NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

of 14 Pl.ÚS 9/94 ze dne 13.09.1994 207/1994 Sb. N 40/2 SbNU 7 Nabývání státního obanství R státními obany SR - právo opce oban zaniknuvší SFR eská republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky USStaMo Státní moc USSvDPr Svoboda a rovnost v dstojnosti a právech Pl. ÚS 9/94 > 1. Nelze souhlasit s tvrzením navrhovatel, že prohlášením podle 6 zákona. 40/1993 Sb. mže státní obanství eské republiky nabýt kterýkoliv cizinec. Vždy musí být vyjádena vazba na pvodní stát (SR, SSR, SFR), a tato vazba musí být nepetržitá a trvající i z hlediska zásady cives origo facit. V rámci prohlášení se nezkoumá otázka eventuáln jiného státního obanství, které mohla fyzická osoba získat, protože se zde vychází z právního základu existence státního obanství SFR a je pouze konkretizováno obanství nov vzniklé eské republiky. 2. Je conditio sine qua non každé demokratické vlády, že rozhodování o ad odborných otázek svuje svým lenm a jejich úadm, a to i z hlediska bžné a nutné dlby práce. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci ( 67 odst. 1 Ústavy). Ostatní orgány výkonné moci jsou tak vlád pirozen podízeny. Ministerstva jsou vládou ízena nejen prostednictvím právních pedpis jako obecn závazných normativních akt, ale i prostednictvím interních normativních instrukcí a individuálních akt ( 21 zákona NR. 2/1969 Sb., podle kterého se ministerstva ve veškeré své innosti ídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády). Zákon. 2/1969 Sb. také vztah ministerstva a vlády výslovn vyjaduje v 28 odst. 1, podle kterého "innost ministerstev ídí, kontroluje a sjednocuje Vláda R". Vláda je souasn jako vrcholný orgán výkonné moci, jejím pedstavitelem i ve vztahu k Poslanecké snmovn. Ministerstva zpracovávají na svých úsecích otázky svené do jejich psobnosti, a ve stanovených oblastech státní politiky je pedkládají vlád jako celku k projednání. Nositelem ústavnpolitické odpovdnosti za innost ministerstva je píslušný ministr, který je v tomto smru kontrolován bžnými prostedky parlamentní demokracie, jako jsou interpelace (l. 53 odst. 1, 2 Ústavy), citaní právo Poslanecké snmovny a jejich orgán nebo vyšetovací komise (l. 30, l. 38 odst. 2 Ústavy). 3. eská republika ešila otázku nabývání státního obanství eské republiky vnitrostátním pedpisem, kterým je zákon. 40/1993 Sb., ve znní zákona. 272/1993 Sb., kde je obsažena zásada pedcházení vzniku dvojího státního obanství a zamezení vzniku bezdomovectví. Takto bylo navázáno na právní úpravu platnou na území SFR a ukázalo, že skutenosti, že obdobné zásady jsou

of 14 uplatnny i v právních pedpisech jiných evropských stát. Nutno zdraznit, že dnem vzniku samostatných stát, a to eské a Slovenské republiky se státní obané jednoho státu dostávají do postavení cizince na území státu druhého. eská republika jako samostatný stát si mže tedy stanovit podmínky pro nabytí obanství zcela nezávisle na právní úprav jiného státu. Toto právo bylo vyjádeno pijetím zákona. 40/1993 Sb., ve znní zákona. 272/1993 Sb., ve kterém mimo jiné bylo stanoveno i nabytí státního obanství cizincem. Vztah žadatele o obanství musí být odpovídajícím zpsobem vyjáden (tedy vztah k R, a to nejen k území, ale musí být i objektivizován k R jako takové). Práv toto vyjádení je obsaženo v podmínkách, za kterých bylo lze státní obanství R nabýt. Znovu nutno opakovat, že každý suverénní stát má právo stanovit podmínky, za kterých lze získat jeho obanství. < Ústavní soud eské republiky rozhodl v plénu o návrhu skupiny 46 poslanc Parlamentu eské republiky na zrušení 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 písm. a, c) a 18a písm. a, b) zákona. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, ve znní zákona. 272/1993 Sb. t a k t o : N á v r h s e z a m í t á. O d v o d n n í I. Dne 14.4.1994 obdržel Ústavní soud eské republiky návrh skupiny 46 poslanc Poslanecké snmovny Parlamentu eské republiky na zahájení ízení o zrušení ustanovení 6, 11, 12 odst. 3, 18 odst. 1 písm. a, c) a 18a písm. a, b) zákona. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, ve znní zákona. 272/1993 Sb. Protože podání návrhu splnilo podmínky uvedené v 64 zákona. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a návrh byl pípustný podle 66 téhož zákona, zahájil Ústavní soud ízení a požádal Parlament eské republiky, aby se v zákonné lht k návrhu písemn vyjádil. Podle ust. 42 odst. 3 a 69 zák.. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaslal tento pedmtný návrh k vyjádení Poslanecké snmovn. Pedseda Poslanecké snmovny potvrdil stanovisko Poslanecké snmovny vyjádené jejím hlasováním. Uvedl, že smyslem pijatého zákona je - vzhledem ke vzniku samostatného státu - eské republiky, upravit nov institut státního obanství a ešit ho komplexn. Poukazuje na to, že zákon vychází ze zásady, podle které by každý oban ml mít pouze jedno státní obanství, kdy takováto právní úprava existuje v mnoha dalších státech Evropy a není nová ani v našem právním ádu. Dále zdrazuje zásadu, že každý oban by ml mít možnost za dodržení zákonem stanovených podmínek nabýt nebo pozbýt státní obanství eské republiky. Proto vedle stanovení podmínek bylo teba co možná nejpesnji stanovit dvody, ze kterých je možné nkteré podmínky pro státní obanství prominout. Ve vztahu ke státním obanm Slovenské republiky obsahuje potom zákon zvláštní postup, který umožuje pi splnní stanovených podmínek nabytí státního obanství eské republiky. Pijatá novela zákona pak eší situace vzniklé aplikací zákona, kdy ze získaných poznatk vyplynulo, že nkterá ustanovení zákona mohou být uritými skupinami oban pokládána za píliš tvrdá. Závrem uvádí, že pijatý zákon se úzce váže na vznik samostatného eského státu, obsahuje kompletní právní úpravu státního obanství v souladu s mezinárodn chránnými lidskými právy a základními svobodami. Ve svém vyjádení pedseda Poslanecké snmovny Parlamentu eské republiky zárove potvrdil z hlediska ustanovení obsaženého v 68 odst. 2

of 14 zák.. 182/1993 Sb., že zákon. 40/1993 Sb. byl schválen potebnou vtšinou poslanc Poslanecké snmovny dne 29.12.1992 a zákon. 272/1993 Sb. byl stejným zpsobem schválen dne 12.10.1993. Oba zákony byly podepsány píslušnými ústavními initeli a byly ádn vyhlášeny. Podle 42 odst. 2 zákona. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj vyžádal jako listinné dkazy od Poslanecké snmovny píslušné tisky v souvislosti s projednáváním uvedených zákon (eská národní rada, 1992, VII. volební období, tisk. 208, Parlament R, Poslanecká snmovna, 1993, I. volební období, tisk. 473), obsahující projevy jednotlivých poslanc k pedloze zákona. Pro získání pehledu o praktickém uplatnní, píp. dopadu zákona. 40/1993 Sb. a zákona. 272/1993 Sb. vyžádal soudce zpravodaj také zprávu od Ministerstva vnitra R o potu osob, kteí zvolili státní obanství eské republiky prohlášením ve smyslu ust. 6 zák.. 40/1993 Sb., píp. kolik jich bylo neúspšných, dále potom zprávu o potu udlených výjimek Ministerstvem vnitra z hlediska ust. 11, 12 odst. 3 citovaného zákona a jejich skladb a konen i o sdlení, kolik oban SR požádalo o státní obanství R z hlediska ust. 18 odst. 1 písm. a, c) cit. zákona a z hlediska ust. 18a odst. 1 písm. a, b) zák.. 272/1993 Sb., a kolik takových žadatel státní obanství eské republiky obdrželo. Ze zprávy Ministerstva vnitra, a to vrchního editele II. sekce, plyne, že Ministerstvo vnitra a okresní úady vyídily v období 1992 až erven 1994 cca 319 tis. podání týkajících se státního obanství eské republiky. Z hlediska ust. 6 odst. 1 zák.. 40/1993 Sb. zpráva uvádí, že se jedná o zcela výjimené pípady, a to maximáln v potu 10 osob za období 1993, 1994, kdy jde o osoby, které mly k 31.12.1992 obanství SFR, ale narodily se v cizin, nikdy nežily v R ani v SR a ani jejich rodie ped odchodem do ciziny nemli pobyt v eské nebo Slovenské republice. Vzhledem k tmto skutenostem proto nebylo možné podle zák.. 39/1969 Sb. urit, že jsou státními obany eské republiky a nebylo možné ani urit podle zák.. 206/1968 Sb., že jde o obany Slovenské republiky. Co se týe pípad, kdy byla Ministerstvem vnitra prominuta podmínka stanovená v 11 a 12 odst. 3 zák.. 40/1993 Sb., zpráva uvádí, že evidence v tomto smru není vedena a vzhledem k potu žádostí a rozsahu zjišování požadovaných údaj je nereálné ji zpracovat. Pouze pokud jde o prominutí složení státoobanského slibu podle 12 odst. 3 cit. zákona se uvádí ve zpráv, že toto ustanovení se užívá zcela ojedinle a složení tohoto slibu je promíjeno jen osobám pestárlým a osobám zdravotn postiženým. Ohledn pípad využití volby státního obanství R státními obany SR se ve zpráv praví, že tato volba probíhala do 30.6. letošního roku a dosud bylo kladn vyízeno cca 319 tis. podání. Takto nabylo státního obanství eské republiky podle zák.. 39/1969 Sb. (t.j. žádosti podané koncem roku 1992) 65 tis. osob, podle 18, 18a zák.. 40/1993 Sb. ve znní zákona. 272/1993 Sb., t.j. volbou obanství, 240 tis. osob a podle 19 a 7 zák.. 40/1993 Sb. ve znní zák.. 272/1993 Sb., t.j. udlením, 14 tis. osob. Souasn bylo vydáno cca 100 zamítavých rozhodnutí ve vci udlení nebo volby obanství eské republiky. Z tchto skuteností je zejmé, že naprosté vtšin oban Slovenské republiky, kteí požádali o eské obanství bylo vyhovno, nebo podmínky pro volbu a udlení obanství splnili.

