Fiskální pozice malých obcí (Fiscal position of small municipalities) Milan Jílek

Fiskální pozice malých obcí (Fiscal position of small municipalities) Milan Jílek Fiskální pozici územních samospráv lze považovat za jeden z významných faktorů ekonomického i sociálního rozvoje regionů. Příspěvek se zabývá fiskální pozicí malých obcí v ČR, vymezených v souladu s jinými studiemi počtem obyvatel do dvou tisíc. Malé obce mají v místním veřejném sektoru ČR velký význam, a to zejména celkovou výměrou katastrálních území i samotným charakterem a funkcí jejich území. Jejich postavení i financování v ČR vykazuje jistá specifika oproti městským oblastem. Cílem příspěvku je zhodnotit fiskální pozici malých obcí a navazuje na příspěvek publikovaný na stejné konferenci v roce 26. Fiskální pozice je hodnocena na základě údajů rozpočtů obcí v letech 21 až 25 s využitím standardních ukazatelů a s využitím srovnání se stejnými ukazateli obcí vyšších velikostních kategorií. Analýza pracuje s daty souboru 622 obcí Jihočeského kraje. Výsledkem analýzy je dokladování skutečnosti, že systém financování obcí v ČR zakládá vznik horizontálních fiskálních nerovností v neprospěch malých obcí. Zároveň lze nalézt rozdíly i v samotné skupině malých obcí. Tyto skutečnosti přispívají zejména k prohlubování rozdílů mezi fiskální pozicí malých obcí a ostatních municipalit a projevují se v zásadně rozdílné nabídce veřejných služeb. To je v rozporu s principem horizontální (fiskální) spravedlnosti, jak ji definuje Oates či Boadway. Práce vznikla v rámci řešení výzkumného záměru MSM6766586. fiskální decentralizace, financování obcí, fiskální pozice, horizontální fiskální nerovnosti fiscal decentralization, municipal finance, fiscal position, horizontal fiscal inequalities JEL: H73, R51 1. Úvod a přehled problematiky Jedním z charakteristických rysů novodobého vývoje českého státu je snaha o decentralizaci ve veřejné správě a o podporu rozvoje regionů. Ústava ČR zaručuje samosprávu územně samosprávných celků. Obce jsou základními jednotkami územní samosprávy a důležitými subjekty regionálního rozvoje. Ústava stanoví, že obce jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít svůj majetek a které hospodaří podle vlastního rozpočtu. Zákon o obcích stanoví že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Důležitou otázkou decentralizace je, při existujících odpovědnostech municipalit, stanovení optimálního systému jejich financování. Je velmi důležité, aby obce disponovaly dostatečným objemem prostředků pro financování svého rozvoje a aby nesly odpovědnost za profinancování svých rozpočtů (OATES, 1999). Systém financování by měl respektovat objektivní potřebu zdrojů municipalit, zároveň by však neměl zakládat existenci neopodstatněných rozdílů mezi nimi. Systém financování municipalit ovlivňuje efektivnost alokace i redistribuci (JÍLEK, 27). Výhody fiskální decentralizace lze spatřovat zejména ve vyšší alokační efektivnosti, nevýhodou je zejména nevyužívání úspor z rozsahu při zabezpečování místních veřejných statků. Významná pro fiskální decentralizaci je distribuce zdrojů v rámci fiskálního systému nejen po vertikále (mezi jednotlivými úrovněmi vlády), ale i po horizontále (mezi jednotlivými územními samosprávami na stejné úrovni). Podle BOADWAY (21) často dochází k situaci,

