Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra křesťanské sociální práce. Charitativní a sociální práce

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce Bc. Barbora Greplová, DiS. Využití augmentativní a alternativní komunikace při poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením v Havířově Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury... Bc. Barbora Greplová, DiS.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní Mgr. Zdeňce Kozákové, PhD. za obětavost, vytrvalost a povzbuzení, jež provázeli vedení mé diplomové práce. Děkuji také respondentům za čas věnovaný vyplňování dotazníků. Panu Ing. Mgr. Jindřichu Hoňkovi děkuji za umožnění intenzivního studia prostřednictvím pracovního volna. Za trpělivost a oporu děkuji manželovi Tomášovi.

OBSAH Úvod... 3 1 Augmentativní a alternativní komunikace... 6 1.1 Terminologické vymezení augmentativní a alternativní komunikace... 6 1.2 Formy augmentativní a alternativní komunikace... 8 1.2.1 Symboly bez pomůcek... 8 1.2.2 Symboly s pomůckami... 9 1.2.3 Využití informačních a komunikačních technologií... 11 1.2.4 Techniky augmentativní a alternativní komunikace... 13 1.3 Systémy augmentativní a alternativní komunikace... 14 1.3.1 Piktogramy... 15 1.3.2 Makaton... 17 1.3.3 Bliss... 19 1.3.4 Znak do řeči... 20 1.3.5 Alternativní výuka čtení s využitím globální metody... 22 1.3.6 Sociální čtení... 23 1.3.7 Facilitovaná komunikace... 24 1.3.8 ETRAN-N... 25 1.3.9 Bazální stimulace... 26 1.3.10 Vizuálně-motorické komunikační systémy... 28 2 Osoby se zdravotním postižením... 31 3 Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením... 37 3.1 Poskytovatelé sociálních služeb... 37 3.2 Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením v Havířově... 39 3.2.1 Poradenské středisko pro rodinu a dítě RaD... 39 3.2.2 Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ... 42 4 Využití augmentativní a alternativní komunikace u osob se zdravotním postižením v sociálních službách v Havířově... 44 4.1 Metodologie výzkumu... 44 4.1.1 Stanovení cíle výzkumu... 44

4.1.2 Stanovení hypotéz... 47 4.1.3 Metody výzkumu... 47 4.2 Analýza zjištěných dat... 50 4.3 Verifikace hypotéz... 70 4.4 Závěr výzkumu... 76 Závěr... 80 Literatura... 82 Seznam zkratek... 88 Seznam obrázků... 89 Seznam tabulek... 90 Seznam grafů... 91 Seznam příloh... 92 Přílohy... 93

ÚVOD Lidé vstupují do sociálních interakcí, ve kterých se navzájem ovlivňují. Člověk se k druhým lidem vztahuje, tedy vstupuje do interakce s druhými a vytváří, udržuje a pěstuje mezilidské vztahy. Můžeme říci, že komunikace je symbolickým výrazem interakce. Vyjadřuje se pomocí symbolů různé povahy (slova, gesta, akce, písmo, obrázky aj.), které vždy vyjadřují jistý vztah. Při komunikaci člověk sdílí své city, vůli, myšlenky, tedy dává nahlédnout do svého nitra, jak vidí, chápe, jak interpretuje sebe, jiné lidi a vztahy mezi nimi (Hladílek, 2006; Kubová, 1996). Komunikace má velký význam v rozvoji celé osobnosti člověka. Specifickým lidským komunikačním systémem je mluvená řeč. K uskutečnění řeči jsou potřeba jisté kompetence, kupříkladu schopnost ovládání svalů mluvidel pro artikulaci, což je v důsledku některých forem např. tělesného postižení omezeno. Ovšem poruchy komunikace mají i mnoho jiných podob, které již nejsou tak viditelné jako u osob s tělesným postižením, a které mohou být opomíjeny. Zvláště u malých dětí je postižení řeči z počátku málo zřejmé a i přes vědomí důležitosti rané intervence je opoždění řeči někdy přehlíženo. Děti by již v rané fázi vývoje měly obdržet možnost rozhodovat se a rozvíjet svoji vůli prostředky, které jsou pro ně přístupnější než abstraktní a těžce artikulovatelné mluvené slovo (Kubová, 1996). Možnosti v oblasti komunikace jsou dnes již natolik pestré, že jsou schopny reagovat na specifické potřeby osob s komunikačními obtížemi v každé fázi života. Stejně tak potřeba člověka ve sdělování svého vnitřního prožívání druhým lidem rovněž v průběhu života nezmizí. V České republice nejsou známy souhrnné průzkumy ohledně počtu osob s komunikačními obtížemi. Pro základní představu mohou být zmíněny výstupy průzkumů z amerického prostředí. Americká asociace pro řeč a sluch (1991, podle Glennen, 1996b) odhadovala více než dva milióny osob ve Spojených státech, které nebyly schopny komunikovat pomocí řeči, nebo měly vážné komunikační potíže. Výsledky průzkumů také ukázaly, že přibližně 0,3 až 1 procento dětí školního věku byly označeny za nemluvící. Patrně i tato čísla, které ukazují, že lidé s obtížemi v komunikaci mezi námi jsou, pomáhají americké společnosti již delší dobu soustředit svůj zájem na podporu osob s komunikačními obtížemi pomocí augmentativní a alternativní komunikace. 3

Mnoho osob se zdravotním postižením se s komunikačními obtížemi potýká. Zvláště u těžších forem postižení jsou možnosti komunikace osoby značně omezené. Tato skutečnost není ničím objevná. S osobami se zdravotním postižením se dnes lidé stýkají ve společnosti již mnohem více, než tomu bylo dříve. A snad každý si dokáže představit jisté komunikační obtíže, které osoba s nějakým druhem postižení může mít. Nicméně ne vše je takto zřejmé. Kupříkladu osoba s postižením, zdálo by se, že o komunikaci nejeví zájem, žije si svůj vlastní svět a jakoby komunikaci vůbec nepotřebuje, ovšem toto zdání může mnohdy klamat. Prostředky, které ke komunikaci využívá intaktní populace, ji byly předány takovým způsobem, jakým je dle zkušeností byla schopna přijmout. Osoby se zdravotním postižením mají jistá specifika v různých osobnostních rovinách. Je pochopitelné, že mohou informace z okolí přijímat, zpracovávat a interpretovat odlišně. Je tedy vhodné, aby byla těmto osobám nabídnuta možnost přijmout komunikaci způsobem, který pro ně bude z hlediska specifik přijatelnější. Ovšem děje se tomu tak? Nemá zdánlivý nezájem osob s komunikačními obtížemi o komunikaci s okolím původ v tom, že osoba neobdržela možnost takových komunikačních prostředků, které by byla schopna přijmout? Pokud jsme si vědomi faktu, že komunikace je základní lidskou potřebou, prostřednictvím které jsou vyjadřovány přání a potřeby, jsou jistě zmíněné a podobné otázky na místě. Téma augmentativní a alternativní komunikace je zkoumáno především na poli speciálně pedagogickém. Výzkumy jsou prováděny zvláště na školách mezi pedagogy a speciálními pedagogy, případně jinými odborníky, kteří toto téma intenzivněji řeší. Na poli sociální práce se vyskytují výzkumy alternativní a augmentativní komunikace povětšinou kvalitativního rázu. Předložená diplomová práce zabývající se využitím augmentativní a alternativní komunikace při poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením v Havířově si klade za cíl zjistit, zda a jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Práce je členěna do čtyř kapitol. V prvních třech kapitolách je prezentováno teoretické pole zvoleného tématu, na což plynule navazuje kapitola čtvrtá prezentující prováděný kvantitativní výzkum a jeho výstupy. První kapitola je věnována náhradním a podpůrným formám komunikace. Jsou zde představeny formy, techniky a systémy používané pro podporu komunikace osob s komunikačními obtížemi. Ve druhé kapitole 4

