Vysoká škola ekonomická v Praze Bakalářská práce 2006
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management Název bakalářské práce: Analýza konkurence na trhu střešních konstrukcí Vypracovala: Vedoucí práce: Ing. Oldřich Vávra, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Analýza konkurence na trhu střešních konstrukcí jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne 16.července 2006 Podpis
Obsah 1 ÚVOD...6 2 TYPY KONKURENCE...8 2.1 DEFINICE KONKURENCE A JEJÍ DVOJÍ CHÁPÁNÍ...8 2.1.1 Úrovně konkurence podle rozsahu konkurenčního působení...8 2.1.2 Úrovně konkurence podle nahraditelnosti výrobku...9 2.1.3 Úrovně konkurence podle pravděpodobné reakce konkurenta...9 2.1.4 Typy konkurentů podle pozice na trhu...10 3 KONKURENČNÍ STRATEGIE...10 3.1 STRATEGIE DIFERENCIACE...11 3.2 STRATEGIE MINIMÁLNÍCH NÁKLADŮ...12 3.3 STRATEGIE TRŽNÍ ORIENTACE...13 3.4 KOOPERAČNÍ STRATEGIE...14 3.5 KONFLIKTNÍ STRATEGIE...14 3.6 ÚHYBNÉ STRATEGIE...15 3.7 STRATEGIE PŘIZPŮSOBENÍ...15 4 DOBŘÍ A ŠPATNÍ KONKURENTI...16 5 TEORIE ANALÝZY KONKURENCE...17 5.1 VOLBA KONKURENTŮ...17 5.2 KOMPONENTY ANALÝZY KONKURENTA...17 5.2.1 Budoucí cíle...17 5.2.2 Předpoklady...18 5.2.3 Současná strategie...18 5.2.4 Schopnosti...18 5.3 ZPRAVODAJSKÝ SYSTÉM O KONKURENCI...19 6 METODOLOGICKÁ ČÁST...20 6.1 KOMPARATIVNÍ ANALÝZA...20 6.2 ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ O KONKURENTECH...20 7 TRH STŘEŠNÍCH KONSTRUKCÍ...22 7.3 TYPY STŘEŠNÍCH KONSTRUKCÍ...23 7.3.1 Krovy...23 7.3.2 Vazníky...23 7.4 VÝVOJ A CHARAKTERISTIKA DŘEVĚNÝCH SPONKOVANÝCH VAZNÍKŮ...24 8 GEN STŘEŠNÍ KONSTRUKCE S.R.O....26 8.5 CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI...26 4
8.5.1 Základní informace o společnosti...26 8.5.2 Profil společnosti...26 8.5.3 Výhled do budoucna...27 8.5.4 Výrobní činnost...28 8.5.5 Referenční stavby...30 9 ANALÝZA KONKURENCE...32 9.6 CHARAKTERISTIKA KONKURENČNÍCH FIREM NA NÁRODNÍM TRHU...32 9.6.1 Kasper CZ, s.r.o...32 9.6.2 Střechy 92, s.r.o....33 9.6.3 Vazník s.r.o....34 9.6.4 AGROSTAV, a.s...35 9.7 CHARAKTERISTIKA KONKURENČNÍCH FIREM V REGIONU...37 9.7.1 BIOS Dobříš s.r.o....37 9.7.2 DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE s.r.o...38 9.7.3 ARRBO s.r.o....39 10 ORIENTAČNÍ VÝPOČET CENY...40 10.1 OBECNÉ ZHODNOCENÍ KONKURENČNÍ POZICE...41 10.2 POROVNÁNÍ FIRMY GEN- STŘEŠNÍ KONSTRUKCE, S.R.O. S NEJVĚTŠÍMI FIRMAMI NA TRHU...43 10.3 ZHODNOCENÍ KONKURENCE Z REGIONÁLNÍHO HLEDISKA...44 11 ZÁVĚR...46 12 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...48 13 PŘÍLOHY...49 5
1 Úvod Marketing významným způsobem ovlivňuje úspěch či neúspěch podnikatelských subjektů. Pomáhá analyzovat současné i budoucí marketingové zdroje firmy a tak umožňuje lépe porozumět konkurenčnímu prostředí. Konkurenční prostředí je jedním z faktorů, které ovlivňuje chování firmy na trhu. V dnešní době, kdy je trh přesycen, nabídka převyšuje poptávku, se asi žádná firma neobejde bez schopnosti se svou konkurencí bojovat, pokud chce uspokojovat potřeby zákazníků a tím pádem i své vlastní. Ačkoli získání a vyhodnocení informací o konkurenci a vnějším podnikatelském prostředí může být časově náročné, určitě se takto investovaný čas vyplatí. Analýza konkurence firmě pomáhá najít její slabé stránky a definovat výhodu, kterou se oproti konkurenci prosadí u zákazníků. Znalost informací o vnějším prostředí tak celkově umožňuje lépe předpovídat vývoj trhu a využít nových příležitostí. Střecha je nezbytným prvkem při stavbě každého domu. Má nejen primární funkci jakéhosi ochránce domu před vnějšími vlivy, ale také dotváří celkovou estetickou stránku celkové stavby. Střecha může objekt dotvořit nebo naopak zohyzdit. Citlivý přístup architekta či projektanta k proporcím stavby, tedy i hmotnosti střechy vůči spodní stavbě, se pozná na jejím celkovém estetickém vzhledu. Tato práce je členěna do dvou částí. V první, teoretické, jsem na začátku rozčlenila konkurenci na různé typy, dále zde představuji základní konkurenční strategie. Dále jsem zmínila Porterovu teorii dobrých a špatných konkurentů. Pokračuji výčtem komponentů analýzy konkurenta. V závěru teoretické části se zabývám metodami, které byly v této práci použity. V druhé, praktické části, nejprve představuji různé typy střešních konstrukcí a zároveň nastiňuji výhody i nevýhody všech zmíněných druhů. Dále se již zabývám pouze jedním typem střešních konstrukcí - dřevěné sponkované vazníky. Pro lepší představu o komplexním výrobku charakterizuji hlavní komponenty vazníků a dále uvádím postup jejich výroby. Po představení firmy GEN-Střešní konstrukce s.r.o. analyzuji její hlavní konkurenty se zaměřením na region, ve kterém firma působí. Cílem mé práce je posoudit, kdo jsou největší konkurenti firmy GEN-Střešní konstrukce s.r.o., zjistit, jaké nabízejí produkty, jaké doplňkové služby poskytují a jaké mají obchodní podmínky a ceny. Na základě toho bych chtěla určit postavení firmy na trhu vzhledem 6
ke konkurentům, rozpoznat její silné a slabé stránky a navrhnout nějaká doporučení, která by vedla ke zlepšení konkurenční pozice. 7
2 Typy konkurence 2.1 Definice konkurence a její dvojí chápání Konkurence zahrnuje veškeré skutečné nebo potencionální substituční nabídky, o kterých může zákazník při svém kupním rozhodování uvažovat. 1 V tradičním pojetí konkurence vycházejícím z ekonomických teorií minulého století je konkurence chápána spíše jako boj, kde několik velkých firem se snaží eliminovat menší nebo méně významné, zvýšit tak ceny nebo bez omezování zvýšit svůj podíl na trhu. Konkurence je zde chápána jako nepřátelský jev ohrožení. Růst kupní síly obyvatelstva, globalizace trhů, diverzifikace výroby atd. však vyvolávají nový pohled na konkurenci. Do popředí se dostává koncept konkurenční výhody. Porter navíc přesouvá důraz od orientace na růst (tržních podílů apod.) na výkon(zlepšení konkurenční výhody). 2 Konkurenty lze podle různých hledisek roztřídit do řady skupin. Jako příklad uvádím klasifikaci konkurentů podle rozsahu konkurenčního působení, podle nahraditelnosti výrobku, podle pravděpodobné reakce konkurenta a podle postavení na trhu. 2.1.1 Úrovně konkurence podle rozsahu konkurenčního působení Ludvík Čichovský [3] rozlišuje následující typy konkurence: globální konkurence - působí prakticky po celém světě alianční konkurence - působí jen v rámci vytvořených ekonomických sdružení států (např. v EU) národní konkurence - působí pouze v rámci jednoho státu meziodvětvová konkurence - zahrnuje konkurenty, kteří operují ve více než jednom odvětví, a firmy, které se snaží přecházet z jednoho odvětví do druhého 1 KOTLER, P.: Marketing Management. 10. rozšířené vydání. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-247-0016-6. str. 31. 2 VEBER, J.a kol.: Management,Základy- prosperita- globalizace.1.vydání. Praha:Management Press 2001. ISBN 80-7261-029-5. 8