kdy územní samosprávy mají na redistribuci v rámci fiskálního systému jiný názor. Úvahy o redistribuci zahrnují i významný normativní úsudek, tzv. princip horizontální rovnosti (spravedlnosti). Fiskální systém jako celek by měl přistupovat stejným způsobem k jednotlivcům se stejnými parametry. Neměly by tedy vznikat rozdíly mezi jednotlivci v závislosti na tom, kde jsou rezidenty. V decentralizovaných fiskálních systémech územní samosprávy vykonávají svou odpovědnost nezávisle a požadavku na horizontální rovnost zpravidla není možné zcela vyhovět. Z hlediska horizontální rovnosti dochází ke kompromisům. Vhodným způsobem jak podpořit horizontální spravedlnost při zachování nezávislosti územních samospráv je zajistit, aby všechny územní samosprávy měly dostatek zdrojů pro realizaci svých politik (BOADWAY, 21). To se zdá být rozumným kompromisem mezi společenským oceněním horizontální spravedlnosti a principem decentralizace. Česká republika je charakteristická velkým počtem relativně malých obcí. Tento fakt je nutné brát v úvahu při koncepci systému financování obcí. Malé obce, nacházející se převážně ve venkovských oblastech, mají nezastupitelný význam v rozvoji regionů. V současné době probíhají diskuze o způsobu financování rozpočtů obcí, zejména o rozpočtovém určení daní. Pozornost je věnována zejména výši daňových příjmů plynoucích obcím, méně již možnostem zvýšit daňovou autonomii obcí, která je velmi důležitá z hlediska alokační efektivnosti výdajů místních rozpočtů. Malá pozornost je věnována otázce výdajů obcí, respektive objektivizaci jejich výdajových potřeb. Schopnost územní samosprávy zabezpečovat své fiskální úkoly závisí na její fiskální kapacitě vztažené k výdajům nutným na pokrytí veřejných statků. Fiskální kapacita je měřítkem schopnosti územní samosprávy financovat místní veřejné statky a služby. Fiskální potřeba měří výdaje potřebné pro zajištění požadované úrovně veřejných statků. Pokud územní samospráva s relativně vysokou fiskální kapacitou má nízké potřeby, její fiskální pozice je silná. Standardní úroveň veřejných statků pak může tato územní samospráva zajistit nízkým poměrem daňových příjmů k daňové základně, tedy s nízkým daňovým úsilím (MUSGRAVE, 1994). Fiskální pozici je poté možno vyjádřit jako podíl fiskální kapacity a fiskální potřeby dané územní samosprávy. Fiskální kapacitu, kromě ekonomických charakteristik dané samosprávy ovlivňuje zásadně aplikovaný způsob příjmové decentralizace, zejména pak stupeň daňové autonomie. Fiskální potřebu, kromě specifik dané samosprávy ovlivňuje podstatně míra výdajové decentralizace. Vzhledem k tomu, že příjmová decentralizace obvykle neobsahuje hodnot decentralizace výdajové, vzniká vertikální fiskální nerovnováha, na niž reagují systémy dotací územním samosprávám. 2. Cíl a metodika Cílem příspěvku je zhodnotit fiskální pozici malých obcí. Příspěvek navazuje na práci JÍLEK (26), která analyzovala horizontální fiskální nerovnosti českých obcí všech velikostních kategorií s tím, že malé obce byly zahrnuty ve skupině do 1 tis. obyvatel. Malé obce však jsou natolik specifickou a významnou skupinou (tab. 1), že si zaslouží podrobnější analýzu. Malé obce jsou pro účely této práce vymezeny počtem obyvatel menším než 2, v tak jak je vymezuje například MAJEROVÁ (23). Příspěvek analyzuje data celkem 622 obcí Jihočeského kraje v letech 21 až 25, z toho 573 obcí do 2 obyvatel. Rozsah výběru je takový (1,2% malých obcí ČR a 9,9% všech obcí ČR), že výsledky analýzy je možné

vztáhnout nejen na Jihočeský kraj, ale také na malé obce celé ČR. Od případných meziregionálních rozdílů je abstrahováno. Charakteristiku výběru a srovnání s údaji za ČR ukazuje následující tabulka: Tab. 1 Charakteristika základního a výběrového souboru ČR JK Počet obcí celkem 6 248 623 Počet obcí do 2 obyvatel (25) 5 612 573 Procento celkového počtu obcí 9 92 Počet obyvatel celkem 1 22 557 625 712 - průměr 1 636 1 4 - v obcích do 2 tis. obyvatel (25) - celkem 2 689 676 28 519 - v obcích do 2 tis. obyvatel (25) - průměr 479 364 - v obcích do 2 tis. obyvatel - medián (25) 39 238 Procento celkového počtu obyvatel 26 33 Celková výměra katastrů v ha 7 886 851 1 5 731 Celková výměra katastrů obcí do 2 tis. v ha 5 82 714 777 75 Průměrná výměra katastrů obcí do 2 tis. v ha 1 34 1 357 Podíl na celkové výměře v % 74 77 Počet obyvatel na ha 1,3,62 Počet obyvatel na ha v obcích do 2 tis.,46,27 Obce jsou rozděleny do velikostních kategorií. Strukturu datové základny ukazuje tabulka 2. Tab. 2 Struktura základního souboru obcí Jihočeského kraje. Velikostní kategorie (údaje 25) Počet obcí Prům. počet Celk. 1 ( až 1) 111 69 7 615 2 (11 až 2) 133 145 19 284 3 (21 až 3) 1 247 24 667 4 (31 až 5) 13 379 39 4 5 (51 až 1) 79 682 53 866 6 (11 až 15) 35 1 252 43 83 7 (151 až 2) 11 1 658 18 236 8 (21 až 5) 3 2 998 89 952 9 (51 až 1) 13 7 323 95 23 1 (1 až 5 tis.) 6 23 57 138 344 České Budějovice 1 95 245 95 245 Celkem 622 1 5 625 282 Metodický postup je následující: 1. Zhodnocení daňové kapacity a výše příjmů malých obcí. Hodnocena je výše a variabilita příjmů obcí v druhovém členění na obyvatele. 2. Zhodnocení výše a variability výdajů malých obcí v druhovém členění na obyvatele. Ukazatele jsou počítány z pětiletých průměrů (21 až 25) s cílem eliminovat jednorázové výkyvy v hodnotách. Srovnávací základnou v obou výše uvedených krocích jsou průměrné hodnoty za obce Jihočeského kraje (bez Českých Budějovic, jejichž postavení jako magistrátního města vykazuje specifika). Analýza je dále strukturována dle velikostních skupin obcí s cílem zjistit jejich specifika.

