Navrhování systémů řízení

VUT v Brně Fakulta strojního inženýrství Ústav automatizace a informatiky Studijní text k předmětu Navrhování systémů řízení (kódové označení předmětu v učebním plánu: VNS) Obsah: 1 Komponenty,funkce, architektura informačních a řídicích systémů. 2 Systémová integrace v dodávkách řídicích systémů. 3 Modely životního cyklu tvorby software. 4 Objektově orientované metody analýzy a návrhy. 5 Funkce a náplň produktů pro počítačovou podporu softwarového inženýrství 6 Jakost software a testování programů. 7 Modely jakosti procesů tvorby software 8 Provozování řídicích systémů 9 Navrhování projektů řídicích systémů 10 Síťová analýza a podrobné plánování projektů řídicích systémů 11 Implementace projektů řídicích systémů 12 Týmová práce a organizace týmů při implementaci řídicích systémů 13 Analýza rizik projektů automatizovaných řídicích systémů Seznam literatury Zadání seminární práce Zpracoval: Doc. Ing. Branislav LACKO, CSc., garant předmětu BRNO, srpen 2006

1 Komponenty, funkce, architektura informačních a řídicích systémů 1.1 Vymezení automatizovaných informačních a řídicích systémů Termín informační systém je v současnosti velmi často používán. Dotkněme problematiky vlastního názvu předmětu našeho zájmu. Západní svět vždy hovořil (a hovoří) o informačních systémech (Information Systems). Někdy se používá celé řady jiných termínů a zkratek - MIS (Management Information Systems), BMS (Business Management Systems), ERP System (Enterprise Resource Planning Systém) a další. Výrazná převaha informačních funkcí v západních systémech vedla k jednoznačnému termínu používaného dnes "informační systém". Informační systém firmy se skládá z neautomatizované a automatizované části. Neautomatizovaná část představuje činnosti, které se provádějí ručně. Automatizovaná část informačního systému využívá k automatizaci různých prostředků informačních, komunikačních a dalších technologií. Informační systém firmy Neautomatizovaná část Automatizovaná část Na tuto skutečnost je nutno pamatovat ze dvou důvodů: Při návrhu informačního systému je potřeba rozhodnout, které činnosti je vhodné a efektivní automatizovat a které ponechat, aby se prováděly ručně. Při provozu informačního systému je nutno mít na paměti, že ne všechna data jsou uložena v databázích, aby se mohla zpracovávat počítačovými programy. Zejména řadu strategických informací musíme získat mimo provozované databáze a zpracovat ručně. Význam složky řízení je zdůrazněn u automatického řízení v angličtině termínem Control System. Se zdokonalováním informačních technologií dochází k nárůstu počtu automatizovaných řídicích funkcí, což je jeden ze současných význačných vývojových trendů v této oblasti. Také řídicí systém firmy má svoji automatizovanou a neautomatizovanou část.

V používané anglosaské terminologii se však termín Automatic Control System používá výhradně pro takové systémy, které mají řízení plně automatizované. Proto budeme dále používat zkratku AIS (automatizovaný informační systém) k označení předmětu našeho zájmu, i když budeme uvažovat, že tento systém má automatizovánu také celou řadu řídicích funkcí. Automatizovaným informačním systémem (AIS) rozumíme soubor technických prostředků (Hardware), programových prostředků (Software) a organizačních prostředků (Orgware) vzájemně účelně vybraných a propojených pro automatizované získávání potřebných informací k rozhodování a řízení. V současné době, kterou je zvykem označovat jako éru informační společnosti (Information Society), jsou informační systémy budovány ponejvíce jako automatizované, takže se mnohdy označení automatizovaný vynechává a hovoříme jen o informačním systému (IS), i když v běžném rozhovoru myslíme automatizovaný informační systém. Hardware AIS Software Orgware Technické vybavení počítačů (Hardware) a programové vybavení počítačů (Software) patří mezi informační a komunikační technologie (ICT Information and Communication Technology). Obecně pod pojmem informační a komunikační technologie rozumíme souhrn všech rozličných technických, programových, organizačních a jiných prostředků, technik a služeb, které můžeme využívat při jednotlivých operacích s informacemi (zpracování informace, ukládaní informace, přenášení informace, apod.). Informační technologie představují podmnožinu technologií, kterými disponuje naše současná společnost (Information Society viz portál http://www.europa.eu.int):

Všechny používané technologie v současné společnosti Informační technologie Účelem automatizovaného informačního systému firmy je poskytovat informace pro podporu rozhodování a řízení určité instituce, aby mohla dobře plnit svoje funkce. Poskytované informace proto musí být: významné - přesné - včasné - dostatečné - úplné - srozumitelné. Aby AIS poskytoval takové informace musí mít následující vlastnosti: - Poskytovat komplexně potřebné funkce, nutné pro zajištění všech činností, které se mají automatizovat. - Mít vhodné provozní parametry, aby jeho využívání bylo jednoduché, chod spolehlivý, požadované provozní náklady co nejnižší a rychlost poskytování informací přiměřená požadavkům. - Umožňovat relativně jednoduché a rychlé přizpůsobování svých funkcí a vlastností změněným požadavkům. - Musí mít dobře vyřešeno zabezpečení proti zneužití a proti poškození a to jak sebe sama, tak informací, které jsou v něm uloženy. - Vykazovat parametry vysoké jakosti a to jak v průběhu dodávky, tak návrhu a provozu. - Jeho cena musí být přijatelná pro uživatele. - Mělo by být pro něj charakteristické využívání dostupných progresivních informačních technologií, aby nebyl v krátké době zastaralý a překonaný. - Jeho koncepce i provedení by měly využívat racionální a objektivně zdůvodněné principy. AIS s výše uvedenými vlastnostmi může firma dosáhnout jen za následujících podmínek, které představují kritické faktory úspěchu (Critical Success Factors): - Realizace AIS je řízený a cílevědomý proces, který je nedílnou součástí dění v celé firmě. - Všechny činnosti, které se týkají jeho realizace jsou prováděny jakostně. - Vrcholové vedení firmy, vedoucí na všech dalších řídicích úrovních a pracovníci firmy věnují realizaci a provozování AIS systematickou pozornost. - Při návrhu a realizaci jsou využity progresivní poznatky vědy a techniky z takových oblastí jako kybernetika, softwarové inženýrství, rizikové inženýrství, projekt management, apod. Následující Ishikawův diagram schematicky zachycuje podmínky úspěšného zavedení AIS:

Vhodně Dobré definované Správný odborné cíle AIS postup znalosti realizace pracovníků AIS firmy o IT Úspěšně zavedený informační systém Odhodlanost a nasazení vedení Informovanost pracovníků firmy Poznamenejme, že v poslední době do popředí vystupují ty informace, které představují ZNALOSTI. Proto se často hovoří o skutečnosti, že současná informační společnost přechází do podoby znalostní společnosti (Knowledge Society). 1.2 Komponenty AIS Komponenty, které obsahují AIS, můžeme rozdělit do následujících množin a podmnožin. Pro určitý AIS jsou pak naplněny konkrétními prostředky.

