Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Nepřímé daně v daňové soustavě ČR Bakalářská práce Autor: Tereza Škrnová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc. Praha Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Písku dne 30. 4. 2012 Tereza Škrnová
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc., za odborné vedení, poskytnutí cenných rad a pomoci při psaní této práce.
Anotace: Tématem této bakalářské práce jsou nepřímé daně v daňové soustavě České republiky. V první kapitole je vymezen pojem daň obecně a další základní pojmy této problematiky. Další kapitola je věnována klasifikaci daní a vymezení daní nepřímých od daní ostatních. Kapitola třetí pojednává o historii nepřímých daní na našem území a ostatní kapitoly se věnují jednotlivým nepřímým daním konkrétně. Jedná se o syntetický pohled na tyto daně a tedy stručné a výstižné pojetí každé z nich, se snahou vystihnout jejich podstatu. Klíčová slova: Daně, nepřímé daně, daň z přidané hodnoty, spotřební daně, ekologické daně. Abstract: This bachelor thesis deals with indirect taxes in the tax system of the Czech Republic. The first chapter generally defines the concept of tax as well as other basic terms of this issue. Another chapter is devoted to the classification of taxes and specification of indirect taxes compared to other taxes. The third chapter describes the history of indirect taxes in our country and other chapters deal with individual indirect taxes in particular. It is a synthetic view of these taxes and hence brief and concise conception of each of them aiming to capture their substance. Key words: Taxes, indirect taxes, value added tax, excise taxes, environmental taxes.
Obsah Obsah... 5 Úvod... 8 1. Daně, daňový systém a daňová soustava teoretické vymezení... 10 1. 1. Daně, jejich pojem a další základní pojmy... 10 1. 2. Funkce daní... 11 1. 3. Základní prvky právní konstrukce daní... 11 1. 4. Správa daní a správce daně... 12 1. 5. Daňová povinnost... 13 1. 6. Daňový systém a daňová soustava... 13 2. Nepřímé daně z pohledu daňové klasifikace... 14 3. Nepřímé daně v jejich vývoji po roce 1918... 17 3. 1. Nepřímé daně po vzniku ČSR... 17 3. 2. Nepřímé daně v období nesvobody (1939 1945)... 18 3. 3. Nepřímé daně po r. 1945... 19 3. 4. Nepřímé daně po r. 1989... 20 4. Daň z přidané hodnoty... 21 4. 1. Charakteristika daně z přidané hodnoty a mechanizmus jejího fungování... 21 4. 2. Zavedení daně z přidané hodnoty v České republice... 22 5. Daň z přidané hodnoty a její právní úprava... 23 5. 1. Územní působnost a místo plnění... 23 5. 2. Daňové subjekty... 24 5. 2. 1. Osoba povinná k dani... 24 5. 2. 2. Osoby osvobozené od uplatňování daně a plátci daně... 25 5. 2. 3. Osoby identifikované k dani... 26 5. 2. 4. Stanovení daně při nesplnění registrační povinnosti... 26 5. 2. 5. Osoby povinné zaplatit daň... 27 5. 2. 6. Ručení za daň... 27 5
5. 2. 7. Zvláštní způsob zajištění daně... 28 5. 3. Předmět daně z přidané hodnoty... 28 5. 4. Základ daně z přidané hodnoty... 30 5. 6. Sazba daně z přidané hodnoty... 32 5. 5. Výpočet daně z přidané hodnoty... 33 6. Selektivní spotřební daně... 34 6. 1. Zavedení spotřebních daní v ČR... 34 6. 2. Současná právní úprava spotřebních daní... 35 6.3. Mechanizmus výběru spotřebních daní a základní pojmy... 36 6.4. Daň z minerálních olejů... 39 6.4.1. Předmět daně z minerálních olejů... 39 6.4.2. Plátce daně z minerálních olejů... 40 6.4.3. Základ daně z minerálních olejů... 40 6.4.4. Sazby daně z minerálních olejů... 41 6.5. Daň z lihu... 42 6.5.1. Předmět daně z lihu... 42 6.5.2. Plátce daně z lihu... 43 6.5.3. Základ daně z lihu... 43 6.5.4. Sazby daně z lihu... 43 6.6. Daň z tabákových výrobků... 43 6.6.1. Předmět daně z tabákových výrobků... 44 6.6.2. Plátce daně z tabákových výrobků... 44 6.6.3. Základ daně z tabákových výrobků... 44 6.6.4. Sazby daně z tabákových výrobků... 44 6.7. Daň z piva... 45 6.8. Daň z vína a meziproduktů... 45 7. Energetické (ekologické) daně... 46 7.1. Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů... 47 6