je věnován prostor pro základní představení osob se zdravotním postižením. U každého druhu zdravotního postižení je zaměřena pozornost na specifika komunikace a komunikačních obtíží těchto osob. Třetí kapitola se zabývá poskytovateli sociálních služeb, jenž působí v oblasti města Havířov a poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Dále jsou v kapitole rozebírány povinnosti poskytovatelů a standardy kvality sociálních služeb ve vztahu ke zkoumané problematice. Závěrečná kapitola představuje výzkum prováděný na poli využití augmentativní a alternativní komunikace u osob se zdravotním postižením v sociálních službách v Havířově. V závěru výzkumu je diskutováno nad zjištěnými výstupy a jsou navrženy myšlenky k dalšímu studiu tématu. 5

1 AUGMENTATIVNÍ A ALTERNATIVNÍ KOMUNIKACE V úvodní kapitole je možné získat základní povědomí o různých možnostech, které komunikace pro osoby s komunikačními obtížemi skýtá. Nabízí přehled komunikačních forem, technik a systémů, které jsou pro podporu komunikace používány, včetně moderních komunikačních technologií a pomůcek, které jsou v našem prostředí dostupné. 1.1 Terminologické vymezení augmentativní a alternativní komunikace V zahraničí (především v Severní Americe a Severní a Západní Evropě) se oblast augmentativní a alternativní komunikace rozvíjí již od padesátých let minulého století (Vymazalová, 2012). Lloyd (1985, podle Glennen, 1996b; Kantor, 2012a) v roce 1985 stávající terminologii v této oblasti přezkoumal a navrhl sjednocené používání termínu augmentativní a alternativní komunikace. Tento termín byl přijat již v názvu Mezinárodní společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (ISAAC 1 ), která byla založena v roce 1983. Pojem augmentativní komunikace byl definován jako proces rozšiřování a podpora stávající řečové dovednosti, která ovšem není pro běžné dorozumívání dostatečná a termín alternativní komunikace byl vymezen jako proces poskytující úplnou náhradu chybějící mluvené řeči. Souhrnně tedy můžeme říci, že augmentativní a alternativní komunikace se pokouší kompenzovat (po určitou dobu nebo trvale) projevy závažných komunikačních poruch (Americká asociace pro řeč a sluch, 1989, podle Klenková, 2004, s. 147). Do České republiky začaly postupně přicházet informace o AAK ze zahraničí (zvláště ze zemí Severní a Západní Evropy) až po roce 1989 v době, kdy bylo založeno Sdružení pro augmentativní a alternativní komunikaci (nyní pod názvem SAAK - 1 The International Society for Augmentative and Alternative Communication (ISAAC) v překladu Mezinárodní společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci je nevládní členská organizace pracující na zlepšení kvality života dětí a dospělých s komplexními komunikačními potřebami. Společnost si klade za cíl vytvořit celosvětové povědomí o tom, jak může AAK pomoci jednotlivcům, kteří nekomunikují řečí. Členy ISAAC jsou lidé používající AAK, jejich rodiny, terapeuti, učitelé, studenti, lékaři, výzkumníci, organizace a společnosti, které tvoří komunikační pomůcky. Mezinárodní úřad ISAAC se nachází v kanadském Torontu (ISAAC, 2010). 6

společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci) 2 a začala vznikat Speciálněpedagogická centra pro děti a mládež s vadami řeči se zaměřením na AAK 3 (Vymazalová, 2012). V terminologii je doporučováno rozlišovat mezi pojmy augmentativní a alternativní komunikace a systém augmentativní a alternativní komunikace. Termín augmentativní a alternativní komunikace vyjadřuje určitý přístup v komunikaci, jenž je v praxi možné uskutečňovat mnoha různými způsoby (Laudová, 1994, podle Housarová, 2011). Systém augmentativní a alternativní komunikace (systém AAK) již zahrnuje konkrétní síť symbolů, technik, pomůcek, strategií a dovedností, které daná osoba ke komunikaci používá (Vanderheiden, Yoder, 1986, podle Blischak, Lloyd, Fuller, 1997). Základním cílem AAK je umožnit osobám se závažnými komunikačními poruchami v oblasti řeči a/nebo psaní účinně komunikovat a vzájemně reagovat, a to v takovém rozsahu, aby se mohly zapojit do společnosti stejně jako všichni ostatní (Sarah Blackstone, podle Repová, 2010). Používání AAK je podle Sarah Blackstone 4 (podle Repová, 2010) zaměřeno na usnadnění mezilidských a společenských styků, zamezení frustrace při neúspěšných pokusech o dorozumění se, podporu vývoje a srozumitelnosti řeči, podporu rozvoje vznikající schopnosti číst a psát, a v neposlední řadě možnost být účasten školních aktivit, získat zaměstnání a žít aktivní život. 2 3 4 Obecně prospěšná společnost SAAK - společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci je přímou nástupnickou organizací občanského sdružení Sdružení pro augmentativní a alternativní komunikaci, které vzniklo v roce 1994. SAAK prostřednictvím služby odborného sociální poradenství usiluje o zlepšení dorozumívacích dovedností lidí se závažnou poruchou komunikace, aby se zvýšily možnosti jejich sociální integrace (rozvíjení sociálních kontaktů, zvýšení schopnosti samostatného jednání, uplatňování svých práv). Významným posláním společnosti je také zvyšování informovanosti o možnostech AAK. Ředitelka společnosti Lucie Laudová je jednou z předních českých autorů a odborníků v oblasti AAK (SAAK, 2010/2011). První, dnes velmi významné Speciálně-pedagogické centrum pro děti s vadami řeči se zaměřením na AAK u nás vzniklo v roce 1998 v Praze. Poskytuje odborné služby v oblasti rozvoje a podpory dorozumívání dětí s potížemi v komunikaci, spolupracuje se školami, poskytuje akreditované kurzy, semináře a přednášky, půjčuje a prodává pomůcky a programy na podporu komunikace (SPC pro děti s vadami řeči, 2009/2011). Dr. Sarah Blackstone je bývalou prezidentkou Mezinárodní společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (ISAAC), nyní je členkou rady ISAAC. Dále je zakladatelkou a členkou představenstva Americké společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (USSAAC). Přispívá do autorského čtvrtletníku Augmentative Communication News. Je uznávanou autorkou na poli AAK a příjemcem řady ocenění za práci v této oblasti (Augmentative Cummunication, Inc., 2000-2014). 7