odvětvová konkurence - zahrnuje všechny firmy působící v rámci jednoho odvětví národního hospodářství komoditní konkurence - jedná se o konkurenty, kteří vyrábí či distribuují stejné či podobné produkty, zahrnuté v komoditní klasifikaci EU 2.1.2 Úrovně konkurence podle nahraditelnosti výrobku Podle nahraditelnosti výrobku rozlišuje Philip Kotler [1]následující typy konkurence: konkurence značek - konkurentem jsou firmy nabízející stejným zákazníkům podobné výrobky a služby za podobné ceny (např. výrobci sponkovaných vazníků s podobnými cenami) odvětvová konkurence - konkurentem je výrobce stejné třídy výrobků (např. všichni výrobci shonkovaných vazníků) konkurence formy - firma za své konkurenty považuje veškeré firmy, které zákazníkům nabízejí stejnou službu, uspokojení stejné potřeby (např. výrobci všech existujících druhů střešních konstrukcí) konkurence rodu - firma chápe jako své konkurenty všechny firmy, které soupeří o tytéž finanční prostředky zákazníka (pro firmu vyrábějící střešní konstrukce by to mohly být cestovní kanceláře, výrobci elektroniky, nábytku atd.) 2.1.3 Úrovně konkurence podle pravděpodobné reakce konkurenta Podle způsobu, jakým se firma postaví ke změně v chování svého konkurenta, můžeme rozlišit tyto kategorie konkurentů [1]: vybíravý konkurent - jedná se o konkurenta, který reaguje pouze na určité změny v chování konkurenční firmy, ostatní změny nepovažuje za nebezpečné. Reaguje např. jen na změnu cen konkurenčních produktů, nikoliv na změnu v sortimentu konkurenční firmy apod. konkurent-tygr - je to konkurent, na kterého není příliš výhodné útočit. O svůj tržní podíl tvrdě bojuje, reaguje na jakékoliv pohyby konkurence. laxní konkurent - na změny ve strategii konkurence reaguje pomalu nebo nevýrazně. Důvodů pro to může být několik - příčina může tkvět v tom, že firma není schopna zavčas rozpoznat změny v chování svého konkurenta, věří v loajalitu svých zákazníků, nemá na reakci dostatek sil nebo je pod ochranou mateřské společnosti. 9
scholastický konkurent - jde o konkurenta, u kterého není možné předvídat, jestli na změny v chování konkurence zareaguje a jaká jeho reakce bude. Toto chování je typické spíše pro malé firmy. 2.1.4 Typy konkurentů podle pozice na trhu Podle postavení na trhu rozlišuje P. Kotler [1] konkurenty do následujících skupin: tržní vůdci - podniky s největším podílem na trhu, nutí ostatní firmy k inovacím výrobků, ke změnám cen, ke hledání nových distribučních cest a komunikačních strategií. Pokud firma nemá na trhu monopolní postavení, musí být neustále ve střehu. Ostatní konkurenti na ni neustále útočí, chtějí se dostat na její místo. tržní vyzyvatelé - firmy, které útočí na vedoucí firmu v odvětví, ale i na ostatní konkurenty, snaží se získat větší tržní podíl tržní následovatelé - podniky, které si chtějí udržet své postavení na trhu, přizpůsobují se změnám chování konkurentů, samy od sebe své chování nemění tržní troškaři - zaměřují se na mezery na trhu, o které nemají ostatní firmy zájem, specializují se 3 Konkurenční strategie Každý podnik by si měl určit svou konkurenční strategii. Touto strategií se rozumí dlouhodobá koncepce činnosti podniku, jejíž smyslem je promyšleně a účelně rozvrhnout zdroje podniku tak, aby mohly být splněny dva základní cíle: spokojenost zákazníka a dosažení výhody v konkurenčním boji. Pokud se podnik nenachází v některém ze dvou extrémních konkurenčních prostředí, tedy v podmínkách čisté konkurence, kde musí následovat strategii ostatních konkurentů, nebo v podmínkách čistého monopolu, kde naopak disponuje neomezeným vlivem, musí počítat s pravděpodobnou reakcí svých konkurentů. K nejrozšířenějším konkurenční strategiím patří: strategie diferenciace strategie minimálních nákladů strategie tržní orientace 10
3.1 Strategie diferenciace Diferenciace, tedy odlišení výrobku, lze docílit několika způsoby. Jedním z těchto způsobů je jedinečnost zboží, která se vyznačuje výjimečnou kvalitou nebo ojedinělými funkčními vlastnostmi daného produktu. Další možností je poskytovat k produktu doplňkové služby, které konkurence nenabízí. To může být například odvoz zboží k zákazníkovi až do domu, možnost telefonické, faxové či e-mailové objednávky podle katalogu, nebo prodloužená prodejní doba. K možnostem jak docílit diferenciace produktu mohou patřit také psychologické metody ovlivnění zákazníka například působením reklamy, efektním či praktickým řešením obalu výrobku nebo i vyšší cenou ( je to dražší bude to jistě lepší ). Jedná se tedy o vytvoření něčeho, co je přijímáno v celém odvětví jako jedinečné. Přístupy k diferenciaci mohou mít mnoho forem: design, image značky, technologie, zákaznický servis, prodejní síť apod. Na jednu stranu diferenciace vytváří ochranu vůči konkurenčnímu soupeření tím že zákazníci jsou více věrni osvědčené značce a méně citlivý na cenové změny. Na druhou stranu však dosažení diferenciace produkce může někdy bránit v získání velkého podílu na trhu, neboť často to totiž znamená vytváření dojmu exkluzivity, který je zcela neslučitelný s velkým podílem na trhu. Při strategii diferenciace usiluje podnik o to, aby byl ve svém odvětví jedinečný v některých parametrech, jež kupující velmi oceňují. Podnik si pečlivě vybere jednu nebo více vlastností výrobku nebo služby, které mnoho kupujících v daném odvětví považuje za důležité, a vybuduje si jedinečné postavení, aby mohl tyto potřeby uspokojovat. Za tuto píli na diferenciaci svého produktu je podnik odměněn vyšší cenou. Často se nejedná jen o služby poskytované firmou svým zákazníkům spjaté s prodejem, ale nezřídka to bývá i úroveň služeb poprodejních, které často rozhodují o zákazníkově příští volbě. V tomto ohledu je dobré, aby se firma zákazníkovi vryla do paměti v co nejlepším světle. Nejedná se jen o servis týkající se funkčnosti výrobku, ale například i servis dodatečných rad zákazníkovi jakým způsobem zvýšit užitečnost či výkon tohoto produktu. Firma se též může zákazníkovi připomínat formou blahopřání k narozeninám, respektive přáním k Vánocům a zasíláním novoročenek, což již můžeme v posledních letech pozorovat. Zákazník chce cítit, že je pro podnik důležitý, a pokud mu firma dokáže tohle dopřát může se v celku spolehnout, že se tento zákazník na ni opět obrátí a nepodstatné není ani to, že danou firmu jistě doporučí v okruhu svých známých a přátel. 11