7.2. Daň z pevných paliv... 48 7.3. Daň z elektřiny... 48 Závěr... 50 Seznam použité literatury... 52 7
Úvod DANĚ jsou pojmem všem velmi dobře známým, čímž nemyslím známým z hlediska odbornosti, ale každý z široké veřejnosti zkrátka moc dobře ví, že daně se platit musely, musí a vždy budou muset. Pojem, či slovo DAŇ, je vlastně odvozený od slovního základu slova dát. V dřívějších dobách se na našem území používal výraz berně 1 od základu slova brát, což dle mého názoru, byl výraz podstatně výstižnější, jelikož asi jen málokdo z nás by daně dával dobrovolně i pokud by nemusel. Daně jsou šlachy státu - tento citát již v dávných dobách prohlásil římský řečník, politik, filozof a spisovatel Marcus Tillius Cicero a měl pravdu. Bez daní by stát fungovat nemohl, jelikož daně tvoří většinovou část příjmů do státního rozpočtu, z čehož právě daně nepřímé, které jsou tématem této práce, tvoří více než 60 % 2 příjmů České republiky a to jasně dokazuje jejich významnost. 3 Prostředky ze státního rozpočtu jsou poté používány na chod státu, udržování veřejného pořádku, provoz veřejné správy, tvorbu a udržování infrastruktury a další účely uvedené v zákoně o státním rozpočtu, který je vydáván Ministerstvem financí každým rokem a je zde uveden předpokládaný vypočítaný příjem do státního rozpočtu, plánované výdaje a případný schodek a jeho vypořádání. 4 Téma této práce jsem si vybrala z důvodu neustálé aktuálnosti daňové problematiky, jejím častým diskuzím nejen v médiích, ale i mezi lidmi a v neposlední řadě kvůli vlastnímu zájmu do této problematiky hlouběji proniknout. Cílem mojí práce je pokusit se o syntetický pohled na nepřímé daně a vymezit je vůči daním ostatním. Nejprve objasním základní pojmy týkající se tématu práce, také funkci daní a jejich klasifikaci. Další kapitolu věnuji historii nepřímých daní, kde se budu věnovat jejich vývoji a celkově vývoji daňového systému na našem území po roce 1918. Tento exkurz do historie bude spíše stručnější, avšak dostačující pro objasnění jak naše současná daňová soustava vznikala, bez čehož by mi přišlo pouhé její popisování jaksi vytržené z kontextu. V dalších kapitolách se postupně budu věnovat jednotlivým nepřímým daním. Není mým záměrem podrobně popisovat jejich právní úpravu a vzhledem k omezené kapacitě práce by to ani nebylo možné. Daně obecně a nepřímé daně obzvlášť, jsou velice široce 1 Tento pojem byl hojně používán až do roku 1948, ale mnozí ještě do dnešních dnů používají výraz berňák, jak se dříve říkalo dnešnímu finančnímu úřadu. 2 Tiskové zprávy: Výsledky pokladního plnění státního rozpočtu ČR za rok 2011. Ministerstvo financí České republiky [online]. 30. 1. 2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z WWW: <http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_68053.html>. 3 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 4 Na rok 2012 byl vydán zákon č. 455/2011 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2012. 8
2017. 5 Ke zpracování této práce použiji vzhledem k jejímu tématu metodu deskripce a budu ji obsáhlým tématem a mou snahou bude zpracovat ho v přehledné a smysluplné formě s poukázáním na klíčové aspekty jednotlivých daní, jako jsou předmět, subjekt, sazba, základ daně a u některých i další, které považuji za nezbytné uvést, přičemž u daně z přidané hodnoty bude tento výčet nejrozsáhlejší. U selektivních spotřebních daní se zaměřím na daň z minerálních olejů, z lihu a z tabákových výrobků a u zbylých dvou selektivních spotřebních daní považuji za nutnost uvést alespoň jejich předmět. Jednotlivým energetickým daním nebudu v této práci věnovat příliš prostoru, jelikož se jedná o daně poměrně nové a co se jejich fungování týká, není zatím dostatek zpětné vazby. Tzv. ekologická reforma, kterou byly tyto daně na našem území zavedeny, byla totiž naplánována na více etap a to až do roku zpracovávat na základě platných právních předpisů týkajících se tématu práce, s použitím odborné literatury a dostupných internetových zdrojů, jejichž seznam bude součástí práce. 5 SVÁTKOVÁ, Slavomíra. Spotřební a ekologické daně v České republice. Vydání první. Praha : Wolters Kluwer, 2009. 300 s. 9
