CVIČENÍ 4 - PROVOZNÍ STAVY VZDUCHOTECHNICKÉ JEDNOTKY

CVIČENÍ 4 - PROVOZNÍ STAVY VZDUCHOTECHNICKÉ JEDNOTKY - ři zracování tohoto cvičení studenti naváží na cvičení č.4 a č.5 - oužijí zejména vstuní údaje ze cvičení č.4, u kterých bude třeba sladit kombinaci řenášeného teelného výkonu/racovního telotního sádu v interiéru/objemového růtoku vzduchu Na úvod řehled Jak vyočítat množství řiváděného vzduchu - ouze řiomenutí a ár dolňkových informací (bylo ve cvičení1) Množství řiváděného vzduchu V : Standardně: V = V e + V c (1) V říadě nadměrné rodukce škodlivin, nebo toxických škodlivin: V = V e (2) V e množství venkovního vzduchu [m 3 /h] V c množství cirkulačního vzduchu [m 3 /h] Výočet množství řiváděného vzduchu odle známé situace v cílovém rostoru - studenti ozor na jednotky A) odle teelné zátěže Q zisk / teelné ztráty Q ztráta Qzisk ro chlazení rostoru: V = ρ.c.( t t ) [m 3 /s] (3) ro telovzdušné vytáění: V i Qztráta = [m 3 /s] (4) ρ.c.( t t ) i Q zisk, Q ztráta uvažovaná celková teelná zátěž/ztráta nebo její část ve větraném rostoru [kw] c měrná teelná kaacita vzduchu [1,01 kj/kg.k] t i telota vzduchu v interiéru [ C] t telota řiváděného vzduchu [ C] ozn.: rovnice latí ouze ro citelné telo! V cílovém rostoru je důležité dodržet maximální rozdíl telot mezi řiváděným a vnitřním vzduchem. Rozdíl je závislý na tyu rovozu, charakteru roudu řiváděného vzduchu, vzdáleností rostoru s obytem lidí od distribučního rvku aj. V zásadě: - okud řivádíme vzduch římo do rostoru obývaného lidmi je nutné volit nižší rozdíl telot a rychlosti - naoak ři neřímém řívodu (haly) můžeme dovolit vyšší telotní rozdíl a vyšší rychlosti roudu vzduchu t t i ro: telovzdušné vytáění: 20 25 K ro obytné stavby, kanceláře aj. menší místnosti 30 K ro větší shromažďovací rostory s velkou světlou výškou 35 50 K ro růmyslové haly chlazení: 4 6 K ro kanceláře a místnosti s distribucí římo do obytové zóny 8 10 K zajistíme-li vysokou indukci řiváděného vzduchu s vnitřním - vyšší rozdíly jsou výjimečné s ohledem na kondenzaci vodní áry, komfort v obytové zóně. B) odle rodukce vlhkosti 1/15

V G = ρ.( x x i ) [m 3 /s] (5) G rodukce vlhkosti ve větraném rostoru [g/s] x i měrná vlhkost interiérového vzduchu [g/kg s.v.] x měrná vlhkost řiváděného vzduchu [g/kg s.v.] Z tohoto vzorce budou muset studenti vyvodit měrnou vlhkost řiváděného vzduchu x. - tato může být shodná s x i ro rostory s malým očtem lidí - ovšem ro shromažďovací rostory (kina, zasedačka aj.) bude hrát významnou roli (viz. dále) Provozní stavy vzduchotechnických jednotek Pro jednotlivé varianty bude dále ředstaven zimní a letní rovozní stav. Pozor varianty ředstavené ve cvičení č.4 se mnohdy odlišují! Okrajové klimatické odmínky: Zimní návrhový stav: Interiér t i = 20 C ϕ i = 0,4 (max. 0,6) Exteriér t i = -12 C x e = 1,0 g/kg Letní návrhový stav: Interiér: t i = 26 C (min. 22 C) ϕ i = max. 0,6 Exteriér t e = 30 C (max. 32 C) h e = 58 kj/kg ozn.: stav vzduchu v interiéru je možné korigovat odle konkrétního studentova zadání Změna stavu v interiéru: - vzduch řiváděný do rostoru má vyjma větrání obvykle jiné arametry (telota, vlhkost) než vnitřní - v interiéru je teelná ztráta / teelná zátěž, rodukce vlhkosti aj. roto je ro dodržení ožadovaného stavu vzduchu otřeba řivádět telejší / studenější říadně odvlhčený vzduch - v interiéru robíhá roces, jehož výsledkem je stav vzduchu I. Postu: - známe teelnou ztrátu / zisk a množství rodukované vodní áry - vyočítáme množství řiváděného vzduchu vzorce 3,4,5 rozhoduje maximum - v odstatě volíme mezi dvěma možnostmi rozhoduje teelný nebo vlhkostní ožadavek - okud rozhoduje teelný ožadavek (vytáění, nebo chlazení) doočítáme ze vzorce (6) x - okud rozhoduje vlhkostní ožadavek (rodukce vlhkosti v interiéru) doočítáme ze vzorce (6) t V = Q ρ.c.( t t i = ) G ρ.( x x i ) x, t (6) 2/15