Technické prostředky Počítače (Osobní počítače, servery, pracovní stanice, specializované řídicí počítače, apod.) a jejich bezprostřední komponenty (operační paměti, přídavné procesory, rozhraní, přídavné procesory) Periferní zařízení (tiskárny, souřadnicové zapisovače, digitizéry, snímače čárových kódů a čipových karet, speciální displeje, apod.) Síťové komunikační prostředky (kabeláž sítě, komunikační počítače, odbočovače v sítích, síťové karty do osobních počítačů, modemy, zesilovače signálu, apod.) Doplňková a podpůrná zařízení (zálohovací zdroje síťového napětí, filtry před obrazovky, specializovaný nábytek, klimatizační zařízení, měřící a testovací zařízení) Provozní materiál (papír do tiskáren, diskety, výměnné optické disky, náplně do tiskáren) Dokumentace technického vybavení Programové prostředky Operační systémy (základní operační systémy, síťové operační systémy, operační systémy řízení reálného času) a jejich přídavné části Systémové programy, které provádějí speciální řídicí a provozní funkce Vývojové prostředky (programovací jazyky, knihovny programovacích jazyků, testovací prostředky, vývojová prostředí) Databázové systémy a jejich součásti Standardní aplikační programy (tabulkové procesory, textové editory, presentační programy, elektronická pošta, apod.) Speciální aplikační programy, zhotovené podle individuálních požadavků

Organizační prostředky Pokyny pro obsluhu a návody k obsluze Provozní pokyny AIS Směrnice zajišťující dělbu a koordinaci prací kolem AIS Směrnice stanovující zodpovědnost za správnost vkládaných dat Směrnice vymezující oprávněnost přístupu k datům a oprávněnost manipulace s daty Pokyny pro archivaci dat a pořizování bezpečnostních kopií Pokyny k provádění antivirové ochrany a k zabezpečení dat před úmyslným zneužitím, zcizením nebo poškozením. Pokyny pro vyhodnocování a sledování činnosti AIS včetně evidence nákladů na AIS Zásady pro údržbu a inovaci AIS Pokyny a zásady pro zajišťování bezpečnosti AIS Z uvedených množin komponent je často podceňována a přehlížena právě třetí množina prostředků organizačního zabezpečení. 1.3 Rozdělení AIS AIS můžeme rozdělovat podle různých hledisek. Rozdělení AIS nám umožňuje přesněji vymezit potřebné technické, programové a organizační vybavení a stanovit postupy pro návrh a realizaci AIS. Rozdělení podle umístění AIS v pyramidě řízení:

EIS Strategická úroveň řízení MIS Taktická úroveň řízení RTCS Operační úroveň řízení EIS (Executives Information System) - automatizovaný informační systém pro vrcholové strategické řízení podporující automatickou analýzu dat z hlediska dlouhodobých vývojových trendů (OLAP - On Line Analysing Processing) MIS (Management Information System) - automatizovaný informační systém pro vedoucí pracovníky střední úrovně a referenty, podporující transakční zpracování firemních údajů fakturách, objednávkách, zakázkách, mzdách a platech, skladovaných položkách, apod.). RTCS (Real Time Control System) - automatizovaný řídicí systém, který na operativní úrovni v reálném čase řídí provádění jednotlivých výrobních úkonů pro konkrétní operace ve výrobě. Rozdělení AIS podle velikosti: mikro AIS : jeden až pět izolovaných, samostatných osobních počítačů malý AIS: do deseti osobních počítačů propojených vzájemně do počítačové lokální sítě střední AIS: do 100 počítačů propojených do jedné nebo více lokálních sítí, ve kterých jsou využity servery velké AIS: kolem 1000 počítačů s mnoha lokálními počítačovými sítěmi a servery propojenými na jiné externí sítě velmi velké AIS: přes 1000 počítačů propojených do rozsáhlých lokálních i externích sítí s dálkovým přenosem dat. Rozdělení AIS podle obsahového zaměření: AIS pro průmyslové výrobní podniky s přetržitou výrobou (strojírenství, elektrotechnika, spotřební zboží, apod.) AIS pro kontinuální výrobu (potravinářství, chemická výroba, energetika, apod.) AIS pro finanční sektor (banky, pojišťovny, burzy, spořitelny) AIS pro státní a jiné administrativní instituce včetně školství AIS pro výzkumné firmy, vědecko-technické firmy a vývojové firmy AIS pro speciální oblasti (policie, armáda, kosmický výzkum). Rozdělení AIS podle automatizovaných funkcí:

statistické AIS (zajišťující jen zpracování evidence a statistických výstupů) bilančně - plánovací AIS AIS s doplněnými řídicími funkcemi (alespoň některé funkce jsou realizovány v uzavřené řídicí smyčce) AIS systémy s využitím předpovědi a zjišťování následků případných rozhodnutí (např. simulací) AIS s využitím umělé inteligence pro podporu rozhodování Rozdělení AIS podle způsobu dodávky: automatizované informační systémy dodávané jako hotový produkt automatizované informační systémy vytvářené individuálně na objednávku podle požadavků zákazníka automatizované informační systémy dodávané jako prototyp, tj. dodá se řada připravených skeletů programů (prototyp), které se pak upravují a dopracovávají podle požadavků zákazníka např. zadáním hodnot předem připravených parametrů, apod. Každý z těchto způsobů dodávky AIS má své výhody a nevýhody. Hotový produkt Vývoj podle Prototyp požadavků Čas Téměř ihned Velmi dlouhá doba vývoje Relativně krátká doba Cena Velmi nízká cena Velmi vysoká cena Přijatelná cena Jakost Viditelná jakost a malým počtem chyb Předpokládaná jakost s velkým počtem chyb Částečně viditelná jakost a přijatelné množství chyb Přizpůsobení Firma se musí Software se Oboustranné Vhodná velikost firmy přizpůsobit SW přizpůsobuje firmě přizpůsobení Malé firmy Velmi velké firmy Střední a velké firmy Aby mohl být softwarový systém prohlášen za prototyp, měl by splňovat následující požadavky: Od začátku musí být vyvíjen jako prototyp Přizpůsobování se musí realizovat racionálním způsobem (parametrizace, makroinstukce, přizpůsobováním objektů) nikoliv přeprogramováváním Koncepce prototypu musí být poměrně dosti blízká cílovým požadavkům. Finální dokumentace musí vznikat jako vedlejší efekt procesu přizpůsobování prototypu požadavkům uživatele a nikoliv jednotlivými zásahy do stávající dokumentace. Rozdělení podle využívání databázového systému: bez databázového systému s využitím lokálních databází (heterogenní nebo homogenní řešení) s centralizovanou databází s databází architektury klient/server (heterogenní nebo homogenní řešení)

s decentralizovanou databází Rozdělení podle způsobu propojení na řízený proces: off-line propojení on.line propojeni smíšené propojení Z hlediska propojení počítačů s procesem, o kterém má poskytovat automatizovaný systém informace je potřeba rozlišovat nepřímé (off-line) propojení s procesem Počítač Ruční vstup dat Doporučené hodnoty pro ruční řízení Uživatel Pozorování procesu uživatelem Ruční řízení procesu uživatelem Proces (výrobní nebo nevýrobní) a přímé (on-line) propojení procesu s počítačem