1.2 Formy augmentativní a alternativní komunikace Augmentativní a alternativní komunikace se uskutečňuje pomocí rozdílných symbolů, které nahrazující či podporující mluvenou řeč. AAK se tedy může uskutečňovat ve vizuálně či technicky odlišných formách. Autoři se shodují na základním dělení forem AAK z hlediska potřeby pomůcek ke komunikaci. Obsáhlou skupinu pomůcek ke komunikaci tvoří informační a komunikační technologie, kterým je věnována zvláštní podkapitola. Bondy a Frost (2007) k rozdělení forem AAK přidávají a podrobně popisují dva druhy technik AAK (objasněno níže), které konkrétněji prezentují využití představených komunikačních pomůcek. K technikám AAK se následně váží způsoby výběrů symbolů, které osoba s potížemi v komunikaci k dorozumívání používá. 1.2.1 Symboly bez pomůcek Symboly bez pomůcek využívají různé formy neverbálního sdělení. Gestikulace a řeč těla jsou přirozenými mimoslovními projevy každého jedince, zároveň jsou některá gesta vázána na danou kulturu (přikývnutí u nás znamená souhlas v Řecku nesouhlas) a jiná mohou skrývat více významů, který je pochopitelný z kontextu situace. Rozměr a intenzita gestikulace má rovněž při sdělování svůj význam (Hladílek, 2006). Ačkoli používáme při gestikulaci především ruce, zapojují se i jiné části těla. Kupříkladu natažení paží při žádosti o pomoc, kývání hlavou při souhlasu a nesouhlasu, nebo krčení rameny, když člověk něco neví a podobně. Gesta člověk používá k mnoha sdělením a mnohdy je jejich používání nevědomé. Dobře čitelná jsou gesta spojená s ukazováním na předměty, nebo gesta spojená se sociální interakcí, jako je mávání při pozdravu či loučení (Bondy, Frost, 2007). Manuální gesta a znaky mají zvláště u malých dětí velký komunikační potenciál, snáze se propojí s jejich významem než abstraktní slovní vyjádření. Dítě se učí schopnosti imitace, a pokud jsou gesta a znaky používána společně se slovním vyjádření, připravují dobrou půdu pro propojení významu slova s gestem, porozumění řeči a učení se slovům (Laudová, 2007). Pomocí znaků je možné oproti přirozeným gestům vyjádřit již jakékoli sdělení. Pro některé osoby se stává používání znaků úplnou náhradou řeči, ale znaky jsou hojně 8

využívány k podpoře rozvoje řeči a k podpoře porozumění mluveným slovům. U dětí, u kterých je pravděpodobné, že budou mít nějaké komunikační obtíže, je velmi vhodné začít znakovat velmi brzy. Motoricky je jednodušší znakovat než artikulovat slova (pokud to úroveň motorických schopností osoby dovolí) a zároveň je porozumění manuálním znakům snazší než porozumění mluveným slovům, které jsou poměrně abstraktní. Dítě si může díky znakům brzy osvojit základní komunikační návyky a rozvoj v komunikaci může probíhat snáze a rychleji. Každý znak má přesná pohybová pravidla, avšak pokud si osoba osvojí jakýkoli úmyslný manuální pohyb, a my mu přiřadíme konkrétní význam vždy, když jej použije, osvojuje si dovednost rozumět znaku jako způsobu vyjádření. Tyto fyzické pohyby můžeme dále stimulovat a podporovat komunikační schopnosti osoby (Kubová, Hemzáčková, 2000). Mimika, sdělování výrazem obličeje, má velký význam při komunikaci emočních prožitků. Z obličeje můžeme číst libost či nelibost osoby, strach, překvapení, hněv či radost. Mimikou získává vyjádření mnohem silnější náboj a zároveň je podporováno porozumění našemu sdělení (Hladílek, 2006). Oční kontakt je, aniž se to může na první pohled zdát, důležitý komunikační kanál. Oči dokáží citlivě rozlišovat a účinně poskytovat množství informací. Dlouhý pohled věnujeme osobám, které jsou nám blízké a o jejichž blízkost stojíme, naopak je to u osob nesympatických. Tikání očí může symbolizovat rozrušení. Zaměřujeme pohled, pokud nás něco zajímá, naopak snížením míry očního kontaktu je možno vyjádřit ztrácející zájem. Silný pohled může vyvolat agresi. Je potřeba mít na vědomí, že významy, které pohledům dáváme, nelze zobecňovat. A rovněž je vždy důležité vnímat kontext a celkové rozpoložení člověka. Někdy může být informační hodnota očního kontaktu zavádějící, kupříkladu u pohledu tzv. skrz člověka (Hladílek, 2006). 1.2.2 Symboly s pomůckami Komunikace prostřednictvím symbolů s pomůckami již vyžaduje externí prostředky. V dnešní době je nabízena široká škála pomůcek, které mohou osobě s komunikačními obtížemi komunikaci usnadnit či zprostředkovat. Symboly zprostředkované počítačem, speciálním počítačovým příslušenstvím a dalšími elektrotechnickými pomůckami tvoří specifické skupiny pomůcek využívaných ke komunikaci osob s komunikačními obtížemi, kterým je věnována pozornost v následujících podkapitolách. 9

Za nejvíce názorné symboly s pomůckami, jejichž prostřednictvím je možné se dorozumívat, jsou označovány referenční (zástupné) předměty. Předmět může být (s ohledem na jeho velikost) reálný popřípadě zmenšenina. Použití referenčního předmětu je založeno, zvláště při sdělování činností, na asociaci. Například symbolizuje věc, která se při činnosti používá, a tudíž činnost asociuje (klíče Pojedeme autem., hrníček Chci napít., apod.). Využití předmětů je vždy individuální, většinou ty, které daná osoba v průběhu dne používá. Významy předmětových symbolů jsou přiřazovány na základě zkušeností, které osoba s činnostmi má (Bondy, Frost, 2007). Předmět je při komunikaci brán do rukou, může tak být vnímán všemi smysly neboli tzv. multisenzoriálně (Kunhartová, Horvátová, Potměšil, 2011). Komunikace prostřednictvím předmětů se používá u osob, které nedovedou porozumět dvojrozměrným symbolům, jako jsou fotografie, obrázky aj. (Kantor, 2012a). Nevýhodou předmětů je zejména jejich nízká praktičnost, neboť nejsou vždy po ruce. Z tohoto důvodu jsou využívány zvláště ve školním a domácím prostředí (Bondy, Frost, 2007). Omezení je rovněž při sdělování abstraktních slov. Pomocí předmětů je možné komunikovat především slova konkrétní (Valenta, Müller, 2009). Jiné pomůcky zobrazující symboly využívané ke komunikaci mohou být fotografie. Na rozdíl od trojrozměrných předmětů jsou tyto dvojrozměrné skladné a lépe přenosné. Dobrým pomocníkem jsou především při komunikaci o konkrétních lidech, místech či předmětech (Bondy, Frost, 2007). Dále jsou kromě klasických obrázků hojně využívány obrázky schematizované, které tvoří slovní zásobu například komunikačního systému Piktogramy (viz níže). Jsou také součástí většiny komunikačních počítačových programů (viz níže). Jednoduché kresby v barevném či černobílém provedení jsou i mezi intaktní populací běžným komunikačním prostředkem tam, kde by slovní vyjádření či popis byly překážkou (na veřejných místech, v nemocnici, v dopravě apod.) (Kantor, 2012a). Abecední symboly skýtají nejširší možnosti v komunikaci, zároveň jsou však velmi abstraktní. Nicméně osoba si nemusí osvojit dovednosti čtení a psaní, aby mohla komunikovat prostřednictvím psaných slov. Slovo může být vnímáno komplexně jako celek, podobně jako obrázek. Tato strategie používání slov ke komunikaci se nazývá sociální čtení (viz níže), avšak možnosti komunikace prostřednictvím této metody jsou omezené (Kantor, 2012a). Uplatňuje se především u názvů, které se často objevují v okolním prostředí, jako jsou názvy obchodů, potravin a podobně (Kubová, 1996). 10