Obr 1. Změna vzduchu v interiéru - v odstatě se jedná o tutéž vazbu mezi citelným a vázaným telem viz. cvičení č.7 Pois jednotlivých variant - následují říklady zimního a letního rovozního stavu ro jednotlivé varianty centrálních VZT systémů osaných ve cvičení č.4 - každou z variant je možné ojmout i jinak nejsou to jediná řešení - tudíž záleží na nás kolik toho studentům ovíme a kolik necháme na jejich tvořivosti A) Jednoduchý systém s řívodem venkovního vzduchu Zimní návrhový stav: - ouze větráme - ohřev venkovního vzduchu na arametry vzduchu v interiéru - v interiéru vznikne rozdíl mezi měrnou vlhkostí x i a x, x << x i - systém je možné dolnit o vlhčení, ovšem u takto jednoduchých systémů se to obvykle zanedbává - důsledkem je v odstatě vysušování interiéru - výkon ohřívače Q o : Q o = m a. (h h e ) [kw] (7) m a - hmotnostní růtok vzduchu [kg/s] h měrná entalie vzduchu [kj/kg s.v.] 3/15

Obr 2. Průběh změn v zimním a letním stavu ro řetlakový systém větrání Letní návrhový stav: - u těchto systémů řevážně dochází ouze k řívodu neuraveného venkovního vzduchu - na obr.2 je zobrazena varianta s chlazením nutno zvolit ovrchovou telotu chladiče t ch - t ch nejčastěji 9 C (ro racovní sád 6/12 C okruhu chlazení) - chladíme na telotu rovnou se stavem I - nikdy jej nelze římo trefit - výkon chladiče Q ch : Q ch = m a. (h e h ) [kw] (7) m a - hmotnostní růtok vzduchu [kg/s] h měrná entalie vzduchu [kj/kg s.v.] - množství zkondenzované vodní áry na chladiči m w = m a. (x e x ) [kg/s] (8) B) Standardní systém ři telovzdušném vytáění Zimní návrhový stav: - zětné získávání tela + směšování + ohřev - stav řiváděného vzduchu dosáhne ožadované teloty, ovšem u systémů telovzdušného vytáění obecně není regulace vlhkosti tudíž nelze kontrolovat ožadavek změny vlhkosti mezi x a x i - změna ředehřevem omocí ZZT (E 2): - robíhá jako standardní ohřev vzduchu o x = konst. (vyjma výměníku s řenosem vlhkosti) - musíme odle vzorce telotní účinnosti doočítat telotu venkovního vzduchu za výměníkem ZZT - zvolíme účinnost 65 % deskový rekuerační výměník, 75 % rotační regen. výměník te2 te 1 η = [-] (9) t t i1 e1 η telotní účinnost 4/15