Uživatel Poskytované informace Počítač Automatizované propojení Proces (výrobní nebo nevýrobní) V případě nepřímého propojení s procesem dochází : - ke zpožďování vkládaných dat ručním způsobem, který je pomalý a nemusí být proveden bezprostředně v okamžiku zpozorování potřeby data do počítače vložit (pracovník nevloží do počítače objednávku, kterou obdržel faxem, protože přerušil práci a je u zubního lékaře) - ke zkreslování dat, které může být způsobeno omyly (překlep, přehlédnutí, opomenutí, apod.) nebo vědomým uváděním nepřesných údajů (pracovník vloží do počítače větší počet odpracovaných hodin, aby dostal více zaplaceno). Obojí negativně ovlivňuje jakost řízení. Proto by měl být vždy preferován přímý vstup do počítače prostřednictvím různých čidel: automatické měření, čipové karty, čárové kódy, elektronická výměna dat, apod. 1.4 Architektura AIS Architekturou AIS rozumíme aplikaci různých koncepcí, které charakterizují řešení základních problémů při návrhu, realizaci a využívání AIS. Koncepce orientace AIS Minulé systémy byly orientovány na získávání informací o stavu podniku. Dokonce v nich často chyběly i funkce strategického řízení zřejmě jako důsledek skutečnosti, že cíle byly direktivně určovány "shora". Dnes však podniky musí požadovat informace o vnějším trhu, o chování konkurence, o finanční situaci v bankovnictví, o chování a požadavcích svých zákazníků a atd. To jsou informace z okolního prostředí firmy, které umožňují firmám obstát v konkurenční soutěži Koncepce zaměření AIS Řada zastarale pojatých IS byla a je především zaměřena na hromadné zpracování dat v dávkách, které řešilo automatizaci administrativních a správních agend. V budoucnu se

bude požadovat především poskytování informací pro řízení jako přímá podpora firemního managementu. S tím souvisí i jiný pohled na přínosy informačních systémů. V minulosti se preferovaly přínosy v oblasti různých druhů úspor (snižování počtu pracovníků, snižování materiálových nákladů apod.). V budoucnosti budou systémy hodnoceny především podle přínosu v podpoře rozhodovacích procesů firmy tak, jak budou schopny podpořit realizaci strategických a taktických cílů a pomoci firmě nejlépe zhodnotit vložený kapitál. Tomu odpovídá i změna v prioritě jednotlivých subsystémů informačního systému. Dříve bylo těžiště v oblasti výroby, v současnosti je kladena priorita do obchodní oblasti a ekonomické oblasti. (např. CRM Customer Relationship Management, HRM Human Resource Management, apod.). Koncepce filosofie AIS První informační systémy se v důsledku možností počítačů zaměřovaly na zpracování evidenčních dat statistickým zpracováním získaných údajů. Později při dostatečném množství dat a zlepšeném výkonu počítačů mohly být systémy koncipované jako bilanční, které zajišťovaly provádění souhrnných bilančních výpočtů. Ty se zdokonalovaly do té míry, že dosáhly možností výpočtů plánů v různých variantách, které byly předkládány jako podklad k rozhodování. Až do tohoto okamžiku můžeme systémy považovat za informační. Jakmile však počítač dovede vytvořit plán v několika variantách a vybrat optimální variantu k ovládání, dochází zde ke kvalitativní změně - systém můžeme začít označovat jako řídicí. V počátcích docházelo spíše k automatizovanému ovládáním, protože chyběla zpětná vazba nebo ta, která existovala, měla velké časové zpoždění. Výkon, technické a programové vybavení počítačů však dovoluje skutečné řízení v reálném čase způsobem, který připomíná automatickou regulaci - t.j. automatické dodržování předepsaných hodnot. Probíhající regulační pochody mohou využít predikčních metod simulace pro zodpovězení otázek typu: "Co se stane, když...?". Takové systémy dovolují vedoucím pracovníkům prozkoumat následky možných rozhodnutí dříve, než jsou skutečně provedena. Moderní řídicí systémy můžeme vybavit schopností adaptability tak, aby byly schopny přizpůsobit se změněným podmínkám trhu nebo stavu firmy. To většinou znamená využít i metod umělé inteligence a koncipovat systémy tak, aby byly schopny v bázi znalostí shromažďovat sami určité poznatky a akceptovat jim předkládané zkušenosti. Znamená to využít poznatků z realizace expertních systémů pro řízení. Koncepce ve způsobu poskytování informací. První informační systémy doslova zaplavovaly své uživatele informacemi. Připomeňme, že počítače byly často nazývány továrnami na potištěný papír. Jako reakci na tuto kritiku nové systémy, které začaly využívat terminálů, byly navrženy tak, že uživatel dostal jen ty informace, které si výslovně vyžádal. To se sebou přineslo problém komunikace uživatelů - neprogramátorů s počítačem. Ještě i dnes není optimálně vyřešen problém, jak uživatele - neprogramátora informovat jaké informace může od systému požadovat a jakým způsobem má své konkrétní požadavky specifikovat. Navíc však takový způsob vykazoval velké množství cenných informací, které nebyly uživateli presentovány prostě proto, že si je uživatel nevyžádal z neznalosti nebo z nepozornosti či z prostého opomenutí. Budoucí systémy budou muset nabízet informace metodou sistace uživatele, který odsouhlasí, zda nabízené informace se mu mají presentovat či nikoliv. Dále systémy budou muset být vybaveny "informačními filtry", které si uživatel bude moci nastavit pro odstranění informací pro něj neaktuálních a nevyžadovaných a naopak těch, které považuje v určitém časovém úseku za důležité. Presentace informací bude muset být prováděna postupně s možností

zásahu od uživatele tak, aby uživatel mohl specifikovat formu informací a jejich rozsah, jak bezprostředně potřebuje k řízení. Zvlášť důležité informace budou muset mít možnost být presentovány tak, aby nemohly být přehlédnuty a opomenuty. Často se v této souvislosti hovoří o tzv. inteligentních informačních filtrech. V této souvislosti poznamenejme, že presentace informací stále více preferuje barevnou grafickou formu, před klasickou alfanumerickou tabulkovou formou a do budoucna je nutno rozhodně počítat s hlasovým výstupem z počítače a zvukovou signalizací.nadějné jsou i výsledky vstupu do počítače hlasem a snímání rukou psaných dokumentů. Informační systémy budou na sebe přebírat stále více komunikačních služeb. Počítačová síť Internet a lokální počítačové sítě jsou dnes ideálním prostředím pro realizaci elektronické pošty a zajišťování skupinové a týmové komunikace (groupware, teamware). V tomto smyslu informační systémy stále více uskutečňují program "bezpapírové výměny zpráv" (paperless comunnication). Koncepce dynamiky růstu Řada podniků, které začínaly v roce 1990 po svém ustavení (založení) se dvěma mikropočítači typu PC má dnes 50, 80 ba i stovky mikropočítačů PC propojených lokální sítí. Je zřetelné, že rozvoj jejich informačního systému bude dále pokračovat tímto vysokým tempem. Tento trend je podporován jednak stále klesající cenou výpočetní techniky jednak zvyšujícím se tlakem na komplexní pojetí informačních systémů, protože takové pojetí přináší podnikatelům četné výhody: - účinnou podporu rozhodovacích procesů - snižování stavu meziskladů i skladů - snižování nákladů na administrativní pracovní síly - zvýšení rychlosti komunikačních procesů - zvýšení kvality řady činností (kvalita korespondence, kvalita prospektové, nabídkové a technické dokumentace, kvalita konstrukčních výpočtů a kvalita výkresové dokumentace atd.). Stále více se informační technologie propojují s komunikačními technologiemi, jak je to možno demonstrovat na spojení mezi počítačovou sítí Internet a mobilními telefony (např. posílání zpráv SMS, používání mobilního telefonu jako terminálu sítě Internet, apod.) Na druhé straně přináší tento dynamický rozvoj informačních systémů problémy, pokud se firma neorientuje od začátku cílevědomě na otevřenou, flexibilní koncepci informačního systému. Koncepce struktury AIS Pod pojmem struktura AIS rozumíme rozdělení AIS do určitých částí, propojených navzájem. Nejčastěji definujeme strukturu AIS z hlediska jednotlivých funkčních modulů resp. subsystémů jejich prostým výčtem. Např. možná struktura AIS pro typickou strojírenskou výrobní firmu může být následující: Informační systém XYZ Modul databáze - řízení databáze - ukládání a čtení dat - bezpečnostní kopie a protokolování změn v databázi - obnova databáze po havárii

