VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ VY_32_INOVACE_CJ_1_15 OPVK 1.5 EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ Řeč přímá, nepřímá, nevlastní přímá, polopřímá Cílem prezentace je přiblížit žákům problematiku užívání různých druhů řeči. Důraz je kladen na osvojení grafického záznamu řeči přímé.
Realizace výpovědi výpověď realizována projevem mluveným či písemným záznam výpovědi jako: řeč přímá řeč nevlastní přímá polopřímá nepřímá
Přímá řeč (PŘ) = doslovný citát řeči promlouvající postavy v řeči zvukové prostředky v textu oddělena graficky - uzavřena uvozovkami z obou stran zpravidla uvedena uvozovací větou (UV) poměr PŘ x UV volné spojení bez spojek, netvoří souvětí (formálně podobné více větě jednoduché) informuje o mluvčím + o situaci v rámci promluvy + postoji mluvčího Martin se podivil: Opravdu jsi ztratil mobil? věta uvozovací přímá řeč vyjádřena situace údiv + postoj mluvčího (otázka) forma dialogu střídání promluvy 2 mluvčích repliky repliky se uvádějí vždy na novém řádku
Grafický záznam přímé řeči PŘ - je samostatná věta velké písmeno na začátku interpunkční znaménko na konci uvozovky až ZA interpunkcí Řekla mi: Zavolej mi dnes odpoledne. Zeptala se: Zavoláš mi dnes odpoledne? Přikázala mi: Zavolej mi dnes odpoledne! Zavolej mi dnes odpoledne, připomněla mi Iva.
Postavení uvozovací věty 1. stojí před přímou řečí oddělena dvojtečkou Jan radostně rodičům oznámil: Našel jsem si konečně byt! Příští týden se stěhuji.
Postavení uvozovací věty 2. stojí za přímou řečí odděluje se čárkou, otazníkem nebo vykřičníkem Tak jsem si našel konečně byt, oznámil rodičům Jan radostně. Okamžitě zavři to okno! rozkázala matka. Pomůžeš mi s úkolem? zeptal se Petr.
Postavení uvozovací věty 3. uvozovací věta je vložena do přímé řeči oddělena čárkou Mám konečně byt, oznámil rodičům Jan radostně. Příští týden se stěhuji. Mám konečně byt, oznámil rodičům Jan radostně, příští týden se stěhuji.
Řeč nepřímá = reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou mění se gramatická osoba, čas, někdy i slovesný způsob původní výpovědi formálně = vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě (= uvozovací větě) Jan rodičům oznámil, že si koupil byt. VH VV
Realizace výpovědi v umělecké literatuře moderní mluvnické prostředky stírají se rozdíly mezi řečí postav a vypravěče pásmo vypravěče = autorská řeč autor nezasahuje do děje, forma monologu nepřímá řeč (er-forma), někdy ich-forma (vypravování) pásmo postav = řeč postav vedena jako dialog, monolog, vnitřní monolog forma - přímá řeč, polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč
Nevlastní přímá řeč především v uměleckých textech nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče = přesná reprodukce projevu postavy vypravěčem, obsahově řeč postavy vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta zachován styl přímé řeči hovorový styl v literatuře využívána k vyjádření vnitřního monologu (= nepronesená promluva, zachycuje vnitřní svět postavy v určitém okamžiku) Pomyslel si, mám tam vůbec jít? Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.
Polopřímá řeč = řeč postav, formálně však vypadá jako řeč autorská = vnitřní monolog postavy spojený s řečí vypravěče v jedné větě bez uvozovek er-forma ( pásmo vypravěče) zachovává si jazykové prostředky řeči postav Sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.
1. Rozlište řeč přímou a nepřímou. 2. Určete věty uvozovací. 3. Doplňte interpunkční znaménka: Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal. Pusťme se do toho už teď prosil Lenda. Kupme si to hospodářstvíčko hned. I to víš, že hned. Musím. Musíme. A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti. (J. Steinbeck: O myších a lidech)
1.Určete ve výňatku typy výpovědi. 2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč. Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč. Rybo, oslovil ji stařec. Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne? Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč. Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho. Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou. Mysli jasně a dokaž, že umíš trpět jako muž. Nebo jako ryba, dodal pro sebe. (E. Hemingway: Stařec a moře)
ŘEŠENÍ: 1. Rozlište řeč přímou a nepřímou. 2. Určete věty uvozovací. 3. Doplňte uvozovky a interpunkční znaménka: Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš. Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo. Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal. Pusťme se do toho už teď, prosil Lenda. Kupme si to hospodářstvíčko hned. I to víš, že hned. Musím. Musíme. A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti.
ŘEŠENÍ: 1.Rozlište přímou řeč, nepřímou a nevlastní přímou řeč. 2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč. Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč. Rybo, oslovil ji stařec. Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne? Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč. Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho. Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou.
Zdroje SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-0950-6. SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.