Diferenciace může pramenit také z faktorů působících na cestě mezi podnikem a zákazníkem. Distribuční cesty daného podniku mohou být silným zdrojem jedinečnosti a mohou tak zvýšit jeho dobrou pověst stejně jako servisní služby, instruktáže zákazníků a řada dalších faktorů. Strategie diferenciace uplatňují hlavně menší a střední firmy, jimž omezené finanční zdroje nedovolují přímou konfrontaci s podniky, které mají vedoucí postavení na trhu. A obecně při strategii diferenciace by se nemělo zapomínat i na výši nákladů, protože i kvalitní diferenciace produktu, které odsaje velký podíl finančních zdrojů podniku, může být kontraproduktivní. Na druhou stranu by podniky neměli snižovat své náklady na úkor toho, že by zcela opomněli diferenciaci. 3.2 Strategie minimálních nákladů Ačkoliv se všechny firmy snaží o minimalizaci nákladů, pouze některé z nich stavějí toto kritérium na první místo. O strategii minimálních nákladů hovoříme tehdy, když jsou primárním cílem firmy minimální náklady. Smyslem této strategie je zabezpečit co nejvyšší ziskové rozpětí při velkém objemu tržeb a nízkém zisku u prodané jednotky. Vytvořené prostředky jsou co možná nejvyšší mírou zpět investovány do efektivnějšího zařízení a dokonalejších technologií. Vůdčí postavení v nízkých nákladech je asi nejjasnější ze tří různých strategií. V ní si podnik stanoví, že se stane ve svém odvětví všeobecně známým výrobcem s nízkými náklady. Tento podnik má široký rozsah činnosti a působí i v příbuzných odvětvích. Šíře činností může hrát za jistých okolností pro podnik klíčovou roli. Zdroje výhody nízkých nákladů mohou být různé a záleží na struktuře daného odvětví. Mohou být mezi nimi snahy o úspory z velkovýroby, patentovaná technologie, výhodnější přístup k surovinám a jiné faktory. Nevýhodou tohoto přístupu je potřeba velkých kapitálových výdajů na počátku, ale i během dalšího života firmy, ztráty při získávání tržního podílu atd. Rizikem může být spoléhání firmy na rozsah výroby a na zkušenostní křivku jako vstupní překážky - noví konkurenti mohou nakoupit modernější technologie, mohou výrobky napodobovat. Z důvodu přílišné pozornosti věnované právě nákladům nemusí firma včas reagovat na změny v potřebách a přáních zákazníků.tuto strategii uplatňují zpravidla podniky působící na rozsáhlém a charakterem masovém trhu. Z toho plyne, že strategie diferenciace produktu a strategie minimálních nákladů se v podstatě navzájem vylučují. 12
3.3 Strategie tržní orientace Strategii tržní orientace uplatňují firmy, jež způsobem provedení svého produktu řeší potřeby určité části, tzv. segmentu, trhu. Trh bývá nejčastěji členěn podle demografického hlediska a podle frekvence užívání daného produktu spotřebitelem. Příčinou koncentrace či specializace firmy na určitou část trhu bývá nemožnost nebo nevýhodnost působení na trh jako na celek. Těmito konkrétními důvody bývá nedostatek zdrojů pro trh velkého rozsahu, vysoká ziskovost některého segmentu nebo třeba nízká konkurence na určité části trhu.tato strategie je zcela odlišná od ostatních, protože spočívá ve výběru úzkého rozsahu konkurence uvnitř daného odvětví. Podnik s touto strategií si vybere pouze segment či skupinu segmentů v tomto odvětví a přizpůsobí jim svou činnost. Tato strategie má dvě varianty: nákladovou a diferenciální. Obě strategie spočívají v rozdílech mezi segmenty, na něž podnik soustředil svou pozornost. Cílové segmenty buď musí mít kupce s atypickými potřebami, a nebo se musí výrobní a distribuční systém, který nejlépe slouží cílovému segmentu, odlišovat od systému jiných segmentů daného odvětví. Nákladová strategie využívá rozdílů v chování nákladů v jednotlivých segmentech. Naproti tomu diferenciační strategie vychází ze speciálních potřeb kupujících v daných segmentech. Podnik s touto strategií může tedy získat konkurenční výhodu tím, že se bude věnovat výhradně těmto segmentům, a že se jim bude věnovat naplno. K identifikaci segmentu kupujících se musí prozkoumat všechny odlišné typy finálních kupujících, jimž daný podnik, respektive odvětví, respektive segment daného odvětví, prodává. Ve většině odvětví existuje několik způsobů jak kupující roztřídit. Například u spotřebního zboží patří mezi klíčové faktory věk, počet členů domácnosti, příjmy domácnosti a ten, kdo o koupi rozhoduje.samozřejmě, že nestačí stanovit si vlastní strategii, ale je nutno číst i svého konkurenta, tedy poznat jeho strategii, máme-li se dozvědět proti komu na trhu stojíme, jak je protivník silný a čeho chce dosáhnout. Díky světové ekonomické globalizaci podniky nesoupeří pouze s domácími konkurenty, ale i se zahraničními a i ty je nutno poznat. Je třeba říci, že ve všech odvětvích neexistuje možnost vybírat si mezi těmito třemi strategiemi. V případě hromadných výrobků jde vždy jen o snahu být co nejlevnější. V jiných odvětvích je naopak nutné usilovat o diferenciaci či o soustředění pozornosti jedním směrem. Tak je tomu i v odvětvích, kde panuje velice silná konkurence. 13
