Teorie literatury
Estetické Estetické: to, co v nás zanechává dojem, co je nějakým způsobem krásné, popř. zajímavé Člověk vyhledává a tvoří estetické věci Tím, co je estetické, se zabývá estetika Krásné věci esteticky působí na člověka
Estetické
Estetické
Umění Umění: tvoří-li člověk krásné věci Máme různé typy umění: Statická umění: sochařství, malířství, architektura Dynamická umění: literatura, tanec, hudba Nás bude zajímat především literatura
Literatura Literatura: všechny písemné jazykové projevy Souvisí s rozvojem písma a psaného textu Nejstarší písma jsou čínská, egyptská a sumerská Datují se do 4.-5. tisíciletí př. n. l. Podle toho, zda se jedná o umění, dělíme: Věcná literatura: články, vyhlášky, poznámky, návody Umělecká (krásná) literatura: romány, povídky, básně
Umělecká literatura Také se nazývá krásná literatura či beletrie Hlavní funkcí je estetický zážitek Beletrie plní i jiné funkce: F. formativní: proměna psychologického charakteru F. vzdělávací: poučení věcné, jazykové a vyprávěcí F. výchovná: poučení etické F. společenská: kulturní sounáležitost F. zábavná: literatura humoristická, dobrodružná, fantasy, sci-fi, hororová, erotická atd. (často brak)
Věcná umělecká literatura Dunkleosteus byl rod pancířnatých ryb žijících v období devonu. Některé druhy dosahovaly délky přes deset metrů a vážily až čtyři tuny. Dunkleosteové byli vrcholovými predátory devonských moří. Neměli zuby, ale jejich čelisti byly opatřeny ostrými kostěnými výčnělky. Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli - dva smutné dvorce na samotách propadlých - dva hlasy se tam o cos hádaly a přely při rudých stínech pochodní za vodou vzdálených.
Ústní lidová slovesnost S literaturou souvisí ústní slovesnost Je podobná literatuře, ale není psaná, šíří se ústně Předává se zejména mezi prostými lidmi Také v kultuře, která ještě nemá psanou literaturu Patří zde: říkadla, hádanky, pověsti, anekdoty, písně ad.
Ústní lidová slovesnost
Podle původu Literatura světová Literatura národní Literatura regionální
Literární věda a kritika Literaturou se zabývají různé vědecké obory: Literární historie: dějiny a vývoj literatury. Literární teorie: zabývá se obecně vyprávěním, postavami, tématy, formami literatury atd. Literatuře se věnují také ne úplně vědecké obory: Literární kritika: např. vytváření recenzí
Literatura jako výpověď Beletrie vypovídá určitým způsobem o skutečnosti Ukazuje a řeší problémy světa a člověka Vypravuje příběhy, v nichž vystupují lidé Popisuje emoce, které jsou vlastní lidem
Literární žánry
Dělení literatury Literární díla můžeme dělit podle určitých znaků Některá díla pak budou podobná, jiná rozdílná Několik děl může mít podobné: Jazykové prostředky Témata a motivy Formy Podobná díla spolu tvoří jeden žánr Většinu literárních děl tak můžeme do nějakého žánru zařadit
Žánr Žánr: určité znaky, které má do určité míry každé z děl, která patří do jedné skupiny Podle žánrů se dělí literatura Žánry se postupně vyvíjely od počátku literatury Některé zanikly dávno v minulosti (rytířský román), jiné jsou poměrně nové (experimentální román)
Základní žánry Nejdůležitější dělení literatury: Lyrika: vyjadřuje emoce, nálady Epika: vyjadřuje příběh Drama: divadelní hry Tyto tři žánry se obvykle nazývají literární druhy Další základní dělení: Próza: je psána ve větách a odstavcích (povídky, romány ) Poezie: je psána ve verších a slokách (básně, písně )
Lyrika Vyjadřuje: náladu, pocit, prchavý okamžik, dojem Lyrika se nejčastěji projevuje v poezii či v písni