Pokud jsou slova důsledně používána společně s obrazovými symboly, kterým osoba rozumí, může dojít k propojení a porozumění psanému slovu. Při používání jsou kartičky se slovy skladnější než obrázky, však pochopitelně největší výhodou je, že slovům rozumí každý, kdo umí číst (Bondy, Frost, 2007). 1.2.3 Využití informačních a komunikačních technologií 5 Informační a komunikační technologie se staly součástí běžného každodenního života široké veřejnosti. S tímto faktem se zvyšuje požadavek na jednoduchost v jejich ovládání, aby byly přístupné široké laické veřejnosti, bez nutnosti speciálních znalostí. Zlepšuje a rozšiřuje se nabídka nových technologií nejen pro intaktní populaci ale i speciálních technologií pro uživatele s různou mírou speciálních potřeb (Zikl a kol., 2011). Osoby s různou mírou pohybového omezení mohou využívat speciálně upravené počítačové (asistenční) příslušenství. Existuje několik typů alternativních klávesnic: klávesnice s velkými tlačítky, s jiným rozmístěním tlačítek, s možností programování tlačítek, silikonové klávesnice, klávesnice senzorové (dotykové) či přímo dotyková obrazovka počítače. Obtíže v jemné motorice rukou je možné kompenzovat alternativní myší v podobě Joystick (pákový ovladač) nebo Trackball (ovládání otáčením usazené koule) (Zikl, 2011). Jistou formou alternativní myši je zařízení SmartNAV, které umožňuje ovládat počítač pomocí pohybů hlavy. 6 Uživatel má například na čele přilepen reflexní bod, jehož pohyb snímá infračervená kamera a převádí jej na monitor počítače (Vymazalová, 2012). Pro ovládání počítače a jiných technických pomůcek jsou využívány různé modifikace spínačů. Nejde jen o rozdílné velikosti, tvary a umístění spínačů pro ovládání jinými částmi těla (noha, hlava, ústa), ale i variace spínacího rozhraní. Spínač může být založen na vyslání světelného paprsku, výdechu a vdechu, délkou či sílou stlačení, snímáním svalového napětí např. na paži, nebo mrknutím či zavřením oka při snímání oka speciální kamerou (Glennen, 1996a). 7 K asistenčnímu 5 6 7 Pod pojmem informační a komunikační technologie (ICT) chápeme vše, co nám umožňuje zpracovávat informace, komunikovat. Konkrétně se jedná o počítače a jejich programové vybavení, tiskárny, datové projektory, interaktivní tabule, videa, televize, internet, digitální fotoaparáty, digitální kamery apod. (Maněnová, Zikl, 2011, s. 9). Uvedené alternativní myši je možné shlédnout v Příloze 1. Různé podoby spínačů je možné shlédnout ve schematickém nákresu v Příloze 2. V Příloze 1 jsou přiloženy fotografie zařízení pro spínání okem I4Control a pro spínání a ovládání dechem Integramouse. 11

příslušenství se vztahují i různé typy držáků, opěrky a fixační pomůcky rukou a jiných částí těla, kryty na klávesnice, potisky kláves apod. (Zikl, 2011). Osoby s komunikačními obtížemi mohou dále využívat specifické počítačové programy sloužící přímo ke komunikaci s okolím, nebo k rozvoji komunikace, případně programy usnadňující manipulaci s počítačem. Existuje mnoho počítačových komunikačních programů a nově také aplikace do mobilních zařízení. 8 Pro představu různorodosti jejich použití jsou následně některé stručně prezentovány. Komunikační program Grid Player obsahuje soubor tabulek s barevnými symboly, přičemž vybraný symbol je programem napsán na komunikační řádek a přečten. Tento program je navržen pro tablet (Komunikační aplikace pro ipad a iphone, 2009/2011). Program Dwell Clicker umožňuje práci s myší bez potřeby kliknutí tlačítkem. Výběr se potvrdí automaticky po setrvání na požadovaném místě po určitou individuálně nastavenou dobu (Dwell Clicker, 2009/2011). U dětí je již dlouho hojně využívaný program Brepta. Slouží k rozvoji jazyka a řeči pomocí jednoduchých her (přiřazování zvuku k obrázku, zvukové pexeso, slovní fotbal aj.) (Brepta, 2009/2011). Na konferenci INSPO 2014 9 byla v březnu roku 2014 představena česká aplikace pro tablety a chytré mobilní telefony - VOX komunikátor. Aplikace obsahuje bezmála 800 slov rozčleněných do 24 kategorií. Všechna slova lze zobrazit ve třech grafických podobách (symboly, piktogramy, fotografie), v různé velikosti i počtu obrázků (1, 4, 6, 12). Aplikace se vyznačuje širokou škálou možností ovládání včetně přístupu přes externí spínače (VOX komunikátor, 2014). 10 K používání symbolů ke komunikaci elektronickou i neelektronickou technikou se váží dva způsoby výběru konkrétního symbolu přímý výběr a skenování. Podrobně je popisuje a vhodně doplňuje ukázkami, možnostmi, výhodami a nevýhodami anglická autorka Sharon L. Glennen (1996a). Při přímém výběru osoba buď ukazuje na zvolený symbol přímo, anebo požadovaný symbol vybere pomocí myši/alternativní myši a stlačí potvrzovací tlačítko prstem, dlaní, či jinou částí těla, pohybem hlavy, dechem, pomůckou apod. Jiným druhem přímého výběru je výběr pohledem např. 8 9 10 Největším zprostředkovatelem komunikačních programů a asistenční technologie v České republice je česká organizace SAAK - společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci, o.p.s. (SAAK, 2010/2011) Konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami) se koná od roku 2001 v Kongresovém centru Praha. Konference usiluje o začlenění lidí se zdravotním postižením do běžného života, informuje je o technických novinkách umožňujících jim lépe se vyrovnat se svým handicapem (INSPO, 2014). Ukázka vzhledu komunikačních programů Grid Player a VOX komunikátor v Příloze 3. 12