- dotazování a poskytování zpráv - definování hesel a přístupových práv Modul ekonomický - vedení účetnictví - finanční operace - výplaty mezd a platů - ekonomické rozbory - vnitropodnikové hospodaření - vnitropodniková banka a pokladna Modul personální evidence - evidence pracovníků - plánování osobního rozvoje - evidence kurzů - organizační schéma - evidence pracovních smluv - evidence popisu pracovních funkcí Modul obchodní - marketing - nabídky - objednávky cizí - objednávky vlastní - faktury vlastní - faktury cizí - vedení obchodních příkladů - zásoby a nákup - řízení skladů - expedice Modul řízení jakosti - podpora příručky jakosti - podpora směrnic a prováděcích pokynů - statistické řízení jakosti - evidence odchylek a opatření - sledování nejakostní výroby a nákladů na nejakostní výrobu - vstupní, mezioperační a výstupní kontrola - evidence a certifikace měřidel Modul výroby - lhůtové plánování výroby - operativní plánování výroby - evidence zadávané, odváděné a rozpracované výroby - evidence výkonů a disponibilních kapacit - evidence meziskladů - plánování vnitropodnikové dopravy - přímé řízení výrobních strojů Modul technické přípravy výroby

- podpora konstrukčních prací - kusovníky - technologické postupy - podpora programování číslicově řízených obráběcích strojů - technicko-ekonomické rozbory - plánování technického rozvoje - podpora normalizace a evidence patentů - shromažďování vědecko-technických informací Modul pro evidenci majetku - evidence investičního majetku - evidence drobného neinvestičního majetku - plánování a evidence údržby a oprav - plánování a evidence investičních akcí Modul pro podporu vrcholového vedení - agregované ukazatele stavu firmy - podpora strategického plánování - provádění ekonomických rozhorů hospodaření firmy - zajišťování externích informací pro strategické řízení Modul pro podporu pomocných činností - evidence jízd a vozidel - podnikový archiv - ochrana a bezpečnost majetku firmy - podpora právních informací atd. Uvedený příklad má zdůraznit provázanost struktury automatizovaného informačního systému s funkčními požadavky, kladenými na systém.

2 Systémová integrace v dodávkách automatizovaných systémů 2.1 Všeobecně o systémové integraci V nadpisu bylo použito obecnějšího výrazu automatizovaný systém, aby bylo zdůrazněno, že principy a postupy systémové integrace lze aplikovat na dodávky jakéhokoliv automatizovaného systému, nejen AIS. Nákup, přizpůsobení a kompletaci potřebných komponent pro automatizovaný systém lze zajistit dvěma způsoby. Klasický způsob představuje výběr komponent uživatelem a jejich objednání u různých dodavatelů a jejich následnou kompletaci do potřebné finální podoby. Dodávky od různých dodavatelů kompletaci provádí zákazník D1 síť D2 hardware Zákazník D3 software D4 OS + DBS D5 jiné Takové řešení klade vysoké požadavky na znalosti a zkušenosti pracovníků u zákazníka, který navíc sám sobě zodpovídá za kvalitu vzájemné kompletace jednotlivých komponent. Proto stále více firem objednává dodávku automatizovaného systému u firmy, která je schopna zajisti funkci systémového integrátora.

Forma komplexní dodávky prostřednictvím systémového integrátora D1 síť Systémový D2 hardware Zákazník D3 software integrátor D4 OS + DBS D5 jiné Výhodou takového řešení je skutečnost, že systémový integrátor garantuje svými znalostmi a zkušenostmi kvalitu vzájemného propojení všech potřebných komponent. Nevýhodou je, že je potřeba počítat s náklady, které si naúčtuje systémový integrátor za svoji práci. Často některé části AIS jsou dodávány formou systémové integrace, některé nikoliv, takže se jedná o kombinaci obou způsobů. Výhodou je samozřejmě kompletní dodávka celého AIS formou systémové integrace. V každém případě je však nutné zvážit různé možnosti realizace AIS např. formou rozhodovacího stromu. Stromový diagram volby informačního systému pro firmu A B C.. Hotový produkt N Vlastní přizpůsobení Hotový produkt Prototyp a b Přizpůsobení externí firmou Výchozí bod n.. VÝVOJ nového modelu Samostatný vývoj Decentralizovaný vývoj Centralizovaný vývoj Externí firma 1. 2. 3. X...