t e2 telota venkovního vzduchu za výměníkem ZZT t e1 - telota venkovního vzduchu (řed výměníkem ZZT) t i1 telota odváděného vzduchu řed výměníkem rovná se telotě vnitřního vzduchu Obr 3. Průběh změn v zimním a letním stavu ro standardní systém ři telovzdušném vytáění - změna směšováním (2, I 3): - směšujeme stav o ředehřevu výměníkem ZZT a cirkulační vzduch ozor na množství vzduchu! lze oužít výočtu nebo grafické metody - dohřev vzduchu (3 P): - dohříváme na telotu řiváděného vzduchu t, kterou jsme sočítali (zvolili) na začátku - vyočítat výkon ohřívače Q o Letní návrhový stav: - u systémů běžného telovzdušného vytáění není aktivní systém chlazení součástí - bez aktivního chlazení nelze dosáhnout ožadované teloty t i C) Systém s roměnlivým růtokem vzduchu - klimatizace - systém kryje celou (ří. část) otřebu tela na vytáění a otřebu chladu - úravy se skládají ze dvou částí - centrální VZT jednotka ZZT + směšování + dohřev 1.stuně, ří. chlazení 1.stuně + vlhčení vodou - koncové air-boxy 2. stueň chlazení a dohřevu Zimní návrhový stav: - využíváme-li i vlhčení můžeme řesně docílit ožadovaného stavu řiváděného vzduchu telotu i měrnou vlhkost - změna ředehřevem omocí ZZT (E 2): - změna směšováním (2, I 3): 5/15

Obr 4. Průběh změn v zimním a letním stavu ro VAV systém ři klimatizaci - změna vlhčením (3 4): - vlhčení vodou robíhá ro h = konst. adiabatický roces - stav 4 nalezneme na růsečíku h 3 a ožadované měrné vlhkosti x = x 5 = x 4 - množství vody rozrašované do roudu vzduchu m w = m a. (x 4 x 3 ) [kg/s] (10) - dohřev vzduchu 1. stueň (4 5): - ohřev vzduchu ve VZT jednotce - cílová telota se volí obvykle mírně větší než telota vzduchu v místnosti - výkon ohřívače Q jednotka : Q jednotka = m a. (h h 5 ) [kw] (11) - dohřev vzduchu 2. stueň (5 P): - finální dohřev v koncovém air-boxu na ožadovanou telotu řiváděného vzduchu t - výměník nemá obvykle vysoký teelný výkon uvažujme do 8 kw - okud by vyšel výkon větší zvyšte telotu t 5 - výkon ohřívače Q air-box : Q air-box = m a. (h 5 h 4 ) [kw] (12) Letní návrhový stav: - zětné získávání tela není obvykle oužíváno obtok výměníku by-assem - chlazení 1. stueň (3 5) - chlazení ve VZT jednotce - nutno zvolit ovrchovou telotu chladiče t ch - t ch nejčastěji 9 C (ro racovní sád 6/12 C okruhu chlazení) 6/15

- chladíme na zvolenou telotu t 5 mírně vyšší než t cca 5-8 K - stav 5 lze definovat růsečíkem čáry mokrého chlazení a suchého chlazení ve VAV boxu - výkon chladiče Q ch_jednotka : Q ch_jednotka = m a. (h 3 h 5 ) [kw] (13) - množství zkondenzované vodní áry na chladiči m w = m a. (x 3 x 5 ) [kg/s] (14) - chlazení 2. stueň (5 P) - dochlazování v koncovém VAV air-boxu - ouze suché chlazení! - malý chladící výkon uvažujme oět do 8 kw - výkon chladiče Q ch_air-box : Q ch_ air-box = m a. (h 5 h P ) [kw] (15) D) Systém s fan-coily / indukčními jednotkami - klimatizace - systém kryje celou (ří. část) otřebu tela na vytáění a otřebu chladu - úravy se skládají ze dvou částí - centrální VZT jednotka ouze úravy čerstvého vzduchu ZZT + dohřev 1.stuně, ří. chlazení 1.stuně + vlhčení vodou - koncové air-boxy směšování + 2. stueň chlazení a dohřevu Obr 5. Průběh změn v zimním a letním stavu ro systém s fancoily ři klimatizaci Zimní návrhový stav: - rotože směšování robíhá až v koncových rvcích je třeba v zimním stavu řekonat velký rozdíl měrné vlhkosti roto je třeba kombinovat ohřev a vlhčení 7/15

