Organizační chování Poslání a cíle organizace Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Vzdělávací cíl: Vysvětlit co rozumíme pod posláním, vizemi a cíli organizace. Rozlišit cíle strategické, operativní a operační. Vysvětlit nezbytnost sdílení organizačních cílů. Popsat a objasnit strukturu sociálního systému podniku (hospodářské organizace), objasnit možnosti použití systémového pojetí.
Poslání organizace je záměr nebo také důvod existence organizace konkretizuje se ve vizích a cílech zatímco cíle jsou racionální konkretizací poslání, vize mají charakter emocionální a volní
Vize (nebo strategická vize) Je relativně jasná a konkrétní představa budoucího stavu, o značné emocionální síle, která motivuje své nositele k mimořádným výkonům a jejich úsilí usměrňuje. Vedoucí, který chce svou vizi realizovat, ji musí komunikovat a přenášet na své podřízené.
Organizační cíl Je žádoucí stav skutečnosti, ke kterému se organizace snaží dospět. Ukazuje členům jasný směr, kterým chce organizace postupovat. V cílech se upřesňuje a konkretizuje poslání organizace.
Typologie cílů Strategické cíle jsou formálně stanovené cíle, za něž odpovídá vrcholové vedení organizace. Jsou abstraktní a těžko měřitelné, mají formu hesel, určených členům organizace i veřejnosti. Operativní cíle jsou odvozeny ze strategických. Jsou v kompetenci střední úrovně vedení organizace vedoucích středisek, divizí, oddělení. Jsou konkrétnější než strategické cíle, platí zhruba pro období jednoho roku, pak bývají často upravovány a přizpůsobovány změněným podmínkám. Operační jsou normy chování, kritéria výkonu a termíny dokončení prací, které vycházejí z operačních cílů.
Systémový přístup Parsons, T. rozpracování systémového přístupu v humanitních vědách - Paradigma konsensuální - Znaky a struktura systému
Sociální systém - složitý, relativně uzavřený a dynamický Sociální systémy obsahují dva typy vazeb (jsou typické pro každý sociální útvar): koordinaci - jde o vazby vyjadřující návaznost jednotlivých činností na téže úrovni; vazby vyjadřující hierarchii moci - umožňují koordinaci a orientují celek na dosažení cíle.
Znaky sociální organizace dělba práce a moci, existence jednoho nebo více mocenských center, která kontrolují chod organizace, možnost substituce členů organizace bez změny organizace jako celku.
Obecné funkce sociální organizace adaptace dosahování cílů integrace udržování vzorů
Struktura sociálního systému organizace Strukturou sociálního systému rozumíme jeho rozčlenění na různé sociální skupiny. Kritéria: charakter sociálních vztahů, který tvoří základ existence daných sociálních skupin (jedná se o formální a neformální vztahy), demografické, profesní a kvalifikační znaky.
Základní typy sociálních vztahů v podniku Kooperace Konflikt Soutěžení Násilí Směna
Formální struktura sociálního systému principy utváření: Utvoření struktury pracovních míst (funkcí, systemizovaných pozic) v závislosti na cílech organizace a dělbě práce. Má podobu především horizontální diferenciace. Stanovení vzájemné nadřízenosti a podřízenosti; výsledkem je vertikální diferenciace v závislosti na uplatňované míře pravomocí a odpovědnosti. Určení forem a způsobů vzájemného sdělování informací; přesné a jednoznačné vymezení oficiálních cest pohybu informací v dané organizaci. Určení systému kontroly; na něj navazuje systém sankcionování (pozitivního i negativního).
Neformální struktura sociálního systému principy utváření hierarchie autoritativních vztahů systém stanovování cílů, neformálních norem (nepsaných pravidel) jednání a vznik hodnot struktura komunikačních vztahů systém kontroly (sankcionování)
Literatura BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 1996. 343 s. ISBN 80-85839-09-1. CEJTHAMR,V., DĚDINA, J. Management a organizační chování. Praha: Grada Publishing, 2010, 344 s. ISBN978-80-247-3348-7. TURECKIOVÁ, M. Organizační chování. Praha: Univerzita J. A. Komenského, 2009, 101 s. ISBN 978-80-86723-66-2. VEBER, J. a kol. Management. Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a perspektiva. Praha: Management Press, 2009, 734s. ISBN 978-80-7261-200-0. TYSON, S., JACKSON, T. Organizační chování. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-296-4. URBAN, J. Řízení lidí v organizaci. Personální rozměr managementu. 1.vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2003. 300 s. ISBN 80-86395-46-4. KOONTZ, H., WEIHRICH, H. Management. Praha: Victoria Publishing, 1993. ISBN 80-85605-45-7.