zákona. 9 Význam daní je tedy zdůrazněn i tím, že pro zabezpečení jejich závaznosti 1. Daně, daňový systém a daňová soustava teoretické vymezení 1. 1. Daně, jejich pojem a další základní pojmy Daně jsou, jak již bylo konkrétněji uvedeno v úvodu práce, jeden z hlavních zdrojů příjmu státního rozpočtu. Týkají se nás všech a jsou běžnou součástí našeho života. Setkáváme se s nimi prakticky denně a to i v tak běžných situacích, jako je například nákup v obchodě, kdy si to vlastně vůbec neuvědomujeme. Daň představuje jednostranný pohyb finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru. V českém právním systému pojem daň definován není a většinou si mnozí z nás otázku co je to daň ani nekladou, jelikož je to pojem nám všem známý a pojem, se kterým se běžně setkáváme. 6 V užším slova smyslu lze ale daň definovat jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. 7 V širším slova smyslu je pojem daň vymezen zákonem č. 280/2009, daňovým řádem, který uvádí také další dávky, jako jsou poplatky, cla a další s tím související, např. daňový odpočet, daňovou ztrátu, úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou- li ukládány nebo vznikají- li podle daňového zákona. Daň je platba neúčelová, čímž se rozumí, že konkrétní daň v určité výši zpravidla nemá financovat konkrétní vládní projekt, ale stane se součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož budou financovány různé veřejné potřeby. Daň je také neekvivalentní, což pro poplatníka znamená, že nemá žádný nárok na protihodnotu ve výši odpovídající jeho platbě. 8 Daně patří mezi platební povinnosti, které silně zasahují do majetkových práv občanů a jiných subjektů, a proto je ve všech demokratických státech jejich vybírání upraveno zákonem. V České republice je to ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, článek 11, odst. 5., který uvádí, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě a vynutitelnosti, jsou upraveny právní formou. Z toho tedy plyne, že daň je nejen ekonomicko-finanční, ale také právní institut. 10 6 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. 7 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. Str. 15. 8 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 9 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. 10 GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vydání 1. Praha: Jan Večeř, 2011. 10
1. 2. Funkce daní Daně představují jeden z nejdůležitějších nástrojů řízení hospodářství státu a tedy důležitý nástroj jeho fiskální politiky. 11 Úloha zdanění plyne z hlavních ekonomických funkcí veřejného sektoru 12 a tyto funkce navzájem úzce souvisí. Různí autoři uvádějí ve svých publikacích mnohdy rozsáhlejší výčet funkcí daní, avšak pro mou práci je dostačující výčet funkcí následujících: ALOKAČNÍ funkce jedna z nejstarších a tedy tradiční funkce státu. Uplatňuje se tehdy, když stát projevuje neefektivnost v umístění zdrojů. Jde o získání prostředků na financování oblastí trhem podceněných. Tzn.: vložení finančních prostředků buď tam, kam jich stát dává málo (např. do školství) nebo naopak odejmutí části finančních prostředků odtud, kde je jich příliš mnoho (daně ekologické). REDISTRIBUČNÍ funkce Veřejné finance (daně) mají za úkol přesunout část důchodů a bohatství směrem od bohatších k chudým. STABILIZAČNÍ funkce znamená zmírňovat opakujících se výkyvů a ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability. Vláda reguluje výši daňových příjmů podle hospodářského cyklu. 13 1. 3. Základní prvky právní konstrukce daní Aby mohl vzniknout daňově-právní vztah, musí být splněny určité náležitosti. Obecným znakem pro vznik daňově-právního vztahu je vždy, ostatně jako u všech právních vztahů, právní norma. Ze samotné právní normy však právní vztahy většinou nevznikají. Právní vztah vnikne teprve tehdy, nastanou-li další skutečnosti. Tyto okolnosti, způsobující vznik, změnu nebo zánik právních vztahů a tím vyvolávající určité právní následky, se v právní teorii nazývají právními skutečnostmi. 11 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. 12 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 13 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. Viz též KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 11