- změna ředehřevem omocí ZZT (E 2): - ředehřev 1. stuně řed vlhčením (2 3 ) - koncový stav 3 je třeba určit zkusmo odle následující změny 3-4 vlhčením tak abychom umožnili co největší změnu měrné vlhkosti ři rocesu - výkon ohřívače Q 1_jednotka : Q 1_jednotka = m e. (h 3 h 2 ) [kw] (16) m e hmotnostní růtok venkovního vzduchu [kg/s] - vlhčení (3 4) - vlhčení vodou robíhá ro h = konst. adiabatický roces - stav 4 zvolíme v blízkosti křivky sytosti maximální relativní vlhkost 90 % - množství vody rozrašované do roudu vzduchu m w = m e. (x 4 x 3 ) [kg/s] (17) - ohřev 2. stuně (4 5) - koncovou telotu volíme v blízkosti teloty t i - výkon ohřívače Q 2_jednotka : Q 2_jednotka = m e. (h 5 h 4 ) [kw] (18) - směšování ve fancoilu (5,I 6) - důležité dodržet oměr čerstvého E a cirkulačního vzduchu I - dohřev ve fancoilu (6 P) - odobně jako v říadě VAV air-boxu nejsou koncové výměníky velkých výkonů uvažujme oět max. 8 kw - dohříváme ze stavu o smíšení na telotu řiváděného vzduchu t - okud vychází vysoký teelný výkon zvýšíme telotu t 5 - výkon ohřívače Q fancoil : Q fancoil = m a. (h P h 6 ) [kw] (19) m a hmotnostní růtok řiváděného vzduchu [kg/s] Letní návrhový stav: - úrava ve VZT jednotce se omezuje na chlazení - zbylé úravy řebírá jednotka fancoil směšování a suché chlazení - chlazení 1. stueň (E 5) - mokré chlazení s ovrchovou telotou chladiče 9 C - chladíme výhradně venkovní vzduch - koncovou telotu volíme tak, aby většina chladícího výkonu byla soustředěna na VZT jednotku - výkon chladiče Q ch_jednotka : Q ch_jednotka = m e. (h E h 5 ) [kw] (20) - množství zkondenzované vodní áry na chladiči 8/15