3. Podrobná analýza příjmů a výdajů obcí v druhovém i funkčním členění v roce 25. V tomto případě jsou analyzována data 216 obcí (všechny obce okresů České Budějovice 1, Český Krumlov a Prachatice viz. tab. 3). Tab. 3 Struktura výběrového souboru obcí Jihočeského kraje Data 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1t. 1t.-1,5t. 1,5t.-2t. 2t.-25. Celk. Počet obcí 26 28 37 42 34 2 7 22 216 z toho POU 14 14 z toho ORP 6 6 3. Výsledky Celkový pohled na příjmy a výdaje malých obcí Jihočeského kraje (tab. 4) ukazuje, že tyto obce jsou jen mírně pod průměrem kraje (97%). Průměr je však v tomto případě zkreslujícím ukazatelem. Obce nad 2 obyvatel vykazují příjmy a výdaje nad 13% krajského průměru (do průměru není zahrnuto magistrátní město České Budějovice, jinak by byl rozdíl ještě vyšší). Přitom v obcích do 2tis. obyvatel žije 33% obyvatel kraje a v obcích nad 2tis. obyvatel 52% obyvatel kraje (údaje ČSÚ, 25). a) Zhodnocení daňové kapacity a výše příjmů malých obcí Výše daňových příjmů obcí v ČR se v převážné míře odvíjí od rozpočtového určení daní dle zákona č. 243/2 ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto zákona vyplývá, že variabilita daňových příjmů na obyvatele mezi obcemi může být způsobena: 1. sdílenými daněmi při zařazení obce do různých velikostních kategorií obce (písmeno b až f zákona o rozpočtovém určení daní), 2. 3% DPFO z podnikání v závislosti na velikosti inkasa této daně na území obce, 3. 1,5% DPFO ze závislé činnosti v závislosti na počtu zaměstnanců v katastru obce, 4. DPPO placenou obcí. 5. daní z nemovitostí v závislosti na konkrétních podmínkách obce a na velikosti korekčního koeficientu u daně ze stavebních pozemků a staveb. Rozdíly mezi obcemi mohou také vyplývat z výběru místních poplatků dle zákona o místních poplatcích. Průměrné daňové příjmy na obyvatele se v obou srovnávaných skupinách liší nejméně (oproti ostatním druhům příjmů). Zároveň vykazují nejnižší míru variability. Obojí je dáno převládajícím podílem sdílených daní rozdělovaným modifikovaným podílem na obyvatele, respektive tím, že obce mohou výši svých daňových příjmů ovlivňovat jen velmi omezeně. U nedaňových i kapitálových příjmů je patrný jednak větší rozdíl mezi oběma skupinami, jednak vyšší variabilita. To platí i o běžných dotacích, kde se projevuje vyšší rozsah přenesené působnosti vykonávané většími obcemi. Velmi vysoká je však variabilita běžných i kapitálových dotací plynoucích do malých obcí. 1 Kromě magistrátního města České Budějovice