Mezi základní prvky právní konstrukce daní pak patří: 14 Daňový subjekt, jímž se ze zákona rozumí osoba, která je povinna strpět, odvádět nebo platit daň, jinými slovy ten, komu ukládá zákon daňovou povinnost. Daňový subjekt se dále dle daňové techniky dělí na poplatníka a plátce daně. Poplatník je ve smyslu zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků osoba, jejíž předmět je podroben dani, tzn., že nese daňové břemeno. Plátce daně dle zákona č. 337/1992 Sb. povinen odvést do státního rozpočtu daň, kterou vybral od jiných subjektů nebo daň, kterou srazil jiným poplatníkům pod svou majetkovou odpovědností. Daňový objekt neboli předmět daně znamená skutečnost, ze které se daň vybírá. Základ daně znamená předmět daně vyjádřený v měrných jednotkách a to buď ve fyzikálních jednotkách, jako jsou např. m 2, kus, kilo, litr atd. nebo v hodnotovém vyjádření v korunách. Z této hodnoty se potom vychází při vyměřování daně. Základem daně může být buď veličina stavová (např. u daně z nemovitosti), která se stanoví k nějakému určitému okamžiku nebo veličina toková, která se načítá za určité stanovené, zpravidla zdaňovací, období (např. daň z přidané hodnoty). Základ daně je vlastně konkretizací předmětu daně, neboli jeho kvantitativním vyjádřením. Sazba daně je měřítko, jímž se ze základu daně, který se sníží o odpočty, stanoví základní částka daně. 15 1. 4. Správa daní a správce daně Oba tyto pojmy vymezuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Správa daně je podle tohoto zákona postup, který zajišťuje správné zjištění daní, stanovení daní a zabezpečuje jejich úhradu. Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, podané daňovým subjektem. Správcem daně je správní nebo jiný státní orgán, a to v takovém rozsahu, jaká mu je zákonem svěřena působnost v oblasti správy daní. 16 14 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ Marie, KOTÁB Petr a MARKOVÁ Hana. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 15 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. Viz též VANČUROVÁ, Alena; LÁCHOVÁ, Lenka. Daňový systém ČR 2010. desáté aktualizované vydání. Praha : 1. VOX, 2010. 355 s. 16 MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony 2011 : úplná znění platná k 1. 4. 2011. 20. vydání. Praha : Grada, 2011. 264 s. 12
1. 5. Daňová povinnost Daňová povinnost vzniká, když nastanou skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. 17 Daň se opakuje buď pravidelně (např. každoroční placení daně z příjmů) nebo je nepravidelná a platí se za určitých nastalých okolností (např. při každém převodu nemovitosti). 18 1. 6. Daňový systém a daňová soustava Tyto dva pojmy jsou v souvislosti s daňovou problematikou často používané, ale někdy dochází k jejich zaměňování. Daňová soustava zahrnuje souhrn daní, které jsou vybírané v určitém státě a v určitém čase. Z právního hlediska jsou to jednotlivé daně, které jsou upravené v daňových zákonech. Daňový systém je poměrně širším pojmem a ve své podstatě je daňové soustavě nadřazen. Rozumí se jím: soustava daní a právně, technicky a organizačně konstituovaný systém institucí, které zabezpečují správu, vyměřování, kontrolu a vymáhání daní. Dále pak systém nástrojů, metod a pracovních postupů, které tyto instituce uplatňují ve vztahu k daňovým subjektům a dalším osobám. 19 Hmotnou i procesní stránku daňové soustavy upravuje daňové právo neboli kompetentní část finančních norem. Jde jednak o normy upravující jednotlivé druhy daní, tedy jejich subjekt, předmět, základ, sazbu aj. a dále také normy upravující pracovní postup při správě daní, jejich vyměření, placení a vymáhání. 20 17 MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony 2011 : úplná znění platná k 1. 4. 2011. 20. vydání. Praha : Grada, 2011. 264 s. 18 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 19 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 20 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. 13