m w = m e. (x E x 5 ) [kg/s] (21) - směšování ve fancoilu (5,I 6) - důležité dodržet oměr čerstvého E a cirkulačního vzduchu I - chlazení 2.stueň (6 P) - výhradně suché chlazení - chladíme celkový růtok řiváděného vzduchu - výkon chladiče Q ch_fancoil : Q ch_fancoil = m a. (h 6 h P ) [kw] (22) - je možné, že ři dodržení oměrů smíšení čerstvého a cirkulačního vzduchu bude očáteční stav řed chlazením 6 vykazovat rozdíl měrné vlhkosti k x - zanedbáme Koncece centrálních systémů vzduchotechniky Dělení systémů větrání obecně: - řirozené infiltrace, rovětrávání, aerace, šachtové větrání - nucené větrání, telovzdušné vytáění, klimatizace, růmyslové větrání a odsávání Dělení z hlediska rostoru: - místní autonomní systém (zařízení) racující ro rostor ve kterém je umístěn, říadně blízké řilehlé. o Obvykle se jedná o rovozy stejného charakteru (nař. lokální větrací jednotky, mřížky řívodu vzduchu ro hybridní větrání aod.) o Rozvod vzduchu otrubím není, říadně je krátký o řívod obvykle ouze elektrické energie - centrální systém ostihující větší celek (celá budova, její významnější část) o Provozně může ostihnout rozdílné tyy rovozů o systém obsahuje rozlehlé rozvody vzduchu o vedle elektrické energie obvykle vyžaduje teelnou energii a chlad Dělení z hlediska tlaku : (myšlen dynamický řetlak vyvozený ventilátorem, jenž je funkcí rychlosti roudu vzduchu) - nízkotlaké - rychlost vzduchu v hlavních rozvodech do 12 m/s o nejčastější řešení ro malé a střední systémy - vysokotlaké - rychlost vzduchu v hlavních rozvodech nad 12 m/s o vysoká rychlost nízké rozměry otrubí o vysoké rovozní náklady říkon ventilátorů o vyšší hladiny hluku o rozvody do větraných rostorů se obvykle mění na nízkotlaké redukce rychlosti Dělení z hlediska růtoku vzduchu: - Systémy s konstantním objemovým růtokem vzduchu (CVS constant volume systems) o systém racuje s konstantním růtokem vzduchu a ro regulaci se mění ouze telota vzduchu o systém je vhodný ro krytí teelné ztráty/zátěže, které se mění cca od 50 do 100 % návrhové hodnoty o systém nemůže reagovat na změny koncentrace škodlivin, ro rovozy s jejich výraznějšími změnami nelze tento systém oužít o ovládání ventilátorů a regulace chodu je velmi jednoduchá regulace teloty (růtoku) média v ohřívačích a chladičích ventilátory vynuto/zanuto - Systémy s roměnným objemovým růtokem vzduchu (VAV - variable air volume) o systém mění objemový růtok i telotu řiváděného vzduchu o široký rozsah reakce na měnící se odmínky ve větraném rostoru o vysoké nároky na regulaci chodu o regulace objemového růtoku vzduchu škrcením klaky omezující růtok vzduchu (VAV boxy) regulace otáček ventilátorů frekvenční měniče (mění roudovou frekvenci Hz) otáček, regulace naětí na svorkách o VAV systémy mají velký otenciál v úsorách energie (často nevyužitý) 9/15

o velkým roblémem těchto systémů je hydraulická nestabilita ři škrcení v jednotlivých boxech, občas došlo k řílišnému snížení objemového růtoku od hygienickou mez, ři šatném těsnění klaky - hlučnost Pro účely tohoto cvičení nás budou zajímat: - centrální systémy větrání o zajišťujeme minimální hygienickou výměnu vzduchu (odle očtu lidí, rodukce škodlivin aod.) - centrální systémy telovzdušného vytáění o kryjeme celou nebo významnou část teelné ztráty rostoru (te. ztráty rostuem, infiltrací a větráním! ) - centrální systémy klimatizace o komlexní systém nejširší úrovně úrav vzduchu o úravy kvality filtrace, ionizace aod. o úravy teloty vzduchu ohřev, chlazení o úravy vlhkosti vzduchu vlhčení, odvlhčování Co obecně systém centrální vzduchotechniky obsahuje? Obr 1. Jednoduché schéma centrálního systému větrání (možné kreslit na tabuli) - centrální vzduchotechnickou jednotku (detailně ve cvičení 9) o filtrace odstranění evných říměsí vzduchu obsaženo ve všech systémech centrální VZT nutné na vstuu čerstvého vzduchu vhodné i na vstuu odváděného odadního vzduchu o ředehřev vzduchu zamezení vstuu vzduchu s velmi nízkou telotou do rozvodů a VZT jednotky na řívodu venkovního čerstvého vzduchu může být i ředřazen řed jednotku může být oužit ve všech systémech centrální VZT o ventilátory zvlášť ro řívod i odvod vzduchu musí být oužit ve všech systémech centrální VZT :-) o ohřev vzduchu ohřev roudu řiváděného vzduchu odle ožadavků větraného rostoru odle systému (větrání, telovz. vytáění aj.) je ožadována cílová telota roudu vzduchu je nutný ro systémy telovzdušného vytáění a obvykle i klimatizace není nutný u větracích systémů o chlazení vzduchu chlazení řiváděného roudu vzduchu oět dle ožadavků větraného rostoru výhradně systémy klimatizace o vlhčení vzduchu zvyšování vlhkosti řiváděného roudu vzduchu výhradně systémy klimatizace o zětné získávání tela z odadního vzduchu rekuerace a regenerace tela z odadního vzduchu využití ro ředehřev čerstvého vzduchu otřeba mít v jednotce oba roudy vzduchu :-) - rozvody vzduchu (detailně ve cvičení 5) o obvykle jednokanálové otrubí: 10/15