Uživatel se musí umět orientovat v nabídce současného hardware a software, zhodnotit jednotlivé produkty a vybrat takové, které optimálně vyhovují jeho potřebám. Mnoho uživatelů na takovou situaci není připraveno,nezná vhodné metody výběru software a postupuje nesystematicky. Není divu, že v řadě případů pak je vybráno programové vybavení, které uživateli nevyhovuje. Jedním ze základních předpokladů úspěšného rozhodovacího procesu v takovém případě je stanovit reprezentativní množinu variant, ze které má být vybráno optimální řešení. Právě zde řada uživatelů dělá hned na počátku chybu, když zvažuje jen omezený počet variant, často dokonce jen jednu krajní variantu. Např. dříve to bylo jen řešení vlastního vývoje software, dnes naopak jen koupě hotového produktu. Následující příspěvek chce pomoci těm uživatelům, kteří stojí před problémem získat programový produkt pro svou aplikaci počítače a chtějí to udělat kvalifikovaným, systematickým postupem, aby dosáhli optimálního výsledku své volby. Z různých metod rozhodovací analýzy lze pro stanovení množiny vhodných variant aplikovat metodu rozhodovacích stromů. Rozhodovací strom se skládá z rozhodovacích uzlů, ze kterých vycházejí hrany, označující jednotlivá možná řešení příslušného problému. Po několika úrovních se dostaneme vždy až ke konkrétním cílovým variantám. Rozhodovací stromy (Decision Trees) popisují názorně dynamiku rozhodovacího procesu. Navíc umožňují ohodnotit jednotlivé hrany z hlediska např. nákladů, času atd. Výše uvedené schéma ukazuje vzorový rozhodovací strom pro výběr software. Vzorový proto, že v konkrétním případě by bylo nutno v rozhodovacích uzlech 1.1.1., 1.1.2 a 1.2.1 doplnit příslušné počty konkrétních variant - konkrétní počet uvažovaných prototypů z aktuální nabídky na trhu, konkrétní počet uvažovaných produktů z aktuální nabídky trhu a počet dostupných softwarových firem, které nabídly své kapacity pro vývoj software na zakázku. Také otázka přizpůsobení prototypu na zakázku je řešena jen vzorově, jak bude uvedeno v diskusi u rozhodovacího bodu 1.1.1.1. Konkrétní rozhodovací strom si pak sestaví uživatel podle uvedeného vzoru sám. Uveďme komentáře k jednotlivým uzlům rozhodovacího stromu, aby byl lépe pochopen celý rozhodovací proces. Uzel 1. obsahuje základní varianty rozhodnutí: KOUPIT software nebo VYVINOUT software. Je potřeba si uvědomit, že vývoj software je vždy nákladný a trvá dlouhou dobu. Je obtížné odhadnout očekávané náklady na tento vývoj a dobu vývoje předem. Koupě je realizována rychleji, vychází se ze stanovené ceny. Problém aplikace koupeného software spočívá v tom, zda nabízený software splňuje požadavky, které uživatel na něj klade. Obecně lze doporučit, že pro vývoj software by se měl uživatel rozhodnout tehdy, když je přesvědčen, že neexistuje software na trhu, který by mu vyhověl. Koupě software představuje dvě možné zásadní realizace takového rozhodnutí, jak ukazuje uzel 1.1.: jednak je lze koupit HOTOVÝ PRODUKT nebo PROTOTYP, kdy koupíme jen podstatnou část programového produktu a dodatečně ji přizpůsobíme konkrétním požadavkům. V obou případech musí následovat kompletace možných hotových produktů (viz uzel 1.1.2.) a kompletace možných prototypů, které jsou na trhu a spadají v úvahu pro aplikaci (viz uzel 1.1.1.). S koupí prototypu je spojena potřeba jeho přizpůsobení (viz uzel 1.1.1.1.). To je možno provést buď ÚPRAVOU PROTOTYPU VLASTNÍMI SILAMI, pokud má firma vlastní specialisty, nebo lze UPRAVIT PROTOTYP DODAVATELEM. Zde jsou vzorově zvažovány tyto dvě varianty, které představují nejčastěji používaná řešení. Někdy je možno úpravu nechat provést různým firmám, v takovém případě by bylo nutno doplnit další rozhodovací uzel a varianty, podle počtu softwarových firem.

Vraťme se do uzlu 1.2. Poté, co jsme se rozhodli získat potřebný software vývojem, se v něm musíme rozhodnout, zda budeme vyvíjet uvnitř firmy vlastními odborníky nebo zda svěříme vývoj specializované softwarové firmě. Pokud chceme svěřit vývoj některé SW firmě, budeme muset v uzlu 1.2.1. vybrat mezi těmi, které nám na bídnou své služby. Při interním vývoji se musíme rozhodnout, zda budeme celý vývoj centrálně zajišťovat nebo ho svěříme jednotlivým decentralizovaným útvarům při celkové firemní koordinaci (viz uzel 1.2.2.). Rozhodovací strom je vzorový i z toho důvodu, že nepředpokládá různé kombinace řešení např. při realizaci informačního systému velké firmy se určité subsystémy koupí a jiné vyvinou apod. Při řešení konkrétního problému takové kombinované situace často nastávají. Vytvořením cílových variant nekončí možnosti využití metody rozhodovacích stromů. Jestliže se rozhodneme koupit software znamená to, že bude potřeba provést průzkum nabídky na trhu. Bude nutno zajistit katalogy nabízeného software, adresy dodávajících firem, prospekty jednotlivých produktů atd. To si vyžádá jednak ČAS a jednak určité NÁKLADY. Podobná situace nastane budeme-li chtít vyhodnotit určitý počet nabízených prototypů atd. Tyto hodnoty si můžeme připsat k jednotlivým uzlům. Nezapomeňme hned na první uzel! Zde je nutno počítat s časem, který nám zabere sestavení požadavků na software, což bude dokument, který budeme potřebovat v průběhu celého rozhodovacího procesu. Samozřejmě nás to bude stát i určité peníze. Můžeme však od určitého údaje i upustit. Např. při hodnocení cílových variant, kdy můžeme mít hotový produkt hned, lze zvažovat jen cenu produktu jako náklady určité varianty a neuvažovat časové hodnocení. Naopak např. u cílových variant se můžeme pokusit ohodnotit jejich očekávaný přínos pro firmu, což je hodnocení, které nebylo nutné uvažovat v předchozích rozhodovacích uzlech. Na konci (v cílových variantách) můžeme sečíst vždy stejné hodnoty (čas, náklady) z předchozích uzlů na příslušné cestě od kořene ke konci, abychom dostali celkové náklady pro dosažení určité cílové varianty a celkový čas určité konkrétní varianty. Tyto součty pak použijeme pro celkové vyhodnocení a výběr optimální varianty, když uvážíme ještě předpokládané přínosy jednotlivých cílových variant. Metoda rozhodovacích stromů předpokládá, že vytvoříme úplný rozhodovací strom a provedeme jeho ohodnocení, abychom tak získali podklady pro výběr optimální varianty. Můžeme však postupovat i jinak. V uzlu 1. se rozhodneme pro koupi a vývoj software nebudeme dále analyzovat. V uzlu 1.1. se rozhodneme pro koupi hotového produktu a nebudeme analyzovat dále možnosti různých prototypů. Provedeme jen hodnocení a výběr z určitého počtu nabídnutých produktů. Vytvoříme tak neúplný (též degenerovaný) rozhodovací strom. Takový postup je výhodný v tom případě, když zamítnuté varianty jsou jasně horší než vybraná varianta, a bylo by zbytečným zdržováním a utrácením finančních prostředků, kdybychom důsledně analyzovali i zamítnuté varianty. V uzlech jakými jsou 1.1.1., 1.1.2. nebo 1.2.1. je nutno věnovat jednak pozornost zajištění přiměřeného počtu variant, které stojí za zvážení. Nejedná se o to, aby byly analyzovány všechny možné a dostupné hotové produkty na trhu (např. uzel 1.1.2.), ale takové, které se jeví při předběžném hodnocení jako možná řešení. Jen pro úplnost se i jasně zamítnuté produkty uvedou (např. jen pouhým výčtem), nikoliv zakreslením do stromu, aby bylo dokumentováno, že se o produktu uvažovalo. Prohlédneme-li popsaný rozhodovací strom vidíme, že celý proces není jednoduchý a stojí určité prostředky a čas. Řada uživatelů to podvědomě vycítila i bez zhlédnutí takového stromu. Místo co by si však na základě svého pocitu uvědomila o to větší potřebu dobré metody, která by zajistila optimální výběr, rozhodla se ušetřit čas i náklady tím, že rychle a

