Kótování oblouků, děr, koulí, kuželů, jehlanů, sklonu a sražených hran 1. Kótování oblouků veškeré oblouky kružnic se kótují poloměrem a jedním z těchto rozměrů: - středovým úhlem - délkou tětivy - délkou oblouku nad kótu délky oblouku se kreslí značka oblouku (oblouček délky min. 3,5 mm)
Podle ČSN 01 3130 se při kótování délky oblouku se středovým úhlem do 90 kreslí pomocné kótovací čáry rovnoběžné s osou středového úhlu. Při kótování délky oblouku se středovým úhlem větším než 90 se kreslí pomocné čáry ze středu oblouku. Pro jednoznačné kótování se připíše za lomítko za kótou navíc hodnota poloměru kótovaného oblouku.
2. Kótování poloměrů Kótovací čáry se ukončují jednou hraničící značkou umístěnou uvnitř nebo vně oblouku kružnici a dotýkající se čáry oblouku. Vedou se buď z vyznačeného středu oblouku nebo ve směru do středu oblouku. Před hodnotou poloměru oblouku kružnice se jako nedílná součást kóty vždy umísťuje písmeno R (Radius). Jestliže je střed oblouku mimo kreslící plochu, lomí se kótovací čára k ose.
Jsou-li obloukem kružnice, napojeným tečně, spojeny dvě rovnoběžné úsečky, jejichž vzdálenost je zakótovaná, pak se poloměr znázorní značkou R v oblých závorkách Podle ČSN 01 3130 se poloměry velmi malých zaoblení, která se neznázorňují, kótují od hrany a hraničí se šipkou. Poloměry zaoblení hran, které jsou na výkrese viditelné, se znázorňují dle obrázku.
3. Kótování průměrů Průměr válcového nebo kruhového prvku, který se v průmětu zobrazí, jako kružnice se kótuje: Kótou umístěnou v obraze Kótou umístěnou vně obrazu U kružnic malých průměrů kótou umístěnou k prodloužené kótovací čáře nebo kótou umístěnou na odkazové čáře ukončenou šipkou na obrysu kružnice nebo kótou na odkazové čáře vedené z průsečíku os nezobrazené kružnice
Průměr kruhového prvku, který se v průměru zobrazí jako úsečka, se kótuje délkou této úsečky s připsáním identifikačního znaménka průměru Není-li kružnice celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a kótovacími čarami přeplněn, užije se neúplných kótovacích čar s jednou hraničící šipkou.
4. Kótování koulí při kótování kulové plochy předchází značce průměru nebo poloměru písmeno S (zkratka angl. Slova SPHERE = koule) a kulová plocha se kótuje: Průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule Poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule 5. Kótování kuželů při kótování funkčních kuželů se vychází z následujících zákonitostí: Hodnota kuželovitosti se zapisuje na odkazové čáře se značkou kužele a odkazová čára je ukončena na obrysové čáře kuželové plochy šipkou
Značka kuželovitosti se orientuje shodně s označovaným kuželem a kreslí se tlustou čarou Hodnota kuželovitosti se udává hodnotou C C = D d L Jde-li o kótování komolého kužele, pak tento může být určen: - dvěma průměry a délkou - jedním průměrem, délkou a polovičním vrcholovým úhlem
- dvěma průměry a vrcholovým úhlem - dvěma průměty a sklonem površky kužele - jedním průměrem, délkou a hodnotou kuželovitosti
6. Kótování jehlanu Hodnota jehlanovitosti se zapisuje poměrem C P C P = T t L = 2tg β 2 Odkazová čára se vždy na obrysové čáře ukončuje šipkou Značka jehlanovitosti je orientována shodně s označovaným jehlanem
7. Kótování sklonu Sklon plochy nebo přímky se zapisuje poměrem S S = H h L = tgβ Sklon se zapisuje: - Na praporek odkazové čáry vedené od skloněné obrysové čáry a ukončené na ní šipkou - Značka sklonu je orientována shodně se sklonem plochy nebo přímky - Sklon lze předepsat také v procentech nebo promile, přip. V úhlových stupních 8. Kótování sražených hran sražení se kótuje Délkovým a úhlovým rozměrem U rotačních součástí se může kótovat též malým průměrem a polovičním vrcholovým úhlem
U nerotačních součástí lze kótovat také dvěma délkovými rozměry Zkosené hrany pod úhlem 45 se kótují součinem velikostí zkosení a úhlu (např. 2 45 ) Malá nezobrazená zkosení lze kótovat na odkazové čáře ukončené šipkou směřující proti zkosení
Otázky k opakování: 1. Na příkladech aplikujte základní pravidla pro kótování oblouků 2. Na příkladech znázorněte jednotlivé případy kótování poloměrů 3. Vysvětlete základní způsoby kótování průměrů 4. Na aplikačních případech znázorněte kótování koule 5. Objasněte kótování kuželovitosti, jehlanovitosti, sklonu a sražení hran Použitá literatura Technické kreslení a deskriptivní geometrie, J. Švercl, Scientia 2003 Technické kreslení, Ing. Václav Slanař, Nakladatelství J&M Písek 1999 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Iveta Konvičná Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).