o vedoucí uravený řiváděný vzduch do cílového rostoru vedoucí odváděný vzduch z cílového rostoru dvojice otrubí zajišťující řívod a odvod vzduchu mezi vzduchotechnickou jednotkou a exteriérem existuje i dvoukanálové řívodní vzduch je dělen na studenou a horkou větev studená větev řívod chlazeného vzduchu horká větev řívod ohřívaného vzduchu odvodní vzduch veden v samostatném otrubí - koncová zařízení sloužící ro finální úravu a distribuci vzduchu o rvky distribuce vzduchu - znáte z minulých cvičení o fancoily, VAV boxy aj. Základní tvarové řešení systémů centrálního větrání Výhradně odtlakový systém - z rostoru je ouze vzduch odváděn rostor je udržován v odtlaku - řiváděný vzduch roudí řes hranici zóny z exteriéru, říadně okolních rostor - ouze jeden rozvod otrubí - oužívá se ro oddělení větraného rostoru od okolních, zabráníme úniku škodlivin do okolí - oužívá se ro odružné rostory o toalety, kouelny a šatny o odzemní garáže - může se kombinovat s jiným systémem, který zajistí řívod vzduchu a jeho úravu - oužívá se výhradně ro větrání Obr 2. Schéma centrálního odtlakového systému větrání Standardní rovnotlaký systém - tato skuina zahrnuje ro naše účely nejběžnější systém s jednotrubním řívodem a odvodem vzduchu, - standardní koncové rvky vyústky, anemostaty naojené římo na otrubí - centrální VZT jednotka s centrální regulací s minimálním ohledem na ožadavky v jednotlivých zónách unifikovaná vzduchotechnika - vhodný ro budovy s rovnoměrnou teelnou ztrátou/zátěží tela a rodukcí škodlivin - není vhodný, okud se v jednotlivých rovozech v čase ožadavky mění - systém je jednoduchý na rovoz a údržbu - tyický ro: o menší administrativní budovy, říadně velkorostorové kanceláře o obchodní centra suermarkety s jedním rozlehlým rovozem o menší samostatné rovozy nař. restaurace, kavárny aj. 11/15

Obr 3. Schéma standardního centrálního systému větrání Systém s roměnlivým růtokem vzduchu - následující schéma ukazuje standardní řešení VAV (variable air volume) systému s s tzv. VAV air boxy, které se nejvíce oužívalo od očátků tohoto systému v 80.letech. - ke každé zóně (místnosti) řiadá VAV box vybavený klakou ro ovládání růtoku vzduchu, ohřívačem a říadně i chladičem - klaka a výměníky řízeny rostorovými senzory (telota, koncentrace) - z boxu římo vede vyústka řívodu vzduchu do místnosti - okud jsou regulovány koncové boxy nejsou tak vysoké nároky na regulaci hlavních ventilátorů - systém s roměnlivým růtokem lze vytvořit i z ředchozího standardního systému nař. roměnou otáček ventilátorů VZT jednotky - využívá se ro: o administrativní budovy všeho tyu o rozlehlejší rovozy s různými rovozními ožadavky olyfunkční objekty 12/15

Obr 4. Schéma základního usořádání tzv. VAV centrálního systému větrání Systém s fan-coily / indukčními jednotkami - zřejmě nejběžnější systém v novostavbách i rekonstrukcích - v centrální vzduchotechnické jednotce je uraveno ouze minimální hygienické množství čerstvého vzduchu, které je doraveno do jednotlivých zón. - v každé zóně je lokální jednotka o zajišťuje koncovou úravu teloty vzduchu, o zajišťuje směšování čerstvého vzduchu s cirkulačním o indukční jednotka nebo o fancoil - vestavěny výměníky ro chlazení a ohřev vzduchu - v říadě chlazení je nutné zajistit odvod kondenzátu - využívá se ro: o nejrozšířenější v administrativních budovách o komerční objekty, zejména s různě velikými jednotlivými obchody 13/15