u komunikačního rámu ETRAN-N (viz níže), nebo pomocí speciálních brýlí, které přenášejí pohyb zornice jako pohyb myši po obrazovce. Druhým způsobem výběru je skenování, které se používá především při výběru symbolu na počítači. Skenování může mít také několik podob. Princip skenování je v automatickém pohybu kurzoru postupně po jednotlivých symbolech uspořádaných v řádcích (lineární skenování) nebo kruhu (cirkulární skenování) a u požadovaného symbolu potvrzení výběru spínačem. Pomyslným kurzorem může být otáčející se ručička podobná hodinám, zvětšení symbolu, podbarvení, podsvícení nebo ozvučení symbolu podle potřeb osoby, která techniku používá. Technika skenování je oproti přímému výběru náročnější, vyžaduje schopnost soustředěného sledování a včasnou reakci při potvrzování. Existuje velké množství technik, způsobů a možností, které AAK poskytuje. Podstatné je vždy nejprve důkladně analyzovat schopnosti a potřeby osoby s komunikačními obtížemi i jejího okolí, aby byl navržený způsob komunikace pro osobu efektivní a vedl k naplnění jejích potřeb a přání. Použití některých speciálních komunikačních pomůcek je u nás oproti zahraničí ještě poměrně vzácné především kvůli jejich nedostupnosti a finanční náročnosti. 1.2.4 Techniky augmentativní a alternativní komunikace Způsoby praktického využití výše popsaných komunikačních symbolů nazývají Bondy a Frost (2007) jako tzv. techniky AAK. Dělí je do dvou skupin podle toho, jaký druh pomůcek je při komunikaci používán. Neelektronické nazývané také low tech techniky již podle názvu ke svému použití nepotřebují elektronické zařízení. Mezi nejvíce využívané netechnické prostředky patří komunikační tabulky a komunikační knihy. Jedná se o kartu nebo soubor karet, na nichž jsou jednotlivé symboly systematicky seřazeny tak, aby je bylo možné snadno vyhledat a použít. Symboly mohou být vytištěné nebo připevněné ke kartě např. suchým zipem pro možnost přemístění, aktualizace apod. (Bondy, Frost, 2007). Komunikační tabulka i kniha je vždy navržena s ohledem na zrakové a motorické možnosti jejího uživatele. Pracuje se s velikostí symbolů, barevným kontrastem a jejich vzájemnou vzdáleností. Pro osoby na vozíku je možné tabulku připevnit na stolek k vozíku, na otočný válec nebo podložku nad zem pro ukazování nohou, jiné osoby využijí tabulku kapesního formátu. Je vhodné zamýšlet se nad praktičností tabulky či knihy, aby ji bylo možné snadno přenášet, a zvláště pak dbát na aktualizaci a doplňování symbolů podle potřeb uživatele 13

(Laudová, 2007). Jinou neelektronickou technikou může být využití fotoalba s fotografiemi kupříkladu blízkých osob, míst, činností (Kantor, 2012a). Toto je využíváno především u dětí k podpoře vyprávění o zážitcích. Dále je možné symboly nosit navlečené na kroužku připevněné k poutku od kalhot, aby byly rychle po ruce. Příklady neelektronických komunikačních technik, aniž si to uvědomujeme, jsou běžně používány, například recept, jídelní lístek, návod na použití, fotoalbum, nebo seznam věcí k nákupu (Bondy, Frost, 2007). Kantor (2012a) k neelektronickým technikám řadí ještě komunikační rámy a facilitovanou komunikaci, při které je pomůckou jiná osoba, jenž poskytuje komunikující osobě fyzickou podporu. O těchto komunikačních prostředcích je podrobněji psáno v následující podkapitole Systémy AAK. Elektronické neboli high tech techniky skýtají v dnešní době velkou spoustu možností, jak komunikaci přizpůsobit potřebám a schopnostem osoby, která potřebuje podporu v komunikaci. Je ovšem důležité si uvědomit, že díky technickým pomůckám není možné rychle a jednoduše řešit všechny komunikační obtíže. Je nezbytné klást důraz v prvé řadě na to, jak je správně použít, aby byly pro osobu s komunikačními obtížemi užitečné. Rovněž se musíme zamýšlet nad vhodnou kombinací využívání technických a netechnických pomůcek, aby bylo možné komunikovat v různých situacích a na různých místech (Laudová, 2007). Mezi elektronické techniky jsou řazeny různorodé spínače a komunikátory, na které je možné nahrát jeden nebo více vzkazů a po stlačení je vzkaz přehrán. Spínače a komunikátory mohou kombinovat jak zvukový tak vizuální výstup. Výhodou zvukového výstupu (se syntetickou nebo digitalizovanou řečí) je, že komunikační partner nemusí být u komunikátoru stále přítomen. Nevýhodou zůstává vyšší finanční zátěž při pořízení technických pomůcek, jejich zranitelnost a náchylnost na selhání na rozdíl od odolnějších neelektronických pomůcek, které lze doma snadno vyrobit. Širokou skupinu elektronických technik tvoří rovněž výše popsané informační a komunikační technologie (Housarová, 2011). 1.3 Systémy augmentativní a alternativní komunikace Systém augmentativní a alternativní komunikace, dle již výše zmíněné definice, jako soubor všech symbolů, pomůcek, technik, strategií a dovedností, slouží k podpoře či plnému nahrazení komunikace osobám, které se z nejrůznějších důvodů nemohou dorozumívat mluvenou řečí, nebo jejich řeč není pro dorozumění dostačující 14

(Vanderheiden, Yoder, 1986, podle Blischak, Lloyd, Fuller, 1997). V této kapitole jsou představeny základní systémy AAK podle klasifikace Zory Janovcové (2010). V českém prostředí se můžeme setkat nejčastěji s komunikačními systémy Piktogramy, Makaton a Znak do řeči, naopak komunikační systém Bliss, který je využíván kupříkladu v prostředí Severní Ameriky, u nás není používán téměř vůbec (Janovcová, 2004, podle Vymazalová, 2012). 1.3.1 Piktogramy Piktogramy jsou jednoduché názorné běžně používané mezinárodní neverbální označení sloužící k lepší orientaci v tištěných materiálech nebo na veřejných budovách a prostranstvích. Umožňují především porozumění či snazší domluvu pokud by neznalost jazyka v cizí zemi byla překážkou, například v nemocnicích, ve veřejné dopravě a podobně. Prostřednictvím piktogramů lze takto kdekoli předávat varování, příkazy, instrukce a to bez vázanosti na řeč či znalosti jazyka (Kubová, 2008). Dle mezinárodních norem definuje Kubová (1996, s. 26) piktogramy jako vnímatelný útvar, který je vytvořen psaním, kreslením, tiskem nebo jinými postupy. Každý piktogram zastupuje jeden věcný význam a zpodobňuje ho bez vazby na řeč. Výhodou piktogramů, jakožto maximálně zjednodušených zobrazení, je srozumitelnost pro všechny věkové kategorie osob různých kultur, národností a postižení. (Bendová, 2008) Existuje více druhů obrazových podob piktogramů i jejich způsobů používání, podle toho kdo soubor vytvořil a přizpůsobil místním potřebám. V České republice je používán soubor piktogramů přejatý ze zemí severní Evropy (Švédsko, Dánsko, Holandsko), které znázorňují osoby, věci, činnosti, představy, vlastnosti, pocity a vztahy (Kubová, 1996). Obrázek 1: Ukázka věty sestavené z piktogramů (Kubová, 1996, s. 27) 15

Při používání jsou piktogramy rozděleny do tematických celků, které jsou dále řazeny do komunikačních tabulek, sešitů a knih uzpůsobených individuálně pro daného jedince tak, aby mu byla usnadněna manipulace a uměl se ve svém komunikačním prostředku dobře orientovat (Janovcová, 2010). Piktogramy se používají také k označení věcí, nábytku a míst v domácnosti či ve škole. Slouží tak k lepší orientaci v prostoru a usnadňují rozlišení věcí. Dále jsou často využívány ke znázornění sledu činností, návodů a programů, například rozvrh hodin ve škole, návod na přípravu pokrmu, seznam potravin k nákupu, postup sledu činností při mytí rukou, oblékání apod. (Valenta, Müller, 2009). Ukázka možností využití piktogramů viz Příloha 4. Základní doporučení při zavádění piktogramů, které je obecně možné vztáhnout i na zavádění jiných systémů AAK, navrhuje Kubová (1996, s. 26-27) takto: je nutné postupovat pomalu, nespěchat. Nové symboly zavádět až tehdy, kdy jsou již bezpečně upevněny symboly předchozí. Nejdůležitější je, aby děti symboly používaly samy od sebe. Těžiště práce není v učení dalších a dalších symbolů, ale v praktickém používání symbolů již naučených. Výuka piktogramů je vždy provázena orální řečí a znakováním a v případě problémů s chápáním obsahu piktogramu se doporučuje spojit piktogram s obrázkem, fotografií či dokonce trojrozměrným předmětem zastupujícím určitou činnost, jev atd. (Valenta, Müller, 2009, s. 159). Vždy je potřeba se ujistit, že jedinec pochopil obsah a smysl používání piktogramu, což je možné ověřit při jiné situaci, jestli jedinec používá daný piktogram spontánně, případně zda na naši výzvu použije správný piktogram (Janovcová, 2010). 16