bez nějakého složitého uvažování zvolila určité konkrétní řešení, které se až později ukázalo jako nevhodné. Prostředky a čas, vynaložený na dobře provedenou rozhodovací analýzu, se nám několikanásobně vrátí ušetřením zbytečně vynaložených finančních prostředků a času na nevhodná řešení a na jejich nápravu. 2.2 Vicekriteriální rozhodovací analýza Při návrh a realizaci AIS se často vyskytují situace, kdy musíme provést výběr z několika možných variant volby na základě více různých kritérií. V takovém přídě je nejlépe provést výběr varianty řešení s pomocí vícekriteriální rozhodovací analýzy. Tato metoda patří do skupiny postupů pro podporu rozhodování (v záp. zemích označovaných jako Decision Analysis). Tato metoda pomáhá v rozhodování za situace, kdy se máme rozhodnout mezi několika variantami řešení problému a pro výběr jsme každou variantu ohodnotili podle několika různých faktorů. Základem je sestavení následující tabulky: Kritéria +Váhy x y y Výsledné hodnocení VARIANTY A B C D

Např. při výběrovém řízení uchazečů o studijní pobyt v zahraničí vybereme toho, který má nejlepší prospěch (jednotliví studenti představují varianty řešení, jednotlivé předměty jsou faktory, které hodnotíme známkami 1-4). Např.: Faktory Matematika Fyzika Chemie Varianty Výsl. hod. J.Kyslík 1 3 3 7 F.Dusík 3 2 3 8 A.Hubatá 3 2 1 6 Celkové hodnocení jednotlivých variant (studentů) získáme tak, že sečteme hodnoty jejich faktorů (známek) : J. Kyslík 7 F. Dusík 8 A. Hubatá 6 Vybereme variantu (studenta), který má nejmenší součet všech faktorů (známek). V našem případě variantu č. 3 - A. Hubatá. Vícekriteriální rozhodovací analýzu (MCDA Multicriteria Decision Analysis) můžeme s výhodou využít pro vyhodnocení různých situací při vzdělávacích projektech nebo při jiných životních situacích, kdy dovedeme rozlišit možné varianty a tyto ohodnotit podle různých faktorů. Tyto faktory však musí být hodnotitelné kvantitativně,tj. musíme jim umět přiřadit určitou hodnotu, která vyjadřuje stupeň jejich hodnocení. Nestačí hodnotit ano - ne, málo - více - nejvíce atd. Pokud máme takový případ, musíme si pomoci např. tak, že málo - budeme hodnotit 1 bodem, více - 3 body, nejvíce - 5 body apod. Tato metoda, přestože je velmi jednoduchá, dovoluje zvládnout s úspěchem poměrně složité rozhodovací problémy. Výhoda použití počítače je v tom, že nám umožní: - zvládnout velké množství variant a faktorů, - provést rychlé výpočty, které ohodnotí jednotlivé varianty, - seřadit varianty podle celkového hodnocení, - snadno experimentovat s různým způsobem hodnocení variant - ukládat údaje o provedené analýze a vracet se podle potřeby k nim v případě nutnosti přehodnotit původně provedenou analýzu V projektovém řízení ji využíváme v různých rozhodovacích situacích: Ve Studii příležitosti potřebujeme vybrat z několika vhodných možností nebo se vyvarovat nejhorší hrozbě Ve Studii proveditelnosti potřebujeme vybrat mezi několika možnostmi realizace projektu Při návrhu projektu vybíráme nejvhodnější způsob realizace činností, nejlepšího dodavatele nakupované komponenty nebo služby, apod. V předchozím odstavci byl uveden příklad situace, na kterou je možno aplikovat metody vícekriteriální rozhodovací analýzy Povšimněte si, že jsme všem faktorům přiznali stejný význam - váhu, což můžeme vyjádřit tak, že jsme každé hodnocení faktoru násobili váhou rovnou jedné. Kdybychom chtěli zdůraznit, že matematika je pro výběr uchazeče

dvakrát důležitější než ostatní předměty, zvolili bychom váhu pro faktor "matematika" rovnou hodnotě 2. Dostali bychom celkové hodnocení: J. Kyslík 8 F. Dusík 11 A. Hubatá 9 takže bychom vybrali variantu č. 1 (J: Kyslík). Někdy se požaduje, aby součet vah byla určitá hodnota. Pokud zadáte volbu předepsaného součtu vah, pak se zadané váhy upraví v příslušném poměru. Např. Zadané váhy 1 1 1 1 se při předepsaném součtu vah 1 změní na hodnoty 0,25 0,25 0,25 0,25. Podobně bychom postupovali, kdybychom např. hodnotili několik programů (varianty) podle následujících faktorů : úroveň dokumentace, komfort v ovládání, počet funkcí, rozšíření používání, které bychom bodovali hodnotící stupnicí 1 až 5 (1 - nejhorší hodnocení, 5 - nejlepší hodnocení. Museli bychom jen seřadit výsledné hodnocení sestupně, tj. variantu s nejvyšším celkovým hodnocením zařadit na první místo. Normalizace hodnot Jednoduchost doposud uvedených příkladů způsobovala skutečnost, že jsme hodnotili všechny faktory stejným hodnotícím způsobem. Co však v případě, že budeme vybírat mezi osobními auty a zvolíme následující faktory : 1. počet přepravovaných osob (ks) 2. objem zavazadlového prostoru (dm3) 3. výkon motoru (kw) Faktory jsou zde přesně hodnotitelné,ale rozdílnost jednotek může způsobit potíže při celkovém hodnocení (jednotky u osob,desítky u zavazadlového prostoru,stovky u výkonu). Prosté sečítání skutečných hodnot připomíná "sečítání jablek s vejci". Je možno ale vždy vyhledat v zadaných hodnotách největší hodnotu příslušného faktoru, tu považovat za jednotku a ostatní hodnocení vyjádřit podílem z této části. Např. původní hodnocení faktor přeprav. zavaz. výkon auto osoby prostor motoru model 1 5 80 120 model 2 4 90 101 model 3 4 75 136 se změní takto: faktor 1 2 3 varianta 1 1 0,89 0,88 2 0,8 1 0,74 3 0,8 0,83 1 Říkáme, že jsme hodnocení faktorů normalizovali.