Obr.5 Schéma systému s fan-coily říadně indukčními jednotkami Fancoil - jednotka s ventilátorem a výměníky český název ventilátorová jednotka - jeden nebo dva ro chlazení a/nebo ohřev vzduchu - varianty rovedení/rovozu: o centralizovaný řívod uraveného rimárního vzduchu do jednotky o decentralizovaný římý řívod čerstvého venkovního vzduchu bez úravy o cirkulační jednotka racuje ouze s cirkulačním (sekundárním) vzduchem - varianty umístění: nástěnné, odstroní, araetní, kazetové v odhledu, otrubní zabudované do vzduchotechnického otrubí, okenní, aj. - výměník zravidla vodní, u chlazení může být i římý výarník chladivového okruhu - autonomní regulace je-li současně k disozici zdroj tela i chladu mohou jednotky v některých místnostech současně chladit a v jiných toit odle ožadavků daného rostoru - další možné součásti filtr rachu (tabákového kouře, achů, ylu aod.), ionizátor vzduchu Obr.6 Schéma fancoilu 1 ohřívač 2 chladič 3 ventilátor V objemový růtok vzduchu t telota vzduchu i vnitřní (sekundární) r rimární (z centrálního rozvodu, venkovní) řívodní Indukční jednotka - koncový rvek vysokotlaké klimatizace - obsahuje jeden nebo dva výměníky, neobsahuje ventilátor - rimární vzduch uravený venkovní vzduch je řiváděn tryskou do jednotky vysokou rychlostí ( hybná síla jednotky) vysoká indukce s sekundárním vzduchem z místnosti - umístění jednotky odstroní, araetní - regulace teelného výkonu jednotky růtok vody výměníky, klaka na straně vzduchu, obtok výměníku - nebezečí aerodynamického hluku v důsledku vysoké rychlosti rimárního vzduchu 14/15

obr.7 Schéma indukční jednotky 1 ohřívač 2 chladič 3 klaky V objemový růtok vzduchu t telota vzduchu i vnitřní (sekundární) r rimární řívodní Jak stanovit rozměry hlavních úseků otrubí: Tab.1 Rozsah dooručených rychlostí v jednotlivých částech rozvodů otrubí [m/s]: Druh zařízení větrání a nízkotlaká klimatizace vysokotlaká klimatizace Druh budovy obytné veřejné růmyslové Dooručená střední max. střední max. střední max. střední max. rychlost Hlavní větve: Stouačky Odbočky, rozvody v odlaží 3,5 4,5 6 5 6,5 8 6-9 11 8 12,5 15-20 3 5 3 4,5 6,5 4-5 9 10 12 20 za ventilátorem 5 8,5 7,5 11 10 14 12,5 20-25 odvod vzduchu 3,5 4,5 4 5,5 5 9 8,5 17 - výočet objemového růtoku vzduchu ze zadané teelné zátěže a teelné ztráty o vyočítat ro celý zadaný objekt o vyočítat ro jednu zónu - výočet minimálního objemového růtoku čerstvého vzduchu o oět ro celý objekt a jednotlivou zónu - ro výočet rozměrů bude rozhodovat větší objemový růtok - z tabulky č.1 najdete vhodnou rychlost roudu vzduchu ro daný úsek otrubí - odle rovnice kontinuity ro ustálené roudění ideální kaaliny S. v = V S locha růřezu otrubí [m 2 ] v rychlost roudu vzduchu [m/s] V objemový růtok roudu vzduchu [m 3 /s] Závěr: V ředchozích odstavcích jsou shrnuté základní ohledy na dělení systémů centrální nucené vzduchotechniky. Tyto jednotlivé ohledy je možné kombinovat a vytvářet výsledné varianty. Na studentech bude, aby ro zadané rostory vytvořili vhodné kombinace a svoje řešení zdůvodnili. 15/15