2. Nepřímé daně z pohledu daňové klasifikace Daňovou soustavu České republiky v současné době tvoří více než 15 daní. Ty se rozlišují a třídí z několika různých hledisek. Vzhledem k tématu práce se ale budu zabývat jedním z nejzákladnějších a nejpraktičtějších rozlišení daní a to podle způsobu jejich uložení, neboli dle dopadu na důchod poplatníka. Z tohoto hlediska se daně dělí na přímé a nepřímé. S těmito pojmy se již setkal snad úplně každý, jedná se totiž o nejčastější rozdělení, používané ekonomy a politiky. 21 Daně přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. 22 Čili daně přímé jsou požadovány od osob, které je mají snášet tak, že se přímo dotýkají jejich ekonomické kvality, postavení či tržní způsobilosti. 23 U daní nepřímých se předpokládá, že je subjekt, který daň odvádí, neplatí z vlastního důchodu, ale že je přenáší na jiný subjekt. 24 Jsou to tedy takové daně, které se vybírají od osoby, mající možnost a někdy i povinnost daňové břemeno přenést na další osobu. 25 U daní nepřímých, neboli daní ze spotřeby, se daň přenáší prostřednictvím zvýšení ceny. Rozdíl mezi přímými a nepřímými daněmi, zohledňuje daňové zákonodárství také terminologicky a to tak, že subjekt u daní přímých se nazývá poplatník (který platí daně přímo), kdežto u nepřímých daní jsou to subjekty dva: plátce odevzdává daň finančnímu úřadu, a poplatník fakticky ji platí v podobě vyšší ceny (tedy platí daň nepřímo). 26 Dalo by se říci, že nepřímé daně jsou tedy tzv. nenápadné. Jsou skryté v cenách zboží a služeb a většinou si tedy běžný poplatník v pozici konečného spotřebitele ani neuvědomí, že daň vůbec platí, a když už uvědomí, většinou nezná přesnou výši daně, kterou za výrobek zaplatil, což může být považováno za výhodu nepřímých daní. Z tohoto důvodu jsou podle mého názoru nepřímé daně i méně často terčem kritiky laické veřejnosti, na rozdíl od daní přímých, kde je poplatník zároveň plátcem a placení těchto daní tedy vnímá daleko více. 21 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie : úvod do problematiky. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. 120 s. 22 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. Str. 20. 23 GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vydání 1. Praha: Jan Večeř, 2011. 24 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. Str. 20. 25 GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vydání 1. Praha: Jan Večeř, 2011. 26 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 14
Nepřímé daně tedy zatěžují spotřebu, nikoliv majetek nebo příjem poplatníka, jako daně přímé. Co se historie daní týká, daně ze spotřeby jsou světově nejstaršími daněmi vůbec. Jejich historie sahá až do období feudální společnosti. 27 Naproti tomu daně z příjmu byly zavedeny až v roce 1799. 28 Nepřímé daně jsou na rozdíl od ostatních daní potencionálně neutrální, což znamená, že každý občan platí stejnou daň bez rozdílů. Na rozdíl od toho, výše daní přímých se odvíjí od výše příjmu a disponibilního majetku poplatníka. Nepřímé daně jsou sice, dalo by se říci netransparentní, ale zato jejich výběr je podstatně levnější, a správa tedy také. Oproti tomu daně přímé jsou adresné a přihlíží, jak již bylo uvedeno výše, k osobní majetkové situaci poplatníka, který daň sám platí a přiznává. O to složitější je s tím spojená administrativa a efektivita výběru přímých daní je tedy nižší než u daní nepřímých. 29 Nepřímé daně jsou v České republice vysoce harmonizovány s legislativou Evropské unie, jelikož na jejich sladění výrazně závisí fungování jednotného vnitřního trhu. 30 Zatímco daně přímé zůstávají prozatím zcela v kompetencích státu. Původně se tedy v Evropské unii počítalo i s harmonizací daní přímých avšak nakonec to nejde tak rychle jak se předpokládalo, jelikož členské země se nehodlají vzdát svých zvyklostí a považují zasahování se do sazeb důchodových daní za vměšování do vlastních záležitostí. 