V publikaci Piktogramy Kubová (1997, s. 5) uvádí tři skupiny uživatelů, u kterých by mohl být komunikační systém Piktogramy vhodným komunikačním prostředkem: 1. Děti a dospělí s vážným mentálním a současně i tělesným postižením, kteří potřebují: a) znaky a piktogramy jako pomůcku při chápání b) piktogramy pro svůj výrazový projev. 2. Děti a dospělí s mentálním postižením, kteří rozumějí mluvené řeči, ale jsou tak těžce tělesně postižení, že nejsou sami schopni srozumitelné řeči nebo tvorby znaků. 3. Děti a dospělí, kteří i přes své mentální a tělesné postižení rozumějí mluvené řeči a jsou schopni používat aproximaci znaků, ovšem potřebují piktogramy jako přídavnou podporu. Kubová (1997) zároveň upozorňuje, že při používání komunikačního systému Piktogramy zvláště s osobami s těžkým mentálním postižením je nutné respektovat individuální zvláštnosti každého jedince a piktogramy maximálně přizpůsobit. Existují různé druhy piktogramů. Rozdíly jsou především v názornosti schematického obrázkového symbolu a v barevnosti či kontrastnosti. U nás se hojně používají velmi jednoduché piktogramy převzaté ze zemí Severní Evropy, které bývají součástí i některých počítačových komunikačních programů. Úspěšně jsou využívány také piktogramy obrázkového typu Obrázkové komunikační symboly PCS 11 (Janovcová, 2010). 1.3.2 Makaton Makaton je systémem manuálních znaků a symbolů, čímž představuje komunikační prostředek pro jedince s obtížně srozumitelnou řečí až neschopností verbálního vyjadřování a pomocný prostředek pro osoby s obtížemi v porozumění pojmům (Janovcová, 2010, 27). 11 Obrázkové komunikační symboly PCS (Picture Communication Symbols), používané zejména v anglicky mluvících zemích, jsou součástí počítačového programu Boardmaker, který obsahuje přes tři tisíce názorných barevných nebo černobílých symbolů a slouží ke zhotovování a tisku komunikačních tabulek (Janovcová, 2010; Bendová, 2011). 17

Používáním symbolů zároveň se znaky a řečí se uplatňuje multisenzorický (vícesmyslový) přístup v komunikaci, který pozitivně působí na rozvoj mluvené řeči a usnadňuje porozumění pojmům (Kubová, 2008). Obrázek 2: Ukázka manuálních znaků a příslušných symbolů komunikačního systému Makaton (Valenta, Müller, 2009) Symboly komunikačního systému Makaton jsou používány především jako podpůrný čili augmentativní prostředek pro rozvoj jazyka a čtení. Některé osoby, kterým grafické zpracování symbolů vyhovuje, využívají symboly jako primární prostředek dorozumívání (Valenta, Müller, 2009). Slovník Makatonu obsahuje 350 slov, sestavených do osmi stupňů od základních a běžných pojmů až k pojmům obecnějším se stále stoupající náročností. Devátý stupeň slovníku je návrh osobního seznamu slov podle individuálních potřeb každého jedince (Janovcová, 2010, s. 28). Jednotlivé stupně slovníku obsahují 35 až 40 slov (Kubová, 1996). Manuální znaky Makatonu byly převzaty ze znakové řeči neslyšících a znakových systémů používaných při vzdělávání neslyšících. Nicméně při znakování se klade důraz především na hrubou motoriku, na rozdíl od znakového jazyka, který hojně využívá také motoriku jemnou. Znaky Makatonu jsou tímto podstatně zjednodušeny, jsou tedy vhodné pro osoby s mentálním postižením, s kombinovaným postižením nebo osoby s těžším postižením horních končetin (Kantor, 2012a). Dle Kubové (2008, s. 241) je možné Makaton nabídnout jako komunikační prostředek pro osoby s následujícími typy postižení: neslyšící děti a dospělí s mentálním postižením; slyšící děti a dospělí s mentálním postižením, kteří nekomunikují mluvenou řečí a špatně jí rozumějí; děti a dospělí s autismem; děti 18

s problémy artikulace, např. artikulační dyspraxií; jako dočasný stresu zbavující prostředek komunikace během intenzivní výuky mluvené řeči. Krejčířová (2011) tuto cílovou skupinu ještě rozšiřuje o děti a dospělé s kombinovaným postižením; děti s postižením při učení významů pojmů a jejich zapamatování; malé neslyšící děti; pro některé osoby s koktavostí, dočasně než léčba přinese výsledky; pro některé osoby po úrazu mozku nebo mozkové mrtvici, které trpí komunikačními obtížemi. Makatonu se využívá jako prostředku ke komunikaci, jako pomůcky, která napomáhá rozvoji schopnosti vyjadřování, jako podpory nesrozumitelné orální řeči (např. při špatné artikulaci), jako zrakové podpory řeči, jako prostředku dorozumění u jedinců s přechodnými poruchami komunikace, jako podpory řeči u dětí se symptomatickými poruchami řeči (Valenta, Müller, 2009, s. 155). 1.3.3 Bliss Komunikační systém Bliss, byl sestaven pro potřebu nemluvících osob s tělesným postižením. Předlohou mu byl systém symbolů vyvinutý Charleses K. Blissem (odtud i název systému), který měl v úmyslu vytvořit univerzální obrázkovou řeč pro snazší dorozumění mezi národy a kulturami (Kubová, 1996). Symboly systému Bliss jsou tvořeny jednoduchými geometrickými tvary. Významy slov se vytváří velikostí, polohou a orientací dvaceti šesti základních geometrických prvků, které lze pak dále sdružovat a vytvářet další významy (Laudová, 2007). Obrázek 3: Ukázka symbolů systému Bliss složených z významově nosných prvků (Kubová, 1996, s. 21) Podle posledních záznamů čítá slovník 2300 symbolů (Krejčířová, 2011). Systém se, díky možnému vytváření dalších individuálních pojmů, vyznačuje vysokou 19