Tab. 4 Celkový pohled na fiskální pozici obcí Jihočeského kraje Do 2 tis. obyv Nad 2 tis. * Celkem JK* Rozpočty Prům. Var. koef Index** Prům. Var. koef Index** Prům. Var. koef. Daňové příjmy 6 462 37% 99% 7 569 24% 116% 6 549 37% Nedaňové příjmy 2 445 14% 98% 3 233 6% 129% 2 57 1% Kapitálové příjmy 878 32% 98% 1 137 71% 127% 898 31% Běžné dotace - po kons. 2 57 183% 91% 5 677 43% 22% 2 815 165% Kapitálové dotace 2 66 243% 99% 2 394 72% 114% 2 92 231% Celkové příjmy 14 421-97% 2 11-135% 14 862 - Běžné výdaje - po kons. 9 73 71% 97% 13 727 3% 137% 1 45 68% Kapitálové výdaje 5 46 163% 98% 6 546 45% 127% 5 164 154% Celkové výdaje 14 775-97% 2 273-133% 15 29 - Saldo příjmů a výdajů - po kons. -363 15% - -557 4% - -378 - Rel. četnost záporného salda 55% - - 71% - - 56% - pozn.: * bez Českých Budějovic. ** procento průměru Jihočeského kraje. pozn.: průměry jsou z let 21-25 v Kč. na obyvatele, Podrobnější pohled na příjmy obcí do 2 tis. obyvatel (obr. 1) ukazuje, že průměrná výše daňových příjmů na obyvatele se jen málo liší mezi dílčími velikostními kategoriemi. Rovněž jejich variabilita je relativně nízká (tab. 5). Z hlediska rozdílů celkových příjmů na obyvatele jsou rozhodující zejména běžné dotace. Zároveň lze říci, že variabilita jednotlivých druhů příjmů (kromě daňových) je vysoká a klesá u vyšší velikostních kategorií. Nápadné je to zejména u běžných i kapitálových dotací. Obr. 1 Průměrná výše a struktura příjmů obcí Jihočeského kraje podle velikostních kategorií Kč. na obyvatele 25 2 15 1 5 1 až 1 11 až 2 21 až 3 31 až 5 51 až 1 11 až 15 151 až 2 obyv 1 až 2 Daňové příjmy Nedaňové příjmy Kapitálové příjmy Běžné dotace Kapitálové dotace 2 až 5 tis. Kč. na obyvatele 1% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% % 1 až 1 11 až 2 21 až 3 31 až 5 51 až 1 11 až 15 151 až 2 obyv Daňové příjmy Nedaňové příjmy Kapitálové příjmy Běžné dotace Kapitálové dotace 1 až 2 až 5 2 tis. pozn.: data 622 obcí Jihočeského kraje, průměrné hodnoty let 21-25. Tab. 5 Variační koeficienty příjmů na obyvatele mezi obcemi Velikostní kat. 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 2-5 t. Daňové příjmy 5% 17% 28% 42% 5% 13% 9% 24% Nedaňové příjmy 137% 86% 93% 117% 72% 55% 63% 6% Kapitálové příjmy 3% 364% 316% 167% 327% 139% 115% 71% Běžné dotace 271% 16% 131% 146% 84% 45% 55% 43% Kapitálové dotace 397% 236% 289% 171% 28% 83% 143% 72% pozn.: data 622 obcí Jihočeského kraje, průměrné hodnoty let 21-25. Struktura daňových příjmů odráží rozpočtové určení daní. Z obrázku 2 je patrné, které daňové příjmy způsobují rozdíly mezi velikostními kategoriemi. Jsou to: daně alokované dle podílu obyvatel obce na počtu obyvatel ČR v závislosti na koeficientu velikostní kategorie obce (DPH, DPFO sdílená, DPPO sdílená)

daně z nemovitostí, jejichž průměrný příjem na obyvatele klesá s počtem obyvatel obce a s rostoucí hustotou obyvatelstva, DPFO ze závislé činnosti alokovaná dle podílu počtu zaměstnanců, DPPO za obce, poplatky z vybraných činností a služeb. Obr. 2 Průměrná výše a struktura daňových příjmů obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 3 2 5 DPH 2 1 5 DPFO záv. čin. (sdílená) DPPO sdílená Daně a poplatky z vybraných činností a služeb 1 5 DPFO z podn. (sdílená) DPFP, záv. čin. (1,5%) DPFO zvl. sazba DPFO z podn. (3%) DPPO za obce Daň z nem. 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Výnos daní z nemovitostí v přepočtu na obyvatele je zřetelně vyšší u malých obcí. Obrázek 3 ukazuje korelaci výnosu daně z nemovitostí s hustotou obyvatelstva a počtem obyvatel. Obr. 3 Korelace u daně z nemovitostí 3 Hustota vs. daň z nemovitostí Correlation: r = -,318 3 Počet (25) vs. daň z nemovitostí Correlation: r = -,2593 Daň z nemovitostí v Kč/ob. 25 2 15 1 5 Daň z nemovitostí v Kč./ob. 25 2 15 1 5,,5 1, 1,5 2, 2,5 3, hustota /ha 2 4 6 8 1 12 14 Počet obyvatel k 1.1.25 (dle ČSU) Místní a správní poplatky se svým významem blíží u malých obcí dani z nemovitostí, zatímco u obcí nad 2 obyvatel daň z nemovitostí značně převyšují. Důvodem je zejména vyšší výběr správních poplatků spojených s výkonem přenesené působnosti (obr. 4). Výši i relativní významnost jednotlivých druhů místních poplatků ukazuje obrázek 5. Celkově lze říci, že využívání místních poplatků v různých obcích je rozdílné (obr. 6). Ukazuje se také, že relativně významnými a využívanými místními poplatky jsou u malých obcí poplatky za komunální odpad, za lázeňský nebo rekreační pobyt, z ubytovacích kapacit a za provozování výherních přístrojů. Průměrný výnos na obyvatele však u těchto poplatků zůstává nízký. Výnos poplatků z ubytovací kapacity a ze lázeňský a rekreační pobyt stoupá se vzdáleností od centra regionu.

