu Spolupacienti Měřící techniky,škály Pozorování, rozhovor

Ošetřovatelská diagnóza (rozeznávat,odlišovat,označovat) stanovení na základě vyhodnocení získaných informací verbalizace pacientových potřeb a problémů odpovědnost sestry zahrnuje kompetentní oblasti sestry popisuje současné i potencionální problémy

Ošetř. x Lékařská diagnóza 1/ ošetřovatelská dg. popisuje reakce pac. na nemoc (ovlivnění normálního života) orientuje se na člověka=jedince mění se podle změn pac. reakcí a schopností provázejí ji samostatné oš. činnosti-plánování, hodnocení doplňuje lék. dg. nemá zavedený mezinárodní klasifikační systém

2/lékařská dg. popisuje specifický chorobný proces orientuje se na patologii-model nemoci zůstává konstantní v průběhu trvání nemoci ovlivňují ji ordinace lékaře-některé provádí sestra doplňuje ošetřovatel. dg. má zavedený klasifikační systém

Diagnostický proces =analýza a syntéza získaných poznatků Co je PES? P- problém E- etiologie ( identifikace pravděpodobných příčin) S- symptomy (určitá charakteristika,příznaky)

1/ utřídění a vyhodnocení informací - míra soběstačnosti, dosažitelnost laické péče 2/ stanovení problému a potřeb oš. péče 3/ formulace oš. dg. 4/ seřazení priorit dle naléhavosti

Typy diagnóz: Aktuální Potenciální Kombinovaná- syndromová (porucha soběstačnosti)

Taxonomie - NANDA společný odborný jazyk snazší dorozumění v oš. týmu

3. fáze plánování+cíle Vychází z: 1/ oš. dg. 2/ charakteristik oš. péče v příslušném klinickém oboru 3/ rysů moderního ošetřovatelství 4/ lékařské dg.

Cíl=žádoucí stav + míru dosažení reálný, konkrétní a měřitelný, jasný a srozumitelný Dělení: 1/ obecný- cíle současného ošetřovatelství specifický- určitý oš. zákrok 2/ krátkodobý hodiny, dny dlouhodobý- do propuštění, domácí péče

Ošetřovatelské modely USA-1.V.Hendersonová pol.20.stol teoretická konstrukce-pomáhá plánovat ošetřovatelskou péči vyjadřují vztah 4 základních komponent: 1/zdraví 2/prostředí 3/člověk (pacient) 4/ ošetřovatelská péče (sestra)

Princip vzniku oš. modelů 1/ deduktivní způsob - poznatky z jiných vědních disciplín 2/ induktivní způsob - podnět k zobecnění je specifická ošetřovatelská situace 3/ rozpracování a rozšíření jiného modelu

4 skupiny modelů: 1/ Modely potřeb (Hendersonová, Oremová, Gordonová, Roperová) 2/Interakční modely oš. péče=mezilidský proces vztahů (Wiedenbachová 1964, Kingová 1971)

3/Humanistické modely - vychází ze subjektivní zkušenosti mezi pacientem a sestrou (Patersonová, Watsonová) 4/Modely výsledků - založený na hodnocení výsledků poskytnuté péče (Royová, Neumannová) M. Staňková,2002