flexibilitou. Má logickou stavbu, která umožňuje zachování gramatických pravidel jazyka. Naopak nevýhodou tohoto systému je abstraktnost obrazového zpracování, na rozdíl od piktogramů nebo jiných systémů využívajících konkrétní zobrazení. Pro aplikaci systému Bliss je potřeba znát určitá lingvistická pravidla. Slovní druhy jsou tvořeny tzv. indikátory. Například indikátorem pro sloveso je stříška nad symbolem, tedy ze symbolu pro podstatné jméno noha vzniká přidáním indikátoru sloveso jít (Laudová, 2007). Ukázka tvorby slovesa je zobrazena v Příloze 5. Symboly komunikačního systému Bliss se většinou sestavují do tabulek upravených tak, aby byly v terénu pro komunikaci snadno použitelné. Každý symbol má zároveň nad sebou nápis, což je nezbytné pro dorozumívání s lidmi, kteří systém Bliss neznají. Systém je rovněž možné používat ve speciálních počítačových programech (Klenková, 2004). Poměrně hodně symbolů, především konkrétní slovní zásoby, má piktografickou povahu. Jsou při výuce snáze zapamatovatelné, neboť se podobají konkrétním předmětům. Jiné symboly, vyjadřující představy a nekonkrétní pojmy, jsou již poměrně abstraktní 12 (Kubová, 1996). Autoři Valenta a Müller (2009) právě na vysokou abstraktnost symbolů systému Bliss poukazují a upozorňují na zvážení zavádění systému u některých druhů postižení. 1.3.4 Znak do řeči Kubová (1999, s. 6) ve své stejnojmenné knize charakterizuje komunikační systém Znak do řeči jako: kompenzační prostředek pro osoby s řečovým postižením. Použitím znaků pomáháme komunikovat formou, která je založena na řeči našeho těla, mimice a na přirozených znacích. Všechny uvedené projevy se používají snadněji než mluvená řeč. S řečí těla se snadno pracuje a lze ji doplnit přirozenými nebo i přejatými znaky. Přejatými znaky se rozumí znaky, které jsou součástí znakové řeči neslyšících. 13 Je potřeba zdůraznit, že systém Znak do řeči je pouze doplňkovým systémem komunikace. Klade si za cíl usnadnit vzájemné porozumění a podpořit vývoj celkových 12 13 Ukázka konkrétních a abstraktních symbolů komunikačního systému Bliss viz Příloha 5. Dnes se již nepoužívá termín znaková řeč neslyšících, který je nepřesný. Je nahrazen termínem Znakový jazyk (Martinková, 2012). Rozdíly ve významech a terminologický vývoj je popsán v následující podkapitole Vizuálně-motorické komunikační systémy. 20

komunikativních schopností osoby s obtížemi v komunikaci a zvláště pak podpořit vývoj řeči. Znak do řeči mluvenou řeč nenahrazuje, pouze ji doplňuje. Oproti tomu Vizuálně-motorické komunikační systémy (viz níže), využívané především menšinovou komunitou Neslyšících, již slouží pro úplnou náhradu mluveného jazyka. Již z názvu systému Znaku do řeči je zřejmé, že znaky jsou vždy doprovázeny orální řečí, respektive řeč je doprovázena znakováním. Znakují se pouze klíčová slova ve větě, přičemž při výuce se používá nejprve jeden znak a postupně se věty prokládají více znaky individuálně podle učenlivosti dítěte. Mluvená řeč je používáním motorických gest zdůrazněna a jednotlivé pojmy jsou pro usnadnění porozumění zviditelněny a zkonkretizovány (Kubová, 1999). Obrázek 4: Ukázka manuálních znaků komunikačního systému Znak do řeči (Pavelová, Rádková, 1999, s. 29-31) Jednotlivá gesta jsou velmi jednoduchá a ilustrativní, respektující individuálně sníženou úroveň motorických, vizuálních i kognitivních funkcí jejich uživatelů (Bendová, 2008, s. 46). Celý systém je založen na flexibilitě a otevřenosti. Soubor přirozených znaků se přizpůsobuje individuálním potřebám konkrétního jedince. Nižší standardizovanost odlišuje Znak do řeči od Makatonu, který to v takové míře neumožňuje. Je ovšem potřeba používat vždy stejný znak pro jeden pojem (Valenta, Müller, 2009). Při zavádění a používání systému Znak do řeči se lze řídit pravidly pro používání posunků. Tato pravidla je z velké části možné používat také v Makatonu a ostatních Vizuálně-motorických komunikačních systémech: 1. Dospělý provází svoji řeč gestem. Slovo i posunek probíhají současně. 2. Dospělý mluví a gestikuluje, až se na něj dítě podívá. 3. Vzdálenost mezi dítětem a dospělým nemá být menší než 50cm a větší než 2m. 21

4. Obsah posunku je podpořen mimikou. 5. Dospělý povzbuzuje dítě k napodobení gesta. 6. Pokud dítě gesto nenapodobuje, vede mu dospělý ruku. 7. Dítě a dospělý zpočátku gestikulují jen v určité situaci. 8. Na každé gesto, které dítě provede, dospělý přiměřeně reaguje. 9. Při výběru posunků má být brán zřetel na schopnost vnímání a motorické vybavení dítěte. 10. Dospělý neustále pozoruje, kdy je gesto nahrazeno řečí (Vater a Boudzio, 1996, podle Janovcová, 2010, s. 26-27). Valenta a Müller (2009) poukazují na jisté výhody v používání komunikačního systému Znaku do řeči. V prvé řadě znak vizualizuje orální řeč, která je abstraktnější a celkově složitější než manuální znakování. Zároveň je manuálně jednodušší znakovat než artikulovat mluvená slova. Dítě takto může prožít úspěch v komunikaci, což je pro něj tou nejlepší motivací do dalšího učení. Další významnou předností je, že rozvoj motoriky je provázán se stimulací řečových center, čímž je podporován rozvoj řeči. Znakem do řeči je realizován takzvaný multisenzoriální přístup při učení dětí s mentálním postižením. Znak do řeči je vhodné kombinovat s jinými komunikačními systémy, například obrazovými, aby bylo umožněno co nejlepší pochopení při vzájemné komunikaci a dosažení lepší kvality života (Kubová, 1999). 1.3.5 Alternativní výuka čtení s využitím globální metody Systém Alternativní výuka čtení s využitím globální metody využívá skutečnosti, že osoba s mentálním postižením je schopna lépe vnímat celek než jeho detaily. Rozpoznávání a čtení slov je tedy založeno na vnímání celého slova jako jistého druhu obrázku. Tento princip je snazší než běžná analyticko-syntetická metoda čtení, při které je potřeba nejprve rozlišit jednotlivá písmena, která sama o sobě konkrétní význam nemají (Krejčířová, 2011). Základen výuky jsou obrázky (příp. piktogramy či fotografie) slov předmětů, činností apod., se kterými se osoba setkává, přičemž pod každým obrázkem je slovo výrazně napsané. Osoba si spojuje význam obrázku a zároveň psaného slova s konkrétním předmětem. Je kladen důraz na to, aby bylo slovo napsané jasně, velkými 22