31 Trendem současné doby nejen v České republice, ale ve většině států Evropské unie, je přesun těžiště od přímého zdanění směrem k nepřímému. Jedná se v podstatě o snížení vedlejších nákladů práce (hlavně daní a odvodů) a zvýšení zdanění spotřeby. Zdanění spotřeby oproti zdanění práce totiž méně brání hospodářskému růstu a způsobuje menší tržní deformace, tedy méně poškozuje konkurenceschopnost státu. Na první pohled nebude tento posun asi příliš patrný, ale ve výsledku má pomoci celé ekonomice. 32 27 SVÁTKOVÁ, Slavomíra. Spotřební a ekologické daně v České republice. Vydání první. Praha : Wolters Kluwer, 2009. 300 s. 28 GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. 29 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 30 NERUDOVÁ, Danuše. Harmonizace nepřímého zdanění v Evropské unii. Daně a právo v praxi [online]. 1. 7. 2005, 2005/7, [cit. 2011-11-22]. Dostupný z WWW: <http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1504v1480-harmonizace-neprimeho-zdaneni-vevropske-unii/>. 31 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualizované vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 276 s. 32 Daňová reforma. Informační centrum vlády [online]. 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z WWW: <http://icv.vlada.cz/cz/danova-reforma/>. 15
Daněmi přímými jsou daně důchodové a daně majetkové. Důchodovými daněmi jsou daně z příjmů fyzických osob a právnických osob. Obě tyto daně jsou upraveny ve společném zákoně 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Majetkové daně jsou zakotveny v zákoně č. 212/1992 Sb., o soustavě daní a jsou jimi daň z pozemků, ze staveb, z dědictví, z darování, z převodu nemovitostí a silniční daň. Jde tedy o zdanění majetku, jeho nabytí či jeho používání. 33 Nepřímé daně neboli daně ze spotřeby se v současné platné daňové soustavě dělí na: 34 1) Daň z přidané hodnoty, jako univerzální spotřební daň 2) Selektivní spotřební daně 3) Energetické (ekologické) daně Daně energetické jsou vlastně ve svém principu rovněž selektivními spotřebními daněmi, a tudíž by se daly zařadit do jedné skupiny. V České právní úpravě jsou však zákonem upraveny zvlášť. 33 GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vydání 1. Praha: Jan Večeř, 2011. 34 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ Marie, KOTÁB Petr a MARKOVÁ Hana. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 16
3. Nepřímé daně v jejich vývoji po roce 1918 Daňová historie sahá až do dávných dob, již ve starověku a středověku existovaly propracované daňové systémy. Předchůdci daní nepřímých byly tzv. akcízy, což byly různé poplatky a cla na hranicích, které platili kupci při vjezdu do měst a průjezdu určitým územím, a to buď v penězích, nebo naturálně. 35 Pro mou práci je však velmi významná spíše novodobá historie, protože daňové reformy v českých zemích po r. 1918, vybudovaly postupně naši daňovou soustavu až do současné podoby. 3. 1. Nepřímé daně po vzniku ČSR 28. října 1918 byl vydán zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu Československého, jímž byl v Československu v plném rozsahu recipován právní řád Rakouska Uherska. Vykonavatelem svrchovanosti státu se stal Národní výbor československý, a aby se zachovala kontinuita s dosavadním právním řádem, bylo nařízeno, že všechny dosavadní zemské a říšské nařízení a zákony prozatím zůstávají v platnosti (tzv. recepční zákon). Historie ministerstva financí se začala psát 2. listopadu 1918 zákonem č. 2/1918 Sb., kterým byly zřízeny nejvyšší správní úřady ve státě Československém, mimo jiné úřad pro správu finanční. 36 Nepřímé daně byly spojeny s příjmem při jeho realizaci, tzn., že byly uvaleny na spotřebu a hradil je přímo výrobce, prodejce či poskytovatel věcí a služeb, ale měl možnost daňové břemeno přenést na konečného spotřebitele. Sazba nepřímých daní byla specifická (podle kusů nebo váhy) nebo procentní. Na rozdíl od daní přímých, u nepřímých daní nebyla přijata sjednocující úprava a jejich soustava tak byla velmi roztříštěná a zastaralá. Mnoho norem, kterými byly nepřímé daně regulovány, přetrvalo totiž až z doby absolutismu. 