Obr. 4 Průměrná výše a struktura příjmů obcí Jihočeského kraje z poplatků v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 6 5 4 3 2 1 Poplatky a odvody v oblasti životního prostředí Místní poplatky z vybraných činností a služeb Správní poplatky 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 5 Průměrná výše a struktura příjmů obcí Jihočeského kraje z místních poplatků v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 2 15 1 Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Poplatek za povolení k vjezdu do vybraných míst Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku 5 Poplatek ze vstupného Poplatek ze psů Poplatek za užívání veřejného prostranství Poplatek z ubytovací kapacity Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 6 Využívání místních poplatků v závislosti na vzdálenosti od krajského města 16 Vzdál. od kraj. města vs. popl. z ubyt. kap. Correlation: r =,39373 Vzdál. od kraj. města vs. poplatek za láz./rekr. pob. Correlation: r =,38333 5 Popl. z ub. kap. v Kč./ 14 12 1 8 6 4 2 Poplatek za láz. nebo rekreační pobyt v Kč./ob. 4 3 2 1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Vzdál. od krajského města v km 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Vzdálenost od krajského města v Km

U nedaňových příjmů je patrné, že malé obce generují více příjmů z vlastní činnosti, zatímco obcím nad 2 tis. obyvatel plyne vyšší objem příjmů z pronájmu majetku. To jsou hlavní součásti nedaňových příjmů obcí (obr.7). Obr. 7 Průměrná výše hlavních nedaňových příjmů obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 1 6 1 4 1 2 Příjmy z vlastní činnosti Příjmy z pronájmu majetku 1 8 6 4 2 Příjmy z úroků a realizace finančního majetku Příjmy z prodeje nekapitálového majetku a ostatní nedaňové příjmy Přijaté splátky půjčených prostředků 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Kapitálové příjmy při zkoumání ročních údajů na úrovni jednotlivých obcí mají charakter příjmů neopakujících se. To se projevuje v jejich vysoké variabilitě. Je však zřejmé, že v roce 25 byly hlavním kapitálovým příjmem malých obcí příjmy z prodeje pozemků, zatímco o obcí nad 2 to byly příjmy z prodeje ostatních nemovitostí (obr. 8). Obr. 8 Průměrná výše hlavních kapitálových příjmů obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 3 2 5 2 Příjmy z prodeje pozemků 1 5 1 5 Příjmy z prodeje ostatních nemovitostí a jejich částí Ostatní kapitálové příjmy Příjmy z prodeje akcií a majetkových podílů 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obrázek 9 a 11 ukazují investiční a neinvestiční dotace plynoucí obcím. V případě neinvestičních dotací se projevuje vyšší objem dotací na přenesenou působnost obcím nad 2 U investičních dotací je zřejmá velká variabilita dotací mezi obcemi.

Obr. 9 Průměrná výše hlavních druhů neinv. dotací obcím Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 2 5 2 1 5 Neinv.dotace ze SR (souhrnného dot. vztah) 1 Ostatní neinv. dotace ze SR Neinv. dotace od obcí 5 Neinv. dotace z všeobecné pokladní Neinv. dotace ze státních fondů Neinv. převody z Národního fondu Neinv. dotace od krajů 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 1 Korelace mezi výší neinv. dotací ze SR na obyvatele a počtem obyvatel obce Počet ob. vs. neinv. dotace ze SR (souhrn. dot. vztah) Correlation: r =,85163 7 Neinv. dot. ze SR (kč./) 6 5 4 3 2 1 2 4 6 8 1 12 14 16 Počet obyvatel k 1.1.25 (dle ČSU), pramen: ČSÚ Obr. 11 Průměrná výše hlavních druhů inv. dotací obcím Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 3 5 3 2 5 2 Inv. dotace z všeobecné pokl. 1 5 správy SR 1 5 Inv. dotace ze státních fondů Ostatní inv. dotace ze SR Inv. převody z Inv. dotace od Národního fondu krajů Inv. dotace od obcí 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis.