hůlkovými písmeny, jak je možné vidět níže na Obrázku 5Obrázek. Při výuce je možné písmena obtahovat, modelovat, skládat jako puzzle, přiřazovat slova k obrázkům jako pexeso apod. Všechny tyto kreativní hry s obrázky, slovy a jejich písmeny, posilují učení a porozumění významu psaného slova (Kubová, 1996, Krejčířová, 2011). Obrázek 5: Ukázka alternativní výuky čtení (Kubová, 1996) Janovcová (2010) uvádí, že se s výukou globální metody čtení začíná obvykle máli osoba osvojeno aktivní slovní zásobu minimálně padesáti slov. Zároveň však poukazuje na poznatky z praxe, při kterých je Globální metoda čtení úspěšně využívána u nemluvících dětí, které mají intelekt v normě a tudíž i bohatou pasivní slovní zásobu, již v předškolním věku. 1.3.6 Sociální čtení Sociální čtení je v tomto kontextu pojímáno jako součást sociálního učení. Při sociálním čtení osoba rozpoznává, interpretuje a reaguje na symboly, slova, piktogramy, a jiná znaková znamení, která se běžně vyskytují v okolním prostředí. Využívají se zvláště slova a symboly, která jsou použitelná v běžném životě, jako jsou například obaly potravin, charakteristické nápisy obchodů, informační piktogramy v obchodních domech či v dopravních prostředcích aj. Z hlediska častého využívání jsou užitečným tématem sociálního čtení také slova časové orientace. Jména denní doby, dní, měsíců, data, nebo i symboly počasí, poskytují osobě jistotu a přehled v celkovém programu dne (Kubová, 1996; Janovcová, 2010). Výuka sociálního čtení probíhá především v prostředí, ve kterém se nacházejí předměty a symboly, které si osoba bude osvojovat. Příhodným prostředím pro rozpoznávání různých druhů potravin k nákupu je přímo obchod. V kuchyni je zase 23

příhodné prostředí pro rozlišování názvů potravin vhodných k přípravě jednoduchého jídla (Valenta, Müller, 2009). Systém Sociální čtení těží především ze skutečnosti, že je v určitých situacích velmi dobře prakticky využitelný (např. při nakupování), zároveň rozšiřuje slovní zásobu o specifická konkrétní slova, usnadňuje celkovou orientaci v životě a přispívá k samostatnosti a nezávislosti (Kubová, 1996). Sociální čtení může být vhodným doplňujícím komunikačním prostředkem pro osoby, které se dorozumívají buď řečí, nebo využívají jiný komunikační systém, ale nejsou schopny osvojit si čtecí dovednosti běžným technickým způsobem ani výše zmíněnou globální metodou (Janovcová, 2010; Krejčířová, 2011). 1.3.7 Facilitovaná komunikace Systém facilitované komunikace je založen na mechanické podpoře ruky osoby s komunikačními obtížemi. Podpora se děje prostřednictvím facilitátora (komunikační partner), který přidržuje prst, ruku, zápěstí nebo paži osobě s komunikačními obtížemi. Podstatou facilitované komunikace je nastavení přiměřeného tlaku proti podporované ruce, čímž je umožněno zjišťovat zpětnou vazbu (protitlak) a následně stimulovat pohyb ruky osoby, která chce něco sdělit např. ukázáním na symbol, slovo, či vyťukáváním písmen na klávesnici apod. Dle autorů má tato metoda i řadu odpůrců s nedůvěřivým postojem, především kvůli možnému ovlivnění komunikace facilitátorem. Z tohoto důvodu je kladen velký důraz na vzájemnou důvěru a souhru obou komunikačních partnerů (Krahulcová, 2002). Cílem facilitované komunikace je podporu ruky postupně omezovat až na co nejmenší potřebnou míru. Přechází se postupně z podpory prstu, přes zápěstí, loket na rameno, případně se facilitátor osoby vůbec nedotýká a podporuje osobu v komunikaci jen svou přítomností (Janovcová, 2010). Podle Kubové (2008) se osoby s mentálním postižením či autismem se často obávají počítače a podpora ruky jim dle jejích zkušeností může pomoci tento strach překonat. Využívá se často u osob s pohybovým či kombinovaným postižením avšak lze metodu facilitované komunikace využít u osob s nejrůznějšími druhy postižení i bez pohybových obtíží. 24

1.3.8 ETRAN-N Komunikační systém využívající pomůcku komunikační rám ETRAN-N je určen především pro osoby s komunikačními obtížemi, které se mohou dorozumívat pouze pohledem očí. ETRAN-N je tabulka vyrobená z průhledného materiálu čtvercového nebo obdélníkového tvaru s otvorem uprostřed, kterým se na sebe komunikační partneři dívají. Na obvod takto připraveného rámu jsou umístěny symboly ke komunikaci (piktogramy, písmena, slova, číslice, barvy aj.) nejlépe do rohů a středů stran rámu. Symboly např. písmena je možné umístit do polí na rámu v přehledných a srozumitelných skupinách, jak je možné vidět na Obrázku 6 níže. Při výběru symbolu komunikující osoba nejprve pohlédne na pole s barevně rozlišenými písmeny a poté pohlédne na barvu, čímž určí písmeno v daném poli. Komunikační partner písmeno přečte a vyčká na potvrzení smluveným znamením např. pohledem nahoru pro souhlas a pohledem dolů pro nesouhlas (Krejčířová, 2011). Obrázek 6: Komunikační rám ETRAN-N s barevně rozlišenými písmeny a čísly (Krejčířová, 2011, s. 35) Komunikační rám ETRAN-N může mít dle autorky S. Glennen (1996a) podobu také průhledné tabulky bez otvoru, na které jsou symboly rozmístěny rovnoměrně po celé ploše (srovnání na Obrázku 7 níže). Na tento typ ETRAN-N komunikačního rámu je možné umístit větší množství symbolů. Výběr symbolu je prováděn pohledem komunikující osoby fixovaným na požadovaný symbol, písmeno či slovo, zatímco komunikační partner pohybuje tabulkou tak, až se jejich pohledy střetnou naproti sobě. Symbol je komunikačním partnerem přečten a správnost výběru je komunikující osobou potvrzena smluveným znamením. 25

Obrázek 7: Různé podoby komunikačního rámu ETRAN-N (Glennen, 1996a, s. 67) V počáteční fázi výuky komunikace prostřednictvím komunikačního rámu ETRAN-N se zvláště u dětí začíná u dvou jednoduchých symbolů. S porozuměním jsou symboly postupně přidávány (Krejčířová, 2011). Ukázky využití komunikačního rámu ETRAN-N viz Příloha 6. 1.3.9 Bazální stimulace Jedinci s těžkým (zvl. mentálním a tělesným nebo kombinovaným postižením, případně i smyslovým), kteří na mluvenou řeč v podstatě nereagují, nejsou schopni navenek verbalizovat a vyjadřují se pouze svými tělesnými projevy, jsou odkázáni na komunikaci dialogem těla k tělu, tj. bazální formy dialogu, vcítění se (Janovcová, 2010, s. 42). Bazální stimulace (bazálně dialogický přístup a komunikace) je tedy používána u dětí a dospělých, kteří se nemohou kvůli svému postižení dorozumívat pomocí žádného jiného systému augmentativní a alternativní komunikace (Kunhartová, Horvátová, Potměšil, 2011). Princip bazální stimulace je založen na podpoře nejzákladnější (bazální) roviny lidského vnímání. Každá osoba vnímá pomocí smyslů jak okolní svět tak sebe sama. Díky vnímání je člověk schopen naučit se pohybovat a komunikovat. Složky pohyb, vnímání a komunikace jsou navzájem propojeny a ovlivňují se, čehož bazální stimulace využívá. Cílenou stimulací smyslových orgánů je tedy možné podporovat vnímání, komunikaci a hybnost uživatelů (Friedlová, 2007). Komunikace probíhá skrze schopnost empatie, vnímání a dekódování tělesných projevů druhého člověka. Vychází se z předpokladu chápání těla jako totálního smyslového orgánu. Při bazální stimulaci je u osoby s postižením prováděna stimulace všech smyslů (komunikačních kanálů) a zároveň probíhá dekódování tělesných projevů osoby za účelem přiřazení významu těmto projevům. Stimulace smyslového vnímání 26