37 Hospodářské dějiny Československa jsou dějinami prudkých zvratů. První státní rozpočet byl schválen v červnu r. 1919 (zákon č. 433/1919 Sb., o státním rozpočtu ČSR). Jednalo se o rozpočet deficitní. Ministrem financí byl Alois Rašín a jeho charakteristický názor byl, aby lidé pracovali, šetřili a nežili si nad poměry. Nastalo komplikované finanční období prvních roků Československé republiky. 35 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie : úvod do problematiky. 2., aktualizované vydání. Praha : ASPI, 2009. 120 s. 36 Ministerstvo financí. Historie Ministerstva financí - od roku 1918 do roku 2004 [online]. 2005 [cit. 2011-11-09]. Období první republiky (1918-1938). Dostupné z WWW: <http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/obdobi_prvni_republiky_1918-1938.pdf>. 37 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 17
V březnu roku 1925 vláda daňovou deflační koncepci opustila a nastalo období vysokého hospodářského rozmachu. Toto příznivé období vytvořilo dobré podmínky pro převratné změny rozpočtových pravidel a daňového systému, kam byl konečně, po neustálém pragmatickém zasahování v souvislosti s poválečnými finančními potřebami, zaveden řád. Tato reforma prosadila rovnoměrné daňové zatížení pro celé území státu. Nepřímé daně byly při těchto změnách upraveny takto: 38 Daň z obratu: byla zavedena již 1. 1. 1920 a její sazby byla 2 %. Týkala se dodávek a výkonů (vč. dovozu) Daň přepychová: na ni se vztahovaly předpisy o dani z obratu, ale týkala se jen vymezených předmětů a výkonů. Sazba byla trojí, 2 %, 10 % a 12 % a to podle druhů a účelů. Daně spotřební: postihovaly rozdílně některé druhy výrobků a výkonů. Šlo o daně: z uhlí, z masa, z vína, z piva, z minerálních olejů, z lihu, z cukru, ze zápalek, z loveckých zbraní, potravní daň na čáře 39, atd. Daň burzovní: šlo o daň z obchodů s cennými papíry. Tu odváděli zprostředkovatelé obchodů na burze, a to vždy jednou měsíčně a dokonce i z obchodů mimo burzu. Sazba daně byla podle druhu cenných papírů. (Např. nejvyšší sazbu měly papíry dividendové 50 haléřů z každých 1000 Kč.) 3. 2. Nepřímé daně v období nesvobody (1939 1945) Doba nesvobody po 15. březnu 1939, se bezprostředně dotkla veřejných financí. V odtrhnutých územích českého a moravského pohraničí, zavedli okupanti daňový systém říšskoněmecký a v odtrhnutých územích slovenského jihu a v zabrané Podkarpatské Rusi, zase daňový systém maďarský. Obyvatelé protektorátu Čechy a Morava, byli zapojeni do platebních povinností na vedení války. V září 1939, byla zavedena tzv. přirážka na zboží vysoké spotřeby alkohol a kuřivo. Zhruba o rok později došlo k celnímu spojení protektorátu s říší a k zavedení tzv. říšského celního práva. Československá soustava nepřímých daní byla nahrazena říšskými právními předpisy a výnos z cel a nepřímých daní plynul do říšské pokladny. Dále musela být říšskému předpisu přizpůsobena i daň z obratu 38 VENCOVSKÝ, František. Státní finance v historii Československa - období 1918-1947. Finance a úvěr. 1994, 44, 8, s. 407-417. Dostupné z WWW: <http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2644_199408fv.pdf>. 39 Tzv. daní na čáře je míněna daň z dovozu. 18
a hlavní břemeno nákladů veřejné správy protektorátu pak zůstalo na výnosech daní přímých. 40 3. 3. Nepřímé daně po r. 1945 Dosti naléhavý poválečný úkol bylo očištění našeho právního řádu od předpisů z doby okupace a postupně vybudovat právní řád nový. Daňový systém byl však po osvobození prakticky navrácen do stavu před okupací. 41 Došlo jen k několika dílčím změnám. Ty se týkaly především zvýšení sazeb a úprav daňového základu některých daní. Zejména v souvislosti s první etapou znárodňování po říjnu 1945 a s celkovou tíživou hospodářskou situací po válce, byla, co se týče nepřímých daní, zvýšena sazba daní spotřebních. 