b) Zhodnocení výdajové potřeby a výdajů obcí Výdajové potřeby obcí vyplývají z decentralizace odpovědností za výkon fiskálních funkcí státu, zejména funkce alokační. Určitou představu o potřebách výdajů obcí (zejména kapitálových) si lze nepřímo učinit na základě údajů o vybavenosti obcí publikovaných ČSÚ. Z tabulky 6 vyplývá že vybavenost malých obcí základní občanskou a technickou infrastrukturou je znatelně nižší. Tab. 6 Vybavenost obcí Vel. kategorie 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1t 1t.-1,5t. 1,5t.-2t. Škola 4% % % 2% 9% 7% 71% Zdravot. zařízení % 7% 35% 48% 68% 95% 1% Vodovod 85% 86% 95% 1% 1% 1% 1% Kanalizace s ČOV 12% 36% 32% 69% 82% 95% 86% Plynofikace 8% 11% 3% 6% 41% 55% 71% Vel. kategorie 2t.-5t. 5t.-1t. 1-2 t. Celkem Škola 1% 1% 1% 21% Zdravot. zařízení 1% 1% 1% 49% Vodovod 1% 1% 1% 95% Kanalizace s ČOV 1% 1% 1% 6% Plynofikace 82% 1% 1% 42%, pramen: ČSÚ Obrázek 12 ukazuje výši a strukturu výdajů malých obcí ve druhovém členění. Je zřejmé, že výše i podíl kapitálových výdajů obcí nejmenších velikostních kategorií je výrazně nižší. Zároveň existuje značná variabilita kapitálových výdajů mezi obcemi (tab. 7), opět zejména u nejmenších obcí (a to i přesto, že hodnoty jsou pětiletým průměrem). Obr. 12 Průměrná výše a struktura výdajů malých obcí Jihočeského kraje 1% 2 8% 6% 4% Kč. na obyvatele 15 1 2% 5 % 1 až 1 11 až 2 21 až 3 31 až 5 51 až 1 11 až 15 151 až 2 1 až 2 2 až 5 tis. 1 až 1 11 až 2 21 až 3 31 až 5 51 až 1 11 až 15 151 až 2 1 až 2 2 až 5 tis. Běžné výdaje Kapitálové výdaje Běžné výdaje Kapitálové výdaje pozn.: data 622 obcí Jihočeského kraje, průměrné hodnoty let 21-25. Tab. 7 Variační koeficient výdajů na obyvatele mezi obcemi Velikostní kategorie 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 Běžné výdaje 114% 45% 47% 65% 46% 23% 28% Kapitálové výdaje 283% 141% 148% 12% 179% 54% 99% pozn.: data 622 obcí Jihočeského kraje, průměrné hodnoty let 21-25. Výše uvedená potřeba financování v malých obcích by snadno mohla vést k vyššímu zadlužování. Deficity rozpočtů obcí se však pohybují řádově v procentech vlastních příjmů

(obr. 13). Dokonce procento malých obcí hospodařících deficitně je nižší než u obcí nad 2 tis. obyvatel (tab. 4). Obr. 13 Průměrné saldo příjmů a výdajů obcí Jihočeského kraje Kč. na obyvatele -1-2 -3-4 -5-6 -7-8 1 až 1 11 až 2 21 až 3 31 až 51 až 5 1 11 až 15 151 až 2 1 až 2 až 5 2 tis. Saldo příjmů a výdajů Saldo na v % vlastních příjmů na -1-2 -3-4 -5-6 -7 % vlastních příjmů na pozn.: data 622 obcí Jihočeského kraje, průměrné hodnoty let 21-25. V běžných výdajích malých obcí dominují výdaje na nákupu služeb a ostatní nákupy, zatímco v obcích nad 2 tis. obyvatel jsou to kromě nákupu služeb ještě platy a transfery obyvatelstvu (obr. 14). Ukazuje se, že výdaje na platy v přepočtu na obyvatele jsou pozitivně korelovány s počtem obyvatel obce, zatímco ostatní platby za provedené práce jsou korelovány negativně (obr. 15). Obr. 14 Průměrná výše hlavních druhů běžných a kapitálových výdajů obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 3 5 3 2 5 2 1 5 1 5 Platy Ost. platby za prov. práci Povinné poj. plac. zaměstnavatelem Nákup materiálu Úroky a ostatní fin. výdaje Nákup vody, paliv a energie Nákup služeb Ostatní nákupy Neinv. dot. podn. subj. Neinv. dot. nezisk. org. Neinv. transf. obyvatelstvu 1 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Investiční nákupy a související výdaje Nákup akcií a majetkových podílů Investiční transfery 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 15 Korelace platů a plateb za provedenou práci na s počtem obyvatel obce 45 Počet vs. platy Correlation: r =,442 Počet vs. ostat. platby za prov. práci Correlation: r = -,4563 6 Platy 4 35 3 25 2 15 1 5 Ost. plat. za prov. práci (Kč./) 5 4 3 2 1 2 4 6 8 1 12 14 Počet obyvatel k 1.1.25 (dle ČSU) 2 4 6 8 1 12 14 Počet obyvatel k 1.1.25 (dle ČSU)