of 14 II. Z obecného hlediska lze státní obanství definovat jako asov trvalý, místn neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základ vznikají jeho subjektm vzájemná práva a povinnosti, spoívající zejména v právu fyzické osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo n, v právu pobytu na jeho území a na právu úasti na jeho správ veejných záležitostí. Povinností obana je pedevším vrnost státu, závazek k jeho obran, výkon uritých funkcí, ke kterým je povolán, a dodržování právních pedpis státu i mimo jeho území. Konkrétní obsah státního obanství je uren zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem státu urovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní obanství. Státní obanství je jednoznan institutem vnitrostátního práva, ostatní státy jsou vedeny zásadou nevmšovat se do vnitních vcí státu. Avšak dsledky státního obanství mají dopad i navenek vzhledem k tomu, že státní obanství zaruuje fyzické osob, která je jeho nositelem, ochranu i na území jiného státu. V takovém pípad samozejm mže dojít ke stetu zájm a institut státního obanství se tak dostává i do pozornosti mezinárodního práva. Mezinárodní aplikace uznání státního obanství v každém jednotlivém pípad musí být založena na národním právu doteného státu, rozhodnutí státu o udlení svého vlastního obanství nemusí být mezinárodn pijímáno bez otázek. V pípad Nottebohm Mezinárodní soudní dvr judikoval, že "stát nemže oekávat, že pravidla (upravující získání státního obanství), která zakotví, mají nárok na uznání jiným státem, pokud nejedná v souladu s všeobecným cílem právního závazku státního obanství podle nhož je jedinec v "genuine" (opravdovém) spojení se státem, který chrání své obany proti jiným státm." (ICJ Rep, 1955 s. 23). Jinými slovy z mezinárodního pohledu nemusí být akceptován jiným státem pípad udlení státního obanství fyzické osob, která není v blízkém vztahu ke státu udlujícímu obanství. I když rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora zavazuje jen státy, které jsou úastny sporu, lze z pohledu obecného mezinárodního práva konstatovat, že s výjimkou aplikace nkterých mezinárodních smluvních závazk (úprava udlení obanství vetn stanovení kategorií osob, jimž mže být obanství udleno, podmínek a postupu udlování státního obanství, které musejí tyto fyzické osoby splnit), je záležitostí každého státu, který je uruje samostatn (Nottebohm case, ICJ Rep, 1955, s. 20). III. V souvislosti s ust. 6 zák.. 40/1993 Sb. navrhovatelé namítají jeho rozpor s lánkem 1. ústavního zákona NR. 4/1993 Sb., o opateních souvisejících se zánikem SFR. Ustanovení 6 cit. zákona upravuje zpsob nabytí státního obanství R prohlášením, a to osobami, které k 31.12.1992 byly státními obany SFR, ale nebylo možné urit ani obanství R ani obanství SR. Podle názor navrhovatel formulace 6 cit. zákona pipouští, aby podle nj eské státní obanství pouhým prohlášením nabyli cizí státní píslušníci. Dále uvádjí, že "k 1.1.1969 a k 31.12.1992 tedy bylo vyloueno, aby nkdo byl eskoslovenským státním obanem a nebyl zárove státním obanem eské (nebo Slovenské) republiky. Neexistovala množina jednotlivc, kteí by byli eskoslovenskými státními obany, a kteí by nebyli zárove eskými nebo slovenskými státními obany." Toto tvrzení však neobstojí. Ustanovení 6 cit. zákona totiž není ve svém znní aplikovatelné na cizince (tedy osoby s cizí státní píslušností), protože základní podmínkou pro použití tohoto ustanovení je státní obanství SFR existující

of 14 k 31.12.1992. V úvahu by pipadala pouze taková právní situace, kdyby státní oban SFR byl souasn i státním obanem jiného státu (tedy bipolita). Z hlediska ust. 6 cit. zákona však nepipadá v úvahu námitka cizího státního obanství, protože toto ustanovení neobsahuje nové nabytí státního obanství udlením cizinci, kdy musí být splnna podmínka propuštní z pvodního státního svazku, ale pouze potvrzení existujícího pvodního státního obanství SFR a jeho transformaci ve státní obanství eské republiky. Existence druhého (cizího) státního obanství není v daném pípad rozhodující. Dležité je však odpovdt na otázku, zda ke dni 31.12.1992 mohly existovat fyzické osoby, které byly státními obany SFR, aniž bylo ureno jejich státní obanství R nebo SR. Rozborem pedchozích právních úprav ohledn nabývání a pozbývání státního obanství lze bez pochyby dospt k závru, že takový právní stav byl reáln možný. Institut státního obanství eské socialistické republiky byl konstituován zákonem. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské socialistické republiky. Podle 2 odst. 1 cit. zákona byl státním obanem republiky ten, který ml k 1.1.1969 státní obanství eskoslovenské socialistické republiky, jestliže se narodil na území eské socialistické republiky. Podle 2 odst. 2 cit. zákona byl státním obanem SR i státní oban SSR, který se narodil v cizin, jestliže byl k 1.1.1969 pihlášen k trvalému pobytu na území SR, eventuáln jestliže ped odchodem do ciziny ml on, anebo jeho rodie na území SR poslední trvalý pobyt. Zákon. 