Lyrické žánry Píseň: slouží ke zpěvu, patří do literatury i hudby Óda: oslavná báseň Epigram: krátká kritická báseň Epitaf: původně nápisy na hroby
Epika Vyprávění s příběhem a postavami Epika má zápletku Nejčastěji se projevuje v próze
Epické žánry Bajka: příběh se zvířaty místo lidí, s ponaučením Mýtus: příběh o stvoření a počátcích světa Legenda: vyprávění o křesťanských svatých Pověst: vyprávění lidového původu Epos: rozsáhlé veršované vyprávění Pohádka: příběh pro děti, často s poučením Román: poměrně dlouhý literární text Novela: literární text střední délky Povídka: krátký literární text
Lyricko-epické žánry Na pomezí epiky a lyriky Balada: pochmurná tragická báseň, s ponaučením Romance: opačné vyznění, milostná témata
Drama Vypráví také děj a má postavy Je založeno hlavně na dialogu Dramatický text je určen k hraní na jevišti v divadle
Dramatické žánry Tragédie: vážná a pochmurná hra Komedie: veselá a zábavná hra Činohra: vznikla jejich smíšením, dnes nejběžnější
Struktura literárního díla
Vrstvy literárního díla Literární dílo má různé vrstvy, resp. plány: V. jazyková: jakými jazykovými prostředky je dílo napsáno V. tematická: o čem dílo pojednává V. kompoziční: jak je dílo postaveno
Vrstva jazyková Volba jazyka: spisovný, nářeční, vulgární, emotivně zabarvený, vznešený atd. Volba slov: známá slova, cizí slova, emotivně zabarvená slova atd. Zvláštní jazykové prostředky: Zvukomalba: iluze určitého zvuku, citoslovce Nocí řinčí řetězů hřmot. Aliterace: opakování hlásek Dudal dudák dům od domu, darů dost si dones domů.
Vrstva tematická Látka: část skutečnosti, kterou si autor vybral ke zpracování; rozlišujeme na: Námět: jakákoliv látka Předloha: látka, která je převzata ze starší literatury Motivy: to, o čem se v díle píše (postavy, prostředí, situace, události) Děj: ten příběh, který je v díle vyprávěn Postavy: lidé (či jiní tvorové), kteří v díle vystupují
Vrstva kompoziční Kompozice: to, jak jsou v díle uspořádány jazykové a tematické složky Díla jsou často řazena do kapitol, větší literární texty mohou vycházet i ve více dílech 3 díly: trilogie, 5 dílů: pentalogie, 7 dílů: heptalogie
Těsná a volná kompozice Těsná: motivy na sebe těsně logicky navazují, není možné je libovolně přesouvat, odstraňovat či přidávat Volná: motivy na sebe nenavazují tak těsně
Typy kompozice Chronologická: postupně vyprávěný příběh Retrospektivní: návrat ke staršímu ději, vzpomínky Rámcová: příběh je uvozen a ukončen něčím podobným, popř. úvod a závěr vypráví vedle hlavního příběhu ještě jiný příběh Paralelní: je vyprávěno více příběhových linií najednou Řetězová: několik samostatných příhod je něčím spojeno, např. jednou postavou
Kompoziční postupy Gradace: stupňování, stále silnější význam Např.: On běží. Ne, neběží, on letí! Retardace: zpomalení tempa vyprávění, dosaženo např. popisem, dialogem atd. Kontrast: postavení protikladných věcí vedle sebe, např. dobro a zlo, krása a ošklivost Opakování: vícenásobné užití jednoho motivu či jazykového postupu, má zdůrazňující funkci, ale také slouží k retardaci děje
Části kompozice díla 1) Expozice: úvod do děje; seznámení s postavami a s jejich světem 2) Konflikt: hlavní zápletka, postavy o něco usilují, musí obvykle překonávat překážky 3) Krize: vyvrcholení zápletky, překážky zde jsou obvykle nejtěžší, vyprávění nejnapínavější 4) Peripetie: zvrat; může být náhlý a překvapivý 5) Závěr: konec, existují různé typy: - Happy end: šťastný konec - Tragédie: nešťastný konec - Rezignace: smír, ani šťastný, ani nešťastný konec - Pointa: nápaditý, úderný, popř. vtipný konec