Existuje samozřejmě řada dalších konkurenčních strategií. Na tomto místě bych zmínila rozdělení podle H. Mefferta. Rozeznává dva způsoby chování v konkurenčním prostředí. Aktivní a pasivní chování. Při pasivním přístupu podnik vůči konkurenci nevyvíjí žádné aktivity, nemá vůči nim žádné dlouhodobější strategie, ani operativně nereaguje na jejich kroky. Tento postup si mohou dovolit spíše firmy s dominantním podílem na trhu. Pro aktivní přístup je naopak charakteristická reakce na aktivity konkurence, podnik vzhledem ke konkurenci volí jednu z následujících strategií: kooperační, konfliktní, úhybnou strategii či strategii přizpůsobení [2]. 3.4 Kooperační strategie Tuto strategii často volí podniky, které nemají žádnou výraznější konkurenční výhodu. Nemívají ani prostředky na to, aby se mohli s konkurenty utkat. Jsou přesvědčeni, že kooperace jim přinese větší užitek než boj s konkurenty. Kooperace může být: - formální: firmy spolupracují oficiálně, uzavírají spolu licenční smlouvy, manažerské smlouvy, zakládají Joint Ventures nebo realizují smluvní výrobu - neformální: firmy se chovají téměř stejně, kopírují své chování 3.5 Konfliktní strategie Konfliktní strategie bývají většinou spojeny se snahou o zvýšení tržního podílu, nebo dokonce se snahou o tržní vůdcovství. Podniky při této strategii často využívají inovace. Ve své agresivní formě mohou znamenat snahu o vytlačení konkurenta z trhu, pomocí silného útoku na jeho slabé stránky. Konfliktní chování je typické pro trhy ve fázi stagnace nebo smršťování, kdy může firma zvětšit svůj tržní podíl jen na úkor konkurenta. Konfliktní strategie můžeme dále dělit na následující strategie: - Přímý útok. Je to útok na hlavní, významné výrobky konkurence. Firma vytlačuje konkurenty z trhu zavedením nových či inovovaných výrobků, nebo také snížením cen. - Obklíčení. Firma zaútočí na konkurenci z více stran. Kromě výrobku či služby, která má přímo soutěžit s konkurentovým produktem, firma nabídne ještě například levnější alternativu výrobku. 14
- Boční útok. Firma hledá slabé nebo nechráněné postavení konkurence, útočí na něj. Příkladem je vstup na jiný trh. 3.6 Úhybné strategie Podnik hledá cestu, jak reagovat na inovace konkurenčních výrobků a služeb - může jít například o vlastní inovace, získání nových segmentů na trhu... 3.7 Strategie přizpůsobení Firma se snaží udržet pozici svých výrobků na trhu, přizpůsobuje se změnám v chování konkurence. Tuto strategii lze realizovat jen dokud nedojde k oslabení pozice firmy ze strany konkurence. 15
4 Dobří a špatní konkurenti Na konkurenty většina firem pohlíží jako na své nepřátele. Jak jsem již zmínila dříve, do popředí se dostává i nové chápání konkurence. V poslední době se také stále více prosazuje v rámci konceptu konkurence přístup, který bychom mohli nazvat teorií dobrých konkurentů. Porter dovádí tuto myšlenku do kategorizace dobrých a špatných konkurentů. Dokazuje, že dobří konkurenti mohou posloužit pro řadu strategických cílů, které zvýší udržitelnou konkurenční výhodu daného podniku a zlepší strukturu odvětví. Strategické výhody těchto konkurentů rozděluje do čtyř kategorií[4]: zvýšení konkurenční výhody - konkurenti zmenšují výkyvy v poptávce - konkurenti zvyšují možnost diferenciace výrobků zlepšení současné struktury odvětví pomoc rozvoji trhu zamezení možnosti vstupu do odvětví Kromě toho tzv.dobří konkurenti mohou např. obsluhovat nepřitažlivé segmenty, mohou poskytovat cenovou záštitu, podílet se na nákladech rozvoje trhu, podílet se na odvetných opatřeních atd. Oproti tomu však existují i špatní konkurenti, takoví, kteří nechápou pravidla hry na trhu a mají nepevnou nebo nemají vůbec žádnou strategii. Takovým konkurentům je třeba se vyhnout nebo se jich různými způsoby snažit zbavit tak, aby bylo dosaženo optimální struktury daného trhu. 2 [6] Dobří i špatní konkurenti se vyskytují snad v každém odvětví. Konkurenti většinou nepředstavují vyloženě dobrého či vyloženě špatného konkurenta, nacházejí se někde mezi 2 VEBER, J.a kol.: Management,Základy- prosperita- globalizace.1.vydání. Praha:Management Press 2001. ISBN 80-7261-029-5. 16
těmito dvěma póly. Znamená to, že mají některé vlastnosti dobrých, ale i špatných konkurentů současně. Důležité pro jejich posouzení je, jaká skupina vlastností v jejich chování převažuje. 5 Teorie analýzy konkurence 5.1 Volba konkurentů Předmětem zkoumání musí být samozřejmě všichni významní stávající konkurenti firmy. Při analýze je vhodné zabývat se i konkurenty, kteří mohou v budoucnu na trh vstoupit. Jejich poznání je značně složité. Může jít například o firmy stojící mimo odvětví, které ale mohou snadno překonat vstupní překážky. Často se také jedná o firmy, které by svým vstupem do odvětví významně rozšířily svou dosavadní činnost. Při zkoumání konkurence je dobré pokusit se zjistit pravděpodobné kandidáty na budoucí fúze či akvizice, díky kterým se z dříve nevýznamných konkurentů mohou stát silní konkurenti, nebo v jejichž důsledku může dojít k posílení pozice některého z již důležitých konkurentů. [3] 5.2 Komponenty analýzy konkurenta Při analýze konkurence by se měly zkoumat následující čtyři oblasti: budoucí cíle, současná strategie, předpoklady a schopnosti konkurenta [3], [4]. Na jednotlivé oblasti analýzy je vhodné se podívat podrobněji. 5.2.1 Budoucí cíle Při zkoumání budoucích cílů konkurenta zjišťujeme jeho záměry a jejich vzájemné vztahy. Nejčastějším cílem bývá snaha o maximalizaci zisku, konkurent ale může usilovat jen o dosažení jeho požadované úrovně. Firmy většinou mívají více cílů, je tedy nutné poznat i jejich relativní významnost. Cíle firmy ovlivňuje řada faktorů, zejména se jedná o velikost firmy, její historii, současnou finanční situaci, o pozici firmy v daném odvětví. Na základě posouzení budoucích záměrů konkurenta se dozvíme, jak je konkurent spokojen se svou současnou situací - s tím souvisí možné změny jeho strategie a jeho reakce na podněty zvnějšku, kterými mohou být změny v ekonomice či v chování konkurenčních firem. Poznání 17
cílů konkurenta nám tedy umožní odhadnout, které naše strategické kroky by ho nejvíce ohrožovaly a vyvolaly tak nejsilnější odvetu. 5.2.2 Předpoklady Při zkoumání předpokladů nás zajímají předpoklady konkurenta o sobě samém i předpoklady o celém odvětví a o firmách v něm působících. Sám sebe může konkurent vidět např. jako vedoucí společnost v odvětví, jako výrobce s nízkými náklady atd. Konkurent se bude cítit nejvíc ohrožen firmami, které budou následovat jeho příkladu. Předpoklady konkurenta o sobě samém nemusí být vždy pravdivé, pokud se nesprávné domněnky konkurenta podaří jiné firmě odhalit, může tím hodně získat (typickým příkladem je předpoklad o loajalitě zákazníků). Předpoklady o ostatních firmách v odvětví může mít konkurent také mylné. Může své rivaly přeceňovat, či naopak podceňovat. Oblasti, kde konkurent význam události vůbec nepochopí, nebo ji chápe špatně, se nazývají "bílá místa". Poznání těchto bílých míst umožní firmě učinit kroky, na které konkurent nebude dostatečně rychle reagovat, nebo kde jeho odveta nebude účinná. Jedním z významných indikátorů předpokladů, ale i budoucích cílů konkurenta, je jeho minulost. 5.2.3 Současná strategie Dobré poznání současné strategie konkurenta je nedílnou součástí jeho analýzy. Strategie firem se v čase mohou měnit, mimo jiné v důsledku změn v přáních a potřebách zákazníků. 5.2.4 Schopnosti Schopnost konkurenta zareagovat na kroky jiné firmy, na změny v okolním prostředí a schopnost provádět strategické změny závisí na jeho silných stránkách a slabinách. 18