Obrázky 16, 17 a 18 zobrazují odvětvovou strukturu výdajů obcí. Významnými výdajovými skupinami jsou především služby pro obyvatelstvo, doprava, pozemní komunikace a vodní hospodářství a také místní správa a místní zastupitelstva. V rámci služeb pro obyvatelstvo se jedná zejména o rozvoj bydlení a komunální služby. Obr. 16 Průměrná výše hlavních skupin výdajů obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 1 8 6 4 2 ZEMĚDĚL. A LESNÍ HOSP. PRŮMYSL. A OST. ODV. HOSP. SLUŽBY PRO OBYV. SOCIÁLNÍ VĚCI A POL. ZAMĚST. BEZP. A PRÁVNÍ OCHRANA MÍSTNÍ ZAST. A MÍSTNÍ SPRÁVA 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 17 Průměrná výše výdajů na průmyslová a ost. odvětví hosp. u obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 4 3 2 1 Průmysl, stavebnictví, obchod a služby Doprava Pozemní komunikace Vodní hospodářství 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis. Obr. 18 Průměrná výše výdajů na služby obyvatelstvu u obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v Kč. na podle velikostních kategorií) 5 4 3 2 1 Kultura, církve a sdělovací prostředky Rozvoj bydlení a bytové hospodářství Nakládání s odpady Vzdělávání Tělovýchova a zájmová činnost Komunální služby a územní rozvoj Ochrana přírody a krajiny 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2 1-2 2-2tis.

Obrázek 19 ukazuje, že výdaje obcí na místní zastupitelstva přepočtu na obyvatele jsou negativně korelována (r=-,,4) s počtem obyvatel. Ukazuje to na vyšší nákladovou efektivnost větších obcí a měst. V případě výdajů obcí na bezpečnost a veřejných pořádek je zřejmé, že malé obce nerealizují tyto výdaje, zatímco větší obce již prostředky vynakládají. Obr. 19 Korelace vybraných běžných výdajů na obyvatele a počtu obyvatel obce Výdaje na zast. obcí v Kč./ 6 5 4 3 2 1 Počet vs. výdaje na zast. obcí Correlation: r = -,426 2 4 6 8 1 12 14 Počet obyvatel Výdaje na bezp. a veř. pořádek v Kč./ob. 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Počet ob. vs. bezp. a veř. pořádek Correlation: r =,7847 2 4 6 8 1 12 14 Počet obyvatel k 1.1.25 (dle ČSU) Kapitálové výdaje obcí se omezují téměř výhradně na nákupy kapitálových statků. V tabulce 8 a 9 jsou vidět podíly kapitálových výdajů na jednotlivých skupinách výdajů obcí. Ze souhrnných údaje je vidět, že malé obce v mnohých případech vydávají vyšší podíl svých včelových výdajů na investice, že obce nad 2 obyvatel (zejména u vodního hospodářství, rozvoje bydlení, tělovýchovy). Při podrobnějším pohledu je však vidět, že malé obce do 2 vynakládají na kapitálové výdaje ve většině skupin výrazně menší podíl. Tab. 8 Průměrný podíl kapitálových výdajů na průmyslová a ost. odvětví hosp. u obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v % podle velikostních kategorií) 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2tis. Průmysl, staveb., obchod a služby % 33% 26% 12% 55% 75% % Doprava 8% 19% 52% 44% 43% 62% 32% Pozemní komunikace 1% 2% 53% 41% 46% 66% 43% Vodní hospodářství 31% 69% 57% 82% 77% 59% 42% 1-2 2-2tis. Průmysl, staveb., obchod a služby 36% 56% Doprava 42% 38% Pozemní komunikace 42% 41% Vodní hospodářství 7% 86%