Transformace hodnot Potíž při hodnocení může nastat, když mezi uvedené faktory zařadíme i údaj o spotřebě auta na 100 km jízdy. Dříve uvedené faktory hodnotíme podle zásady čím více tím lépe - tedy na maximální hodnotu, zatímco spotřebu budeme požadovat minimální. Jedním z řešení je, že hodnoty pro spotřebu transformujeme na maximální bázi. Transformace spočívá v tom, že nejmenší hodnota se vezme jako jednotková a ostatní hodnoty se vypočtou jako převrácené hodnoty jejího násobku. Pak můžeme i tento faktor hodnotit podle maximálního kritéria. Např. budou-li hodnoty spotřeby varianta spotřeba (1/100 km) 1 8,2 2 7,6 3 9,0 bude hodnocení po transformaci na maximální bázi vypočteno následovně: varianta spotřeba (TRANS) 1 0,93 2 1 3 0,85 Obdobně můžeme hodnoty určitého faktoru transformovat podle zadaného vzoru tak, že se vyčíslí absolutní odchylka zastoupené hodnoty od vzoru u jednotlivých variant a vyhledá se nejmenší. Ta se vezme za jednotku. Ostatní hodnoty se přepočtou jako její násobky. Z těchto násobků se vypočtou jejich převrácené hodnoty a ty se použijí jako mocniny exponenciální funkce ex. Tak se zajistí, že čím bližší bude zastoupená hodnota ke vzoru, tím bude její hodnocení vyšší. Metodu vícekriteriální analýzy můžeme použít v praxi pro řadu případů kdy se máme ve vzdělávacích projektech rozhodovat mezi několika variantami: výběr vzdělávací firmy, výběr pracovníků do vzdělávacího kurzu, výběr zařízení pro konání vzdělávacího kurzu, některé zařízení didaktické techniky, apod. Kvalita rozhodovacího postupu v tomto případě záleží na: Kvalitě variant, ze kterých provádíme výběr. Proto musíme věnovat velkou pozornost prvotnímu výběru oslovených firem. Oslovíme-li poptávkou jen firmy, které pracují jen v oblasti otevřených katalogových vzdělávacích kurzů, nemusí být mezi nabídkami ani jedna firma, která dokáže zorganizovat specializovaný vzdělávací kurz přesně podle požadavků zákaznické firmy. Kvalitně stanovené množině kritérií, které mají relevantní význam pro správný výběr. Zde dochází k řadě chyb, kdy se výběrová kritéria nestanový dostatečně správně a některá se dokonce opomenou. Rozhodně bychom neměli zapomenou na taková jako: reference na uskutečněné kurzy, kvalifikace lektorů, délka působení v dané oblasti, cena kurzu, hodnota možných rizik, svázaných se vzdělávací firmou, apod. Na objektivně stanovených hodnotách jednotlivých variant podle kritérií Na správně prováděném postupu. Mnohdy se zapomene na provedení normalizace a transformace hodnot a výsledkem je matice hodnot, která neumožňuje a správně přehledně vyhodnotit výběr vzdělávací firmy, protože hodnoty kritérií jsou nedoměřitelné (např. cena v Kč, délka působení v oboru, hodnota rizika).

Na rozumně stanovených vahách pro jednotlivá kritéria Pokud se jedná o výběrové řízení v rámci státních zakázek, je potřeba respektovat Zákon o veřejných zakázkách, který předepisuje další formální náležitosti průběhu takového výběrového řízení. Pokud je výběrové řízení realizováno v rámci soukromé firmy, je možno doporučit následující postup. Formulace celkového záměru vývoje AIS Je většinou zpracovaný ve formě informační strategie podniku, která vychází z globální strategie a obsahuje v komplexní podobě všechny hlavní charakteristiky a požadavky na nový IS/IT. Výhodou takového postupu je poměrně jasná formulace představ o blízkém i budoucím vývoji IS/IT a tedy i nároků na jeho pracnost u dodavatele. Informační strategie podniku je pak základem pro zpracování poptávkového dokumentu Příprava výběrového řízení Ustanovení komise, které je nutno provést příkazem ředitele, ve kterém by mělo být stanoveno : poslání komise složení komise s určením předsedy komise termín ukončení výběrového řízení, případně jiné důležité termíny komu a v jaké formě předá komise výsledky své práce zvláštní pravomoce komise případné disponibilní náklady pro práci komise a pro průběh výběrového řízení seznam materiálů, ze kterých má komise vycházet a respektovat Tato komise musí být reprezentativní (složená z odborníků z více profesí). Složení komise doporučuje následující: Zástupce vlastníka firmy resp. zástupce vrcholového vedení firmy nebo majitelů (předseda komise) Vedoucí útvaru informatiky (tajemník komise) Další členové komise (zástupci významných útvarů firmy nebo vedoucí současně probíhajících projektů (CAD, Systém řízení jakosti, Automatizace

výroby, Investiční akce apod. ). Celkem by komisy mělo tvořit asi 7 členů větně případných externích poradců. Po ustanovení komise, řídí průběh řízení sama komise, podle plánu práce a harmonogramu, který si sestaví. Sestavení požadavků na informační systém a jeho odsouhlasení vedením firmy Požadavky na informační systém vyplývají z takových materiálů jakými jsou: zhodnocení současného stavu v poskytování informací pro řízení (analýza silných a slabých stránek firmy) informační strategie firmy další strategické materiály firmy (Strategie jakosti, finanční strategie, marketingová strategie apod.) strategie budování informačního systému požadavky vedení firmy na informační systém a požadavky jednotlivých útvarů firmy na informační systém doporučení konzultačních firem Sestavení poptávky na informační systém a přihlášení do tendru, vypracování nabídek dodavateli Tato fáze předpokládá poskytnutí poptávkového dokumentu přihlášeným účastníkům a možnosti další konzultace k jeho obsahu. Zde často dochází k určitým odlišnostem. Například metody předpokládají 1 2 společné konzultace, které jsou pro účastníky tendru vedle poptávkového dokumentu jediným dalším zdrojem informací. Jiné metodiky počítají s tím, že účastníci tendru mohou v průběhu přípravy nabídky individuálně vyžadovat další informace. Výzva k účasti na výběrovém řízení se provádí dvěma způsoby: adresná (podle seznamu se provede rozeslání poptávky na jednotlivé firmy se žádostí o zpracování nabídky do požadovaného termínu) neadresná (formou inzerátu v novinách nevýhodou je malý informační obsah, proto po projevení zájmu zasíláme ihned podrobnější dokument)

První kolo výběrového řízení. musíme mít k dispozici kritéria pro výběr AIS sestavení těchto kritérií je velmi náročný úkol a představuje jeden z kritických faktorů úspěchu jakostního výběru. Neexistuje jediný seznam takových kritérií, který by se hodil pro všechny případy. Kritéria je nutno vždy přizpůsobit konkrétním požadavkům firmy. nabídky získané od dodavatelů podle přijatých kriterií (sestavení pořadí výhodnosti nabídek je možno provést s využitím metody vícekriteriální analýzy). stanovení 3-5 nejlepších nabídek pro další kolo výběrového řízení. podle metody vícekriteriální rozhodovací analýzy je nutno sestavit tabulku, kde sloupce představují jednotlivé nabízené informační systémy a řádky jednotlivá hodnotící kritéria s uvedením případných vah. Výsledkem je souhrnné ohodnocení každého informačního systému podle přijatých kritérií a sestavení výhodnosti nabídek. Jednotlivé hodnocené produkty Hodnotící kritéria Váha kritéria A B C D E Kritérium č. 1 Kritérium č. 2 Kritérium č. N Celkové hodnocení jestliže jedna nabídka výrazně převyšuje ostatní, další kolo se nedělá Druhé kolo výběrového řízení před ním se poděkuje dopisem nevybraným firmám za účast připraví se zpřesnění požadavků do druhého kola pro firmy vybrané do druhého kola se připraví prezentace v zákaznické firmě vybereme si referenční podniky (podniky, ve kterých má vybraná firma má svůj IS) a navštívíme je opět se sestaví pořadí firem, vybereme nejlepší a ostatním poděkujeme dopisem za účast a informujeme je na jakém místě se umístily