5.3 Zpravodajský systém o konkurenci K uskutečnění analýzy konkurenta je třeba shromáždit velké množství informací. Potřebné údaje firma nezíská v jednom okamžiku, pro smysluplnou analýzu potřebuje znát údaje za delší období. Data musí být nejen shromažďována, ale i tříděna a vyhodnocována. Získané informace by potom měly být využity při formulování strategie. Aby byla práce s informacemi efektivní, je třeba vybudovat organizovaný mechanismus v podobě určitého druhu konkurenčního zpravodajského systému. Při tvorbě informačního systému by měly být realizovány následující čtyři kroky [1]: 1) Založení systému. Na samém počátku je nutné určit nejdůležitější informace o konkurenci, rozpoznat nejvhodnější informační zdroje a určit osobu, která bude za celý informační systém zodpovědná. 2) Sběr informací. Informace musí být shromažďovány neustále, při jejich sběru je třeba dávat pozor na dodržování nejen legislativy, ale i etických zásad. 3) Hodnocení a analýza informací. Získané informace musí být utříděny, analyzovány a vyhodnoceny, a to z hlediska vypovídací schopnosti, spolehlivosti a interpretace. 4) Šíření informací a zpětná reakce. Klíčové informace musí být předány příslušným manažerům, na jejich případné otázky by měly být zpracovány odpovědi. 19
6 Metodologická část 6.1 Komparativní analýza Pro analýzu konkurence se používá srovnávací (komparativní) metoda. Je to analytická metoda, kterou se na základě vzájemného porovnávání zjišťují podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými jevy či procesy. 6.2 Získávání informací o konkurentech Informace o konkurentech může firma získat ze dvou skupin zdrojů - z publikovaných údajů a z pramenů z praxe [3], [5]. 1) Publikované prameny: Jejich množství závisí na konkrétním odvětví, zejména na jeho stáří, velikosti a tempu technologických změn. Často jsou dostupné údaje příliš široce pojaté či příliš souhrnné. K publikovaným pramenům patří studie odvětví, materiály od obchodních asociací, obchodní periodika, novinové články (testy výrobků, dopisy zákazníků a uživatelů), webové stránky konkurence,propagační materiály (letáky, brožury,..) seznamy podniků a statistické údaje, podnikové dokumenty, vládní dokumenty, vystoupení manažerů, strategické záměry konkurenta může signalizovat také inzerce volných pracovních míst... 2) Nepublikované prameny: Získávání nepublikovaných pramenů se často pohybuje na hranici podnikatelské etiky. Do této skupiny údajů náleží informace od pracovníků distribuce, společných zákazníků, dodavatelů, reklamních agentur, poradenských firem, hodnocení konkurence vlastními techniky, informace získané na profesních schůzích, výstavách, veletrzích, pozorování počínání konkurenta v akci (např. při inkognito návštěvě jeho prodejního místa v roli zákazníka...). Nejdiskutabilnější z hlediska etiky je pravděpodobně získávání informací od zaměstnanců konkurenční firmy, či "přetažení" manažera konkurenta do vlastního podniku. Získávání informací o konkurentech prostřednictvím tajných návštěv v jejich provozovnách se odborně nazývá Mystery Shopping 3. Tato metoda výzkumu trhu je zcela 3 Mystery Shopping se používá i pro zkoumání kvality obsluhy zákazníků ve vlastní firmě. 20
legitimní, pokud výzkumník dodržuje určitá pravidla. Pravidla pro Mystery Shopping sepsala Evropská společnost pro výzkum veřejného mínění a trhu (ESOMAR). Techniky Mystery Shoppingu mohou zahrnovat pozorování, návštěvy, telefonní hovory, dopisy, faxy, e-maily a návštěvy webových stránek - to vše v utajení, kdy výzkumník vystupuje v roli fiktivního zákazníka [7]. V případě použití Mystery Shoppingu u konkurenční firmy například nesmí aktivity s tím spojené pracovníkům konkurence bránit v práci, či je jinak omezovat, konkurenční firmě nesmí vzniknout škoda (kromě ztráty z nerealizovaného nákupu). Dotazování a rozhovory se nesmí elektronicky nahrávat. Čas strávený tajným nakupováním u konkurenta by měl být zkrácen na nezbytné minimum [7]. 4 4 Další pravidla na www.esomar.com ESOMAR Guidelines on Mystery Shopping Studies 21
7 Trh střešních konstrukcí Výroba střešních konstrukcí je nedílnou součástí stavebnictví. Tento obor vytváří podmínky nejen pro průmyslovou výstavbu, ale zároveň dává základ rodinnému bydlení. Kromě některých výjimek můžeme spatřit střechu na každé stavbě kolem nás. Základní rozdíl je také v typu střešní konstrukce. Příčina tkví v samotném historickém vývoji. U venkovských dřevěných staveb byly typické trámové stropy, kde rastr příčných stropních trámů, vymezující podlažní prostory pod nimi tvořil současně základnu pro konstrukci krovu. Výjimkou byly domy vzniklé koncem 19. století s půdními nadezdívkami, jejichž prostory se přisvětlovaly typickými ležatými obdélnými okénky. Například v oblasti na západ od Plzně tyto stavby dnes ve starší zástavbě dokonce převažují, ale obecně můžeme říci, že pro starší vrstvu české architektury je nadezdívkový princip i vaznicový krov cizorodý - na první pohled podle něho rozpoznáme, zda máme před sebou stavbu skutečně historickou nebo novější s vaznicovým krovem. Dalším typem střešních konstrukcí, které se začaly používat, byly kovové nosníky. Dnes je spatříme zejména na stavbách průmyslových objektů a hal. Pro bydlení v bytových domech a rodinných domcích se využívají především konstrukce dřevěné jakožto nejmladší typ střešních konstrukcí. V této době můžeme pozorovat určitý trend.vzhledem ke stoupajícím cenám materiálů se snažíme o optimalizaci a maximální využití prostoru. Klasické krovy a některé typy vazníkových konstrukcí toto prostřednictvím podkroví dovolují, a proto se žádné velké změny na trhu střešních konstrukcí do budoucna neočekávají. V současné době působí na trhu střešních konstrukcí veliké množství firem. Zahrnemeli pod tento soubor firmy vyrábějící dřevěné krovy a vazníky, kovové konstrukce i lepené dřevěné konstrukce, dostaneme přibližně 550 firem. Zaměříme-li se pouze na podniky vyrábějící dřevěné vazníkové konstrukce, je to pouze kolem 35 firem. Na českém trhu stále přibývají noví výrobci, i když v posledních letech pomalejším tempem. Trh je značně atomizován, jelikož z tohoto velkého množství výrobců má největší firma pouze 4,8% podíl na trhu. Většina firem působí regionálně v oblasti, kde má své sídlo. Pouze malé procento firem má v podstatě celostátní působnost. Není tedy divu, že i malá firma v tomto oboru může být prosperující. Zahraniční firmy na našem trhu moc nepůsobí. Stejně tak české firmy zaujímají spíše jen národní trh. Jestliže se ale rozhodnou pro export, převažuje dodávka střešní konstrukce včetně montáže a dalších komponent. 22
7.3 Typy střešních konstrukcí Na současném trhu se lze setkat celkem s dvěma základními typy. Jedná se o krovy klasické a vazníkové. Každý druh má své charakteristické vlastnosti: 7.3.1 Krovy Nejčastějším materiálem krovu je dřevo. Můžeme se však setkat také s krovy ocelovými a výjimečně i s krovy železobetonovými. Jednotlivé prvky krovu tvoří krokev, vaznice, sloupek, vzpěra, vazný trám a pozednice.(viz obr.1)podle konstrukčního uspořádání při němž jde hlavně o způsob podpory krokví, dělí se krovy na různé soustavy. Nejznámější soustavy jsou: soustava vaznicová - nejjednodušší a nejpoužívanější soustava vlašská - pro jednoduché a nízké střechy soustavy věžové a stanové - pro vysoké a štíhlé střechy Volbu konstrukce krovu ovlivňuje zejména sklon střechy, její tvar, rozpětí, volná šířka i výška, účel budovy a prostředí. Každá krovová konstrukce má zatěžovat podpory svisle, proto je nutno šikmé tlaky zachytit (vazní trám, kleštiny, kovová táhla). Konstrukce krovu musí být náležitě tuhá (zavětrovaná) v příčném i podélném směru.tento typ zastřešení najdeme u rodinných domů, stodol, ale i bytových domů v Praze a venkovských stavení. Výhoda tohoto typu spočívá ve velkém podstřešním prostoru. Podkroví je tak u rodinného domu využíváno ke skladování věcí nebo k zařízení útulného pokoje. Obr.1 - Názvosloví krovu (1 - vazní trám, 2 - podezdívka, 3 - pozednice, 4 - vaznice, 5 - krokev, 6 - sloupek, 7 - vzpěra, 8 - pásek, 9 - kleštiny, 10 - jalová vazba) Obr.1 7.3.2 Vazníky Vazníky jsou z hlediska statiky tzv. prutové soustavy, které se používají k zastřešení velkých ploch, kde není možno zbudovat střední podpory. Nejčastěji se s nimi setkáváme u 23
jednopodlažních hal. Vazníky buď spočívají na sloupech, nebo jsou uloženy na průvlaku. Střešní plášť je zpravidla z desek (panelů), tyčových prvků nebo bednění. Tyto konstrukční prvky se ukládají buď přímo na vazníky rovnoběžně s hřebenem, nebo se kladou na další nosnou konstrukci - vaznici ve spádu střechy. Vazníky i vaznice se vyrábějí dřevěné, kovové nebo železobetonové (i prefabrikované). Konstrukčně jsou řešeny buď jako plnostěnné nebo příhradové. Co se týče tvaru vazníků, rozeznáváme několik typů (viz obr.2). Ostatní typy vazníků podle vnější geometrie uvádím v příloze číslo 1. Obr.2 - Tvary vazníků (a - s přímým pásem, b - s lomeným horním pásem, c - s lomeným dolním pásem, d - s lomeným horním i dolním pásem, e - obloukový vazník) Dřevěné vazníky Tento typ konstrukce je běžně používaný pro zastřešení otevřených nebo uzavřených, zpravidla jednopodlažních objektů. Způsob tohoto zastřešení najdeme u rodinných Obr.2 domů, především typu bungalov, průmyslových hal, chat, přístřešků a rekonstrukcí zemědělských a jiných objektů. U dřevěných typů jsou obecná konstrukční i tvarová řešení vazníků prováděna jako sbíjená, svorníková, lepená nebo v kombinacích těchto způsobů řešení spojů (styčníků).výroba dřevěných vazníků je hlavním předmětem firmy GEN-Střešní konstrukce s.r.o., proto se jim podrobněji budeme věnovat dále. Ocelové vazníky Konstruují se jako plnostěnné, prolamované a příhradové na rozpětí 12-30 m. Konstrukce jsou prováděny z válcovaných nosníku tvaru I, z úhelníků nebo z trubek. Styčníky jsou převážně ve svařovaném provedení (šroubované spoje slouží spíše jako montážní).využití nachází především při stavbě průmyslových hal a různých přístřešků. Železobetonové vazníky Prefabrikované železobetonové vazníky jsou tvarově i konstrukčně analogií vazníků dřevěných a ocelových. Jejich vývojem a zavedením do výroby mělo být dosaženo úspory nedostatkového dřeva a oceli. Jsou zpravidla řešeny jako část celé konstrukční sestavy. Jako příklad můžeme zmínit skladovací haly u dálnic na posypové materiály obsahující sůl. 24
7.4 Vývoj a charakteristika dřevěných sponkovaných vazníků Dřevo je jedním ze stavebních materiálů, který člověk využíval již v nejstarších dobách na stavbu obydlí, lávek a mostů. Rozvoj dřevěných konstrukcí od minulosti do současnosti vždy úzce souvisel s možnostmi výroby, jak z hlediska zpracování dřeva, tak i spojování dřevěných konstrukcí. Na dřevěné konstrukce se nejprve používala kulatina, v další etapě přibylo deskové a hraněné řezivo a později lepené lamelové dřevo a materiály na bázi dřeva. Původní spojování dřevěných prvků vázáním různými provazci postupně nahradily tesařské spoje a později kovové spojovací prostředky a lepení. Současná etapa rozvoje dřevěných konstrukcí započatá na přelomu 70. a 80. let našeho století se vyznačuje používáním stále novějších materiálů a konstrukčních prvků na bázi dřeva, vykazujících vysoké parametry pevnosti a dále vývojem nových spojovacích prostředků, které umožňují provádět ty nejnáročnější spoje konstrukčních prvků. Předpoklady pro širší využití dřeva na stavební konstrukce jsou vytvářeny i tím, že jsou formulovány stále dokonalejší metodiky pro navrhování dřevěných konstrukcí a metody nedestruktivního zjišťování užitných vlastností dřeva a materiálů na jeho bázi. V současnosti se dřevo používá při stavbách rodinných domů, hotelů, motorestů, stavbách kulturních, sportovních či církevních a na inženýrské konstrukce typu stožárů a lávek. Dřevo se též hodně používá na zemědělské a průmyslové stavby, především proto, že je materiálem odolným v chemicky agresivním prostředí. Dřevo jako materiál na stavební konstrukce je materiálem perspektivním, neboť se v přírodě stále obnovuje, díky svému organickému původu splňuje náročné ekologické požadavky a je materiálem energeticky nenáročným a cenově přijatelným. Pro dřevěné konstrukce používáme především dřeviny jehličnaté, a to zejména smrk. Tyto konstrukce musí být navrženy a provedeny tak, : aby byly s přijatelnou pravděpodobností schopna užívání k požadovanému účelu, a to se zřetelem k předpokládané životnosti a pořizovacím nákladům. aby s odpovídajícími stupni spolehlivosti odolala všem zatížením a vlivům, jejichž výskyt lze během provádění a užívání očekávat, a měla přiměřenou trvanlivost ve vztahu k nákladům na udržování. 24
Dřevěná konstrukce je spolehlivá, jestliže je dostatečně únosná, tuhá a polohově stabilní. První dřevěný sponkovaný vazník vznikl v Americe. U nás se tento typ (systém Gang- Nail) začal ve větší míře objevovat na počátku 90. let. Jestliže chce někdo podnikat v tomto oboru v České republice, musí splňovat určité normy. Dříve to byly pouze národní normy. Před vstupem do Evropské unie se ale začaly upravovat a nyní musí vazníky splňovat i normy evropské. Jsou to normy pro: Zatřídění dřeva: ČSN 49 1531-1 (ČSN 73 2824-1) Materiálové charakteristiky a posouzení dřeva: ČSN 73 1701, ČSN 73 1701-ZMĚNA 4 Únosnost spon: ČSN 73 1701- Změna a, PŘÍLOHA IV Posouzení spon: ČSN 73 1701- Změna a, PŘÍLOHA IV, ČSN 73 1701- ZMĚNA 4, ČSN EN 1059(ČSN 73 2810) Výrobní programy, podle kterých vazníky vznikají, vychází z Cremonova vzorce a jsou neustále aktualizovány. Sponkovaný příhradový vazník se skládá z horní pásnice, dolní pásnice a diagonál(viz obr.3). Obr. 3- Popis vazníku Horní pásnice Styčník Dolní pásnice Diagonála Výhody sponkovaných vazníků: nízká spotřeba materiálu (úspora nákladů) variabilita tvaru a rozměru konstrukce rychlá a snadná montáž konstrukce až do 30m rozpětí ekologický výrobek 25
8 GEN Střešní konstrukce s.r.o. 8.5 Charakteristika společnosti 8.5.1 Základní informace o společnosti Obchodní jméno: GEN-Střešní konstrukce s.r.o. Sídlo : Strojírenská 1089, 264 01 Sedlčany Provozovna : Vrchotovy Janovice 104, 257 53 IČO : 27110036 DIČ : CZ27110036 Kancelář firmy : tel.: 318 226 545, fax: 318 589 458 Jednatel firmy : Ing. Vlastimil Faktor Jednatel firmy : Marian Faktor e-mail : gensedlcany@seznam.cz web.stránky : www.gensedlcany.cz 8.5.2 Profil společnosti GEN-Střešní konstrukce s.r.o. je pokračovatelem firmy Ing. Vlastimil Faktor GEN, fyzické osoby, na jejíž činnost navázal v prosinci 2003. Provádí výrobu a montáže především sponkovaných dřevěných vazníků a krovových soustav. Tyto krovy se montují na různé druhy staveb, od garáží, rodinných domků až po zastřešení obytných budov a hal. Firma je přes malý počet pracovníků a živnostníků (15 lidí) schopna garantovat i velké zakázky typu domů s pečovatelskou službou, průmyslových hal a především také realizovat hrubé dřevostavby. Kromě výrobní činnosti firma poskytuje služby, které tuto činnost doplňují. Jedná se především o montáže. Firma GEN-Střešní konstrukce s.r.o. se během tří let zařadila mezi významné společnosti vyrábějící sponkované dřevěné konstrukce. Nárůst výroby je díky zkušenostem a praxi zcela ojedinělý v tomto odvětví, vezmeme li v úvahu, že veškeré konstrukce jsou atypické, řešené individuálně pro každou stavbu. Princip výroby, tvary dílů, způsob provedení a využití nejnovějších poznatků umožňuje řešit libovolné půdorysné a výškové 26
uspořádání střech objektů podle dispozičního řešení a představ architektů i investorů. Příhradové systémy jsou založeny na úsporném řešení používaných hmot a variabilnosti v dispozici řešení, při současném zachování jednoduchosti výroby a vysoké kvality prvků. Úroveň provedení je dána českými normami (ČSN) a evropskými normami (EN). Pro statický výpočet společnost používá programové vybavení firmy FINE, TRUSS 3. Na základě architektonického návrhu objektu firma zajišťuje návrh i výpočet vazníků včetně statiky. Součástí zpracování jsou montážní a výrobní výkresy. Současně firma provádí výrobu, dopravu i montáž. Produkty: dřevěné příhradové vazníky se styčníkovými deskami s prolisovanými trny kompletní dřevostavby (především chaty) atypické dřevostavby (např. přístřešky) Doplňkové služby: doprava a montáž vazníků zpracování cenové nabídky zdarma prodej řeziva a střešních latí poradenská činnost 8.5.3 Výhled do budoucna Firma bude i nadále působit ve všech klíčových oborech stavebnictví na celém území České republiky s těžištěm v okolí Prahy. Organizačně budou podpořeny rozhodující faktory potřebné k progresivnímu růstu pozice společnosti. Možnosti dalšího zvýšení výroby chce firma hledat ve výrobě staveb na bázi dřeva, tzn. rodinných domků, ubytoven, garáží, chat a jiných objektů, které vhodně doplní současnou výrobu a montáž vazníků. Zvláště v zimním a jarním období, kdy střešní konstrukce nejsou realizované v potřebném objemu, je tato činnost vhodně doplňující. V konkurenčním boji o zakázky bude GEN-Střešní konstrukce s.r.o.jako hlavní zbraně používat seriózní cenovou politiku a vstřícnost požadavkům zákazníka založenou na plném garantování kvality, lhůt realizace stavebních děl a na dalších nadstandardních metodách, umožněných vysokou technicko-technologickou a kulturní úrovní firmy a její finanční stabilitou. 27
8.5.4 Výrobní činnost Dokumentace: Předpokladem realizace stavby je nejen kvalita a přesnost ve výrobě, ale již její začátek, tj.výrobní a montážní dokumentace.každá stavba je založena na správném statickém výpočtu a výrobní dokumentaci od autorizovaného statika.pro výrobu slouží výkresy vazníků s výpisem tabulek přířezů a množstvím použitých spon, podle kterých se každý vazník musí přesně vyrobit. Výrobní dokumentace je uskladněna po dobu 10-ti let. Příprava výroby: Sponkované vazníky se vyrábí za použití styčníkových desek s prolisovanými trny. Tato technologie se zrodila postupným vývojem náhrady přeplátování lepenými materiály jako je např. překližka. Podle získané zakázky projektant vypočítá zadáním parametrů do programu TRUSS 3 jednotlivé vazníky střechy. Výpočet určí podle zadaných parametrů dimenze spodních a horních pásnic a diagonál. Rovněž určí velikost a umístění spon. Výstupem zadaného výpočtu jsou výkresy tvaru vazníku, položení diagonál, velikost a tvar přířezů, umístění spon a výpis spon. Výstupů je daleko více, ale pro výrobu tyto stačí. Z takto připravených výkresů technolog spočítá potřebu dimenzí a délek řeziva a potřebu typorozměrů styčníkových desek spon. Objednávky řeziva a spon musí technolog předat v dostatečném předstihu před dodáním. Na výrobu musí být objednáno, dodáno a použito certifikované řezivo na stavební účely dle normy ČSN 49 15 31 1, spony certifikované TZUS Praha. Řezivo má v době výroby předepsanou vlhkost max.20 %, resp. 25%.Za nákup řeziva a spon odpovídá majitel. Technologický postup výroby: Řezivo je uloženo v hráních, proložené po každé vrstvě. Tloušťka řeziva se nesmí lišit o více než 1 mm. Proto je výhodné odebírat řezivo od jednoho výrobce. Na skladu musí být dostatečná zásoba vzhledem k požadované vlhkosti a rozmanitosti vyskytované výroby. Řezivo se nejprve na zkracovací pile zakrátí na požadovanou délku. Obsluha kontroluje a ručí za délkové krácení. Takto připravený dílec se na úhlové pile, nebo ruční kotoučovou pilou s předem nakresleným řezem uřízne na požadované úhly. Takto připravené dílce se impregnují. Impregnace se provádí máčením v impregnační vaně a odkapáním zpět do máčecí vany. Poté se naimpregnované dílce odloží do vozíků. Dlouhé přířezy se položí na podklady. Impregnace se provádí podle technologického předpisu výrobce impregnační látky za použití 28
ochranných pracovních pomůcek. Za dodržení technologického postupu a řízení výrobního procesu odpovídá předák na hale. Přířezy: Podle výpisu tabulky přířezů se z uskladněného proloženého řeziva vyberou postupně dimenze, vhodné svojí délkou pro výrobu spodních a horních pásnic a diagonál. Pomocí jeřábu, nebo vozíku se potřebný počet vybraný z hráně přiveze ke zkracovací pile a předák s pomocníkem nakrátí řezivo na požadované délky podle rozpisu.úhly do 40 se nastaví na hydraulické zkracovací pile. Rozměry nakráceného řeziva obsluha namátkově kontroluje, nejméně však vždy po desátém kusu. Každý typ přířezu popisuje lesnickou křídou číslem vazníku a označením přířezu dle výkresu. Na vyrobené přířezy další pracovník podle tabulky nakreslí potřebné úhly pomocí klempířského úhloměru a zakrátí je.veškeré přířezy se před impregnací a lisováním odkorní do běla! Takto vyrobené přířezy se buď opatří impregnací nebo zůstanou neimpregnované, podle požadavku odběratele a uloží se k výrobnímu lisovacímu zařízení. Lisování: Před lisováním se vlhkoměrem změří vlhkost přířezů minimálně pěti kusů a zaznamená se.vlhkost se měří denně. Spodní a horní pásnice se položí na lisovací stolky, ustaví se posuvná ramena, vyrovnají se, zkontrolují pokaždé rozměry vazníku (výška, délka, rovinnost apod.), vloží se diagonály za neustálého značení jejich polohy a sestaví se tak tvar vazníku na výrobní lince. Po dokonalém uložení, kdy jsou dodrženy rozměrové tolerance se poloha pohyblivých ramen upevní vůči zemi proti posunutí. Zároveň se zafixují pásnice a diagonály složeného vazníku pomocí opěrných válečků a ekcentrů. Ke styčným místům pracovníci připraví odpovídající typorozměr a potřebné množství spon (podle počtu vyráběných vazníků). Na lisovacích deskách se umístní podle výkresu spony a na deskách se označí magnetickými pásky, případně se zakreslí na desku. Vrchní spona se pokládá na měřením označené místo, aby byla zachována správná poloha s dovolenými tolerancemi. Takto sestavený vazník a rozmístněné spony se postupně zalisují do styků lisovacím zařízením. Lisování mimo lisovací stůl se provádí následovně: Přířezy se navzájem fixují hřebíky. Spony se naklepnou zespodu a shora na místo podle výkresu. Do lisu se vloží lisovací deska stolu a provede se zalisování. Po této operaci se lisovací deska vyjme, aby nevadila dalšímu lisování. 29
Manipulace: Po zalisování všech spon lisovací jednotka uvolní prostor nad vazníkem, uvolní se ekcentry, vazník se zavěsí podle vhodného schématu a jeřábem se přepraví na místo uložení před expedicí. Tam se provádí kontrolní měření tvaru vazníku a označení štítkem ve svazku. Manipulaci lze též provádět čelním nebo bočním vysokozdvižným vozíkem. Značení, balení a expedice: Vazníky se spáskují v počtu podle způsobu manipulace, nakládky, celkové hmotnosti apod.vzhledem k možnostem skladování a nakládky vazníků ve výrobní hale se vazníky spáskují většinou po 5- ti až 10- ti kusech. Tento svazek se označí štítkem výrobce, datumem výroby, čísly vazníků a zodpovědnou osobou. Vazníky se nakládají a expedují většinou ve svislé poloze a vzhledem k jejich délce na návěsu s tahačem nebo jiném vhodném dopravním prostředku. Vazníky s výškou nad 3 metry se musí nakládat a převážet ve vodorovné poloze s maximální obezřetností, aby nedošlo k neúměrnému prohnutí a tím nebezpečí narušení vazníku. Vazníky se na dopravním prostředku fixují větrovacími prkny, hřebíky a upínacími popruhy. Za expedici zodpovídá předák haly. Skladování: Vazníky a veškeré doplňkové materiály (větrování, pomocné větrování, výztužná prkna, střešní latě apod.) se skladují na dobře vyrovnaných podkladech a zakryté tak, aby byly chráněny před zemní vlhkostí a povětrnostními vlivy a nedocházelo k mechanickému poškození dílců. Vazníky nesmí být dlouhodobě skladovány zakryty naopak tak, že nedochází k cirkulaci vzduchu a vlivem změn teplot se uvnitř obalu tvoří vlhkost. 8.5.5 Referenční stavby Vzhledem ke struktuře dodávek pro malé a středí stavebnictví a absence staveb typu obytných domů ( paneláků) v množství jako před rokem 1989 je zřejmé, že orientace na rodinné domy je správná. Zvyšuje se i úroveň středního podnikání, pro které firma GEN-Střešní konstrukce s.r.o. zastřešuje průmyslové objekty a haly. Svědčí o tom průměrný počet realizovaných staveb. Ten se pohybuje kolem 50 střech za rok, přičemž asi 30 připadá na rodinné domy. Zbylých 20 najde uplatnění na zemědělských a průmyslových objektech. Nyní zde uvádím některé referenční stavby, jejichž celkovou podobu naleznete v přílohách: Výrobní areál firmy BROTEX Písek 30
Klimatizovaný sklad brambor-polerady Dům s pečovatelskou službou Bystřice u Benešova Hřebenový nosník nástavby panelového domu ve Strakonicích Dům s pečovatelskou službou v Roztokách u Prahy Zastřešení 10-ti povodňových domků v Mělníku Otevřená restaurace v areálu golfového hřiště v Líšnici Sportovně-regenerační centrum Příbram Hotel Central- Hybernská ul.praha Rodinný dům Starý Suchdol- Atelier A.T.D.,s.r.o. a další. 31