Tab. 9 Průměrný podíl kapitálových výdajů na služby obyvatelstvu u obcí Jihočeského kraje v roce 25 (v % podle velikostních kategorií) 1-1 11-2 21-3 31-5 51-1 11-15 151-2tis. Vzdělávání % 4% 4% 2% 33% 15% 27% Kultura, církve.. % 5% 43% 13% 4% 44% 16% Tělovýchova a zájm. činnost 39% 39% 84% 55% 64% 6% 8% Rozvoj bydlení a byt. hosp. 97% 86% 84% 77% 74% 52% 77% Komun. služby a územní rozv. 52% 27% 61% 45% 82% 56% 12% Nakládání s odpady % % % % 1% 1% % Ochrana přírody a krajiny % 12% 6% 44% 3% 66% 19% 1-2 2-2tis. Vzdělávání 14% 22% Kultura, církve.. 27% 39% Tělovýchova a zájm. činnost 66% 27% Rozvoj bydlení a byt. hosp. 81% 64% Komun. služby a územní rozv. 63% 52% Nakládání s odpady % 1% Ochrana přírody a krajiny 3% 18% 4. Závěry 1. Existuje horizontální fiskální nerovnováha v neprospěch malých obcí. Je to patrné i v rámci skupiny obcí do 2 tisíc obyvatel. Výraznější je však tento jev při srovnání s vyššími velikostními kategoriemi (viz. JÍLEK, 26). 2. Daňové příjmy jsou nejstabilnějším prvkem ve financování obcí. Nevýhodou však je, že obce mají velmi omezenou možnost ovlivňovat výši svých daňových příjmů. Tato skutečnost nepřispívá k alokační afektivnosti výdajů municipálních rozpočtů. 3. Výnos daně z nemovitostí a místních poplatků (jediných daňových příjmů, jejichž výnos může obec, byť omezeně, ovlivnit) je malý. Relativně vyšší je však význam těchto příjmů pro malé obce. To lze využít spíše jako argument pro zachování a zvýšení daně z nemovitostí (popřípadě pro změnu její konstrukce), než pro zrušení této daně. Rovněž u místních poplatků existuje prostor pro zvýšení jejich výnosu. 4. Dotace obcím jsou příjmem s velkou mírou variability mezi obcemi, a to zejména u malých obcí. Je zřejmé, že výše dotací pro obec závisí na mnoha faktorech, z nichž některé odporují principu horizontální spravedlnosti. 5. Z prostého srovnání občanské vybavenosti a technické infrastruktury malých obcí a velkých obcí lze usuzovat na vysokou potřebu financování zejména kapitálových výdajů u malých obcí. 6. Výše celkových i kapitálových výdajů v malých obcí je nižší. Podíl kapitálových výdajů obcí do 2 tis. na celkových výdajích je srovnatelný s obcemi nad 2 tis. obyvatel. V rámci skupiny do 2 tis. obyvatel je však patrné zaostávání malých obcí (do 2 obyvatel), kde je relativní potřeba kapitálových výdajů nejvyšší. Variabilita výdajů mezi obcemi je vyšší u malých obcí a u kapitálových výdajů. 7. Deficitní výsledky hospodaření malých obcí (i přes jejich únosnou výši) neumožňují tvorbu dostatečných rezerv pro budoucí investice.

5. Seznam literatury BOADWAY, R. Inter-Governmental Fiscal Relations: The Facilitator of Fiscal Decentralization. Constitutional Political Economy, 21, vol. 12, (no. 2), s. 93-121. ISSN: 143-462 HYMAN, D. N. Public Finance, A Contemporary Application of Theory to Policy. Thomson, Souht-Western, 7th ed., 25. ISBN -3-33784-4. JÍLEK, M. Empirický pohled na horizontální fiskální nerovnosti českých municipalit. Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha, Oeconomica, 26, 14 s. ISBN 8-245-132-4 JÍLEK, M.: Rozpočtové určení daní územním rozpočtům v ČR z pohledu alokační efektivnosti výdajů územních rozpočtů.in: Firma a konkurenční prostředí - Česká ekonomika v integračních procesech. Brno: PEF MZLU, 27, s.35-42, ISBN 978-8-86633-83-1 MAJEROVÁ, V.: Český venkov 23. Situace před vstupem do EU. Praha, ČZU, 23, ISBN 8-213-1121-5 MUSGRAVE, R.A. MUSGRAVe, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi. 1 vyd. Praha: Management Press, 1994. ISBN 8-8563-76-4. OATES, E.W.: An Essay on Fiscal Federalism. Journal of Economic Literature, 1999, vol. XXXVII, (3), p. 112-1149. ISSN 22515 Kontaktní adresa Ing. Milan Jílek, Ph.D., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta, Katedra účetnictví a financí, Studentská 13, 37 5, České Budějovice, jilek@ef.jcu.cz.