39/1969 Sb. však obsahuje i ustanovení (ve svém 3), ešící situaci fyzických osob, které mly státní obanství SSR, ale státní obanství (eské republiky nebo Slovenské republiky) nebylo možné urit. Uvedený právní stav, tedy existence státního obanství SSR, aniž by bylo možno urit státní obanství SR nebo SSR, mohl reáln existovat, nebo státní obanství národní republiky se tvoilo v r. 1969 dodaten. Podle pedchozích právních úprav (zák.. 194/1949 Sb.) se státní obanství nabývalo narozením na území eskoslovenské republiky z rodi, kteí jsou obany (základní zpsob - 1 odst. 1 cit. zákona), a to i tehdy, jestliže dle 1 odst. 1 cit. zákona se dít narodilo v cizin byli-li otec i matka obany eskoslovenské republiky. Za této podmínky mohla fyzická osoba mít eskoslovenské obanství (podle zák.. 39/1969 Sb. i státní obanství SSR a následn i SFR), ale nebyly splnny i podmínky trvalého pobytu u ní ani u rodi. I u tchto rodi totiž mohlo eskoslovenské státní obanství vzniknout "zddním" po pedcích. Podle ust. 3 zák.. 39/1969 Sb. mohly tyto fyzické osoby nabýt státního obanství SR prohlášením. Toto prohlášení je však právem fyzické osoby, v daném pípad státního obana SSR, nikoliv jeho povinností. Souasn nutno ovšem zdraznit, že citovaná právní úprava nestanovila žádnou lhtu pro výkon tohoto práva a nestanovila ani právní následky pro pípadné nevyužití daného práva. Z tchto skuteností lze potom snadno vyvodit, že právo prohlášením nabýt státní obanství SR bylo stanoveno jako právo asov neomezené a plynutím asu nezanikající. Je tedy zejmé, že mže existovat právní stav, kdy fyzická osoba má státní obanství SSR (a posléze i SFR) a souasn nemá státní obanství R nebo SR, a kdy za souasného práva tedy mže prohlášením urit, zda jeho národní obanství je vázáno k eské nebo Slovenské republice. Tuto právní úpravu potom beze zbytku pevzal i zákon. 40/1993 Sb. Nelze proto souhlasit s tvrzením navrhovatel, že prohlášením podle 6 zák.. 40/1993 Sb. mže státní obanství eské republiky nabýt kterýkoliv cizinec. Vždy musí být vyjádena vazba na pvodní stát (SR, SSR, SFR) a tato vazba musí být nepetržitá a trvající i z hlediska zásady cives origo facit. V rámci prohlášení se nezkoumá otázka eventuáln jiného státního

of 14 obanství, které mohla fyzická osoba získat, protože se zde vychází z právního základu existence státního obanství SFR a je pouze konkretizováno obanství nov vzniklé eské republiky. Podmínka propuštní z jiného státoobanského svazku, jak již eeno výše, není zkoumána, protože se zde nejedná o nov udlované obanství. Nutno též pipomenout, že zpráva Ministerstva vnitra R potvrdila, že se jedná o zcela výjimené pípady (maximáln 10 osob v prbhu jednoho roku). Z uvedených skuteností potom nelze nijakým zpsobem dovodit, že ustanovení 6 zák.. 40/1993 Sb. je v rozporu s ustanovením lánku 1 ústavního zákona NR. 4/1993 Sb., protože k 1.1.1969 i k 31.12.1992 existoval právní stav, který umožoval podle 3 zák.. 39/1969 Sb. státním obanm SSR s asov neomezeným právem zvolit si prohlášením státní obanství eské socialistické republiky. IV. Návrh skupiny poslanc dále smuje proti ust. 11 a 12 odst. 3 zák.. 40/1993 Sb., která jsou podle navrhovatel v rozporu s ustanovením l. 67 odst. 1 Ústavy R a uvádjí, že podle tohoto ustanovení na vrcholné úrovni ve vcech výkonu státní moci odpovídá vláda, nikoliv Ministerstvo vnitra. Dále uvádjí, že jde o rozpor s ustanovením l. 2 odst. 2, l. 9 odst. 2 Ústavy R a l. 1, l. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že státní moc musí sloužit všem obanm v souladu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu bez vázanosti na njakou výlunou ideologii nebo náboženské vyznání a pi respektování rovnosti všech lidí v právech. V ustanovení 11 zákona. 40/1993 Sb. je obsaženo právo Ministerstva vnitra prominout - podmínku stanovenou v 7 odst. 1 písm. a) cit. zákona (tedy nepetržitý trvalý pobyt alespo po dobu 5 let na území republiky), pokud jsou splnny další podmínky uvedené v 11 odst. 1 písm. a) až f), tedy narození na území R nebo žije na území R nepetržit alespo 10 let nebo ml v minulosti státní obanství R, píp. státní obanství SFR nebo byl nezrušiteln osvojen státním obanem R, a nebo jeho manžel (manželka) je státním obanem R), - podmínku stanovenou v 7 odst. 1 písm. b) cit. zákona (tedy propuštní ze státního svazku jiného státu) pi splnní dalších podmínek uvedených v 11 odst. 2 cit. zákona (tedy má-li žadatel na území R nepetržitý trvalý pobyt alespo po dobu 5 let, pokud právní pedpisy státu, jehož je žadatel obanem, neumožují propuštní ze státního svazku nebo pokud tento stát odmítá vydat doklad o propuštní žadatele ze státního svazku), - podmínku stanovenou v 7 odst. 1 písm. d) cit. zákona (tedy znalost eského jazyka) v pípadech hodných zvláštního zetele. V ustanovení 12 odst. 3 cit. zákona je pak obsaženo právo Ministerstva vnitra prominout složení státoobanského slibu. Návrh skupiny poslanc namítá, že "výkon tohoto práva byl sven do výluné a od vlády izolované pravomoci Ministerstva vnitra a nebyla zákonem upravena možnost pezkoumání zákonnosti jeho rozhodnutí v tchto vcech, což je porušením ustanovení l. 2 odst. 1, l. 67 odst. 1 Ústavy R a l. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž musí státní moc být vykonávána hierarchickým zpsobem tak, aby za ni v nejvyšší úrovni odpovídala vláda a aby sloužila všem obanm v souladu se všemi podstatnými náležitostmi demokratického právního státu (l. 9 odst. 2 Ústavy). Pi rozhodování o udlování státního

of 14 obanství je prioritní veejný zájem, který je vymezen dlbou státní moci (l. 2 Ústavy) a demokratickými hodnotami, a který nesmí být diktován ideologickými ani náboženskými motivy (l. 2 odst. 1 Listiny) ani individuálními zájmy jen nkterých fyzických osob (l. 1 Listiny o rovnosti lidí v právech)". Žádný z výše uvedených lánk Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod není napadenými ustanoveními v 11, 12 odst. 3 zák.. 40/1993 Sb. porušen a v tomto smru nebyla urena i prokázána souvislost. Je conditio sine qua non každé demokratické vlády, že rozhodování o ad odborných otázek svuje svým lenm a jejich úadm, a to i z hlediska bžné a nutné dlby práce. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci ( 67 odst. 1 Ústavy). Ostatní orgány výkonné moci jsou tak vlád pirozen podízeny. Ministerstva jsou vládou ízena nejen prostednictvím právních pedpis jako obecn závazných normativních akt, ale i prostednictvím interních normativních instrukcí a individuálních akt ( 21 zák. NR. 2/1969 Sb., podle kterého se ministerstva ve veškeré své innosti ídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády). Zákon. 2/1969 Sb. také vztah ministerstva a vlády výslovn vyjaduje v 28 odst. 1, podle kterého "innost ministerstev ídí, kontroluje a sjednocuje vláda R". Vláda je souasn jako vrcholný orgán výkonné moci jejím pedstavitelem i ve vztahu k Poslanecké snmovn. Ministerstva zpracovávají na svých úsecích otázky svené do jejich psobnosti a ve stanovených oblastech státní politiky je pedkládají vlád jako celku k projednání. Ta s nimi v podob obecných dokument a zpráv nebo v podob zákonodárné iniciativy vystupuje ped Poslaneckou snmovnou. Nositelem ústavn politické odpovdnosti za innost ministerstva je píslušný ministr, který je v tomto smru kontrolován bžnými prostedky parlamentní demokracie jako jsou interpelace (lánek 53 odst. 1, 2 Ústavy), citaní právo Poslanecké snmovny a jejích orgán nebo vyšetovací komise (l. 30, l. 38 odst. 2 Ústavy). Dalším kontrolním mechanismem, kterým je sledována innost a volán k ústavnprávní odpovdnosti ministr je i možnost jeho odvolání z funkce. Podle l. 74 Ústavy R tento kontrolní mechanismus písluší pedsedovi vlády (návrh na odvolání ministra) a prezidentovi republiky (odvolání samotné). Z tchto skuteností potom jednoznan plyne, že innost ministerstva jako orgánu státní správy, kterému je zákonem (a je bezpochybné, že zákonem. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství R, ve znní zák.. 272/1993 Sb., se tak stalo - l. 79 odst. 1 Ústavy) svena pravomoc k udlování státního obanství, je podrobena všem postupm, které jsou bžné v systémech parlamentních demokracií, mže být tmito prostedky kontrolována a také mže být vyvozena ústavn právní odpovdnost píslušného ministra, pokud pi své innosti porušuje stanovená pravidla chování. Tvrzení, že udlování eského státního obanství bylo sveno do výluné a od vlády izolované pravomoci Ministerstva vnitra, tedy neodpovídá skutenosti. Vzhledem k uvedenému lze mít za to, že ustanovení 11, 12 odst. 3 zák.. 40/93 Sb. nejsou v rozporu s tmi ustanoveními Ústavy a Listiny jak uvádí navrhovatel a nebyla prokázána ani souvislost mezi tvrzením navrhovatele a porušením uvedených ustanovení. V. Návrh skupiny poslanc se konen dotýká i ustanovení 18 odst. 1, písm. a, c) a 18a písm. a, b) zák.. 40/1993 Sb., ve znní zák.. 272/1993 Sb., kdy uvedená ustanovení upravují volbu

of 14 státního obanství R státními obany Slovenské republiky. Podle ustanovení 18 citovaného zákona ml oban Slovenské republiky do 30.6.1994 právo zvolit státní obanství R, jestliže sploval podmínky stanovené v odstavci 1 písm. a až c). Tyto podmínky zahrnovaly - nepetržitý trvalý pobyt na území R alespo po dobu 2 let, - propuštní ze státního svazku Slovenské republiky, - bezúhonnost (nebyl v posledních 5 letech pravomocn odsouzen pro úmyslný trestný in). V 18a cit. zákona je potom upraveno nabytí státního obanství R volbou oban SR, kteí se narodili na jejím území do 31.12.1939 a jejichž rodie nebo alespo jeden z nich se narodili na území R nebo dosáhli nejpozdji v r. 1993 vku 60 let za souasného splnní dvou podmínek, a to - nepetržitého trvalého pobytu na území R po dobu alespo 2 let, - bezúhonnosti (nebyl v posledních 5 letech pravomocn odsouzen pro úmyslný trestný in). Podle návrhu skupiny poslanc jsou tato ustanovení diskriminaní povahy proto, že stanoví obanm SR, kteí pvodn byli také státními obany SFR, zvláštní podmínky pro získání státního obanství R, tedy podmínky, které pedchozí zákonodárství spoleného státu neznalo. Má tak být v rozporu s ust. l. 26 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech, podle nhož jsou si všichni lidé rovni a mají obecné právo na stejnou a úinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoliv dvod. Úvodem k této problematice nutno zdraznit, že po vzniku eskoslovenské federace byla provedena právní úprava na úseku státního obanství l. 5 ústavního zákona. 143/1968 Sb., ve znní zák.. 125/1970 Sb., v zákon. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního obanství, v zákon NR. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky, ve znní zákonného opatení pedsednictva NR. 124/1969 Sb., a v zákon SNR. 206/1968 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství Slovenské republiky. Text l. 5 ústavního zákona. 143/1968 Sb. vycházel z principu prvotnosti státního obanství eské republiky nebo Slovenské republiky (piemž státní oban každé republiky je zárove obanem eskoslovenské republiky), novela tohoto lánku provedená ústavním zákonem. 125/1975 Sb. již deklaruje, že eskoslovenské státní obanství je jednotné a každý eskoslovenský oban je zárove obanem eské republiky nebo Slovenské republiky, toto ustanovení mlo být konkretizováno zákony obou republik. Tak se nestalo a v teorii i praxi pevažovaly názory, že republikové státní obanství je prvotní. Dále lánek obsahoval zmocnní, že zásady nabývání a pozbývání státního obanství republiky stanoví zákon Federálního shromáždní. Tím se stal zákon. 165/1968 Sb., který stanovil kritéria pro urení, kteí eskoslovenští obané jsou obany eské republiky, a kteí obany Slovenské republiky, dále stanovil, že nabytím (pozbytím) státního obanství eské republiky nebo Slovenské republiky se nabývá (pozbývá) souasn i obanství eskoslovenské a uril, že dosavadní oban jedné republiky, který nabyl obanství druhé republiky (nap. volbou nebo udlením) pozbyl státní obanství druhé republiky. Tato právní úprava vycházela ze zásady, že fyzická osoba mže být obanem vždy jen jedné republiky, ke ztrát státního obanství jedné republiky tak docházelo automaticky okamžikem nabytí státního obanství druhé republiky. V zákonech. 39/1969 Sb. a 206/1968 Sb. byly stanoveny podrobnosti pro urení obanství eské republiky a Slovenské

of 14 republiky dosavadních oban unitárního státu, podmínky pro volbu obanství jedné republiky obanem druhé republiky (kdy volbu bylo možné provést do 31.12.1969), zpsoby nabývání a pozbývání obanství republiky. Po uplynutí lhty pro volbu obanství eské republiky mohl státní oban Slovenské republiky požádat o udlení státního obanství eské republiky a musel splovat pouze podmínky trvalého pobytu v eské republice, jejíž splnní bylo možné prominout. Jakmile mu bylo udleno obanství eské republiky, pozbyl automaticky obanství Slovenské republiky a nepedkládal proto doklad o propuštní ze svazku Slovenské republiky. V souvislosti s pedpokládaným rozdlením eské a Slovenské Federativní Republiky nutno pipomenout, že byly hledány cesty pro co možná nejjednodušší a nejrychlejší ešení otázky státního obanství. Vycházelo se z principu pedcházení vzniku dvojího státního obanství a zabránní vzniku bezdomovectví. Vycházelo se ze zásady, že zmna dosavadního státního obanství fyzické osoby je možná jen na základ jejího vlastního projevu vle. Vycházelo se ze skutenosti, že k 31.12.1992 byl každý oban SFR obanem eské nebo Slovenské republiky. Optimálním se jevilo pijetí dvoustranné smlouvy mezi eskou a Slovenskou republikou, jejíž návrh byl zpracován i eskou stranou pedložen. Smlouva vycházela z následujících zásad: - fyzické osoby, které mly k 31.12.1992 státní obanství jedné republiky, jsou státními obany této republiky i od 1.1.1993, - umožnit provedení volby obanství eské republiky dosavadnímu obanovi Slovenské republiky a naopak (pro volbu se stanovila lhta 6 msíc a podmínkou byl 3letý trvalý pobyt na území republiky, jejíž obanství si fyzická osoba volí, - nabytím státního obanství jedné smluvní strany se automaticky pozbývá státní obanství druhé smluvní strany, - pedcházení vzniku dvojího státního obanství u dtí, u kterých je jeden z rodi obanem jedné smluvní strany a druhý státním obanem druhé smluvní strany, kdy rodim se umožovalo provedení volby státního obanství pro dít a zárove se stanovila kritéria pro urení státního obanství jen jedné smluvní strany pro dít, nebyla-li volba obanství rodii provedena. Z uvedené zprávy Ministerstva vnitra, a to vrchního editele II. sekce, tak plyne, že by se maximáln zjednodušil postup pi získání státního obanství jedné smluvní strany obanem druhé smluvní strany a souasn by se pedešlo i vzniku dvojího státního obanství a bezdomovectví. Z téže zprávy potom plyne, že slovenská strana tento návrh neakceptovala a piklonila se k možnosti dvojího státního obanství. eská republika proto ešila otázku nabývání státního obanství eské republiky vnitrostátním pedpisem, kterým je zákon. 40/1993 Sb., ve znní zák.. 272/1993 Sb., kde je obsažena zásada pedcházení vzniku dvojího státního obanství a zamezení vzniku bezdomovectví. Takto bylo navázáno na právní úpravu platnou na území SFR a vycházeno ze skutenosti, že obdobné zásady jsou uplatnny i v právních pedpisech jiných evropských stát. Státní obané Slovenské republiky, kteí do 31.12.1992 nepodali žádost o udlení státního obanství eské republiky, mohli nabýt státní obanství eské republiky podle zák.. 40/1993 Sb., ve znní zák.. 272/1993 Sb., a to a) volbou obanství podle 18 a 18a (do 30.6.1994), b) udlením podle 19 do 30.6.1994, c) udlením podle 7 (tento zpsob není asov omezen).

of 14 Zmínný zpsob nabývání obanství byl omezen lhtami, a to podle 18 a 19 zák.. 40/1993 Sb., kdy toto prohlášení mohlo být uinno nejpozdji do 31. prosince 1993 a následn i naízením vlády R. 337/1993 Sb. ze dne 15.12.1993, kdy tyto lhty byly prodlouženy do 30. ervna 1994. Ústavním zákonem. 542/1992 Sb. došlo k 31.12.1992 k zániku eské a Slovenské Federativní Republiky jako samostatného státu a dnem 1.1.1993 vznikly dva nové samostatné státy, které bez pochyby mají svrchovanou pravomoc upravovat své vnitní záležitosti. Takovou vnitní záležitostí je samozejm i nabývání státního obanství. Lze pln souhlasit s tvrzením navrhovatele, že státní obané Slovenské republiky se zánikem spoleného státu stali na území eské republiky cizinci (samozejm i naopak). Ovšem tvrzení, že k zániku SFR a tedy i státního obanství došlo bez pímo projevené vle státních oban SFR a v nezjištném potu pípad proti jejich vli, je za dané situace neopodstatnné a spekulativní. Naopak nutno zdraznit, že dnem vzniku samostatných stát, a to eské a Slovenské republiky, se státní obané jednoho státu dostávají do postavení cizince na území státu druhého. eská republika jako samostatný stát mže tedy stanovit podmínky pro nabytí obanství zcela nezávisle na právní úprav jiného státu (Slovenské republiky). Toto právo bylo vyjádeno pijetím zákona. 40/1993 Sb., ve znní zák.. 272/1993 Sb., ve kterém mimo jiné bylo stanoveno i nabytí státního obanství cizincem. Neobstojí tvrzení navrhovatele, že v pípad státního obana Slovenské republiky nejde o cizince a neobstojí ani tvrzení, že volba vyvolaná zánikem federálního státního obanství mže podmiovat pouze subjektivní vle obana a jeho tzv. objektivní vztah k území. Práv tento vztah musí být odpovídajícím zpsobem vyjáden (tedy vztah k R), a to nejen k území, ale musí být i objektivizován k R jako takové. Práv toto vyjádení je obsaženo v podmínkách, za kterých bylo lze státní obanství R nabýt. Znovu nutno opakovat, že každý suverénní stát má právo stanovit podmínky, za kterých lze získat jeho obanství. Tvrzení navrhovatele, že jestliže nebylo bezúhonností podmínno trvání duálního státního obanství SFR a R, že tedy tomu nemže tak být i nyní, je irelevantní. Nejsou stanovena dodaten zákonná omezení na právní stav a skutenosti, které nastaly ped nabytím úinnosti nového zákona, ale ke dni jeho úinnosti a dále do budoucna. Jak již eeno, pi volb státního obanství R státními obany SR nutno vycházet obecn z režimu, kterému podléhají v souvislosti s obanstvím práv cizinci jako takoví. Podmínky stanovené v tchto smrech pro obany SR jsou jiné a práv pro n píznivjší. To samozejm z hlediska minulého soužití v rámci spoleného státu a spoleenských, pracovních i rodinných vazeb, které se za tu dobu vytvoily, obecn tedy z dvod, které lze veskrze oznait za humánní. Ani v této oblasti však nelze uvažovat voluntaristicky. Stanovené podmínky jsou pimené nastalé situaci, dostaten objektivizují vztah k eské republice a nejsou nikterak diskriminující. K tmto podmínkám je potom na míst uvést následující: k pojmu trvalý pobyt se dle názoru Ústavního soudu jedná o faktické vyjádení trvalého pobytu a tedy o trvalý pobyt nikoliv ve smyslu evidenním - pihlášení se k trvalému pobytu na píslušném úad - ale ve smyslu faktickém. Trvalým pobytem je teba takto rozumt pobyt v míst stálého bydlišt lovka, to jest zpravidla v míst, kde má rodinu, rodie, byt nebo zamstnání a v nmž se také zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale ( v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 76/93). Dvouletý trvalý pobyt jako podmínka pro volbu obanství byl stanoven i s ohledem na zákon SNR. 206/1968 Sb., který jako podmínku pro udlení obanství Slovenské republiky obanovi eské republiky stanovil dvouletý pobyt na území Slovenska. V dob pijímání zákona o nabývání obanství

of 14 eské republiky tento zákon SNR ješt platil a proto v souladu se zásadou vzájemnosti lze tuto lhtu považovat za pimenou. Je na míst pipomenout, že i v pípad kratšího trvalého pobytu mohlo Ministerstvo vnitra státní obanství eské republiky žadateli udlit podle 19 nebo podle 7 zák.. 49/1993 Sb. K otázce pravomocného odsouzení pro úmyslný trestný in v posledních 5 letech je nutno zdraznit, že se jedná o trestný in úmyslný (nikoliv tedy nedbalostní) a v této souvislosti nutno uvést i s ohledem na dvodovou zprávu k pijatým zákonm o státním obanství eské republiky, že pokud jde o osoby, které byly pravomocn odsouzeny pro úmyslný trestný in, budou splovat shora uvedenou podmínku pro udlení státního obanství eské republiky po zahlazení svého odsouzení soudem. V souladu s trestním zákonem a trestním ádem se pak na tyto osoby pohlíží jako na osoby, které nebyly odsouzeny a ve výpisu z rejstíku trest se již odsouzení neuvádí. Nutno také dodat, že nap. drobné krádeže jsou zpravidla projednávány jako pestupek, u trestného inu krádeže se jedná o protiprávní jednání, kterým si pachatel pivlastnil cizí vc vtší hodnoty. Urité zvláštnosti plynoucí ze zániku federace tak byly zohlednny práv v doasném zvláštním režimu ureném pro možnost volby státního obanství R. Ponkud výhodnjší podmínky volby, stanovené pro skupinu oban SR, kteí se zdržují v cizin a ped odchodem do ciziny mli trvalé bydlišt na území R, je nutno chápat znovu jako humánní gesto, které respektuje možné rodinné a jiné obecn lidské vazby, které tito obané mohou k R mít. Je samozejm nadbytené zmiovat se o možnostech tchto emigrant získat obanství R v dob pedchozího režimu. K této skutenosti nutno dále uvést, že tyto osoby se zdržují mimo území eské republiky v naprosté vtšin pípad více než 5 let, a tak nemohly být odsouzeny na území eské republiky (rejstík trest vede pouze odsouzení, ke kterému došlo na území eské republiky) a vyžadování takového dokladu od cizozemských orgán se jeví problematické, nebo nkteré státy takový doklad fyzické osob nevydávají a i v pípadech, kdyby byl výpis pedložen by bylo obtížné posoudit charakter trestné innosti, kdy další problémy by zjevn nastaly, kdy takováto osoba by žila ve více státech. Nelze tedy v tchto souvislostech hovoit o diskriminaci urité skupiny osob. Pokud vbec, pak tedy pouze o diskriminaci v pozitivním smyslu, tedy že cizincm - obanm SR bylo právní úpravou piznáno výhodnjší postavení než cizincm - obanm jiných stát mimo SR nebo apolitm, jako dsledek úpravy práv pi rozdlení státu z hlediska mezinárodního práva. Z hlediska praktického stavu, jak plyne z uvedené zprávy Ministerstva vnitra, obané Slovenské republiky, kteí nepodali žádost o udlení obanství eské republiky a mli trvalý pobyt v eské republice k 31.12.1992 a tento pobyt trvá, mohou podat žádost o povolení trvalého pobytu v eské republice. Tito žadatelé nepedkládají doklady stanovené pro jiné cizince, ale pouze prokáží zápisem v obanském prkazu trvalý pobyt a prokáží obanství Slovenské republiky. Právní postavení oban Slovenské republiky s trvalým pobytem v eské republice je tém shodné s postavením obana eské republiky. Za tím úelem bylo uzaveno mezi eskou a Slovenskou republikou pes 40 mezinárodních smluv, ze kterých stejn jako z dalších právních pedpis plyne, že nap. právo na bezplatné vzdlání, zdravotní péi, dávky v nezamstnanosti, sociální dávky apod. jsou vázány na trvalý pobyt a nikoliv na státní obanství. S institutem státního obanství eské republiky je spojeno volební právo, právo vykonávat nkterá zamstnání (soudci, vojáci, státní zástupci), branná povinnost. Je konen na míst pipomenout, že eská republika není vázána právní úpravou státního obanství SFR vzhledem k tomu, že

of 14 tento institut zánikem SFR zanikl také. Ústavním zákonem NR. 4/1993 Sb., který nabyl úinnosti dnem 31.12.1992, byly pevzaty právní pedpisy platné ped vznikem R, nelze však použít ustanovení podmínná toliko existencí SFR a píslušností R k ní. Zákon. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství, nabyl úinnosti dnem 1.1.1993 a v 28 bod 1, 2 zrušil pvodní právní úpravu, tedy zákon NR. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního obanství eské socialistické republiky, ve znní zákona NR. 92/1990 Sb. a zákon. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního obanství. S ohledem na uvedené skutenosti dospl Ústavní soud k závru, že ustanovení 18 odst. 1 písm. a), c) a 18a písm. a, b) zák.. 40/1993 Sb., ve znní zák.. 272/1993 Sb., nejsou v rozporu s ust. lánku 26 Mezinárodního paktu o obanských a politických právech jak uvádí navrhovatel a nebyla prokázána ani souvislost mezi tvrzením navrhovatele a porušením uvedeného ustanovení. P o u e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brn dne 13. záí 1994 O D L I Š N É S T A N O V I S K O Soudc JUDr. V.. a JUDr. P. V. k nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 1994, kterým byl zamítnut návrh skupiny poslanc na zrušení nkterých ustanovení zákona. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního obanství R, ve znní zák.. 272/1993 Sb., podané podle ustanovení 14 zákona. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Podepsaní soudci zastávají stanovisko, že návrhu skupiny poslanc v bod, ve kterém se dožadovali zrušení ustanovení 18 odst. 1 písm. a), c) a 18a písm. a), b) zákona. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního obanství eské republiky ve znní zákona. 272/1993 Sb., mlo být vyhovno, a to z tchto d v o d : I. Ústava eské republiky v lánku I prohlašuje eskou republiku za demokratický právní stát, založený na úct k právm a svobodám lovka a obana. Krom toho se Ústava ve svém preambuli hlásí k tradicím eskoslovenské státnosti, což, mimo jiné, je vyjádeno i pevzetím právního ádu bývalého státu a ásten i jeho symbol. Pihlásila se tedy k myšlenkám, podle kterých mlo být eskoslovensko stabilizujícím demokratickým útvarem ve stední Evrop, založeným na humanistických principech a na principech demokracie. Preambule Ústavy zdrazuje obanský a nikoliv národní princip nového státu. Stát, který chce být demokratickým právním státem musí nutn uznat povinnost svého ústavního sebeomezení, nebo k tomuto pojmu nezbytn pináleží uznání nadstátního pvodu základních lidských práv, tedy uznání autonomie lovka a obanské spolenosti. Pro stát, na rozdíl od obana, nemže platit, že dovoleno je vše, co není výslovn zapovzeno. V souvislosti se zánikem spoleného státu tedy eská republika výslovn deklarovala ve své Ústav, že se cítí být pokraovatelkou eskoslovenské státnosti. Tato státnost pak není pouhou abstrakcí, ale její obsah je a byl naplován konkrétními subjekty, tedy pedevším obany tohoto státu. Dalo by se proto oekávat, že zákon, který na tuto Ústavu bezprostedn navazuje, a který upravuje nejen nabývání a pozbývání státního obanství

of 14 R, ale který také obsahuje zvláštní ustanovení v souvislosti se zánikem SFR, bude výše zmínné principy a ideová východiska vi bývalým obanm spoleného státu respektovat. Takový postup by se dal oekávat o to více, jestliže Ústava Slovenské republiky, stojící spíše na principu národním a ve své preambuli spolenou eskoslovenskou státnost opomíjející, je realizována zákonem, který osobám, které byly k 31. 12. 1992 státními obany SFR, ale nebyly státními obany Slovenské republiky, umožuje volbu obanství SR bez jakýchkoliv podmínek ( 3 zákona. 40/1993 Zb.). II. Nepochybn nelze nic namítat proti tvrzení, že eská republika jako samostatný stát mže stanovit podmínky pro nabytí obanství zcela nezávisle na právní úprav jiného státu, tedy i na právní úprav Slovenské republiky. Názor podepsaných soudc však je ten, že u oban SFR bylo toto obanství obanstvím de facto prioritním, a to pedevším v právním vdomí oban státu. Z mezinárodn-právního hlediska pak bylo obanstvím jediným. Kritéria transformace státního obanství pro obany federace, kteí byli obany Slovenské republiky by tedy mla být výrazn jiná, než kritéria pro nabytí obanství cizinci. Tvrzení, že úprava obsažená v ustanovení 18 resp. 18a zákona. 40/1993 Sb. výrazn jiná a zvýhodující skuten je, je nepesvdivé. Zmínná ustanovení zaazená do ásti tetí nazvané "Zvláštní ustanovení o státním obanství eské republiky v souvislosti se zánikem SFR", jsou v podstat zvláštní jen svým názvem. Jedinou "výhodou", kterou tato ustanovení skýtají obanm Slovenské republiky žijícím na území eské republiky oproti skuteným cizincm, je snížení délky nepetržitého trvalého pobytu z pti let na dva roky, resp. byly odstranny urité tvrdosti pro starší obany (dodaten pipojený 18a). Stanovené podmínky tedy rozhodn nezakládají opní právo, jehož zakotvení by se dalo oekávat u státu, který si dal do vínku principy a právní kontinuitu tak, jak jsou zmínny v odst. I. tohoto stanoviska. Lze souhlasit s názorem skupiny poslanc, že tmito ustanoveními byly zavedeny diskriminaní podmínky pro získání státního obanství bývalými státními obany SFR, kteí se tak v ásti své pvodní vlasti stali cizinci. Dodaten byla stanovena zákonná omezení na právní stav a skutenosti, které nastaly a existovaly ped nabytím úinnosti zákona. 40/1993 Sb. Navíc byla tato práva omezena zpsobem, který z tžko pochopitelných dvod ani není stejný pro všechny obany Slovenské republiky. Za diskriminující lze pedevším považovat, že ti obané Slovenské republiky, kteí svj vztah k nov vzniklé eské republice mohli doložit dlouhodobým trvalým pobytem na jejím území, mají pro získání obanství podmínky nejmén výhodné. Pouze na n se totiž vztahuje, tak jako na skutené cizince, neprominutelná podmínka ptileté beztrestnosti, která se nevyžaduje pro ty slovenské obany, kteí trvale žijí v cizin a ped odchodem do ciziny mli trvalý a asov nevymezený pobyt na území eské republiky. Podstatn výhodnjší podmínky, pesnji isté právo opce, pak platí pro bývalé obany SFR, u kterých není možné urit obanství nkteré z republik ( 6 zák.. 40/1993 Sb.). Podepsaní soudci zastávají názor, že princip volby státního obanství tak, jak je upraven v 6 pedmtného zákona, je standardním ešením ve stát, který chce být demokratickým právním státem a který se upímn hlásí k tradicím eskoslovenské státnosti. Jakákoliv úprava pod tento standard je diskriminující. V Brn 16. záí 1994 JUDr. V.. JUDr. P. V.