42 K zásadní přestavbě nepřímých daní došlo až v roce 1949. Vládním nařízením č. 238/1948 Sb., byla zavedena všeobecná daň, která se po novele zákona zákonem č. 263/1949 Sb., přejmenovala na všeobecnou daň nákupní. Byla to nepřímá daň zcela nového typu a zahrnovala a tím vlastně i nahrazovala všechny dosavadní nepřímé daně. Zavedením této daně se systém daní nepřímých podstatně zjednodušil a získal nové funkce. Všeobecná daň nákupní byla hlavním nástrojem na čerpání peněžní akumulace tvořené v průmyslových a obchodních podnicích, a to státních, družstevních i soukromých. Její zásluhou byl sestaven první vyrovnaný rozpočet po osvobození. Všeobecná daň nákupní coby forma nepřímého zdanění, byla vždy spjata se spotřebitelským nákupem zboží a poskytování služeb tvořila část ceny. 43 Radikální změna daňové soustavy poté nastala v roce 1952. Bylo přijato devět nových daní a některé z nich tvořili, i přes provedené změny, základ daňového práva až do roku 1992. Všeobecná daň nákupní byla nahrazena daní z obratu (zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu). Rozdělení na přímé a nepřímé daně neplatilo. Daňová soustava se skládala ze dvou základních skupin daní: 40 VENCOVSKÝ, František. Státní finance v historii Československa - období 1918-1947. Finance a úvěr. 1994, 44, 8, s. 407-417. Dostupné z WWW: <http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2644_199408fv.pdf>. 41 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 42 VENCOVSKÝ, František. Státní finance v historii Československa - období 1918-1947. Finance a úvěr. 1994, 44, 8, s. 407-417. Dostupné z WWW: <http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2644_199408fv.pdf>. 43 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 19
Daně ze sektoru hospodářství Daně od obyvatelstva Klasifikace daní byla tedy provedena podle jejich subjektu podle poplatníků daní. Tato daňová soustava byla ve srovnání s předešlou značně jednodušší. 44 3. 4. Nepřímé daně po r. 1989 Po sametové revoluci se začala formovat nová daňová soustava. V letech 1990 1992 prošly stávající zákony, které doposud vycházely ze socialistických zásad ekonomiky, zásadnými změnami. Již od roku 1990 bylo rozhodnuto o radikální daňové reformě, která měla lépe vyhovovat podnikatelům a odstranit nespravedlnosti dosavadního daňového systému. K 1. lednu 1993 zákonem č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, který taxativně vyjmenoval, jaké daně tvoří daňovou soustavu, vstoupil v účinnost nový daňový systém, který naprosto změnil hmotné a procesní předpisy. Jednotlivé daně, vyjmenované v tomto zákoně, byly posléze realizovány přijetím jednotlivých daňových zákonů (např. zákon č. 587/ 1992 Sb., o spotřebních daních či zákon č. 588/ 1992 Sb., o dani z přidané hodnoty). Daň z přidané hodnoty, společně se spotřebními daněmi a dovozním clem tak vytvořily systém nepřímých daní, neboli daní ze spotřeby. Zákon o soustavě daní obsahoval také daně k ochraně životního prostředí, které přestože v té době ještě nedošlo k předložení jejich věcného záměru nebo rámcové koncepce, se dají považovat za předchůdce daní ekologických. Dále byl také přijat zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tedy procesní předpis, který nahradil do té doby neuspořádanou právní úpravu a tato velká daňová reforma natrvalo ukončila více než čtyřicetileté působení socialistického daňového systému. Tímto byl daňový systém české republiky přizpůsoben nově vznikajícímu tržnímu prostředí a přijaté druhy daní vytvořily moderní daňový systém, blízký vyspělým státům. Takováto struktura daňového systému platí dodnes, ale pochopitelně doznala řady významných změn. Úpravy byly nutné právě zejména v oblasti daní nepřímých. Zákon o soustavě daní byl zrušen v r. 2003, kdy vcházely v platnost nové daňové zákony v souvislosti se vstupem České republiky do EU a tím tedy došlo implementaci některých předpisů EU do českého daňového systému. Podrobněji se budeme tomuto období věnovat vždy na začátku kapitol o jednotlivých daních. 45 44 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 45 STARÝ, Marek, et al. Dějiny daní a poplatků. Vydání první. Praha : Havlíček Brain Team, 2009. 207 s. 20