firmu, která skončila na druhém místě upozorníme zvlášť, že pokud odpadne firma z prvního místa, zahájíme jednání s ní. 2.3 Vztah zákazník dodavatel Moderní softwarové inženýrství a moderní projektový management zakládá realizaci AIS na principu vzájemné spolupráce mezi zákazníkem a dodavatelem. V minulosti mnohokrát končil návrh a realizace AIS konfliktem mezi zákazníkem a dodavatelem, který měl často dozvuky u soudu. Pokud bychom analyzovali zmíněné případy, odhalili bychom s vysokou pravděpodobností následujících skutečnosti: Cílem zákazníka bylo snižovat režijní a nevýrobní náklady - tedy i náklady na získání informačního systému. Ostatně začínající firmy mnohdy neměly ani potřebné finanční prostředky pro tyto účely. Zákazník se proto snažil pořídit informační systém co nejlevněji a byl si přitom vědom svého dominantního postavení, které uplatňoval, často i dost nevybíravými způsoby. Cílem dodavatele bylo vytvořit co nejvyšší zisk dodávkou nejdražšího informačního systému zákazníkovi, často bez ohledu na jeho skutečné požadavky, potřeby a na kvalitu dodávky. Skutečnost, že se jednalo o tentýž informační systém, objasňuje, proč vznikla nutně konfliktní situace. Ta byla zesílena dalšími protichůdnými zájmy a skutečnostmi: - Zákazník se snažil co možná nejdále odložit termín zaplacení faktury až za zcela hotový informační systém (pokud možno v několika splátkách až po dodávce informačního systému). Dodavatel požadoval placení zálohami již v průběhu dodávky informačního systému v co možná nejvyšších možných hodnotách. - Specifikace informačního systému jako celku i některých jeho jednotlivých komponent není jednoduchá. Toho využily obě strany: Zákazník se snažil svoji specifikaci sestavit co možná nejobecněji a nekonkrétně, protože to mu poskytovalo možnost později tvrdit, že nebylo dodáno to, co si představoval a že dodávka není kompletní. Dodavatel nekonkrétní a obecné specifikace využíval k tomu, aby za předmět dodávky prohlásit vždy to, co potřeboval zaplatit. - Nesmírně rychlý vývoj informačních technologií představoval logicky zdroj požadavků na změny jak ze strany zákazníka, tak dodavatele, a realizace těchto změn byla zdrojem dalších konfliktů - Pracovníci zákaznické (uživatelské) firmy měli stále dojem, že jejich prioritní činností je věnovat se svým zákazníkům a finančním problémům vlastní firmy, takže řešení záležitostí kolem budovaného informačního systému považovali za činnost, která může stát na okraji jejich pozornosti. Navíc často nerozuměli problematice informačních systémů a informačních technologií, takže svůj zájem obraceli jinam (to, čemu nerozumíme, se snažíme podvědomě přehlížet). - Pracovníci dodavatelských firem byli ponejvíce odborníci na specializované otázky nasazovaných informačních technologií, ale nerozuměli problematice řízení firem a tuto problematiku považovali za vedlejší a nebyli ochotni se jí zabývat. Přitom jejich odborné znalosti informačních technologií je stavěli v mnoha případech do určité výhody zejména za situace, kdy zákazníci této problematice nerozuměli. Problémy, které se hromadily při realizaci složitého informačního systému, stále zvyšovaly množství dalších konfliktů a prohlubovaly konflikty stávající. Postupem doby se

pak tyto konflikty stávaly zdrojem rozsáhlých potíží při návrhu a realizaci informačního systému a živnou půdou pro vzájemné nepřátelství mezi zákazníkem a dodavatelem. Důvod, proč tomu tak bylo, je možno vysvětlit způsobem uvažování, který je možno zachytit schematicky takto: Tvůj zisk = Moje ztráta Toto schéma vyjadřuje způsob uvažování, podle kterého zákazník a dodavatel hodnotí výsledky svých vzájemných obchodních kontaktů. Hodnotu, zaplacenou fakturou dodavateli, považuje zákazník za ztrátu svých finančních prostředků. Hodnotu práce, kterou odevzdal zákazníkovi, považuje dodavatel naopak za svoji ztrátu, atd. Přitom se každý z nich snaží maximalizovat svoje zisky a minimalizovat svoje ztráty. Jak zákazník, tak dodavatel se snaží, aby z konfliktu vyvázli jako vítěz, zatímco protivník bude poraženým. Překvapivé rozuzlení spočívá často ve zjištění, že poražení jsou oba! Proto takový přístup není vhodný pro realizaci AIS. Správným přístupem je kooperativní řešení realizace AIS. Pokud by se zákazník a dodavatel na samém počátku kontraktu rozhodli postupovat společně tak, aby zajistili pro obě strany optimální řešení vzájemnou spoluprací, řada konfliktů rázem odpadne. Obě strany by si měly uvědomit, že jen v případě cílů, pro které jsou stanoveny objektivně měřitelné ukazatele, můžeme zjišťovat, zda se k nim přibližujeme (Management by Objectives). Z tohoto zjištění vyplývá potřeba jednoznačné, úplné a ověřitelné specifikace informačního systému a promyšleného řízení změn (Change Management) v průběhu tvorby informačního systému. Takový přístup umožňuje jakostní plánování a průhledné sledování nákladů i termínů prostřednictvím projektového řízení, jehož výsledkem je úspěšný projekt, který přinese užitek oběma stranám s vysokou jistotou jeho dosažení! Samozřejmě to předpokládá, že se obě strany zřeknou nezasloužených zisků, které inkasovaly v důsledku různých podrazů a vychytralých úskoků!! Odměnou za to jim bude vysoká jistota, že se na konci mohou očekávat plánované přínosy. To představuje v současné turbulentní době velmi cennou jistotu, o kterou stojí za to usilovat. Ve srovnání s nejistým výsledkem, jak bylo popsáno výše, který visí nad oběma stranami jako příslovečný Damoklův meč, dodává takový průběh projektu tvorby informačního systému velmi potřebný klid a pohodu k práci a vytváří předpoklad pro dosažení vysoké jakosti realizovaného informačního systému. Poznamenejme, problematikou konfliktních situací a jejich optimálním řešením se zabývá matematická disciplína Teorie her kterou založili von Neuman a Morgenstern. Zájemci se mohou s principy a doporučeným postupem řešení takových konfliktních situací seznámit studiem některé publikace, která o této disciplíně pojednává. 2.4 Informační strategie firmy Pro správný výběr AIS, jeho realizace a pro výběr firmy v roli systémového integrátora je potřeba aby firma (resp. daná instituce) měla zpracovanou informační strategii firmy strategii. Informační strategie je pomocná strategie pro realizaci poslání a vize firmy. Proto chce-li firma dobře navrhnout a realizovat svůj automatizovaný informační systém musí být nejprve zpracována informační strategie firmy (ISF). Tím se rozumí cca 20-ti stránkový dokument, který stanovuje zásadní směry rozvoje informatiky ve firmě: